MAREK

EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MARKA

Druhé evangelium je nejkratší ze všech. Není v něm ani zmínky o Kristově mládí, nýbrž začíná hned působením Jana Křtitele a vstoupením Ježíše Krista do veřejné činnosti. Také z řečí Páně obsahuje jen něco. Zato však s větší zálibou a se zevrubnějšími podrobnostmi podává zázraky Páně. Ukazuje nám tedy Ježíše Krista hlavně v projevech jeho nadzemské moci, kterou může mít nebo někomu svěřit jen Bůh. Než při čtení člověk hned usoudí, že ta moc dělat pravé zázraky je neodlučitelná od Ježíšovy osobnosti, že mu je vlastní. Kdo tedy může být tento Ježíš Kristus, ne-li Boží Syn, jak to sám o sobě prohlásil před veleradou a jak se o něm setník vyjádřil pod křížem? Kristovo božství, přinášející lidem spásu v projevech jemu vlastní moci, překvapivě září z tohoto evangelia.

K jeho sepsání si Bůh vyvolil Marka, jak o tom byli křesťané vždycky přesvědčeni. Nejstarší napsané svědectví o tom je Papiášovo a má cenu jakožto doklad z konce 1. stol. Zní: „Toto říkal presbyter (Jan): Marek, Petrův tlumočník, věrně napsal, cokoliv si zapamatoval, ne však v tom pořadí, jak Pán mluvil a jednal. On totiž Pána ani neposlouchal ani s ním nechodil, nýbrž potom, jak jsem řekl, Petra. A ten kázal evangelium podle potřeby věřících, ne ovšem v tom postupu, jak Pán mluvil; takže v ničem nechybil, když psal některé věci, jak si vzpomínal. Snažil se totiž jen o to, aby nevynechal něco z toho, co slyšel, nebo aby k tomu nepřidal něco nepravdivého“ (u Eusebia HE 3, 39, 15). Marek poslouchal apoštola Petra hned na začátku jeho činnosti v jerusalemské křesťanské obci, jak mužem soudit ze Skt 12,12, kde se píše, že Petr po vysvobození ze žaláře " se odebral do domu Marie, matky Jana, který se nazývá Marek, kde byli mnozí (věřící) shromážděni a modlili se ". Blízký vztah Markův k Petrovi jako k svému učiteli ve víře plyne i z toho, že Petr ve svém prvním listě (5, 13) nazývá Marka svým synem.

Marek tedy sestavil své evangelium z těch poučení o Kristově životě, která dostal od Petra bud sám osobně nebo při shromážděních křesťanů, když Petr kázal o Kristu. Tím si lze vysvětlit, proč Marek sice prostě, ale názorně a živě líčí události z veřejného působení Páně: jako by stál za ním Petr se svou vnímavostí a živou povahou. Proto máme při čtení tohoto evangelia dojem, jako bychom ty události měli takřka před očima v plné skutečnosti. Pro tuto velkou Markovu závislost na Petrových kázáních možno jeho evangelium nazvat také evangeliem Petrovým. Markova práce při psaní záležela hlavně v tom, že přeložil do řečtiny mnoho z toho, co Petr kázal aramejsky.

Sotva však můžeme mluvit o bližším působení apoštola Pavla na Markovo psaní, ačkoliv i pod jeho vlivem Marek stál. Ponejprv to bylo, když Markův příbuzný Barnabáš a Pavel si přibrali na první apoštolskou cestu i jeho (Skt 12,35). Ale tehdy s nimi Marek celou cestu nevydržel, nýbrž se vrátil domů z Pamfylie (13, 13). Potom přilnul Marek ještě více k apoštolu Petrovi; ten si ho přibral za pomocníka v apoštolování. Proto doprovázel Petra i do Říma (před r. 58). A nejspíše v té době napsal evangelium. Píše o tom sv. Klement Alex. (f asi 212) takto: „Když Petr kázal veřejně Boží slovo v Římě..., mnozí z přítomných povzbudili Marka, který přece už dlouho s Petrem chodil a jeho slova měl v paměti, aby sepsal apoštolova kázání. Marek tedy složil evangelium a daroval je těm, kteří je od něho žádali. Když se o tom dověděl Petr, ani ho od toho neodrazoval, ani k tomu nepovzbuzoval“ (u Eusebia HE 6, 14, 6).

Potom Marek z Parna odešel, ale kolem r. 62 se tam znova vrátil a pomáhal zase Pavlovi, který tam byl vězněn (Kol 4, 10; Filem 24). V Pavlových službách se pak odebral do Koloss (Kol 4, 10). Týž apoštol se o něm zmiňuje i v listě ze svého druhého žalářování v Římě (r. 66), kdy píše Timothejovi do Efesu: „Marka vezmi a přived s sebou!“ (2 Tim 4, 11). Snad po jeho návratu do Říma se o něm zmiňuje Petr ve svém prvním listě. Z toho ze všeho možno také soudit o Markově povaze, že totiž v apoštolátě byl raději pod autoritou apoštolů, než aby jednal z vlastního popudu. Tak se jeví i ve svém evangeliu: zanesl do něho Petrova kázání.

Evangelium možno rozdělit na pět částí. Po činnosti Jana Křtitele, křtu a pokušení Páně (1, 1-13) následuje: 1. Ježíšova činnost v Galileji (1, 14-7, 23). 2. Ježíšovy cesty mimo Galileji (7, 24-9,50). 3. Cesta do Jerusalema (10,1-52). 4. Ježíšovo působení v Jerusalemě (11, 1-13, 37). 5. Utrpení a zmrtvýchvstání (14-16).

1 Začíná evangelium Ježíše Krista, Božího Syna. 2 Jak je psáno u proroka Izaiáše: Hle, já posílám svého posla před tebou, aby ti připravil cestu. 3Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!

4 Vystoupil Jan na poušti, křtil a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. 5 I vycházel za ním celý judský kraj a všichni Jerusalemané, a on je křtil v řece Jordánu, když vyznávali své hříchy.

6 Jan měl šaty z velbloudí srsti a kožený pás kolem beder a jedl kobylky a lesní med. 7 A kázal takto: „Po mně přichází někdo silnější než já, a nejsem hoden se k němu sehnout, abych mu rozvázal řemínek u opánků. 8 Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.

9 V oněch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a Jan ho v Jordánu pokřtil.

1, 1-8. Jan Křtitel připravuje na blízký Mesiášův příchod (Mt 3, 1-12; Lk 3, 3-18; Jan 1, 19-29).

2-9. Jako na Východě před královým příchodem do některého kraje zvláštní posel vyzýval obyvatele k úpravě cest, podobně Jan je Bohem poslán obrátit lid k lepšímu životu, a tak ho připravit na královský příchod Božího Syna.

10 Hned pak, jak vystupoval z vody, viděl nebesa otevřená a Ducha sestupovat jako holubici na sebe. 11 A ozval se z nebe hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě se mi zalíbilo.“ 12 A hned ho Duch vyvádí na poušť. 131 byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; a dlel mezi zvěří a andělé mu sloužili.

14 Po Janově uvěznění přišel Ježíš do Galileje kázat Boží evangelium. 15 Pravil: „Naplnil se čas a Boží království se přiblížilo. Obraťte se a věřte evangeliu!“

9-11. Ježíš je pokřtěn a prohlášen Božím Synem (Mt 3,13-17; Lk 3, 21-22).

12-13. Ježíš je pokoušen (Mt 4, 1-11; Lk 4, 1-13).

14-15. Ježíš začíná veřejně působit (Mt 4, 17; Lk 4, 14-15; Jan 4, 45).

16 Když přecházel podél Galilejského moře, spatřil Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 17 A řekl jim Ježíš: „Pojďte za mnou, a učiním z vás rybáře lidí.“ 18 A hned opustili sítě a následovali ho. 19Když o něco popošel, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak i oni opravují na lodi sítě; a hned je povolal. 20 I zanechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním.

21 A vešli do Kafarnaa. Hned v sobotu vstoupil do synagogy a učil. 22 A žasli nad jeho učením; učil je totiž jako ten, kdo má moc, a ne jako vykladatelé Písma.

23 V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem 24 a ten vykřikl: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží.“

16-20. Povolání Šimona, Ondřeje, Jakuba a Jana (Mt 4, 18-22; Lk 5, 1-11).

21-22. Ježíš v Kafarnau (Mt 4, 13-16; 7, 28...; Lk 4, 31...).

23-28. Uzdravení posedlého (Lk 4, 33-37).

23. Posedlost je ovládnutí člověka zlým duchem, a ten pak užívá člověkových údů a sil podle své libosti. Svobodná vůle zůstává, ale nemůže se tak uplatnit. Tu vládu vykonává zlá duchová bytost, takže osobní člověkovo „já „bývá zatlačeno až ke ztrátě vědomí sebe.

25 Ale Ježíš mu pohrozil: „Zmlkni a vyjdi z něho!“26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. 27 A všichni se divili, takže se jeden druhého ptal: „Co to je? Nové učení s mocí; i nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho.“ 28 A pověst o něm se hned rozšířila po celém galilejském kraji.

29 A hned vyšel ze synagogy a přišel s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. 30 Šimonova tchyně však ležela v horečce, a hned mu o ní řekli. 31 I přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl. Horečka jí opustila a ona je obsluhovala.

32 Když se zešeřilo a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé zlými duchy. 33 A celé město se shromáždilo u dveří. 34 I uzdravil mnoho stižených rozličnými chorobami; také vyhnal mnoho zlých duchů a nedovoloval zlým duchům mluvit, protože ho znali.

35 Ráno, ještě za tmy, vyšel a odebral se na osamělé místo a tam se modlil. 36 Šimon pak se svými společníky pospíšil za ním.

29-34. Uzdravení Petrovy tchyně (Mt 8, 14-17; Lk 4, 38-41).

30. Učedníci přímo o zázrak neprosili, prostě tu záležitost předložili a svěřili Ježíšovi.

35-39. Ježíš rozšiřuje svou kazatelskou činnost (Mt 4, 23; Lk 4, 42-44).

37 A když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají“. 38 A praví jim: „Pojďme do blízkých vesnic a měst, abych i tam kázal, neboť na to jsem vy-šel“. 39 I šel a kázal v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

40 A přijde k němu malomocný, prosí ho na kolenou a praví mu: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ 41 I slitoval se nad ním, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čistý!“42 A najednou ho opustilo malomocenství a byl očištěn. 43 I pohrozil mu, hned ho poslal pryč 44 a řekl mu: „Chraň se komu co říci! Ale jdi, ukaž se knězi a přines dar za své očištění, jak přikázal Mojžíš, aby jim byl svědectvím.“

40-45. Uzdravení malomocného (Mt 8, 1-4; Lk 5, 12-16).

40. Malomocenství, nakažlivá nemoc, ukazuje se navenek skvrnami a nádory na kůži. Působí pozvolné odumírání jednotlivých údů. Doposud nebyl nalezen účinný lék proti němu. Podle starozákonních předpisů museli malomocní žít odděleně od ostatních lidí; mohli se zase navrátit do společnosti, ale až tehdy, když kněží, kterým bylo určeno zjišťovat skutečné malomocenství, prohlásili, že jím už nejsou stiženi (Lv 13).

45 Ale on, jakmile odešel, počal o té věci vypravovat a rozšiřovat ji, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, nýbrž dlel venku na osamělých místech; a chodili k němu odevšad.

 

2 Když po čase opět vešel do Kafarnaa, proslechlo se, že je v domě. 21 sešlo se mnoho lidí, že ani místo přede dveřmi už nestačilo; a mluvil k nim (Boží) slovo. 3 Tu k němu přišli s ochrnutým, nesli ho čtyři. 4 Protože ho nemohli pro zástup vnést k němu, odkryli střechu, vyhrabali otvor a tím spustili lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý. 5 A když Ježíš viděl jejich víru, řekne tomu ochrnutému: „Dítě, odpouštějí se ti hříchy.“ 6 Ale někteří z vykladatelů Písma, kteří tam seděli, uvažovali ve svém srdci: 7 „Co on tak mluví? Rouhá se! Kdo může odpouštět hříchy kromě jediného Boha?“ 8 Ježíš hned poznal svým duchem, že tak u sebe uvažují, a praví jim: „Proč takto uvažujete ve svém srdci?

2, 1-12. Uzdravení ochrnutého (Mt 9, 2-8; Lk 5, 17-26).

4. Je to nejspíše Petrův dům. Na rovnou střechu vedly zvenčí schody. Nosiči odhrabali hlínu, odstranili výplň mezi trámy a tamtudy spustili nemocného do větší místnosti, jejíž strop nesl jeden nebo dva sloupy.

9 Co je snadnější: říci ochrnutému: ´Odpouštějí se ti hříchy´, či říci: ´Vstaň, vezmi své lůžko a choď? 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ — řekne ochrnutému: 11 „Pravím ti: Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“12 I vstal, hned vzal lůžko a přede všemi vyšel, takže všichni užasli a chválili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě neviděli.“ 13 Opět vyšel k moři a celý zástup přicházel k němu; i učil je. 14 Když šel kolem, spatřil Leviho Alfeova, jak sedí u celnice. A praví mu: „Pojď za mnou!“I vstal a šel za ním. 15 A když byl u stolu v jeho domě, mnoho celníků a hříšníků se uložilo ke stolu s Ježíšem a jeho učedníky; bylo jich totiž mnoho a chodili za ním. 16 Ale když farizejští vykladatelé Písma uviděli, že jí s hříšníky a celníky, řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky? „17 Jakmile to Ježíš uslyšel, řekne jim: „Nepotřebují lékaře zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“

13-17. Povolání Leviho a pohoršení farizeů (Mt 9,9-13; 12,7; Lk 5, 27-32; 15, 1-2).

18 Janovi učedníci a farizeové se postili. I přijdou a praví mu: „Proč učedníci Janovi a učedníci farizeů se postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ 19 A Ježíš jim řekl: „Což se mohou postit ženichovi druhové, dokud je ženich s nimi? Dokud mají u sebe ženicha, nemohou se postit. 20 Ale přijdou dny, kdy jim bude ženich odňat, a tehdy se budou postit v onen den.“

21 „Nikdo nepřišívá záplatu z nezpracované látky na staré šaty; jinak ten nový přídavek vytrhne něco ze staré (látky) a díra se zhorší. 22 A nikdo nelije mladé víno do starých měchů; jinak víno měchy roztrhne a víno i měchy se zničí. Ale mladé víno do nových měchů!“

23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci počali cestou trhat klasy. 24 Farizeové mu však pravili: „Hleď, proč dělají, co není v sobotu dovoleno? „25 I řekne jim: „Což jste nikdy nečetli, co udělal David, když byl v tísni a měl hlad on i jeho společníci?

18-22. Otázka postu (Mt 9,14-17; Lk 5, 33-39).

21. Viz pozn. k Mt 9, 16.

23-28. Učedníci trhají v sobotu klasy (Mt 12, 1-8; Lk 6, 1-15).

26 Jak vešel do Božího domu za velekněze Abiathara a jedl předkladové chleby, které nesmí jíst nikdo mimo kněze, a dal i svým společníkům? „27 Pravil jim také: „Sobota byla ustanovena pro člověka, a ne člověk pro sobotu. 28 Proto Syn člověka je pán i soboty.“

3 Opět vešel do synagogy, a byl tam člověk s ochrnulou rukou. 2 A pozorovali ho, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho obžalovali.? I řekne tomu člověkovi s uschlou rukou: „Postav se doprostřed!“ 4 Jim pak řekne: „Je dovoleno v sobotu dobře dělat, či zle, život zachránit, či zmařit? „Ale oni mlčeli. 5 I rozhlédl se po nich s hněvem, zarmoutil se nad zatvrzelostí jejich srdce a praví tomu člověkovi: „Vztáhni tu ruku!“I vztáhl, a měl ruku zase v pořádku. 6 A když farizeové vyšli, hned se radili s herodiány proti němu, jak by ho zahubili. 7 Ježíš se pak uchýlil se svými učedníky k moři a četný zástup z Galileje šel za ním.

3, 1-5. Uzdravení člověka s ochrnulou rukou v sobotu (Mt 12,9-13; T,k 6, 6-10).

6-12. Farizeové pojali úmysl zahubit Ježíše (Mt 12, 14; Lk 6, 11“).

Také z Judeje, 8 Jerusalema, Idumeje, Zajordání a z okolí Tyru i Sidonu přišlo k němu velké množství, protože slyšeli, co všechno činí. 9 I řekl svým učedníkům, že mu mají připravit člun kvůli zástupu, aby ho netísnil. 10 Mnoho jich totiž uzdravil, takže se všichni neduživí na něj (takřka) vrhali, aby se ho mohli dotknout. 11 A nečistí duchové, jakmile ho spatřili, padali před ním na zem a volali: „Ty jsi Boží syn.“ 12 On však jim přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali.

13 Potom vystoupí na horu a zavolá k sobě ty, které sám chtěl; i přišli k němu. 14 Ustanovil pak dvanáct, aby byli s ním a aby je posílal kázat 15 s mocí vyhánět zlé duchy.

12. Ježíš vedl učedníky k tomu, aby oni sami v něm uznali Božího Syna a nezáviseli v tom na donuceném vyhnání zlých duchů. Svědectví od démonů nepotřeboval, naopak jejich předčasné vykřikování, že je Boží Syn, mohlo ještě víc rozjitřit jeho nepřátele, a tím kazit rozvíjející se Ježíšovu činnost.

13-19. Ježíš si volí dvanáct apoštolů (Mt 10, 1-4; Lk 6, 12-16).

14. V první polovici evangelia se Mk zmiňuje několikrát o „dvanácti „, aniž k tomu přidává „apoštolů“. Těch dvanáct je stálá a pevná skupina lidí Kristem zvláště povolaných, s nimiž má Kristus zvláštní úmysly. Od nich se liší obyčejní učedníci; ti sice uvěřili Kristu, poslouchali ho a doprovázeli, ale nebyli tak odhodláni přidržet se ho za všech okolností. Jejich počet se zvětšoval nebo umenšoval podle událostí Kristu příznivých nebo nepříznivých, kdežto dvanáct zůstávalo stále s ním a byli připravováni, aby jako apoštolově, t. j. vyslaní, představovali Krista před světem a v jeho jménu učili a působili. - To jméno „dvanáct „se bere jako ustálený název apoštolského sboru, takže se ho užívá taky tehdy, i když z apoštolů někdo chyběl. Tak píše sv. Pavel (1 Kor 15, 5), že se Kristus „zjevil Petrovi a potom dvanácti „, ačkoli v té době bylo apoštolů jenom jedenáct (bez Jidáše).

16 Ustanovil dvanáct a dal Šimonovi jméno Petr; 17 pak Jakuba Zebedeova a Jana, Jakubova bratra; těm dal jméno Boanerges, což znamená „synové hromu „; 18 pak Ondřeje a Filipa, Bartoloměje a Matouše, Tomáše a Jakuba Alfeova, Tadeáše a Šimona Kananejského 19 a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.

20 Potom přijde do domu. A sešel se opět zástup, takže neměli ani kdy pojíst chleba. 21 Když to uslyšeli jeho lidé, vyšli, aby ho uchopili, neboť se mluvilo, že blouzní. 22 Také vykladatelé Písma, kteří sestoupili z Jerusalema, říkali: „Je posedlý Beelzebulem a zlé duchy vyhání knížetem zlých duchů.“

23 I přivolal je a pravil jim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana'? 24 Je-li totiž království uvnitř rozdvojené, nemůže takové království trvat. 25 A je-li dům uvnitř rozdvojen, nemůže ten dům trvat. 26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, neudrží se, ale je s ním konec. 27 Nikdo nemůže vniknout silákovi do domu a uloupit mu nářadí, ale nejprve musí siláka svázat, a potom (teprve) mu může vyloupit dům. 28 Vpravdě vám pravím: Lidským synům budou odpuštěny všecky hříchy i rouhání, která vyslovili. 29 Kdo se však bude rouhat proti Duchu svatému, na věky nedostane odpuštění, nýbrž bude vinen věčným hříchem.“ 30 Pravili totiž: „Má nečistého ducha.“

31 I přijdou jeho matka a jeho bratři.

22-30. Farizeové zlomyslně obviňují Ježíše (Mt 12, 22-32. 42-45; Lk 11, 14-26; 12, 10).

24. Satan znamená protivník; odpůrce Boží a všech, kteří patří Bohu.

31-35. Praví příbuzní Pán ě (Mt 12, 46-50; Lk 8, 19-21).

Stáli však venku a poslali k němu a volali ho. 32 Kolem něho seděl zástup a řeknou mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři se venku ptají po tobě.“ 33 A odpoví jim: „Kdo je má matka a (kdo jsou) moji bratři? 34 A rozhlédl se po těch, kdo seděli v kruhu kolem něho, a praví: „Hle, má matka a moji bratři! 3S Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr i sestra i matka.“

4 A opět začal učit u moře. I shromáždí se u něho přečetný zástup, takže vstoupil na loď a posadil se na moři, všechen zástup pak byl na souši u moře. 2 Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim pravil: 3 „Slyšte! Hle, •vyšel rozsévač rozsévat. 4 A když rozséval, padlo jedno (zrno) vedle cesty; i přiletěli ptáci a sezobli je. 5 Jiné padlo na kameni tou zem, kde nemělo mnoho půdy. A hned vzešlo, protože nemělo hlubokou prsť.

34-35. V těchto slovech vidí snížení Panny Marie jen ten, kdo ji zná pouze podle jejího tělesného mateřství. Ona však, která dříve´počala Božího Syna myslí než tělem´(Lev Vel.), chápala svého Syna, že v jeho království záleží nejprve na synovském vztahu k Bohu v plnění jeho vůle, že je to život odříkání. Takto hýla připravována, aby se stala pod křížem duchovní matkou v Církvi.

4, 1-9. Podobenství o rozsévači (Mt 13, 1-9. 18-23; Lk 8,4-8. 11-15).

6 A když vyšlo slunce, bylo sežehnuto, a protože nemělo kořen, uschlo. 7 A jiné padlo do trní; a vzešlo trní a udusilo je, takže plod nedalo. 8 A jiná padla do dobré půdy. I dávala plod, který rostl a množil se, a nesla třicet, šedesát i sto.“ 9 Pravil také: „Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“

10 Když pak byl sám, tázali se ho na to podobenství ti, kteří byli kolem něho s dvanácti. 11 A pravil jim: „Vám je dáno (znát) tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, všechno se děje v podobenstvích, 12 aby se dívali a dívali, a neviděli, aby poslouchali a poslouchali, a nerozuměli, aby se někdy neobrátili a nebylo jim odpuštěno.“

13 A řekne jim: „Nechápete toto podobenství? A jak porozumíte všem podobenstvím? 14 Ten rozsévač zasévá slovo. 15 Ti vedle cesty, kde se zasévá to slovo, jsou ti, kdo uslyšeli; ale hned přijde satan a odnímá to slovo, které do nich bylo zaseto.

10-12. Proč učí v podobenstvích (Mt 13, 10-15; Lk 8, 9-10).

12. Srovnej pozn. k Mt 13, 10...; Jan 12, 38-40.

13-20. Výklad podobenství o rozsévači (Mt 13, 18-23; Lk 8, 12-15).

16 A podobně, kteří byli zaseti na kamenitou zem, jsou ti, kdo uslyší to slovo a hned je s radostí přijímají; 17 ale nemají v sobě kořen, nýbrž jsou chvilkoví. Když potom nastane soužení a pronásledování pro to slovo, najednou upadají. 18 A jsou jiní, kteří byli zaseti do trní. To jsou ti, kdo poslouchají to slovo, 19 ale světské starosti, klamavé bohatství a touhy po ostatních věcech se vkrádají a dusí to slovo, takže se stává neplodným. 20 A zaseti do dobré země jsou ti, kdo poslouchají a přijímají to slovo a nesou plody: třicet, šedesát i sto.

21 Pravil jim také: „Což se přináší svíčka, aby se postavila pod nádobu nebo pod postel? Zda ne (spíše),aby se postavila na svícen? 22 Neboť nic není skryto, co by se neprojevilo, ani se nic neutají, ale vyjde to najevo. 23 Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“

24 Řekl jim ještě: „Dávejte pozor, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude měřeno, a bude vám přidáno. 25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

21-25. Kristovo učení je jako světlo (Lk 8, 16-18).

26 Také řekl: „S Božím královstvím je to jako s člověkem, který vhodí semeno do země; 27 on spí a vstává v noci a ve dne, semeno však vyráží a roste, aniž on ví, jak. 28 Země totiž sama od sebe vydává plod, napřed stéblo, potom klas a nakonec plnou pšenici v klase. 29 A když plod uzraje, hned se dá (člověk) do sekání, protože žně jsou tu.“

30 Také pravil: „Čemu připodobníme Boží království? Nebo do jakého podobenství je vložíme? 31 Je jako hořčičné zrnko, když je zaseto do země; je menší než všechna semena na zemi, 32 ale když je zaseto, vzejde a stává se větším než všechny byliny a vyžene velké větve, takže v jeho stínu mohou sídlit nebeští ptáci.“

33 A mnoha takovými podobenstvími mluvil jim slovo, pokud mohli slyšet,

26-29. Podobenství o semenu, které samo od sebe roste a dozrává. Jako toto símě, jednou do země zaseté, nepotřebuje odjinud sílu, neboť ji má v sobě, tak i milost Božího království, kterou člověk vírou přijal, má v sobě tajemnou skrytou moc, že sama působí v člověku.

30-32. Podobenství o hořčičném zrnku (Mt 13, 31-32; Lk 13, 18-19).

34 a bez podobenství jim nemluvil, ale soukromě svým učedníkům vykládal všecko.

35 Téhož dne, když se schýlilo k večeru, řekne jim: „Přeplujme na druhý břeh!“36 Když rozpustili zástup, vzali ho, jak byl na lodi; byly s ním i jiné lodi. 37 A strhla se silná větrná bouře a hnala na loď tolik vln, že se loď už naplňovala. 38 On sám však spal na zádi na podušce. I vzbudí ho a řeknou mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme? „39 Tu vstal, poručil větru a řekl moři: „Mlč, ztichni!“ A vítr přestal a nastal veliký klid. 40 Jim pak řekl: „Proč se tak bojíte? Ještě ne máte víru? „41 Oni se velmi báli a pravili mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho i vítr i moře poslouchají? „

5 A přišli na druhý břeh jezera do gerasenského kraje. 2 Sotva vystoupil z lodi, hned mu vyšel vstříc z hrobů člověk s nečistým duchem.

35-41. Ježíš tiší bouři na jezeře (Mt 8, 23-27; Lk 8, 22-25).

5, 1-20. Ježíš uzdravuje posedlého v pohanském kraji (Mt 8, 28-34; Lk 8, 26-39).

1. Gerasenský kraj ležel na východní straně Genesaretského jezera.

2. Jsou to hroby vytesané ve skále; dodnes je možno dosti jich tam spatřit.

3 Přebýval v hrobech a ani řetězem ho už nikdo nemohl svázat; 4 často ho totiž svázali pouty a řetězy, ale on se sebe řetězy strhal a pouta rozlámal; nikdo ho nemohl zkrotit. 5 A pořád, ve dne v noci, dlel v hrobech a na horách a křičel tam a tloukl se kamením. 6 Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, poklonil se mu 7 a vykřikl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nemuč mě!“8 Řekl mu totiž: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“9 A tázal se ho: „Jak se jmenuješ? „I pravil mu: „Jmenuji se Pluk, protože je nás mnoho.“ 10 A velmi ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje.

3. Uchýlil se do hrobů ve skále vytesaných, protože byl snad vyhnán lidmi pro nebezpečný stav své posedlosti.

7. Děj se odehrává v pohanském kraji. Izraelský Bůh byl u pohanů znám pod názvem „Bůh nejvyšší.“

9. Ježíš nemluví s tím člověkem, ale s démonem, který tohoto nešťastníka úplně ovládl posedlostí. Dal si jméno Pluk (Legie), že totiž je tu mnoho démonů. (Legie měla kolem 6.000 pěšáků a 120 jezdců.) Tohoto slova se užívá pro označení množství duchových bytostí. Děj se udál na východním břehu Genesaretského jezera, kde hory mají srázný spád.

10. Duch má bydliště tam, kde právě působí; proto je nerad opustí.

11 Tam na svahu hory se páslo velké stádo vepřů. 12 I prosili ho (duchové): „Pošli nás do vepřů, a vejdeme do nich!“13 A dovolil jim to. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. Stádo však, kolem dvou tisíc, hnalo se střemhlav po svahu do moře a v moři se utopilo. 14 Pasáci těch vepřů se rozutekli a oznámili to v městě a po dvorcích. I vyšli se (lidé) podívat, co se to stalo. 15 Přijdou k Ježíšovi a vidí toho, který byl posedlý zlým duchem Plukem, že sedí oblečen a při zdravé mysli; a báli se. 16 Ti pak, kteří to viděli, vypravovali jim, jak se to stalo s tím po-sedlým, a o vepřích. 17 I počali ho prosit, aby se vzdálil z jejich končin.

18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby s ním mohl zůstat.

12. Protože jim už nebude dovoleno jít do lidí, chtěli jim aspoň tímto způsobem uškodit.

13. Bylo jim dovoleno jednat po svém, ale obrátilo se to k jejich škodě. Vepři se pod nátlakem posedlosti a horečného stavu pudově hnali do vody.

17. Prosili ne z nějaké pokory, nýbrž z bázně, aby neutrpěli ještě větší škodu. Ježíš jim vyhověl, protože nepřišel hlásat evangelium do tohoto pohanského kraje.

19 On mu (to) však nedovolil, nýbrž mu řekl: „Jdi domů k svým lidem a vypravuj jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou smiloval. 20 I odešel a počal hlásat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš všichni se divili.

21 Když se Ježíš přeplavil na lodi znovu na druhý břeh, shromáždil se k němu velký zástup; i zůstal u moře. 22 Tu přijde jeden z představených synagogy, jménem Jairos, a jak ho spatří, padne mu k nohám 23 a snažně ho prosí: „Umírá mi dcera. Pojď, vlož na ni ruce, aby se uzdravila a zůstala na živu!“24 I odešel s ním. Šel za ním velký zástup a tlačili se na něj.

25 A (byla) jedna žena, která měla dvanáct let krvotok 26 a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, ano celý svůj majetek vynaložila, a nic jí to nepomohlo, ale spíše jí bylo čím dál tím hůř. 27 Když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho roucha.

19. Je to vzácný případ, že Ježíš nařizuje, aby hlásal jiným, co mu učinil Bůh. Pro evangelium bude lepší, zůstane-li uzdravený v tamto kraji, obývaném pohany, aby se i oni dověděli, že Bůh působí.

20. „Dekapole „: viz pozn. k 7, 31.

21-43. Ježíš uzdravuje Jairovu dceru a nemocnou ženu (Mt 9, 18-26; Lk 8, 40-56).

28 Pravila si totiž: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu zdráva.“ 29 A hned se jí zastavil krvotok a pocítila v těle, že je uzdravena do toho trápení. 30 Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc; i obrátil se k zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mého roucha? „31 Ale jeho učedníci mu pravili: „Vidíš, že se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mě dotkl? „32 I rozhlížel se, aby spatřil tu, která to udělala. 33 Žena pak přistoupila s bázní a chvěním — věděla totiž, co se s ní stalo —, padla před ním na kolena a pověděla mu celou pravdu. 34 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdráva od svého trápení!“

35 Zatím co ještě mluví, přijdou lidé představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra? „36 Ale když Ježíš uslyšel tu řeč, řekne představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“37 A nedovolil, aby ho kdo provázel, leč jen Petr, Jakub a Jakubův bratr Jan.

38 A přijdou do domu představeného synagogy; vidí tam hluk a lidi plačící a velmi naříkající. 39 I vejde a praví jim: „Co hlučíte a pláčete? Neumřelo to dítě, ale spí.“ 40 A posmívali se mu. On však všechny vykáže ven, vezme otce a matku dítěte a ty, kteří byli s ním, a vejde tam, kde dítě leželo. 41 A vezme dítě za ruku a řekne mu: „Talitha kúm „, což znamená: „Dívko, pravím ti, vstaň!“42 A dívka najednou vstala a chodila; bylo jí totiž dvanáct let. A neobyčejně užasli. 43 Ale on jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.

6 A odešel odtamtud a odebral se do své otčiny; jeho učedníci šli za ním. 2 A příští sobotu počal učit v synagoze a mnozí z posluchačů se divili a říkali: „Odkud tohle má? A jaká je to moudrost, která mu byla dána, a takové zázraky, které se dějí jeho rukama? 3 Což to není tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? Což nejsou tady u nás jeho sestry? „A pohoršovali se nad ním.

6, 1-6. Ježíš vyhnán násilně z Nazareta (Mt 13, 54-58; Lk 4, 22-30).

3. Jen tady se říká o Ježíšovi, že byl tesařem; jinde (Mt 13, 55) je nazýván tesařův syn. Zabýval se tedy tesařskou prací. V takové malé východní vesničce, jako byl Nazaret, nebylo toto řemeslo omezeno jenom na jeden druh práce, ale rozšiřovalo se, podle potřeby a přání lidu, i na jiné výrobky od dřeva, na př. kolářské a stolařské. Sv. Justin (2. stol.), pocházející ze Samařská, připomíná, že Josef zhotovoval i jha a sedla pro osly. - „Bratři“: viz pozn. k Mt 13, 55.

4 A Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své otčině, ve svém příbuzenstvu a ve svém domě.“ 5 A nemohl tam udělat žádný zázrak, kromě uzdravení několika nemocných, na které vložil ruce. 61 divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

7 A zavolá si dvanáct a počal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. 8 Přikázal jim také, aby si nic nebrali na cestu kromě hole, ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku, 9 jen opánky na nohy, a aby si neoblékali dvě sukně.

5. Ani z tohoto místa, ani z Mt 13, 58 neplyne, že Ježíš nutně potřeboval k zázraku víru a že to ubírá z jeho božské moci. Zapomíná se, že si Bůh zvolil k člověku cestu skrze vtělení a člověk má k Bohu přijít skrze vtěleného Božího Syna, a to se děje vírou; víru však v něm připravují zázraky. Setkal-li se proto Ježíš u Nazareťanů s odporem, bylo pro spásu neúčinné konat tam zázraky. Jako je bez účinku u nevěřícího člověka svátost, tak i zázrak je mimo plán Boží spásy u lidí, kteří vidí na Kristu a pak na Církvi jenom to lidské.

6-13. Ježíš rozesílá apoštoly (Mt 10, 5-16; 11, 1; Lk 9, 1-6).

10 Dále jim řekl: „Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. 11 Ale které místo vás nepřijme a nebudou vás poslouchat, setřeste si prach s nohou, až odtamtud budete vycházet, na svědectví proti nim“. 12 I vyšli a kázali, aby se obrátili; 13 také mnoho zlých duchů vyhnali, mazali olejem mnoho nemocných a uzdravovali (je).

14 Uslyšel (o tom) král Herodes, neboli Ježíšovo jméno se stalo všude známým a šla řeč, že to Jan Křtitel vstal z mrtvých a že proto v něm působí zázračná moc. Ale jiní říkali: „Je to Eliáš.“ 15 Jiní zase říkali: „Je to prorok jako jeden z proroků“. 16 Když to Herodes uslyšel, pravil: „Vstal ten Jan, kterého jsem stal.“

17 Tento Herodes totiž poslal (své lidi), zatkl Jana a spoutaného vsadil do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. 18 Neboť Jan říkal Herodovi: „Není ti dovoleno mít manželku svého bratra.“ 19 Herodias (proto) na něj nevražila a chtěla ho zabít, ale nemohla; 20 neboť Herodes se Jana bál, protože o něm věděl, že je to spravedlivý a svatý muž, a chránil ho a když ho slyšel, byl na velkých rozpacích, a přece ho rád poslouchal.

14-29. Smrt Jana Křtitele (Mt 14, 1-12; Lk 9, 7-9; 3, 19-20).

21A přišel příhodný den, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu svým vysokým úředníkům, důstojníkům a galilejským předákům. 22Když dcera té Herodiady vešla a tančila, zalíbila se Herodovi i hostům. Král pak pravil dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“; 23 a přísahal jí: „Žádej cokoliv, a dám ti to, třebas polovici svého království.“ 24 Ona vyšla a řekla své matce: „Co mám žádat? „A ta odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“ 25 Vrátila se co nejrychleji ke králi a přednesla mu žádost: „Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele“. 26 Tu se král zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nechtěl ji odmítnout. 27 I poslal král hned kata a poručil přinést jeho hlavu. Ten odešel a stal ho v žaláři. 28 Jeho hlavu pak přinesl na míse, dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29 Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a položili je do hrobu.

30 Apoštolově se navrátili k Ježíšovi a vypravovali mu všechno, co dělali a čemu učili. 31 I pravil jim: „Pojďte stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, že neměli ani kdy pojíst. 32 Odjeli tedy na lodi na osamělé místo stranou. 33 Lidé však je viděli odjíždět a mnozí se to dověděli. I sběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.

34 Když vyšel, uviděl velký zástup; a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. A počal je učit mnohým věcem. 35 Když se značně připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina; 36 propusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupí si něco k jídlu.“ 37 On však jim odpověděl: „Dejte vy jim jíst!“A řeknou mu: „Máme jít a koupit za dvě stě denárů chlebů a dát jim jíst? „38 A on jim praví: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“

30-44. První rozmnožení chlebů (Mt 14, 13-21; Lk 9, 10-17; Jan 6, 1-15).

37. Denár, desetník, protože původně platil 10 assů, stříbrný římský peníz o váze necelých 4 g (v té době). Byla to skrovná denní mzda pro dělníka (Mt 20, 2).

A když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby“. 39 I rozkázal jim, aby všechny usadili po skupinách na zelené trávě. 40 A rozsadili se v řadách po stu a po padesáti. 41 Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal chleby a dal učedníkům, aby jim předkládali. Také ty dvě ryby všem rozdělil. 42 A jedli všichni a nasytili se. 43 Sebrali pak drobty, plných dvanáct košů, a také z ryb. 44 A těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů.

45 Tu hned přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a předjeli ho na druhý břeh k Bethsaidě, než on rozpustí zástup. 16 A když ho rozpustil, odešel na horu se modlit.

47 Když nastal večer, byla loď na širém moři, a on sám na zemi. 48 A když je viděl, jak namáhavě veslují — měli totiž vítr proti sobě —, kolem čtvrté noční hlídky přichází k nim a kráčí po moři, jako by je chtěl minout. 49 Jakmile ho však spatřili kráčet po moři, domnívali se, že je to přelud, a vykřikli;

45-52. Ježíš kráčí po moři (Alt 16, 22-36; Jan 6, 16-21).

48. Čtvrtá noční hlídka začínala o naší třetí hodině. Podle římského zvyku, tehdy v Palestině přijatého, dělila se noc na čtyři hlídky, každá po třech hodinách.

50 všichni ho totiž viděli a poděsili se. On však hned k nim promluvil takto: „Vzmužte se, já jsem to, nebojte se!“51 Vstoupil pak k nim na loď, a vítr přestal. A ještě více v duchu žasli. 52 Nepochopili totiž tu věc s chleby, neboť jejich srdce bylo zaslepené.

53 Potom se přeplavili na druhý břeh a přišli do Genesaretu; tam přistáli. 54 Jakmile vystoupili z lodi, hned ho poznali. 55 Oběhli celou onu krajinu a počali nosit nemocné na nosítkách, kde slyšeli, že je. 56 A kamkoli vcházel do vsí, měst nebo dvorců, kladli nemocné na náměstích a prosili ho, aby se směli dotknout alespoň lemu jeho roucha. A všichni, kdo se ho dotkli, uzdravili se.

7 A sejdou se k němu farizeové a někteří vykladatelé Písma; přišli z Jerusalema. 2 Když viděli, jak někteří z jeho učedníků jedí chléb rukama nečistýma, to je neumytýma — 3 farizeové totiž a vůbec Židé nejedí, dokud si neumyjí konečky prstů u rukou, neboť se drží podání starších;

52. „Jejich srdce bylo zaslepené „, ne však jako u farizeů; ti byli zatvrzelí, kdežto apoštolova byli ochotni přijmout poučení.

7, 1-23. Farizejská podání a pravá Boží služba (Mt 15,1-20).

4 také po návratu z trhu nejedí, dokud se neomyjí, a je mnoho jiných věcí, kterých se drží z podání: omývání číší, džbánů a měděných mís. 5 I tázali se ho farizeové a vykladatelé Písma: „Proč tvoji učedníci nežijí podle podání starších, ale jedí chléb nečistýma rukama? „6 On jim však řekl: „Dobře prorokoval o vás, pokrytci, Izaiáš, jak je psáno:

Tento lid mě ctí ústy, a jejich srdce je ode mne daleko; 7než marně mě ctí, protože učí naukám a příkazům lidským.

8 Upouštíte totiž od přikázání Božího a držíte se podání lidského.“ 9 Dále jim řekl: „Pěkně převracíte Boží přikázání, abyste zachovávali své podání. 10 Neboť Mojžíš řekl: Cti svého otce a svou matku a Kdo bude zlořečit otci nebo matce, ať zemře! 11 Vy však pravíte: Řekne-li kdo otci nebo matce: ´Korban — obětní dar — je to, co bys měl ode mne dostat', 12 už nepožadujete, aby něco vykonal pro otce nebo matku; 13 takto rušíte slovo Boží podáním svým a odevzdáváte je dále. A podobných takových věcí děláte mnoho.“

6-7. Je to místo z Iz 29, 13. 11. Viz pozn. k Mt 15, 5.

14 A opět přivolal zástup a řekl jim: „Poslyšte mě všichni a rozumějte! 15 Nemůže člověka poskvrnit nic, co do něho zvenčí vchází; ale to poskvrňuje člověka, co z člověka vychází. 16 Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“

17 Když pak (odešel) od zástupu (a) vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. 18 A praví jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho poskvrnit, 19 protože nevchází mu do srdce, nýbrž do břicha a vyjde do stoky? „— (tím) prohlašuje za čisté všechny pokrmy. 20 A říkal: „Co vychází z člověka, to člověka poskvrňuje. 21 Neboť z nitra, ze srdce lidí vycházejí špatné myšlenky, prostopášnosti, krádeže, vraždy, 22 cizoložství, lakoty, zloby, lest, nestydatosti, závistivý pohled, pomluva, pýcha, pošetilost. 23 Všechna tato zla vycházejí z nitra a poskvrňují člověka“.

24 A vydal se odtamtud na cestu a odešel do tyrského a sidonského kraje.

Vešel pak do domu a nechtěl, aby (o něm) kdo věděl; ale nemohl se utajit. 25 Neboť jakmile o něm uslyšela žena, jejíž dcera měla nečistého ducha, vstoupila a padla mu k nohám. 26 Ta žena byla pohanka, Syrofeničanka rodem. A prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. 27 On jí řekl: „Nech, ať se napřed nasytí děti; neboť není dobré vzít chléb dětem a hodit ho psíkům“. 28 Ona mu však odpověděla: „Ovšem, Pane, ale i psíci jedí pod stolem z drobtů po dětech.“ 29 I pravil jí: „Pro tuto svou řeč jdi; zlý duch vyšel z tvé dcery.“ 30 A když odešla do svého domu, nalezla dítě ležet na lůžku a zlý duch (už) vyšel.

31A opět odešel z tyrského kraje a přes Sidon přišel ke Galilejskému moři územím Dekapole. 32 A přivedou k němu hluchoněmého a prosí ho, aby na něj vložil ruku. 33 Vzal ho tedy stranou od zástupu, vložil mu své prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka, 34 vzhlédl pak k nebi, vzdychl a řekl mu: „Effatha“, to znamená: „Otevři se!“

24-30. Ježíš vyslyší prosbu cizinky (Mt 15, 21-28).

31-37. Ježíš uzdravuje hluchoněmého (Mt 15,29-31).

31. Dekapole (Desetiměstí): byla to města s jistou samosprávou. Většina z nich ležela v Zajordání.

33-34. Ježíš, který přece uzdravoval pouhým slovem, dotýká se tu uší, nasliněný prst klade mu na jazyk a pronáší slovo Effatha. Tím chtěl nejspíše poučit učedník}', že jeho svaté člověčenství má vlastní prostředky proti všem zlům těla. V jeho těle je uzdravující moc a je činná zároveň s působením Božím. Bylo to patrně už při uzdravení ženy s krvácením (3, 30).

35 A hned se mu otevřely uši a pouto jazyka se mu rozvázalo, a mluvil správně. 36 Přikázal jim pak, aby (o tom) nikomu neříkali; ale čím více jim přikazoval, tím více to oni rozhlašovali, 37 nadmíru se divili a říkali: „Dobře všechno učinil; i hluchým vrací sluch a němým řeč.“

8 Když (s ním) byl za oněch dnů zase velký zástup a neměli co jíst, přivolal učedníky a řekl jim: 2 „Je mi líto zástupu, protože už tři dny prodlévají se mnou a nemají co jíst.

36. Důvod, proč Spasitel někdy (i 1, 44; 5, 43) zakazoval rozhlašovat zázrak, třeba hledat u zázraku samého: že totiž Ježíš nechtěl, aby se povrchním obdivem minul u lidu se svým účelem; jednak i v Kristově pokoře a skromnosti: nepřál si, aby zázrak sloužil k vnějším oslavám jeho samého, nýbrž k dobru nemocných a jejich víry.

8, 1-10. Druhé rozmnožení chlebů (Mt 15, 32-39).

3 Rozpustím-li je domů hladové, zemdlejí na cestě; a někteří z nich přišli z daleka.“ 4 Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by jich tolik mohl kdo nasytit chleby tady v pustině?“ 5 I otázal se jich: „Kolik chlebů máte? „Oni řekli: „Sedm.“ 6 I rozkázal zástupu, aby se rozsadil na zem. A vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby předkládali; i předložili (je) zástupu. 7 Měli také několik rybiček. I ty požehnal a rozkázal také je předkládat. 8 I jedli a nasytili se, a ze zbytku nasbírali sedm košů. 9 Bylo jich asi čtyři tisíce; a rozpustil je. 10 A hned vstoupil na loď se svými učedníky a přišel do krajiny Dalmanutha.

11 A přišli farizeové a počali se s ním přít a žádali od něho znamení s nebe, aby ho pokoušeli. 12 I vzdechl v duchu a řekl: „Proč se toto pokolení dožaduje znamení? Věru pravím vám: Nebude dáno znamení tomuto pokolení!“13 A nechal je, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

14 Zapomněli však vzít chleby, a kromě jednoho chleba neměli s sebou na lodi nic.

11-13. Ježíš odmítá farizeům znamení s nebe (Mt 16, 1-4).

14-21. Jakým způsobem poučuje Ježíš své učedníky (Mt 16, 5-12).

15 Přikazoval jim pak toto: „Dejte pozor a varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova!“16 I uvažovali mezi sebou, že nemají chleba. 17 Jakmile to Ježíš poznal, řekne jim: „Proč uvažujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte a nechápete1? (Dosud) máte zaslepené srdce? 18 Máte oči, a nevidíte, máte uši, a neslyšíte? Ani si nepamatujete, 19 když jsem rozlámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů drobtů jste nasbírali? „Praví mu: „Dvanáct.“ 20 „A když sedm mezi čtyři tisíce, kolik plných mošen drobtů jste nasbírali? „Odpovědí mu: „Sedm.“ 21 I řekl jim: „Ještě nechápete? „

22 Přijdou pak do Bethsaidy. A přivedou mu slepce a prosí ho, aby se ho dotkl. 23 Vzal tedy toho slepce za ruku a vyvedl ho ven z vesnice, pak mu naslinil oči, vložil na něj ruce a otázal se ho: „Vidíš něco?“

17. Viz pozn. k 6, 52.

22-26. Toto pozvolné uzdravování neumenšuje Kristovu zázračnou moc, ale třeba v něm spíše hledat poučení pro apoštoly, protože se u nich ukazovala nechápavost (21). I oni jsou pozvolně Mistrem vedeni, aby se jim otevřelo poznání a aby konečně pochopili celou Kristovu pravdu. Odstranění této nechápavosti pro Boží věci nutno však očekávat od něho.

24 On vzhlédl a pravil: „Vidím lidi, neboť mám dojem, jako by stromy chodily.“ 25 Potom mu opět položil ruce na oči, a prohlédl a byl zase zdráv, takže viděl všechno jasně. 26 A poslal ho domů se slovy: „Do vesnice vůbec nechoď!“

27 Ježíš i jeho učedníci odešli do vesnic u Caesareje Filipovy a na cestě se otázal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají? „28 A oni mu odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní zase za jednoho z proroků“. 29 Tehdy se jich zeptal: „A za koho mě pokládáte vy? „Petr mu odpověděl: „Ty jsi Pomazaný!“30 A důtklivě je napomenul, aby (to) o něm nikomu neříkali.

31 Pak je začal poučovat, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, veleknězi a Vykladatelů Písma, být zabit a po třech dnech vstát. 32 A mluvil o tom otevřeně. Petr však ho vzal stranou a počal mu domlouvat.

27-30. Petr vyznává Kristovo mesiášství (Mt 16,13-20; Lk 9,19-21).

29. „Pomazaný „, t. j. Mesiáš.

31-33. První předpověď utrpení a zmrtvýchvstání (Mt 16, 21 -23; Lk 9. 22).

33 Ale on se obrátil, pohleděl na své učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi s očí, pokušiteli! Vždyť nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidské!“

34 přivolal pak zástup i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce za mnou přijít, zapři se, vezmi svůj kříž a následuj mě. 35 Kdo by totiž chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, a kdo ztratí svůj život kvůli mně a evangeliu, zachrání ho. 36 Neboť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale svou duši zahubí? 37 Vždyť co dá člověk výměnou za svou duši? 38 Kdo se totiž bude stydět za mne a za moje slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, také Syn člověka se bude za něj stydět, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

 

9 Také jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Někteří z těch, co tady stojí, neumřou, dokud neuvidí Boží království přicházet v moci.“

2 Po šesti dnech vezme Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyvede je samotné na vysokou horu do samoty.

34-38. Kdo chce být spasen, musí následovat Ježíše (Mt 16, 24-27; Lk 9, 23-29).

9, 1. Blízký příchod Božího království (Mt 16, 28; Lk 9, 27).

A proměnil se před nimi; 3 oděv se mu velkou bělostí zaskvěl, jak ho nedovede vybílit žádný bělič na zemi. 4 A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 5 Tu Petr na to řekne Ježíšovi: „Rabbi, je nám tady dobře; a postavme tři stany, JIM len tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 6 Nevěděl totiž, co říká, neboť byli ulekáni. 7 Tu se udělal oblak, zahalil je a z oblaku vyšel hlas: „Toto je můj milovaný Syn; poslouchejte ho!“8 Když se náhle rozhlédli, neviděli u sebe už nikoho kromě samotného Ježíše.

9 Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

2-8. Proměnění Páně (Mt 17, 1-8; Lk 9, 28-36).

8-13. Eliáš přišel v osobě Jana Křtitele (Mt 17,9-13).

9. Vzkříšení z mrtvých se očekávalo v době, kdy přijde Boží království s vnější slávou. Apoštolům však bylo divné, že Ježíš mluví o svém zmrtvýchvstání; vždyť ta sláva, v které právo viděli Kristovo tělo, neukazuje na potřebu vzkříšení. Byl tam přece viděn Eliáš (u Mk je Eliáš na prvním místě, ten totiž zaujal Petra; u Lk je na druhém místě), a ten má svým příchodem oznámit obnovení všeho. Ježíš jim odpovídá, že to bude, ale až při jeho druhém příchodu, kdy se ukáže v té slávě, kterou právě viděli; avšak prozatím, v době prvního jeho příchodu, který oznámil Eliáš v osobě Jana Křtitele, bude třeba, aby nejprve trpěl a pak vstal z mrtvých. Dokud se to nestane, jo lepší pomlčet o jeho slávě, aby v lidu, který nerozlišoval tento dvojí příchod, nevznikl rozruch.

10 I ponechali si to slovo pro sebe a tázali se u sebe, co to znamená: až vstane z mrtvých. 11 A tázali se ho: „Proč tedy říkají vykladatelé Písma, že nejprve má přijít Eliáš? „12 On jim odpověděl: „Nejprve přijde Eliáš a obnoví všechno. A jak je psáno o Synu člověka, že má mnoho trpět a být opovržen´13 Pravím vám však, že Eliáš už přišel, a udělali mu, co chtěli, jak je o něm psáno.“ 14 Když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich mnoho lidí a vykladatele Písma, jak se s nimi přou. 15A všechen lid, jakmile ho spatřil, užasl, a přiběhli, aby ho pozdravili. 16 A otázal se jich: „Oč se s nimi přete? „17 A jeden ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha; 18 a lomcuje jím, kdekoliv ho přepadne, a (on) slintá; skřípe zuby a schne.

14-29. 0 zdravení posedlého chlapce (Mt 17, 14-21; Lk 9, 37-43).

I řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli“. 19 On jim na to řekne: „Ó nevěřící pokolení, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho ke mně!“20 I přivedli ho k němu. A jakmile ho duch spatřil, hned jím zalomcoval, (on) pak padl na zem a válel se s pěnou u úst. 21 A otázal se jeho otce: „Jak je to dávno, co se mu to stalo? „On odpověděl: „Od dětství; 22 a často jej hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale zmůžeš-li co, pomoz nám! Měj s námi slitování!“ 23 Ježíš však mu pravil: „Můžeš-li! Všechno jé možně lomu, kdo věří“. 24 Tu chlapcův otec hned vykřikl: „Věřím! Pomoz mé malé víře!“25 Když Ježíš viděl, že se zástup sbíhá, pohrozil nečistému duchu a řekl mu: „Duchu němý a hluchý, já ti rozkazuji, vyjdi z něho a už nikdy do něho nevcházej!“26 I vzkřikl, velmi (jím) zalomcoval a vyšel. A zůstal jako mrtvý, takže mnozí řekli: „Zemřel.“ 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho, a (on) vstal. 28 Když pak vešel do domu, zeptali se ho jeho učedníci v soukromí: „Proč my jsme ho nemohli vyhnat? „29 A řekl jim: „Tento druh nemůže vyjít jinak než modlitbou [a postem].

29. Je to zvláštní druh zlých duchů nebo celý jejich rod, jejichž síla nad posedlým převyšovala moc učedníků, Kristem jim svěřenou. Bylo k tomu potřebí samého Ježíše Krista; on měl nad démony moc neomezenou a přišel lidi osvobodit od jejich nadvlády. To se dokoná smrtí na kříži. Z kříže dostanou učedníci (Církev) moc i nad tímto rodem zlých duchů. Modlitby a postu bude třeba, aby vzrostla jejich víra; té pak nic neodolá.

30 Odtamtud šli dál a procházeli Galilejí, ale nechtěl, aby (to) kdo věděl. 31 Poučoval pak své učedníky a řekl jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech vstane. 32 Oni však nechápali tu řeč, ale báli se ho zeptat.

33 Potom přišli do Kafarnaa. A když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste se cestou domlouvali?´: 34 Ale oni mlčeli, protože se na cestě mezi sebou pře, kdo je větší. 35 Tu se posadil, zavolal dvanáct a řekl jim: „Chce-li kdo být prvním, ať je ze všech poslední a služebník všech.“ 36 A vzal dítě, postavil je doprostřed mezi ně, a když je objal, řekl jim: 37 „Kdo přijme jedno takové dítě v mém jménu, mne přijímá; a kdo přijme mne, nepřijímá mne, nýbrž toho, který mě poslal.“

30-32. Druhá předpověď o utrpení a zmrtvýchvstání (Mt 17, 22-23; Lk 9, 43-45).

33-37. O pravé velikosti (Mt 18, 1-4; Lk 9, 46-48).

38 Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale bránili jsme mu, protože nechodí s námi“. 39 Ježíš však pravil: „Nebraňte mu! Neboť kdo udělá div v mém jménu, není schopen hned o mně špatně mluviti 40 Vždyť kdo není proti vám, je pro vás. 41 Kdokoli vám dá napít z číše vody proto, že jste Kristovi, vpravdě vám pravím, nepřijde o svou odměnu.“

42 „A tomu, kdo pohorší jednoho z těchto maličkých, kteří věří, bylo by lépe, kdyby mu byl na krk uvázán mlýnský kámen a byl vhozen do moře. 43 A je-li ti kamenem úrazu tvá ruka, usekni ji; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednoruký, než abys měl obě ruce, a šel do pekla, do neuhasitelného ohně [44].

38-40. O snášenlivosti k Ježíšovým vyznavačům (Lk 9,49-50).

41-49. O lásce k Ježíšovým učedníkům; o pohoršení (Mt 10,42; 18, 5-9; Lk 17, 1-3).

44. „kde jejich červ neumírá a oheň neuhasíná“ a totéž ve v 40 bylo sem později přidáno z v 48.

45 A jestliže tvá noha je ti kamenem úrazu, uřízni ji; lépe je pro tebe, abys vešel do života chromý, než abys měl obě nohy, a byl vržen do pekla [46]. 47 A jestliže tvé oko je ti kamenem úrazu, vyloupni je; lépe je pro tebe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys měl obě oči, a byl vržen do pekla, 48 kde jejich Červ neumírá a oheň neuhasíná. 49 Neboť každý bude solen ohněm.“

50 „Dobrá je sůl. Ale ztratí-li sůl svou sílu, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě, a žijte mezi sebou v pokoji!“

10 Odtamtud se pak odebere a přijde do judského území a za Jordán. Opět se k němu sejdou zástupy a jak obvykle je zas učil. 2 A přistoupili farizeové a tázali se ho, zdali je muži dovoleno propustit manželku; tím ho zkoušeli.

47. Boží království, které začíná na zemi, dovršuje se po smrti podle zásluh jednotlivců.

49. Sůl uchovává pokrmy před zkažením. Učedník Pane a každý věřící se má uchovat před porušením od ducha tohoto světa. Děje se to ohněm, který pálí, ale očišťuje. Tak se věřící stává příjemnou obětí Páně. Nejde tu tedy už o pekelný oheň, protože ten je jenom trest.

50. Kristovo učení je jako sůl (Mt 5, 13; Lk 14, 34-35).

10, 1. Ježíš se odebírá do Zajordánska (Mt 19, 1-2; Lk 13, 31-33; Jan 10, 40-42).

3 A on jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?´: 4 A oni mu řekli: „Mojžíš nařídil napsat propouštěcí listinu a propustit.“ 5 A Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. 6 Avšak na počátku stvoření učinil je Bůh jako muže a ženu.7 Proto muž opustí svého otce a svou matku a přilne k své manželce; 8a ti dva budou jedno tělo. Proto už nejsou dva, nýbrž jedno tělo. 9 Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

10 V domě se ho pak jeho učedníci na to ještě zeptali. 11 A řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. 12 A jestliže ona propustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží!“

13 A přinášeli mu děti, aby se jich dotkl; učedníci však je plísnili. 14 Když to Ježíš viděl, zamrzel se a řekl jim: „Jen nechte, ať jdou děti ke mně; nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 15 Vpravdě vám pravím: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, nevejde do něho.“

2-12. Nerozlučitelnost manželství (Mt 5, 31-32; 19, 3-12; Lk 16 18).

13-16. Ježíš se ujímá dětí (Mt 5, 31-32: 19. 13-15: Lk 18, 15-17).

16 A bral si je do náručí a s žehnáním vkládal na ně ruce.

17 Když se dával na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a tázal se ho: „Dobrý mistře, co nám dělat, abych dostal údělem věčný život? „18 Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leč jediný Bůh. 19 Znáš přikázání: Nezabiješ, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, nebudeš podvádět, cti svého otce a matku“. 20 A on mu odpověděl: „Mistře, toto všechno jsem zachovával od svého mládí.“ 21 Ježíš se na něj s láskou zadíval a řekl mu: „Jedno ti chybí: jdi, prodej, co máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě.“ 22 Ale on se zarmoutil pro to slovo a smuten odešel; měl totiž velké jmění. 23 A Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají majetek.“

17-22. Bohatý mladík nemá odvahu následovat Ježíše (Mt 19, 16-22; Lk 18, 18-23).

23-31. Pro boháče je obtížné dojít věčného života, ale je to snadnější pro dobrovolně chudobné (Mt 19. 23-30: Lk 18, 24-30).

24 Učednici se podivili jeho slovům. Ale Ježíš jim zase na to řekl: „Děti, jak je nesnadné vejít do Božího království! 25 Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“ 26 A oni se ještě více divili a říkali si: „Kdopak může být spasen? „27 Ježíš na ně pohlédl a řekl: „U lidí (je to) nemožné, ale u Boha ne; vždyť u Boha je všechno možné.“

28 Tehdy mu Petr řekl: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou“. 29 Ježíš odpověděl: „Vpravdě vám pravím: Není nikoho, kdo opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nedostal stokrát víc, nyní v tomto čase domy a bratry a sestry a matky a děti a pole — s pronásledováním, a v budoucím věku věčný život. 31 Mnozí první pak budou poslední a poslední budou první.“

32 Právě byli na cestě vzhůru do Jerusalema a Ježíš šel před nimi, takže oni žasli a šli za ním s bázní. A zase vzal k sobě dvanáct a počal k nim mluvit o tom, co se s ním stane: 33 „Hle, jdeme vzhůru do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a vykladatelům Písma; i odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům 34 a budou se mu posmívat, plivat na něj, budou ho bičovat a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“

32-34. Třetí předpověď o utrpení a zmrtvýchvstání Páně (Mt 20, 17-19; Lk 18, 31-34).

32. Učedníci žasli, že Ježíš tak spěchá do Jerusalema, kde ho už několikrát chtěli usmrtit.

35 Tu k němu přistoupí Jakub a Jan, Zebedeovi synové, a praví mu: „Mistře, přejeme si, abys pro nás udělal, začkoli tě požádáme.“ 36 On jim řekl: „Co chcete, abych pro vás udělal? „37 A řekli mu: „Dej nám, abychom v tvé slávě seděli jeden po tvé pravici a druhý po levici.“ 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo býti

pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn.' 39 A oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim však řekl: „Budete sice pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn.

35-41. Ctižádost Zebedeových synů (Mt 20, 20-24).

38. Kalich, je obraz utrpení (podobně Iz 51, 17; Pláč 4, 21). Vody slouží za obraz pohromy, která se na někoho přivalila (Žl 17, 17; Job 22, 11). Ježíš tu užívá obrazu křtu - který se dál ponořením do vody - pro nesmírnost utrpení, které ho očekává.

 40 Avšak sedět mi po pravici nebo po levici, to není má věc dát, nýbrž (je to pro ty), kterým je to připraveno.“ 41 Když to uslyšelo deset, začali se mrzet na Jakuba a Jana.

42 Tu Ježíš je přivolal a praví jim; „Víte, že ti, kdo se pokládají za vládce národů, panují nad nimi a jejich velmoži uplatňují na nich moc. 43 Než tak tomu není mezi vámi! Ale kdo bude chtít mezi vámi být větší, bude váš služebník; 44 a kdo bude chtít mezi vámi být první, bude služebník vás všech. 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dával sloužit, nýbrž aby sloužil a svůj život dal jako výkupné za mnohé.“

42-45. Ježíš nepřišel panovat, ale obětovat se (Mt 20, 25-28; Lk 22, 25-26).

45. Podle těchto slov Spasitel jednal. Šlo mu především o dobro učedníků, nemocných a hříšníků. Nestaral se o to, aby si na újmu pravdy získal známost u lidí, aby jim snad pak mohl vládnout. Než by rozdmýchával vášně u lidu, dal se jím raději zavrhnout a pak odsoudit od vůdců národa. Ale tímto nezájmem o časnou přízeň uchoval si plnou svobodu v mluvení a v jednání. Věděl, že má plnit jen vůli svého Otce.

46 Přijdou pak do Jericha. A když vycházel z Jericha on, jeho učedníci a značné množství, seděl u cesty slepý žebrák Bartimeus, Timeův syn. 47 Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat a říkat: „Ježíši, Davidův synu, smiluj se nade mnou!“48 A okřikovali ho mnozí, aby mlčel. On však ještě více křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ 49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolají tedy toho slepce a říkají mu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě!“ 50 On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51 A Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych ti učinil? „A slepec mu řekl: „Rabboni, ať vidím!“52 Ježíš mu tedy pravil: „Jdi, tvá víra tě spasila!“A hned prohlédl a šel za ním tou cestou.“

11 A když se blížil k Jerusalemu, k Bethfage a k Bethanii u Olivové hory, pošle dva ze svých učedníků 2 a řekne jim: „Jděte do protější osady, a hned jak do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na kterém žádný člověk dosud neseděl.

46-52. Uzdravení slepce u Jericha (Mt 20, 29-34; Lk 18, 35-43).

47. „Davidův syn“ byl jeden z Mesiášových názvů; lid ho tak rád nazýval, protože tento titul vyjadřoval jeho naději na zřízení království.

11, 1-11. Ježíš vjíždí slavnostně do Jerusalema (Mt 21,1-11. 14-16; Lk 19, 29-44; Jan 12, 12-19).

Odvažte je a přiveďte! 3 A řekne-li vám kdo: ´Co to děláte?´, řekněte: ´Pán ho potřebuje´, a hned je sem propustí.“

4 I odešli a u rozcestí našli oslátko přivázané venku u dveří a odvázali je. 5 Tu někteří z těch, co tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, proč to oslátko odvazujete? „6 A oni jim řekli, co jim Ježíš přikázal; i nechali je. 7 Přivedou tedy to oslátko k Ježíšovi, vloží na ně své pláště, a on si na ně sedl. 8 Mnozí pak prostřeli své pláště na cestu, jiní zase zeleň, kterou natrhali na polích. 9 A ti, kteří šli napřed, i ti, kteří šli vzadu, volali: „Hosana! 10 Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Buď požehnáno přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech!“

11A vešel v Jerusalemě do chrámu. Rozhlédl se po všem, a protože už nastal večer, odešel s dvanácti do Bethanie. 12 Když druhý den vyšli z Bethanie, pocítil hlad.

12-14. 20-25. Zlořečený fíkovník a divotvorná víra (Mt 21,18-22; Lk 10, 47-48).

13 A když spatřil zdáli fíkovník, který měl listí, šel, zdali na něm snad něco nenajde. Ale když k němu přišel, nenalezl kromě listí nic; nebyl totiž čas fíků. 14 A řekl mu: „Ať z tebe už nikdo na věky nejí!“A jeho učedníci to slyšeli. 15 A přijdou do Jerusalema. Když vešel do chrámu, počal vyhánět prodavače a kupce z chrámu a převracet stoly směnárníkům a stolice prodavačům holubů 16 a nedovoloval, aby kdo pronášel chrámem nádobu 17 a takto je poučoval: „Což není psáno: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy? Vy však jste z něho udělali lupičský pelech!“

12-14. Příběh s fíkovníkem se zdá zvláštní. Ježíš dělal dosud zázraky, aby prokazoval druhým dobro. Tento zázrak náhlého uschnutí fíkovníku je jiného druhu; jo to podobenství podané ne slovy, ale skutkem. Kristus ukazuje na fíkovníku, že má moc potrestat. Co učinil fíkovníku, mohl by učinit těm, kdo se neobracejí kajícně k Bohu, aby se stali spravedlivými a nesli ovoce dobrých skutků; jsou jako fíkovník s listím, ale bez plodů. Takoví byli Spasitelovi současníci, zůstali zatvrzelí ke slovům a skutkům Ježíše Krista po celou dobu jeho činnosti. Nyní, kdy končí svou činnost a chystá.se nastoupit cestu utrpení, měl by je stihnout svou trestající mocí. Ale neudělá to ani při svém utrpení; počká. - Protože je to podobenství vyjádřené skutkem, je zbytečné se ptát, proč tedy Pán hledal na stromě fíky, když v té době (začátkem dubna) nebyly ještě zralé a k jídlu, nebo proč za to proklel fíkovník. To jsou podřadné věci v tomto podobenství skutkem.

15-17. Ježíš vyhání prodavače Z chrámu (Mt 21.12-13: Lk 19,46-40; Jan 2, 13-22).

18 Když to uslyšeli veleknězi a vykladatelé Písma, hledali, jak by ho zahubili; ale báli se ho, protože všechen lid se obdivoval jeho učení. 19 Když pak nastal večer, vyšel z města.

20 Když šli ráno kolem, viděli, že ten fíkovník je uschlý od kořenů. 21 I vzpomněl si Petr a řekl mu: „Rabbi, pohleď! Píko vnik, kterému jsi zlořečil, uschl!“22 A Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! 23 Vpravdě vám pravím: Kdo řekne této hoře: ´Zdvihni se a vrhni se do moře', a nebude pochybovat ve svém srdci, nýbrž bude věřit, že se stane, co říká, stane se mu to. 24 Proto vám pravím: Věřte, že obdržíte všecko, začkoli budete v modlitbě prosit, a stane se vám. 25 A když se postavíte k modlitbě, odpusťte, máte-li co proti komu, aby i váš Otec v nebesích vám odpustil vaše hříchy.“ [26]

26. „Jestliže však vy neodpustíte, ani vám neodpustí hříchy váš Otec v nebesích.“ Tento verš sem byl přidán z podobného místa u Mt 6, 14-15.

27 A přijdou znovu do Jerusalema. Když chodil v chrámě, přistoupili k němu veleknězi, vykladatelé Písma a starší 28 a řekli mu: „Jakou mocí toto děláš? A kdo ti dal tuto moc, abys toto dělal?“ 29 A Ježíš jim odpověděl: „Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí toto dělám. 30 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi!“ 31 Ale oni u sebe uvažovali takto: „Řekneme-li ´Z nebe', řekne: ´Proč jste mu tedy neuvěřili? ´32 Máme však říci: ´Z lidí'? — báli se lidu, neboť všichni pokládali Jana za pravého proroka. 33 I odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí toto dělám.“

 

12 Začal pak k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysázel vinici, obehnal ji plotem, vyhloubil lis a vystavěl věž. A pronajal ji vinařům a odcestoval. 2 Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby přijal od vinařů z plodů vinice.

27-33. Odkud má Ježíš svou moc? (Mt 21, 23-27; Lk 20, 1-8; Jan 2, 18-22).

12, 1-12. Podobenství o zlých vinařích (Mt 21,33-46; Lk 20,9-19).

3 A oni ho popadli, zbili a odeslali s prázdnou. 4 A opět k nim poslal jiného služebníka. Ale i toho zranili na hlavě a potupili. 5 Zase poslal jiného, a toho zabili; a mnoho jiných, a z těch jedny zbili, jiné však zabili. 6 Měl ještě jednoho, milovaného syna. I toho k nim naposled poslal. Řekl si: ´Zastydí se před mým synem´. 7 Ale oni vinaři si řekli:´To je dědic. Nuže, zabijme ho, a dědictví bude naše´. 81 I chopili se ho, zabili a vyhodili ho z vinice. 9 Co tedy udělá pán vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici svěří jiným. 10 Nečetli jste také to Písmo: Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným?

11 Pán to učinil a je to podivuhodné v našich očích?“

12 I hledali, jak se ho zmocnit, ale báli se davu. Poznat totiž, že to podobenství řekl na ně. Nechali ho tedy a odešli.

13 A pošlou k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytli za slovo. 14 Ti přijdou a řeknou mu: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že nedbáš na nikoho, neboť nikomu nestraníš, nýbrž učíš Boží cestě podle pravdy. Je dovoleno dávat císaři daň, či ne? Máme dávat, či nemáme dávat? „15 On však poznal jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, abych viděl!“ 16A přinesli, a (on) jim praví: „Čí Je tento obraz a nápis? „Řekli mu: „Císařův.“ 17 Ježíš jim pak řekl: „Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ A užasli nad ním.

13-17. Nepřátelé se lstivě tážou Ježíše na daň (Mt 22,15-22; Lk 20, 20-26).

18 Přijdou k němu také sadduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: 1!l í; Mistře, Mojžíš nám předepsal: Zemře-li někomu bratr a zanechá manželku, ale bez dětí, ať si ji vezme jeho bratr za manželku a zplodí potomstvo svému bratrovi. 20 Bylo (tedy) sedm bratří. První pojal manželku, a zemřel bez potomka. 21 Vzal si ji druhý, ale zemřel, a nezanechal potomka. A třetí stejně.

18-27. Ježíš obhajuje vzkříšení proti saduceům ´(Mt 22, 23-33; Lk 20. 27-40).

19. Je to tak zvaný levirátní zákon (Dt 25, 5-10); byl dán proto, aby rod zemřelého bratra nevymizel z národa a aby měl dědice.

22 A tak žádný z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech umřela i žena. 23 Čí z nich bude ta žena, až při vzkříšení vstanou, neboť všech sedm ji mělo za manželku? 24 Ježíš jim řekl: „Zdali nebloudíte proto, že neznáte ani Písma, ani Boží moc? 25 Neboť až vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 26 Co se pak týká mrtvých, že vstanou, nečetli jste v Mojžíšově knize, kde je o keři, jak mu řekl Bůh: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakobův?

25-27. Sadduceové, kteří nevěřili ve vzkříšení těl, chtěli vypravovaným příběhem, možným sice, ale spíše vymyšleným, učinit víru ve vzkříšení směšnou. Ježíše nezmátl tento zákeřný vtip sadducejské lehkomyslnosti ve vážné věci. Zůstává povýšen nad hmotařské chápání života; sadduceové se snažili uzavřít ho do pozemské časovosti, kdežto on ve své odpovědi poučuje o vznešenosti člověka, když zdůrazňuje, jak duch vítězí nad vším tělesným a že i tělesnost člověka je povýšena k duchovnímu způsobu života. Nejprve ukazuje, že vzkříšení se už nebudou zabývat věcmi, které mají význam jen pro pozemský život člověka, jako je na př. ženění. Jejich zájem a činnost budou takové, jaké mají andělé dlející u Boha. Bude to i jeden z velkých divů Boží všemohoucnosti, že také lidské tělo bude uzpůsobeno k tomuto duchovnímu zaměstnání. Sadduceové tedy neuvážili tuto Boží moc, jako ji nechápe žádný pochybovač o vzkříšení těl, zapomněli, že celý člověk bude povznesen k životu u samého Boha. Další důkaz uvádí z Ex 3, 2-6 (sadduceové totiž uznávali jen Mojžíšovy knihy jako Boží slovo). Když se Bůh zjevil Mojžíšovi v hořícím keři, který se. nespaloval, řekl mu: „Já jsem Bůh Abrahamův...“, to je praotců, kteří už dávno zemřeli. Ježíš k tomu dodává: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.“ Bůh přece nepřestává být Bohem těch, kdo mu sloužili, jej milovali a které on zahrnul svou přízní. Ti, kdo žili pro Boha, nemohou být pro něj nikdy mrtví. Bůh neopouští své věrné při smrti. Patří jemu a on jim i po smrti, totiž těm patriarchům a věřícím, které my jsme poznali jen žijící v tele. Tak budou zase žít v těle u Boha. Sadduceové se proto velmi klamou v tom, že omezují životní vztah člověka k Bohu jen na pozemský život. - Jak malý je to bůh a jak slabé náboženství, u kterého se končí život pro Boha smrtí!

27 Není Bůh mrtvých, nýbrž živých. Velmi se mýlíte!“

28 A přistoupil jeden z vykladatelů Písma, který slyšel, jak se dotazovali. Když viděl, že jim dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které je první ze všech přikázání? „29 Ježíš odpověděl: „První (přikázání) je: Slyš Izraeli! Pán, náš Bůh, je jediný Pán, 30 a miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a veškerou svou silou.

31 Druhé je toto: Miluj svého bližního jako s á m sebe. Není jiného většího přikázání nad tato.“

28-34. Přikázání lásky (Mt 22, 34-40; Lk 10, 25-28; 20, 39-40).

32 I pravil mu vykladatel Písma: „Dobře, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jeden je (Bůh) a není jiného kromě něho 33a že má být milován celým srdcem, celým rozumem a veškerou silou, a milovat bližního jako sám sebe že je větší než všechny celopaly a oběti.“ 34 A když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království“. A nikdo se už neodvážil tázat se ho.

35 Potom se Ježíš ujal slova, když učil v chrámě: „Jak mohou vykladatelé Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

35-37. Jak je Ježíš Davidův syn (Mt 22, 41-46; Lk 20, 41-44).

36 Vždyť sám David praví v Duchu svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé ne-přátele za podnož tvým nohám! 37 Tedy sám David ho nazývá Pánem; jak tedy může být jeho syn? „A četný zástup ho rád poslouchal. 38 Řekl jim také ve svém učení: „Varujte se vykladatelů Písma, kteří chtějí chodit v řízách, libují si v pozdravech na náměstích, 39 v prvních sedadlech v synagogách a v prvních místech při hostinách; 40 vyjídají domy vdov a navenek se dlouho modlí. Těm se dostane velmi přísného soudu.“

38-40. Ježíš varuje před vykladateli Písma (Mt´23; Lk 20, 45-47). 41-44. Vdovin haléř (Lk 21,1-14).

41 Když se posadil proti chrámové pokladnici, díval se, jak lid hází peníze do pokladnice; a mnozí boháči vhazovali mnoho. 42 Přišla pak jedna chudá vdova a vhodila dvě lepty, to je čtyrák. 43 I přivolal své učedníky a řekl jim: „Vpravdě vám pravím: Tato chudá vdova vhodila

více než všichni, kteří házeli do pokladnice. 44 Neboť všichni vhodili ze svého nadbytku, ale tato vhodila ze svého nedostatku všechno, co měla, celé svoje živobytí.“

13 Když pak vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Mistře, pohled, jaké to kameny a jaké stavby!“

2 A Ježíš mu řekl: „Vidíš všechny tyto veliké stavby? Nebude ponechán kámen na kameni, všechno bude rozbořeno“. 3 A když seděl na Olivové hoře proti chrámu, tázal se ho soukromě Petr, Jakub, Jan a Ondřej: 4“ Řekni nám, kdy se to stane a jaké bude znamení, až se to všechno začne plnit? „5 A Ježíš k nim počal mluvit: „Dejte pozor, aby vás někdo nesvedl! 6 Mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: ´Já jsem to´, a mnohé svedou. 7 Až uslyšíte o válkách a pověstech o válkách, nebojte se; vždyť se to musí stát, ale to ještě není konec. 8 Povstane totiž národ proti národu a království proti království, budou zemětřesení na rozličných místech, bude hlad. To je počátek bolestí.

13, 1-31. Předpověď o zkáze chrámu a o konci světa (Mt 24, 1-36; 10, 17-18. 21-23; Lk 21, 5-33).

9 Mějte se však sami na pozoru! Vydají vás soudům a v synagogách vás budou bít; před vladaře a krále budete postaveni pro mne jim na svědectví. 10 Ale nejdříve musí být hlásána radostná zvěst všem národům. 11 Až vás povedou a vydají, neuvažujte předem, co máte mluvit, ale mluvte to, co vám v té chvíli bude dáno; neboť nebudete to mluvit vy, ale Duch svatý. 12 Vydá pak na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je. 13 A budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen.“

14 „Až pak uvidíte, že ohavná spoušť je tam, kde být nemá — ten, kdo čte, rozuměj, — tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utekou na hory, 15 ten, kdo na střeše, ať nesestupuje a nevchází vzít si něco ze svého domu, 16 a kdo na poli, nevracej se zpět vzít si plášť. 17 Běda pak těhotným a kojícím v ony dny! 18 Modlete se, aby se to nestalo v zimě. 19 Neboť budou to dny takového soužení, jakého nebylo od počátku tvorstva, které Bůh stvořil, až dodnes, a nikdy nebude. 20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nezachránil by se žádný člověk; ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny. 21A řekne-li vám tehdy kdo: ´Hle, tady je Kristus, hle, tam je´, nevěřte! 22 Neboť se objeví lžikristové a lžiproroci a budou dělat zázraky a divy, aby svedli, možno-li, (i) vyvolené. 23 Vy se tedy mějte na pozoru! Hle, předpověděl jsem vám všecko.“

24 „Ale v oněch dnech se, po onom soužení, zatmí slunce a měsíc nevydá svou zář, 25 hvězdy budou padat s nebe a nebeské moci se zachvějí. 26 A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. 27 Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené ode čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. 28 Poučte se z podobenství fíkovníku. Když jeho větev omládne a vyrážejí listy, poznáváte, že je blízko léto. 29 Tak i vy, až uvidíte, že se to děje, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. 30 Vpravdě vám pravím: Nepomine toto pokolení, dokud se to všechno nestane. 31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ 32 „O onom dni však a o té hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.

32-37. Předpověď nenadálého druhého příchodu Páně (Mt 14, 43-51; Lk 12, 35-48).

33 Dejte pozor, bděte, neboť nevíte, kdy je ten čas. 34 Jako člověk, který odcestoval, zanechal svůj dům a dal svým služebníkům moc, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby bděl. 35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zdali večer, či o půlnoci, či za kuropění, či ráno, 36 aby vás, až se znenadání vrátí, nenalezl, jak spíte. 37 A co vám říkám, všem říkám: Bděte! "

 

14 Po dvou dnech byly velikonoce a přesnice. A hledali veleknězi a vykladatelé Písma, jak by se ho lstí zmocnili a zabili. 2 Pravili však: " Ne ve svátek, aby se lid nebouřil ".

3 Když byl v Bethanii v domě Šimona Malomocného a spočíval u stolu, přišla žena s alabastrovou nádobkou s draho-cennou mastí z pravého nardu, rozbila nádobku a vylila mu mast na hlavu. 4 Ale někteří se nad tím u sebe mrzeli: " K čemu je tato ztráta masti? 5 Vždyť se mohla tato mast prodat více než za tři sta denárů a mohlo se to dát chudým ". A reptali proti ní.

14, 1-2. 10-11. Jidášova zrada, (Mt 26, 1-5. 14-16; Lk 22, 1-6).

3-9. Ježíš pomazán v Bethanii (Mt- 26, 6-13; Jan 1.2, 1-11).

6 Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. 7 Chudé přece máte vždycky s sebou a můžete jim činit dobře, kdykoli chcete; mne však vždycky nemáte. 8 Ona udělala, co mohla: předem pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Vpravdě vám pravím: Kdekoli bude hlásáno toto evangelium po celém světě, bude se vypravovat i o tom, co ona udělala, jí na památku.“

10 A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. I hledal, jak by ho vhodně vydal.

12 A první den přesnic, kdy obětovali velikonočního beránka, řeknou mu jeho učedníci: " Kam si přeješ, abychom šli a připravili ti, abys jedl beránka? " 13 I pošle dva ze svých učedníků a řekne jim: " Jděte do města a potkáte se s člověkem, který nese džbán vody. Jděte za ním, 14 a kam vejde, řekněte pánu domu: ' Mistr praví: Kde je má místnost, v které bych jedl velikonočního beránka se svými učedníky? ' 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, prostřenou a připravenou; a tam nám připravte!“16 I odešli učedníci, přišli do města a nalezli, jak jim řekl a připravili velikonočního beránka.

12-16. Přípravy k poslední večeři (Mt 26, 17-19; Lk 22, 7-13).

17 A večer přijde s dvanácti. 18 Když leželi u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě vám pravím: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“ 19 Oni se začali rmoutit a říkat mu jeden po druhém: „Jsem to snad já? „20 A on jim řekl: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse. 21 Syn člověka ovšem odchází, jak je o něm psáno, ale běda onomu člověku, skrze něhož je Syn člověka zrazován. Lépe pro toho člověka by bylo, kdyby se nebyl narodil.“

22 A když jedli, vzal chléb, požehnal, rozlámal, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo“. 23 Vzal i kalich, vzdal díky a dal jim, a pili z něho všichni. 24 A řekl jim: „Toto je má krev úmluvy, která se vylévá za mnohé. 25 Vpravdě vám pravím: Už nebudu pít z toho plodu révy až do onoho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“

18-21. Ježíš oznamuje zradu.Mt 20, 21-25; Lk 22, 21-23; Jan 13, 21-30).

22-25. Ustanovení eucharistie. (Mt 26. 26-28; Lk 22, 19-20; l Ker 11, 23-25))

26 A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu. 27 A Ježíš jim praví: „Všichni poklesnete, neboť je psáno: Budu bít pastýře, a rozprchnou se ovce. 28 Ale až vstanu, předejdu vás do Galileje“. 29 Než Petr mu řekl: „I kdyby všichni poklesli, ale já ne!“30 I řekne mu Ježíš: „Vpravdě ti pravím, že ty dnes, tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 31 On však ještě více prohlašoval: „I kdybych měl zároveň s tebou umřít, nezapřu tě!“A stejně mluvili všichni.

32 A přijdou na místo zvané Gethsemany a řekne svým učedníkům: „Seďte tady, dokud se nepomodlím.“ 33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se lekat a pociťovat úzkost. 34 A praví jim: „Smutno je mé duší až k smrti; zůstaňte tady a bděte!“

27-31. Předpověď Petrova zapření (Mt 26, 31-35; Lk 22, 31-34; Jan 16, 31-32; 13, 36-38).

27. „Poklesnete“, t. j. ne že ztratí víru v Krista, nýbrž odvahu zůstat u něho. Viz i pozn. k Mt 26, 31.

32-42. Kristova úzkost a modlitba v Gethsemany (Mt 26, 30. 36-46; Lk 22, 39-46; Jan 18, 1).

35 Když maličko popošel, padl na zem a modlil se, aby, jestliže je to možné, minula ho tato hodina, 36 a řekl: „Abba, Otče, všechno je ti možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, ale co ty.“

37 Přijde pak (k učedníkům) a najde je, že spí. I řekne Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jednu hodinu bdít? 38 Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je zajisté ochoten, ale tělo slabé.“ 39 A znova odešel a modlil se týmiž slovy. 40 A když zase přišel, nalezl je ve spánku, neboť se jim oči klížily a nevěděli, co by mu odpověděli. 41A přijde po třetí a řekne jim: „Spěte dál a odpočívejte. Je konec; přišla ta hodina. Hle, Syn člověka bude vydán do rukou hříšníkům.

35. Přitom zůstává podřízen Otcovu rozhodnutí.

38. ´Je nemožné, aby lidská duše nebyla pokoušena; prosíme jen o sílu, abychom pokušení vydrželi. Proto nepraví: „Bděte a modlete se, abyste nebyli pokoušeni“, nýbrž „abyste nepřišli do pokušení „, to je, aby vás pokušení nepřemohlo, nad vámi nezvítězilo a ve svých tenatech nepodrželo ´(Sv. Jeroným). T když mysl pevné stojí v dobru, vždycky se musíme obávat těla, protože je tolik přístupné zlu.

42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se můj zrádce.“

43 A hned když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním zástup s meči a s holemi od veleknězi, vykladatelů Písma a starších. 14 A jeho zrádce s nimi smluvil znamení: „Kterého políbím, to je on; chopte se ho a odveďte opatrně!“45 A když došel, hned k němu přistoupil a řekne: „Rabbi!“a políbil ho. 46 Oni pak na něj vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Ale jeden z těch, kteří tam stáli, vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho.

48 Ježíš se ozval a řekl jim: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a s holemi, abyste mě jali. 49 Denně jsem u vás učíval v chrámě, a nezmocnili jste se mě; ale měla se splnit Písma“. 50 Tehdy ho opustili a utekli všichni. 51 Než jeden mladík, zahalený ve lněné plátno na holém těle, šel za ním; a popadli ho. 52 On však pustil plátno a utekl jim nahý.

43-52. Kristovo zatčení (Mt 26, 47-56; Lk 22, 47-53; Jan 18, 2-11).

45. Žáci na Východě líbali učiteli ruku. Rovní, když se dlouho neviděli, líbali se přátelsky na tvář. Dnes položí jeden drahému ruku na rámě a políbí je.

 

53 A odvedli Ježíše k veleknězi, a shromáždí se všichni veleknězi, starší a vykladatelé Písma. 54 Petr však šel vpovzdáli za ním až dovnitř do veleknězova dvora, usedl se služebníky a ohříval se u ohně. 55 Veleknězi pak a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, ale nenalézali. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 A někteří povstali a lživě proti němu svědčili takto: 58 „My jsme slyšeli, že řekl: Já zbořím tento chrám rukama zbudovaný a ve třech dnech zbuduji jiný, ne rukama udělaný.“ 59 Ale ani tak se jejich svědectví neshodovalo.

60 Tu povstal velekněz uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito svědčí proti tobě? „61 On však mlčel a nic neodpovídal. Velekněz se ho opět tázal takto: „Jsi ty Pomazaný, Syn Požehnaného?“ 62 A Ježíš řekl: „Jsem. A uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet v nebeských oblacích.“

53-65. Ježíš veleradou odsouzen (Mt 26, 57-68; Lk 22, 66-67; Jan 18, 24).

61-62. Ježíš Kristus, který dříve zakazoval, aby nikdo o něm nemluvil jako o Mesiáši (Pomazaném), vyznává to mesiášství sám ve chvíli, kdy se ho nejvyšší náboženský představitel v národě úředně táže. To ovšem nemusel být důvod, proč byl uznán za hodná smrti; rozhodující bylo to, že Ježíš prohlásil, že je Mesiáš, který je zároveň skutečný Boží Syn. O toto slavnostní Kristovo vyznání se opírá křesťanská víra, že Ježíš je Bůh, neboť je mu rovný v moci a slávě.

63 Tu si velekněz roztrhl roucho a praví: „Nač ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co vy myslíte? „A oni všichni prohlásili, že zasluhuje smrt. 65 A začali někteří na něj plivat, zakrývat mu tvář, bít ho a říkat mu: „Hádej!“Také služebníci ho políčkovali.

66 Když byl Petr dole na dvoře, přijde jedna z veleknězových služek 67 a jakmile spatřila Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a říká: „I ty jsi byl s Ježíšem Nazaretským!“

54. 66-72. Petr zapře Pána (Mt 26, 58. 69-75; Lk 22, 54-62; Jan 18, 25-27).

66-72. Kdo tady zbavuje Petra jakékoli viny, nevykládá slova evangelia, nýbrž pronáší svoje výmysly. O Petrově vině svědčí jeho vlastní slzy. K zapření Pána ho přivedla přílišná důvěra v sebe, a proto tak snadno přešel předpověď Páně o svém zapření. Třeba však mít na mysli i časové a místní okolnosti a hlavně Petrovu bázeň o vlastní život; to všechno jeho vinu umenšuje. Ostatně Petr zapřel Pána jen slovy, ústy, nikdy však myslí a srdcem; proto hned poznal svou chybu, když se na něj Spasitel podíval (Lk 22, 61), a velmi jí litoval. Takto se měl poučit ze své slabosti, jak snadno člověk klesne, aby on jako hlava Církve zachoval milosrdenství k chybujícím věřícím. Učí to dále pokoře i nás, abychom se ve své křehkosti více obraceli k Bohu o pomoc.

 

68 Ale on zapřel slovy: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ Vyšel pak ven do předdvoří, a kohout zakokrhal. 69 Když ho služka uviděla, počala znova říkat kolemstojícím: „Tenhle je z nich!“70 On však opět zapřel. A po chvilce zase ti, kteří tam stáli, pravili Petrovi: „Opravdu jsi z nich, vždyť jsi taky Galilejec!“71 Ale on se počal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“72 A hned kohout zakokrhal po druhé. I rozpomněl se Petr na ta slova, jak mu řekl Ježíš: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A propukl v pláč.

 

15 Hned zrána uspořádali poradu veleknězi se staršími a vykladateli Písma a celá velerada; svázali pak Ježíše, odvedli a vydali Pilátovi. 2 A Pilát se ho otázal: „Ty jsi židovský král? „On mu odpověděl: „Jak pravíš.“ 3 Veleknězi pak ho obviňovali z mnoha věcí. 4 Pilát se ho tedy znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Hleď, z čeho tě obviňují!“

15, 1-5. Ježíš před Pilátem (Mt 27,1-2,11-14, Lk 23,1-3, Jan 18,33-38)

5 Ježíš však už nic neodpověděl, až se Pilát divil.

6 Ve svátky jim propouštěl jednoho vězně, o kterého požádali. 7 Mezi vzbouřenci, kteří spáchali vraždu při vzpouře, byl uvězněn i jeden jménem Barabbáš. 8 Když lid vystoupil nahoru, začal žádat o to, co jim vždycky činíval. 9 Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále? „10 Věděl totiž, že veleknězi ho vydali z nenávisti. 11 Ale veleknězi podnítili lid, aby jim raději propustil Barabbáše. 12 Pilát však jím znovu na to řekl: „Co tedy mám udělat s tím, kterého nazýváte židovský král? „13 Oni zase vzkřikli: „Ukřižuj ho!“14Než Pilát jim pravil: „Avšak co zlého udělal? „Ale oni ještě více křičeli: „Ukřižuj ho!“15 A protože chtěl být Pilát lidu po vůli, propustil jim Barabbáše, a Ježíše zbičoval a vydal, aby byl ukřižován.

16 Vojáci ho tedy odvedli do dvora, to je do praetoria, a svolají celou četu.

6-14. Barabbášovi je dána přednost před Ježíšem (Mt 27, 15-18; Lk 23, 13-23; Jan 18, 39-40).

15-19. Ježíš bičován a trním korunován (Mt 27, 26-30; Jan 19, 1-3).

15. Potvrzují to i slova sv. Petra ve Skt 3, 13-14.

17 I oblečou ho do šarlatu a nasadí mu věnec upletený z trní. 18 A začali ho pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“19 A bili ho rákosem po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a klaněli se mu. 20 A když se mu naposmívali, svlékli ho ze šarlatu a oblekli mu jeho šaty. Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali. 21A přinutili jakéhosi Šimona z Kyreny, který šel kolem z pole — otce to Alexandra a Rufa — aby mu vzal kříž. 22 Přivedli ho pak na místo Golgothu, což je v překladě místo Lebky. 23 A dávali mu víno smíchané s myrhou, ale on nepřijal.

24 I ukřižují ho a rozdělí si jeho šaty; losují o ně, co si má kdo vzít. 25 Byly tři hodiny, když ho ukřižovali.

17. Jak onen hrubý vojenský plášť načervenalé barvy, tak trnová koruna a rákos v rukou (Mt 27, 29) měly být posměšné odznaky Kristovy královské důstojnosti. - Ono trní mohlo být Poterium spinosum, které i dnes roste hojně u Jerusalema; tamější fellahové jím udržují oheň. I vojáci je mohli mít hned po ruce, aby je přikládali na oheň v chladných nočních a ranních hodinách.

20-21. Křížová cesta (Mt 27, 31-32; Lk 23, 26-33; Jan 19, 16-17).

22-37. Ježíš umírá na kříži (Mt 27, 33-50; Lk 23, 33-46; Jan 19, 17-30).

25. Ukřižování si možno představit tak, že Ježíši Kristu byly na zemi přibity ruce v zápěstí na vodorovné břevno; na něm byl pak vyzdvižen a toto břevno vklínili do svislého a na to mu přibili nohy, každou zvláštním hřebem; tíha těla snad částečně spočívala na výstupku uprostřed kříže. Podle židovských pravidel měl mít odsouzenec aspoň nějakou roušku kolem beder.

26 Jeho vinu označoval nápis: „Židovský král.“ 27 S ním ukřižovali i dva lotry, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. [28]29 I kolemjdoucí ho tupili, pokyvovali hlavou a říkali: „Cha, boříš chrám a ve třech dnech ho stavíš! 30 Sestup s kříže a zachraň se!“31 Podobně se posmívali i veleknězi a s vykladateli Písma vespolek říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. 32 Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí s kříže, ať uvidíme a uvěříme!“Také ti mu utrhali, kteří s ním byli ukřižováni.

33 I přišla šestá hodina, a po celé zemi nastala tma až do devíti hodin.

28. „Tak se splnilo Písmo, které praví: Mezi zločince byl připočten“. Tuto předpověď proroka Iz 53, 12 uvádí Lk 22, 37, u Mk však tento verš není úplně zajištěn.

33. Tma kolem třetí hodiny odpoledne, nastala po celé zemi. Tento zjev se vykládá různě. Nebylo to zatmění slunce, protože to je nemožné v době úplňku, který tehdy byl. Při tomto mimořádném zázračném zjevu myslí sv. Jeroným na to, že slunečním paprskům bylo zabráněno přijít na tu část země, aby neviděly Pána visícího na kříži a bezbožní rouhači aby se neradovali ze světla. Origenes se zase domnívá, že to byly velmi husté mraky, takže sluneční paprsky nemohly jimi proniknout. Jiní však upozorňují na zjev, který se vyskytuje v Jerusalemě v dubnu, že tam totiž přicházejí mraky jemného písku, takže působí šero. Ve chvíli Kristovy smrti mohly být ony mraky mimořádně husté a velké, takže opravdu by nastala tma v městě i v Judsku. Ve Starém Zákoně je tma často znamení Božího hněvu a trestu, na př. Am 8, 9: „V ten den, praví Pán Bůh, zapadne slunce o poledni a uvedu tmu na zem za jasného dne.“

31 A o deváté hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lama sabachthani „, což je v překladu: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil? „35 Když to uslyšeli někteří z těch, co tam stáli, řekli: „Hle, volá Eliáše!“36 Tu jeden běžel, namočil houbu do octa, nasadil na rákos a dával mu pít se slovy: „Počkejte! Uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ 37 Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled.

38 A chrámová opona se roztrhla ve dví od vrchu až dolů. 39 Když viděl setník, který stál proti němu, že tak vydechl naposled, řekl: „Skutečně tento člověk byl Boží Syn.“

38-41. Po Kristově smrti (Mt 27, 51-56; Lk 23, 45. 47-49).

40 Zpovzdáli se dívaly také ženy; mezi nimi i Marie Magdalena, Marie, matka Jakuba Menšího a Josefova a Salome; 41 ty s ním chodily, když dlel v Galileji, a sloužily mu, a mnoho jiných, které s ním vystoupily do Jerusalema.

42 Protože už nastal večer, který byl příprava, to je před sobotou, 43 přišel Josef z Arimathie, vážený člen velerady, který také očekával Boží království, a směle vešel k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo. 44 Pilát se však divil, že by už zemřel. I zavolal setníka a otázal se ho, zdali je už mrtev. 45 Když se to od setníka dověděl, daroval tělo Josefovi. 46 On pak koupil plátno, sňal ho, zavinul do toho plátna a položil ho do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke dveřím hrobu přivalil kámen. 47 Marie Magdalena a Marie Josefova se dívaly, kam ho kladl.

16 Když uplynula sobota, Marie Magdalena, Marie (matka) Jakubova a Salome nakoupily vonných mastí, aby ho šly pomazat.

42-47. Ježíš je slavně pohřben (Mt 27, 57-61; Lk 23, 50-58; Jan 19, 38-42). 16, 1-8. Anděl zvěstuje Kristovo zmrtvýchvstání (Mt 28, 1-8; Lk 24, 1-11; Jan 20, 1-18).

2 A záhy zrána první den po sobotě přišly ke hrobu, když slunce už vyšlo. 3 A říkaly si vespolek: „Kdo nám odvalí kámen od hrobových dveří? „4 A pohlédly a uviděly, že kámen je odvalen; byl totiž velmi velký. 5 Vešly pak do hrobu a spatřily mladého muže, jak sedí na pravé straně a je oděn bílým rouchem; a ulekly se. 6 Ale on jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Vstal, není tady; hle, místo, kam ho položili. 7 Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“ 8 I vyšly a utekly od hrobu, neboť je přepadl strach a děs. A nikomu nic neřekly, protože se bály.

9 Když vstal ráno první den po sobotě, ukázal se nejdříve Marii Magdaleně, z které vyhnal sedm zlých duchů. 10 Ona pak šla a zvěstovala (to) těm, kteří s ním bývali a kteří truchlili a plakali. u A když oni uslyšeli, že žije a že ho viděla, neuvěřili. 12 Potom se ukázal v jiné podobě dvěma z nich na cestě, když se ubírali na venkov. 13 Oni se vrátili a zvěstovali to ostatním, ale neuvěřili ani jim.

9-13. Zjevení Zmrtvýchvstalého (Mt 28. 9-10; Jan 20, 11 13“).

14 Naposled se ukázal samým jedenácti, když byli u stolu, a vytýkal jim jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kdo ho uviděli zmrtvýchvstalého. 15 A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. 16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. 17 Ty pak, kteří uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy, novými jazyky budou mluvit, 18 hady budou brát a vypijí-li co smrtonosného, neuškodí jim to, na nemocné budou vkládat ruce, a bude jim dobře.“

19 A když Pán Ježíš k nim domluvil, byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. 20 Oni pak vyšli a všude kázali, a Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.

14-18. Světové poslání apoštolů (Mt 28, 16-20; Lk 24, 44-49).

19-20. Ježíš vstupuje na nebesa (Lk 24, 50-53; Skt 1,9-11).

 

TOPlist