EVANGELIA

EVANGELIA

Z původního textu přeložil a vyložil podle svatého Tomáše Akvinského

P. Dr PAVEL ŠKRABAL 0. P.

TIPOGRAFIA POLIGLOTTA VATICANA 1951

KŘESŤANSKÁ AKADEMIE studijní ústav Cyrilometodějské ligy akademické

NIHIL OBSTAT:

Romae, die 6 ianuarii 1951.

Fr. AUGUSTINUS SCHERZER O. P. Fr. AUGUSTINUS PAVLOVIĆ O. P.

IMPRIMI PERMITTITUR: Romae, die 19 ianuarii 1951.

Fr. THEOPHILUS SZCURECKI, O. P,

ex delegatione Magister generalis.

IMPRIMATUR:

Die 23 iulii 1951.

Fr. PETRUS CANISIUS VAN LIERDE, Ep. Porphyr. Vic. Gen. Civ. Vat.

PŘEDMLUVA K II. VYDÁNÍ

Text tohoto překladu Evangelií je v podstatě stejný jako v I. vydání, které vyšlo r. 1948 v Dominikánské edici Krystal v Olomouci. Jsou opraveny tiskové chyby, sem tam vyměněno některé slovo za výraz přiléhavější, zastarávající rčení nahrazována obraty obvyklejšími, občas zčeštěn slovosled, hlavně ve výkladech. Několik poznámek je doplněno a několik je jich přidáno, rozmnoženy odkazy k paralelním místům. To všechno ve shodě se zásadami, podle kterých se postupovalo už v I. vydání a které byly shrnuty v článku „Škrabalův překlad Nového Zákona“ v listopadovém čísle ročníku 1948 časopisu Na hlubinu.

Co je v textu v kulatých závorkách ( ), je doplněk překladatelův, aby lépe vynikl smysl. V hranatých závorkách [ ] jsou slova, o kterých není dosud úplně jisto, zdali patří k posvátnému textu, či zdali je to pozdější dodatek, i když namnoze velmi starý.

 

„V těchto stránkách je třeba hledat pokrm, kterým se sytí duchovní život až k dokonalostí. Ať není ani jedné křesťanské rodiny, která by je neměla a na jejich denní četbu a rozvažování si nezvykla. Písmo svaté je ze všech věcí nejužitečnější a nejvíce se pro naši dobu hodí“.

Z encykliky Sv. Otce Pia XII. Divino afflante Spiritu.

 

ZKRATKY KNIH PÍSMA SVATÉHO

STARÝ ZÁKON

Gn Genesis

Ex Exodus

Lv Levitikus

Nm Numeri

Dt Deuteronomium

Jos Josue

Sdc Soudců

Rt Rut

1, 2, 3, 4 Král čtyři knihy Královské

1, 2 Par dvě knihy Paralipomenon

Esd Esdrášova

Neh Nehemiášova

Tob Tobiáš

Jdt Judit

Est Ester

Job Job

Žl Žaltář

Přís Přísloví

Kaz Kazatel

Velp Velepíseň

Moudr Moudrosti

Sir Sirachovcova

Iz Izaiáš

Jer Jeremiáš

Pláč Jeremiášův Žalozpěv

Bar Baruch

Ez Ezechiel

Dan Daniel

Os Oseáš

Joel Joel

 

Am Amos

Abd Abdiáš

Jon Jonáš

Mich Micheáš

Nah Nahum

Hab Habakuk

Sof Sofoniáš

Ag Aggeus

Zach Zachariáš

Mai Malachiáš

1, 2 Mak dvě knihy Makabejské

NOVÝ ZÁKON

Mt Matoušovo evangelium

Mk Markovo evangelium

Lk Lukášovo evangelium

Jan Janovo evangelium

Skt (ap) Skutky apoštolů

Řím list ap. Pavla Římanům

1, 2 Kor dva listy Korinťanům

Gal list Galaťanům

Ef list Efesanům

Fil list Filippanům

Kol list Kolossanům

1, 2 Thes dva listy Thessaloničanňm

1, 2 Tim dva listy Timothejovi

Tit list Titovi

Filem list Filemonovi

Žid list Židům

Jak Jakubův list

1, 2 Petr dva Petrovy listy

1, 2, 3 Jan tři Janovy listy

Jud Judův list

Zjev Zjevení sv. Jana

 

EVANGELIA

Osobnost a dílo Ježíše Krista nemohly upadnout v zapomenutí. Sám přikázal apoštolům, aby evangelium, jeho učení a skutky, hlásali všem národům, podobně jako on je učil živým slovem a příkladem. Tato Kristova vůle však nevylučovala možnost použít k apoštolské činnosti i psaného slova, třebaže Ježíš Kristus sám po sobě nezanechal žádnou písemnou památku pro šíření Božího království. Tehdy toho ještě nebylo třeba; potřeba napsaného slova se ukázala až později. A ti, kdo časem tohoto vhodného prostředku začali užívat, nedělali to proto, aby jejich spisy sloužily jen dějinám, nýbrž měli na mysli náboženský cíl, vzdělání ve víře a v křesťanském životě, jak to výslovně píše sv. Lukáš (1,4) a sv. Jan (20, 31) a jak je to patrno z účelu jednotlivých novozákonních knih.

Hlásání evangelia živým slovem se časem dalo podle určitého vzoru. Při něm šlo hlavně o to, aby posluchači získali a zapamatovali si to nejdůležitější z Kristova života, bez čeho by nepoznali, proč byl Boží Syn poslán na svět a co pro spásu člověka vykonal. K těmto hlavním rysům Kristova života patřila jeho smrt za usmíření padlého člověka s Bohem a jeho zmrtvýchvstání jako živý a působivý obraz nového Života, který Ježíš Kristus lidským duším získal a dal. Dále k tomu náleželo podání důležitých výňatků z řečí Páně a vylíčení některých vybraných zázraků. Při dalších poučováních byl pak tento obraz Kristova života doplňován některými podrobnostmi podle potřeby věřících a možnosti hlasatelů.

Evangelium bylo už takovým způsobem dosti rozšířeno, když se začaly objevovat i písemné záznamy těchto kázání o Kristu podle řečeného plánu nebo i některé části z něho. Byla to prostě napsaná poučování pro věřící o Kristu a jeho vykupitelském díle, jak byla odposlouchána od hlasatelů evangelia a jak se uchovávala v paměti křesťanských obcí. Potom se teprve objevily čtyři základní spisy o Kristově životě, které se nám dochovaly. Vznikly na základě ústního šíření evangelia a oněch napsaných poučení čili katechesí. Vyrostly tedy z učitelského života prvotní Církve. ~Ne, že by měly nahradit ústní hlásání Kristova učení; vždyť to se dalo dále a mělo vždy svou přednost, a pak nebylo do nich pojato celé ústní poučování o Kristu, ale jen výběr z něho.

Tyto spisy měly být prostě nový prostředek pro šíření evangelia. Knihy, které takto vznikly a byly Církví uznány za hodnověrné, jsou čtyři. Společně byly také nazvány evangelium, neboť jejich obsah je stejný jako ústně hlásaného evangelia: radostná zvěst o vykoupení skrze Krista; řecké slovo evangelion, které původně znamenalo odměnu za radostnou zprávu, bylo totiž přeneseno na radostnou zprávu samu. Brzy potom byly tyto spisy i jednotlivě nazývány evangelium, a to podle sepsání sv. Matouše, Marka atd.

Těmto čtyřem spisovatelům evangelií byly časem přiděleny symboly z vidění proroka Ezechiela. Sv. Jeroným (Prol. in ev. s. Matth.) jo podává takto: „Čtyři evangelia doporučuje Ezechielova kniha, v které se takto líčí první vidění: Uprostřed bylo vidět jakési čtyři živočichy. Jejich tváře měly podoby: tvář člověka, tvář lva, tvář býka a tvář orla (Ez 1, 5.10). První tvář znamená Matouše, který jako by o člověku začal psát:´Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova'. Druhá Marka, v které je slyšet hlas lva řvoucího na poušti: ´Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! ´Třetí býka, který předobrazuje, že Lukáš začal u kněze Zachariáše. Čtvrtá evangelistu Jana, který na křídlech spěchá do výšin a rozmlouvá o Božím Slově“.

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

TOPlist