ČERVENEC 2014
Ročník XX., číslo 7. červenec 2014
Obsah: TB,Moje ego musí ustoupit, J.E.Lopourová,TB,Ptáte se, Krása nade všechno, B,Celá jsi krásná,Maria, J.E.Lopourová,Ikona, TB,Tajemná vůně, J.E.Lopourová,Před druhým příchodem,B,Žije ve mně nový Kristus, L.Flek,Múza, TB,Záliba v kráse, B, Ježíš se v nás modlí, Matta el-Meskin,Ježíš se účastní tvé modlitby, B,Současní Jidáši, Matta el-Meskin,Modlitba je mocnější než hřích, J.J.Vícha OFmcap,Píseň o růži, P.Kroupa,Svaté Markétě,Brněnská Akademie duch.života ct.Patrika Kužely, osvětim.mučedníka - Mystika lásky, Zprávy_________________________________________________________________________
MOJE EGO MUSÍ USTOUPIT JEŽÍŠOVU
Když vybízí Ježíš, abychom zapřeli sebe a denně brali na sebe svůj kříž a šli za ním, chce od nás, abychom přemohli v sobě své odbojné JÁ, které si chce být samo cílem, samo rozumět svému štěstí, vyhovět plně všem náladám a touhám.
Jinak by v nás nežil Ježíš Kristus. To bychom sice žili my, ale žilo by pouze naše ochuzené, hříchem porušené EGO.
Toto EGO, toto omezené a ubohé já, chtějící si vystačit, musí být ovládnuto a přemoženo. Bez tohoto úsilí o zdolání soběstačného já není možný život dalšího Krista.
Mé nedokonalé, pozemsky založené a zaměřené já musí ustoupit Ježíšovi, jeho působení a jeho zásadám, myšlení, přání, slovům a činům i obětem.
Stále musíme v sobě ovládat onu iluzi postačitelnosti našeho jednání. Sami ze sebe jsme jen ubozí a v nadpřirozeném ohledu ničím.
Proto přestaň se svým vyvyšováním, bdi nad tím a usiluj o to ustoupit od svého JÁ v celém životě, ve svém hodnocení i uskutečňování. Přednostně zaměř všechno v sobě i kolem sebe k Bohu otcovskému. Sám Ježíš jako Boží Syn nevyhledával nic než slávu Otcovu a než jeho vůli.
Pokud se tvá vůle bude protivit vůli Otcově, potud se bude tvé porušené já vypínat nad Boha a budeš celou svou bytostí daleko od Ježíše.
A přece kolik je Božích dětí, které stále vzhlížejí k Ježíši Kristu, svému vzoru i dárci života! Kolik jich ověřuje a přehodnocuje své zásady, slova i činy na Ježíši Kristu!
Nejzákladnější v našem duchovním životě, v našem zdokonalování vlastního života, je otevřít se naplno našemu Pánu Ježíši Kristu.
Nutnou podmínkou ke skutečnému k nástupu Krista v našem životě do popředí, je smrt starého člověka, zdánlivě soběstačného člověka, člověka spokojeného jen s touto zemí a s jejími hodnotami, ohánějícího se jen svými nezadatelnými lidskými právy.
Jenže takových Božích dětí, které se ochotně vzdávají své lidské důstojnosti i lidských práv, aby v sobě vyklidili pole působnosti nového Kristu, je stále ještě velmi málo. Tak zůstává křesťanství, totiž kristovství stále menšinovou záležitostí. Proto také nový Kristus postrádá pronikavější vliv, protože se Boží děti ve velké většině spokojují jen s přirozeným náboženstvím, nebo dokonce jen s přirozenou etikou.
Neváhej! Podnikni velkou křižáckou výpravu k přesvědčení Božího dítěte o tom, co je plné kristovství, že je to plnost života z Krista, tedy opuštění své dosavadní totožnosti lidské a přijetí nové identity – dalšího Krista. Bez Ježíše Krista jako božského základu celé tvé bytosti jsou ti všechna tvoje lidská práva a lidská důstojnost úplnou iluzí. Dokud tohle nepochopíš a nezakusíš osobní setkání s Ježíšem Kristem, a neotevřeš se Mu zcela oproštěný ode všech lidských vymožeností, takže se Mu u tebe zalíbí a zabydlí se v tobě otcovsky i bratrsky, nejsi připraven přijmout novou intentitu dalšího Krista, a tvoje křesťanství či kristovství je pouze plané řečnění a život ve falešné ideologii. Do té doby se křesťanství nestane se novou obrodnou silou. V rámci apoštolátu zástupů se modleme i otevírejme příchodu nového Krista. B.
+++
PTÁTE SE
CO UDĚLÁŠ
UŽ POSLEDNÍ TVŮJ DEN
JEN ZPRÁVY POŠLU MOBILEM
ODPUSŤTE MI
MILÝM I NEMILÝM CO
ZNALA JSEM
J.E. Lopourová
+++
KRÁSA NADE VŠECHNO
Kdo chce zakusit ryzí Krásu Boží, ten se musí odpoutat od každé snahy o její přivlastnění. Ve svém prožívání čisté Krásy zapomeň na sebe a na své nároky. Nebyl by to opravdu dokonalý prožitek čisté Krásy, kdybys přitom stále počítal, jaký máš z toho prospěch. Opravdový prožitek čisté Krásy představuje takové životní zaměření a názor, takovou výstavbu tvého žebříčku hodnot a životní postoj a chování, jaké lze vyjádřit slovem „být“, a nikoli „mít“.
Třebaže ve svém dokonalém poznání a prožívání čisté Krásy Boží nepočítáš především s tím, že se sám zmocňuješ Boha, přesto nemůžeš ani sebe docela vyloučit z prožívání krásy, ani z prožívání Boží svrchované Krásy. To však můžeš a máš ovládat, když nestavíš v žádném prožitku krásy jako hlavní a první svoje přivlastňování si krásné bytosti.
Svět je plný lidské chamtivosti a zakrnělého či zvráceného, prostě klamného prožívání krásy. Mnohý člověk scestně vydává za krásné pouze to, co si přivlastňuje. Často jde v tom tak daleko, že posléze vydává ošklivé za krásné. Taková znetvořená či zatemnělá krása pyšných lidí, omezující se při prožívání krásy jenom na své smysly, se vysmívá čisté Kráse Boží, která je nadpřirozená. Opravdové prožívání krásy není nerozumné ani bláznivé.
Tvé prožívání krásy se upíná na krásný předmět, ale ne proto, aby ses ho zmocňoval, nýbrž aby ses mu oddával. Posledním cílem tvého prožívání krásy je vyhledávání čisté Krásy Boží, která je nadpřirozená.
Když se sžíváš se s Bohem, zakoušíš je svrchovanou a nesmírnou Krásu. Rázem chápeš, že je to milost, když smíš ponechat svému srdci plnost rozmachu a rozevlát je k této vrcholné Kráse. Bez takové opravdové krásy nemůže tvé srdce žít.
Je tolik lidí, kteří se ošklivě klamou v prožitku krásy. Sní, že nasytí své srdce, svou touhu po kráse, po bezvýhradném spočinutí v kráse nějaké stvořené věci, ale i v něčem znetvořeném než ve svrchované Kráse Boží. Pokaždé jsou však smutně zaskočeni, když rázem zůstávají sami se svým srdcem, toužícím naprázdno.
Opravdové prožívání Krásy Boží, zosobněné svrchované Krásy, šťastně vrcholí oddáním se Bohu. Tím zároveň vrcholí. Každé jiné prožívání krásy zvlažní a vyčerpá se, když objeví v oblíbeném tvoru, že má své chyby, že postrádá ryzí Krásu nadpřirozenou. Každé takové prožívání krásy zklame a unaví.
Na světě jsou roztodivné krásy, choutky a libůstky, zkrátka náhražky opravdové a nepomíjivé Krásy. Místo záliby v prožívání krásy se pak dostavuje za každou cenu svérázné, či spíše svéhlavé ulpívání na něčem neobvyklém, upoutávajícím scestností až zrůdností, až posléze to uvázne na strojené póze či křečovitém šklebu. Nikdo z lidí však přirozeně neunikne svému směřování k čisté Kráse nadpřirozené, protože každý je Božím obrazem k Boží podobě. Nikdo z lidí se nevymkne směřování své touhy po spočinutí, vzmachu snažení pro prožívání ryzí Krásy Boží. A tak jsi prozíravější než jiní, když se ve svém prožívání krásy otevíráš Bohu hned, bez ošklivých zkušeností. Stačí, když napřímíš své snažení k svrchované Kráse Boží, která jediná je hodná tvého prožívání.
Krásný prožitek posiluje tvou zálibu v opravdové kráse, a zdokonaluje krásu Božího obrazu v tobě. TB
+++
CELÁ JSI KRÁSNÁ, MARIA!
Všechno je krásné u Panny Marie, tak krásné, že dříve náš lid vyhrazoval označení krásný jen Panně Marii. Jen jí přiznával -dokonalou krásu. Byla krásná plností své milosti. Tak byla milá Bohu, že ji vyňal ze zákona Adamova hříchu, tak byla krásná a plná milosti, že byla jediné Ano k celé vůli Boží. Krása záleží v tom, že všechno je v bytosti uspořádáno v dokonalé úměrnosti. Čím je kdo více ztotožněn s Boží vůlí, je dokonalým souladem v sobě, tím je ta bytost krásnější a tím jsou krásnější její činy. Tak je Maria Panna nejkrásnější po Kristu, protože všechno v ní bylo dokonale podrobeno Boží vůli, všechno bylo zařízeno podle ní.
Krásná byla Mariina duše a všechny skutky celého jejího života, řízené touto její krásnou duší. Pouze Bůh byl jejím středem a chtěla jen Boha a Boží vůli, a tím se nejvíce Bohu připodobnila a přiblížila.
Tak krásná byla její láska k Bohu i k nám. Z lásky pro nás dovedla všechno obětovat. Tak byla krásná její láska, bez vrásky a poskvrny falešné sebelásky.
Dovedla všechno podat v oběť, všechno dát a o nic nesmlouvala s Boží vůlí, co Bůh od ní žádal pro svou slávu anebo pro naši spásu. Krásná byla její pokora i svatá vznešenost, které si byla vědoma, když v pokoře dovedla zpívat, že ji budou blahoslavit všechna pokolení
To můžeme opakovat proti odpůrcům mariánské úcty. Tolik se odvolávají na Písmo. A proč tedy se s námi nespojí v tomto sladkém chóru velebení Mariina, když je to v Písmu předpovězeno. Máme snad říkat: Blahoslavit mě budou všechna pokolení, kromě některých bloudících? Právě místo tolika bloudících musíme dvojnásob milovat a oslavovat tu, která byla krásná všemi ctnostmi a vyrovnaností a vyvážeností svých ctností.
Ano, děkujeme Pánu za Marii, že ji, jednu z nás, učinil tak krásnou a svatou a čistou. B.
+++
IKONA
MALUJEŠ IKONU ZE ZLATA DUŠÍ
ZATÍMCO MALÍŘ SPÍ
NA MAPĚ MÉHO SELHÁVÁNÍ
VYZNAČ TA NEJTEMNĚJŠÍ ÚDOLÍ
SVÍCE ROZŽALA SE
OD ZAPÁLENÉ HVĚZDY V TVOJÍ RUCE
A UKÁZALA HŘÍCH
J.E.Lopourová
+++
TAJEMNÁ VŮNĚ
Většinou si spojujeme krásu se zrakem, kterým můžeme vidět krásu okolního viditelného stvoření či díla malířů, anebo se zrakem v kombinaci s hmatem, jak se nám nabízí v sochařství a v architektuře, dále se sluchem, kterým můžeme slyšet melodii či zpěv, se sluchem v kombinaci se zrakem, což můžeme zakoušet v dramatu a tanci, ale méně často s čichem, kterým pociťujeme různé vůně.
Už ve starověku byli Řekové a Římané a předtím obyvatelé Mezopotámie známí svou zálibou ve vůních, jimiž překrývali zápach.
V Písni písní se připomíná, že:
Voní jablíčka lásky,
a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi,
nové i staré.
Schovala jsem je pro tebe, Můj milý (Pís 7,14).
Dneska jsou známé vůně parfémů, uměle nastrojených vynalézavou Coco Chanel, Christianem Dior nebo Estée Lauder. Ohniskem tohoto parfémového průmyslu je městečko Grasse, ležící severozápadně od Nice. Tam je mírné středomořské klima, vhodné pro pěstování jasmínu, levandule, myrty, růže a mimózy. Jasmínový olej je jednou z nejdůležitějších přírodních složek umělých vůní.
Vůně však vzbuzují něco dalšího, než jen příjemný pocit. Mají své další psychické účinky.
Čím však to, že květ střemchy (Prunus padus - střemcha obecná. střemcha hroznovitá) svou podmanivou jemnou vůní provází milence v jejich polibcích? Je to snad jen doba pozdního jara, že se ruka milého vine k ruce jeho milé, anebo skutečně má právě kvetoucí střemcha zvláštní opojnou moc?
Mnohem tajemnější je líbezná vůně Kristova. Bývá naznačována vonným oblakem, očividně se vznášejícím vzhůru kouřem kadidla ze spálené pryskyřice, na Středním Východě ostřeji kořeněným, v Řecku spíše sladce opojným. Také všechny významy mazání vonným olejem se setkávají ve svátostném životě. Pomazání olejem katechumenů před křtem znamená očištění a posílení. Pomazání nemocných vyjadřuje uzdravení a útěchu. Pomazání posvátným křižmem po křtu, při biřmování a kněžském svěcení je znamením zasvěcení. Prostřednictvím biřmování se křesťan, který je pomazán, mnohem více podílí na poslání Ježíše Krista a na plnosti Ducha svatého, jímž je vrchovatě naplněn, takže celý jeho život šíří líbeznou vůni Kristovu.
Tajemná vůně se však šíří v přítomnosti světců a světic, jako třeba růžová vůně u svaté Růženy Limské. Ještě překvapivější je vůně, šířící se kolem tělesných pozůstatků různých svatých a světic. Známá je posmrtná vůně ostatků svatého Tomáše Akvinského, tajně ukrytých za zdmi kláštera Fossa Nova před zástupem jeho ctitelů a prosebníků. Tato pronikavá a přitom libá vůně odhalila těm, kdo vyhledávali ostatky světce, tajné místo jeho posledního spočinutí. Tato vůně byla tak pronikavá, že ji bylo možno cítit i přes důkladné zdivo, za kterým byly zazděné ostatky světce ukrývány, a to i na velkou dálku. Zároveň byla tato vůně tak nestálá, že ten, kdo neměl světce v úctě, vůbec žádnou vůni necítil. Tak o tom svědčí třeba Tomášova sestra, hraběnka Teodora, která s velkou úctou uchovávala část ostatků svatého Tomáše v rodinné kapli na hradě San Severino. Když ji navštívil salernský kanovník, který neměl úctu ke světci, ba naopak dával najevo krajní odpor a hnus, když mu Tomášova sestra na svém hradě ukázala relikvii. Nejenže nepocítil žádnou líbeznou vůni, ale dokonce pocítil cosi protivného. Bylo to v době, kdy světec ještě byl v nevážnosti mnohých církevních veličin (pařížský arcibiskup Jan Tampier nad Tomášovým dílem vyslovil klatbu). Teprve když salernský kanovník těžce onemocněl a na přímluvu sv.Tomáše byl zázračně uzdraven, pojal ke sv.Tomáši příslušnou úctu a rázem sám pocítil i příslušnou vůni jeho ostatků.
Když toužíš po prožívání ryzí Krásy nadpřirozené, tak se obracíš k onomu vrcholu, kolem něhož zmateně bloudí mnozí lidé světa, obdivující se přirozeným krásám stvoření, které pomíjí. Tak se jim každá krása stvořených věcí dříve nebo později rozplývá a krása se mění v ošklivost, vůně v zápach. Zejména pokud se otevírají poznávání a prožívání krásy v sobě samých nebo v ostatních tvorech kolem nich tak, jako by to byl nejvyšší cíl jejich života, dočkají se dráždivého sirného zápachu pekla namísto líbezné vůně Spasitele, a pocítí dusivou atmosféru hříchu. Bůh se nám však představuje jako sama čistá Krása nepomíjivá. Zaručuje nám plnost a trvalost krásy, jakož i to, že se osobně postará, aby se nic neztratilo z našeho jedinečného a neopakovatelně krásného obrazu Boha samého.
Tvé prožívání přítomného Boha jako Krásy samé a v plnosti bytí znamená vypjaté úsilí plné sebezáporu a oběti, které v tobě však zkrášluje Boží obraz a přitom v tobě podněcuje všechny životní síly, takže to zároveň znamená vrcholnou zkušenost, která je v nejvyšší míře uspokojivá. Čím je kdo dokonalejší, je tím samým nejenom krásnější, nýbrž také sám dovede dokonaleji, věrněji a plněji sdělovat a předávat svou krásu.
Kdo jednou zakusil ryzí Krásu Boží, ten má zkušenost Boží Krásy, když prožívá spočinutí v Boží Kráse, a záliba v této Kráse nadpřirozené v něm tak vzroste, že nezatouží po prožitku jakékoli jiné krásy a nikdy se nespokojí s prožitkem nějaké náhražky.
Bůh je dokonalejší a krásnější, než ty – stvořený krásný Boží obraz. Nemůže tě přestat udržovat v takové kráse. Ty naopak nedokážeš svými silami patřičně prožívat ryzí Krásu, která dokonalostí přesahuje krásu Božího obrazu v tobě. Nedovedeš prožívat Boží Krásu tak, jak jí to odpovídá.
Jen si srovnej, co je v tobě hodného krásného prožívání, a co je hodného krásného prožívání v Bohu - a hned se musíš pokorně schoulit ve své ubohosti. Co bys chtěl, aby Bůh krásně prožíval v tobě? Co je v člověku krásného, to pochází od Boha. Sám to v tobě působí a udržuje. Zadívej se na sebe v pravdě a v duchu. Hned uvidíš svou ubohost a ošklivost.
Modli se o poznání a prožívání Boží vrcholné Krásy, abys dosáhl Boha, protože Bůh je Cesta k většímu vzrůstu tvého prožívání krásy. Tohle má ve tvém nadpřirozeném životě ještě svou tajemnou pravdu. Nemůžeš poznávat ani prožívat Boží vrcholnou Krásu, aniž by to Bůh sám napřed nepoznával ani neprožíval.
Pros, a ukáže ti svou ryzí Krásu! Modli se, a dá ti prožít svou ryzí Krásu. Díky vtělené Kráse nestvořené v Ježíši Kristu to budeš smět poznat i prožít v sobě samém. Sám od sebe, bez Boha, tvého Bratra a Spasitele, jsi ubohá šereda, a nemáš nic než hřích a ošklivost.
Člověk potřebuje velké nadání, aby uměl vytvořit krásná díla malířská, sochařská, hudební či básnická. A takové nadání se opravdu některým lidem dostává. Každý křesťan však potřebuje a také se mu s Boží milostí dostává nadání objevovat a zakoušet krásu tvorstva a života, ale především čistou krásu jeho Stvořitele. Přitom však nejde na prvním místě o umělecký projev navenek, ale o samu krásu života, který se až druhotně projevuje navenek. Především jde o nadání objevovat a zakoušet krásu tvorů jako odlesku Krásy Boží a umět prožívat tuto krásu ve svém životě a užívat jí k zkrášlení celého svého nitra. Máme kráčet světem, ale ne s klapkami na očích, nýbrž vidět a zakoušet všechnu krásu tvorstva, prožívat jeho vůně, barvy, tóny a tvary, ale neulpívat na nich. Bůh nás přece nepostavil do světa, který nás obklopuje, abychom v něm uvázli, nýbrž abychom všeho tvorstva ožívali ke svému zdokonalení a ke spáse.
Není pochyb o tom, že v rajském prostředí, kde se ocitli naši prarodiče, nebylo všechno tak docela krásné. Už tehdy svůdně působil v okolním světě ďábel jako posel zkázy a smrti. A naši prarodiče, krásní pralidé podlehli jeho nastrojenému lákání, pyšně se odvrátili od prožívání svrchované Krásy Boží, aby dali přednost okoušení krásy stvořené. Tím jejich krásou prozářené a jasně vynikající srdce pohasla a stáhla se v hrozné křeči. Porušením řádu v lidské přirozenosti následkem dědičného hříchu prarodičů zůstává v nás ošklivá jizva, která upomíná na upřednostnění prožívání stvořené krásy před prožíváním ryzí Krásy nestvořené. Odtud pochází ta stálá scestná náklonnost obdivovat se sobě a ostatním tvorům místo Bohu. A přece nám nemá být krása stvořených věcí jen příležitostí k pohoršení. To není její smysl. Všechna krása tvorstva má vést k ryzí Kráse nestvořené. Vždyť nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou (Ž 19,2).
Boží dítě, které usiluje o dokonalost a spásu, musí umět správně hodnotit krásu stvořených věcí a umět je zařadit na správné místo v žebříčku svých životních hodnot, tak, aby na jejich vrcholu byl jejich nestvořený Stvořitel, ryzí nadpřirozená Krása.
Doufáš, že to dokážeš, ale nevíš, jestli se ti povede. Potřebuješ víc než jen doufat a důvěřovat v Boha.
Stvořených věcí je velmi mnoho, a navíc se od pravěku k dnešku změnilo okolní životní prostředí k horšímu. Následkem hříchu to zdaleka už není jen jeden z tvorů - had, který svádí člověka na scestí, ale tisíce a tisíce dalších tvorů, zvláště těch, kteří se strhujícím způsobem lesknou v mihotavém svitu elektromagnetického přenosu. Právě tam hledá Lucifer - Anděl světla, padlý s nebe na zem, své největší uplatnění. A vůči takovým prostředkům, ovládající všechny možné způsoby působení na člověka, dokonce i pod prahem vnímavosti jeho smyslů, je člověk odkázaný na své síly a vlité ctnosti, v podstatě bezmocný. Zde mu může být záludně vsugerováno, aby vyhledával a užíval krásu nějakých stvořených věcí, které nejenže nepotřebuje ke zdokonalení a ke spáse, nýbrž ho naopak sladce a půvabně vedou ke zkáze.
Bůh nás ovšem nenechává bezbranné vůči zhoubnému vlivu hříchem porušeného životního prostředí – těla, světa i ďábla.
Proto nám uděluje současně s milostí posvěcující také dar vědění a umění. Dar vědění a umění nás vede ke správnému prožívání krásy stvořených věcí, abychom je dovedli správně posoudit, hodnotit, zakoušet jejich krásu nebo se odvracet od jejich ošklivosti, a přiznávat jim význam, který mají mít podle původního Božího určení.
Dar vědy a umění nás vede nalézat ve všem stopu Boží Krásy. Dar vědy a umění nás odpoutává od záliby v prožívání ošklivých věcí, které jsou cizí Bohu, a vede nás přecházet od krásy všech tvorů k nestvořené Kráse Boha, který je stvořuje, obnovuje a posvěcuje. Když nás tento dar umění odpoutává od záliby v prožívání ošklivých a hříchem znetvořených tvorů kolem nás, tak to není útěk od odpovědnosti za ovládání a správu světa. Naopak, vede nás to k uznání, že vrcholným obnovitelem ošklivě porušeného tvorstva není a nikdy nebude pouhý člověk, nýbrž krásný vtělený Bůh. Jedině Kristus přemáhá ďábla, který už před lidským selháním narušoval okolní rajské prostředí pomocí hada, a narušuje je dodnes pomocí hřešících lidí, ale i pomocí hříšných znetvořenin a rozvalin v lidském okolí.
Dar vědy a umění má hluboký význam pro duchovní pokrok. Vede nás nezaměňovat krásné účinky Boží s Bohem samým jako ryzí Krásou nadpřirozenou. Bůh rád poskytuje Božím dětem ve svatém rozletu k prožívání ryzí Krásy nestvořené zálohu budoucí odměny. Boží dítě zakouší krásné povznesení. Při tom se odlehčují jeho břemena. Prožívá ctnosti jako radostné dobrodružství, víru prožívá jako spanilou nevěstu Boží. Přesto však nesmí přilnout k těmto útěchám, ani usnout na vavřínech. Kdo chce dospět k Bohu samému, jenž je svrchovaná Krása, musí se umět zříci i těchto stvořených krás. Musí si odřeknout jejich líbeznosti, a kráčet k Bohu ne kvůli těmto líbeznostem, ale milovat nadsmyslovou ryzí Krásu Boží pro Boha samého.
Když se k tvé ctnosti naděje připojí dar vědění a umění, pokorně vyprošovaný od Ducha svatého, projeví se u tebe blahoslavenství lkajících, a když v něm vytrváš, budeš zahrnut neochvějnou důvěrou v osobně se projevující čistou Krásu.
Jak se dát vést darem vědění a umění? Naslouchejme Božímu hlasu, který objevujeme v jeho řízení, když nám odebírá něco milého, půvabného, krásného. Správný růst pod vedením daru vědění a umění vyžaduje představit si vždy to, co se nám lidsky vzato nejvíce líbí, a pak se toho beze zbytku zřeknout, abychom to dovedli obětovat Bohu hned, a ne až to jednou bude požadovat, aby nás krása stvoření neodváděla od čisté Krásy Boží a nestálo nám její prožívání na cestě našeho zdokonalování v prožívání ryzí Krásy. A když krásu nějakého tvora prožíváme, posvěcujme vždy toto prožívání svatým úmyslem, totiž užívejme je potud, pokud nás vede k dalšímu zušlechtění a k prožívání nadpřirozené Krásy Boží.
Sledujme v každém potěšení, v každém zálibě v kráse stvořené věci a všeho, čím nás Bůh zahrnuje, především útěchyplný jas Boží Krásy, která nás vyzývá k rozhojnění prožívání čisté Boží Krásy v nás.
Jak v sobě rozhojnit prožívání ryzí Krásy Boží? Nikdy nelze v sobě dost rozhojnit prožívání Boží Krásy. Máme rozhojnit prožívání Boží Krásy v sobě tím, že se zdržíme prožitku krásy tvorů proti nestvořené čisté Kráse Boží, že nezneužijeme prožívání krásy tvorů proti krásným stvořitelským záměrům Božím, třebaže nás k tomu láká naše pýcha a ješitnost, maskované přirozenými potřebami a skvěle nastrojený vládce světa.
Teprve z této záliby v poznávání a prožívání ryzí Krásy Boží, kterou do nás vlévá Bůh, pochází napřímení celé naší bytosti k prožívání vrcholné Krásy. Právě tato záliba nás usměrňuje k vyhledávání, nalézání a prožívání ryzí Krásy Boží tajemnou přitažlivostí natolik, že se pak vyšším neodolatelným povznášením zabýváme především nestvořenou Krásou, a chceme zakusit co nejdůvěrnější zkušenost s čistou Krásou. To nás přitahuje k slavnému zaslíbení se Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu jako pokladnici veškerého umění. Teprve tím v nás začíná vlastní psychologický život ryzí Krásy Boží.
Bůh musí být a stát ve středu našeho prožívání svrchované Krásy Boží. Proto se ve svém prožívání této Krásy stále, soustavně a vytrvale očišťuj! Zkoumej, ověřuj, čisti a očisťuj své prožívání zosobněné ryzí Krásy v ošklivém utrpení Kristově, aby se stalo ryzí jako zlato zkoušené v lučavce královské. Smíš si osvojovat tuto krásnou zkušenost ne pro líbivé řeči výmluvných lidí, ani pro svůdný souhlas veřejného mínění, ani pro pouhé svědectví jiných lidí, svědčících o krásném vtěleném Bohu, nýbrž jen kvůli ryzí Kráse Boží samé.
Sám strašně do krve bičovaný, trním příšerně korunovaný a ošklivě Ukřižovaný tříbí svým otřesně šeredným zjevem, zbaveným hříšnými lidmi veškeré krásy tvůj vkus a prožívání ryzí Krásy nestvořené, vymykající se lidským smyslům tak, že ti postupně odebírá všechno líbivé a nastrojené, co není sama nestvořená ryzí Krása. Proto ti odnímá jak duchovní útěchy, tak zalíbení smyslové a roztoužené části tvé bytosti, aby ses ve svém prožívání ryzí Krásy neupínal k Božím darům, ani nevyhledával své vlastní ryze lidské zalíbení, které nestvořenou Krásu Boží spíše stahuje k tvé přízemnosti, místo aby tě to povznášelo k ní.
Tak se nejdokonaleji přiblížíš k prožívání ryzí Boží Krásy, jež sleduje a prožívá sama sebe, pro sebe, pro svou plnost a dokonalost. Od rozmanitostí, od nejrůznějších líbivých náznaků, krásných vyjádření náznaků, od této mnohosti spěchej k jednotnému prožitku ryzí Krásy, kde se ti všechno prožívání Krásy nestvořené soustřeďuje v jediném ohnisku, v jediném Nejsvětějším Srdci! Nazíravou modlitbou se odpoutáváš od mnohosti krásných slov i okázale vypjatých činů, od krásy sebe samého, od různosti krásy tvorů, aby ses vydal na cestu, po níž pronikáš k nestvořené Kráse samé.
Neboj se, že se tím vzdálíš krásám přirozeného života a svým roztomilým bližním, že by se tím snad tvé prožívání odlidštilo či pozbylo lidskou opravdovost! Jednota v ryzí Kráse nestvořené, přitahování všeho do Nejsvětějšího Srdce Ježíšova tě naučí poznávat a prožívat všechno pod zorným úhlem věčné Krásy. To tě naučí klást všechno na tu příčku žebříčku krásných hodnot života, kterou Bůh ustanovuje každé věci, takže budeš vděčně, ochotně a účinně odpovídat krásným podáním na všechno, co ti Bůh líbivě ukazuje v tvorech, a budeš umět vidět a krásně prožívat ve všech tvorech stopu nestvořené Krásy.
Ten odrazový můstek Božích tvorů jemně povznese tvé prožívání krásy, abys kráčel přes krásu tvorů jako přes most, o kterém víš, že tu není kvůli tomu, aby ses na něm zdržoval, nýbrž abys přes něj přešel k nestvořené a nepomíjející čisté Kráse Boží. TB
+++
PŘED DRUHÝM PŘÍCHODEM
HLEDÁŠ LÁSKU ZOUFALE
AŽ K PLÁČI JE
I MOŘI CO SLZAMI SVÝMI
OSUŠIT BY CHTĚLO
VRAKY LODÍ
CO NIKDY NEVYPLUJÍ Z NĚHO ZPĚT
HLEDÁŠ LÁSKU K UZOUFÁNÍ
A MÍSTO NÍ ČAS ZAPÍRÁNÍ
TENKRÁT I DNES
POD KŘÍŽEM TI KDO SE MILUJÍ
NA ZAČÁTEK I NA KONEC
JINAK VŠUDE NIC SE ROZEVÍRÁ
JAK TLAMA PEKELNÁ
PLNO VĚCÍ JEŽ NIKDO NEHLEDÁ
A POPRVÉ BEZ KRISTA
MILENCŮM JEDNO JE
ŽE JEJICH DLANĚ VYHASLÉ JSOU PRÁZDNOTOU
VŠUDE SE SLAVÍ A TI KDO MAJÍ PŘINÉST NAPLNĚNÍ
SE ŽIVÍ LŽÍ A BEZNADĚJÍ
PASTÝŘE SVÉHO OPUSTILI
A NEMAJÍ CO DÁT
AVŠAK JAK MATKA
CO SVÉ DÍTĚ STÁLE HLEDÁ
I NAD MRTVÝM VĚŘÍ STÁLE
NAD PUSTÝM OCEÁNEM SMRTI
TAM PRÁVĚ SVĚTLO JEŠTĚ JE
JE PLNÉ NADĚJE
ŽE PŘICHÁZÍ TEN
KDO VYŽÁDÁ SI SVÉ
A VRAKY LIDSKÉ
JAK ŽIVÝ OCEÁN ZE SMRTI PŘIVEDE.
J.E.Lopourová
+++
Žije ve mně nový Kristus
Spasitel sliboval život a hojný život těm, kdo uvěří v něho, kdo budou přijímat jeho Tělo a Krev, z kteréžto oběti vzešel tento život pro nás. Křtem svatým jsme byli naštěpováni na živý vinný kmen Ježíše Krista.
Spasitel je naše hlava, která nám vlévá svůj život a řídí tento náš, svůj život v nás.
Nežiji už já... Milost Pána Ježíše v nás působí tento svůj život. Proměňuje náš život ve svůj život. A přece je to právě tak náš jako jeho život.
To naznačují ta častá označení sv.Pavla „syn“, že máme s Ježíšem Kristem umřít, s Ježíšem Kristem být pohřbeni a tak že s Ježíšem Kristem také vstaneme k životu.
Proti nelogickému panchristismu, který z nás dělá jakoby trpné nositele Kristova působení, se od nás žádá, jak od Krista tak od sv. Pavla, abychom se snažili dobře jednat, otevřít se Kristovu působení. Samozřejmě, že to v nás působí Ježíš, ale to spojení nás s Ježíšem Kristem není pouze jednostranné, toliko se strany Ježíše Krista, nýbrž je to působení oboustranné. I když je to přednostně působené Ježíšem Kristem, je to působeno v nás, skutečných lidech a osobnostech, v našem rozumu a v naší vůli.
Jinak by to byla iluze, nedůstojná Boha i nás, Božího obrazu, stvořeného podle Boží podoby.
Ale co zůstává věčně platné je to, že nemůžeme vykonat nic nadpřirozeně dobrého bez Ježíše Krista, bez Božího působení v nás, bez životního spojení nás s ním. To Ježíš nám dává působit, jednat a žít z něho. To Ježíš Kristus v nás ustavičně působí vše nadpřirozené, všechno co se týká života Božího dětství.
Tak je všechno nadpřirozené v nás Ježíšovo, protože my jsme Ježíšovi, ale také Ježíš je náš. Proto nesmíme ve svém duchovním životě nic podceňovat, protože to všechno působí Ježíš a nic Ježíšovo není malé. Současně se však také nemusíme a nesmíme obávat ani nejvyšších výzev a možností v duchovním životě, totiž být dalším Kristem, novým Kristem, skutečným pokračovatelem Ježíše Krista, protože zase je to Ježíš Kristus, který v nás působí touhu i uskutečnění, a jeho síla není nic nemožného. Proto volá důvěřivě i směle sv. Pavel, že může všechno v Ježíši, který ho posiluje.
Proto správné učení duchovního života nestaví žádné meze a hranice duchovní touze a rozletu. Všechno mohu v Tom, který mne posiluje! B.
+++
MÚZA
VČERA VEČER PŘIŠLA MÚZA,
„CO TO PÍŠEŠ? TO JE HRŮZA!
BÁSNIČKY JSOU PLNÉ MEDU,
BĚŽ S TÍM NĚKAM K LEDU!"
VŠUDE PLNO POZLÁTKA,
PODÍVEJ SE ZA VRÁTKA!
UVIDÍŠ TAM ŽIVOT JINÝ,
KDO JE TÍMTO ZA TO VINNÝ?
PRAVDĚ DO OČÍ SE PODÍVEJ,
UVIDÍŠ TAM LÁSKU, BOL,
NA NIC SE UŽ NEDÍVEJ,
POPIŠ PRAVDU LIDÍ KOL.
ZDA SE TAKÉ RADUJÍ,
NĚKTEŘÍ I VENKU NOCUJÍ,
POD OBLOHOU OBĚDVAJÍ,
V KABELÁCH, TEN DOMOV MAJÍ.
DO ŽIVOTA PONOŘ MYSL
TVOJI ZAHOĎ PŘEDSTAVU TU SVOJI,
O PRAVDĚ TEĎ MŮŽEŠ PSÁT,
NA STŮL VŠECHNO MŮŽEŠ DÁT.
PŘÍBĚHŮ MÁŠ NA VYBRANOU,
PROJDI TAKÉ UZAMČENOU BRANOU,
ULOŽ SI JE PODLE VKUSU,
NEPIŠ JENOM CO JE V PLUSU!
JSOU TO MOUDRÁ SLOVA MÚZY,
NEMÁM RÁD ŽÁDNÉ HRŮZY,
V MYSLI MOJI NECHÁM STÁT,
O LÁSCE A DOBRU BUDU ZASE PSÁT.
L.Flek
+++
ZÁLIBA V KRÁSE
Kdo jednou zakusil krásu, prožívá napříště v srdci potřebu, aby se tento zážitek opakoval a ještě se stupňoval. Jan Zahradníček o tom svědčí:
Ó, CO MNE UHRANULO V MLADÉM LESE,
TAM KDE JSEM VČERA POD MODŘÍNY STÁL?
NAD SPLETÍ VĚTVÍ, JIMIŽ VÍTR TŘESE,
NEKLIDNÝ MĚSÍC KAMSI POSPÍCHAL.
SKLOŇ SE AŽ KE MNĚ, TEPLÝ, MĚKKÝ VĚTŘE,
AŽ K TRÁVĚ SESTERSKÉ, KDE MRTVÍ SPÍ,
VANOUCÍ DÁLKA AŤ MI S ČELA SETŘE
SVĚTELNÉ KAPKY LICHÝCH ÚZKOSTÍ.
I MNE POD ŠERÝM KŘÍDLEM LUCIFERA
DALEKO ODTUD STESK A ZMATEK JAL
A ZANESL SEM, ABYCH ZA VEČERA
PAHOREK, TOPOL, TMU ZAS UHLÍDAL,
A DO VLASŮ MI ZASE NAPADALY
STŘEPINKY RÁJE SE STROMŮ, JEŽ SPALY.
Opravdová záliba v kráse nesmí chtít poznávat a zakoušet nic ošklivého, protože pak by zneuznávala krásu za svou vytouženou hodnotu, kdyby tuto zálibu v kráse sama rušila.
Bůh vyžaduje, aby vše stvořené bylo zaměřeno k Stvořiteli jako k jedinému, pravému a poslednímu cíli všeho. Bůh je však také ryzí Krása nestvořená. Taková čistá Krása je nepomíjivá vlastnost Boží. Proto se křesťan musí vyvarovat všeho, co by dávalo přednost čemukoli před Bohem. Taková je podstata ošklivosti těžkého hříchu z pohrdnutí Boží Krásou, neboť hříšník chce povýšení sebe či jiného zbožňovaného tvora na trůn Boží.
Křesťan nesmí chtít prožívat nic krásného, co by odporovalo ryzí Kráse Boží nebo se jí vymykalo pod záminkou originální svéráznosti. Jinými slovy, nesmí chtít krásně prožívat nic stvořeného víc než nadpřirozeného Autora stvoření. Žádné jiné krásné stvoření nesmí uchvátit naši pozornost víc než nestvořená Krása Boží. To by bylo znevážením ryzí Krásy a zvrhlou zálibou toho, kdo by si oblíbil krásu něčeho víc než vrcholnou Krásu Boha, kterému předstírá náklonnost.
Avšak plyne z toho snad, že by se křesťan měl vzdát poznání a prožívání každé jiné krásy než té ryzí, přesahující meze lidských smyslů?
Nebylo by nic horšího, než se domnívat, že nám snad Bůh nepřeje radovat se z krásy světa, ve kterém nás nechává žít. Bůh nežádá, abychom se vzdali požitku z prožívání každé jiné krásy mimo něho, nýbrž nás povzbuzuje, abychom každý svůj prožitek krásy stvoření v sobě i kolem nás posvětili a zušlechtili s ohledem na Krásu nadpřirozenou, na Krásu nestvořenou!
V přirozeném řádu je jedna krásná věc nezávislá na jiné. Mohu si oblíbit nějakého umělce, aniž bych obdivoval umělecký směr jeho tvorby.
Docela jinak je to v Kráse nadpřirozené. A to je právě řešení, zda a jak je možno mít zálibu v krásném prožívání něčeho jiného než v ryzí Kráse Boží. Bůh si přeje, aby prožívání této ryzí Krásy zahrnovalo prožívání krásy všech Božích tvorů a k ní směřovalo. Proto záliba v poznávání a prožívání čisté krásy Boží zaniká u toho člověka, jehož poznávání a prožívání krásy stvořených věcí se nespojuje s poznáváním a prožíváním čisté Krásy Boží.
Jak si tedy oblíbit poznávání a prožívání krásy stvořených věci? V Boží Kráse a pro Krásu Boží.
To je tajemství záliby v poznávání a krásném prožívání Božího obrazu v bližním. Každému z nás blízký Boží obraz podle Boží podoby je zaměřen k poznání a prožívání ryzí Boží Krásy. Tak směřuje především k prožívání ryzí Boží Krásy. Proto patří k naší zálibě v poznávání a prožívání ryzí Boží Krásy také poznání a prožívání krásy Božího obrazu v bližním.
Záliba v poznávání a prožívání ryzí Boží Krásy nám objasňuje náš vztah k lidské kráse a kráse ostatních stvořených věcí. Poznávání a prožívání krásy stvoření bez současného ohledu k poznávání a prožívání ryzí Boží Krásy je pro Boží dítě, libující si v poznávání a prožívání ryzí Boží Krásy, nedostatečná. Tak totiž poznávají a prožívají krásu světa také světáci.
Všichni lidé jsou jako Boží obrazy stvořeni k Boží podobě a určeni k Boží slávě. Když Boží dítě poznává a prožívá ryzí Boží Krásu, tak ji prožívá se vším, co vychází ze stvořitelské ruky Boží. Proto poznává a prožívá i poměrnou krásu Božího obrazu bližního, třebaže je to pohan, nebo i nepřítel.
Také těmto Božím obrazům uděluje Bůh poměrnou krásu a oni mají svůj vztah k ryzí Kráse Boží, třebaže neuvědomělý, neboť to nepoznávají ani neprožívají.
Tyto bližní spojil Bůh s námi nějakými svazky občanskými, pracovními, příbuzenskými, přátelskými, zájmovými. Kdybychom ulpěli jen na těchto důvodech krásy, tak si počínáme lidsky, pouze přirozeně. Bůh žádá však více.
Proto Bůh spojil různé lidi s námi, aby nám pomáhali přiblížit se k Bohu a abychom také my pomáhali jim přiblížit se k Bohu. Tak můžeme posvětit své prožívání přirozené krásy, aby se stalo dokonalejším, nadpřirozeným. Stupněm prožitku vzhledem k nadpřirozené Kráse nestvořené je dán stupeň našeho prožívání přirozené krásy našich bližních.
Prvé místo zaujímají rodiče a příbuzní, protože nám byli dáni proto, abychom jimi přijali život a jimi život udržovali, krásný život, který se má nadpřirozeně rozvinout v prožívání nadpřirozené Krásy Boží.
Pak přicházejí na řadu naši přátelé a známí. Také jejich přítomnost musíme tak krásně prožívat, jak jsou blízko Bohu a jak nás přibližují k poznávání a prožívání ryzí Boží Krásy.
Poznáváme a prožíváme krásu stvořených věcí proto, že jsou odleskem Boží Krásy nestvořené, proto, že nám jasně vypovídají o ryzí Boží Kráse.
Tajemné pouto Božího řízení sepjalo všechny věci a všechnu krásu, neboť všechna je Stvořitel zařídil k poslednímu cíli. Na kráse budujeme zálibu poznávání a prožívání ryzí Krásy, proto jako jsou všechny krásy spojeny v ryzí Kráse Boží, i všechny krásy mají být sladce a účinně zároveň spojeny, aby se rozezvučely v nadpřirozeném souzvuku v Bohu, jenž jediný dává vlastní a nejhlubší smysl všemu.
Poznávání a prožívání ryzí Boží Krásy neruší naše poznávání a prožívání lidské krásy, nezavírá oči před krásou stvořenou, nýbrž otvírá vnitřní nazírání, abychom v kráse stvoření odhalovali její nasměrování ke Kráse nestvořené.
Opravdově a soustavně vedený duchovní život nedělá z nikoho škarohlída ani člověka neodvádí od prožívání krás světa, nýbrž bytosti žhavé krásou nejobsáhlejší a nejčistší. „Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás. (Mt 6,28-30) Tak Boží dítě poznává a prožívá krásu stvoření umocněnou poznatkem a prožitkem nestvořené ryzí Krásy Boží. Je to poznatek i prožitek krásy, přesahující meze lidských možností, odpovídající jistému hrdinství v prožívání krásy.
Copak je možno dosáhnout v takovém prožívání krásy nějakého hrdinství? Sv.Jan Fiesole zvaný fra Angelico, svatý Jakub z Ulmu a jiní světci a světice dokazují svým životem a dílem právě hrdinství krásy.
Poznávání a prožívání krásy stvoření tě usměrňuje k poslednímu a vrcholnému cíli, kde poznáváš a prožíváš ryzí Krásu Boží tak, jak se ona sama poznává a prožívá. Bůh je nejvlastnějším předmětem tvé záliby v kráse a touhy po poznání a prožívání krásy.
Stvořuje tě jako svůj jedinečný krásný obraz pro svou slávu, ale Bohu tím sláva ani poznání krásy ani prožitek krásy kvůli tobě nijak nevzrůstá. Ty však jsi právě tímto nadaný Božím povoláním k poznávání a prožívání krásy.
Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat.
Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie.
Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.
Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná (Pís 6,1-4)
Proto ve tvém životě, v životě rozumové bytosti, bytosti poznávající krásu a usilující o prožívání krásy, nemůže být ušlechtilejší cíl, než prožít co nejdokonaleji tuto ryzí krásu Boží. Jen se Bohu naplno otevři!
Nechápeš, jak bys mohl dostatečně krásně prožít přítomnost Boha, svého Spasitelného Bratra? Nikdo z tvorů nemůže dostatečně krásně prožít přítomnost čili s takovou vypjatostí krásného zážitku, jakého je Bůh čili samotná ryzí Krása - hoden. Když ti to tedy ukládá a připomíná přikázáním, abys nekladl žádné meze či hranice své lásce (Dt 6, 5), platí to také o krásném prožívání: Budeš krásně prožívat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
Bůh je Krása. Je Krása, a třebaže je také našim smyslům skrytý, neříká o sobě, že je skrytost sama, třebaže se to rozumí samo sebou. Přesto se projevuje jako nepomíjivá ryzí Krása.
Očisti své smysly i své srdce, abys mohl poznávat a prožívat Krásu svého spasitelného Bratra, a upnout se k ní celou svou vůlí i se všemi svými záměry, které milostivě zušlechťuje! Jedině toto ucelené poznání a harmonizující prožívání Krásy Syna Božího, velkoryse se oddávajícího, tě naučí poznávat a prožívat tuto Krásu tak, jak se poznává a prožívá sebe tato vtělená ryzí Krása.
Kolikrát se ptáš po smyslu toho či onoho Božího záměru s tebou? Ptáš se, proč na tebe doléhá taková ošklivá zkouška? Ty otázky pocházejí ze srdce i mysli na počátku jejich očišťování. Ošklivé pády a šeredné skluzy do příšerné temnoty hrobu jsou přípravou na odhalení skryté ryzí Krásy prázdného hrobu Syna Božího. Básník Řezníček se modlí za očištění svých smyslů takto:
PANE, ZKROŤ ŽÁDOST OČÍ MÝCH
A DUŠI VYVEĎ Z TEMNOT ZEVNITŘNÍCH
DO STANŮ SLUNEČNÍCH.
PANE, ZTLUM BOUŘE ROZKOŠÍ
A NAPOJ SRDCE TOUHOU ZNAVENÉ
U SVĚTLA PRAMENE.
PANE, ŽHNI DECHEM VĚČNOSTI
A ODĚJ MYSL V TÍHÁCH SAMOTY
ROUCHEM ČISTOTY.
Podle Boží vůle máš právě ty dosáhnout nadlidského hrdinství v prožívání Krásy, přesahující možnosti tvých smyslů. Věř Bohu a spolehni se na Boha, abys mohl prožívat ryzí Krásu! A stále obnovuj a stupňuj svoje prožívání ryzí Krásy, aby tvoje víra v Boha byla živá a horlivá. Nevybírej si z prožívání ryzí Krásy záblesky prožitků své lidské krásy! Ani si nestav ideály krásy, podle kterých by se měla ryzí Krása Boží měnit! Mnoho lidí ztroskotává právě na tom. Kolik lidí v sobě nechává spát své prožívání ryzí Krásy nestvořené, když se jejich ideály krásy rozpadnou, když jim Bůh odebírá jejich oblíbené libůstky!
Kéž je tvá zaměřenost k Boží Kráse bezvýhradná, oddaně důvěřivá k celé nestvořené Kráse, a ne pouze k té její karikatuře, kterou si představuješ tak, jak by se líbila tobě a ne, jak se to líbí Bohu samému!
Nikdy ovšem nebudeš moci sám od sebe prožívat ryzí Krásu tak, jak jí to odpovídá. Proto se pokus prožívat ryzí Krásu aspoň tak, jak dovedeš, a získaná krásná zkušenost v tobě upevní zálibu v ryzí Kráse a povznese tě k hrdinskému prožitku Krásy!
Dokonalým předmětem neochvějné Boží vůle je ryzí Krása. Proto jenom když se úplně a beze zbytku ztotožníš s předmětem Boží vůle, vydáš se cestou záliby v ryzí Kráse. Stvořitel tě k tomu směřování vyzývá už stvořením k jeho podobě, abys prožíval ryzí Krásu z celého srdce, ze všech sil a celou svou myslí, tedy abys k ní zaměřil celé své nitro. Proto musíš napřed co nejlépe poznávat ryzí Krásu a pak se bezvýhradně otevřít jejímu prožívání.
Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce (Mt 6,21). Když v tobě působí Boží milost, tak poznávaná a prožívaná ryzí Krása Boží v tobě poznává a prožívá ryzí Krásu Boží. Prozařuje celé tvé nitro, takže hoříš a povznášíš se poznáváním a prožíváním ryzí Krásy.
Usiluj o to všemi svými schopnostmi, veškerými svými dovednostmi, zkrátka všemi silami a možnostmi, které máš svěřeny!
Neustaň, dokud všechno v sobě nerozehraješ stále výlučnější a uvědomělejší poznávání a prožívání ryzí Krásy Boží! Tak dennodenně ověřuj, co v tobě ještě nezní ryzí Krásou Boží! Odhal stíny, které ještě nejsou prozářeny světlem Boží Krásy! Máš nějakou sobeckou zálibu, koníčka, oblíbenou hračku a zábavu? Nalézáš v tom útěchu, když na tebe doléhá nějaký neklid z okolí a dostavují se pokušení? Obětuj Bohu každou takovou svou oblíbenou hračku a zábavu! Tak ukáže, že chceš poznávat a prožívat ryzí Krásu Boží víc než všechno to své potěšení, které si kladeš sám do sebe nebo do nějaké bytosti a činnosti, která má pomíjivý ráz, takže ti může přinést jen dočasné potěšení.
Neváhej s provedením bilance a inventury svých povrchních zálib a libůstek! Bez okolků přezkoumej, zda se nedopouštíš nějakých ústupků vůči prožívání svrchované Krásy, ať už ve svém chování, anebo to udržuješ v skrytu.
Prožij krásně sebe sama i ostatní Boží tvory právě prožitkem svrchované Krásy, která vychází z Božského Srdce Ježíšova jako ze své pokladnice, a zase se k Bohu vrací, aby ve tvém lidském těle učinila krásný zázrak!
Očistění smyslů i srdce k prožívání čisté Krásy Boží, která přesahuje lidské smysly, však neznamená odmlčení se člověka. Naopak, povzbuzuje ho k větší chvále čisté krásy Boží, jak o tom krásně svědčí Řezníčkova SLOVA MLČENÍ:
VE STÍNU RUKY TVÉ
MNĚ BLAZE JE,
TAM STŘÁDÁM SÍLU V MLČENÍ.
NEŽ RET SE ZACHVĚJE,
TAJEMSTVÍ SLOVA ZVÁŽÍM
K DÍKŮČINĚNÍ,
ŽE JSI BYL MILOSTIV
A ŽIVLY NITRA UPOUTAL.
RÁJ POODHALEN ZAZÁŘÍ
A NETUŠENÝ DIV
HASNOUCÍ ZRAKY OSLNÍ.
JAT KRÁSOU, CHORÁL CHVAL
PROMĚNÍM OPĚT V MLČENÍ,
NAHOTU SLOVA SLÁVOU ODĚJI
A SKRYJI V ÚZKOST DUŠE SVÉ.
MNĚ BLAZE JE
VE STÍNU RUKY TVÉ,
KDE SAMOTINKÝ — SÁM —
MLČELIV — PROMLOUVÁM.
+++
JEŽÍŠ SE V NÁS MODLÍ
Ježíš Kristus se stal naší hlavou. Všechen nadpřirozený život děje se jeho působením. Jenom ve spojení s ním jsou naše modlitby milé nebeskému Otci. On je oživuje, naplňuje. Tak se modlí v nás. Ve všech Božích dětech, spojených s ním jeho životem, posvěcující milostí.
A stále se někde modlí někdo spojený životně s Ježíšem Kristem. Stále se modlí někde Ježíš ve svých bratřích. Proto říká sv. Augustin Ježíšem Krista: Jeden prosebník, nesmírný a věčný ...
Celá Církev je jako jeden modlící se člověk, celá Církev je nad to jeden modlící se Ježíš Kristus. Tato myšlenka dovede probudit, neobyčejně povzbudit a udržet naši modlitbu. Modlíme se společně, modlíme se s Církví, modlíme se s Kristem. Ježíš modlí se v nás a skrze nás. Naše ústa se stávají jeho ústy a jeho ústa našimi, my pozvedáme jeho ruce a on naše, když se modlíme.
Nejenom ve spojení s oním božským úmyslem, se kterým Ježíš Kristus vzdával chválu Boha na zemi, nýbrž prostě s ním celým, s ním největším a věčným Prosebníkem spojeni se modlíme. Kdybychom si to uvědomili, jak bychom očistili své modlitby od výlučného, pozemsky zaměřeného sobectví, jak bychom je zapálili a udrželi planoucí svatým nadšením!
Když si to uvědomujeme, doceníme také modlitbu jako jednu z nejvznešenějších lidských činností a s láskou duchovně pohladíme opuštěnou, neznámou, mnohdy opovrženou prosebnici. To Ježíš se modlí scvrklými rty staré babičky, svěžími rtíky dětskými. Jak jsou krásné sepjaté ruce Ježíše Krista v sepjatých rukou upracovaného muže, pečlivé ženy, unavené stařenky, čilého dítěte. Ústa Ježíše Krista, ruce Páně, srdce Ježíšovo v srdcích, ústech a rukách modlících se Božích dětí!
Jeden Ježíš se modlí s rodinou na kolenou. Jeden Ježíš se modlí v shromáždění kněží, řeholníků a řeholnic. Jeden Ježíš se modlí ve společenství modlícího se lidu v kostele. Modlí se důstojně, svatě a dobře! Důstojně Ježíše Krista! B.
+++
JEŽÍŠ SE ÚČASTNÍ TVÉ MODLITBY
Ježíš naslouchá tvé modlitbě. Ba co víc - on se jí účinně účastní. Bez Ježíše Krista nemůže tvá modlitba dospět k Otci. K Otci přistupuješ s jistotou díky mírnosti, lásce a pokoře Kristově, neboť se spoléháš jedině na božskou krev, prolitou za tvé smíření a ospravedlnění. Ježíš je tedy ve tvé modlitbě osobně přítomen, to on ji přináší Otci a podpírá ji svou zásluhou. Modlitba tedy není tvým jednostranným dílem. Nic z toho, co v modlitbě vyslovuješ, nemá žádnou cenu, neřekne-li Ježíš „amen" a nedoloží ji tedy svou zásluhou, když podpírá tvou slabost a přimlouvá se za tvé hříchy. Proto je během modlitby třeba být si vědom této účinné přítomnosti Kristovy. Nemáš tedy plnou svobodu modlitbu začít, vykonat nebo ukončit, jak se ti zachce. K modlitbě přicházíš jako následovník Krista. Svou prosbu pronášíš Kristovými ústy. Odvahu sbíráš pro jeho krev a doufáš, že budeš vyslyšen kvůli jeho spravedlnosti. Z lásky Kristovy a v moci Ducha Synova se obracíš k Otci jako k tomu, jehož miluješ. Matta el-Meskin
+++
SOUČASNÍ JIDÁŠI
Jak dlouho budete kulhat na obě nohy?! - Křičí prorok Eliáš k malověrným lidem své doby. Dnešní mládež, kterou politikáři tak lstivě zneužívají k různým převratům, šlechtí její nekompromisnost. Tu čekáme vždycky od Božích dětí. Je prvou povinností křesťanů, kteří by si měli být vědomi slov Páně, že pouze jedno je potřebné, a že by nám nic nepomohlo, kdybychom získali celý svět, ale uškodili své duši.
Co by pomohlo kupovat jen pro ten dnešní den nějaké úlevy, laciné uznání diplomatickými tahy a nadbíháním nepřátelům Kristova kříže? Žádný lidský zájem nás nemůže oprávnit, abychom lehkomyslně očekávali, že ostatní budou chránit a hájit zájmy Božího království, když my sami se ztotožníme s jejich pohanským otročením ryze pozemskému království!
Nebojte se těch, kdo se snaží dobýt každé srdce žokem dolarů! Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, duši vám sebrat nemohou! Neboj se, stádečko! Já jsem přemohl svět. Třebaže ti, kdo jej mají vést, zklamou, to není důležité, protože se bude před Bohem zodpovídat každý sám za sebe.
Vládce světa se chlubí, že si může koupit celého Ježíše Krista za třicet stříbrňáků. Jidášovi byl svěřen měšec. Jenže měšec pořád stahoval Jidáše, až z něho udělal otroka. Nakonec nenáviděl Ježíše kvůli tomu, že nedbal o zlato. Jidášův úděl postihuje stále znovu i jinak psovsky věrné učedníky Páně. Dodnes se strážci měšce často stávají Jidáši, neboť v duši už dávno zradili všechno, co se dá pro tento měšec zpeněžit, a už dávno v srdci odhodili a zradili ty, kteří se nevejdou anebo nehodí do měšce. Úděl těch, kdo se docela dobře rozběhli a kteří jako závodníci měli přeskočit ještě tuto překážku, zůstává měšec. Mnozí se zavrtají do těch kulatých, lesklých mršek a laskají se s nimi jako numismatici. Dovedou škrtit své bližní v jejich potřebách, přestávají se zajímat o učení Páně a všechno oceňují i na křesťanství a na službě Boží podle toho, co to vynese. Dovedou se náramně dobře ohánět se svou vírou a úspěšně ji prodávat, aby z toho svého křesťanství vytloukli jaksepatří tučný kapitálek.
Byla jim svěřena služba měšce, aby živili bližní, aby jim usnadňovali tělesný život a tak i život duchovní. Zatím se ale docela ztrácejí duchovnu a nakonec zrazují svou povinnost sloužit měšcem i tělesnému životu, takže slouží jenom měšci. Všichni lidé mohou hladovět a strádat, jen když drahý měšec roste a roste. . . Pak se snadno přenášejí přes všechny zákony božské i lidské. Prý se jimi měšce nenaplní, ani se jich nikdo nenají. Ale pak už nepozorují, že v tom měšci není ryzí zlato. Peníze byly vydobyty životem, stály krev, slzy a pot, mnohdy i duši. To vše mokvá, kvasí a zahnívá v jidášském měšci.
Takový je úděl Jidášů - zoufalství, protože krev volá do nebe, zlato studí, lidé proklínají. Bůh se zdá být daleko. A bída z lidí lotry činí, a vlky z lesů žene hlad. Nakonec ze všeho vzejde revoluce, která je plevelem, rostoucím z mršin Jidášů a prasklých měšců. Mohli sloužit, pomáhat lidem k Bohu a zatím jen otročí mrtvému kovu a jeho zhoubným účinkům. B.
+++
MODLITBA JE MOCNĚJŠÍ NEŽ HŘÍCH
Hřích ničí tvé fyzické a mravní síly, ale nemůže zničit moc Božího milosrdenství a lásky. „Bůh je silnější než lidé" (1 Koř 1,25). Bůh tě nepřestává milovat - před hříchem, při něm i po něm. Modlitba coby vztah mezi tebou a Bohem tě uvádí do vztahu s jeho milosrdenstvím, jež odpouští i nejtěžší viny. Modlitba svou podstatou prokazuje, že člověk činí pokání a navrací se k Bohu. A Bůh je neustále připraven přijmout toho, kdo se k němu navrací, neboť netouží po smrti hříšníka, ale po tom, aby se obrátil a žil (Ez 18,23). Ničí-li hřích opravdu většinu sil, jichž jsme nabyli v modlitbě, vše, cos v modlitbě obdržel, zcela vykořenit nemůže. Podlehneš-li po modlitbě jakémukoli druhu hříchu, zachovej si vždy ve svém nitru zbytek moci, kterou jsi modlitbou získal. A tato moc nakonec znovu získá převahu. I po nejzávažnějším provinění zbývá ve tvém srdci a ve tvém svědomí základ duchovní moci, která se v tobě utvořila modlitbou obětovanou Bohu s upřímným srdcem a svědomím, jež odmítá hřích. Vytrvalou modlitbou postupně získáváš poklad duchovní moci, která nakonec vymaže každý hřích a také očistí tvé svědomí od neklidu způsobeného hříchem. Radost z odpuštění a ze spásy nahradí předchozí soužení a bolest způsobené hříchem. Modlitba se tak ukazuje jako plné uzdravení duše. Toho všeho však nelze dosáhnout v jediném dni a ani během jediného roku. Teprve v průběhu dlouhých let bude modlitba postupně, avšak vytrvale zrát a postupně zničí touhu po hříchu a očistí svědomí. Když život modlitby dostatečně dozraje, světlo spásy začne intenzivně a nenadále zářit uvnitř duše s nevýslovnou radostí, která zaplní celé tvé vnitřní „já". Toto vnitřní světlo, jež se objeví teprve později, a jež se zdá jaksi nečekané, je ve skutečnosti výsledkem mnoha let, plodem nesčetných modliteb. Matta el-Meskin
+++
PÍSEŇ O RŮŽI
KŘEHKÁ JAK TAJEMSTVÍ
TESKNĚ SE NA MĚ DÍVÁ
JEN NĚCO PROZRADÍ
A NĚCO ZASE SKRÝVÁ
S RTŮ HODNÝCH KRÁLOVNY
TICHO JAK PÍSEŇ PLYNE
KDYŽ PŘELUD LETNÍCH RÁN
LÍBÁ A K SOBĚ VINE
POD ČISTÝM HEDVÁBÍM
JI TOUHA SRDCE DRTÍ
PRAPORCI VŮNÍ MÁVÁ
VSTŘÍC KNĚŽNĚ SMRTI
TVÁ RUKA BÍLÁ SE
KDYŽ ŘEZALA JI CHVĚLA
V RUDÉM KALÍŠKU
JSI SLZU ZAPOMNĚLA
Jiří Jan Vícha OFmcap
+++
BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY OP,
OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA
Jak tě Mé Srdce chrání a osvobozuje od zlého
Koho ochráníš a osvobodíš vlastními silami z moci zla? Prozkoumej to, i když tvé předsevzetí a sliby zklame slabost svých sil, tvoje pohodlnost, lenost, sobectví, a zároveň i rozsah zla ve světě. Neklesej však na mysli. Spěchám ti na pomoc. Kdykoli se ti zdá, že jsem ti daleko, ohledni se ke dveřím do hradu tvého nitra. Stojím před branami a tiše na ně klepu.
Jsem tvůj jediný opravdový přítel, neboť nejenže jsem tvým Bratrem, který tě laskavě střeží a chrání před každým nebezpečím, ale počínám si jako tvůj Spasitel,
Vzpomeň si, jak jsem to ukázal na svém milém příteli Danielovi. Když ho uvrhli do lví jámy, byl pod Mou ochranou vytažen beze zranění a úplně vysvobozen, takže zvolal: „Poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili“ (Dan 6,23)
Zachraňuji totiž bez úrazu toho, kdo Mě miluje, před zlem a před útokem pekelného lva a vytrhuji z jeho spárů. Protože zachraňuji jako nejvěrnější přítel ode všeho zlého a chráním a opatruji, každého, kdo Mně miluje, smíš ke Mně volat jako David : „Má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade“ (Ž 18,3)
„Neboj se, červíčku Jákobův, jsem tvá pomoc, tvůj vykupitel“ (Iz 41,14) Třebaže v bídě svého hříchu hřešíš také špatnými domněnkami a myšlenkami o Nejsvětějším Srdci, přesto zůstávám tvou silou, aby nemohla vzejít žádná tvá malomyslnost .
Přistup blíž, milá duše, a najdeš v Mém Nejsvětějším Srdci zalíbení, abych ti mohl být tvrzí. Když pak povoluješ otěže souhlasu vůle, jsem ti, útočištěm, abys vytrvala v souhlasu. A když hájíš hřích, jsem ti osvoboditelem, aby ses zalekla své opovážlivosti. Chceš-li hřešit skrytě, jsem ti všudypřítomným pomocníkem, aby ses tomu vyvarovala. Pakli chceš hřešit otevřeně, pomáhám ti vyvarovat se hříchu. Pokud si dokonce na svůj hřích zvykáš, pomáhám ti bránit se proti neřesti. Pokud jsi ovšem sváděna klamem nebo podléháš zoufalství či zatvrzelosti vůči poznané pravdě, jsem ti ochráncem, abys nezoufala ani se nezatvrzovala.
Jsem tu jako tvůj nejvěrnější přítel a tvé pravé přátelství přesahuje každé jiné přátelství. Miluji tě vždy: v životě i ve smrti. Miluji tě ve štěstí i v neštěstí a miluji tě raději pokojně zesnulého než rozervaně žijícího nebo nedůstojně živořícího. Miluji tě, milá duše, nekonečně více, než jsi milována a miluji tě i tehdy, když nejsi milována. Ať jsi muž nebo žena, vzhledem k našemu společnému Otci nebeskému tě miluji jako syna, totiž jako sebe sama.
Miluji tě, třebaže jsi nejubožejší a nejhorší hříšník, prázdný od jakékoli lásky, zato však plný neřestí a zloby. Na místo tvého vychladlého a zatvrzelého srdce ti nabízím ve svém Srdci Nejsvětějším planoucí výheň lásky. Třebaže váháš s opětováním své lásky Mému Nejsvětějším Srdci, spěchám, abych tě stále znovu pozvedal ke své lásce, aby tvůj život a sláva spočívala ve věčné lásce Nejsvětějšího Srdce.
+++
SVATÉ MARKÉTĚ ANTIOCHIJSKÉ
(20.7.)
MYSLÍM NA TVÉ SRDCE CUDNÉ
PŘED NÍMŽ SE POKUŠENÍ
VYTRÁCÍ
KDYŽ K ZÁPADU NEBE RUDNE
DEN NOCÍ UMUČENÝ
KRVÁCÍ
MYSLÍM NA TVOU PEVNOU CESTU
JÁ NAD MOU PLÁČU DLOUHO
V ROZPACÍCH
ROZZÁŘILAS SVOJI HVĚZDU
TA MOJE SOTVA KOHO
OMRÁČÍ
MYSLÍM NA TVÉ SVĚTLO Z NEBE
JEŽ ZÁŘÍ VE TVÝCH VLASECH
VE ZRACÍCH
JENOM V DÁLI ZEMĚ ZEBE
JEN VE VZPOMÍNCE ZDÁ SE
O DRACÍCH
Pavel Kroupa
+++
Zprávy: +Kniha Život Krista nové doby od Tomáše Bahounka OP je rozebrána.
+ Chvilka mystického života ve zvukové podobě v mp3 na http://cs.gloria.tv/ nebo http://www.uloz.to/ Tomáš Bahounek OP, Chvilka mystického života, Mystika lásky 01-35, Mystika krásy 01-46, Loretánské meditace 01-56, Programování lidského srdce 1-30.
+++