ZJEVENÍ SVATÉHO JANA

O KNIZE ZJEVENÍ SVATÉHO JANA

O všech novozákonních knihách třeba říci, že obsahují zjevení, zjevení totiž Boha skrze Ježíše Krista, jeho učení a dílo, které ve svých účincích trvá v životě věřících. Poslední novozákonní kniha však má po výtce název Zjevení, a to pro svůj význačný obsah. Ukazují se v ní totiž budoucí dějiny lidstva a Církve, což pro člověka má v sobě nejvíce tajemnosti a skrytosti; takto se knize velmi dobře hodí název Zjevení čili řecky Apokalypsis, odhalení věcí skrytých a jejich ukázání. Tento název je vzat ze začátku knihy, kde se praví: „Zjevení Ježíše Krista.“ Má tím být řečeno, že ty události ukázal svatopisci Ježíš Kristus z nebe (a po této stránce je Zjevení prorockou knihou), který má v moci budoucnost lidstva a Církve a řídí je jako Vykupitel lidstva a král nade všemi mocnostmi viditelnými i neviditelnými, a který jednou přijde po druhé na svět jako soudce a odměnitel. O tomto druhém příchodu Páně, o přípravě na něj, o událostech, které ho budou předcházet, najdeme sice poučení také v předcházejících spisech tu a tam roztroušené, než kniha Zjevení o tom o všem pojednává výslovně a jen to je jejím obsahem.

Obsah možno rozdělit takto: V úvodě ukazuje svatopisec povahu této knihy, připojuje delší pozdrav sedmi církvím v Malé Asii a po chvále vzdané Kristu ohlašuje všeobecný soud; vše je pak slavnostně potvrzeno Bohem (1, 1-8). V první části jsou podána vidění, která se týkají náboženského stavu sedmi maloasijských církví (1, 9-3, 22).

Druhá část je vlastní obsah knihy, totiž celá budoucnost Církve a lidstva, zvláště však doby blízké poslednímu soudu (4, 1-21, 8). Začíná se úvodním viděním Božího trůnu, knihy se sedmi pečetěmi a obětovaného Beránka (4-5). V prvním oddílu je pak lámáno sedm pečetí Božích soudů (6, 1-8, 1). Svatopisec postupuje podle určitého rozvrhu: nejprve představuje lámání prvních čtyř pečetí (6, 1-8), poté páté a šesté pečeti (9-17), a po vidění o poznamenání Božích vyvolených a jejich údělu v nebi (7, 1-17) uvádí lámání sedmé pečeti (8, 1). V druhém oddílu po přípravě v nebi k vykonání posledního soudu (2-6) uvádí líčení sedmi polnic (8, 7-11, 18), a to podle svého rozvrhu: nejprve účinky čtyř prvních polnic (8, 7-12), potom pátou a šestou polnici (9, 1-21). Sem pak vkládá výjev anděla s knihou (10, 1-11), o Církvi v těchto pohromách a o dvou svědcích, kteří působí na zemi (11, 1-14). Potom teprve následují účinky sedmé polnice (15-19). Ve třetím oddíle (12, 1-14, 20) podává boj draka proti ženě (12, 1-18) a líčí objevení se dvou šelem, drakových to pomocnic (13, 1-18); proti nim zase stojí Beránek se svým vojskem (14, 1-5); k tomu přistupují vidění připravující na soud a rozhodný boj (6-20). Ve čtvrtém oddílu je podáno vidění sedmi misek Božího hněvu proti nepřátelům Církve (15, 1-16, 21). Tu nejprve andělé přijímají misky před nebeským shromážděním (15, 1-16, 1) a potom je podáno vylití prvních tří misek (16, 2-4) a po chvále vzdané Bohu (5-7) následuje vylití čtvrté, páté a šesté misky (8-12). Po vložce o boji šelem (16-16) je vylití sedmé misky k soudu nad Babylonem (17-21). V pátém oddílu podává potrestání světového města, nářek pozemských lidí, jásot nebeských bytostí nad jeho pádem (17, 1-19, 10) a potření šelmy (19, 11-31). V šestém oddílu je vidění posledního soudu nad drakem (20, 1-10), všeobecného soudu a budoucího života (20, 11-21, 8).

Ve třetí části děj vyvrcholuje popisem nebeského Jerusalema a líčením života v něm (21, 9-22, 5). V závěru knihy potvrzují anděl, Jan a Ježíš blízkost událostí v ní popsaných (22, 6-17), Jan dává nové potvrzení jejímu obsahu a připojuje pozdrav (18-21).

Spisovatel knihy se sám jmenuje na začátku a na konci (1, 1. 4. 9; 22, 8), totiž Jan. Za něho byl až do začátku 3. st. všeobecně pokládán apoštol Jan, syn Zebedeův. Tak píše sv. Justin v Dialogu s Tryfonem (mezi r. 155-161): „Jeden člověk Jan, jeden z Kristových apoštolů, prorokoval ve Zjevení, kterého se mu dostalo, že ti, kdo uvěří v našeho Krista, budou tisíc let v Jerusalemě, a potom (bude) vzkříšení a soud“ (81, 4). Sv. Justin se stal křesťanem v Efesu za císaře Hadriána kolem r. 135 a znal prostředí maloasijské, které má na zřeteli kniha Zjevení. Podobné svědectví o apoštolu Janovi, spisovateli Zjevení, má sv. Irenej (zemř. 202), kánon Muratoriho (kolem 180) a j. Teprve římský kněz Gaius za papeže Zefyrina (199-217) ve spise proti Proklovi, vůdci bludařského hnutí montanistického, upřel knihu apoštolu Janovi a připsal ji Kerinthovi, který z ní chtěl dokázat, že po vzkříšení těl bude na zemi tisícileté království Kristovo. Alexandrijský biskup Diviš (asi 245-264) věděl o tomto mínění, nedbal na ně, avšak poukázal na literární rozdíly mezi Zjevením a čtvrtým evangeliem. A pro tyto rozdíly se domníval, že spisovatelem Zjevení je jiný Jan, který žil také v Efesu, jak apoštol Jan. Než jinak byla kniha uznávána za dílo apoštola Jana, a to hlavně v západních krajích. Proti rozdílnosti Zjevení od čtvrtého evangelia jsou zase podávány velké shody, na př. Ježíš je nazýván Logos jak ve čtvrtém evangeliu (1, 3), tak ve Zjevení (19, 13), dále v obou spisech je nazýván beránkem a pastýřem; v obou se užívá obrazů vody, světla, tentýž rozpor je mezi světem a učedníky Kristovými a j.

Podle 1, 9 dostal sv. Jan vidění podaná v knize na ostrově Patmu, kde byl ve vyhnanství. Psal knihu v neklidných dobách pronásledování křesťanů (1, 9). Sotva to bylo za císaře Nerona, neboť podle všeobecného mínění apoštol Jan přišel do Efesu asi r. 70, a v době, v které píše Zjevení, byl již dávno znám maloasijským církvím (1, 11). Když tedy píše již o vylité křesťanské krvi (2, 13) a o tom, jak velká nebezpečí hrozí Církvi, mohlo to být až za císaře Domiciána, a to ke konci jeho vlády (r. 94-96), kdy, jak praví i sv. Irenej, byla napsána kniha Zjevem.

Sv. Jan psal Zjevem za zvláštních okolností. Maloasijské církve, ke kterým se nejprve obrací, prožily od svého založení v době apoštolátu sv. Pavla rozkvět náboženského života. Než v době, kdy bylo psáno Zjevem, projevoval se v nich jakýsi úpadek. Sv. Jan měl o ně velkou starost, neboť znal nebezpečí své doby, která mohla ony obce ještě více zeslabit v náboženském životě. Byla to hlavně nebezpečí náboženská, kdy totiž v Malé Asii, která byla pařeništěm nejrůznějších pohanských směrů, bylo zaváděno uctívání zbožštěných římských císařů, na př. v Efesu byl chrám zasvěcen císaři Domiciánovi, který byl nazýván „náš pán a bůh", „dominus et deus noster.“ Tu byli křesťané odstrkováni, utiskováni a pronásledováni. Sv. Jan zná všechna ta zla a ví, jak je jimi pevnost křesťanů ve víře ohrožena. Proto jim napsal tuto knihu Zjevení a ukazuje v ní, jak dobro Božího království nakonec zvítězí. Avšak kniha nebyla napsána jen pro ony věřící, nýbrž pro věřící v každé době, hlavně však v dobách pohnutých, aby i jim dala kniha posilu a útěchu.

Kniha je psána vlastním apokalyptickým slohem, který byl všeobecně znám v náboženských kruzích v době od 2. st. před Kr. do 2. st. po Kr. Vyznačoval se tím, že rozmanitými obrazy a symboly líčil budoucí dějiny se zřetelem na osud Božích vyvolených, pro které jako by nebylo místa ve zkaženém světě. Byl to jakýsi útěk z přítomnosti do budoucna, z tohoto světa k Bohu, který zůstává věrný a vyplní své sliby. Tak měly ony apokalyptické spisy udržovat věřící v jakési naději, když nenacházeli opory v tehdejším stavu lidstva. Takových spisů, které ovšem nepatří k Písmu sv., bylo mnoho, a lidé té doby jim dosti rozuměli, i když byly psány slohem obrazným, a tedy nejasným. A za těchto daných okolností si vyhlédl Duch svatý sv. Jana k složení knihy psané podobným způsobem. Ovšem Janovo Zjevení se velmi liší od podobných knih té doby. Již to je pozoruhodné, že on nezatajuje své jméno, jak to činívali spisovatelé podvržených apokalyptických knih; ti rádi připisovali své spisy některé význačné osobnosti starozákonní nebo novozákonní, a takto často mluvili jakoby z daleké minulosti. Janovo Zjevení má před nimi i tu přednost, že v líčení je daleko střízlivější nežli ony spisy. A dále Jan neutíká z přítomnosti a ze světového dějiště, jako by nad přítomností zoufal, nýbrž dívá se a pozoruje věřící uprostřed zkaženého a nepřátelského světa, neboť ví, že nakonec Ježíš Kr. se svou Církví zvítězí. A takto byla jeho kniha pramenem opravdové křesťanské naděje a jistoty v konečné vítězství dobra nad zlem, království Božího nad královstvím satanovým. A to vše dává kniha i nám, i když nemůžeme s jistotou vždy říci, o jakou událost symbolicky nám podanou jde. Tato nejistota ve výkladu a nejasnost, které býváme při čtení této knihy vydáváni, nemá nás zbavit pravého plodu četby této knihy, totiž udržení v živé víře a naději. Víme ovšem, že za každým symbolem v knize podaným je nějaká událost, která se už stala nebo se má státi, a že to jsou hlavně události pro dobu před druhým příchodem Páně; než chtít v některé z nich stůj co stůj vidět ty neb ony události z dějin Církve, to daleko nevede, stejně jako je plané některé tahy, které patří k vylíčení celkového děje, vykládat o nějaké zvláštní věci. Netřeba však zapomínat na to, že uplatňování předpovědí Janových na úseky dějin Církve nebo na některé světové události nemusí být nesprávné, ale jen tehdy, když se z tohoto výkladu nečiní vždy jisté a celé vyplnění některého Janova vidění.

 

ZJEVENÍ SVATÉHO JANA

1 Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se vbrzku musí státi; poslal svého anděla a oznámil (je) skrze něho svému služebníku Janovi; 2a ten svědčí, že je slovo Boží a svědectví Ježíše Krista všechno (to), co viděl. 3Blažený, kdo čte a ti, kdož slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm napsáno; neboť doba je blízko.

4Jan sedmi církvím v Asii. Milost vám a pokoj od toho, který je a byl a přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem 5a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Tomu, který nás miluje a rozvázal nás z našich hříchů svou krví 6a učinil z nás království, kněze pro Boha a svého Otce, tomu sláva a moc na věky věků. Amen.

7Hle, přichází s oblaky a uzří ho každé oko, i ti, kdo jej probodli; a budou pro něj kvíleti všechny kmeny země. Ano. Amen!

8Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je a byl a přijde, Vševládný.

9Já Jan, váš bratr a spoluúčastník v soužení, království a trpělivosti v Ježíši, jsem byl na ostrově, který se jmenuje Patmos, pro Boží slovo a pro svědectví o Ježíšovi. 10V den Páně jsem upadl do vytržení. I uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako polnice. 11Ten pravil: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu, do Smyrny, do Pergamu, do Thyatiry, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“

 

1, 1—8. Úvod a pozdrav.

1. Věci se budou dít brzy po vydání knihy; nastane pronásledování Božích služebníků čili křesťanů, a jiná budou zase předehrou konce světa a druhého příchodu Páně. U Pána je totiž jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den (viz 2 Petr 3, 3—8). Druhý příchod Páně, spojený s koncem světa, není v knize ohlašován jako blízký, neboť mezi vtělením Páně a tímto druhým příchodem má být království tisíce let čili mnoha a mnoha let (20, 1—6).

3. „Slova tohoto proroctví", která věřící poučují o konečném vítězství Boha nad jejich mocnými nepřáteli, povzbuzují a těší je v hrozných dobách a nabádají k vytrvalosti.

4—5a O Bohu Otci se praví: „který je", má nezměnitelné bytí, „byl", nikdy nezačal, „přijde", aby soudil svět skrze Syna. Sedm duchů je pravděpodobně opis pro Ducha Božího pro jeho sedminásobnou neboli ve všem dokonalou činnost (Iz 11, 2—3), posvěcující ve spojení s Otcem a Synem. Jiní vykladatelé se domnívají, že je tu narážka na sedm hlavních andělů kolem Božího trůnu (Tob 12, 5) a že je znázorňuje i těch pět pochodní ve 4, 5. Ježíš Kristus je věrný svědek, ve všem pravdivý a věrně plní své sliby, první ze všech vstal z mrtvých (Kol 1, 18) a má v těle nesmrtelný a slavný život; jemu jako králi je poddána všechna moc na nebi i na zemi.

5b—6. „Který nás miluje", čehož si mají být věřící vědomi ve všech pohromách, které přijdou. „Rozvázal...“, v tom je základ jeho vykupitelského díla (Žid 9, 11—22). „Kněžími“ jsou všichni věřící v širším smyslu, pokud jsou všichni Bohu zasvěceni a přinášejí Bohu své modlitby, dobré skutky, umrtvování (srov. 2 Petr 2, 9).

7. Jan si živě představuje druhý příchod Páně, jako by už nastával. „S oblaky": obraz je vzat z Dan 7, 13 a užil ho o sobě Ježíš Kristus před veleradou (Mt 26, 64; 24, 30).

8. Alfa - Omega, A - Z, první a poslední písmeno z abecedy, symbol Boží nekonečnosti; skrze Boha všechno vzniklo a začalo, on vše řídí a vede. 9—3, 22. Sdělení Syna člověka o duchovním stavu sedmera obcí.

9—20. Janovi se dostává zjevení na Patmu.

9—10. Jan chtěl svou knihou povzbudit a potěšit tehdejší křesťany, na které se chystalo pronásledování. Mohl to činit, protože sám již trpěl pro Krista na ostrově Patmu; čerpaje z vlastní zkušenosti, uchová v důvěře i jejich mysl v době soužení. - Ostrov Patmos, několik hodin lodí od Efesu, kam Římané deportovali vězně (Plinius, Hist. nat. 4, 12, 23). „Den Páně", neděle; jen zde je v Novém Zákoně takto jmenován den, který křesťané slavili jako den vzkříšení Kristova.

11. Tato města byla komunikační střediska v Malé Asii, a proto od nich se mohlo Zjevení Janovo brzy rozšířit dále. A bylo toho třeba, neboť pronásledování se blížilo a bylo třeba všechny povzbudit k vytrvalosti tím, že se ukáže na konečné vítězství Kristovo a jeho věřících.

 

12 I obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který se mnou mluvil. Když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů 13a uprostřed těch svícnů kohosi podobného Synu člověka, oděného řízou a přepásaného kolemi prsou zlatým pásem. 14Hlavu a vlasy měl bílé jako bílá vlna, jako sníh, a oči (byly) jako ohnivý plamen 15a nohy podobné třpytnému kovu, rozžhavenému v peci, a jeho hlas jako hlas množství vod. 16V pravici měl sedm hvězd a z úst mu vycházel dvojbřitký meč a jeho tvář byla jako slunce, když svítí v (plné) své síle. 17A když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. I položil na mne pravici a řekl: „Neboj se! Já jsem První a Poslední 18a Živý; byl jsem mrtev, a hle, jsem živ na věky věků; a mám klíče od smrti a od záhrobí. 19Napiš tedy, cos viděl a co je a co se stane potom. 20Tajemství sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a sedmi zlatých svícnů jest: sedm hvězd jsou andělé sedmi církví a sedm svícnů je sedm církví.“

 

15—15. Byl oděn jako kněz a jako král („přepásán kolem prsou": tak se odívali vznešení lidé). Bílé vlasy jsou znamením věčnosti. Očí prozrazovaly vševědoucnost a hněv proti nepřátelům, nohy pak nepřemožitelnou sílu a hlas zněl vznešeně božsky.

16. Sedm hvězd představuje sedm duchů oněch křesťanských obcí. Dvojbřitký meč znamená soudcovskou moc. Zářící tvář je tvář oslaveného člověčenství.

17—18. „První a poslední“ se praví u Iz 44, 6 o Bohu; je to totéž, co alfa «a omega. Vždyť je „živý", ať se proti němu obracejí jakékoli nepřátelské moci. Má klíče čili moc nad smrtí, kterou přemohl, a nad podsvětím, kam sestoupil vysvobodit duše zemřelých (1 Petr 5, 19).

19. „Andělé“ zosobňují těch sedm církví.

 

2 „Andělu církve v Efesu napiš: Toto praví ten, který drží ve své pravici sedm hvězd, který kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů: 2Znám tvé skutky, tvou práci a tvou trpělivost, a že nemůžeš snést zlých lidí; vyzkoušel jsi ty, kdo o sobě říkají, že jsou apoštolově, ale nejsou, a shledal jsi, že to jsou lháři. 3Máš trpělivost a snesl jsi (něco) pro mé jméno a neochabl jsi. 4Ale mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. 5Upamatuj se tedy, odkud jsi spadl, a obrať se a čiň dřívější skutky. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem s jeho místa, neobrátíš-li sel 6Máš však to (dobré), že nenávidíš skutky mikulášovců, jako i já je nenávidím.

7Kdo má ucho, poslouchej, co praví Duch církvím: Vítězi dám jíst se stromu života, který je v Božím ráji.“

8„A andělu církve ve Smyrně napiš:

 

2, 1—7. List církvi efeské. Tento list (jakož i následující) diktuje Ježíš Kristus. Tvarem jsou si podobné, jen se liší obsahem podle stavu různých církví. Týká se nejprve jich, ale poučení jim dávané platí i v budoucnosti Církve.

1. Ježíš Kristus je představován jako přítomný v těch církvích: „kráčí uprostřed...“ a drží v ruce hvězdy, symboly to jednotlivých církví.

4. Již není horlivý jako dříve. S té výše horlivosti Efes spadl.

5. Jsou zde vyznačeny tři úkony obrácení: uvědomit si svůj vnitřní stav a jít do sebe, obrátit se od zlého a nastoupit cestu nového života.

6. Tato sekta hověla mravní uvolněnosti. Někteří ji spojovali s jáhnem Mikulášem (Skt 6, 5).

7. „Strom života“ - věčný život a blaženost v nebi u Boha. Obraz je vzat z popisu ráje v Gn 2, 9.

8—11. List církvi smyrnenské.

 

Toto praví První a Poslední, který byl mrtev, a ožil: 9Znám tvou tíseň a tvou chudobu - ačkoli jsi bohatý! - i to, že jsi tupen od těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, nýbrž shromážděním satanovým. 10Neboj se toho, co máš trpěti. Hle, ďábel uvrhne (některé) z vás do žaláře, abyste bylí zkoušeni; i budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti věnec života. 11Kdo má ucho, poslouchej, co Duch mluví církvím: Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt.“

12„A andělu církve v Pergamu napiš: Toto praví ten, který má dvojbřitký meč: 13Vím, kde bydlíš-tam, kde je trůn satanův. Ale držíš se mého jména a nezapřel jsi mou víru ani ve dnech, kdy můj svědek Antipas, můj věrný, byl usmrcen u vás, kde satan přebývá. 14Mám však něco málo proti tobě: máš tam některé, kteří se drží učení Balaama, který učil Balaka, jak položit Izraelitům léčku, aby totiž jedli z masa obětovaného modlám a smilnili. 15Tak máš i ty takové, kteří se drží učení mikulášovců podobným způsobem. 16Obrať se tedy! Jinak na tebe přijdu brzy a budu s nimi bojovat mečem svých úst. 17Kdo má ucho, poslouchej, co Duch říká církvím: Vítězi dám ze skryté many a dám mu bílý kamínek a na kamínku napsané nové jméno, které nikdo nezná, leč ten, kdo (je) přijímá.“

18„A andělu církve v Thyatirách napiš: Toto praví Syn Boží, který má oči jako ohnivý plamen a, nohy má podobné třpytnému kovu: 19Znám tvé skutky, tvou lásku, tvou víru i tvou trpělivost a tvé poslední skutky, kterých je více než dřívějších. 20Ale mám proti tobě, že necháváš ženu Jezabelu, která se vydává za prorokyni, a učí a svádí mé služebníky, aby smilnili a jedli z masa obětovaného modlám. 21I dal jsem jí čas, aby se obrátila, ale nechce se obrátit od svého smilství. 22Hle, vrhám ji na lůžko, a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, neobrátí-li se (kajícně) od jejích skutků. 23A její děti zahubím smrtí. I poznají všechny církve, že já zkoumám ledví a srdce, a dám každému z vás podle vašich skutků. 24Pravím pak vám ostatním v Thyatirách, všem těm, kdo se nedrží toho učení a nepoznali, jak říkají, „hlubin satanových": Nepošlu na vás jinou tíži.

25Jen se držte toho, co máte, dokud nepřijdu.“

26„A kdo zvítězí a vytrvá v mých skutcích až do konce, tomu dám moc nad národy. 27I bude jim vládnout železným prutem a jako hliněné nádobí je rozbije; 28i já jsem přijal (tu moc) od svého Otce. A dám mu jitřní hvězdu. 20Kdo má ucho, poslouchej, co Duch praví církvím.“

 

9. Je chudý na pozemské statky, ale bohatý na statky duchovní pro vytrvalost ve zkouškách a dobrých skutcích. Ve Smyrně se Židé zvláště tvrdě chovali ke křesťanům; tak silně je utiskovali, jako by byli posedlí satanem. Nastávající pronásledování bude však trvat deset dní, t. j. bude krátké.

11. Kdo zvítězí v duchovním boji, i když ztratí pozemský život, ujde druhé smrti při vzkříšení z mrtvých, kdy zlí lidé budou pohřbeni s tělem i duší do pekelné propasti.

12—17. List církvi pergamské.

12. „Trůn satanův“ je v Pergamu, neboť v něm byl skvělý oltář Dia - spasitele a město bylo známé božským uctíváním císaře a jinými pohanskými kulty.

13. Antipas, snad předchůdce na biskupském stolci v Pergamu, který snad první se vzepřel tomu, aby obětí vzdal božskou poctu císařovi.

14—15. Jde o sektu mikulášovců; ti svým učením a neřestným životem sváděli křesťany k pohanskému způsobu života. Podobají se Ižiproroku Balaamovi, který navedl moabského krále Balaka, aby Moabitky a Madianky svedly Izraelity k modloslužbě (Nm 24, 1 ...; 31, 16).

17. „Skrytá mana": zasedne k nebeské hostině a bude požívat nebeského pokrmu, který je skryt a neznám lidem na zemi. A jako vítězové olympijských her dostávali vzácný bílý kámen se svým jménem, tak i vítězové ve víře a ctnosti dostanou odměnu, kterou si zde na zemi nedovede nikdo představit.

18—23. List církvi thyatirské.

20. Kterási žena pod rouškou daru proroctví šířila učení o volné mravnosti, a tak sváděla věřící k nekřesťanskému životu, jako kdysi Jezabcla (3 Král 16, 31; 18,4...).

24. „Hlubiny satanovy": návrat k pohanskému životu lehkomyslně omlouvali tím, že umějí poznat, jaká je satanova moc a jeho tajemství.

25. Jiná trápení („tíže") než ta, která prožívají, nebudou na ně seslána.

27—28. Vlády nad národy, slíbené Mesiáši v Žl2, 8—9, budou účastni i vítězové v duchovním boji na této zemi. A po posledním soudu bude jim dána jitřní hvězda neboli patření na Krista a jeho věčnou slávu.

 

3 „A andělu církve v Sardech napiš: Toto praví ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvé skutky, že máš jméno, jako bys žil, a jsi mrtvý! 2Probuď se a utvrď zbytky, které byly na umření; neboť jsem neshledal, že tvé skutky jsou dovršeny před mým Bohem. 3Proto pomni, jak jsi přijal a slyšel, zachovávej (to) a obrať se! Neprobudíš-li se tedy, přijdu jako zloděj, a nepoznáš, v kterou hodinu na tebe přijdu. 4Ale máš v Sardech několik osob, které si neposkvrnily roucha, a ti budou se mnou chodit v bílém rouše, poněvadž jsou toho hodni.“

5„Kdo zvítězí, bude takto oblečen v bílé roucho, nevymažu jeho jméno z knihy života a budu se k němu znát před svým Otcem i před jeho anděly. 6Kdo má ucho, poslouchej, co Duch mluví k církvím.“

7,,A andělu církve ve Filadelfii napiš: Toto praví Svatý, Pravdivý, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavře, zavírá, a nikdo neotevře: 8Znám tvé skutky. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, že je nikdo nemůže zavříti; ač nemáš mnoho moci, přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mě. 9Hle, vydám ti (některé) ze shromáždění satanova, z těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se ti před nohama a poznají, že jsem si tě zamiloval. 10Protože jsi zachoval mé nařízení o trpělivosti, i já tě zachovám před hodinou zkoušky, která má přijít na celý svět, aby vyzkoušela obyvatele země. 11Přijdu brzy! Drž, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec."

12„Kdo; zvítězí, toho učiním sloupem v chrámu svého Boha, a, již z něho nevyjde. A napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jerusalema, který sestupuje z nebe od mého Boha, a své jméno nové. 13Kdo má ucho, poslouchej, co mluví Duch církvím."

14„A andělu církve v Laodiceji napiš: Toto praví Amen, svědek věrný a pravdivý, počátek Božího stvoření. 15Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! 16Ale protože jsi vlažný, ani studený ani horký, hodlám tě vyplivnout ze svých úst."

17„Vždyť říkáš: Jsem bohat a obohatil jsem se, a ničeho nepotřebuji', a nevíš, že jsi ubohý, bídný, chudý, slepý a nahý; 18radím ti, aby sis ode mne koupil zlato vyžíhané ohněm, a tak se obohatil, a bílý šat, aby ses mohl obléci a aby se neukazovala hanba tvé nahoty, a (kup si) mast, aby sis pomazal oči a viděl."

19„Já kárám a trestám ty, které miluji; buď tedy horlivý a obrať se! 20Hle, stojím u dveří a tluku. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu večeřeti s ním a on se mnou."

21,,Kdo zvítězí, tomu dám, že zasedne se mnou na mém trůně, jak i já jsem zvítězil a zasedl jsem se svým Otcem na jeho trůně. 22Kdo má ucho, poslouchej, co Duch mluví církvím."

3, 1—6. List církvi sardské.

1. Ježíši patří rozdávat z Ducha Božího plnost darů, které Církev oživují. - Navenek se jeví, jako by žila plným náboženským životem, její členové však nemají v sobě nadpřirozeného života.

2. Bez probuzené víry je církev v duchovním spánku, je jako mrtvá. Má ji proto oživit, aby s ním ožili i věřící k lepšímu křesťanskému životu.

3. O svém nenadálém druhém příchodu jako zloděj mluvil Ježíš Kristus u Mt 24, 34. Toho obrazu užívá i sv. Pavel v 1 Thcs 5, 2.

4. Neposkvrnili svůj šat, nehřešili, a proto jim bude dán v nebi bílý šat svatosti a slávy.

5. O tom zapsání dobrých v nebi mluví i Lk 10, 20.

7—13. List církvi filadelfijské.

7. „Klíč Davidův"; jako pravý Mesiáš je nad světovým a věčným královstvím, které bylo slíbeno Davidovi v jeho potomcích. On jediný rozhoduje a dovoluje, kdo smí vejít do tohoto království, Církve na zemi i v nebi.

8. Tato malá křesťanská obec se snažila čestně obstát ve zkouškách; proto nezanikne, ale její dveře zůstávají otevřeny (srov. 1 Kor 16, 9; Kol 4, 3), takže lze očekávat, že další budou do ní vstupovat, že se rozšíří. Jde o přírůstek ze Židu (v 9), kteří jako by Bohem přinuceni přijdou a budou pokorně prosit o přijetí do církevní obce, aby došli spásy.

10. „Mé nařízení o trpělivosti"; v ní mají věřící v životě trpělivého Krista napodobovat. Pro dosavadní jeho vytrvalost ve víře se mu dostane zvláštní pomoci Boží ve zkouškách, které přijdou na zem, kdy se budou muset vyslovit pro Krista nebo proti němu.

12. „Sloup“ znamená pevnou nezničitelnou blaženost v nebi u Boha. Ponese „jméno Boží“ na čele, poněvadž se stal věčným vlastnictvím Božím, a „jméno nového Jerusalema“ jako věčný občan nebeského Jerusalema, který jednou z vůle Boží pojme do sebe i tuto zemi, a „nové jméno", totiž Ježíše, svého Pána.

14—22. List církvi laodicejské.

14. „Amen", tak jest, platí plně o Kristu, neboť nic z Božích slibů nezůstalo na něm nesplněno a on sám vyplnil vše, co mu bylo uloženo, věrně hlásal neporušenou pravdu Boží (srov. 2 Kor 1, 20).

15—16. Křesťanská obec sice neupadla do těžkých vin, není však ani horlivá ve službě Boží. Její dobrá vůle není pevná, je bez svatého nadšení, spokojí se s prostředností. Kdyby byla horká, bylo by to lepší pro její spásu, neboť by takto přispívala k rozšíření slávy Boží mezi lidmi. Kdyby byla aspoň studená a padla do těžkých vin, brzy by se jich zhrozila a začala by nový horlivý život. Ale takto je jako vlažný nápoj, který působí v ústech nechuť, a proto se vyplivuje; i ona je odvrhována od Boží přízně.

18. „Vyžihané zlato": má si vroucími modlitbami vyprosit čistou a živou víru (1 Petr 1, 7), t. j. pravé bohatství. „Bílý šat“ křesťanské dokonalosti; pak se nebude muset hanbit pro duchovní nahotu a nebude na pohoršení. „Mast", útěcha božské milosti, aby obec viděla, co má činit.

19—20. Káráni a tresty jsou dávány z lásky jako výchovný prostředek, aby zanechal vlažnosti. Jimi tluče na srdce, aby přijalo milost. - Srov. i 1 Kor 11, 32; Žid 12, 6.

21. Učiní ho účastným věčné slávy a moci.

 

4 Potom jsem měl vidění, a hle, dveře otevřené v nebi, a dřívější hlas, který jsem uslyšel, jak mluví se mnou jako hlas polnice, promluvil: „Vystup sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“ 2Hned jsem se octl ve vytržení. A hle: trůn stál v nebi, a na trůně někdo seděl. 3A ten sedící se vzhledem podobal kameni jaspisu a sardisu. Kolem trůnu pak duha, na pohled podobná smaragdu.

4A okolo trůnu čtyřiadvacet trůnů, a na trůnech sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bílým rouchem, a na hlavách měli zlaté věnce. 5Z trůnu pak vycházejí blesky, hlasy a hromy; a před trůnem hoří sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. 6A před trůnem jako skleněné moře, podobné křišťálu; a uprostřed u trůnu a okolo trůnu čtyři živočichové, plní očí vpředu i vzadu. 7První živočich se podobá lvovi, druhý živočich se podobá býčkovi, třetí živočich s tváří jako lidskou a čtvrtý živočich se podobá letícímu orlu. 8A každý ze čtyř živočichů má po šesti křídlech, dokola i uvnitř byli samé oko, a bez ustání ve dne v noci volají:

„Svatý, Svatý, Svatý Pán Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“

9A kdykoliv živočichové vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, který žije na věky věků, 10čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, klanějí se tomu, který žije na věky věků, a kladou své věnce před trůn a říkají:

11„Hoden jsi, Pane, Bože náš, přijmout slávu i čest i moc, protože jsi stvořil všecky věci a tvou vůlí trvaly a byly stvořeny.“

 

4, 1—21, 8. Tato účast je vlastním obsahem knihy Zjevem; byl oznámen již v 1, 19. Ten obsah je celá budoucnost světa a Církve až po poslední soud. V obrazech jsou zde podány rozmanité události, které budou předcházet konec světa: sucha, hlad, nemoci, války, pronásledování Církve. V těch hrůzách však tím více vyniká vytrvalost Božích vyvolených a úplná porážka Božích nepřátel, takže hlavní dojem z těchto vidění není hrůza a děs, nýbrž útěcha, povzbuzení a radostná jistota v konečné vítězství dobra a Božího království; to vyvrcholí jásotem v nebi.

Hl. 4—5. Úvodní vidění k pvovoc. obsahu knihy.

1. Podle starého názoru obloha byla něco pevného a byla opatřena otvory, dveřmi.

2. Jan si byl tedy vědom, že se mu dostalo vidění ve vytržení mysli a že, co viděl, jsou jen obrazy neviditelných skutečností.

3. Sedící na trůně je Bůh. Jaspis, žlutě až červeně zbarvený, je symbolem Boží velebnosti; červený sardis zase mstící se Boží spravedlnosti, smaragdová zelená duha pak Božího milosrdenství.

4. Starci představují nejdokonalejší Boži anděly, Boží senát s bílým šatem čili zářící nebeskou slávou a s korunami; ty znamenají královskou moc a důstojnost. Mají důležitou úlohu v rozvíjení budoucích časů, dějin světa.

5. Ve Starém Zákoně se Bůh zjevoval s hromy a blesky, aby vzbudil dojem své veleby a soudcovské moci (Ex 19, 16).

6. Skleněné moře jako podlaha v nebi, na niž je trůn (Ex 24, 10; Ez 1, 22). Čtyři živočichové představují vyšší anděly (cherubové u Ez 1, 5,,,), kteří přijímají chválu Bohu vzdávanou od různých tříd tvorstva a přednášejí mu ji. Jsou plni očí, neboť stále patří a kochají se pohledem na Boží velebnost.

7. Lev zastupuje divokou zvěř, býček zvířata domácí, člověk lidské pokolení a orel ptactvo. Představují anděly, kteří řídí celý viditelný svět. Jsou čtyři pro čtyři světové strany a podle čtyř větrů světa. Tomuto světu bylo dáno evangelium, napsané pak čtyřmi evangelisty.

8. Jménem všeho tvorstva chválí Boha a děkují bez oddechu tomu, na něhož stále patří.

10. Klanět se a skládat koruny („věnce") před někým bylo za starověku zvykem na znamení poddanosti a oddanosti.

 

5 A uviděl jsem v pravici toho, jenž seděl na trůně, knihu popsanou uvnitř a zevně, zapečetěnou sedmi pečetěmi. 2A spatřil jsem silného anděla, jak hlasitě provolával: „Kdo je hoden otevřít knihu a rozlomit její pečeti?“ 3A nikdo na nebi, ani na zemi, ani pod zemí nemohl otevřít tu knihu, ani do ní nahlédnout.

 

5, 1. Zapečetěná kniha obsahuje Boží rozhodnutí o budoucnosti světa. Je zapečetěna sedmi pečetěmi na znamení velké tajemnosti Božích rozhodnutí. Pečeti jsou upevněny vedle sebe na dolním okraji knihy nebo svitku. Svitek je popsán na obou stranách, čímž je naznačeno, že těch rozhodnutí je mnoho.

2. „Kdo je hoden,,.“ čili komu to náleží vyřknout soud nad světem a rozhodnout o věčné odplatě vyvolených.

3. Žádný z tvorů nebyl schopen pohlédnout na obsah knihy, ani poznat úmysly Boží vůle, ani poznat tresty, které mají na zemi přijít, ani odměnu, která čeká spravedlivé. Jsou to tajemství, známá jen Bohu.

 

4A velice jsem plakal, protože nikdo nebyl shledán hodným, aby otevřel knihu a nahlédl do ní. 5A jeden ze starců mi praví: „Neplač! Hle, zvítězil lev z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel knihu a sedm jejích pečetí.“

6I spatřil jsem: mezi trůnem a čtyřmi živočichy a mezi starci stál Beránek, jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zem. 7Přišel a vzal (knihu) z pravice toho, který seděl na trůně. 8A když tu knihu vzal, čtyři živočichové a dvacet čtyři starci padli před Beránkem; každý měl kitharu a zlaté misky plné vonných věcí, což jsou modlitby svatých. 9A zpívají novou píseň:

„Jsi hoden vzít knihu a otevřít její pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene a jazyka, lidu i národa, 10a učinil jsi z nich našemu Bohu království a kněze; i budou kralovat na zemi.“

11Pak jsem pohlédl, a uslyšel jsem hlas mnoha andělů kolem trůnu, živočichů a starců; a jejich počet byl desettisíckrát deset tisíc a tisíckrát tisíc, 12a volali silným hlasem:

„Hoden je Beránek, který byl zabit, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, čest, slávu a dobrořečení!"

13A slyšel jsem, jak všechno tvorstvo, které je v nebi, na zemi, pod zemí i v moři, a všecko, co je v nich, volá:

„Tomu, který sedí na trůně, a Beránkovi: dobrořečení, čest a sláva i moc na věky věků!"

14A čtyři živočichové přidali: „Amen!", a starci padli a poklonili se.

 

4. Plakal touhou poznat ona tajemství, která jemu, dlícímu ve vyhnanství, mohla odhalit budoucnost maloasijských křesťanů, o které měl velkou starostlivost. Znal nejen nebezpečí, která jim hrozila, ale i slabost mnohých z nich.

5. Mesiáš z pokolení Judova (Gn 49, 9; Iz 11, 10) pro své utrpení a smrt byl povýšen a byla mu dána veškerá moc (Jan 16, 33) nad lidským pokolením jako nejvyššímu soudci.

6. Beránek, Ježíš Kristus, vzkříšený a žijící, ale nosící ještě znamení po ukřižování. „Jako zabitý", protože Ježíši Kristu zůstaly i po vzkříšení jizvy po umučení. „Stál“ jako vítěz. V evangeliu Janově (1, 29) je Ježíš Beránkem pro svou nevinnost a čistotu; ve Zjevení ukazuje svou moc a rozhořčenost. Sedm rohů je dokonalá síla a moc, daná mu na nebi i na zemi.

8. Kitharou (strunový hudební nástroj starých Řeků) budou doprovázet své chvalozpěvy. Zlaté misky obsahovaly prosby a modlitby věřících za to, aby království a vítězství Kristovo přišlo, oni pak aby mohli dostat nebeskou odměnu.

9. Nová píseň na oslavu Krista pro veliké dílo vykoupení, které vykonal. Jemu náleží soudit lidi, vždyť je vykoupil a zasloužil jim věčnou odměnu, která jim bude dána při posledním soudu.

 

6 I spatřil jsem, jak Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, že jeden ze živočichů volá jako hromovým hlasem: „Pojď!“ 2I pohleděl jsem, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, měl luk; byl mu dán věnec, i vyjel jako vítěz a aby zvítězil.

 

6, 1—8, 1. Jsou otvírány pečetě a Boží rozhodnutí vycházejí najevo. Jde o události, které se plně uskuteční až ke konci lidských dějin jako příprava na poslední soud. Pořad těchto pohrom je podobný líčení posledních věcí v řeči Páně (Lk 21, 9—12. 25—26).

1—8. První čtyři pečeti. Při líčení pohrom mohly svatému Janu poskytnout látku pohromy 1. st.: velká epidemie r. 65, války jak na východě ze strany Parthů, tak na západě na Rýně, zemětřesení v Malé Asii, zkáza Pompejí.

2. První posel ohlašující konec světa je bílý kůň a znamená vítězství; u Římanů vítězové jeli na bílém koni. Luk a věnec jsou odznaky vítěze.

Ten, kdo na něm sedí, může být Ježíš Kristus. Celý zjev znamená vítězné šíření Kristova evangelia po světě skrze apoštoly a jejich nástupce. Konec světa nepřijde, pokud evangelium nebude hlásáno po celém světě (Mt 24, 14).

 

3A když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem mluvit druhého živočicha: „Pojď!“ 4 A vyjel jiný kůň, ohnivě červený, a tomu, který na něm seděl, bylo dáno, aby vzal pokoj ze země a aby se lidé navzájem pobíjeli; a (proto) mu byl dán veliký meč.

5A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem mluvit třetího živočicha: „Pojď!“ I pohleděl jsem, a hle, kůň černý, a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy. 6A uslyšel jsem, že z prostředka čtyř živočichů jako by hlas volal: „Míra pšenice za denár a tři míry ječmene za denár. Ale oleji a vínu neuškoď!"

7A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem, že říká čtvrtý živočich: „Pojď!“ 8I pohleděl jsem, a hle, kůň plavý, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Smrt, a Podsvětí šlo s ním. Byla jim pak dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a zemskými šelmami.

9A když otevřel pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. 10I vzkřikli mocným hlasem: „Kdy konečně, Pane, svatý a pravdivý, budeš soudit a mstít naši krev na obyvatelích země?“ 11A bylo dáno každému z nich bílé roucho a bylo jim řečeno, aby posečkali ještě krátký čas, až se naplní počet jejich spoluslužebníků a jejich bratří, kteří mají být zabit jako oni.

12 A když otevřel šestou pečeť, pohleděl jsem, a hle, nastalo velké zemětřesení, slunce pak zčernalo jako žínice, celý měsíc byl jako krev 13a hvězdy nebeské spadly na zem, jako fíkovník shazuje padavky, když jím zalomcuje silný vítr. 14Nebe se stáhlo jako svinutá kniha a každá hora i každý ostrov se pohnuly se svého místa. 15Králové země a velmoži, vůdcové, boháči i hodnostáři a všichni nevolníci a svobodní se skryli do jeskyň a do horských skal 16a říkají horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůně, a před hněvem Beránkovým; 17neboť přišel velký den jejich hněvu, a kdo bude moci obstát?“

 

4. Rudá barva znamená krev. Je tu ohlášena hrozná a krvavá válka, která bude zuřit na zemi: „Národ povstane proti národu“ (Lk 21, 10).

5—6. „Kůň černý", barva soužení a trápení. Nastane veliký nedostatek, hlad a neslýchaná drahota. Ty nejpotřebnější a nejnutnější věci k životu budou rozdělovány v nepatrných dávkách, vše bude úzkostlivě odvažováno a prodáváno za vysoké ceny. U vína a oleje (tuků) bude třeba počítat s každou kapkou.

8. „Plavý kůň“ znamená smrt. Hroby budou čekat na nesčetné mrtvé, které smrt skosí; úmrtnost bude převysoká; je působena válkami a převraty, hladem a hlavně morem.

9—11. Pátá pečeť: modlitby mučedníků.

9—10. Volání pochází od mučedníků za víru z dob pronásledování v 1. stol. křesťanském za císaře Nerona. Dovolávají se potrestání nespravedlnosti na sobě spáchaných a spravedlivé pomsty za svou krev vylitou pro pravdu; spravedlnost má postihnout ty, kdo je na zemi pronásledovali a mučili z nenávisti k evangeliu. - Jsou pod oltářem, protože jsou to duše mučedníků, kteří prolili krev, a pod oltář stékávala krev z obětí. Nebo je tím naznačeno místo, kde duše ještě nepožívají úplné blaženosti.

11. Bílé roucho je blaženost, které již nyní požívají, a jen čekají na konečnou odplatu. Mají se prozatím těšit z blaženosti sobě až dosud dopřávané a čekati, neboť nyní, v době blízké konci světa, se k nim přidruží další mučedníci po velkém náboženském pronásledování, které nastane. 12—17. Rozlomení šesté pečeti.

12—14. Dalekosáhlé poruchy ve vesmíru jsou poslední děsivou předzvěstí příchodu Ježíše Krista jako soudce. O takových přeměnách ve vesmíru v posledních dobách psali i proroci: zemětřesení (Am 8, 8), změny na slunci a měsíci (Joel 2, 10. 31), padání hvězd (Iz 34, 4). Tu jsou roztroušené, kdežto v Janově vidění tvoři jeden obraz. Zmiňují se o tom i evangelisté, když popisují, co bude předcházet konec světa.

15—16. Na všechny bez rozdílu to bude vše děsivě působit, neboť pro své hříchy mají se proč bát Božího hněvu. Tito Boží nepřátelé musí uznat v takových zjevech, které se vyskytují během dějin, zvláště však těch, které nastanou před koncem světa, znamení Božího hněvu a soudu.

 

7 Potom jsem viděl na čtyřech rozích země stát čtyři anděly, kteří drželi čtyři zemské větry, aby nevanul vítr na zem, ani na moře, ani na žádný strom. 2I spatřil jsem jiného anděla, který vystupoval od východu slunce s pečetí živého Boha, a mocně vzkřikl ke čtyřem andělům, kterým bylo dáno škodit zemi a moři: 3„Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme služebníky našeho Boha na čele. 4A uslyšel jsem počet znamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc poznamenaných, ze všech kmenů izraelského lidu:

5Z kmene Judova dvanáct tisíc poznamenaných,

z kmene Gadova dvanáct tisíc,

6z kmene Aserova dvanáct tisíc,

z kmene Neftalimova dvanáct tisíc,

z kmene Manassova dvanáct tisíc,

z kmene Leviova dvanáct tisíc,

7z kmene Simeonova dvanáct tisíc,

z kmene Issacharova dvanáct tisíc,

8z kmene Zabulonova dvanáct tisíc,

z kmene Josefova dvanáct tisíc,

z kmene Benjaminova dvanáct tisíc poznamenaných.

9Potom jsem pohleděl, a hle, velký zástup, který nemohl nikdo sečíst, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků, a ti stáli před trůnem a před Beránkem, jsouce oděni bílými rouchy, s palmami v rukou, 10a volali silným hlasem:

„Spása v našem Bohu,

který sedí na trůně, a v Beránkovi!“

11A všichni andělé stáli okolo trůnu, starců a čtyř živočichů, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu 12a říkali:

„Amen! Dobrořečení, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla našemu Bohu na věky věků! Amen.“

13A promluvil ke mně jeden ze starců a řekl: „Kdo jsou tito zde v tom bílém rouchu a odkud přišli?“ 14I řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A pověděl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z toho velkého soužení; vyprali si roucho a zbílili je v Beránkově krvi. 15Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu ve dne v noci v jeho chrámu. A ten, který sedí na trůně, rozprostře stan nad nimi. 16Již nebudou hladovět ani žíznit, nebude na ně dorážet slunce ani jakýkoliv žár, 17neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, bude je pást a povede je k pramenům živých vod; a Bůh (sám) jim setře každou slzu s očí.“

 

7, 1—17. Poznamenání Božích vyvolených a jejich úděl. Sedmá hlava přerušuje líčení hrůz, které se budou odehrávat na zemi před koncem světa. Předvádí nám vidění Božích vyvolených. Je to vidění povznášející, plné útěchy po předcházejících pohromách. Ti vyvolení Boží, kteří se vytrvale drželi Boha přes hrůzy na zemi, dodávají síly a odvahy ostatním, aby nezakolísali ve víře a neklesli na mysli.

1. Duchové, které Bůh pověřil vykonáváním svých soudů, drží čtyři větry, které mají způsobit na zemi spoušť. Nejde o pohromu, která by se týkala jen některé země, nýbrž velké části světa, jak tomu má být v dobách blízkých konci tohoto viditelného světa.

2—3. Příchod od východu je dobrým znamením; zde přináší věrným křesťanům Boží ochranu. Anděl je posílán s pečetí od Boha jako krále, který má své poddané a věrné lidi, věrné věřící. Touto pečetí se znakem Božím budou poznamenáni na znamení Božího vlastnictví. Tak i vojáci a otroci bývali znamenáni jako vlastnictví královo. U Ez 9, 4—5 je dáno znamení Tau kajícím mužům v Jerusalemě na čelo, aby byli ušetřeni před řeží. I zde budou věřící ochráněni ne tak před pohromami, jako spíše před odpadem od víry.

4. Dvanácti kmeny izraelskými je míněn duchovní Izrael čili bojující Církev a jejích dvanáct apoštolů. 144.000 je posvátné číslo z 12 x 12 x 1000; jím je vyjádřeno nesmírné množství vyvolených věřících a jejich vzájemná soudržnost.

9. Bílá roucha znamenají nebeskou slávu, palmy zase vítězství z duchovního boje na zemi. Onen nespočetný zástup jsou ti, kdo dosáhli nebe. Jsou to především mučedníci za víru a potom všichni ti, kdo obstojí ve zkoušce na zemi.

10. Vyznávají, že spása, které dosáhli, není jejich dílem, nýbrž dílem Božím a Beránkovým zároveň.

11. Je to obraz nebeské liturgie.

13. Ptá se, co vykonali na zemi, že dosáhli této nebeské slávy.

14. Překonali hrdinně všechny pohromy konce světa a hlavně pronásledování jako mučedníci a vyznavači. Očistili se v krvi Beránkově: přes všechny hrůzy zůstali věrni Bohu, a to milostí, kterou Ježíš Kristus jim zasloužil svou smrtí na kříži; tak si zasloužili bílý šat věčné spásy: „Krev Ježíše, jeho Syna, očišťuje nás ode všeho hříchu“ (1 Jan 1, 7).

15. Za odměnu požívají blaženého patření na Boha, kterého hrdinně vyznávali na zemi. Jsou jako kněží, kteří vzdávají úctu Bohu. „Stan", obraz zvláštní Boží ochrany. Tak kdysi Hospodin, ochránce svého lidu, přebýval mezi ním ve stanu (Nm 35, 34; Žl35, 8).

16. Podobně líčil Izaiáš štěstí těch, kdo se vracejí z vyhnanství (49, 9—10).

17. Žádné zlo, které by je mohlo zarmoutit a zneklidnit, se k nim nedostane. S trvalou jistotou budou přijímat od Beránka blaživou útěchu věčné spásy.

 

8 A když otevřel sedmou pečeť, nastalo mlčení v nebi asi na půl hodiny.

2I viděl jsem sedm andělů stát před Bohem, a bylo jim dáno sedm polnic. 3Přišel pak jiný anděl a postavil se k oltáři se zlatou kadidelnici, a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je dal s modlitbami všech svatých na zlatý oltář před trůnem. 4A kouř kadidel vystoupil s modlitbami svatých z andělovy ruky před Boha. 5Potom vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm s oltáře a hodil na zem. I nastaly hromy, hlasy, blesky a zemětřesení. 6A sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.

7A zatroubil první anděl. I nastalo krupobití a oheň smíšený s krví, a (to) bylo vrženo na zem. Třetina země byla sežehnuta, třetina stromů byla sežehnuta a všechna zelená tráva byla sežehnuta.

 

8, 1. Je rozlomena poslední pečeť, a Beránek otvírá knihu života; ta obsahuje Boží rozhodnutí a soudy. Nyní bude čtena kniha, její obsah se totiž začne uskutečňovat. Mlčení, které nastalo, znamená úzkostlivé očekávání toho, co kniha obsahuje.

2—6. Poslední příprava k vykonání soudu nad světem. Po vylíčení rozmanitých pohrom, které přijdou na konci světa, a útěchyplném vidění stálosti Božích vyvolených v těchto hrůzách, rozvíjí se vidění o tom, co bude předcházet poslední soud. Sedm andělů zatroubí a po každém zatroubení nastanou děsivé úkazy, které předcházejí konec světa. Před těmito novými viděními je vidění o svatých, kteří svými modlitbami dosáhnou, že už přichází konec světa a vítězství Kristovo.

2. O zatroubení na polnici - jako znamení nastávajících Božích soudů a hlavně posledního soudu - se častěji mluví v Písmě svatém (Iz 27, 13; Mt 24, 31; 1 Thes 4, 16).

5. Žhavé uhlí je vrženo na zem na znamení, že hněv Boží stihne plně zemi. 7—12. Následky zatroubení prvních čtyř polnic.

První pohroma stíhá zemskou úrodu. Je částečná, ježto je zničena třetina. Boží trest je ještě mírněn Božím milosrdenstvím. Bude to však horší než sedmá rána egyptská, při které kroupy potloukly úrodu (Ex 9, 24).

7—11, 18. Vidění sedmi polnic. V těchto viděních jsou líčeny pohromy, které budou stíhat zemi až do doby posledního soudu. Pohromy mají ráz všeobecný. Doba, o kterou jde, je doba celého pozemského trvání Kristova království na zemi, zvláště však doba blízká poslednímu soudu, s nímž spadá vjedno zatroubení na sedmou polnici.

 

8A zatroubil druhý anděl. Tu něco jako veliká hora hořící ohněm byla vržena do moře. I proměnila se třetina moře v krev 9a zahynula třetina mořských tvorů, kteří mají život, a třetina lodí byla zničena.

10Když zatroubil třetí anděl, spadla s nebe velká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a prameny vod. 11Jméno pak té hvězdy je Pelyněk. Tu se třetina vod změnila v pelyněk, a mnoho lidí pomřelo z vody, protože zhořkla.

12Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina jich se zatměla a třetina dne nebyla světlá, a podobně i noci.

13I pohleděl jsem a uslyšel hlas jednoho orla, který letěl středem nebe a volal silným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země z ostatních hlasů polnic tří andělů, kteří mají (ještě) troubit.“

 

8. Jako při první egyptské ráně se voda Nilu obrátila v krev, tak zde se v ni obrátí voda v moři. Co způsobí tuto zkázu v moři, je obrazně vyjádřeno ohnivou horou; sopečné jevy sotva plně vysvětlují tento zjev.

10. Hvězdou může být anděl, vykonavatel této zkázy, nebo snad nějaké nebeské těleso.

11. Z těch zkažených vod nastanou mezi lidmi těžké nakažlivé nemoci.

12. O těchto zjevech na nebeských tělesech jako předzvěsti příchodu Božího soudu - mluvili už proroci a je jich vzpomenuto už v evangeliu (Lk 21, 11). Je to daleko větší pohroma, než jaká stihla Egypťany při druhé ráně, kdy byla v zemi způsobena tma.

13. Orel letí v zenitu, aby byl viděn a slyšen celým světem. Oznamuje trojí nejstrašnější hrůzu, která má stihnout lidstvo po zatroubení dalších tří polnic.

 

9 A pátý anděl zatroubil. I spatřil jsem hvězdu spadlou s nebe na zem, a byl jí dán klíč od jámy propasti. 2Otevřela pak jámu propasti, a vystoupil z jámy kouř jako z veliké pece; i zatemnilo se slunce i vzduch kouřem z té jámy. 3Z kouře pak vyšly na zem kobylky, a byla jim dána moc, jakou mají zemští štíři. 4Ale bylo jim řečeno, aby neškodily zemské trávě ani žádné zeleni ani žádnému stromu, leč jen lidem, kteří nemají na čele to Boží znamení. 5A bylo jim dáno ne usmrcovat je, ale trápit po pět měsíců; to jejich trápení je jako trápení po štírovi, když bodne člověka. 6A v těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; a budou si přát zemřít, ale smrt od nich uteče.

7A ty kobylky měly vzhled koní vystrojených do války; na hlavě měly věnce jako zlaté a jejich tvář byla jako tvář lidská.

 

9, 1—12. Pátá polnice a první „běda.“ 1. Někteří vykladatelé pokládají hvězdu za dobrého anděla, který je posílán, aby vyplnil jemu uložený úkol. Jiní myslí na zlého anděla, snad toho satana, o jehož pádu s nebe mluvil Ježíš Kristus (Lk 10, 18). „Jámou propasti“ je obrazně vyjádřeno místo, v kterém jsou drženi zlí duchové a zavržení.

4. Kobylky vyšlé z pekelného dýmu neškodí tím způsobem jako skutečné kobylky, totiž zeleni, nýbrž lidem, hlavně bezbožným; jim ta pohroma bude nesnesitelná. Tyto kobylky nebudou šířit mezi lidmi smrt, nýbrž budou jim působit takové zlo, že hříšníci si budou přát zemřít, než marně. Tímto zlem může být hrozný nepořádek a rozervanost v lidské společnosti, všeobecná nespokojenost a znechuccnost, zoufalý vzdor proti osudu. Příčinou bude pak velký úpadek náboženství, ztráta víry, mravní nevázanost.

3—4. Možno pokládat kobylky za škůdce lidského zdraví, nebo v přeneseném smyslu za zlé duchy; rozsévají mezi lidstvo zlo, které je i samým bezbožným lidem nesnesitelné.

5. Kobylky škodí po pět měsíců, neboť tak dlouho žijí, totiž od května do září. Zlo má tedy omezené trvání.

7. Podobně líčí kobylky prorok Joel 2, 1—6.

 

8A měly vlasy jako mají ženy a jejich zuby byly jako zuby lvů. 9A hruď měly jako železné pancíře, šramot pak jejich křídel byl jako rachot vozů s mnoha koni, když se řítí do boje. 10Mají ocasy podobné štírům a (v nich) žihadla; v ocase mají moc škodit lidem po pět měsíců. 11Mají nad sebou krále, anděla propasti; hebrejsky se jmenuje Abaddon, řecky pak Apollyon - Hubitel. - 12První „běda“ přešlo. Hle, přichází po těchto věcech ještě dvojí „běda.“

13Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jeden hlas ode čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem; 14hlásil šestému andělovi, který měl polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou spoutáni u oné velké řeky Eufratu!“ 15I byli odvázáni ti čtyři andělé, kteří byli přichystáni k této hodině a k tomuto dni, k měsíci a roku, aby usmrtili třetinu lidstva. 16A toho jízdního vojska bylo dvě stě milionů; slyšel jsem jejich počet.

17Koně a ty, kteří na nich seděli, jsem spatřil ve vidění takto: měli pancíře ohnivě červené, temně fialové a sírově žluté. A hlavy koní byly jako hlavy lvů; z huby jim vychází oheň, kouř a síra. 18Těmito třemi ranami byla usmrcena třetina lidí, ohněm, kouřem a sírou, které koním vycházely z huby. 19Neboť síla těch koní je v jejich hubě a v jejich ocase; jejich ocasy totiž jsou podobny hadům, mají hlavy a jimi škodí.

20A ostatní lidé, kteří nebyli usmrceni těmito ranami, nečinili ani pak ještě pokání za výtvory svých rukou, že by upustili od uctívání zlých duchů a model zlatých, stříbrných, měděných, kamenných a dřevěných, které nemohou ani viděti, ani slyšeti, ani choditi; 21neobrátili se kajícně ze svých vražd, ze svých čárů a ze svého smilstva, ani ze svých krádeží.

 

8. „Zuby“ zde znamenají strašnou ničivou sílu.

9. „Hruď jako pancíř": nečitelnost a bezohlednost k lidské bídě. Bude jich pak velmi mnoho a ve své činnosti budou velmi rychlé a násilnické.

10—11. Budou dobře ozbrojeny, aby mohly působit co největší spousty. V přeneseném smyslu: jako kobylky působí ničivě po celou letní dobu, tak i zlým duchům je vyměřena doba zhoubného působení, které plně využijí k rozdmýchání zla. Celou tu činnost bude řídit pekelný duch Hubitel, který je králem všech ďáblů.

13—21. Šestá polnice; druhé „běda.“ Hlas z rohů oltáře zosobňuje vroucí prosby svatých, aby soud dále pokračoval a dokonal se. Zlatý oltář stával i v jerusalemském chrámě v blízkosti velesvatyně; na něm byla podávána kadidlová oběť.

14—15. Čtyři andělé jsou jiní než v 7, 1—3. Jsou svázáni u Eufratu, neboť odtamtud v izraelských dějinách přicházel nepřítel do Palestiny (Iz 7, 20; Jerem 46, 10). Podle apokryfní knihy Henochovy (56, 5—8) čtyři andělé se postaví v čelo Parthů a Medů v posledních dobách, aby vtrhli do Palestiny. (V dobách Janových Parthové ohrožovali Malou Asii.) To jsou obrazy pro hubící vojsko poslané na celé lidstvo.

16. Stěží představitelný počet vojska ukazuje na těžko představitelný trest Boží, který přichází. V 5, 11 je řeč o nesmírném počtu andělů. Zde asi jde nejen o vojsko z lidí, nýbrž také o velký počet zlých duchů, kteří rozpoutají mezi lidstvem vražednou válku. Nemusí být míněna jen největší válka na konci světa, nýbrž i ty mnohé strašné války, které se povedou na světě během lidských dějin a které na lidstvo uvedou tolik zla.

17. Popis jezdců a koní připomíná stále více, že vše vychází z pekla a od zlých duchů, kteří podnítí v lidstvu vzájemnou vraždychtivost.

20. Účelem této neuvěřitelné vražedné války bude, aby se pohani a zpohanštělí křesťané obrátili k Bohu. Ale nepochopí to a neobrátí se. Věrní věřící budou také trpět těmito ranami, nebudou však zoufat, naopak vše jim přispěje k většímu očištění. - „Nečinili pokání za výtvory svých rukou", t. j. neodvrátili se od modloslužebnického ctění zlatých, stříbrných a jiných model, které si sami udělali.

 

10 A spatřil jsem jiného mocného anděla sestupovat s nebe; byl zahalen oblakem, na hlavě měl duhu, jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy; 2v ruce měl otevřenou knížku. I postavil pravou nohu na moře, levou pak na zemi. 3I vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Když vykřikl, promluvilo sedm hromů svými hlasy. 4A když těch sedm hromů domluvilo, hodlal jsem psáti. Ale uslyšel jsem hlas z nebe: „Zapečeť, co mluvilo těch sedm hromů, a nepiš to!"

5A anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozdvihl pravici k nebi 6a přisáhl při tom, který žije na věky věků, který stvořil nebe a co je v něm, i zemi a co je v ní, i moře a co je v něm: „Cas už více nebude, 7nýbrž ve dnech, kdy se ozve hlas sedmého anděla, až začne troubit, je dokončeno ono Boží tajemství, jak zvěstoval svým služebníkům prorokům."

8A hlas, který jsem slyšel z nebe, opět ke mně promluvil: „Jdi, vezmi tu otevřenou knížku z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!" 9I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal tu knížku. (On) mi řekl: „Vezmi a polkni ji; způsobí ti hořko v břiše, ale v ústech ti bude sladká jako med." 10I vzal jsem kníž-ku z ruky andělovy a polkl jsem ji; v ús-těch mi byla sladká jako med. Ale když jsem ji spolkl, zhořklo mi v břiše. 11Tu mi řekli: „Musíš znovu prorokovat o lidstvu a národech, o jazycích a mnohých králích."

 

10, 1—11. Anděl oznamuje dovršení všeho; tajemství knížečky. Jako mezi pohromy sedmi pečetí byl vložen povzbuzující a potěšující děj o Božích vyvolených, kteří zůstanou věrni Bohu, tak i za šestou pohromou trub je vloženo vidění o vytrvalosti a stálosti Božích vyvolených, dříve nežli bude popsán účinek sedmého zatroubení (11, 15...). Věřící budou kromě toho prožívat i dobu pronásledování Antikristem a mnozí z nich se dají svésti; Boží vyvolení však se nezviklají ve víře, neboť Bůh jim přispěje na pomoc mimořádným způsobem skrze dva svědky.

1. Když vidí Jan anděla sestoupit s nebe, plyne z toho, že po povzneseném vytržení, v kterém doposud byl, zase se dívá na zem na Patmu a na moře před ním. Anděl se ukázal se vznešeným a mocným vzhledem. Nevzbuzuje však bázeň, spíše důvěru a naději v milosrdenství pro věřící.

2. Kniha obsahuje další, ale menší pohromy, také však vytrvalost vyvolených. Anděl stojí na zemi a na moři, aby naznačil všeobecné království Kristovo a jeho soudcovskou moc nad celým světem.

3. Hlas představuje prohlášení soudu nad světem s takovou mocí, že nikdo mu nebude moci odporovat. Sedm hromů (čili všechny Boží hromy) podávají Janovi srozumitelným způsobem hlášení od Boha, co se má státi.

4. Jan nemá napsati, co slyšel, snad proto, že, co viděl, nelze slovy vyjádřit (srov. 2 Kor 12, 4). Nebo snad mu bylo dáno zřít v podrobnostech, co se stane s římskou říší, která tehdy pronásledovala věřící, a jaké budou dějiny Církve.

6. „Čas už více nebude", v kterém by se něco stavělo proti Kristovu království. Co bude ještě z pohrom následovati, to jen uspíší dovršení a oslavení tohoto království.

7. Dokoná se poslední soud, a rozsudek, který byl doposud znám jedině Bohu, bude prohlášen. Hlavně však je zvěstováno vítězství a oslava Božího království, neboť všichni jeho nepřátelé budou zničeni.

9. „Polkni ji": poznej, co obsahuje. Jsou to věci, které ho naplní smutkem a bolestí, ale také věci, které jej naplní útěchou a duchovní sladkostí.

 

11 A byla mi dána třtina podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář a ty, kdo se v něm klanějí. 2Ale vnější nádvoří chrámové vynech a neměř je, protože bylo dáno pohanům; i budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. 3A dám svým dvěma svědkům, oděným žínicemi, aby prorokovali po tisíc dvě stě šedesát dnů. 4To jsou ony dvě olivy a ony dva svícny, které stojí před Pánem země. 5A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň vyjde jim z úst a stráví jejich nepřátele. A kdo by jim chtěl ublížit, takto musí být usmrcen.“ 6Oni mají moc zavřít nebe, aby po dni jejich prorokování nepršelo; mají také moc nad vodami, obraceti je v krev a bít zemi rozličnými ranami, kdykoli chtějí.

7Až dokončí své svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, dá se proti nim do války, zvítězí nad nimi a zabije je. 8Jejich mrtvoly pak budou ležeti na ulicích velkého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. 9A lidé z čeledí, kmenů, jazyků a národů budou se dívat na jejich mrtvoly tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. 10Obyvatelé země pak se nad nimi radují a veselí, posílají si navzájem dary, neboť tito dva proroci působili trápení obyvatelům země. 11A po půl čtvrtém dni vešel do nich duch života od Boha, i postavili se na nohy; velký strach pak padl na ty, kteří je pozorovali. 12A uslyšeli mocný hlas z nebe, jak jim praví: „Vystupte sem!“ I vystoupili do nebe v oblaku, a patřili na ně jejich nepřátelé. 13A v tu hodinu nastalo velké zemětřesení; desetina města padla a při zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí; ostatní se zalekli a vzdali chválu nebeskému Bohu.

14Druhé „běda“ přešlo, a hle, třetí „běda“ přijde brzy.

 

11, 1—14. Církev uprostřed pohrom; vítězství evangelia skrze dva svědky.

1. Třtina má sloužit za měřítko. Chrámem se rozumí jerusalemský chrám, hlavně ona část, která byla pokládána za nejsvětější, neboť v ní byla Boží archa, sídlo Boží přítomnosti. Před vstupem do ní byl kadidlový oltář; vše má přesně vyměřit, neboť, co vyměří, to unikne záhubě. Ten, kdo káže změřit chrám, je nejspíše Ježíš Kristus. Chrám tu zobrazuje Boží vyvolené, kteří v pronásledování vytrvají, Církev, o které se svatý Pavel několikrát vyjadřuje jako o Božím chrámu.

2—3. Nádvoří chrámové, na které měli přístup i pohani, představuje křesťany vlažné a nestálé, kteří pro vnější tlak a pronásledování nevytrvají a podlehnou. Pronásledování bude trvat dvaačtyřicet měsíců, t. j. tři a půl roku. Stejnou dobu 1.260 dní, t. j. tři a půl roku, budou působit dva svědkové, kteří svým prorockým zjevem a kázáním posílí Boží vyvolené. Snad je to Henoch a Eliáš (Mt 17, 11; Lk 1, 17), nebo dvěma určitými osobnostmi jsou všeobecně označeni Bohem poslaní vyznavači, kteří přispějí na pomoc Církvi a věřícím.

4. Jsou olivy se zeleným listím, neboť vlijí novou naději a útěchu, bohaté plody, které posílí. Jsou svícny, poněvadž přinesou světlo pravdy a radosti v temných dnech úzkosti. Budou pak vybaveni mocí proti nepřátelům, aby je zneškodnili.

5. Mocným kázáním a zázraky budou znemožňovat činnost Božích nepřátel.

7. Šelmou se rozumí všeobecně Antikrist, který vystupuje z pekla a podněcuje pronásledování dvou svědků a Církve. Je to pronásledování, které bylo v dobách římských císařů. Již zde vystupuje šelma - římská říše, ač o tom je zvláštní řeč v 13. hlavě. - Vítězství nad svědky je jen zdánlivé a dočasné.

8. Jerusalem je tak nazýván pro svou bezbožnost a utlačování pravého Božího lidu. Také Iz 1, 10 a Ez 16, 49 nazývají Jerusalem Sodomou pro jeho hříchy. Je nazýván Egyptem, protože v něm vládnou utlačovatelé a násilníci. Jerusalem tu znázorňuje celý svět.

9—10. Přívrženci Antikristovi se budou radovat nad smrtí těch Božích svědků, ale jen kratičkou dobu, tři a půl dne (svědkové působili tři a půl roku). Vítězství nepřátel Církve nejsou trvalá. Brány pekelné ji nepřemohou!

13. Tato - poměrně menší - katastrofa ukazuje, že není ještě konec světa. I v předcházejících částech jde tedy o pohromy fysické, válečné a mravní během lidských dějin. Po nich uznává část lidí tohoto světa, že je tu Boží prst.

14. Ze tří „běda", ohlášených v 8, 13, dvě už byla vyplněna. Přijde vyplnění třetího „běda", nejstrašnějšího, což je poslední soud; ovšem ne hned, neboť se má ještě stát to, co je napsáno v hl 12.

 

15Když zatroubil sedmý anděl, ozvaly se v nebi silné hlasy: „Království tohoto světa se dostalo našemu Pánu a jeho Pomazanému, i bude kralovat na věky věků.“

16A čtyřiadvacet starců, kteří sedí před trůnem Božím na svých trůnech, padli na tvář, poklonili se Bohu 17a pravili: „Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, který jsi a který byls, že ses ujal své velké moci a začal jsi kralovat. 18Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv i čas soudu nad mrtvými, abys dal odměnu svým služebníkům prorokům i svatým a těm, kdo se bojí tvého jména, malým a velkým, a abys zahubil ty, kdo hubí zem.“

19Potom se otevřel Boží chrám v nebi a zjevila se archa jeho úmluvy v jeho chrámě; i nastaly blesky a hlasy, hromy, zemětřesení a veliké krupobití.

 

15—19. Sedmá polnice; konečné zničení království satanova a vítězství Božího království.

15. Andělské sbory oslavují Krista, neboť běh světa je dokonán a přijde chvíle Kristova úplného vítězství nad nepřáteli a soud nad nimi. Stejně opěvuje blížící se Kristovo vítězství 24 starců nejvyšších duchů. V prorockém vidu to prorok spatřuje jako už hotové („dostalo se království Pánu a jeho Pomazanému"), ve skutečnosti však to nastane až při posledním soudu.

19. Zjevení Boží archy ukazuje na smlouvu Boží s novým vyvoleným lidem, kterému se dostává všech vykupitelských dober na zemi a věčné odměny v nebi. Následovalo hřímání jako po sedmé pečeti (8, 5).

 

12 A objevilo se veliké znamení na nebi: žena oděná sluncem, měsíc pod jejíma nohama a s věncem z dvanácti hvězd na hlavě. 2Byla těhotná a křičela v bolestech a mukách před porodem. 3Objevilo se i jiné znamení na nebi: hle, velký ohnivě červený drak, se sedmi hlavami a deseti rohy, a na hlavách měl sedm čelenek;4jeho ocas táhne třetinu nebeských hvězd a vrhá je na zem. Ten drak se postavil před onu ženu, která měla porodit, aby pohltil její dítě, jakmile porodí. 5I porodila syna, chlapce, který má vládnout všem národům železným žezlem. A její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu a k jeho trůnu. 6Žena pak utekla na poušť, kde má místo připravené od Boha, aby ji tam živili po tisíc dvě stě šedesát dní.

 

12, 1—8. Vidění ženy a draka. Je to vidění, které připravuje na další, v kterých budou působit nejdůležitější činitelé celého boje. Vítězství Církve bude stále zřejmější a vroucí touha věřících po nebeském království tím větší a vyplnění bližší.

1—2. Boží lid ve své nadpřirozené kráse je představován ženou, skvějící se nesmírnou krásou a důstojností. Kolem ní je taková plnost světla a jasu, že se zdá oděna sluncem, její důstojnost je znázorněna tím, že má měsíc za podstavec. Hvězdy kolem hlavy jsou obrazem její nebeské nadkrálovské vznešenosti; starozákonní lidé pocházejí od dvanácti patriarchů, novozákonní lid je zbudován na dvanácti apoštolech. Porodní bolesti jsou vroucí touha a bolestné čekání na příchod Vykupitele.

3—4. Drak je zlá bytost, ďábel. O jeho chtivosti vražd (viz Jan 8, 44; 1 Jan 3, 12) mluví ohnivá barva. Sedm hlav znamená ohromnou moc nad světem. Rohy ve své přespočetné nesouměrnosti k sedmi hlavám ukazují princip rozkladu, což je práce satanova. Sedm čelenek znamená jeho velkou královskou moc nebo největší království na světě, která mu budou ke službě v pronásledování Božího lidu. Svou moc projevil okázalým způsobem tím, že stáhl svým ocasem třetinu hvězd; on nemiluje světlo - pravdu. Sám byl kdysi jasnou hvězdou v říši duchů, ale pýchou padl a strhl s sebou mnoho jiných andělů. S touto strašnou mocí čeká před Božím lidem, až se z něho narodí Kristus, aby ho zničil.

5. Dítě je Ježíš Kristus, který podle proroctví Žl 2, 9 má vládnout zemi. Ale Spasitel byl po své smrti a vzkříšení vzat do nebe, kam satan nemá už přístupu.

6. Obrátil se proti novému Božímu lidu, křesťanům. Zena, která ho představuje, je Bohem zachráněna. Církev totiž bude za svého pozemského trvání vystavena útokům nepřátel, ale ve svém vnitřním životě víry a lásky zůstane nedosažitelná, Bohem zvláště chráněná. Doba pobytu na poušti 1260 dní je tatáž jako doba pronásledování Církve v 11, 3. Je to tři a půl doby, tedy polovina sedmičky, dokonalého čísla. To znamená, že pronásledování nedosáhne plného úspěchu, ale v určené době najednou přestane.

 

7I nastala válka v nebi: Michael a jeho andělé se postavili do boje s drakem; a drak bojoval i jeho andělé. 8Ale neměl síly a nebylo již pro ně místa v nebi. 9Ten veliký drak, starý had, který se nazývá ďábel a satan a svádí celcu zemi, byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.10A slyšel jsem hlasité volání v nebi:

„Nyní nastala spása, síla a království našeho Boha a moc jeho Pomazaného, neboť byl svržen žalobník na naše bratry, který na ně žaloval před Bohem dnem i nocí. 11A oni nad ním zvítězili krví Beránkovou a slovem svého svědectví, a nemilovali svůj život až k smrti. 12Proto se veselte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda zemi a moři, neboť ďábel k vám sestoupil s velkým hněvem, protože ví, že má jen málo času.“

13Když drak viděl, že byl svržen na zem, pronásledoval ženu, která porodila toho chlapce. 14Ale ženě byla dána obě dvě křídla velikého orla, aby odletěla na poušť na své místo, kde je živena čas a dva časy a polovinu času (daleko) od hada. 15Had pak vychrlil za ženou z tlamy vodu jako řeku, aby ji proud strhl. 16Ale země přispěla ženě: země totiž otevřela ústa a vypila řeku, kterou had vychrlil ze své tlamy. 17Tu se had rozhněval na ženu a odešel roznítit válku s ostatními z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a drží svědectví Ježíšovo. 18A postavil se na mořskou písčinu.

 

7—9. Michael je ochránce Božího lidu. Ježíš Kristus již zvítězil nad satanem svým křížem. Michael s anděly na základě tohoto Kristova vítězství bude chránit Církev proti satanovi. O jeho porážce viz Lk 10, 18.

10—12. Po svržení ďáblů zazněl radostný hymnus na vítězství Kristovo a jeho věřících, kteří vítězí krví Beránkovou, očišťující je od hříchu (1 Jan 1, 7), a svým neohroženým vyznáním Krista až ke ztrátě pozemského života. Ale satan se nedá a vede poslední zoufalý boj, neboť také ví, že má vyměřeno velmi málo času.

13—16. Dvě křídla znamenají rychlý útěk a jistý únik satanovi, neboť ani v tomto posledním a nejhroznějším pronásledování „brány pekelné nepřemohou Církev.“ Vychrlená voda znamená velké soužení a utrpení obyvatel země. Bůh podivuhodně ochrání Církev i proti posledním Antikristovým útokům.

17—18. Celek Církve je zvláště chráněn Bohem, a tu hněv satanův se obrátí proti jednotlivým neohroženým vyznavačům Kristovy víry.

 

13 I spatřil jsem vystupovat z moře šelmu; měla deset rohů a sedm hlav, na jejích rozích deset čelenek a na jejích hlavách rouhavá jména. 2A šelma, kterou jsem uviděl, podobala se pardálovi; měla nohy jako medvědí a tlamu podobnou tlamě lví. I dal jí drak svou sílu, svůj trůn a velkou moc. 3A jedna z jejích hlav byla jako zasazena k smrti; ale její smrtelná rána se uzdravila.

Celá země se pak podivovala té šelmě.

 

13, 1 —18. Drak vyvolává šelmu z moře, a ta s pozemskou šelmou bojuje proti Beránkovi na nebi,

1. Deset rohů znázorňuje podřadné moci v boji proti Božímu lidu. Sedm hlav mocná království v této službě satanově. Deset čelenek královskou důstojnost. Jde o království a krále, kteří v dějinách Církve bojovali a budou bojovat proti Církvi. Před koncem světa bude jejich boj stále krutější s vypětím všech sil.

2. Úskočnost v napadání věřících. Medvědí nohy znamenají hrubou sílu k hubení křesťanů. Lví tlama: krutá chtivost úplně vyhubit věřící. Je to Antikrist, který vzbudí všechnu moc na světě proti křesťanům, jako kdysi Antioch Epifán zuřil proti věřícím starozákonním.

3. V Antikristu jako by ožil zuřivý pronásledovatel Židů Antioch Epifán (1 Mak. 1, 10...) a hlavně první pronásledovatel křesťanů Nero. A jde tu nejspíše o římskou říši, kterou představuje šelma. Antikristovy úspěchy budou velké. Větší část lidstva se před ním pokloní a přidá se k němu.

 

4A klaněli se drakovi, poněvadž dal moc šelmě, klaněli se i šelmě a říkali: „Kdo je podobný šelmě a kdo to dokáže bojovat s ní?“ 5Byla jí také dána ústa, aby pronášela veliká rouhání, a byla jí dána moc působit po čtyřiadvacet měsíců. 6I otevřela ústa k rouhání proti Bohu, aby se rouhala jeho jménu, jeho stánku i těm, kdo mají stánek v nebi. 7A bylo jí dáno vést válku se svatými a nad nimi zvítězit. Byla jí také dána moc nad všelikým kmenem, lidem, jazykem a národem. 8A budou se jí klanět všichni obyvatelé země, jejichž jméno není zapsáno od počátku světa v knize života toho zabitého Beránka.

9Má-li kdo ucho, poslouchej! 10Kdo (odvádí) do zajetí, do zajetí půjde; kdo zabíjí mečem, musí sám být mečem usmrcen. Zde je (třeba) trpělivosti a víry svatých.

11A viděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. 12Všechnu moc první šelmy provádí před ní a působí, aby se země a její obyvatelé klaněli první šelmě, jejíž smrtelná rána se zahojila. 13Činí pak velké zázraky, dokonce způsobí, aby i oheň sestoupil s nebe na zem před lidmi. 14A svádí obyvatele země zázraky, které jí bylo dáno činit před šelmou, když říká obyvatelům země, aby zhotovili obraz šelmy, která má tu ránu po meči, a ožila. 15I bylo jí dáno vložit ducha do obrazu té šelmy, aby obraz té šelmy promluvil, i způsobit, aby byli pobit všichni, kdož se neklanějí obrazu šelmy. 16Nutí také, aby si všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci, dali znak na pravou ruku nebo na čelo, 17a aby mohl koupit nebo prodat jen ten, kdo má za znak jméno té šelmy nebo číslo jejího jména.

18Zde se ukáže moudrost! Kdo má rozum, ať spočítá číslo té šelmy. Neboť je to číslo člověka. A to jeho číslo je šest set šedesát šest.

 

5. „Mocí“ se nejspíše rozumí to, že bude konat podivuhodné věci podobné zázrakům (Dan 8, 24).

6. Osobí si božskou čest (2 Thes 2, 4), jak činili římští císařové, bude popírat existenci nebe a věčného života a za blázny prohlásí ty, kdo budou dále žít v naději v nebe.

7. Vše je mu dáno čili Bohem dovoleno, ale jen do určité doby. Tak i pronásledování svatých, t. j. křesťanů, římskou říší brzy končívala.

9—10. Vyvolení, kteří vytrvají, nemají se násilím stavět proti Antikristovi, nýbrž v trpělivosti uchovat si víru v přesvědčení, že Bůh o všem ví a vše řídí k jejich zdokonalení. „Těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm totiž, kteří jsou povoláni“ (Řím 8, 28).

11. Šelma jaksi znázorňuje lžiproroky, o kterých mluvil Ježíš Kristus, že přijdou v beránčím rouše (Mt 24, 11). Sem patří i moudrost a věda tohoto světa, která se dá do služeb satanových proti křesťanům. Navenek je milá a mírná jako beránek, ve skutečnosti však je úskočná a chytrácká v odvracení věřících od Krista.

12—13. K přesvědčování o bludech bude používat moci činit podivuhodné věci, jak je to předpověděno v evangeliu (Mt 24, 24).

14—15. Lžiproroci konají své divy před obrazem (sochou) šelmy - zbožštěného císaře, aby jeho jménem naplnili svět. Za pronásledování v prvních stoletích byli přiváděni křesťané před sochy císařů, aby jim obětovali kadidlo, a když odepřeli, byli zabíjeni.

16—17. V hl 7 byli poznamenáni praví křesťané Božím znamením. Ďábelská moc napodobuje svým způsobem věci nadpřirozené. (Satan se opičí po Bohu.) Obraz je vzat z tehdejšího zvyku znamenat vojíny a otroky. Ďábelská moc se bude snažit přimět křesťany k odpadu tím, že je bude stavět mimo zákon a zbavovat základních přirozených práv.

18. Kabbalistické užívání čísel, při kterém počet dává jméno, bylo v dobách 1. stol. hojně rozšířeno nejen v apokryfních knihách, nýbrž i jinak. Na příklad v Pompejích byl nalezen nápis: „Miluji tu, jejíž číslo je 545.“ Zde 666, psáno hebrejskými písmeny, dá „císař Neron.“ Ten mohl sloužit za představitele dalších císařů - pronásledovatelů Církve, na příklad Domiciána, za něhož svatý Jan byl vězněn. 6 je nedokonalé číslo, totiž 7 bez 1 (7 znamená dokonalost), čímž by bylo naznačeno, že protikřesťanská činnost nakonec bude zničena. Ježíš zase, psáno řeckými písmeny, dá číslo 888, čímž je naznačena více než dokonalost, že totiž nakonec plně zvítězí on a jeho Církev.

 

14 A pohleděl jsem, a hle, Beránek stál na hoře Siónu a s ním sto čyřiačtyřicet tisíc těch, kdo měli jeho jméno a jméno jeho Otce napsáno na čele. 2A uslyšel jsem hlas z nebe jako šum velkých vod a jako hlas velkého hromu; a ten hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas hudebníků, kteří hrají na kithary. 3I zpívají novou píseň před trůnem a před čtyřmi živočichy a před starci; ale nikdo se nedovedl naučit té písni, kromě těch sto čtyřiačtyřiceti tisíc, kteří jsou vykoupeni ze země. 4To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici; oni následují Beránka, kamkoliv jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Bcha a pro Beránka. 5A v jejich ústech nebyla shledána lež; jsou bez úhony.

6A uviděl jsem jiného anděla, jak letěl středem nebe. Měl věčné evangelium, aby je zvěstoval obyvatelům země i každému národu a kmeni, jazyku a lidu, 7a volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, protože přišla hodina jeho soudu. Pokloňte se tomu, který učinil nebe i zemi, moře i prameny vod!"

8A následoval (za ním) jiný anděl, druhý, a volal: „Padl, padl ten velký Babylon, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilství.“

9I následoval za nimi jiný anděl, třetí, a hlasitě volal: „Klaní-li se kdo šelmě a jejímu obrazu a přijme znak na čelo nebo na ruku, 10také on bude pít z vína Boží prchlivosti, které je připraveno nerozředěné do poháru jeho hněvu, a bude trápen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.

11A dým jejich muk vystupuje na věky věků, a nemají odpočinutí ve dne v noci ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu a kdo přijímají znak jejího jména.“

 

14, 1—5. Radostný zjev Beránka s vyvolenými. V apokalyptickém líčení je sem vložena tato útěchyplná část jako protiklad proti předcházejícímu působení nestvůr, které představují pozemské moci Bohu nepřátelské. V podobných protikladech je složena celá kniha.

1. Proti šelmě s nevěřícími, kteří jsou znamenáni jejím jménem, stojí pravý Beránek se svými věrnými; ti jsou poznamenáni Božím znakem. Jsou na hoře Siónu, který je obrazem bezpečnosti a zvláštní Boží ochrany.

2—4. Těch 144.000 má se naučit od nebeských bytostí nové písni k poctě obětovaného Beránka. Jen oni se jí naučí, neboť následují Beránka svým čistým a odříkavým životem; oni se také nejodvážněji stavějí proti přívržencům šelmy. Celý výjev je nebeskou liturgií, která blaží takové věřící.

5. Milovali a zachovali pravdu a věrnost, a proto jsou bez poskvrny.

6—20. Vidění, která připravují na soud a rozhodný boj.

6—7. Evangelium je neměnitelné Boží rozhodnutí od věků učiněné o spáse lidstva skrze Ježíše Krista. Je to nová útěcha a duchovní posilnění pro věřící; zároveň i napomenutí pro nevěřící, aby se odvrátili od zla a obrátili k Ježíši Kristu, a tak došli spásy.

8. Babylon je pohanský Řím jako představitel náboženské zaslepenosti a mravní zkaženosti. Je jako sídlo satanovo, z něhož se šíří všeliká zkaženost. Anděl oznamuje jeho pád minulým časem, ač se to odehraje v budoucnosti. Je to tak zvaný prorocký minulý čas, kdy prorok se dívá na budoucí věc jako již uskutečněnou (tak oznámil pád Babylona Iz 21, 9; Jer 51, 8). Tento prorocký minulý čas je na příklad i Zjev 11, 15.

9—11. Jako se dali opíjet vínem nepravosti, tak budou pít i víno Božího hněvu, věčných trestů a zatracení. K jejich mukám přistupuje hanba, neboť trpí před Božími vyvolenými a před Beránkem, který je chtěl spasit.

 

12Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. 13A slyšel jsem hlas z nebe: „Napiš: Blaženi mrtví, kteří umírají v Pánu od této chvíle. Ano, praví Duch, aby odpočinuli od svých lopot; vždyť jejich skutky jdou za nimi.“

14A pohleděl jsem, a hle: bílý oblak, a na tom oblaku sedí kdosi podobný Synu člověka; měl na hlavě zlatý věnec a v ruce ostrý srp.

15A jiný anděl vyšel z chrámu a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Spusť svůj srp a žni, poněvadž přišla hodina žnutí, neboť doschla žatva na zemi.“ 16A ten, který seděl na oblaku, vrhl ten svůj srp na zem a země byla požata.

17A jiný anděl vyšel z toho chrámu, který je v nebi; i ten měl ostrý srp.

18A jiný anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm. I zavolal hlasitě na toho, který měl ostrý srp: „Spusť svůj ostrý srp a ober hrozny s révy země, protože její zrna dozrála.“ 19I vrhl anděl svůj ostrý srp na zem a obral révu země a vrhl to do velkého lisu Božího hněvu. 20Lis pak byl šlapán mimo město, a z lisu vyšla krev (a sahala) až po uzdy koňům, tisíc šest set honů daleko.

 

12. Trpělivost dodává věřícím vytrvalosti a jistoty, že jejich nepřátelé budou zničeni.

13. Je tu slíbená a Duchem zaručená odměna věčné blaženosti pro všechny, kdo se na zemi nedali odvést od života v Božích přikázáních a vyznávali víru v Ježíše Krista. Nemusí tedy čekat až na druhý příchod Páně, na poslední soud, nýbrž hned po smrti bude jim dána věčná blaženost jako odměna, neboť jejich skutky jdou hned po smrti za nimi, aby byly odměněny.

14. Sedící na oblaku je Ježíš Kristus; přichází pro žeň. Bílý oblak je dobré znamení. Je to tedy žeň v příznivém smyslu, totiž shromáždění vyvolených, kteří vytrvali ve víře. V tomto příznivém smyslu se užívá obrazu žně v evangeliích (Mt 9, 37—38; 13, 30; Jan 4, 35—38). - Jiní vykladatelé zde zase vidí Ježíše Krista, který přichází jako soudce a mstitel na nevěřící, a odvolávají se na místa ze Starého Zákona (Iz 18, 5; Jer 51, 33), kde obrazu žně se užívá o Božím trestání a mstě. O tom však je řeč až v následujících v 17—20.

17—19. Žeň vyvolených učinil sám Vykupitel. Žcň bezbožných je svěřena andělovi; ten má na nich provést rozhodnutí rozhněvaného Boha.

20. Město je Jerusalem jako obraz Božího města, v kterém jsou shromáždění věrní věřící, aby nebyli zasaženi trestající spravedlností. Pomsta na bezbožných se totiž stane mimo město Jerusalem, do jehož okolí kladli proroci vykonání Božího soudu nad hříšníky (Joel 3, 12; Zach 14, 4; Esd 13, 35). 1.600 honů je 300 km, čímž je naznačena velikost porážky nepřátel a pomsty na nich.

 

15 A viděl jsem na nebi jiné znamení velké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami; neboť se dovršil Boží hněv.

2I viděl jsem jako skleněné moře smíšené s ohněm; a ti, kdo zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem a nad číslem jejího jména, stáli na tom skleněném moři a měli Boží kithary. 3A zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu:

„Velké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, králi národů! 4Kdo by se tě nebál, Pane, a nevelebil tvé jméno? Vždyť ty jediný jsi svatý, neboť všechny národy přijdou a budou se klanět před tebou, že tvé spravedlivé soudy se projevily.“

5A potom jsem viděl, jak se otevřel chrám stánku svědectví v nebi, 6a z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří mají (způsobiti) sedm ran; byli oblečeni v čisté, skvoucí lněné roucho a přepásáni kolem prsou zlatými pásy. 7A jeden ze čtyř živočichů dal sedmi andělům sedm zlatých misek, plných rozhorlenosti Boha, který žije na věky věků. 8I naplnil se chrám dýmem od Boží slávy a jeho moci; a nikdo nemohl vejít do chrámu, dokud se neskončí těch sedm ran sedmi andělů.

 

15, 1—16, 21. Sedm misek Božího hněvu proti nepřátelům Církve. V této části se dále rozvíjí v obrazech apokalyptický děj knihy a spěje už ke konci. Jsou v ní líčeny poslední přípravy ke konečnému potření ďábelských mocí na zemi. Spisovatel je rozvrhuje na sedm ran, podobně jako rozvrhl pohromy podle sedmi polnic (8, 2—11, 29). Tyto dva oddíly jsou si podobné a spolu souvisí. I v této části je předpovídáno, co se bude dít během dějin s Církví a jejími nepřáteli, což je předzvěstí toho, co přijde v posledních dobách lidstva.

1—16, 1. Andělé přijímají misky před nebeským shromážděním.

2—4. Skleněné moře jako v 4, 6, zde však smíšené s ohněm, který znamená očištění. „Zvítězili nad šelmou", ti totiž, kdo se nedali svést od víry; jsou přeneseni duchovně do nebe a zpívají s Církví vítěznou děkovnou píseň Bohu za to, že přešli - bez pohromy na duši - pronásledováními, jako když Mojžíš pěl děkovnou píseň po přejití Rudým mořem (Ex 15, 2—19). Tato píseň je z velké části inspirována místy ze starozákonních i novozákonních knih. Srov. na př. Sir 36, 1 —19. Vůbec celé Zjevení je prostoupeno citacemi ze Starého Zákona. - Přívlastku „svatý“ (řecky hosios - spíše se blíží svým významen pojmu „nábožný") ve v 4 (a ještě 16, 5) jakožto vlastnosti Boží se užívá v Novém Zákoně jenom tady.

5—6. Nebeský chrám se otvírá jako v 11, 19. Tam z něho vycházelo milosrdenství pro věřící, zde zase Boží hněv na nepřátele. Obraz chrámu s archou připomíná stánek Boží s archou svědectví, která doprovázela Izraelity na poušti a k níž přistupoval Mojžíš, aby se dověděl vůli Boží. Andělé vycházející z chrámu jsou oděni jako kněží (viz poznámku k Zjev 1, 13), neboť vykonáváním trestu jako by podávali oběť Boží spravedlnosti.

7. Misky obsahují nápoj Božího hněvu pro ctitele šelmy, uvedený v 14, 10; starci v chrámě také měli misky (5, 8), ale misky s kadidlem, když chválili Beránka.

8. Dým, který naplnil chrám, patřil k obrazu Božího zjevování se ve Starém Zákoně (Iz 6, 4). Nepřístupnost chrámu znamená tajemství Božích soudů; bude poznána, až soudy budou uskutečňovány.

 

16 A uslyšel jsem silný hlas z chrámu, jak mluví k sedmi andělům: „Jděte a vylejte sedm misek Božího hněvu na zem!"

2I odešel první a vylil svou misku na zem. A povstaly ošklivé a obtížné vředy na lidech, kteří měli znamení šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu.

3A druhý anděl vylil svou misku na moře; i proměnilo se v krev jako mrtvoly, a zhynula každá živá bytost v moři.

4 A třetí vylil svou misku na řeky a prameny vod; i proměnily se v krev. 5uslyšel jsem, jak anděl vod praví: „Spravedlivý jsi (Pane), který jsi, kterýs byl, svatý, že jsi vynesl tento soud. 6Že vylili krev svatých a proroků, dal jsi také jim pít krev; zasloužili si to!"

7A slyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, pravdivé a spravedlivé jsou tvé soudy!"

 

16, 1—21. Andělé vylévají misky hněvu.

2. První rána připomíná šestou ránu egyptskou (Ex 9, 8—11). Je to vyplnění hrozby anděla v 14, 9—11.

3. Podobně Mojžíš trestal Egypťany proměnou nilských vod v krev.

5. „Anděl vod": Židé přidělovali řízení andělů jednotlivé živly (pod. anděl ohně 14, 18).

7. Mluvící oltář představuje mučedníky (6, 9) s jejich prosbami o vyplnění spravedlnosti.

 

8A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce; a bylo mu dáno pálit lidi ohněm. 9A lidé byli páleni velkým žárem; i rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, a neobrátili se, aby mu vzdali slávu.

10A pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy; i zatmělo se její království a (lidé) se bolestí kousali do jazyka 11a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a rány, ale neobrátili se od svých skutků.

12A šestý anděl vylil svou misku na řeku, na veliký Eufrat; i vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.

13A spatřil jsem, jak vycházejí z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka tři nečistí duchové jako žáby; 14to jsou totiž duchové démonů, kteří činí zázraky; ti vycházejí ke králům celé země, aby je shromáždili k válce o velkém dnu vševládného Boha. - 15,,Hle, přicházím jako zloděj. Blažen, kdo bdí a opatruje si šaty, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho hanbu.“ - 16I shromáždil je na místo, které se hebrejsky nazývá Harmagedon. 17A sedmý anděl vylil svou misku na vzduch. I vyšel silný hlas z chrámu od trůnu: „Stalo se!“ 18A nastaly blesky, hlasy i hromy a začalo prudké zemětřesení, jakého nebylo od té doby, co jsou lidé na zemi; tak veliké a prudké bylo to zemětřesení. 19Tu se velké město roztrhlo na tři části a města národů se zřítila. A tak Bůh vzpomněl na veliký Babylon, aby mu dal pohár vína svého rozhořčeného hněvu. 20 A všechny ostrovy zmizely a po horách nebylo stopy. 21Také kroupy velké jako cent padaly s nebe na lidi, a lidé se rouhali Bohu pro tu ránu krupobití, neboť rána byla nadmíru veliká.

 

9. Rouhali se Boží prozřetelnosti, že zasáhla je a jejich viditelné bohy.

10—11. Také po páté polnici nastalo zatmění (9, 2). Trůn šelmy je pohanský Řím a římská světovláda, která pohasne. Zlo, které lidi stíhá, je nejspíše mravní společenské zlo.

12. Rána odpovídá tomu, co se udalo po šesté polnici (9, 14—15). Uvádí se Eufrat, kde měli svou říši Babyloňané a Assyřané, typičtí nepřátelé Židů. Svatý Jan myslil také na Parthy, kteří odtamtud ohrožovali Malou Asii a v jejích obyvatelích budili hrůzu ze zpustošení. Jsou to jen předchůdci velkých vojenských sil, které se shromáždi k poslednímu boji. Jako Bůh vysušil Rudé moře, aby mohli Izraelité přes ně přejít, tak upraví cestu vojsku, které potáhne ztrestat a pokořit světové království, ďáblem ovládané.

13—14. Je to drak, který se postavil na mořské písčině (12, 18). Falešný prorok je druhá šelma v 13, 11. Tři nečistí duchové jsou nazýváni žábami pro svou činnost, že totiž marnými a velikášskými řečmi popichují národ proti národu a všechny proti Bohu.

15. Jsou to slova Kristova (srov. Lk 12, 39—40; 1 Thes 5, 2), která připomínají jeho druhý příchod.

Šat věřících znamená milost, život podle živé víry.

16. Harmagedon, snad pahrbek, na kterém bylo opevněné město Megiddo, u kterého Izraelité porazili Jabina (Sdc 4, 7) a které se stalo i později dějištěm bitev. Je to obraz pro místo, kde budou potřeni králové, moci světa, které se shromáždí k boji proti vševládnému Bohu.

17—18. Sedmá rána je doprovázena hřměním, jak tomu bylo u sedmé pečeti (8, 5) a sedmé polnice (11, 19). Hlas zde pochází od samého Boha. „Stalo se", rozhodnutí Boží se uskutečnilo, rozhodnutí velmi důležité.

19. Velké město je nejspíše Řím - Babylon se světovládou Bohu nepřátelskou. Každá doba v dějinách má svůj Babylon.

21. Tato rána, ač je tak strašná, nepůsobí obrácení, neboť lidé jsou už zaslepení a zatvrzelí k Bohu. Nedovedou v tom všem poznat Boží prst (Mt 16, 3).

 

17 A přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm misek, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která sedí na velkých vodách,

 

Hl 17—20. Následující vidění popisují Kristova konečná vítězství nad třemi hlavními nepřáteli, jak viditelnými, tak skrytými a tajnými: zkázu Babylona a ostatních nepřátel. Ukazuje trestuhodnost Babylona, jeho pád a jásavou radost oslavenců.

17, 1—19, 10. Potrestání světového města.

 

2s kterou smilnili králové země a obyvatelé země se opíjeli vínem její necudnosti.“ 3I odnesl mě v duchu na poušť. A uviděl jsem ženu sedící na šarlatové šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami a deseti rohy. 4Žena pak byla oděna nachem a šarlatem, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami, a měla v ruce zlatý pohár, plný ohavnosti a nečistoty svého smilství. 5A na čele napsáno jméno tajemného významu: „Velký Babylon, matka nevěstek a ohavností na zemi.“ 6I uviděl jsem tu ženu, opilou krví svatých a krví svědků Ježíšových. A když jsem ji spatřil, nadmíru jsem užasl.

7Tu mi anděl řekl: „Proč jsi užasl? Já ti povím tajemství té ženy i šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. 8Šelma, kterou jsi spatřil, byla, a není; vystoupí opět z propasti a jde do záhuby. I budou žasnout obyvatelé země, jejichž jména nejsou napsána v knize života od stvoření světa, až uvidí tu šelmu, která byla, a již není, a zase se objeví. 9Zde (je potřebí) rozumu, který má moudrosti

Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí. Také králů je sedm: 10pět jich padlo, jeden jest, druhý však ještě nepřišel; až přijde, zůstane (jen) krátkou dobu. 11Šelma pak, která byla a není, je také sama ten osmý, ale je z těch sedmi a jde do záhuby.12 A těch deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě neujali království, ale přijímají královskou moc na jednu hodinu zároveň se šelmou. 13Ti mají totéž smýšlení a svou sílu a moc dávají šelmě. 14Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, neboť je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“

15Dále mi řekl: „Vody, které jsi viděl, na nichž sedí ta nevěstka, jsou lid a zástupy, národové a jazyky.

16A deset rohů, které jsi viděl, a šelma, ti budou nenávidět nevěstku, zpustoší ji a obnaží; budou jíst její maso a ji samou spálí ohněm. 17Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby vykonali jeho úmysl, aby uskutečnili totéž rozhodnutí a dali své království šelmě, dokud se nesplní Boží slova. 18A žena, kterou jsi viděl, je ono veliké město, které má královskou vládu nad králi země.“

 

1—2. Nevěstka znamená pohanství, jehož střediskem, udržovatelem a šiřitelem byl císařský Řím, v kterém bujelo odporné uctívání bohů, zbožštěných císařů a s tím spojená nemravnost; země a národy, kterým vládl, daly se jeho modloslužbou a mravy ovládat. „Sedí na vodách", snad narážka na Babylon na řece Eufratu.

3. Žena znamená bohatství a nádheru, kterou se Řím se spřáhnutými městy světu ukazoval. Sedí na šelmě jako bohyně; božstva bývala vyobrazována, jak sedí na zvířeti. Hlavy a rohy představují všechny moci světa, které jak v době starozákonní, tak novozákonní se daly do služeb satanových k pronásledování Božího lidu.

4. Nach je císařská barva. Svým oslňujícím zjevem si žena uchovává působivost na své poddané.

5. Římské nevěstky nosívaly čelenku se svým jménem.

8. Šelma - Antikrist vystoupí z propasti a bude slavit svůj nový příchod na svět s velkou okázalostí. Ježíš Kristus zase bude slavit svůj druhý příchod z nebe. Antikrist prostě napodobuje Krista svým způsobem a pro své účely. Šelma „byla, a není"; mívala velkou moc, ale Kristovým křížem byla její síla zlomena.

9. Řím byl vystavěn na sedmi pahorcích. Z něho vycházely popudy k pronásledování věřících. V dobách Antikristových Řím - obrazně vzatý za sídlo světové ďábelské moci - bude střediskem utlačování věřících. - „Sedm králů", to je všichni ti králové, kteří se dali zlákat k pronásledování; a bude jich mnoho.

10—11. Za ty krále možno pokládat římské císaře. K pěti už zemřelým třeba počítat Nerona (54—68) a čtyři před ním. Šestý žije, to je Domicián, který také pronásledoval věřící. Osmý je šelma, totiž všichni ostatní, kdo měli vládu a takto jednali.

12—13. Za těch deset králů, kteří se mají teprve objevit, jsou pokládáni barbarští králové, s nimiž se slabí římští císařové spojili, ale nakonec byli od nich sami vyhnáni a římská říše zpustošena. Můžeme tu však také myslit na všechny krále a moci v budoucnosti.

 

18 Potom jsem spatřil jiného anděla sestupovat z nebe; měl velkou moc a jeho slávou se ozářila země. 2A zvolal přemocně znějícím hlasem: „Padl, padl ten velký Babylon a stal se příbytkem démonů a vězením kdejakého nečistého ducha a vězením kdejakého nečistého a odporného ptáka, 3protože z vína jeho vášnivého smilství se napily všechny národy, králové země s ním smilnili a obchodníci země zbohatli z přemíry jeho rozkošnictví.“

4I uslyšel jsem jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste nebyli účastní jeho hříchů a nedostalo se vám z jeho ran. 5Neboť jeho hříchy se navršily až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho nespravedlnosti. 6Oplaťte mu podle toho, jak on dával, splaťte mu dvojnásobek jeho skutků! Do číše, kterou naléval, nalejte mu dvojnásob! 7Kolik se vychloubal a kolik hýřil, tolik mu dejte trýzně a smutku. Poněvadž si řekl v srdci: ,Sedím jako královna, vdovou nejsem a smutku nezakusím', 8proto v jeden den přijdou na něj jeho rány: smrt, smutek, hlad a spálení ohněm. Neboť mocný je Pán Bůh, který jej soudí.“

9„A budou nad ním plakat a naříkat králové země, kteří s ním smilnili a hýřili, až uvidí kouř z jeho požáru, 10budou stát zdálky pro strach z jeho muk a říkati: ,Běda, běda, ty velké město, Babylone, ty mocné město! Vždyť v jediné hodině přišel tvůj soud!'"

11„I kupci země budou nad ním plakat a truchlit, protože jejich zboží už nikdo nikdy nebude kupovat, 12náklad zlata, stříbra, drahého kamení, perel, kmentu, nachu, hedvábí a šarlatu i všelikého thujového dřeva, všelikých předmětů ze slonoviny a všelikých předmětů ze vzácného dřeva, mědi, železa a mramoru; 13skořici, šafrán, vonné koření, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, skot a ovce, koně i kočáry a těla i duše lidské. 14A podzimní ovoce, po kterém toužila tvá duše, vzdálilo se od tebe, i všechen jas a lesk se z tebe ztratil, a není po tom památky.“

15„Kupci těchto věcí, kteří z něho zbohatli, budou stát opodál pro strach z jeho muk, budou plakat a truchlit: 16,Běda, běda, to velké město, které bylo oděno kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami!

17Vždyť v jedné hodině se ztratilo takové bohatství!“

„A každý kormidelník a všichni, kdo se plaví na nějaké místo, lodníci a všichni, kdo pracují na moři, stáli zdáli, 18a když viděli kouř jeho požáru, volali: ,Které město bylo podobné tomuto velkému městu?' 19I posypali si hlavy popelem as pláčem a smutkem křičeli: ,Běda, běda, to veliké město, v kterém zbohatli z jeho blahobytu všichni, kdo měli lodi na moři; vždyť v jedné hodině bylo zpustošeno!'"

20„Radujte se nad ním nebesa, svatí, apoštolově a proroci, poněvadž Bůh pomstil vás pa něm.“

21Tu jeden silný anděl vzal kámen, veliký jako žernov, a hodil jej do moře se slovy: „Takto jedním rozmachem bude hozen Babylon, to velké město, a již po něm nebude stopy! 22Hlas kitharistů, hudebníků, pištců a trubačů nikdy už nebude v tobě slyšeti, řemeslníka rozličného umění už nebude v tobě možno nalézti, zvuk mlýnského kamene už v tobě nezazní, 23světlo lampy už nikdy v tobě nezasvítí, hlas ženicha a nevěsty už nikdy v tobě nezazní. Neboť tvoji kupci byli velmoži země a tvými kouzly byly oblouzeny všechny národy. 24A byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kdo byli (jako oběť) zabit na zemi.“

 

16. Obraz zpustošení Říma je vzat z Ez 23, 25—29, kde je líčena zkáza Jerusalema.

17. Vše se děje podle Božího dopuštění; Bůh řídí dějiny světa. Ti, kdo byli s Antikristem spojeni v boji proti Církvi, nakonec napadnou jeho samého.

18. 1—20. Pád Babylona a nářek nad ním.

2. Sváděl národy k odporu vůči Bohu a k pohrdání jím. Tím je odvedl od náboženské věrnosti. Anděl tu mluví v prorocké minulosti: pád, který teprve nastane, viděl jako už uskutečněný.

4—5. Bůh se rozhodl zničit úplně toto místo bezbožnosti, a proto dobří lidé je mají opustit, upustit od jakéhokoliv společenství s ďábelskou mocí, která vládne světem takovým způsobem jako kdysi pohanští císařové v Římě.

6. Národy, které sváděl, se mají stát nástrojem jeho nemilosrdného trestání.

7. Není vdovou, protože se všichni pozemští králové svěřili vedení tohoto města, namířeného proti pravému náboženství.

9—10. Králové, kteří žili z přízně města, naříkají nad jeho pádem, jak u Ez 26, 16—17 truchlí malí králové nad pádem Tyru.

17. „Stáli zdáli“ ze strachu a také proto, když viděli, že nemohou pomoci.

 

19 Potom jsem uslyšel jakoby mocný hlas hojného zástupu v nebi: „Aleluja! Spása a sláva a moc (patří) našemu Bohu, 2neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé, poněvadž vykonal soud nad velkou nevěstkou, která kazila zemi svým smilstvím, a pomstil na ní krev svých služebníků.“ 3A řekli po druhé: „Aleluja! Dým z něho vystupuje na věky věků.“ 4A čtyřiadvacet starců a čtyři živočichové padli a klaněli se Bohu, sedícímu na trůně, a volali: „Amen. Aleluja!“ 5Od trůnu pak vyšel hlas: „Chvalte našeho Boha všichni jeho služebníci, kteří se ho bojíte, malí i velcí!"

6I uslyšel jsem jakoby hlas četného zástupu a jakoby hukot velkých vod a jakoby hlas mocných hromů: „Aleluja! Neboť Pán, náš Bůh vševládný, ujal se kralování. 7Radujme se a jásejme a vzdejme mu slávu, protože nadešla svatba Beránkova a jeho nevěsta se připravila; 8i bylo jí dáno přiodít se čistým skvoucím kmentem.“ Kmentem jsou totiž spravedlivé skutky svatých.

9A řekl mi: „Napiš: Blaženi ti, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Dále mi řekl: „Toto jsou pravdivá Boží slova.“ 10I padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale řekl mi: „Nedělej to! Jsem (jen) spoluslužebník tvůj a tvých bratří, kteří drží svědectví Ježíšovo. Bohu se pokloň!“ Neboť svědectví o Ježíšovi je z prorockého ducha.

11A uviděl jsem nebe otevřené, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, nazýval se Věrný a Pravdivý; spravedlivě soudí a vede válku. 12Jeho oči jsou (jako) ohnivý plamen a na jeho hlavě mnoho čelenek; má napsané jméno, které nezná nikdo, leč on sám, 13a je oděn pláštěm, nasáklým krví; jeho jméno je Boží Slovo. 14A doprovázejí ho nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým čistým kmentem. 15Z úst mu pak vychází břitký meč, aby jím bil národy; on je bude spravovat železným prutem; a on šlape vinný lis rozhorleného hněvu vševládného Boha. 16A na plášti na bedru má napsáno jméno: „Král králů a Pán pánů.“

17A uviděl jsem jednoho anděla, jak stál v slunci a vzkřikl silným hlasem na všechny ptáky, kteří lítají uprostřed nebe: „Pojďte, shromážděte se k velké Boží hostině, 18abyste jedli těla králů, těla knížat, těla mocných a těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech svobodných i otroků a malých i velkých.“

19A viděl jsem šelmu a krále země se svými vojsky, shromážděné k válce s tím, který seděl na koni, a s jeho vojskem. 20A šelma byla zajata a s ní ten nepravý prorok, který před ní činil zázraky, kterými svedl ty, kdo přijali znak šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; oba byli za živa vhozeni do ohnivého jezera hořící siry. 21Ostatní pak byli pobit mečem, který vycházel z úst toho, který seděl na koni; a všichni ti ptáci se nasytili jejich masem.

 

19, 1—10. Jásot v nebi pro vykonaný soud nad Babylonem.

1—2. Aleluja: chvalte Boha! Bůh totiž ukázal, že je spravedlivý a věrný a má moc provést svou spravedlnost; zachraňuje své věřící ze zla a trestá ty, kdo se stavějí proti němu a jeho ustanovením.

3. Město již nikdy nepovstane a upadne úplně v zapomnění.

6. Celá Církev, v nebi i na zemi, chválí Boha proto, že byl zničen největší nepřítel Božího království. Boje ještě budou, všechno zlo, ke kterému popouzí Antikrist, nebylo ještě přemoženo a všechna nespravedlnost nebyla pomstěna. Než vítězství nad největším nepřítelem je zárukou dalších vítězství, konečného vysvobození ze zla a plného nastolení Božího království Beránkova.

8. Po dokonaném vítězství nad všemi nepřáteli božími a Kristovými bude v nebi na věky zpečetěno tajemné spojení Krista s Církví; je to svatý svazek jako mezi snoubencem a snoubenkou. Nic ho už neporuší.

9. Obraz nebeské blaženosti (srov. Lk 14, 15).

10. Židé zaváděli upřílišenou úctu k andělům a jimi i mnozí křesťané v Malé Asii se dali svést (Kol 2, 18) na újmu úcty ke Kristu; Jan tu dává poučení své době.

11—21. Vykupitel se objevuje a potírá šelmu.

11. Bílý kůň představuje blízké vítězství, na něm je Ježíš Kristus. Je věrný, neboť drží své sliby, že přijde; je pravdivý, protože mluví pravdu; je spravedlivý, vždyť soudí podle práva a vede spravedlivou válku.

12. Zářivé oči ukazují jeho vševědoucnost. Má mnoho čelenek, protože je král králů. Má jméno nejvznešenější a nejobsažnější (Fil 2, 9).

13. Sat ponořený do krve naznačuje porážku nepřátel. Jeho jméno „Slovo“ (Jan 1, 1), známé ze čtvrtého evangelia, nikdo dokonale nechápe, jen on sám.

14. Slovo je jako Beránek doprovázeno svatými; jako nebeský bojovník je doprovázeno anděly, kteří jsou oděni v oblek znamenající vítězství.

 

15. Břitký meč znamená jeho soudcovskou a trestající moc, železný prut pak, že mu nikdo neodolá. Šlape lis, totiž svoje nepřátele, a provádí na nich rozhodnutí Božího hněvu.

16. Na bedru, kde jiní nosí meč, má jen psáno „Král králů...“; jiné zbraně nepotřebuje.

17—18. Kristovo vítězství a porážka nepřátel je velmi blízká. Pole bude pokryto mrtvolami protivníků; ti se stanou potravou ptáků. To vše obrazně naznačuje úplné Kristovo vítězství. Líčení je podobné jako u Ez 35, 17—20, kde jsou podobně zváni žraví ptáci k hostině na mrtvolách poražených nepřátel.

19—21. Antikrist a falešný prorok, dvě moci, fysická i duchovní, zjevná i skrytá, které se stavěly nepřátelsky proti Církvi, budou zničeny a bude jim zabráněno dále působit.

 

20 A viděl jsem sestupovat andělasnebe; měl klíč od propasti a velký řetěz v ruce. 2 I chopil mocně draka, toho starého hada, to je ďábla a satana, a spoutal ho na tisíc let. 3Svrhl ho pak do propasti, zavřel (ji) a zapečetil nad ním, aby už nemohl svádět národy, dokud se nenaplní těch tisíc roků; potom musí být na krátký čas rozvázán.

4A spatřil jsem trůny; i posadili se na ně ti, jimž bylo dáno konat soud. A (viděl jsem) duše těch, kteří byli sťat pro svědectví o Ježíšovi a pro Boží slovo, kteří se (totiž) neklaněli šelmě ani jejímu obrazu, ani nepřijali její znak na čelo nebo na ruku; i ožili a kralovali s Kristem tisíc let. 5Ostatní mrtví neožili, dokud se nenaplní těch tisíc roků. Toto je první vzkříšení. 6Blažený a svatý, kdo má účast v tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moci, ale budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.

7Až pak se dovrší těch tisíc let, bude satan puštěn ze svého žaláře 8a vyjde, aby sváděl národy na čtyřech koncích světa, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce; je jich na počet jak mořského písku.

9I vystoupili na širou zem a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale s nebe sestoupil oheň a pohltil je. 10A ďábel, který je sváděl, byl vržen do onoho jezera hořící síry, kde (je i) šelma a lživý prorok; i budou trápeni ve dne v noci na věky věků.

11A uviděl jsem velký bílý trůn a toho, který na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe, a nebylo po nich stopy.

12A viděl jsem mrtvé, velké i malé, stát před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také (ještě) jiná kniha byla otevřena, kniha života, a mrtví byli souzeni podle svých skutků z toho, co bylo napsáno v těch knihách. 13Moře totiž vydalo mrtvé, kteří byli v něm; i smrt a podsvětí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. 14A smrt a podsvětí byly vrženy do ohnivého jezera. To je druhá smrt: ohnivé jezero. 15A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého jezera.

 

20, 1—20. Konečný soud nad drakem.

2. Znamená to omezení satanova působení v lidstvu. To učinil Ježíš Kristus při svém prvním příchodu, hlavně svou smrtí na kříži. Ta doba satanova omezení bude trvat 1000 roků, t. j. velmi dlouho. Před druhým příchodem Páně, v době blízké konci světa, bude mu znovu dovoleno užít své moci na zemi, aby strhoval národy k odpadu od víry v Krista.

4—6. Jsou to duše těch, kdo zemřeli za víru na zemi, a duše všech svatých věřících. Žijí u Ježíše Krista a s ním kralují po celou dobu trvání Božího království na zemi až do konce světa, kdy satan znovu rozvine svou zhoubnou činnost. Ty duše tedy začaly v nebi nový život; a to je jejich první vzkříšení. Čekají na dobu posledního soudu, kdy budou vzkříšena jejich těla a účastná blaženosti; a to bude druhé vzkříšení. Naproti tomu bezbožní zemřeli na této zemi (první smrt) a po ní jejich duše a potom i jejich těla budou odsouzena k věčným mukám (druhá smrt). Tím tisíciletým kralováním se nemíní nějaká obnova rajského stavu, nýbrž období celkového pokoje a míru, kdy se Církev bude v klidu rozvíjet a blahodárně působit.

7—9. Satan, držený Kristovou mocí a činností Církve, na konci světa nabude zase velké moci na zemi. Podnítí všechny pozemské moci k odboji proti Bohu a Církvi, jak to učinil ve starozákonních dobách Gog, král Magogu, který se objevuje u Ez (39, 6...) jako nepřítel Božího lidu. Tak i satan bude zarputile pronásledovat Církev a bude se domnívat, že už je s Církví konec; než tu zasáhne Bůh ve prospěch svých věřících.

11—21, 9. Všeobecný soud a budoucí život.

11. Bílý trůn znamená velebnost a slávu Boha Otce. Země zmizela (Mk 13, 31) čili byla stočena jako svitek knihy, jak se vyjadřují proroci, aby povstala země nová (21, 1).

12. Všichni byli vzkříšeni a předstoupili k soudu. V první knize jsou zapsány skutky každého, dobré i zlé. V druhé zase jména Božích vyvolených k věčnému životu a odměna za jejich dobré skutky.

 

21 A spatřil jsem nové nebe a novou zemi; neboť první nebe a první země pominuly, a moře už není. 2A uviděl jsem svaté město, nový Jerusalem, jak sestupuje s nebe od Boha, přistrojené jako nevěsta, která se ozdobila pro svého muže. 3I uslyšel jsem mohutný hlas od trůnu: „Hle, Boží stan mezi lidmi; i bude s nimi přebývati, a oni budou jeho lidem a on, Bůh, bude s nimi. 4I setře jim každou slzu s očí, a nebude už smrti, ani smutku, ani nářku, ani bolesti více už nebude, protože dřívější věci pominuly.“

5A řekl ten, který seděl na trůně: „Hle, činím všechno novým.“ A dodal: „Napiš, že tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ 6Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i omega, počátek i konec. Já dám žíznivému z pramene vody živé, (a to) zdarma. 7Kdo zvítězí, dostane toto údělem, i budu mu Bohem a on mi bude synem. 8Ale úděl bázlivců a nevěřících, poskvrněných a vrahů, smilníků a čarodějů, modlářů a všech lhářů je v jezeře, které hoří ohněm a sírou; to je ona druhá smrt.

9A přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných posledních ran, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti nevěstu, manželku Beránkovu.“ 10I odnesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jerusalem, jak sestupuje z nebe od Boha 11s Boží slávou. Jeho lesk byl podoben nejvzácnějšímu kameni, jako kameni jaspisu, čistému jako křišťál. 12Má velkou a vysokou zeď o dvanácti branách a u bran dvanáct andělů a na nich jsou napsaná jména dvanácti synů Izraelových: 13od východu (byly) tři brány, od severu tři brány, od jihu tři brány a od západu tři brány. 14A městská hradba má dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.

15A ten, který se mnou mluvil, měl míru ze zlaté třtiny, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.

 

21, 1. Nebe a země jsou obnoveny, nikoli nahrazenv novými světy (2 Petr 3, 7—13; srov. Řím 8, 20—22).

2. Nový Jerusalem, duchovní město, je obraz pro celou Církev věrných věřících; ti sestoupí z nebe, aby se spojili se svými těly ke vzkříšení. Nový Jerusalem je společnost všech věrných věřících. Je myšlen jako jejich duchovní přebývání, s nímž vlastně tvoří jedno; takto je i nevěstou.

3. Boží stan, to je Boží přítomnost.

6. „Stalo se", totiž všechny věci byly obnoveny; co Bůh chtěl, bylo dokonáno.

7. Podmínkou vstupu do blaženosti je vítězství, totiž vytrvalost ve víře a lásce přes všechna pronásledováni.

8. „Bázlivci", kteří nemají odvahy vyznat víru před svůdnickou mocí ďábelskou, když je toho třeba. „Poskvrnění", kterým není nic svatého a nedbají na mravní řád.

9—22, 5. Nový Jerusalem a život v něm. Podle vidění již minuly dějiny lidstva i se svými hrůzami. Po všeobecném soudu, odměně spravedlivých a potrestání zlých, nastala věčnost. Jan se pokusil vylíčit nebeskou blaženost, o které si člověk na zemi stěží dovede učinit představu. Je mu nejprve představeno shromáždění věřících, kteří dosáhli věčné spásy. Zůstali věrni Ježíši Kristu, a tak se podobají věrné nevěstě.

9. Je nevěstou a manželkou Beránkovou, neboť je mysticky na věky čistá a Kristu zcela oddaná.

10—11. Jerusalem je na hoře jako Vyšehrad nového světa, který k sobě přitahuje všechny lidi pro božskou velebnost.

12. Hradby a brány znamenají jeho nedobytnost, andělé pak u nich jeho bezpečnost. Dvanáct jmen izraelských kmenů, neboť obyvateli města jsou členové nového duchovního Izraele, Církve novozákonní.

13. Tím je zobrazena všeobecnost Církve Kristovy; všude možno do ní vejít.

14. Církev je apoštolská. Učení a autorita Církve je vybudována na apoštolech.

 

16Město je rozloženo do čtverce se stejnou délkou i šířkou. I změřil město tou třtinou: dvanáct tisíc honů; jeho délka, výška a šířka je stejná. 17Změřil i jeho hradbu: sto čtyřiačtyřicet loket podle lidské míry, a je to (i míra) andělova.

18A stavivem jeho hradeb je jaspis, město samo však z čistého zlata, podobného čistému sklu. 19Základy městské hradby zdobí rozmanité drahé kameny. První základní kámen byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20pátý sardonyx, šestý sardis, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. 21A dvanáct bran, dvanáct perel, každá brána je z jedné perly. Městské ulice pak jsou čisté zlato, průzračné jako sklo.

22Chrám však jsem v něm nespatřil; vždyť Pán, Bůh vševládný, je jeho chrámem, a (i) Beránek. 23A toto město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby mu svítily; neboť Boží sláva je osvítila a jeho lampou je Beránek. 24A v jeho světle budou chodit národové a králové země přinesou do něho svou slávu. 25Jeho brány se nebudou přes den zavírati, neboť noci tam nebude. 26A vnesou do něho slávu a čest národů. 27A nic poskvrněného do něho nevejde, ani ten, kdo se dopouští ohavnosti a lži, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

 

16. 12.000 honů je kolem 2.200 km; čtvercový tvar znamená dokonalost.

17. Výška je tedy přes 70 m.

18—21. To vše slouží za obraz pro podivuhodnou nádheru nebe.

22. Není chrámu, není oltářů, protože doba přímluvy minula a Bůh je všude a ve všech stejně blaživě přítomen.

26. Starozákonní výrazy (Iz 60, 3. 5—7) líčí účast obrácených pohanů ve spáse a blaženosti. Církev je všeobecná.

27. Svatost vítězné Církve nebude už ničím poskvrněna.

 

22 I ukázal mi řeku živé vody, jasnou jako křišťál, která vycházela zpod trůnu Božího a Beránkova. 2Prostředkem jeho náměstí a po obou stranách řeky je strom života, který přináší dvanáctero plodů; každého měsíce dává svůj plod; listí stromu je lékem pro národy.

3Nic kletého už více nebude. Ale bude v něm trůn Boží a Beránkův, a jeho služebníci mu budou vzdávat poctu, 4budou patřit na jeho tvář a jeho jméno budou mít na čele. 5A nebude už noci, ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce, protože Pán Bůh bude na ně svítit. A budou kralovat na věky věků.

 

22, 1. Řeka znamená hojnost blaha, kterého se dostává blaženým v nebi. Vychází od trůnu Boha, pramene vší milosti, zasloužené Beránkem.

2. Jako v pozemském ráji byl strom života, jehož ovoce mělo uchovat prarodiče v nesmrtelnosti, tak i v nebi je blaženým zajištěn slavný život, který již žádný hřích nepodlomí.

3. Nikdy jim nebude hrozit prokletí pro nějaké provinění, pro něž by byli vyloučeni z věčné blaženosti, jako kdysi prarodiče z ráje.

4. Patření na Boha je ta vlastní blaženost občanů nebe (1 Kor 13, 12; Žid 12, 14).

 

6A řekl mi: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby jeho služebníkům ukázal, co se má vbrzku státi. 7A hle, přijdu rychle. Blažen, kdo zachovává prorocká slova této knihy!"

8A já, Jan, jsem to slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám andělovi, který mi ty věci ukazoval. 9 Ale řekl mi: „Nedělej to! Jsem spoluslužebník tvůj a tvých bratří proroků a těch, kdo zachovávají prorocká slova této knihy. Bohu se pokloň!"

10Dále mi pověděl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, neboť čas (splnění) je blízko. 11Kdo jedná nespravedlivě, ať jen pokračuje, a kdo je poskvrněný, ať se dále poskvrňuje, a kdo je spravedlivý, ať se stává spravedlivějším, a kdo je svatý, ať se posvětí ještě (více).“

12,,Hle, přijdu brzy, a má odplata (jde) se mnou, abych odplatil každého podle toho, jaké jsou jeho skutky. 13Já jsem alfa i omega, první i poslední, počátek i konec. 14Blažení, kteří si vypírají roucho, aby měli právo na strom života a aby mohli branami vejít do města. 15Venku (zůstanou) psi, čaroději, smilníci, vrazí, modláři a každý, kdo miluje a páchá lež.“

l6„Já Ježíš jsem poslal svého anděla, aby vám tyto věci dosvědčil pro církve. Já jsem kořen a rod Davidův, zářivá jitřní hvězda.“

17A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ I kdo (to) slyší, řekni: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde; a kdo chce, ať si vezme vodu života zdarma!

18Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: „Přidá-li kdo k nim (něco), přidá mu Bůh ran, o nichž je psáno v této knize. 19A jestliže kdo ubere ze slov této prorocké knihy, ubere mu Bůh jeho úděl se stromu života a ze svatého města, z toho, o čem je psáno v této knize.

20Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, přijdu brzy.“ Amen! Přijď, Pane Ježíši!

21Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi! Amen.

 

6—21. Závěr.

6. Mluví k němu anděl, který mu ukázal nový Jerusalem (21, 9). „Proročtí duchové“ jsou prorocké dary, které Bůh uděluje lidem (jako v 1 Kor 14, 32).

7. „Přijdu brzy": ta slova mají uchovávat v bdělosti a v přípravě dobrým životem na druhý příchod Páně a na chvíli smrti každého věřícího, a ne že by jimi bylo řečeno, že ta doba je blízko nebo daleko. Pro uchování se v živé víře je vždy blízká.

8—9. Jako v 1, 1; 4, 9, i zde se spisovatel jmenuje.

10. Slova těchto proroctví nemají zůstat skryta, poněvadž mají přinést věřícím hojnou útěchu, povzbudit je a ukázati, že Boží prozřetelnost nad nimi bdí; hříšníkům pak prospějí k obrácení. „Čas je blízko": viz pozn. k v 7.

11. S ironií se praví: „kdo jedná nespravedlivě...“, t. j. Bůh ho nechá, když si nedá říci ani po slovech Zjevení; přijde však čas, kdy bude pozdě a Bůh ho bude soudit.

15. Svatý Jan se tu obrací k těm lidem své doby a všech dob, kteří nemají smyslu leč jen pro život pozemský, který vyplňují bezbožectvím a neřestmi (srov. 2 Petr 2, 22). „Venku", vně nebeského Jerusalema čili v zavržení.

16. Ježíš se představuje se známkami pravého Mesiáše. Je jitřenkou, která věští onen věčný den, po němž již nebude následovat noc.

17. Církev - snoubenka ve své vřelé touze volá: „Přijď!.“

18—19. Svatý Jan mluví s veškerou autoritou apoštola a proroka, aby ochránil svou knihu před jakýmkoli falšováním.

20. Duch sv. Jana byl velmi povznesen viděním a on, plný nadšení, s celou vroucností svého nitra vyjadřuje touhu po příchodu Páně: „Přijď, Pane Ježíši!"