Ročník XX., číslo 7.                                                                                                                         červenec 2014

Obsah: TB,Moje ego musí ustoupit, J.E.Lopourová,TB,Ptáte se, Krása nade všechno, B,Celá jsi krásná,Maria, J.E.Lopourová,Ikona, TB,Tajemná vůně, J.E.Lopourová,Před druhým příchodem,B,Žije ve mně nový Kristus, L.Flek,Múza, TB,Záliba v kráse, B, Ježíš se v nás modlí, Matta el-Meskin,Ježíš se účastní tvé modlitby, B,Současní Jidáši, Matta el-Meskin,Modlitba je mocnější než hřích, J.J.Vícha OFmcap,Píseň o růži, P.Kroupa,Svaté Markétě,Brněnská Akademie duch.života ct.Patrika Kužely, osvětim.mučedníka - Mystika lásky, Zprávy_________________________________________________________________________

 

MOJE EGO MUSÍ USTOUPIT JEŽÍŠOVU

Když vybízí Ježíš, abychom zapřeli sebe a denně brali na sebe svůj kříž a šli za ním, chce od nás, abychom přemohli v sobě své odbojné JÁ, které si chce být samo cílem, samo rozumět svému štěstí, vyhovět plně všem náladám a touhám.

Jinak by v nás nežil Ježíš Kristus. To bychom sice žili my, ale žilo by pouze naše ochuzené, hříchem porušené EGO.

Toto EGO, toto omezené a ubohé já, chtějící si vystačit, musí být ovládnuto a přemoženo. Bez tohoto úsilí o zdolání soběstačného já není možný život dalšího Krista.

Mé nedokonalé, pozemsky založené a zaměřené já musí ustoupit Ježíšovi, jeho působení a jeho zásadám, myšlení, přání, slovům a činům i obětem.

Stále musíme v sobě ovládat onu iluzi postačitelnosti našeho jednání. Sami ze sebe jsme jen ubozí a v nadpřirozeném ohledu ničím.

Proto přestaň se svým vyvyšováním, bdi nad tím a usiluj o to ustoupit od svého JÁ v celém životě, ve svém hodnocení i uskutečňování. Přednostně zaměř všechno v sobě i kolem sebe k Bohu otcovskému. Sám Ježíš jako Boží Syn nevyhledával nic než slávu Otcovu a než jeho vůli.

Pokud se tvá vůle bude protivit vůli Otcově, potud se bude tvé porušené já vypínat nad Boha a budeš celou svou bytostí daleko od Ježíše.

A přece kolik je Božích dětí, které stále vzhlížejí k Ježíši Kristu, svému vzoru i dárci života! Kolik jich ověřuje a přehodnocuje své zásady, slova i činy na Ježíši Kristu!

Nejzákladnější v našem duchovním životě, v našem zdokonalování vlastního života, je otevřít se naplno našemu Pánu Ježíši Kristu.

Nutnou podmínkou ke skutečnému k nástupu Krista v našem životě do popředí, je smrt starého člověka, zdánlivě soběstačného člověka, člověka spokojeného jen s touto zemí a s jejími hodnotami, ohánějícího se jen svými nezadatelnými lidskými právy.

Jenže takových Božích dětí, které se ochotně vzdávají své lidské důstojnosti i lidských práv, aby v sobě vyklidili pole působnosti nového Kristu, je stále ještě velmi málo. Tak zůstává křesťanství, totiž kristovství stále menšinovou záležitostí. Proto také nový Kristus postrádá pronikavější vliv, protože se Boží děti ve velké většině spokojují jen s přirozeným náboženstvím, nebo dokonce jen s přirozenou etikou.

Neváhej! Podnikni velkou křižáckou výpravu k přesvědčení Božího dítěte o tom, co je plné kristovství, že je to plnost života z Krista, tedy opuštění své dosavadní totožnosti lidské a přijetí nové identity – dalšího Krista. Bez Ježíše Krista jako božského základu celé tvé bytosti jsou ti všechna tvoje lidská práva a lidská důstojnost úplnou iluzí. Dokud tohle nepochopíš a nezakusíš osobní setkání s Ježíšem Kristem, a neotevřeš se Mu zcela oproštěný ode všech lidských vymožeností, takže se Mu u tebe zalíbí a zabydlí se v tobě otcovsky i bratrsky, nejsi připraven přijmout novou intentitu dalšího Krista, a tvoje křesťanství či kristovství je pouze plané řečnění a život ve falešné ideologii. Do té doby se křesťanství nestane se novou obrodnou silou. V rámci apoštolátu zástupů se modleme i otevírejme příchodu nového Krista. B.

+++

PTÁTE SE

CO UDĚLÁŠ

UŽ POSLEDNÍ TVŮJ DEN

JEN ZPRÁVY POŠLU MOBILEM

ODPUSŤTE MI

MILÝM I NEMILÝM CO

ZNALA JSEM

J.E. Lopourová

+++

KRÁSA NADE VŠECHNO

Kdo chce zakusit ryzí Krásu Boží, ten se musí odpoutat od každé snahy o její přivlastnění. Ve svém prožívání čisté Krásy zapomeň na sebe a na své nároky. Nebyl by to opravdu dokonalý prožitek čisté Krásy, kdybys přitom stále počítal, jaký máš z toho prospěch. Opravdový prožitek čisté Krásy představuje takové životní zaměření a názor, takovou výstavbu tvého žebříčku hodnot a životní postoj a chování, jaké lze vyjádřit slovem „být“, a nikoli „mít“.

 Třebaže ve svém dokonalém poznání a prožívání čisté Krásy Boží nepočítáš především s tím, že se sám zmocňuješ Boha, přesto nemůžeš ani sebe docela vyloučit z prožívání krásy, ani z prožívání Boží svrchované Krásy. To však můžeš a máš ovládat, když nestavíš v žádném prožitku krásy jako hlavní a první svoje přivlastňování si krásné bytosti.

Svět je plný lidské chamtivosti a zakrnělého či zvráceného, prostě klamného prožívání krásy. Mnohý člověk scestně vydává za krásné pouze to, co si přivlastňuje. Často jde v tom tak daleko, že posléze vydává ošklivé za krásné. Taková znetvořená či zatemnělá krása pyšných lidí, omezující se při prožívání krásy jenom na své smysly, se vysmívá čisté Kráse Boží, která je nadpřirozená. Opravdové prožívání krásy není nerozumné ani bláznivé.

Tvé prožívání krásy se upíná na krásný předmět, ale ne proto, aby ses ho zmocňoval, nýbrž aby ses mu oddával. Posledním cílem tvého prožívání krásy je vyhledávání čisté Krásy Boží, která je nadpřirozená.

Když se sžíváš se s Bohem, zakoušíš je svrchovanou a nesmírnou Krásu. Rázem chápeš, že je to milost, když smíš ponechat svému srdci plnost rozmachu a rozevlát je k této vrcholné Kráse. Bez takové opravdové krásy nemůže tvé srdce žít.

Je tolik lidí, kteří se ošklivě klamou v prožitku krásy. Sní, že nasytí své srdce, svou touhu po kráse, po bezvýhradném spočinutí v kráse nějaké stvořené věci, ale i v něčem znetvořeném než ve svrchované Kráse Boží. Pokaždé jsou však smutně zaskočeni, když rázem zůstávají sami se svým srdcem, toužícím naprázdno.

Opravdové prožívání Krásy Boží, zosobněné svrchované Krásy, šťastně vrcholí oddáním se Bohu. Tím zároveň vrcholí. Každé jiné prožívání krásy zvlažní a vyčerpá se, když objeví v oblíbeném tvoru, že má své chyby, že postrádá ryzí Krásu nadpřirozenou. Každé takové prožívání krásy zklame a unaví.

Na světě jsou roztodivné krásy, choutky a libůstky, zkrátka náhražky opravdové a nepomíjivé Krásy. Místo záliby v prožívání krásy se pak dostavuje za každou cenu svérázné, či spíše svéhlavé ulpívání na něčem neobvyklém, upoutávajícím scestností až zrůdností, až posléze to uvázne na strojené póze či křečovitém šklebu. Nikdo z lidí však přirozeně neunikne svému směřování k čisté Kráse nadpřirozené, protože každý je Božím obrazem k Boží podobě. Nikdo z lidí se nevymkne směřování své touhy po spočinutí, vzmachu snažení pro prožívání ryzí Krásy Boží. A tak jsi prozíravější než jiní, když se ve svém prožívání krásy otevíráš Bohu hned, bez ošklivých zkušeností. Stačí, když napřímíš své snažení k svrchované Kráse Boží, která jediná je hodná tvého prožívání.

Krásný prožitek posiluje tvou zálibu v opravdové kráse, a zdokonaluje krásu Božího obrazu v tobě. TB

+++

CELÁ JSI KRÁSNÁ, MARIA!

Všechno je krásné u Panny Marie, tak krásné, že dříve náš lid vyhrazoval označení krásný jen Panně Marii. Jen jí přiznával -dokonalou krásu. Byla krásná plností své milosti. Tak byla milá Bohu, že ji vyňal ze zákona Adamova hříchu, tak byla krásná a plná milosti, že byla jediné Ano k celé vůli Boží. Krása záleží v tom, že všechno je v bytosti uspořádáno v dokonalé úměrnosti. Čím je kdo více ztotožněn s Boží vůlí, je dokonalým souladem v sobě, tím je ta bytost krásnější a tím jsou krásnější její činy. Tak je Maria Panna nejkrásnější po Kristu, protože všechno v ní bylo dokonale podrobeno Boží vůli, všechno bylo zařízeno podle ní.

Krásná byla Mariina duše a všechny skutky celého jejího života, řízené touto její krásnou duší. Pouze Bůh byl jejím středem a chtěla jen Boha a Boží vůli, a tím se nejvíce Bohu připodobnila a přiblížila.

Tak krásná byla její láska k Bohu i k nám. Z lásky pro nás dovedla všechno obětovat. Tak byla krásná její láska, bez vrásky a poskvrny falešné sebelásky.

Dovedla všechno podat v oběť, všechno dát a o nic nesmlouvala s Boží vůlí, co Bůh od ní žádal pro svou slávu anebo pro naši spásu. Krásná byla její pokora i svatá vznešenost, které si byla vědoma, když v pokoře dovedla zpívat, že ji budou blahoslavit všechna pokolení

To můžeme opakovat proti odpůrcům mariánské úcty. Tolik se odvolávají na Písmo. A proč tedy se s námi nespojí v tomto sladkém chóru velebení Mariina, když je to v Písmu předpovězeno. Máme snad říkat: Blahoslavit mě budou všechna pokolení, kromě některých bloudících? Právě místo tolika bloudících musíme dvojnásob milovat a oslavovat tu, která byla krásná všemi ctnostmi a vyrovnaností a vyvážeností svých ctností.

Ano, děkujeme Pánu za Marii, že ji, jednu z nás, učinil tak krásnou a svatou a čistou. B.

+++

IKONA

MALUJEŠ IKONU ZE ZLATA DUŠÍ

ZATÍMCO MALÍŘ SPÍ

NA MAPĚ MÉHO SELHÁVÁNÍ

VYZNAČ TA NEJTEMNĚJŠÍ ÚDOLÍ

SVÍCE ROZŽALA SE

OD ZAPÁLENÉ HVĚZDY V TVOJÍ RUCE

A UKÁZALA HŘÍCH

J.E.Lopourová

+++

TAJEMNÁ VŮNĚ

Většinou si spojujeme krásu se zrakem, kterým můžeme vidět krásu okolního viditelného stvoření či díla malířů, anebo se zrakem v kombinaci s hmatem, jak se nám nabízí v sochařství a v architektuře, dále se sluchem, kterým můžeme slyšet melodii či zpěv, se sluchem v kombinaci se zrakem, což můžeme zakoušet v dramatu a tanci, ale méně často s čichem, kterým pociťujeme různé vůně.

Už ve starověku byli Řekové a Římané a předtím obyvatelé Mezopotámie známí svou zálibou ve vůních, jimiž překrývali zápach.

V Písni písní se připomíná, že:

Voní jablíčka lásky,

a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi,

nové i staré.

Schovala jsem je pro tebe, Můj milý (Pís 7,14).

Dneska jsou známé vůně parfémů, uměle nastrojených vynalézavou Coco Chanel, Christianem Dior nebo Estée Lauder. Ohniskem tohoto parfémového průmyslu je městečko Grasse, ležící severozápadně od Nice. Tam je mírné středomořské klima, vhodné pro pěstování jasmínu, levandule, myrty, růže a mimózy. Jasmínový olej je jednou z nejdůležitějších přírodních složek umělých vůní.

Vůně však vzbuzují něco dalšího, než jen příjemný pocit. Mají své další psychické účinky.

Čím však to, že květ střemchy (Prunus padus - střemcha obecná. střemcha hroznovitá) svou podmanivou jemnou vůní provází milence v jejich polibcích? Je to snad jen doba pozdního jara, že se ruka milého vine k ruce jeho milé, anebo skutečně má právě kvetoucí střemcha zvláštní opojnou moc?

Mnohem tajemnější je líbezná vůně Kristova. Bývá naznačována vonným oblakem, očividně se vznášejícím vzhůru kouřem kadidla ze spálené pryskyřice, na Středním Východě ostřeji kořeněným, v Řecku spíše sladce opojným.  Také všechny významy mazání vonným olejem se setkávají ve svátostném životě. Pomazání olejem katechumenů před křtem znamená očištění a posílení. Pomazání nemocných vyjadřuje uzdravení a útěchu. Pomazání posvátným křižmem po křtu, při biřmování a kněžském svěcení je znamením zasvěcení. Prostřednictvím biřmování se křesťan, který je pomazán, mnohem více podílí na poslání Ježíše Krista a na plnosti Ducha svatého, jímž je vrchovatě naplněn, takže celý jeho život šíří líbeznou vůni Kristovu.

Tajemná vůně se však šíří v přítomnosti světců a světic, jako třeba růžová vůně u svaté Růženy Limské. Ještě překvapivější je vůně, šířící se kolem tělesných pozůstatků různých svatých a světic. Známá je posmrtná vůně ostatků svatého Tomáše Akvinského, tajně ukrytých za zdmi kláštera Fossa Nova před zástupem jeho ctitelů a prosebníků. Tato pronikavá a přitom libá vůně odhalila těm, kdo vyhledávali ostatky světce, tajné místo jeho posledního spočinutí. Tato vůně byla tak pronikavá, že ji bylo možno cítit i přes důkladné zdivo, za kterým byly zazděné ostatky světce ukrývány, a to i na velkou dálku. Zároveň byla tato vůně tak nestálá, že ten, kdo neměl světce v úctě, vůbec žádnou vůni necítil. Tak o tom svědčí třeba Tomášova sestra, hraběnka Teodora, která s velkou úctou uchovávala část ostatků svatého Tomáše v rodinné kapli na hradě San Severino. Když ji navštívil salernský kanovník, který neměl úctu ke světci, ba naopak dával najevo krajní odpor a hnus, když mu Tomášova sestra na svém hradě ukázala relikvii. Nejenže nepocítil žádnou líbeznou vůni, ale dokonce pocítil cosi protivného. Bylo to v době, kdy světec ještě byl v nevážnosti mnohých církevních veličin (pařížský arcibiskup Jan Tampier nad Tomášovým dílem vyslovil klatbu). Teprve když salernský kanovník těžce onemocněl a na přímluvu sv.Tomáše byl zázračně uzdraven, pojal ke sv.Tomáši příslušnou úctu a rázem sám pocítil i příslušnou vůni jeho ostatků.

Když toužíš po prožívání ryzí Krásy nadpřirozené, tak se obracíš k onomu vrcholu, kolem něhož zmateně bloudí mnozí lidé světa, obdivující se přirozeným krásám stvoření, které pomíjí. Tak se jim každá krása stvořených věcí dříve nebo později rozplývá a krása se mění v ošklivost, vůně v zápach. Zejména pokud se otevírají poznávání a prožívání krásy v sobě samých nebo v ostatních tvorech kolem nich tak, jako by to byl nejvyšší cíl jejich života, dočkají se dráždivého sirného zápachu pekla namísto líbezné vůně Spasitele, a pocítí dusivou atmosféru hříchu. Bůh se nám však představuje jako sama čistá Krása nepomíjivá. Zaručuje nám plnost a trvalost krásy, jakož i to, že se osobně postará, aby se nic neztratilo z našeho jedinečného a neopakovatelně krásného obrazu Boha samého.

Tvé prožívání přítomného Boha jako Krásy samé a v plnosti bytí znamená vypjaté úsilí plné sebezáporu a oběti, které v tobě však zkrášluje Boží obraz a přitom v tobě podněcuje všechny životní síly, takže to zároveň znamená vrcholnou zkušenost, která je v nejvyšší míře uspokojivá. Čím je kdo dokonalejší, je tím samým nejenom krásnější, nýbrž také sám dovede dokonaleji, věrněji a plněji sdělovat a předávat svou krásu.

Kdo jednou zakusil ryzí Krásu Boží, ten má zkušenost Boží Krásy, když prožívá spočinutí v Boží Kráse, a záliba v této Kráse nadpřirozené v něm tak vzroste, že nezatouží po prožitku jakékoli jiné krásy a nikdy se nespokojí s prožitkem nějaké náhražky.

Bůh je dokonalejší a krásnější, než ty – stvořený krásný Boží obraz. Nemůže tě přestat udržovat v takové kráse. Ty naopak nedokážeš svými silami patřičně prožívat ryzí Krásu, která dokonalostí přesahuje krásu Božího obrazu v tobě. Nedovedeš prožívat Boží Krásu tak, jak jí to odpovídá.

Jen si srovnej, co je v tobě hodného krásného prožívání, a co je hodného krásného prožívání v Bohu - a hned se musíš pokorně schoulit ve své ubohosti. Co bys chtěl, aby Bůh krásně prožíval v tobě? Co je v člověku krásného, to pochází od Boha. Sám to v tobě působí a udržuje. Zadívej se na sebe v pravdě a v duchu. Hned uvidíš svou ubohost a ošklivost.

Modli se o poznání a prožívání Boží vrcholné Krásy, abys dosáhl Boha, protože Bůh je Cesta k většímu vzrůstu tvého prožívání krásy. Tohle má ve tvém nadpřirozeném životě ještě svou tajemnou pravdu. Nemůžeš poznávat ani prožívat Boží vrcholnou Krásu, aniž by to Bůh sám napřed nepoznával ani neprožíval.

Pros, a ukáže ti svou ryzí Krásu! Modli se, a dá ti prožít svou ryzí Krásu. Díky vtělené Kráse nestvořené v Ježíši Kristu to budeš smět poznat i prožít v sobě samém. Sám od sebe, bez Boha, tvého Bratra a Spasitele, jsi ubohá šereda, a nemáš nic než hřích a ošklivost.

Člověk potřebuje velké nadání, aby uměl vytvořit krásná díla malířská, sochařská, hudební či básnická. A takové nadání se opravdu některým lidem dostává. Každý křesťan však potřebuje a také se mu s Boží milostí dostává nadání objevovat a zakoušet krásu tvorstva a života, ale především čistou krásu jeho Stvořitele. Přitom však nejde na prvním místě o umělecký projev navenek, ale o samu krásu života, který se až druhotně projevuje navenek. Především jde o nadání objevovat a zakoušet krásu tvorů jako odlesku Krásy Boží a umět prožívat tuto krásu ve svém životě a užívat jí k zkrášlení celého svého nitra. Máme kráčet světem, ale ne s klapkami na očích, nýbrž vidět a zakoušet všechnu krásu tvorstva, prožívat jeho vůně, barvy, tóny a tvary, ale neulpívat na nich. Bůh nás přece nepostavil do světa, který nás obklopuje, abychom v něm uvázli, nýbrž abychom všeho tvorstva ožívali ke svému zdokonalení a ke spáse.

Není pochyb o tom, že v rajském prostředí, kde se ocitli naši prarodiče, nebylo všechno tak docela krásné. Už tehdy svůdně působil v okolním světě ďábel jako posel zkázy a smrti. A naši prarodiče, krásní pralidé podlehli jeho nastrojenému lákání, pyšně se odvrátili od prožívání svrchované Krásy Boží, aby dali přednost okoušení krásy stvořené. Tím jejich krásou prozářené a jasně vynikající srdce pohasla a stáhla se v hrozné křeči. Porušením řádu v lidské přirozenosti následkem dědičného hříchu prarodičů zůstává v nás ošklivá jizva, která upomíná na upřednostnění prožívání stvořené krásy před prožíváním ryzí Krásy nestvořené. Odtud pochází ta stálá scestná náklonnost obdivovat se sobě a ostatním tvorům místo Bohu. A přece nám nemá být krása stvořených věcí jen příležitostí k pohoršení. To není její smysl. Všechna krása tvorstva má vést k ryzí Kráse nestvořené. Vždyť nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou (Ž 19,2).

Boží dítě, které usiluje o dokonalost a spásu, musí umět správně hodnotit krásu stvořených věcí a umět je zařadit na správné místo v žebříčku svých životních hodnot, tak, aby na jejich vrcholu byl jejich nestvořený Stvořitel, ryzí nadpřirozená Krása.

Doufáš, že to dokážeš, ale nevíš, jestli se ti povede. Potřebuješ víc než jen doufat a důvěřovat v Boha.

Stvořených věcí je velmi mnoho, a navíc se od pravěku k dnešku změnilo okolní životní prostředí k horšímu. Následkem hříchu to zdaleka už není jen jeden z tvorů - had, který svádí člověka na scestí, ale tisíce a tisíce dalších tvorů, zvláště těch, kteří se strhujícím způsobem lesknou v mihotavém svitu elektromagnetického přenosu. Právě tam hledá Lucifer - Anděl světla, padlý s nebe na zem, své největší uplatnění. A vůči takovým prostředkům, ovládající všechny možné způsoby působení na člověka, dokonce i pod prahem vnímavosti jeho smyslů, je člověk odkázaný na své síly a vlité ctnosti, v podstatě bezmocný. Zde mu může být záludně vsugerováno, aby vyhledával a užíval krásu nějakých stvořených věcí, které nejenže nepotřebuje ke zdokonalení a ke spáse, nýbrž ho naopak sladce a půvabně vedou ke zkáze.

Bůh nás ovšem nenechává bezbranné vůči zhoubnému vlivu hříchem porušeného životního prostředí – těla, světa i ďábla.

 Proto nám uděluje současně s milostí posvěcující také dar vědění a umění. Dar vědění a umění nás vede ke správnému prožívání krásy stvořených věcí, abychom je dovedli správně posoudit, hodnotit, zakoušet jejich krásu nebo se odvracet od jejich ošklivosti, a přiznávat jim význam, který mají mít podle původního Božího určení.

Dar vědy a umění nás vede nalézat ve všem stopu Boží Krásy. Dar vědy a umění nás odpoutává od záliby v prožívání ošklivých věcí, které jsou cizí Bohu, a vede nás přecházet od krásy všech tvorů k nestvořené Kráse Boha, který je stvořuje, obnovuje a posvěcuje. Když nás tento dar umění odpoutává od záliby v prožívání ošklivých a hříchem znetvořených tvorů kolem nás, tak to není útěk od odpovědnosti za ovládání a správu světa. Naopak, vede nás to k uznání, že vrcholným obnovitelem ošklivě porušeného tvorstva není a nikdy nebude pouhý člověk, nýbrž krásný vtělený Bůh. Jedině Kristus přemáhá ďábla, který už před lidským selháním narušoval okolní rajské prostředí pomocí hada, a narušuje je dodnes pomocí hřešících lidí, ale i pomocí hříšných znetvořenin a rozvalin v lidském okolí.

Dar vědy a umění má hluboký význam pro duchovní pokrok. Vede nás nezaměňovat krásné účinky Boží s Bohem samým jako ryzí Krásou nadpřirozenou. Bůh rád poskytuje Božím dětem ve svatém rozletu k prožívání ryzí Krásy nestvořené zálohu budoucí odměny. Boží dítě zakouší krásné povznesení. Při tom se odlehčují jeho břemena. Prožívá ctnosti jako radostné dobrodružství, víru prožívá jako spanilou nevěstu Boží. Přesto však nesmí přilnout k těmto útěchám, ani usnout na vavřínech. Kdo chce dospět k Bohu samému, jenž je svrchovaná Krása, musí se umět zříci i těchto stvořených krás. Musí si odřeknout jejich líbeznosti, a kráčet k Bohu ne kvůli těmto líbeznostem, ale milovat nadsmyslovou ryzí Krásu Boží pro Boha samého.

Když se k tvé ctnosti naděje připojí dar vědění a umění, pokorně vyprošovaný od Ducha svatého, projeví se u tebe blahoslavenství lkajících, a když v něm vytrváš, budeš zahrnut neochvějnou důvěrou v osobně se projevující čistou Krásu.

Jak se dát vést darem vědění a umění? Naslouchejme Božímu hlasu, který objevujeme v jeho řízení, když nám odebírá něco milého, půvabného, krásného. Správný růst pod vedením daru vědění a umění vyžaduje představit si vždy to, co se nám lidsky vzato nejvíce líbí, a pak se toho beze zbytku zřeknout, abychom to dovedli obětovat Bohu hned, a ne až to jednou bude požadovat, aby nás krása stvoření neodváděla od čisté Krásy Boží a nestálo nám její prožívání na cestě našeho zdokonalování v prožívání ryzí Krásy. A když krásu nějakého tvora prožíváme, posvěcujme vždy toto prožívání svatým úmyslem, totiž užívejme je potud, pokud nás vede k dalšímu zušlechtění a k prožívání nadpřirozené Krásy Boží.

Sledujme v každém potěšení, v každém zálibě v kráse stvořené věci a všeho, čím nás Bůh zahrnuje, především útěchyplný jas Boží Krásy, která nás vyzývá k rozhojnění prožívání čisté Boží Krásy v nás.

Jak v sobě rozhojnit prožívání ryzí Krásy Boží? Nikdy nelze v sobě dost rozhojnit prožívání Boží Krásy. Máme rozhojnit prožívání Boží Krásy v sobě tím, že se zdržíme prožitku krásy tvorů proti nestvořené čisté Kráse Boží, že nezneužijeme prožívání krásy tvorů proti krásným stvořitelským záměrům Božím, třebaže nás k tomu láká naše pýcha a ješitnost, maskované přirozenými potřebami a skvěle nastrojený vládce světa.

Teprve z této záliby v poznávání a prožívání ryzí Krásy Boží, kterou do nás vlévá Bůh, pochází napřímení celé naší bytosti k prožívání vrcholné Krásy. Právě tato záliba nás usměrňuje k vyhledávání, nalézání a prožívání ryzí Krásy Boží tajemnou přitažlivostí natolik, že se pak vyšším neodolatelným povznášením zabýváme především nestvořenou Krásou, a chceme zakusit co nejdůvěrnější zkušenost s čistou Krásou. To nás přitahuje k slavnému zaslíbení se Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu jako pokladnici veškerého umění. Teprve tím v nás začíná vlastní psychologický život ryzí Krásy Boží.

Bůh musí být a stát ve středu našeho prožívání svrchované Krásy Boží. Proto se ve svém prožívání této Krásy stále, soustavně a vytrvale očišťuj! Zkoumej, ověřuj, čisti a očisťuj své prožívání zosobněné ryzí Krásy v ošklivém utrpení Kristově, aby se stalo ryzí jako zlato zkoušené v lučavce královské. Smíš si osvojovat tuto krásnou zkušenost ne pro líbivé řeči výmluvných lidí, ani pro svůdný souhlas veřejného mínění, ani pro pouhé svědectví jiných lidí, svědčících o krásném vtěleném Bohu, nýbrž jen kvůli ryzí Kráse Boží samé.

Sám strašně do krve bičovaný, trním příšerně korunovaný a ošklivě Ukřižovaný tříbí svým otřesně šeredným zjevem, zbaveným hříšnými lidmi veškeré krásy tvůj vkus a prožívání ryzí Krásy nestvořené, vymykající se lidským smyslům tak, že ti postupně odebírá všechno líbivé a nastrojené, co není sama nestvořená ryzí Krása. Proto ti odnímá jak duchovní útěchy, tak zalíbení smyslové a roztoužené části tvé bytosti, aby ses ve svém prožívání ryzí Krásy neupínal k Božím darům, ani nevyhledával své vlastní ryze lidské zalíbení, které nestvořenou Krásu Boží spíše stahuje k tvé přízemnosti, místo aby tě to povznášelo k ní.

Tak se nejdokonaleji přiblížíš k prožívání ryzí Boží Krásy, jež sleduje a prožívá sama sebe, pro sebe, pro svou plnost a dokonalost. Od rozmanitostí, od nejrůznějších líbivých náznaků, krásných vyjádření náznaků, od této mnohosti spěchej k jednotnému prožitku ryzí Krásy, kde se ti všechno prožívání Krásy nestvořené soustřeďuje v jediném ohnisku, v jediném Nejsvětějším Srdci! Nazíravou modlitbou se odpoutáváš od mnohosti krásných slov i okázale vypjatých činů, od krásy sebe samého, od různosti krásy tvorů, aby ses vydal na cestu, po níž pronikáš k nestvořené Kráse samé.

Neboj se, že se tím vzdálíš krásám přirozeného života a svým roztomilým bližním, že by se tím snad tvé prožívání odlidštilo či pozbylo lidskou opravdovost! Jednota v ryzí Kráse nestvořené, přitahování všeho do Nejsvětějšího Srdce Ježíšova tě naučí poznávat a prožívat všechno pod zorným úhlem věčné Krásy. To tě naučí klást všechno na tu příčku žebříčku krásných hodnot života, kterou Bůh ustanovuje každé věci, takže budeš vděčně, ochotně a účinně odpovídat krásným podáním na všechno, co ti Bůh líbivě ukazuje v tvorech, a budeš umět vidět a krásně prožívat ve všech tvorech stopu nestvořené Krásy.

Ten odrazový můstek Božích tvorů jemně povznese tvé prožívání krásy, abys kráčel přes krásu tvorů jako přes most, o kterém víš, že tu není kvůli tomu, aby ses na něm zdržoval, nýbrž abys přes něj přešel k nestvořené a nepomíjející čisté Kráse Boží. TB

+++

PŘED DRUHÝM PŘÍCHODEM

HLEDÁŠ LÁSKU ZOUFALE

AŽ K PLÁČI JE

I MOŘI CO SLZAMI SVÝMI

OSUŠIT BY CHTĚLO

VRAKY LODÍ

CO NIKDY NEVYPLUJÍ Z NĚHO ZPĚT

 

HLEDÁŠ LÁSKU K UZOUFÁNÍ

A MÍSTO NÍ ČAS ZAPÍRÁNÍ

TENKRÁT I DNES

POD KŘÍŽEM TI KDO SE MILUJÍ

NA ZAČÁTEK I NA KONEC

JINAK VŠUDE NIC SE ROZEVÍRÁ

JAK TLAMA PEKELNÁ

PLNO VĚCÍ JEŽ NIKDO NEHLEDÁ

A POPRVÉ BEZ KRISTA

MILENCŮM JEDNO JE

ŽE JEJICH DLANĚ VYHASLÉ JSOU PRÁZDNOTOU

VŠUDE SE SLAVÍ A TI KDO MAJÍ PŘINÉST NAPLNĚNÍ

SE ŽIVÍ LŽÍ A BEZNADĚJÍ

PASTÝŘE SVÉHO OPUSTILI

A NEMAJÍ CO DÁT

 

AVŠAK JAK MATKA

CO SVÉ DÍTĚ STÁLE HLEDÁ

I NAD MRTVÝM VĚŘÍ STÁLE

NAD PUSTÝM OCEÁNEM SMRTI

TAM PRÁVĚ SVĚTLO JEŠTĚ JE

JE PLNÉ NADĚJE

ŽE PŘICHÁZÍ TEN

KDO VYŽÁDÁ SI SVÉ

A VRAKY LIDSKÉ

JAK ŽIVÝ OCEÁN ZE SMRTI PŘIVEDE.

J.E.Lopourová

+++

Žije ve mně nový Kristus

Spasitel sliboval život a hojný život těm, kdo uvěří v něho, kdo budou přijímat jeho Tělo a Krev, z kteréžto oběti vzešel tento život pro nás. Křtem svatým jsme byli naštěpováni na živý vinný kmen Ježíše Krista.

Spasitel je naše hlava, která nám vlévá svůj život a řídí tento náš, svůj život v nás.

Nežiji už já... Milost Pána Ježíše v nás působí tento svůj život. Proměňuje náš život ve svůj život. A přece je to právě tak náš jako jeho život.

To naznačují ta častá označení sv.Pavla „syn“, že máme s Ježíšem Kristem umřít, s Ježíšem Kristem být pohřbeni a tak že s Ježíšem Kristem také vstaneme k životu.

Proti nelogickému panchristismu, který z nás dělá jakoby trpné nositele Kristova působení, se od nás žádá, jak od Krista tak od sv. Pavla, abychom se snažili dobře jednat, otevřít se Kristovu působení. Samozřejmě, že to v nás působí Ježíš, ale to spojení nás s Ježíšem Kristem není pouze jednostranné, toliko se strany Ježíše Krista, nýbrž je to působení oboustranné. I když je to přednostně působené Ježíšem Kristem, je to působeno v nás, skutečných lidech a osobnostech, v našem rozumu a v naší vůli.

Jinak by to byla iluze, nedůstojná Boha i nás, Božího obrazu, stvořeného podle Boží podoby.

Ale co zůstává věčně platné je to, že nemůžeme vykonat nic nadpřirozeně dobrého bez Ježíše Krista, bez Božího působení v nás, bez životního spojení nás s ním. To Ježíš nám dává působit, jednat a žít z něho. To Ježíš Kristus v nás ustavičně působí vše nadpřirozené, všechno co se týká života Božího dětství.

Tak je všechno nadpřirozené v nás Ježíšovo, protože my jsme Ježíšovi, ale také Ježíš je náš. Proto nesmíme ve svém duchovním životě nic podceňovat, protože to všechno působí Ježíš a nic Ježíšovo není malé. Současně se však také nemusíme a nesmíme obávat ani nejvyšších výzev a možností v duchovním životě, totiž být dalším Kristem, novým Kristem, skutečným pokračovatelem Ježíše Krista, protože zase je to Ježíš Kristus, který v nás působí touhu i uskutečnění, a jeho síla není nic nemožného. Proto volá důvěřivě i směle sv. Pavel, že může všechno v Ježíši, který ho posiluje.

Proto správné učení duchovního života nestaví žádné meze a hranice duchovní touze a rozletu. Všechno mohu v Tom, který mne posiluje! B.

+++

MÚZA

VČERA VEČER PŘIŠLA MÚZA,

„CO TO PÍŠEŠ? TO JE HRŮZA!

BÁSNIČKY JSOU PLNÉ MEDU,

BĚŽ S TÍM NĚKAM K LEDU!"

 

VŠUDE PLNO POZLÁTKA,

PODÍVEJ SE ZA VRÁTKA!

UVIDÍŠ TAM ŽIVOT JINÝ,

KDO JE TÍMTO ZA TO VINNÝ?

 

PRAVDĚ DO OČÍ SE PODÍVEJ,

UVIDÍŠ TAM LÁSKU, BOL,

NA NIC SE UŽ NEDÍVEJ,

POPIŠ PRAVDU LIDÍ KOL.

 

ZDA SE TAKÉ RADUJÍ,

NĚKTEŘÍ I VENKU NOCUJÍ,

POD OBLOHOU OBĚDVAJÍ,

V KABELÁCH, TEN DOMOV MAJÍ.

 

DO ŽIVOTA PONOŘ MYSL

TVOJI ZAHOĎ PŘEDSTAVU TU SVOJI,

O PRAVDĚ TEĎ MŮŽEŠ PSÁT,

NA STŮL VŠECHNO MŮŽEŠ DÁT.

 

PŘÍBĚHŮ MÁŠ NA VYBRANOU,

PROJDI TAKÉ UZAMČENOU BRANOU,

ULOŽ SI JE PODLE VKUSU,

NEPIŠ JENOM CO JE V PLUSU!