SKUTKY APOŠTOLŮ

SKUTKY APOŠTOLŮ

1 V první knize jsem pojednal, Theofile, o všem, co Ježíš činil a čemu učil od počátku 2 až do dne, kdy dal nařízení skrze Ducha svatého svým vyvoleným apoštolům a byl vzat do nebe; 3jim také podal po svém utrpení mnoho důkazů, že žije, když se jim ukazoval po čtyřicet dní a mluvil o věcech Božího království.

4A když s nimi dlel, přikázal jim, aby neodcházeli z Jerusalema, ale očekávali Otcovo zaslíbení, „o kterém jste slyšeli ode mne: 5Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým po nemnoha těchto dnech.“ 6Tehdy ti, kteří se sešli, se ho tázali: „Pane, obnovíš v tomto čase království pro Izraele?“ 7Řekl jim však: „Nepatří vám znát časy nebo chvíle, které Otec ustanovil z vlastní moci, 8dostanete však sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jerusalemě a v celém Judsku a v Samarii a až na konec země.“

9A když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal s očí. 10Když hleděli upřeně do nebe, jak odchází, hle, stanuli vedle nich dva muži v bílém šatě 11 a ti řekli: „Galilejští, proč stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde tak, jak jste ho viděli ubírat se do nebe.“

12Tehdy se navrátili do Jerusalema s hory, která se nazývá Olivová a je blízko Jerusalema ve vzdálenosti sobotní cesty. 13A když tam vešli, vystoupili do hořejší síně, v které se zdržovali: Petr a Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Simon Horlívec a Juda Jakubův. 14Ti všichni trvali jednomyslně na modlitbách se ženami a Marií, matkou Ježíšovou a s jeho bratry.

15V těch dnech povstal Petr mezi bratřími - byl tam shromážděn zástup na stodvacet lidí - a řekl: 16„Bratři, musilo se naplnit Písmo, které předpověděl Duch svatý ústy Davidovými o Jidášovi, který vedl ty, kdo jali Ježíše;

1,1. „První knihou“ se rozumí Lukášovo evangelium, v němž pojednal o celém životě Kristově, soukromém i veřejném, jeho ctnostech, učení, zá zracích, smrti a zmrtvýchvstání.

2. Nařízení se týká učení všech národů. Dal je skrze Ducha svatého, neboť jako člověk byl plný jeho darů a jím byl řízen. A jako člověk pak byl vzat božskou mocí do nebe. 4—11. Poslední nařízení a nanebevstoupení Páně.

4. Svatý Jan Zlatoústý: „Jako vůdce nedovoluje vojákům vyřítit se z tábora proti nepříteli, dokud nejsou dostatečně vyzbrojeni, tak ani Kristus ne dovoluje učedníkům vyjíti k boji před příchodem Ducha svatého.“

5. Kodex D: „Ale vy budete pokřtěni Duchem svatým, kterého přijmete po nemnoha těchto dnech až o letnicích.“

7. Znát přesnou dobu vyplnění prorockých předpovědí, je výsada Otcova.

8. Apoštoly, kteří se ještě docela nevzdali tehdejšího očekávání království Božího jako obnovení politické moci a slávy židovského národa, znova poučuje o jeho duchovním rázu, neboť se bude šířit nadpřirozenou silou Ducha svatého a ne zbraněmi; poučuje je o světovém určení, neboť budou o Kristově duchovním díle svědčit po celé zemi, mezi všemi národy.

12—26. Volba nového apoštola.

12. Vzdálenost, kterou bylo dovoleno ujít v sobotu podle výpočtu rabínů, byla 1.100 m.

13. Tato hořejší prostranná síň v soukromém domě je pravděpodobně tatáž, v níž Pán slavil poslední večeři, nebo jistě ona místnost, v které se zmrtvýchvstalý Kristus ukazoval (Jan 20, 19—26; Mk 16, 14; Skt ap 1, 4). Tam tedy očekávali a také v chrámě (Lk 24, 53) na modlitbách seslání Ducha svatého.

14. Mezi zbožnými galilejskými ženami, které se zcela oddaly dílu Páně, je zvláště jmenována Panna Maria. Je to ta poslední výslovná zmínka o ní v novozákonních napsaných dějinách spásy.

16. ,Písmo se musilo naplnit': ne že by tím byla omezována svoboda Jidášova, nýbrž proto, že Bůh v Písmě předpovídá neomylně i svobodná rozhodnutí lidská.

 

17poněvadž byl připočten k nám, také dostal podíl v této službě. 18On tedy nabyl pole ze mzdy za nespravedlnost, a když padl střemhlav, v půli pukl a všechny vnitřnosti mu vyhřezly. 19I rozneslo se to mezi všemi obyvateli Jerusalema, takže to pole bylo pojmenováno v jejich řeči Hakeldama, to je Pole krve. 20Je totiž napsáno v knize Žalmů:

Ať jeho příbytek zpustne

a nikdo ať jej neobývá,

a jeho úřadu ať se ujme jiný,,,

21Je tedy nutné, aby z mužů, kteří s námi chodili po celou dobu, kdy Pán Ježíš žil mezi námi, "od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, jeden z nich se stal s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání. 23 I postavili dva: Josefa, který se nazývá Barsabbáš, příjmením Spravedlivý, a Matěje. 24A takto se modlili: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou jsi vyvolil“, 25aby ten jeden dostal místo v této službě a v poslání, kterého pozbyl Jidáš, aby se odebral na své místo.“ 26I losovali o ně, a los padl na Matěje; a byl přibrán k jedenácti apoštolům.

 

2 A když nastal den letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. 2A najednou se ozval z nebe hukot, jako když přechází silný vítr, a naplnil celý dům, kde přebývali. 3I objevily se jim jazyky rozdělující se jako oheň, a usadil se nad každým z nich. 4A všichni byli naplněni Duchem svatým a počali mluvit rozličnými jazyky, jak jim dával promlouvat Duch.

 

18. Velerada koupila za zrádcovské peníze Jidášovy pole pro pochovávání poutníků (Mt 27,

9—11). Lid tedy to pole přiřkl Jidášovi již mrtvému snad i proto, že on první byl na něm pocho ván jako cizinec. - O smrti Jidášově vypravuje Mt (27, 5), že se oběsil. To bylo všem známo. Petr v své řeči připomíná podrobnosti z jeho smrti, že totiž spadl a rozpukl se. Ale je možné, že místo „padl střemhlav“ třeba překládat „nadul se.“

20. Žl68, 26; 108, 8 svolávají trest na odpůrce bohovlády a na zvráceného národního správce; má s“ totiž být zbaven úřadu a jeho úřad má být dán jinému. To se vyplnilo na Jidášovi.

21. Sbor apoštolů je tedy už staré zařízení (Mk a 3, 14). Ti, kteří jej tvořili, byli tak přesvědčeni, že tvoří zvláštní sbor o určitém počtu členů, že první jejich starostí po odchodu Páně bylo tento sbor n doplnit.

22. Budoucí apoštol má být svědkem a znát si vše, čemu Ježíš Kristus po celou dobu veřejné činnosti učil a co konal, a zvláště být svědkem jeho n zmrtvýchvstání. Tak bude jeho kázání apoštolsky n účinné.

26. Jako Kristus Pán sám vyvolil apoštoly, tak i nyní ponechali volbu jemu. Sami rozhodovat o tom nemohli, a proto volili losováním, při kterém na dvou předmětech byla napsána jména každého z kandidátů. Podobně již ve St. Zákoně se užívalo posvátných losů ke zvědění Boží vůle (Ex 28, 30; 2 Král 5, 22—24). Také se losovalo o rozdělení kněžských povinností v chrámě (Lk 1, 9). 2, 1—41. Seslání Ducha svatého a první obrácení Židů.

2. Hukot byl znamením Boží přítomnosti a neodolatelné moci. Jazyky, jako ohnivé, znamenaly dar mluvit rozličnými jazyky a s odvahou vydávat svědectví o Kristu.

4. Duch svatý v nich působil upevnění vnitřní svatosti a dal jim dary, kterých každý potřeboval, aby bez bázně vyznával Krista podle toho, jak to odpovídalo postavení a poslaní každého z nich. Dar jazyků záležel v tom, že ten, komu byl dán, mluvil řečí, kterou dříve neznal a které se neučil, a ne že by apoštolově mluvili rodnou řečí a posluchačům to připadalo, že mluví řečí jejich země. Jeho účelem bylo velebit Boha a ne kázat. Je to mimořádný zjev, slíbený Ježíšem Kristem mezi jinými zázraky (Mt 16, 17) k potvrzení křesťanské pravdy.

 

"Zdržovali se pak v Jerusalemě Židé, zbožní muži ze všech národů pod nebem. "Když se ozval ten hlas, sešel se zástup a byl zaražen, protože každý je slyšel mluvit vlastní řečí. 7Všichni žasli, divili se a pravili: „Hle, což nejsou všichni ti, kdo mluví, Galilejští? 8A jak to, že každý z nás slyší vlastní mateřštinu, v které jsme se zrodili? 9Parthové, Medové, Elamité a obyvatelé Mesopotamie, Judeje a Kappadocie, Pontu a Asie, 10Frygie a Pamfylie, Egypta a kraje Lybijského okolo Kyreny, my, co jsme přišli z Říma, "Židé i proselyte, Kréťané a Arabové - slyšíme je velebit Boha svými jazyky?“ 12Všichni pak žasli, byli na rozpacích a ptali se jeden druhého: „Co to znamená?“ 13Jiní zase říkali s posměškem: „Jsou plni sladkého vína.“

14Ale Petr s jedenácti předstoupil a hlasitě k nim promluvil:

„Židé a všichni obyvatelé jerusalemští, vězte toto a pozorně vyslechněte mou řeč! 15Nejsou totiž opilí tito lidé, jak se domníváte, vždyť je třetí denní hodina; 16ale stalo se, co řekl prorok Joel:

17A v posledních dnech, praví Bůh,

vyleji ze svého Ducha na všechno tělo;

i budou prorokovat vaši synové

a vaše dcery,

vaši mládenci budou mít vidění

a vaši starci budou mít sny.

18 na své služebníky a své služebnice

vyliji v těch dnech ze svého Ducha,

a budou provokovat.

19 A ukážu divy nahoře na nebi

a znamení dole na zemi:

Krev a oheň a sloup dýmu.

20 Slunce se obrátí ve tmu

a měsíc v krev,

dříve než přijde veliký a slavný

den Páně.

21A potom každý, kdo bude vzývati

jméno Páně, bude spasen.

22Izraelité, poslyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže u vás Bohem osvědčeného mocí, divy a znameními, které Bůh učinil mezi vámi skrze něho, jak sami víte, '""tohoto, který byl vydán podle pevného úradku a předvedení Božího, jste rukama bezbožníků přibili na kříž a zahubili. 24Ale Bůh ho vzkřísil, když uvolnil bolesti smrti, poněvadž bylo nemožné, aby zůstal v její moci. 25Neboť David o něm praví:

Viděl jsem Pána před sebou stále,

neboť je mi po pravici,

abych se nezviklal.

26 Proto se zaradovalo mé srdce

a zajásal můj jazyk,

ano i mé tělo bude přebývat v naději,

 

16. Třetí hodina je naše devátá ráno. Pít bylo u Židů zvykem až navečer.

17. „Poslední dny“ znamenají u proroků dobu počínající příchodem Vykupitele až do konce světa. Joel (2, 28—32) líčí zde onu dobu v obrazech.

20. Výrazem ,,Den Páně“ označovali proroci příchod Boží k soudu, který budou předcházet všelijaké zjevy ve vesmíru. V Novém Zákoně je to den příchodu Ježíšova. Líčení toho příchodu s předchozími hrůzami mělo probudit v posluchačích ducha zkroušenosti a pokání.

23. Bůh vydal Ježíše Krista Židům, ne že by ho Židé sami přemohli a své moci podrobili. Bůh věděl již předem, že, dopustí-li to, Židé ho pro svou zlobu zabijí. Bůh se rozhodl, že to dopustí, aby jeho Syn smrtí vykoupil lidské pokolení; na tomto Božím rozhodnutí se již nedalo nic změnit. Ježíš se svobodně podrobil tomuto rozhodnutí (Fil 2, 8; Jan 10, 17—18). Bůh tedy učinil jen to, aby Židč mohli vykonat, co si ve své zlobě usmyslili. Oni tedy byli příčinou smrti Páně.

24. „Bolesti smrti", vlastně „pouta smrti.“

25. Žl 15, 8—11 mluví o důvěře v Boha, který ochrání duši a tělo. Tato důvěra se nevztahuje pouze na tento život, nýbrž i na život posmrtný, kdy se Bůh ujme svého vyvoleného a dá mu požívat své přízně i vzhledem k tělu, které se nerozpadne, ale znovu oživne. To se vyplnilo až na Kristu, jehož duše sestoupila do podsvětí a potom se znovu spojila s tělem.

 

27neboť nenecháš mou duši v podsvětí

ani nedopustíš,

aby tvůj Svatý zakusil porušení.

28 Oznámil jsi mi cesty života

a naplní mě blahem tvá přítomnost.

29Bratři, bez okolků vám mohu říci o patriarchovi Davidovi, že i zemřel i byl pohřben, a že jeho hrob je mezi námi až do dneška. 30Protože tedy byl prorok a věděl, že mu Bůh přísežně slíbil, že jeho potomka posadí na jeho trůn, 31řekl to jako předpověď o vzkříšení Kristově, že ani nebyl ponechán v podsvětí, ani jeho tělo nezakusilo porušení. 32Tohoto Ježíše vzkřísil Bůh, a my všichni jsme svědky toho. 33Když byl tedy pravicí Boží povýšen a přijal od Otce zaslíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vy i vidíte a slyšíte. 34David totiž nevstoupil na nebe, ale sám praví:

Řekl Pán mému Pánu:

Sed' mi po pravici,

35dokud ti nepoložím tvé nepřátele

za podnož nohou.

36Nechť tedy ví najisto celý izraelský národ, že učinil Bůh Pánem a Mesiášem toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“

37Když to vyslechli, proniklo jim to srdcem a řekli k Petrovi a ostatním apoštolům: „Co máme činit, bratři?“ 38Petr jim pravil: „Obraťte se a každý z vás se dej pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. 39Vždyť to zaslíbení je pro vás, pro vaše děti a pro všechny, kdo jsou daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh.“

40Ještě mnoha jinými slovy svědčil a napomínal je: „Zachraňte se z tohoto špatného pokolení!“ 41A ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni; a toho dne jich přibylo kolem tří tisíc duší.

42Trvali pak v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a na modlitbách. 43Na každého šla bázeň; apoštolově totiž činili mnoho divů a znamení.

44Všichni věřící drželi při sobě a měli vše společné. 45I prodávali statky a majetek a rozdělovali to mezi všecky, jak kdo potřeboval, 46Denně také trvali jednomyslně v chrámě, lámali chléb po domech a brali pokrm s veselím a prostým srdcem; 47chválili Boha a těšili se přízni u všeho lidu. Pán pak k nim denně přidával vjedno lidi, kteří docházeli spasení.

32. Hrob Davidův až do té doby obsahoval jeho kosti, kdežto hrob Kristův již třetího dne po jeho smrti byl apoštoly nalezen prázdný.

34—35. Žl 109, pocházející jistě od Davida, předpověděl Kristovo nanebevstoupení a povýšení jako člověka.

38. Přímý účinek křtu je podle slov Petrových odpuštění hříchů v duši. K tomu přistupuje účast v darech seslaného Ducha sv.

42—47. Život a vzrůst obce věřících.

42. „Lámáním chleba“ se tu rozumí přijímání Eucharistie. V násl. 46 jde asi o obyčejný chléb.

44—45. Žili jako jedna rodina, v které každý rád poskytoval druhému ze svého majetku, jak toho chudí věřící potřebovali. Nejde tedy o společný majetek v tom smyslu, že by přestalo vlastnictví. Jako by chtěli pokračovat v tom životě, který vedli apoštolové s Ježíšem Kristem, kdy měli společnou pokladnu.

 

3 Petr a Jan vystupovali do chrámu v hodinu modlitby, o deváté. 2 I přinášeli jakéhosi muže, který byl chromý od larození. Toho denně kladli k chrámové

 

3, 1—4, 22. Uzdravení chromého a Petrova obhajoba před veleradou.

1. Devátá hodina je naše třetí odpoledne.

2. „Krásná brána“ neboli Korintská, protože byla pokryta mědí z Korintu. Jí se vstupovalo na východní straně chrámu z nádvoří pohanů do nádvoří žen.

 

bráně zvané Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo vcházeli do chrámu. 3Když spatřil Petra a Jana, že chtějí vejít do chrámu, prosil o almužnu. 4Petr s Janem však na něho upřeně pohlédl a řekl: „Podívej se na nás!“ 5On tedy k nim vzhlédl s očekáváním, že od nich něco dostane. 6Petr však řekl: „Stříbra ani zlata nemám. Co však mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského choď!“ 7I uchopil ho za pravici a zdvihl ho; hned pak mu zpevněly nohy a klouby. 8I vyskočil, postavil se a chodil; i vešel s nimi do chrámu, chodil a poskakoval a chválil Boha. 9A všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha. 10Poznávali v něm toho člověka, který sedával | pro almužnu u Krásné brány chrámu, a všichni užasli a byli ustrnuti nad tím, co se mu přihodilo.

11Poněvadž se držel Petra a Jana, seběhl se k nim pln úžasu všechen lid; v podloubí zvaném Šalomounovo. 12Když to viděl Petr, promluvil k lidu:

„Izraelité, proč se tomu divíte nebo proč hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností učinili, že on chodí? 13Bůh Abrahamův a Izákův a Jakubův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zapřeli před Pilátem, ačkoliv on měl za to, že má být propuštěn. 14Vy však jste zapřeli svatého a spravedlivého a žádali jste, aby vám byl darován vrah. 15Původce života však jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. 16A vírou v jeho jméno zpevnilo jeho jméno tohoto člověka, kterého vidíte i znáte, a víra, která pochází od něho, dala mu toto úplné zdraví před vámi přede všemi.“

17„Já sice vím, bratři, že jste to učinili z nevědomosti, jako i vaši předáci. 18Bůh však takto splnil, co předpověděl ústy všech proroků, že totiž jeho Mesiáš bude trpěti. 19Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vyhlazeny vaše hříchy, 20aby přišly doby útěchy od Pána a aby poslal předem pro vás určeného Mesiáše Ježíše. 21Toho musí nebe přijmout až do časů, kdy bude všechno obnoveno, jak o tom od pradávna mluvil Bůh ústy svých

 

6. ,,Ve jménu", t. j. v moci jména Ježíš čili mocí Ježíšovou.

13. „Služebníka Ježíše.“ Nazývá tak Petr Krista Pána se zřetelem na proroctví Izaiášovo (53, 1...) o „služebníku Hospodinovu - Mesiáši", který má trpět za hříchy lidu. Takto ukázal Židům, kteři ono proroctví znali, že Ježíš se prokázal Mesiášem i utrpením.

16. Skrze apoštoly, kteří s velkou vírou vzývali Ježíše Krista, uzdravil Ježíš chromého.

17. Lid byl všeobecně v nevědomosti, kdo je Ježíš Kristus. Je to však nevědomost zaviněná a hříšná, hlavně v případě odsouzení Krista k smrti. Mohl přece poznat, že žaloby proti Kristu u Piláta jsou nepravdivé, Ano, mnozí z lidu, kteří viděli, jak Kristus Pán činil zázraky a učil, mohli poznat, že on je slíbený Mesiáš. Ta nevědomost zmenšuje sice jejich vinu, ale úplně té viny nezbavuje. Větší vinu měla velerada. Trochu ji umenšovala okolnost, že si namlouvali, že Ježíš je nepravý Mesiáš (viz 1 Kor 1, 8). Tak se za ně modlil i Ježíš Kristus na kříži (Lk 23, 54).

19. Jako věřitel vymazával dluhy napsané na tabulce, když je dlužník zaplatil, tak i Bůh odstraňuje z nitra věřícího kajícníka dluhy - hříchy, takže v člověku již nic není, co by se nelíbilo Bohu, který vidí nitro člověka.

20—21. Ježíš Kristus slíbil, že přijde zase. Obrácení světa a hlavně obrácení Židů může uspíšit jeho druhý příchod, po němž věřící apoštolské doby velmi toužili. Bude to totiž doba, kdy se po duchovním soudu věřícím dostane věčné odměny a kdy vše bude obnoveno. Proto to bude pro ně doba útěchy, doba blaženosti pro duši i pro tělo. Až do té doby zůstane Ježíš Kristus v nebi.

 

svatých proroků. 22Neboť Mojžíš řekl: Pán, náš Bůh, vám vzbudí proroka z vašich bratří jako mne. Toho budete poslouchat ve všem, co k vám bude mluvit. 23Každý však, kdo neposlechne toho proroka, bude vyhlazen z lidu. 24I všichni proroci, kteří mluvili od Samuela a dále, zvěstovali tyto dny. 25Vy jste synové proroků a (dědici) smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: A v tvém potomstvu budou požehnány všechny rody země. 26Bůh vzbudil svého služebníka nejdříve pro vás a poslal ho, aby vám žehnal, aby se tak každý odvrátil od svých nepravostí.“

 

4 Zatím co mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a sadduceové, 2kteří těžce nesli, že učí lid a hlásají v Ježíši vzkříšení z mrtvých. 3I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do příštího dne; byl už totiž večer. 4Ale mnozí z těch, kdo vyslechli tu řeč, uvěřili, a počet mužů vzrostl asi na pět tisíc.

5Potom nazejtří se shromáždili v Jerusalemě jejich předáci, starší a vykladatelé Písma, 6dále velekněz Annáš a Kaifáš, Jan, Alexander a všichni příslušníci velekněžského rodu. 7 I postavili je doprostřed a dotazovali se: „Jakou mocí anebo jakým jménem jste to vy učinili?“ 8Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl:

„Předáci lidu a starší! 9Jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrodiní na nemocném člověku, čím on byl uzdraven, 10 budiž známo vám všem a všemu lidu izraelskému: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze tohoto stojí před vámi tento člověk zdráv. 11On je ten kámen, který jste vy, stavitelé, zavrhli a který se stal úhelným kamenem. 12A v nikom jiném není spásy. Neboť není pod nebem dáno lidem jiné jméno, v kterém máme být spaseni.“

13Když pozorovali Petrovu a Janovu odvahu a shledali, že to jsou lidé neskolení a nevzdělaní, divili se; poznávali je, že bývali s Ježíšem, 14ale protože viděli, že s nimi stojí uzdravený člověk, neměli už co říci. 15Poručili jim pak, aby odešli ven ze shromáždění, a radili se mezi sebou: 16„Co máme udělat těmto lidem? Neboť že se skrze ně stal zjevný zázrak, je patrno všem obyvatelům Jerusalema a nemůžeme to popřít.

 

22. V Dt 18, 15—19 je stanoveno, že v izraelském národě bude zvláštní zřízení proroků. V tom je pak předpověděn i největší z proroků, na němž se vyplní všechny předpovědi starozákonních proroků, Ježíš Kristus. Kdo ho neposlechne, nepřijme jeho učení, bude vyhlazen z lidu Božího, určeného pro věčně blažený život, a propadne věčné smrti, odsouzení do pekla.

24. Samuelem začala doba proroků.

25. Připomíná zaslíbení dané Abrahamovi v Gn 12, 3. Jde o požehnání duchovní, obdařené duchovními dary, kterého se měli stát účastni nejprve Židé jako tělesní potomci Abrahamovi.

4, 2. Sadduccjská strana, k níž se hlásila tehdejší židovská byrokracie, uznávala jen Mojžíšem psaný Zákon a ne i podání starších jako strana farizejská. Popírala vzkříšení z mrtvých a posmrtnou odměnu nebo trest. Podle ní bylo vše jen osud, a takto popírali i Boží prozřetelnost.

11. Slova: „Kámen, který jste zavrhli...“ ze Žl117, 22 znamenají: Co bylo nepatrné a pohozené, ukázalo se jako něco velmi vzácného a důležitého, jak je pro stavbu důležitý kámen v základech domu v úhlu dvou stran. Židovští předáci, kteří měli vést lid v náboženském životě a ke spáse, zavrhli Ježíše Krista jako neužitečného v té věci. On se však stal základem duchovní budovy nového lidu Božího. Od něho máme pravdu, ospravedlnění, život věčný.

13. „Neskolení“ ne jako by neuměli číst, ale nenavštěvovali rabínské školy. „Nevzdělaní“ čili lidé prostí, jako bývají venkované.

16. Zázrak byl všem zřejmý. Kdyby pak potrestali apoštoly, mohli se obávat nevole lidu.

 

17Aby se to však neroznášelo ještě více mezi lid, pohrozme jim, aby již žádnému člověku nemluvili v tomto jménu.“ 18I zavolali je a přikázali jim, ať vůbec nemluví ani neučí ve jménu Ježíšově. 19Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Je-li spravedlivé před Bohem, abychom poslouchali více vás než Boha, suďte sami; 20vždyť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ 21Oni je s hrozbou propustili, protože nenalézali, jak by je potrestali, kvůli lidu, poněvadž všichni velebili Boha pro to, co se stalo. 22Přes čtyřicet let bylo totiž člověku, na kterém se udalo toto zázračné uzdravení.

23Když byli propuštěni, přišli k svým (bratřím) a pověděli jim, co všechno jim řekli veleknězi a starší. 24Sotva to vyslechli, zvolali společně k Bohu: „Vládce, tys učinil nebe a zemi a moře i vše, co je v nich. 25Ty jsi skrze Ducha svatého ústy svého služebníka Davida řekl:

Proč se vzbouřily národy

a kmeny obmýšlely marné věci?

26 Povstali králové země

a vládcové se sešli spolu

proti Pánu

a proti jeho Pomazanému.

27Vpravdě se totiž sešli v tomto městě Herodes a Poncius Pilát s pohany a izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, 28aby vykonali, o čem tvá moc a tvůj úradek předem ustanovily, že se má státi. 29A proto nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby se vší odvahou mluvili tvé slovo, 30a ty při tom vztahuj svou ruku k uzdravování a ke konání znamení a divů skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“ 31A když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a mluvili s odvahou Boží slovo.

32Množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši, a ani jeden neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, nýbrž vše měli společné. - 33Apoštolové vydávali velkou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a velká milost byla na nich na všech. -

 

19. Petr viděl, že jejich zákaz je přímo proti nařízení Božímu, apoštolům jasně danému, že mají hlásat Ježíše Krista a spásu v něm. Soudí-li tedy podle Boha, nemohou dát apoštolům takový zákaz. V tom případě bylo by hříšné je poslechnout.

23—31. Modlitba věřících za představené.

25—26. Slova ze Žl2, který celý předpovídá o Kristu. Jejich historické naplnění vidí věřící na těch, kdo usmrtili Ježíše Krista a nyní pronásledují apoštoly.

30. Neprosí nejprve za ochranu svých pozemských životů, nýbrž za to, aby se stali vhodnými služebníky k šíření evangelia.

32—5, 11. Společný majetek věřících.

32. V tomto společném náboženském životě a rodinném spolucítění ani nemluvili o tom, že někdo něco vlastní. Tak byli ochotni poskytovat ze svého majetku těm věřícím, kteří strádali. Neprodali také všechno najednou, nýbrž po částech, jak toho potřeba vyžadovala. Láska je „nutila“ k takovému jednání. A co z té lásky prodali, pokládali již za majetek všech věřících, a proto peníze kladli k nohám apoštolům, představeným církve. Jako vzorný příklad je uveden Josef, který prodal pole a peníze dal církvi k volnému použití. K otázce společného majetku v prvotní Církvi třeba ještě poznamenat: Nebylo to nikým nařízeno, aby věřící dali svůj soukromý majetek obci věřících. Nikdo ani morálně nebyl k něčemu podobnému nucen, jak Petr řekl výslovně Ananiášovi 5, 4. A z 12, 12 plyne, že si věřící ponechávali soukromý majetek, jako Marie, matka Markova, si ponechala vlastnictví svého domu, v němž se věřící scházeli. V žádné jiné křesťanské obci nebyl také zaveden podobný život stran společného majetku z dobrovolných darů věřících. V Jerusalemě to bylo vhodné, protože chudých věřících bylo mnoho. Přesto obec v Jerusalemě brzy zchudla, takže apoštol Pavel se zavázal činit sbírky na misijních cestách pro chudé věřící v Jerusalemě (11, 29; 20, 4; 24, 17; Řím 15, 26; 1 Koř 16, 1...; 2 Kor 9, 1). Lukáš pak zvláště vylíčil život jerusalemské církve i v majetkových věcech, aby všem věřícím ukázal příklad hrdinské lásky k chudým. Je to vzor lásky k chudým pro budoucí věřící. 5, 2. Zaslepeni jsouce lakotou uzmuli z utržených peněz a z touhy po dobrém jméně u věřících dali apoštolům jen část peněz, ale takovým způsobem, jako by dávali všechno. Kdyby řekli, že dávají jen část, nic by se nestalo. Poněvadž však předstírali, že dávají všechno, jednali pokrytecky, lživě. A to k apoštolům, plným Ducha svatého, představeným církve, v které přebýval Duch svatý.

 

34Vždyť ani nebylo mezi nimi chudáka. Neboť všichni, kteří byli majetníky polí nebo domů, prodávali je a peníze za prodané věci přinášeli 35 a kladli apoštolům k nohám. Rozdávalo se pak každému, jak kdo potřeboval. 36Tak Josef, kterého apoštolově nazvali Barnabáš, což je v překlade „syn útěchy", levita, rodem z Kypru, 37měl pole, prodal je a peníze přinesl a položil apoštolům k nohám.

 

5 Avšak jeden muž, jménem Ananiáš, se svou manželkou Sařirou prodal pole 2a podvodně si vzal z peněz, s vědomím i své manželky, a nějakou část přinesl a položil apoštolům k nohám. 3Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč ďábel naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu svatému a aby sis podvodně vzal z peněz za pole? 4Což, když jsi je měl, nezůstávalo tvým, a když bylo prodáno, nebylo v tvé moci? Proč sis usmyslil v srdci tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“ 5Když Ananiáš slyšel tato slova, zhroutil se a skonal. I padla velká bázeň na všechny, kteří to slyšeli. 6Mladí muži pak vstali, zavinuli jej, vynesli a pochovali. 7Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, ale nevěděla, co se stalo. 8Petr k ní promluvil: „Pověz mi, zdali jste za tolik prodali to pole?“ Ona odpověděla: „Ano, za tolik.“ 9Petr pak k ní: „Proč jste se smluvili k pokoušení Ducha Páně? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi a vynesou tě.“ 10I zhroutila se náhle před jeho nohy a skonala. Vstoupili pak mladí muži a nalezli ji mrtvou. I vynesli ji a pochovali k jejímu muži. 11A celé církve a všech, kdo to slyšeli, zmocnila se velká bázeň.

12Skrze apoštoly se pak dalo mnoho znamení a divů mezi lidem. A všichni bývali pohromadě v podloubí Šalomounově. 13Z ostatních se však nikdo neodvažoval připojit k nim, avšak lid je velebil. 14Stále více přibývalo věřících v Pána, množství mužů a žen. - 15Dokonce i na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a nosítka, aby, až půjde Petr, aspoň jeho stín padl na někoho z nich. 16Také se sbíhalo z měst okolo Jerusalema mnoho lidí a přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

17Povstal však velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž strana sadducejská; byli plni závisti 18a vztáhli ruce na apoštoly a vsadili je do veřejného žaláře. 19Ale anděl Páně otevřel v noci dveře žaláře, vyvedl je a řekl:

 

5. Smrt nastala za takových okolností, že zásah trestající Boží spravedlnosti byl patrný.

9. Pokoušeli Ducha svatého pochybovačným předpokládáním, zdali všechno ví a působí v představených církve. Trest povznesl kázeň v církvi a upevnil apoštolskou autoritu, pocházející od samého Krista. 12—42. Marné úsilí velerady zabránit šíření víry.

19. Apoštolově byli uvězněni, obec tím byla zbavena mravní opory, zdálo se, že vše je ztraceno. Ale tu přispěl Bůh a vyplnil příslib Kristův: „Brány pekelné ji nepřemohou.“ Proto kdo je v Církvi, nikdy nemá ztrácet naději jak ve věcech vlastní spásy, tak je-li ohroženo postavení Církve.

 

20 „Jděte, postavte se a mluvte v chrámě lidu všechna slova tohoto života.“ 21 Když to uslyšeli, vstoupili za úsvitu do chrámu a učili.

Zatím se dostavil velekněz i jeho stoupenci, svolali veleradu a všechny starší izraelských synů a poslali do žaláře, aby je přivedli. 22Když tam však služebníci přišli, nenalezli je ve vězení. I vrátili se a oznámili toto.- 23„žalář jsme nalezli sice zavřený se vsí pečlivostí a strážce jak stojí přede dveřmi, ale když jsme ho otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenalezli.“ 24Když velitel chrámu a veleknězi uslyšeli tato slova, byli o nich na rozpacích, co se to mohlo státi. 25Ale kdosi přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“ 26Tu odešel velitel se stráží a přivedl je, ne násilím, neboť se obával lidu, aby nebyli kamenováni. 27Když je přivedli, postavili je ve veleradě. A velekněz se jich otázal: 28 „Přísně jsme vám nařídili, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jerusalem svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ 29Než Petr a apoštolově na to řekli: „Více se sluší poslouchat Boha než lidi. 30Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy usmrtili, když jste ho pověsili na dřevo. 31Toho povýšil Bůh svou pravicí na vládce a spasitele, aby dopřál Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědky těchto věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ 33Když to uslyšeli, zuřili a chtěli je zabít.

34Povstal však ve veleradě jeden farizeus, jménem Gamaliel, učitel Zákona, vážený u všeho lidu, a rozkázal, aby je na chvíli vyvedli ven. 35A řekl jim: „Izraelité, dobře si rozmyslete, jak chcete naložit s těmito lidmi. 36Vždyť před nějakou dobou povstal Theudas, který říkal, že on něco jest, a k němu se přidalo asi čtyři sta mužů. Ale byl zabit, a všichni jeho přívrženci byli rozptýleni a zničeni. 37Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid. I ten zahynul, a všichni jeho přívrženci byli rozprášeni. 38A proto vám pravím: Nechtě ty lidi s pokojem a pusťte je! Neboť je-li tento záměr nebo toto dílo z lidí, rozpadne se; 39je-li však z Boha, nebudete je moci zrušit, aby se snad i neukázalo, že se stavíte proti Bohu.“

 

22. Kodex D: „služebníci přišli, otevřeli žalář a nenalezli je…“

28. Tak volali Židé u Mt 27, 25.

29. Petr již neponechává veleradě rozhodnout, co je spravedlivé, jako v 4, 19, ale sám rozhoduje přesně a důrazně: „Více se sluší poslouchat Boha než lidi", čili odmítnout poslušnost lidem, členům velerady, kteří se stavějí proti nařízení Božímu zvěstovat spásu v Ježíši Kristu. Jejich zákaz je bezcenný. Oni, apoštolové, budou plnit vůli Boží nezávisle na pozemské autoritě. Jaká odvaha v hájení lidské svobody od lidí, kteří stáli před pozemskou mocí bez jakékoli vnější opory!

30. Oni zavinili smrt (Jan 19, 11).

31. Toho odpuštění mohou dosáhnout i členové velerady, původcové smrti Kristovy.

34. Gamaliel byl jeden ze sedmi nejslavnějších učitelů s Čestným titulem rabban, t. j. náš učitel. U něho studoval i Šavel, apoštol Pavel. Pokud byl nakloněn křesťanům, není jasné. Podle některých zpráv se stal pak křesťanem.

36—37. V té době horečného očekávání Mesiáše jako národního osvoboditele vynořovali se vůdcové lidu, kteří působili mesiášské povstání hlavně v krajích galilejských. Vycházeli ze zásady, že Židé jako lid Boží nemají odvádět daně římské vládě, a tím uznávat její nadvládu. Theudas vzbudil povstání při sčítání lidu r. 6 po Kristu.

38. Gamaliel radil k snášenlivosti; ta se však někdy může ukázat jako škodlivá, jde-li totiž o nějaké nebezpečné hnutí v národě. Kristovo učení a činnost apoštolů byla již potvrzena tolika zázraky, že již nemohla být pokládána za zhoubnou, naopak měla být podporována.

 

A poslechli ho. 40 I povolali apoštoly, zmrskali je a přikázali, aby nemluvili ve jménu Ježíšově, a propustili je.

41Oni tedy odcházeli z velerady s radostí, že byli uznáni za hodný pro to jméno trpěti potupu. 42A nepřestávali denně učit v chrámě i po domech a zvěstovat Krista Ježíše.

 

6 V těch dnech, kdy se množil počet učedníků, začali Hellenisté reptat proti Hebreům, protože jejich vdovy byly zanedbávány při denním podělování. 2Proto dvanáct (apoštolů) svolalo množství učedníků a řekli: „Nehodí se, abychom my zanechali Božího slova a sloužili stolům. 3 Proto, bratři, vyhlédněte si ze sebe sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, abychom je ustanovili nad touto potřebou. 4My pak se nadále budeme věnovat modlitbě a službě slova.“ 5 I zalíbila se ta řeč celému shromáždění a vyvolili Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, a Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, antiochijského proselytu. 6Ty představili apoštolům, a když se pomodlili, vložili na ně ruce.

7Slovo Boží rostlo a počet učedníků v Jerusalemě se neobyčejně množil; také četný zástup kněží se podroboval víře.

8Štěpán pak, plný milosti a síly, činil veliké divy a znamení v lidu. 9Povstali však někteří se synagogy zvané Libertinů, Kyrenských, Alexandrijských a z těch, kteří pocházeli z Kilikie a Asie, a přeli se se Štěpánem; 10ale nemohli odolat moudrosti a Duchu, v kterém mluvil. 11Tu navedli muže, aby říkali: „Slyšeli jsme ho mluvit rouhavé řeči na Mojžíše a na Boha.“ 12 I pobouřili lid, starší a vykladatele Písma a přihnali se, popadli ho a přivedli do velerady; "postavili pak křivé svědky a ti vypovídali: „Tenhle člověk neustále mluví řeči proti tomuto svatému místu a Zákonu. 14Neboť jsme ho slyšeli, že říkal:,Tenhle Ježíš Nazaretský zruší toto místo a změní ustanovení, která nám dal Mojžíš.'“ 15Všichni přísedící ve veleradě na něho upřeně pohlédli a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.

 

41. K té radosti vybízel Ježíš Kristus u Mt 5, 11. 6, 1—7. Péče církve o chudé vdovy.

1. Hellenisté jsou obrácení Židé, kteří se narodili a byli vychováni mimo Palestinu; jejich rodnou řečí byla řečtina. Hebreové jsou zase obrácení Židé, kteří se narodili a byli vychováni ve Svaté zemi; jejich mateřskou řečí byla aramejština. Ti se pokládali za lepší a věrnější část vyvoleného národa. To se projevilo i v křesťanské obci při podělování chudých vdov pokrmy a šatstvem.

To prováděli jáhni či diákoni (od diakonia, služba). Byli zde již diákoni, ale jen hebrejští. Apoštolové, kteří se onou prací nezabývali, vybídli věřící, aby si zvolili i sedm jáhnů z Hellenistů, kteří by pečovali o hellenské vdovy. Tak měl být zase zaveden spravedlivý řád a pokoj.

3. Kodex D: „Oč konečně jde, bratři? Vyhlédněte...“

6. Z ustanovení: modlitba a vkládání rukou, plyne, že jáhenství je svatá služba a svátost; tu mohli udělit jen apoštolově. Byla jím udělována milost, která byla ve shodě se svatou službou. Úkolem jáhnů totiž nebylo starat se jen o pozemské věci u věřících, nýbrž také kázat a křtít (6, 10; 8, 5...). 8—8, 3. Činnost a mučednická smrt jáhna Štepána.

9. Židé rozptýlení po různých zemích se rádi vracívali do Palestiny a hlavně do Jerusalema, aby tam, v zemi otců, nějakou dobu pobyli nebo podle možnosti se usadili. Tu se pak Židé z jednotlivých krajů shromažďovali, aby se navzájem poučovali o náboženském životě a projednali mnohé otázky nejen náboženské, ale i národní a politické. To shromáždění se nazývá synagoga. Název pak přešel i na budovu, v které se shromažďovali.

14. Štěpán opakoval předpovědi Páně o zboření chrámu jako trest za hříchy Židů, a ne, že Ježíš sám zboří chrám. O Zákonu se pak vyjádřil, že nepřispívá ke spáse, protože všechna spása a spravedlnost pochází od Krista a uděluje se křtem svatým. Neříkal však, že obřízka a jiné předpisy starozákonní nemají být zachovávány.

 

7 Velekněz pak řekl: „Je tomu tak?“ 2A on mluvil:

„Bratři a otcové, poslyšte! Bůh slávy se zjevil našemu otci Abrahamovi, dokud byl v Mesopotamii, dříve než přebýval v Charranu, 3a řekl mu: Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu. 'Tehdy vyšel ze země Chaldejské a přebýval v Charranu. Po smrti jeho otce jej odtamtud přestěhoval do této země, v které vy nyní přebýváte. 5A nedal mu v ní dědictvím ani píď země, ale slíbil, že ji dá v držení jemu a jeho potomstvu po něm, ačkoliv neměl dítě. 6Bůh pak promluvil takto: Jeho potomstvo bude přebývat v cizí zemi, i zotročí je a budou je utlačovat po čtyři sta let. 7Ale národ, jemuž budou otročit, já budu soudit, řekl Pán, a potom vyjdou a budou sloužit mně na tomto místě. HI dal mu smlouvu v obřízce. A tak zplodil Izáka a obřezal ho osmého dne, a Izák Jakuba a Jakub dvanáct patriarchů.“

9„Patriarchové ze žárlivosti prodali Josefa do Egypta; ale Bůh byl s ním 10a vysvobodil ho ze všech jeho útrap, dal mu přízeň a moudrost před faraónem, egyptským králem; ten ho ustanovil správcem nad Egyptem a nad celým svým domem. 11Přišel pak hlad a velké soužení na celý Egypt a Kanaan, a naši otcové nenacházeli potravy. 12Když Jakub uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce po prvé. 13A po druhé byl Josef poznán od svých bratří a farao se seznámil s jeho rodem. 14Josef pak poslal pro Jakuba, svého otce, i pro celé příbuzenstvo, celkem sedmdesát pět duší. 15Tak sestoupil Jakub do Egypta a zemřel on i naši otcové. 16 I byli přeneseni do Sichemu a pochováni do hrobu, který koupil Abraham za odvážené stříbro od synů Emorových v Sichemu.“

17„Když se blížil čas zaslíbení, které Bůh dal Abrahamovi, vzrostl a rozmnožil se lid v Egyptě, 18až začal vládnout v Egyptě jiný král, který neznal Josefa. 19Ten šel se lstí na náš rod a chtěl uškodit otcům, když je nutil odkládat jejich nemluvňata, aby nezůstala na živu. 20V té době se narodil Mojžíš a byl milý Bohu. Tři měsíce byl kojen v otcovském domě. 21 Když však byl odložen, ujala se ho faraónova dcera a vychovávala si ho za syna. 22A Mojžíš byl vyučen ve vší egyptské moudrosti a byl mocný ve svých slovech a činech. 23Když dovršoval čtyřicátý rok věku, přišlo mu na mysl navštívit své bratry, izraelské syny. 24Když spatřil, že se komusi děje křivda, zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že zabil Egypťana.

 

15. Vnitřní jas a zář Štěpánova ducha, hojně obdařeného dary Ducha svatého, se projevila i navenek, takže jeho tvář zkrásněla a jevila povznesenost, jako by to byla tvář anděla. O něčem podobném se dočítáváme i v životech svatých. Proto se kolem jejich hlavy maluje svatozář. 7, 1.., Štěpán ukazuje v dlouhé řeči svou znalost Božích plánů s národem izraelským. Mluví hlavně o Mojžíšovi, ale přitom má na mysli Ježíše Krista: jak se chovali Židé k tomuto vyslanci Božímu, tak se chovali i k Ježíši Kristu, který jim přinesl spásu.

2—16. Líčí Boží starost o praotce izraelského národa, jak je zaznamenává jejich historie v Gn 12, 1...

17—43. V dějinách izraelského národa za vedení Mojžíšova ukazuje, jak Židé byli nechápaví k Božímu vedení a od Boha se odvraceli.

22. V knize Ex 2, 10 se nepraví výslovně, že Mojžíš byl vyškolen po egyptském způsobu, v řeči, lékařství, hvězdářství, v hudbě. Předpokládá se to však, protože byl vychován faraónovou dcerou.

 

25Domníval se pak, že jeho bratří pochopí, že Bůh jim dává skrze něho vysvobození; ale oni nepochopili. 26Příštího dne se objevil mezi nimi, když se přeli, a pokoušel se je upokojit slovy: ,Muži, jste bratřil Proč si navzájem křivdíte?' 27Ale ten, který křivdil bližnímu, odehnal ho se slovy: Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem nad námi? 28 Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana? 29Pro to slovo Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi Madiánské, kde zplodil dva syny.“

30„Uplynulo čtyřicet let a ukázal se mu na poušti hory Sinai anděl v ohni hořícího keře.31 Jakmile to Mojžíš spatřil, podivil se tomu vidění. A když šel blíže, aby se lépe podíval, zazněl hlas Páně: 32Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův. Mojžíš se zachvěl a neodvažoval se podívat. 33 I řekl mu Pán: Zuj si opánky s nohou! Neboť místo, na němž stojíš, je země svatá! 34Dobře jsem viděl utrpení svého lidu v Egyptě a slyšel jsem jejich nářek, i sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A proto pojď, pošlu tě do Egypta!"

35„Tohoto Mojžíše, kterého odmítli slovy: Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem?, toho poslal Bůh jako vládce a vysvoboditele skrze anděla, který se mu ukázal v keři. 36Ten je vyvedl a konal divy a znamení v Egyptské zemi, v Rudém moři a na poušti po Čtyřicet let. 37To je ten Mojžíš, který řekl izraelským synům: Bůh vám vzbudí proroka z vašich bratří jako mne. 38To je ten, který se stýkal ve shromáždění na poušti s andělem, jenž k němu mluvil na hoře Sinai, a také s našimi otci; on přijal živá slova, aby je dal vám. 39Naši otcové ho však nechtěli být poslušní, nýbrž zamítli ho a obrátili se svým srdcem k Egyptu, 40když pravili Aronovi: Udělej nám bohy, kteří by šli před námi; neboť o tomto Mojžíšovi, který nás vyvedl z Egyptské země, nevíme, co se mu stalo. 41I zhotovili v těch dnech tele a přinesli modle oběť a veselili se nad dílem svých rukou. 42Bůh se však odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je psáno v knize Proroků:

Nepřinášel jsi mi žertvy a oběti

po čtyřicet let na poušti,

dome izraelský?

43I chopili jste se

stánku Molochova

a hvězdy boha Refana,

model, které jste si udělali,

abyste se jim klaněli;

i přesídlím vás za Babylon.

44Naši otcové měli na poušti stánek svědectví, jak jim nařídil Bůh, když promlouval k Mojžíšovi, že jej má udělat podle vzoru, který viděl. 45Ten také převzali naši

 

33. Odložit opánky je znamení úcty. Výchoďané vstupovali a doposud vstupují na svatá místa bosýma nohama.

37. Jde o předpovědění Mesiáše v Dt 18, 15.

38. Anděl zastupující Boha dával Mojžíšovi nařízení Boží, a ten je zase oznamoval Izraelitům shromážděným na poušti. Štěpán chtěl co nejvíce zdůraznit tuto vznešenou úlohu Mojžíšovu pro dobro Izraelitů, aby se nakonec ukázalo, jak zacházeli s Ježíšem, kterého ukřižovali, a on byl přece daleko vznešenějším prostředníkem než Mojžíš (srov. Gal 3, 19).

42. „Vydal je", t. j. odmítl dát jim milost, aby neupadli do modloslužby. Sami svou nedůvěrou si zavinili ztrátu přízně Boží. - „Nebeské vojsko“ jsou měsíc a hvězdy, které pro množství a řád se podobají vojsku.

42—43. Amos 5, 25—27 připomíná Izraelitům modloslužbu, které se dopouštěli na poušti a potom.

 

otcové a vnesli ho s Josuem do země držené od pohanů, které Bůh vyhnal před našimi otci, až do dnů Davidových. 46Ten nalezl milost před Bohem a toužil vyhledat místo k přebývání Bohu Jakubovu. 47Šalomoun mu pak vystavěl dům. 48Avšak Svrchovaný nepřebývá v tom, co udělaly lidské ruce, jak říká prorok:

49Nebe je mi trůnem;

země pak podnoží mým nohám.

Jaký dům mi vystavíte? praví Pán;

anebo které je místo

mého odpočinuti?

50Zda to všechno neučinila má ruka?

51Tvrdošíjni a neobřezaní v srdcích a v uších, vy vždycky odporujete Duchu svatému; jako vaši otcové, tak i vy. 52 Kterého z proroků nepronásledovali vaši otcové? A zabili ty, kteři předpovídali o příchodu Spravedlivého, jehož zrádci a vrahy jste se nyní stali vy. 53Vy, kteří jste Zákon za přisluhy andělů přijali, ale nezachovali.“

54Když to slyšeli, zuřili ve svých srdcích a skřípali na něho zuby. 55On však, plný Ducha svatého, upřel zrak k nebi a viděl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží. 56A řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“ 57Oni však hlasitě vzkřikli, zacpali si uši a hromadně se na něho vrhli. 58 I vyvrhli ho ven z města a kamenovali. A svědkové odložili si pláště k nohám mladého muže, který se jmenoval Šavel. 59 I kamenovali Štěpána, který se modlil takto: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ 60Pak klesl na kolena a zvolal silným hlasem: „Pane, neměj jim to za hřích!“ A po těchto slovech zesnul.

 

8 Šavel pak souhlasil s jeho usmrcením.

V ten den nastalo veliké pronásledování i církve v Jerusalemě; všichni, kromě apoštolů, rozprchli se po krajích Judeje a Samařská. 2Zbožní muži pak pochovali Štěpána a velmi nad ním naříkali. 3Šavel však hubil církev; vnikal do domů, odvlékal muže i ženy a vsazoval do žaláře.

4Ti tedy, kteří se rozprchli, hlásali na svých cestách to učení. 5Tak Filip sestoupil do samařského města a hlásal jim Krista. 6Lid byl pozorný k tomu, co Filip mluvil,

 

49. Slova jsou vzata podle smyslu z proroka Iz 6. 1—2.

51. Obřízka byla znamením na těle, že její nositel bude poslušně plnit Boží Zákon. Židé však srdcem k Bohu nelnou, nejsou mu oddáni a odpírají poslouchat, co je vůlí Boží. To ukazovali zvláště za působení Ježíše Krista. Odpírali té milosti Bohem jim nabízené, a takto vzdorují působení Ducha Božího.

55. Štěpán upadl do vytržení a viděl slávu Boží, podobně jako se Bůh zjevil v záři a ohnivém jasu (Ex 16, 7). Ježíš zaujímal to nejčestnější místo v nebi a stál, jako by byl připraven přispět Štěpánovi na pomoc. Tím viděním byl Štěpán povzbuzen a duchovně posílen.

57. Ze Štěpánových slov pochopili, že uznává Ježíše za rovného Bohu. To bylo ovšem pro ně rouhání, které se trestá kamenováním (Lv 24, 14).

Nečekali na jeho odsouzení právoplatným soudem, ani na dovolení od římského prokurátora, ale hned ho vyvedli ven z města, protože nebylo dovoleno provádět rozsudek smrti uvnitř městských hradeb.

58. Složili svrchní roucha, aby měli volnější ruce, k nohám Šavla, kterému nejvíce záleželo na potrestání „rouhače“. Při kamenování nejprve první svědek udeřil kamenovaného do prsou a shodil jej naznak s výše několika metrů. Nezlomil-li si pádem vaz, udeřil jej kamenem další svědek, a potom na něj házeli kameny ostatní přítomní.

60. Tak se modlil za své nepřátele i Ježíš na kříži (Lk 23, 42). Štěpán jim vyprošuje u Ježíše milost obrácení a odpuštění.

8, 4—25. Obrácení Samaritánů na víru.

4. Pronásledování nakonec přispělo k rozšíření evangelia.

 

jednomyslně poslouchal a pozoroval znamení, která činil. 7Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s mocným křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých. 8Proto se ono město náramně rozradovalo.

9V tom městě žil předtím nějaký muž jménem Šimon a provozoval kouzla. Ten mámil samařský lid a říkal o sobě, že je něco velikého. "Všichni, malí i velcí, věnovali mu pozornost a říkali: „Tento je Boží moc, která se nazývá Veliká.“ "Byli mu zcela oddáni, protože je dlouhou dobu mámil svými kouzly. 12Když však uvěřili Filipovi, který hlásal Boží království a jméno Ježíše Krista, dávali se křtít muži i ženy. 13Tu uvěřil i sám Simon, dal se pokřtít a přidržoval se Filipa. A když viděl, jak se dějí veliká znamení a moci, žasl.

14Když apoštolově v Jerusalemě uslyšeli, že Samaria přijala Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. 15Ti tam přišli a modlili se nad nimi, aby přijali Ducha svatého. 16Doposud totiž na žádného z nich nesestoupil, ale byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. "Tehdy vkládali na ně ruce, a oni přijímali Ducha svatého.

18Když však Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů uděluje Duch svatý, nabídl jim peníze 19se slovy: „Dejte i mně tuto moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého.“ 20Ale Petr mu řekl: „Ať zhynou tvé peníze i s tebou, poněvadž ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze. 21Nemáš podílu ani údělu v této věci; neboť tvé srdce není přímé před Bohem. 22Proto se odvrať od této své špatnosti a pros Pána, snad ti bude odpuštěn ten úmysl tvého srdce. 23 „Pozoruji totiž, že jsi pln hořké žluči a spoután nepravostí.“ 24Šimon pak odpověděl: „Modlete se za mne k Pánu, aby na mne nepřišlo nic z toho, co jste řekli.“ 25 Když tedy oni vydali svědectví a skončili hlásání slova Páně, vrátili se do Jerusalema a mnohým samařským krajinám kázali radostnou zvěst.

26Anděl Páně pak takto promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi k jihu na cestu, kterou se sestupuje z Jerusalema do Gázy; je to pustá cesta.“ 27On vstal a odešel. A hle, jeden Ethiopan, mocný komoří u ethiopské královny -kandaky, který spravoval všechny její poklady, přišel se poklonit do Jerusalema. 28Na zpáteční cestě seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše, 29I řekl Duch Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“

 

9. Pokládal se za vyslance Božího. Samaritáni se na něho dívali jako na zjevení nejvyšší moci Boží. Ve skutečnosti prováděl nějaké mimořádné kousky ve spojení se satanem.

13. Jeho obrácení nebylo upřímné. Augustin: „Netoužil po milosti, nýbrž po moci; ne po tom, co by ho vysvobodilo, ale čím by se vynášel.“

16. „Pokřtěni ve jméno Pána Ježíše“, aby vyznávali, kdo on jest, a aby se stali v životě jeho následovníky.

17. Jde o svátost biřmování: modlitba (v 15) a vkládání rukou jsou vnějším znamením udělované milosti. Je to svátost odlišná od křtu; příjemce dostává zvláštní milost, kterou Lukáš nazývá Duchem svatým. Je to tedy další vnitřní posvěcení a udělení mimořádných darů Ducha, jak toho bylo na počátku Církve třeba. Moc udělovat tuto svátost neměl každý, toliko apoštolově.

19. Od Šimona dostal ten hřích jméno: simonie - svatokupectví.

22. Ačkoliv hřích Šimonův byl velmi těžký, Petr ho přece povzbuzuje k pokání. Snad se přece upřímně obrátí.

24. Kodex D přidává po „...co jste řekli", toto: ,,a nepřestával mnoho naříkat.“

26—45. Obráceni ethiopskčho komořího.

27. Kandake není vlastní jméno, nýbrž jméno královské důstojnosti; jako v Egyptě se říkalo králi farao. - Ethiopan nebyl Žid, ale jen uvěřil v jednoho Boha, ctil ho se Židy.

 

30Filip tedy přispěchal a když slyšel, jak čte proroka Izaiáše, řekl: ,,A rozumíš tomu, co čteš?“ 31A on pravil: „Jak bych také mohl, když mi to nikdo nevyloží?“ I požádal Filipa, aby vystoupil a posadil se s ním. 32Ato místo z Písma, které četl, bylo toto:

Jako ovce k zabití byl veden

a jako beránek před tím,

který ho stříhá, je němý,

tak neotevřel svých úst.

33 V ponížení byl soud

nad ním zrušen.

Kdo pochopí jeho pokolení?

Neboť bude vzat jeho život ze země.

34Komoří se otázal Filipa: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě či o někom jiném?“ 35Filip tedy počal mluvit, a vycházeje od onoho místa z Písma, zvěstoval mu Ježíše. 36Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě; i pravil komoří: „Hle, voda, co brání, abych nebyl pokřtěn?“ (37) 38 I rozkázal zastavit vůz, a oba, Filip i komoří, sestoupili do vody, a pokřtil ho.

39 Když však vystoupili z vody, duch ran uchvátil Filipa, takže ho již komoří ne spatřil. Jel tedy svou cestou a radoval se 40Filip se pak octl v Azotu, procházel vše mi městy a hlásal radostnou zvěst, až při šel do Caesareje.

 

31. Nikdo si nemůže důvěřovat, že sám porozumí smyslu Písma svatého. Je třeba vykladatele. Jediná Církev svatá v svém učitelském úřadě je schopna autoritativně a neomylně prohlásit, jaký je smysl toho neb onoho místa Písma svatého.

32. Iz 53, 7—8 předpovídá tichost a trpělivost Mesiášovu při utrpení za spásu lidstva.

37. A Filip řekl: „Včříš-li z celého srdce, může to být.“ On odpověděl: „Věřím, že Ježíš je Syn Boží.“ Tento verš není v důležitějších rukopisech.

 

9 Šavel však ještě soptil hrozbami a zabije ním proti učedníkům Páně. I přišel k vele knězi 2a žádal ho o doporučující listy k sy nagogám v Damašku, aby, najde-li tam které stoupence toho vyznání, muže i ženy v poutech je přivedl do Jerusalema. 3 Jak by na cestě a blížil se k Damašku, najednou je ozářilo světlo z nebe. 4 I padl na zem uslyšel hlas, který k němu mluvil: „Šavle Šavle, proč mě pronásleduješ?“ 5 On řekl „Kdo jsi, pane?“ A on: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 6Ale vstaň, vejdi do města, a bude ti řečeno, co máš činit. 7Muži pak, kteří s ním cestovali, stáli oně měli. Slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli 8ŠaveI však povstal se země, měl ote vřené oči, a nic neviděl. Vzali ho tedy z

 

9, 1—30. Podivuhodné obrácení pronásledovatele Církve.

1. Není známo, že by se Šavlovým souhlasem byl usmrcen někdo jiný kromě Štěpána. K vysvětlení však stačí, že zavíral věřící do žaláře, aby byli postaveni před soud a odsouzeni k smrti.

2. Žádal listiny od velekněze, aby mohl jednat jako zplnomocněnec velerady, která uplatňovala svou moc ve věcech náboženských i nad Židy mimo Palestinu.

3. Z Jerusalema do Damašku je 225 km. Když se k němu blížil, obklopilo ho světlo, silnější než světlo denní. Má se za to, že to bylo světlo vycházející z těla zmrtvýchvstalého Krista. Porazilo ho na zem, ale neochromilo mu smysly, vždyť slyší hlas. Je překvapen, že mluvící ho oslovuje vlastním jménem a zná účel jeho cesty. Nejvíce pak na něj působí to, že ta bytost se ztotožňuje s pronásledovanými. V jeho otázce: „Kdo jsi, pane?“ je už uctivost. Ježíš se mu dá poznat, ale nepoučuje ho sám, co má činit, nýbrž posílá ho církvi v Damašku, kterou šel pronásledovat.

7. Na ně se mohl Pavel vždy odvolat.

8. Možno rozumět tak, že když otevřel oči, nic neviděl. Nebo lépe: nic neviděl, ačkoli měl otevřené oči. Patřil do onoho nadzemského světla, které bylo tak silné, že byl jako ve tmě, když přešel do obyčejného denního světla. Z tohoto účinku na Šavlův zrak také třeba soudit, že zjevení bylo něco skutečného mimo Šavla.

 

ruce a dovedli do Damašku. 9A tři dny neviděl, nejedl a nepil.

10V Damašku pak byl jeden učedník jménem Ananiáš; a tomu řekl Pán ve vidění: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Hle, tu jsem, Pane.“ 11A Pán k němu: „Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a vyhledej v domě Judově Šavla, zvaného Tarský; neboť hle, modlí se; 12a viděl ve vidění muže, jménem Ananiáše, jak vešel a vložil na něho ruce, aby nabyl zraku. 13Ananiáš však odpověděl: „Pane, slyšel jsem od mnohých o tomto muži, kolik zla napůsobil tvým svatým v Jerusalemě. 14 I zde má moc od veleknězi spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ 15Ale Pán mu řekl: ,Jdi! Neboť on je mi vyvoleným nástrojem, aby nesl mé jméno před pohany, krále a izraelské syny. 16Já mu zajisté ukážu, jak mnoho musí trpět pro mé jméno.“ 17Ananiáš tedy odešel a vstoupil do domu. I vložil na něho ruce a řekl: „Bratře Šavle, poslal mě Pán - Ježíš, jenž se ti ukázal na cestě, kterou jsi šel, abys prohlédl a byl naplněn Duchem svatým.“ 18A v té chvíli jakoby šupiny spadly mu s očí a prohlédl. I vstal a byl pokřtěn, 19a když přijal pokrm, posilnil se.

Pobyl pak několik dní s učedníky v Damašku. 20A hned hlásal v synagogách Ježíše, že on je Syn Boží. 21Všichni, kdo ho poslouchali, žasli a říkali: „Což to není ten, který v Jerusalemě pronásledoval vyznavače toho jména a sem přišel proto, aby je v poutech odváděl k velekněžím?“ 22 Šavel si však počínal tím mocněji a uváděl do rozpaků Židy, kteří bydleli v Damašku, když dokazoval, že toto je Mesiáš.

23Ale po nějaké době se Židé uradili, že ho zabijí. 24Šavel však byl zpraven o jejich

 

10. Ananiáš byl snad jeden ze 72 učedníků; utekl tam před pronásledováním v Judsku. Nebo jeden z prvních křesťanů o svátku letnic.

11. „Přímá ulice": byla to výstavná ulice jako třída. Byla 30 m široká, se sloupořadím po obou stranách; zbytky lze spatřit dodnes.

12. Jsou to slova Lukášova o Šavloií; nepatří ke slovům Páně.

13. Křesťanské obce nežily odděleně, nýbrž navzájem si podávaly zprávy.

15. Šavel je „vyvolenou nádobou“ čili nástrojem v rukou Božích, vhodným totiž k tomu, aby sloužil plánům Božím o rozšíření evangelia mezi pohany, jak se o tom vypravuje v další části Skt ap.

16, Doposud trpěli křesťané od jeho zaslepené horlivosti pro Zákon. Od nynějška bude trpět on pro své nadšení pro pravdu Kristovu a pro touhu získat všechny Kristu. Takový bude jeho trest: bude nadmíru trpět pro Kristovo evangelium, ale jeho utrpení a práce budou setbou nových křesťanských obcí.

18. Zdálo se jen Šavloví, že mu spadly s očí jako šupiny, či skutečně mu něco spadlo s očí? Pavel prohlédl, a to najednou. Je to zázračné navrácení zraku.

19. Byl hned pokřtěn bez předběžného poučování, protože byl již poučen zjevením. Na to zjevení nikdy nezapomene, vždyť se mu ukázal Ježíš Kristus, jehož službě věnuje celý život, všechny síly duchovní i tělesné, svou vzdělanost a své srdce. Bude mnoho pracovat pro rozšíření evangelia, Takový obrat v jeho životě - z pronásledovatele se stane apoštol - nelze u farizeje Šavla vysvětlit přirozeně, zvláště, uváží-li se, že se naň nikterak nepřipravoval; vždyť šel do Damašku s rozhodnutím pronásledovat křesťany svým způsobem jako jeden z největších horlitelů pro židovskou věc proti křesťanům. A on měl zdravou a pevnou vůli. Dále z toho, co všechno prožil na apoštolských cestách, třeba soudit, že měl dobré nervy, takže musíme odmítnout názor, který by rád vysvětlil ono vidění jeho slabou nervovou soustavou. Viděl skutečně Krista a často se na to později odvolává. Na tomto vidění zakládá svou apoštolskou důstojnost a poslání.

23. Vypravování třeba doplnit tím, co o sobě píše Pavel v listě Gal 1, 15, totiž pobytem v Arábii, po němž se zase vrátil do Damašku, a pak teprve následuje cesta do Jerusalema.

24. Zmínka o tom v 2 Kor 11, 52.

 

úkladech. Hlídali pak i brány ve dne v noci, aby ho zahubili. 25Ale učedníci ho v noci vzali a hradbami ho spustili v koši. 26Když přišel do Jerusalema, pokoušel se připojit k učedníkům; všichni se ho báli, ježto nevěřili, že je učedníkem. 27Barnabáš však se ho ujal, uvedl k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě viděl Pána a že k němu mluvil, a jak si v Damašku neohroženě počínal ve jménu Ježíšově. 28I vystupoval s nimi všude v Jerusalemě a směle si počínal ve jménu Páně. 29Také promlouval a přel se s Hellenisty; oni však se pokoušeli usmrtit ho. 30 Jakmile to bratři zvěděli, zavedli ho do Caesareje a vypravili do Tarsu.

31Po celém Judsku, Galileji a Samarii měla tedy Církev pokoj, vzdělávala se, žila v bázni Páně a množila se utěšením Ducha svatého.

32Když potom Petr všechny obcházel, přišel i k svatým, kteří bydleli v Lyddě. 33Našel tam jednoho člověka jménem Eneáše, který již po osm let ležel na loži, poněvadž byl ochrnutý. 34I řekl mu Petr: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje - vstaň a ustel si!“ A hned povstal. 35I viděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Saronu a obrátili se k Pánu.

36V Joppe pak byla jedna učednice, jménem Tabitha, což je v překladu Srnka. Ta činila velmi mnoho dobrých skutků a hojně rozdávala almužnu. 37Ale v těch dnech se roznemohla a zemřela. I umyli ji a položili do horní síně. 38Poněvadž Lydda je blízko Joppe, a učedníci uslyšeli, že je v ní Petr, poslali k němu dva muže s prosbou: „Nemeškej a přijď až k nám!“ 39Vstal tedy Petr a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní síně. Tu ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly sukně a pláště, které jim Srnka dělala, dokud byla s nimi. 40Když Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: „Tabitho, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, posadila se. 41I podal jí ruku a pozdvihl ji. Zavolal pak svaté a vdovy a představil ji živou. 42Rozneslo se to po celém Joppe a mnozí uvěřili v Pána. 43Zůstal pak po mnoho dní v Joppe u nějakého koželuha Šimona.

 

29. V 22,17 je udán i jiný důvod jeho odchodu z Jerusalema, že totiž v Jerusalemě není apoštolát pro něho. Čeká ho práce jinde, mezi pohany.

30. Caesarea Palestinská byl hlavní přístav; jel tedy lodí do rodného města Tarsu.

31—43. Petrova visitační cesta po Judsku.

31. Žili v bázni Boží, ne v otroctví, ale dětinně podle učení evangelia. Rostli pak početně vlivem Ducha sv.; ten dával milost, poučoval a sílil.

32. Petr, který dosud zůstal v Jerusalemě, aby upevňoval a chránil mateřskou křesťanskou obec, v době pokoje se vydal jako vrchní pastýř na první visitační cestu po roztroušených křesťanských obcích v Judsku. Za necelé dva dny přišel do Lyddy.

35. Saron je přímořská rovina od Joppe na sever.

36. Přístavní město Joppe je vzdáleno od Lyddy 15 km. Tabitha-Srnka, řecky Dorkas, shromáždila do svého domu novou rodinu - z chudých. Svým příkladem táhne dále k charitní činnosti.

43. Koželuhové nepožívali u Židů zvláštní úcty. Petr na to nedbá.

 

10 V Caesareji žil nějaký muž jménem | Kornelius, setník čety, zvané Italská. 2Byl i zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával lidu mnoho almužen a vytrvale se modlil k Bohu. 3Ten spatřil jasně ve vidění kolem deváté hodiny Božího anděla, jak k němu vstoupil a řekl mu: „Korneliel“ 4On na něj upřeně pohlédl a s bázní se zeptal: „Co je, pane?“ Řekl mu: „Tvé modlitby a almužny vystoupily před Boha a je jich pamětliv. 5Nuže, pošli do Joppe muže a přivolej si jistého Šimona, řečeného Petr. 6Ten je pohostinnu u jakéhosi koželuha Šimona, který má dům u moře.“ 7Jakmile se vzdálil anděl, který k němu mluvil, zavolal dva domácí lidi a bohabojného vojáka, jednoho z těch, kteří mu byli přiděleni, 8všechno jim vypravoval a poslal je do Joppe.

9Když druhého dne byli ještě na cestě a blížili se k městu, Petr vystoupil na střechu, aby se modlil kolem šesté hodiny. 10Když pocítil hlad, přál si pojíst. Zatím co mu připravovali, připadlo na něj vytržení. 11I vidí otevřené nebe a jakousi nádobu, která sestupuje jako velké prostěradlo a je spouštěna za čtyři cípy na zem; 12v ní pak byli všichni zemští čtvernožci a plazové a nebeští ptáci. 13A zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, bij a jez!“ 14Ale Petr řekl: „Nikoliv, Panel Vždyť nikdy jsem ještě lejedl nic poskvrněného a nečistého.“ °A hlas k němu opět po druhé: „Co Bůh očistil, nenazývej ty poskvrněným!“ 16To se stalo třikrát, a ta nádoba byla hned vzata do nebe.

17Zatím co Petr byl na rozpacích, co znamená vidění, které spatřil, hle, muži, které poslal Kornelius, doptali se na dům Šimonův a stanuli u dveří. 18I zavolali a tázali se, je-li tam pohostinnu Simon, zvaný Petr. 19Mezitím co Petr přemýšlel o vidění, řekl Duch: „Hle, tři muži tě hledají. 20Vstaň tedy, sestup a bez váhání jdi s nimi, neboť já jsem je poslal.“ 21Petr tedy sestoupil k mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co vás ke mně přivedlo?“ 22Odpověděli: „Setník Kornelius, muž spravedlivý a bohabojný, který má dobrou pověst u celého židovského lidu, dostal od svatého anděla pokyn, aby tě povolal do svého domu a vyslechl od tebe poučení.“ 23Uvedl je tedy dovnitř a přijal za hosty.

Následujícího dne pak vstal a vyšel s nimi; doprovázeli ho i někteří bratři z Joppe. 24Den poté vešel do Caesareje. Kornelius svolal své příbuzné a důvěrné přátele, a očekával je. 25 Když Petr chtěl vstoupit, Kornelius mu šel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se. 26Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem člověk.“ 27A za rozhovoru s ním vešel a nalezl četné shromáždění. 28 Promluvil k nim: „Vy víte, jak není dovoleno Židovi sbližovat se s člověkem jiné národnosti a navštěvovat ho. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nenazýval poskvrněným nebo nečistým.

 

10, 1—48. Přijetí prvních nežidů do Církve.

1. Jako propuštěnec dosáhl nejvyšší hodnosti.

2. Kornelius, římský občan, zřekl se modlářství a uvěřil v jednoho Boha. Ale nestal se obřízkou členem izraelského národa. Byl to člověk nezaujatý, který upřímně hledal pravdu a získával si přízeň u Boha modlitbou a almužnami.

3. Židé se modlívali o 9., naší 15. hodině.

8. Z přístavu Caesarea Pal. do Joppe bylo kolem 50 km.

9. Rovné střechy domů na Východě jsou vhodné pro odpočinek a také pro modlitbu a klidnou úvahu. Tam přišlo na Petra vytržení, při kterém pozbyl styku s tímto vnějším světem, a jeho pozornost byla plně zaujata obrazem poskytnutým mu od Boha.

14. Židům bylo zakázáno jíst maso z některých zvířat (viz Lv 11, 4...) - na které si zase potrpěli pohané, aby při jejich sklonu k smyslnosti a k modloslužbě nepřicházeli do blízkého styku s pohany, a tím aby si více chránili pravou mravnost a víru v jednoho Boha. Ta zvířata nebyla tedy nečistá sama v sobě, ale proto, že bylo zakázáno z nich něco požívat.

24. Kornelius usoudil z nařízení daného vy* siancům, že v tuto dobu přijdou, a proto k sobě shromáždil přátele a známé.

25. Kodex D má: „Když se Petr blížil k Caesareji, jeden ze služebníků je předešel a ohlásil, že přišel. Kornelius šel s chvatem vstříc...“

28. I domy pohanů byly pokládány za nečisté a vůbec vše, čeho se pohan dotkl. Jinak se Žid znečistil a musil se očistit všelijakými obřady.

 

29Proto jsem na zavolání bez rozpaků přišel. Ptám se tedy: proč jste mě pozvali?“ 30 A Kornelius řekl: „Před čtyřmi dny v tuto chvíli o deváté hodině modlil jsem se v svém domě, a hle, přede mnou stál muž v bělostném šatě  31 a praví: Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a Bůh je pamětliv tvých almužen. 32Pošli tedy do Joppe a přivolej si Šimona, jménem Petr. Ten je hostem v domě koželuha Šimona u moře. 33Hned jsem tedy poslal k tobě a jsi hodný, žes přišel. Nyní pak my všichni jsme tu před Bohem, abychom slyšeli vše, co máš přikázáno od Pána.“

34Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, 35ale že v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a koná spravedlnost. 36(Bůh) poslal slovo izraelským synům, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem všech. 37Vy víte o té věci, která se udala po celém Judsku, počínajíc Galilejí po křtu, který hlásal Jan, 38jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše Nazaretského, který všude chodil, dobře činil a uzdravoval všechny ovládané ďáblem, poněvadž Bůh byl s nim. 39A my jsme svědky všeho, co učinil v Judské zemi a v Jerusalemě. A toho pověsili na dřevo a zabili. 40Bůh ho vzkřísil třetího dne a dal mu zjevit se, 4l ne všemu lidu, nýbrž těm, které Bůh předem určil za svědky, nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. 42 I přikázal nám, abychom kázali lidu a svědčili, že ho ustanovil Bůh soudcem živých i mrtvých. 43 O něm svědci všichni proroci, že každý, kdo v něho věří, dostane odpuštění hříchů skrze jeho jméno.“

44Když ještě Petr mluvil tu řeč, Duch svatý padl na všechny, kdo poslouchali ta slova. 45A věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, žasli, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého; 46slyšeli je totiž mluvit jazyky a velebit Boha. Tehdy Petr nato řekl: 47„Může někdo odmítnout křestní vodu těm, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ 48Rozkázal pak, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal několik dní.

 

34. Apoštolově věděli, že i pohaně jsou povoláni do Církve. Ale snad se domnívali, že nejprve musí přejít k židovství přijetím obřízky. Z toho, co se stalo, Petr usoudil, že Boží vůle je jiná.

36. „Poslal slovo"; jde o božské poselství, které oznamuje smíření s Bohem.

38. Izraelští králově bývali pomazáni olejem, Ježíš však byl pomazán Duchem svatým, který od počátku naplnil jeho duši všemi milostmi a duchovními dary. Odtud ona nadpřirozená moc Kristova člověčenství.

44. Petrova řeč, jejíž souhrn je tu podán, byla přerušena, či lépe doplněna, zásahem Boha posílajícího na shromáždční svého Ducha. Bůh jim dal Ducha svatého ještě před křtem, aby tím jasněji ukázal, že pohané mohou být přijímáni do Církve bez přijetí obřízky.

47. Křtem byli účinně přivtěleni k Církvi. 11, 1 —IS. Petr obhajuje přijetí nežidů do Církve.

3. Zde začínají nespokojenosti oněch Židů-křesťanů, kteří příliš lpěli na mojžíšském Zákoně a jehož plněním chtěli zavazovat i křesťany z pohanství. Touto zastaralou horlivostí způsobili později mnoho neklidu v Církvi a nakladli mnoho překážek, hlavně apoštolu Pavlovi, v šíření evangelia mezi pohany.

 

11 Apoštolově a bratři v Judsku slyšeli, že i pohané přijali Boží slovo. 2Když pak Petr vystoupil do Jerusalema, činili mu výtky věřící z obřízky 3a říkali: „Vešel jsi k lidem neobřezaným a jedl jsi s nimi.“

4Petr však jim začal po pořádku vykládati: 5„Modlil jsem se v městě Joppe a u vytržení jsem spatřil vidění: jakási nádoba sestupovala jako velká plachta a za čtyři cípy byla spouštěna s nebe, až přišla ke mně. 6Když jsem do ní upřeněji pohleděl, uviděl jsem v ní zemské čtvernožce, zvěř a plazy a nebeské ptáky. 7Slyšel jsem i hlas, který mi pravil:,Vstaň, Petře, bij a jez!´8 Ale řekl jsem:,Nikoliv, Pane! Neboť nic poskvrněného a nečistého nevešlo mi nikdy do úst.' 9Hlas z nebe však odpověděl po druhé: ,Co Bůh očistil, ty nenazývej poskvrněným.' 10To se stalo třikrát, a vše bylo zase vzato do nebe. 11A hle, hned pak stanuli tři muži u domu, v kterém jsem byl, poslaní ke mně z Caesareje. 12Duch mi řekl, abych neváhal a šel s nimi. Šlo pak se mnou i těchto šest bratří a vešlí jsme do domu toho muže. 13Vypravoval nám, jak viděl v svém dome stát anděla a že mu řekl: ,Pošli do Joppe a přivdej si Šimona, řečeného Petr, 14a ten k tobě promluví slova, jimiž budeš spasen ty i celý tvůj dům.' 15Když jsem začal mluvit, padl na ně Duch svatý jako i na nás na počátku. 16Tu jsem si vzpomněl na slova Páně, jak řekl:,Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.' 17Jestliže tedy Bůh jim dal stejný dar jako i nám, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já mohl Bohu zabránit?“ 18Když to vyslechli, zmlkli a velebili Boha a pravili: „Tedy i pohanům dopřál Bůh obrátit se k životu.“

19Ti tedy, kdo se rozprchli kvůli pronásledování, které nastalo pro Štěpána, prošli až do Fénicie a Kypru a Antiochie, nikomu však nemluvili slovo, leč jen Židům. 20Nčkteří pak mužové z nich byli z Kypru a Kyreny. Když ti přišli do Antiochie, mluvili i k Řekům a zvěstovali Pána Ježíše. 21A ruka Páně byla s nimi, takže velký počet uvěřil a obrátil se k Pánu.

22Zpráva o nich se dostala k sluchu církve v Jerusalemě a poslali do Antiochie Barnabáše. 23Když tam přišel a viděl Boží milost, zaradoval se a povzbuzoval všechny, aby vytrvali v Pánu v předsevzetí srdce; 24byl to totiž výborný muž, plný Ducha svatého a víry. A četný zástup se přidal

 

4. Petr mluví velmi moudře. Jako hlava Církve nemusel se nikomu odpovídat ze svého jednání. Ale v tom rodinném životě prvotní Církve v Jerusalemě bylo lepší říci jasně, že on nejednal ze svého popudu, nýbrž z osvícení a popudu Božího.

16. Nyní poznal Petr celý smysl slov, která k nim mluvil Ježíš před svým nanebevstoupením o křtu Duchem svatým.

Přijetí pohana Kornelia do Církve samým apoštolem Petrem mělo velký význam pro rozšíření Církve. Ta zeď, která dělila pohany od Židů, byla prolomena. Nebylo už třeba, aby pohané se stali nejprve Židy, aby se mohli stát křesťany. Nesmírná žeň v pohanstvu čekala jenom na dělníky. Začínali se objevovat ne v Jerusalemě, ale v Antiochii v Sýrii, která se stane prozatím střediskem apoštolátu mezi pohany. Jerusalem zůstal střediskem židokřesťanů. Apoštolská moc už ne-zůstala nahromaděna v Jerusalemě, který se po-znenáhlu připravuje k zániku, ale je přenesena mezi pohany.

18. V tom obdivu nad Božím milosrdenstvím je

i přijetí Boží vůle o pohanech.

19—30. Křesťanská obec z obrácených pohanů. Jejich láska k mateřské církvi.

19. Antiochia, hlavní město Sýrie, spojená s přístavem Seleucií řekou Orontem. V ní sídlil prokurátor římské provincie Syria. Byla třetím největším městem v říši Římské. Obyvatelé byli pohané, ale byli tu usazeni i černí Židé. Křesťanskou obec tvořila většina obrácených pohanů.

20. Řeky zde třeba rozumět neobřezané pohany.

21. Tak velký počet pohanů, přijatých do Církve, vzbudil zneklidnění u židokřesťanů. Proto apoštolově poslali Barnabáše, aby jejich jménem

 

k Pánu. 25Odcestoval pak do Tarsu, aby vyhledal Šavla. 26A když ho nalezl, přivedl jej do Antiochie. I pobyli v té církvi po celý rok a vyučili velký zástup. V Antiochii byli učedníci ponejprv nazváni křesťané.

27V těchto dnech přišli však do Antiochie z Jerusalema proroci. 28A jeden z nich, jménem Agabus, povstal a naznačoval skrze Ducha, že bude velký hlad po celé zemi; ten nastal za Klaudia. 29Učedníci se rozhodli, že každý z nich podle své možnosti pošle podporu bratřím, kteří bydleli v Judsku. 30To také učinili a poslali to starším po Barnabášovi a Šavloví.

 

12 V témže čase král Herodes vztáhl ruce na některé z církve, aby je trápil. 2Dal pak usmrtit mečem Jakuba, bratra Janova. 3 Když viděl, že se to Židům líbí, šel dál, že zatkl i Petra; bylo to za dnů přesných chlebů. 4Když se ho zmocnil, vsadil jej do žaláře a dal ho hlídat čtyřem čtveřicím vojáků v úmyslu, že ho po velikonocích přivede lidu. 5Petr tedy byl držen ve vězení; církev však se za něho neustále modlila k Bohu.

6Když však ho chtěl Herodes předvésti, té noci Petr spal mezi dvěma vojáky, svázán dvěma řetězy, a strážcové přede dveřmi hlídali vězení. 7A hle, anděl Páně stál tu a světlo zazářilo v místnosti. I udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly okovy s rukou. 8Anděl pak mu řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ A učinil to. Dále mu řekl: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ 9 I vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že je to skutečnost, co se dalo skrze anděla, nýbrž se domníval, že má vidění. 10Když prošli první a druhou stráží, přišli k železné bráně, která vede do města, a ta se jim sama otevřela. I vyšli a prošli jednou ulicí, a anděl od něho najednou odstoupil.

11Petr přišel k sobě a řekl: „Nyní vím opravdu, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z rukou Heroda a z toho ze všeho, co čeká židovský lid.“ 12Když to uvážil, odebral se k domu Marie, matky Jana, zvaného Marek, kde bylo shromážděno mnoho věřících a modlili se. 13Když pak tloukl na dveře u vchodu, přišla služka jménem Rhode, aby poslechla. 14A poznala Petrův

 

vše schválil a pohanokřesťanům ukázal, že za nimi stojí.

26. Zde tedy vznikl vznešený a slavný název pro vyznavače Ježíše Krista. Snad to nevyšlo od věřících samých, nýbrž od pohanů, kteří je nazvali křesťany, protože se přidali ke Kristu. Pohané se na ně již nedívají jako na část židovstva, nýbrž jako na samostatný celek.

28. Agabus předpověděl hlad r. 41. Podle světských spisovatelů nastal hlad v Římské říši r. 46. Ale křesťané v Antiochii, kteří věděli, že se hlad blíží, konali sbírky již předtím a ve vhodnou dobu je poslali chudé obci v Jerusalemě. 12, 1—24. Pronásledování křesfanů za Heroda Agrippy.

1. Herodes Agrippa I. (41—44), vnuk Heroda Vel., za něhož se Ježíš Kristus narodil, byl ustanoven králem nad celou Palestinou císařem Klau-

 

diem. Za pobytu v Římě si přivykl rozmařilému životu a pohanským zvykům. Židé ho proto neměli rádi. Než on hleděl získat si jejich přízeň všemožným způsobem.

2. Jakub Starší, syn Zebedeův, jeden ze tří nejmilejších apoštolů Kristových, zemřel mučednickou smrtí, jak mu předpověděl Ježíš Kristus (Mt 20, 22). Nebyl ukamenován, ale sťat, což Židé pokládali za smrt daleko více ponižující. Pravděpodobně byl křivě obviněn z toho, že se stavěl proti římské moci, za což byl trest smrti stětím. Provinění proti židovskému náboženství bylo trestáno kamenováním.

4. Čtyři a čtyři vojáci se střídali v hlídání každou noční hlídku, jichž měli Římané čtvero.

10. Kodex D: „I vyšli, sestoupili po sedmi schodech a prošli jednou ulicí...“ Jedna stráž byla v temnici, druhá hlídala venku.

 

hlas, ale neotevřela pro radost dveře, nýbrž vběhla dovnitř a zvěstovala, že Petr stojí přede dveřmi. 15Než oni jí řekli: „Blázníš?“ Ale ona tvrdila, že tomu tak jest. Tu pravili: „Je to jeho anděl.“ 16Petr však tloukl dále; když pak otevřeli, spatřili ho a ustrnuli. 17I pokynul jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl ze žaláře, a řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratřím.“ I vyšel a odešel na jiné místo.

18Když se rozednilo, byl nemalý zmatek mezi vojáky, co se stalo s Petrem. 19Herodes pak po něm pátral a když ho nenalezl, vyšetřil stráže a rozkázal je odvést (k popravě). I odešel z Judska do Caesareje a tam prodléval.

20Byl však rozhněván na Tyrany a Sidoňany. Ti k němu svorně přišli, získali si králova komořího Blasta a žádali o mír, poněvadž jejich kraj na královském v zásobování závisel. 21V stanovený den pak se Herodes, oděný v královský šat, posadil na trůn a měl k nim řeč. 22A lid provolával:

 „To je hlas Boží a ne lidský.“ 23Ale náhle ho zasáhl anděl Páně za to, že nevzdal chválu Bohu. Červi ho prožrali a on skonal.

24Boží slovo však rostlo a množilo se. 25Když Barnabáš a Šavel pak vyplnili úkol, vrátili se z Jerusalema a vzali s sebou Jana zvaného Marek.

 

15, Domnívali se, že je to skutečný anděl, jemuž Bůh svěřil Petra v opatrování.

17. Je to Jakub Mladší, příbuzný Páně, který se stal po Petrovi nástupcem v řízení křesťanské obce v Jerusalemě. - Kam se Petr odebral, je těžké s jistotou říci. Mnozí se domnívají, že odcestoval do Říma.

23. Smrt nenastala ihned. Král byl odnesen v nádherném rouchu, utkaném takřka ze samého stříbra, do paláce, kde za velkých bolestí nedlouho potom skonal. Lukáš jako lékař dobře popsal příčinu smrti a uvedl i vyšší příčinu, totiž trest Boží. Na podobnou chorobu zemřel i Antiochus Epifanes (viz 2 Mak 9, 5. 9...). O této smrti Herodově vypravuje i židovský historik Josefus Flavius: Herodes spatřil sovu, posla smrti, a potom pocítil bolesti ve vnitřnostech. Bolest rostla, a Herodes po pěti dnech zemřel. Zpráva Lukášova je střízlivá a věcná.

24. Jan čili Marek je spisovatelem druhého evangelia.

 

13 V Antiochii, v tamější církvi, byli proroci a učitelé, totiž Barnabáš a Šimon, řečený Niger, Lucius Kyrenský a Manahen, který byl vychován spolu s tetrarchou Herodem, a Šavel. 2Když konali službu Pánu a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ 3Tehdy se postili a modlili, vložili na ně ruce a propustili je.

4Oni tedy, vysláni Duchem svatým, odešli do Seleukie, odtamtud pak se plavili na Kypr, 5a když přišli do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách. Měli pak za přisluhovatele i Jana.

 

13, 1—12. Pavlovo působení na první apoštolské cestě na Kypru.

1. Proroci měli hlubší poznáni tajemství víry a spásy, a proto byli schopni věřící účinněji povzbuzovat k vytrvalosti ve víře; někdy předpovídali i budoucí věci. Učitelé se vyznačovali řádným věděním křesťanského učení; to vysvětlovali hlavně těm, kdo se připravovali na křest.

2—3. Při veřejných bohoslužbách (modlitbách, kázání, zpěvu žalmů a hlavně cucharistické oběti) byli Barnabáš a Šavel vyvoleni Duchem k novému apoštolskému dílu. Všichni si byli vědomi, že jde o velké dílo apoštolátu, a proto se nad nimi modlili a na ně vkládali ruce, aby za Božího přispění hodně vyplnili svěřený jim úkol. Takto nastoupil Pavel první apoštolskou cestu mezi pohany v letech 46—49, na níž přijímal pohany do Církve bez obřízky.

4. Z ostrova Kypru pocházel Barnabáš (4, 36). I zde již bylo hlásáno evangelium (11, 19).

5. Jan byl příbuzný Barnabášúv. Byl přibrán jako výpomocná sila v apoštolátě, aby totiž podrobněji poučil již obrácené a snad i křtil.

 

6Když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli nějakého kouzelníka, nepravého proroka, Žida, který se jmenoval Barjesu,7a byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si pozval Barnabáše a Šavla a žádal poslechnout Boží slovo. 8Proti nim však vystoupil kouzelník Elymas - tak se totiž překládá jeho jméno - a snažil se odvrátit místodržitele od víry. 9Ale Šavel, jinak Pavel, naplněn Duchem svatým, upřeně na něho pohlédl a 10řekl: „Člověče, plný všelikého klamu a všeliké zchytralosti, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, nepřestaneš převraceti přímé cesty Páně? 11 A nyní hle, ruka Páně proti tobě, i budeš slepý a nebudeš vidět slunce až do určité doby.“ Hned pak na něho padla mrákota a tma, i chodil kolem a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12Když místodržitel spatřil, co se stalo, uvěřil, neboť byl uchvácen učením Páně.

13Společníci Pavlovi pak odpluli z Pafu a přišli do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich odloučil a navrátil se do Jerusalema. 14Oni však prošli Perge a dostali se do Antiochie Pisidské, kde vstoupili v sobotu do synagogy a posadili se. 15A po přečtení Zákona a Proroků poslali k nim představení se vzkazem: „Bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzení k lidu, mluvte!"

16Pavel tedy vstal, pokynul rukou a promluvil: „Izraelité a vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte! 17Bůh tohoto izraelského lidu vyvolil naše otce a povznesl lid za jeho

 

6—7. Bar-Jesu byl jeden z falešných židovských proroků, kterých tehdy nebylo málo; honosili se předvídáním budoucnosti. Sergius Paulus ho měl u sebe, protože od něho očekával, že mu ukáže cestu pravého poznání a náboženství. U Řeků byl znám pod jménem Elymas, od arabského Alim, moudrý. - Ostrov Kypr obsazoval římský senát; tomu přidělil tuto provincii Augustus roku 22 před Kristem. Na ostrově u Solos byl nalezen řecký nápis se jménem ,Pavel prokonsul'. Jde nejspíše o prokonsula - místodržitele Sergia Pavla. Na jiných dvou nápisech je zase řeč o synu a dceři Sergia Pavla; i to je nejspíše místodržitel Kypru, o němž se zde ve Skt ap vypravuje.

9. Ponejprv uvádí druhé jméno Šavlovo, totiž Pavel. Je to jméno, s nímž vystupuje mezi pohany. Bývalo zvykem, že Židé měli dvě jména: jedno židovské (Šavel, t. j. Saul - Vyžádaný), kterého užívali mezi sebou, a druhé řecké nebo pořečtělé či pořímštělé, kterého užívali ve styku s pohany. Pavel jako římský občan teprve měl i to druhé jméno, Paulus, přizpůsobené jeho jménu židovskému (lat. paulus znamená malý, od řeckého pauros, malý, nepatrný). Spisovatel Skutků jej zná od nynějška v jeho působení mezi pohany jen pod tím druhým jménem. Také v svých listech se apoštol nazývá jen Pavel.

11. Snad se později obrátil a zrak se mu zase navrátil.

13—52. V Antiochii Pisidské: radostné přijetí evangelia u pohanů a zloba Židů.

13. Důvod, proč Marek nechtěl s nimi dále jít, není dobře znám. Víme jen to, že Pavel ho už nechtěl přibrat na druhou apoštolskou cestu (15, 38), protože mu snad nevyhovoval pro jeho způsob hlásání evangelia mezi pohany. Později se však zase sejdou a Pavel si Marka velmi oblíbí, jak je patrné z Kol 4, 10, kde Marka doporučuje věřícím v Kolossách.

14. Pavel ve své bezpříkladné horlivosti o šíření evangelia používal k tomu každé vhodné příležitosti, která se mu naskytla. Židovské synagogy pak bývaly místem, kam se scházeli nejen Židé, kterým se dostalo nejprve radostné zvěsti, nýbrž i pohané, kteří se klonili k víře v jednoho Boha. Mezi Židy však většinou přicházelo k pobouření proti Pavlovi pro jeho postoj k mojžíšskému Zákonu, jehož zachovávání neukládal obráceným pohanům. Proto Pavel je opustil a věnoval se jen apoštolátu mezi pohany. On, dřívější farizeus, nemohl tak jednat z přirozeného popudu, ale z milosti Bohem mu dané.

15. Podle řádu, zachovávaného při synagogálních shromážděních, po přečtení Proroků býval vyzván přítomný host, aby něco promluvil ke shromáždění.

 

pobytu v cizině, v Egypské zemi. Velikou mocí a ramenem ho vyvedl z ní 18a po čtyřicet let snášel na poušti jejich chování. 19Zahubil pak sedm národů v zemi Kanaan a losem jim rozdělil jejich zemi, 20v době asi čtyř set padesáti let. A potom dal soudce až po proroka Samuela. 21A poté žádali krále, i dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z kmene Benjaminova, na čtyřicet let. 22A když ho odstranil, povznesl jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ,Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle svého srdce, který bude plnit všechnu mou vůli.' "

23„Z jeho potomstva podle zaslíbení vyvedl Bůh Izraeli Spasitele Ježíše, 24před jehož příchodem Jan kázal křest pokání všemu izraelskému lidu. 25,Když končil Jan svůj úkol, říkal: Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale hle, po mně přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat opánky na nohou.' 26Bratři, synové rodu Abrahamova a ti mezi vámi, kteří se bojíte Boha, nám bylo posláno slovo té spásy. 27Obyvatelé Jerusalema a jejich předáci ho sice nepoznali, a když ho odsoudili, naplnili tím jen hlasy proroků, kteří se čtou každou sobotu. 28Ačkoli na něm nenalezli důvodu k smrti, žádali Piláta, aby hc směli usmrtit. 29Když dokonali vše, co bylo o něm psáno, sňali ho se dřeva a položili do hrobu. 30Ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých; 31a po mnoho dní byl viděn od těch, kdo zároveň s ním vystoupili z Galileje do Jerusalema; a ti jsou nyní jeho svědky před lidem.“

32,,A my vám zvěstujeme, že zaslíbení, dané otcům, 33Bůh splnil nám, jejich dětem, když vzkřísil Ježíše, jak je i psáno v druhém žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. 34Že pak jej vzkřísil z mrtvých, takže se více nevrátil k porušení, prohlásil takto: Dám vám svaté věci Davidovy, věci jisté. 35Proto i jinde praví: Nedopustíš, aby tvůj svatý zažil porušení. 36Když totiž David posloužil svému pokolení vůlí Boží, zemřel, byl položen ke svým otcům a zažil porušení. 37Ale ten, kterého Bůh vzkřísil, nezažil porušení. :38Budiž vám tedy známo, bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů, a od čeho jste nemohli být ospravedlněni Zákonem mojžíšským, 39od toho ode všeho je jím ospravedlňován každý, kdo věří. 40Hleďte tedy, aby na vás nepřišlo, co je řečeno u proroků:

41Vizte, pohrdači,

a divte se a zhyňte!

Neboť já vykonám

dílo ve vašich dnech,

dílo, kterému neuvěříte,

bude-li vám kdo vypravovat.“

42Když pak vycházeli, prosili je, aby jim promluvili o těch věcech i příští sobotu. 43. Když bylo rozpuštěno shromáždění, mnoho Židů a ctitelů Boha z pohanstva šlo za Pavlem a Barnabášem. Oni k nim pak promlouvali a povzbuzovali je, aby vytrvali v Boží milosti.

 

18. Do souvislosti lépe zapadá čtení: „po čtyřicet let je živil na poušti"; není však tak zajištěno.

23. „Vyvedl Ježíše“ z rodu Davidova k tomu, aby začal a dokonal dílo vykoupení.

33. Slova žalmu 2, o kterém Židé věděli, že obsahuje předpovědi o budoucím Mesiáši, Pavel aplikuje na Ježíše Krista, o němž byla řečena; Boží slova: „Ty jsi můj syn...“ vykládá i o vzkříšení toho, kterého Bůh zplodil jako přirozeného Syna a pak osvědčil jako Mesiáše.

34. Dobra, slíbená Davidovi pro budoucnost, nebudou pomíjející. Takové je i Kristovo vzkříšení, neboť Ježíš zmrtvýchvstalý již nezemře.

38. To jsou hlavní zásady Pavlova evangelia: Odpuštění hříchů a ospravedlnění možno dosáhnout jen skrze Ježíše Krista a ne zachováváním mojžíšského Zákona; k tomu je třeba bezpodmínečné víry; a k víře jsou povoláni všichni lidé.

41. Slovy proroka Habakuka (1, 5) hrozí Židům věčným zavržením, neuvěří-li v Ježíše Krista.

43.,Ctitelé Boha' jsou ti pohané, kteří věřili v jednoho Boha, ale nepřijali obřízku a nezavazovali se k zachovávání mojžíšského Zákona. Vedle nich proselyté ji přijali i se všemi závazky k Zákonu.

 

44Následující sobotu sešlo se takřka celé město poslechnout Boží slovo. 45Když však Židé viděli zástupy, naplnili se závistí a rouhavě mluvili proti Pavlovým řečem. 46Tu Pavel a Barnabáš neohroženě řekli: „Vám se musilo nejprve hlásat Boží slovo. Ale protože je odmítáte a pokládáte se za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům. 47Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil jsem tě světlem pohanů, abys byl spásou až do končin země.“ 48Když to slyšeli pohané, radovali se, velebili slovo Páně a uvěřili všichni, kdož byli určeni k životu věčnému. 49Slovo Páně pak se roznášelo po celé krajině. 50Židé vsak pobouřili zbožné a vznešené ženy a předáky města, vyvolali pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je ze svého území. 51Oni však setřásli prach s nohou proti nim a přišli do Ikonia. o2Učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.

 

14 V Ikoniu vstoupili podobně do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřil značný počet Židů a Řeků.2 Ale Židé, kteří neuvěřili, popudili a rozezlili mysl pohanů proti bratřím. 3Pobyli tam však dlouhý čas a neohroženě kázali s důvěrou v Pána, který osvědčoval slovo o své milosti tím, že dával, aby se jejich rukama dala znamení a divy. 4Obyvatelstvo města se pak rozdvojilo: jedni byli se Židy, jiní zase s apoštoly. 5Když se potom pohané a Židé se svými předáky již chystali potupit je a kamenovati, 6oni to zpozorovali a utekli do měst lykaonských, do Lystry a Derby a do okolí, 7a tam hlásali radostnou zvěst.

8VLystře sedával jakýsi muž nemocný na nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil. 9Ten slyšel mluvit Pavla. On na něho upřeně pohlédl, a když viděl, že má víru, aby byl uzdraven, 10hlasitě zvolal: „Postav se zpříma na nohy!“ I vyskočil a chodil. 11 Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, vzkřikly lykaonsky: „Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“ 12A Barnabáše nazvali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavní mluvčí. 13Pak kněz Dia, který měl chrám před městem, přivedl býky, přinesl věnce k bránám a chtěl s lidem obětovat. 14Jakmile to uslyšeli apoštolově Barnabáš a Pavel, roztrhli si roucho, vběhli mezi zástupy 15a volali:

„Muži, co to děláte? I my jsme stejně lidé jako vy; a hlásáme vám, abyste se obrátili od těchto nicot k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a vše, co je v nich; 16on v minulých pokoleních nechával všechny národy chodit po jejich cestách;

 

51. Jednali podle nařízení Páně u Mt 10, 14. 14, 1—28. V Ikoniu: Milost obrácení se kloní k pohanům a vzdaluje se od Židů.

4. Barnabáš je nazýván apoštolem v širším smyslu.

6. Řídili se radou Páně Mt 10, 23.

10. Apoštolově, poněvadž to bylo voláno lykaonskou řečí, které nerozuměli, z počátku nevěděli, oč jde. Kázali totiž řecky, neboť od dob Alexandra Vel. byla řečtina v Malé Asii rozšířena. Jakmile se to však dověděli, ihned zasáhli.

11. Barnabáše nazvali Diem pro jeho vznešený vnější vzhled a proto, že byl starší, Pavla pak Hermem; to byl posel bohů a doprovázel Dia na jeho návštěvách na zemi.

15—16. Bůh nedal pohanům Zákon jako Izraelitům, jako by je ponechal jen jim samým pro jejich náboženské poblouzněni. Než i je zpovzdáli přivolával k milosti, kterou připravoval všemu lidstvu skrze svého Syna. Přesto viditelný svět a řád v něm, dobrodiní přírody, to vše je mohlo přivést k poznání pravého Boha a k zachovávání základních pravidel mravního řádu.

 

17a přece sám nezůstal bez osvědčení, neboť prokazoval dobro, dával vám z nebe déšť a úrodné časy, sytil pokrmem a vaše srdce radostí.“ 18A jen stěží upokojili těmito slovy dav, aby jim neobětovali.

19A přišli Židé z Antiochie a z Ikonia, přemluvili zástupy a kamenovali Pavla a vyvlekli ho ven z města, protože měli za to, že zemřel. 20Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vešel do města. A druhého dne odešel s Barnabášem do Derbe.

21 I kázali radostnou zvěst tomu městu a získali mnoho učedníků. Potom se vrátili do Lystry, Ikonia a Antiochie, 22utvrzovali mysl učedníků a povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře, a že mnoha souženími musíme vejít do království Božího. 23Když jim ustanovili v jednotlivých obcích starší, modlitbou a posty je poručili Pánu, v kterého věřili. 24 I přešli Pisidií do Pamfylie, 25mluvili Boží slovo v Perge a sestoupili do Attalie. 26Odtamtud pak odpluli do Antiochie, odkud byli poručeni milosti Boží k dílu, které dokonali. 27Když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali, co všechno učinil Bůh s nimi a jak otevřel pohanům dveře víry. 28Pobyli pak s učedníky nemalý čas.

 

19. Po odchodu pronásledovatelů přišli přátelé Pavlovi, aby ho pohřbili, neboť se domnívali, že je mrtev.

22. Jako křesťanské obce v Palestině a v Sýrii měly své představené, bez nichž nebyl v nich možný spořádaný život a účast věřících v tajemstvích víry, tak i v nově založených obcích se postaral Pavel s Barnabášem o ustanovení spolehlivých představených. Sami jim je ustanovili neboli zvolili a k tomu jim dali posvátnou moc po modlitbě a postění. Jsou nazýváni presbyteroi neboli starší. Měli pak za úkol udržovat věřící v přijaté víře a starat se o posvěcení jejich duší. Jsou to tedy představení, kněží nebo i biskupové, bez kterých si nelze myslit opravdový náboženský život v křesťanských obcích.

25. Tak skončila první apoštolská cesta svatého Pavla od jara roku 45—48. Vydařila se i přes mnoho obtíží a pronásledování, hlavně ze strany Židů tam usedlých. Pavel, když viděl tolik obrácení pohanů, byl více utvrzen v svém povolání apoštola pohanů. Bůh byl s ním a mohl doufat, že i nadále s ním bude působit v obracení pohanů. Dá se proto Pavel do díla ještě s větším odhodláním po překonání značné překážky, o níž se vypravuje v násl. hlavě.

26. Byli doporučeni milosti Boží, když se věřící modlili za zdar cesty (13, 3).

 

15 Přišli tam však někteří lidé z Judska a učili bratry: „Nedáte-li se obřezat podle obyčeje Mojžíšova, nemůžete být spaseni.“ 2Když tedy došlo k nepokoji a nemalé hádce mezi Pavlem, Barnabášem a mezi nimi, bylo rozhodnuto, aby se Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich odebrali pro tuto spornou věc k apoštolům a starším do Jerusalema. 3Byli tedy doprovozeni církví, procházeli Fénicií a Samarií,

 

15, 1—35. Rozhodnutí jerusalemského sněmu o obrácených pohanech.

1. Podle nich byl křest jen přípravou k obřízce, od ní že teprve třeba očekávat dokonalý dar spásy. Jí by se ovšem zavázali k zachovávání celého mojžíšského Zákona. Tento požadavek se mohl stát nepřekonatelnou překážkou v šíření evangelia mezi pohany. Pavel a Barnabáš po zkušenostech z první cesty, kdy jim Bůh podivuhodně pomáhal, nemohli mlčet, vždyť šlo o základní věc v křesťanství: buď je spása skrze Krista, nebo skrze mojžíšský Zákon. Když spor ohrožoval jednotu v Církvi, bylo usneseno odevzdat tuto věc rozhodnout církvi jerusalemské; ta měla tehdy nejvyšší vážnost.

 

vypravovali o obrácení pohanů a působili i velkou radost všem bratřím.

4Když přišli do Jerusalema, byli přijati církví, apoštoly a staršími, a oznámili, jak velké věci s nimi Bůh učinil. 5Ale povstali někteří z farizejské strany, kteří uvěřili, a říkali: „Musí být obřezáni a musí jim být nařízeno zachovávat Mojžíšův Zákon.“ 6Sešli se tedy apoštolově a starší, aby tu věc uvážili.

7Když pak se o tom mnoho rokovalo, vstal Petr a promluvil k nim: „Bratři, vy víte, že Bůh si již dávno vyvolil mezi vámi, aby pohané mými ústy slyšeli slovo radostně zvěsti a uvěřili. 8A ten Bůh, který zná srdce, vydal jim svědectví tím, že jim dal Ducha svatého stejně jako i nám, 9a neučinil rozdílu mezi námi a nimi, ale vírou očistil jejich srdce. 10Proč tedy nyní pokoušíte Boha, když chcete vložit učedníkům na šíji jho, které nemohli unést ani naši otcové, ani my? 11Ale věříme, že docházíme spásy milostí Pána Ježíše stejně jako oni.“

12 I zmlklo celé shromáždění a poslouchali Barnabášovo a Pavlovo vypravování o tom, jak velké znamení a divy učinil Bůh skrze ně mezi pohany.

13Když přestali mluvit, ujal se slova Jakub: „Bratři, poslyšte mě! 14 Šimon vypravoval, jak Bůh ponejprv shlédl na pohany, aby z nich získal lid svému jménu. 15A s tím souhlasí slova proroků, jak je psáno:

16 Potom se vrátím

a znovu postavím

stánek Davidův,

který spadl,

a jeho zbořeniny znovu vystavím

a vztyčím jej,

17aby ostatní lidé vyhledávali Pána,

i všechny národy,

které se budou nazývat po mně,

praví Pán, jenž to činí.

18Od věků je to známo.

19Proto já soudím, abychom neznepokojovali ty, kdo se z pohanů obracejí k Bohu, 20nýbrž abychom jim v dopise nařídili zdržovat se všeho, co je poskvrněno modlami, smilství, zadušených zvířat a krve. 21Neboť Mojžíš má od dávných časů po městech své hlasatele v synagogách, kde se čítá každou sobotu.“

 

5. Je tu naznačeno, kdo tu otázku rozvířil a komu na tom nejvíce záleželo, aby Zákon mojžíšský nabyl zase vrchu, totiž oněm obráceným farizeům, které neopustil duch sektářství.

7. Petr, první mezi apoštoly, učinil konec živému projednávání sporné otázky mezi stoupenci přísné observance židovské a horliteli o osvobození ode jha Zákona. V své řeči připomíná událost s Korneliem (hl. 10). Udalo se to v prvních letech Církve, a nyní jsme v r. 49; zdá se mu to už dávno vzhledem k tolika událostem a tak velkému rozšíření Církve.

9. Víra jim dala možnost přijít k odpuštění.

10. Když tedy Bůh již ukázal, že pohané dosahují Ducha svatého a ospravedlnění bez obřízky, znamenalo by to pokoušeti Boha, kdyby někdo kladl obřízku za podmínku spásy. Ne zachovávání mojžíšského Zákona získává odpuštění hříchů a Ducha svatého, ale to dává Bůh zdarma těm, kdo věří v Krista.

16. Slova proroka Amose (9, 11) předpovídají rozšíření království Božího na všechny národy.

19. To praví apoštol Jakub Mladší, který u všech Židů požíval úcty pro přesné zachovávání Zákona mojžíšského.

20. Jde-li o nepodstatné věci, netřeba pracovat příliš radikálně. Petr již věc v zásadě rozhodl; Jakub ještě navrhuje zachovávat některé starozákonní předpisy i od obrácených pohanů, aby netrpělo spolužití pohanokřesťanů a židokřesťanů v jedné církevní obci. Tak je to podle křesťanské lásky. Židům bylo protivné vidět jíst maso z pohanských obětí, prodávané na trzích; rovněž maso ze zadušených zvířat, poněvadž z nich nevytekla krev, kterou měli vůbec zakázáno jíst. Bylo třeba zvláště zdůraznit nedovolcnost smilství. Tento zákaz je ovšem mravního řádu, kdežto tři ostatní zákazy jsou pro mravnost samy o sobě nelišné. Máme-li však na mysli, že křesťané z pohanstva vycházeli z prostředí, v kterém se tyto věci nepokládaly za nedovolené, chápeme, proč to zde bylo pohanokřesťanům zvláště zakázáno.

 

22Tehdy apoštolově a starší s celou církvi uznali za dobré vyvolit ze sebe muže a poslat je do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Judu, zvaného Barsabáš, a Silu, přední to muže mezi bratry, aby odevzdali, 23co napsali:

„Apoštolově a starší bratři pozdravují bratry z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii. 24 Poněvadž jsme uslyšeli, že vás někteří z nás znepokojili řečmi a zmátli vám mysl, ač jsme jím nic nenařídili, shromáždili jsme se 25a rozhodli vyvolit muže a poslat je k vám s našimi milými Barnabášem a Pavlem, 26lidmi to, kteří nasadili své životy pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. 27Proto posíláme Judu a Silu, aby vám to vyložili ústně. 28Uznal totiž Duch svatý a my za dobré, aby na vás nebylo vkládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: 29zdržovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, udušených zvířat a smilství. Budete-li se toho chránit, dobře se vám povede. Buďte zdrávi!"

30Tak byli tedy propuštěni a sestoupili do Antiochie, shromáždili lid a odevzdali list. 31Když ho přečtli, zaradovali se z té útěchy. 32Judas a Silas, kteří byli i proroky, mnoha slovy povzbudili a utvrdili bratry. 33 I pobyli tam nějaký čas a byli od bratří v pokoji propuštěni k těm, kdo je poslali. (34) 35Ale Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili a kázali slovo Páně i s mnoha jinými.

36Ale po krátkém čase řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se, dohlédněme přece na bratry po všech městech, v nichž jsme kázali slovo Páně, jak se mají.“ 37Barnabáš pak chtěl s sebou vzít i Jana, zvaného Marek. 38Ale Pavel soudil, že s sebou nevezmou toho, který od nich odstoupil v Pamfylii a nešel s nimi do díla. 39I nastala taková neshoda, že se spolu rozešli. Barnabáš pak přibral Marka a plavil se na Kypr. 40Pavel však si zvolil Silu, a když byl bratřími poručen milosti Páně, odcestoval. 41 Procházel pak Sýrií a Kilikií a utvrzoval církve.

 

22. O Judovi není zpráv. Silas se stal Pavlovým spolupracovníkem.

23. List je psán takovou formou, jakou známe z mnoha jiných dopisů z té doby dochovaných.

28. Apoštolově a celé shromáždění byli si tedy vědomi, že Bůh spolu s nimi působí. Je to první církevní sněm; konal se r. 49 n. 50.

34. „Silas se rozhodl zůstat tam, Juda pak odešel sám do Jerusalema"; tento verš je vysvětlivka v kodexu D.

36—41. Přípravy k druhé apoštolské cestě.

37—39. Barnabáš se přiklonil k svému příbuznému Markovi. Rozpor, který nastal mezi Barnabášem a Pavlem, byla věc lidská, jaká se přihází i mezi největšími svatými. Dobrá vůle a přátelství zůstalo na obou stranách. Několik let později zase spolu pracují.

 

16 Přišel také do Derbe a Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timothej, syn věřící židovky a otce Řeka, 2kterému dávali dobré svědectví bratři v Lystře a Ikoniu. 3Pavel chtěl, aby odešel s nimi, i vzal ho a obřezal kvůli Židům, kteří byli v těch místech; všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.

 

16, 1—10. Činnost po Malé Asii.

1. Timothej se stal velmi vhodným průvodcem Pavlovým na apoštolských cestách, neboť byl položid a polopohan. Pavel mu později napsal dva listy, plné lásky, z nichž se o něm více dovídáme.

3. Obřezal Timotheje jen proto, aby mu zjednal přístup v působení i mezi Židy. Pavel totiž začínal apoštolát obyčejně nejprve v synagoze.

 

4Když procházeli městy, doporučovali jim, aby zachovávali ustanovení, která vydali apoštolově a starší v Jerusalemě. 5A tak se církve utvrzovaly ve víře a rostly početně každým dnem.

6Potom prošli Frygií a krajem galatským, protože Duch svatý jim zakázal mluvit slovo v Asii. 7Když došli k Mysii, pokoušeli se odebrat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. 8Šli tedy podél Mysie a sestoupili do Troady. 9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění: jakýsi Makedoňan stál a prosil ho takto: „Přejdi do Makedonie a pomoz námi“ 10Když to vidění spatřil, hned jsme se snažili odejít do Makedonie, protože jsme byli ujištěni, že nás volá Bůh hlásat jim radostnou zvěst.

11Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou do Samothrake a následujícího dne do Neapole, 12odtamtud pak do Filipp; je to první město v té části Makedonie, a osada. V tom městě jsme pobyli několik dní. 13V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde se nám zdálo, že je modlitebna; i posadili jsme se a mluvili k ženám, které se sešly. 14Poslouchala i jedna žena jménem Lydie, prodavačka nachu z města Thyatiry, ctitelka jednoho Boha. A Pán jí otevřel srdce, aby pozorně naslouchala tomu, co Pavel mluvil. 15Když byla pokřtěna ona i její dům, zaprosila: „Jestliže jste usoudili, že jsem věřící v Pána, vejděte do mého domu a zůstávejte tam.“ A přinutila nás. 16Jednou pak na cestě do modlitebny nás potkala jakási služebná, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk. 17Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: ,,Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího a zvěstují vám cestu spásy.“ 18To pak činila po mnoho dní. Pavla to rozmrzelo; i obrátil se a řekl duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!“ A v tu chvíli vyšel. 19Když pak její páni viděli, že jim unikla naděje na zisk, chopili Pavla a Silu a vlekli je na náměstí k předákům. 20 Předvedli je úřadům a řekli: „Tito lidé znepokojují naše město; jsou to Židé 21a hlásají zvyky, které my jakožto Římané nesmíme přijímat ani činit.“ 22Tu lid povstal proti nim a úředníci jim strhli šaty a kázali je zmrskat.

 

7. Duch Ježíšův je Duch svatý, který nedovolil jít Pavlovi do Bithynie; měl s ním jiné plány.

10. Spisovatel Lukáš začíná užívat první osoby množného čísla, protože sám se zúčastnil této misionářské výpravy. - Kodex D: „Když to vidění viděl, tu se probudil a vypravoval nám vidění, a porozuměli jsme.“

11—40. První působení na evropské půdě ve Filippách.

12. Filippským napsal později Pavel zvláštní list.

14. V Lydii bylo domovem umění barvit nachem látky. Podle Plinia (Hist. nat. 7, 57) toto umění kvetlo zvláště v Thyatiře. - „Otevřel jí srdce“ krásné a milé vyjádření pro působení milosti Boží; od ní je počátek obrácení té ženy.

16. Věštectví bylo u Řeků značně pěstováno (Pythia, Delfy). O tom, kdo se v něm vyznal, se říkalo, že je pod vlivem boha Apollona Pythij-ského. Pavel pak viděl v té ženě jakýsi druh posedlosti a nepřál si být od ní veleben, podobně jako i Ježíš Kristus zakazoval zlým duchům vyjadřovat se o něm.

17. Otrokyně byla ovládána duchovou mocí, která buď byla přinucena uznat vyšší moc Pavlovu nebo připojením k němu chtěla jeho dílo kazit.

20. V čele obce byli dva praetoři; ti měli svrchovanou moc. Podobně římská republika měla v čele dva konsuly. Město Filippy totiž požívalo italského práva jako římská kolonie.

21. Římské kolonie se řídily římským právem; to zakazovalo uctívat jiné bohy než uznané veřejnou autoritou. Jen židovské náboženství bylo tam dovoleno. Na Pavlovo náboženství se tedy dívali jako na odlišné od náboženství židovského.

 

23Když jim dali mnoho ran, vsadili je do vězení a nařídili žalářníkovi, aby je bedlivě střežil. 24A ten, protože dostal takový rozkaz, vsadil je do vnitřního vězení a sevřel jim nohy do klády.

25Kolem půlnoci se Pavel i Silas modlili a pěli chvály Bohu. Ostatní vězňové je poslouchali. 26Najednou však nastalo velké zemětřesení, takže se pohnuly základy žaláře. A hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. 27Když žalářník procitl a spatřil dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, neboť se domníval, že vězňové utekli. 28Ale Pavel silně zakřikl: „Nečiň si nic zléhol Vždyť jsme zde všichni.“ 29 I požádal o světla, vběhl tam a s třesením padl před Pavlem a Silou, 30vyvedl je ven a řekl: „Pánové, co mám činit, abych byl spasen?“ 31Oni pak řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům.“ 32I mluvili slovo Páně k němu a ke všem, kteří byli v jeho domě. 33A v té noční hodině je vzal, umyl jim rány a hned byl pokřtěn on i všichni jeho lidé. 34Pak je uvedl do domu, pohostil a veselil se s celým domem, že uvěřil v Boha.

35Když se však rozednilo, úředníci poslali biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi1.“ 362alářník pak oznámil ta slova Pavlovi: „Úředníci poslali, abyste byli propuštěni. Nuže, vyjděte a jděte v pokoji.“ 37Ale Pavel jim řekl: „Zmrskali nás veřejně a bez soudu, nás, římské občany, vsadili do I žaláře a teď nás tajně vyhánějí? Tak ne! Ale ať sami přijdou a vyvedou nás!“ 38Biřici pověděli ta slova úředníkům. Když tedy uslyšeli, že jsou Římané, ulekli se. 39 I přišli a odprosili je, vyvedli a žádali je, aby odešli z města. 40Vyšli tedy ze žaláře a šli k Lydii. A když spatřili bratry, potěšili je a odcestovali.

 

29. Tak náhlé obrácení třeba přičíst vnitřnímu působení milosti Boží, která mu byla dána poté, když poslouchal něco z Pavlova kázání a když viděl jejich klid, ačkoli mohli ze žaláře utéci.

30. Kodex D: „vyvedl je ven, a když si ostatní zajistil, řekl...“

35. Snad se rozhodli propustit je proto, že zemětřesení pokládali za hněv boha, kterého Pavel kázal.

37. Pavel nemohl připustit, aby on a Silas byli tajně propuštěni, aby se ve městě neřeklo, že ze žaláře utekli, protože neměli dobré svědomí. To by bylo na škodu evangelia.

38. Nebylo totiž dovoleno římského občana bičovat nebo odsoudit k nějakému trestu bez předběžného výslechu.

39. Kodex D: „I přišli s mnoha přáteli do vězení a prosili je, aby vyšli, slovy: ,Nevěděli jsme o vás, že jste spravedliví lidé; odejděte z tohoto města, aby ti, kteří proti vám křičí, proti nám nepovstali.'“

 

17 Když prošli Amfipolí a Apollonií, přišli do Thessaloniky, kde byla židovská synagoga. 2Pavel pak jak obvykle vešel k nim a po tři soboty s nimi rozmlouval o Písmech; 'Vykládal je a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých, a že „ten Ježíš, kterého hlásám, je Mesiáš.“ 4A někteří z nich uvěřili a připojili se k Pavlovi a Silovi, také velmi mnoho bohabojných Řeků a nemálo předních žen. °Ale Židy to popudilo. I přibrali z pouliční chátry několik špatných mužů, způsobili hluk a vzbouřili město, obstoupili dům Jasonův a hledali je, aby je předvedli před lid. 6Když je však nenalezli, vlekli Jasona a některé bratry k náčelníkům města a křičeli: „Ti, kteří pobuřují svět, jsou i zde, 7a Jason je k sobě přijal. A ti všichni jednají proti ustanovením císařovým,

neboť praví, že králem je jiný, totiž Ježíš.“ 8Když to slyšel lid a náčelníci města, byli pobouřeni. 9A když přijali od Jasona a od ostatních záruku, propustili je.

10Bratři hned v noci vypravili Pavla a Silu do Beroe. A když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy. 11Tito byli šlechetnější než Židé v Thessalonice. Přijali totiž slovo se vší ochotou a každodenně zkoumali Písma, zdali tomu tak jest. 12Mnoho z nich tedy a nemálo vznešených řeckých žen a mužů uvěřilo. 13Když se však thessaloničtí Židé dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Beroe, přišli i tam a zneklidňovali a pobuřovali lid. I4Tehdy bratři hned vypravili Pavla, aby odešel až k moři; ale Silas a Timothej zůstali tam. 15Průvodci Pavlovi ho pak dovedli až do Athén, a když dostali pro Silu a Timotheje příkaz, aby za ním, co nejdřív přišli, odcestovali.

16Když je Pavel očekával v Athénách, rozněcoval se v něm duch při pohledu na město, jak je plno model. 17Rozmlouval tedy v synagoze se Židy a se ctiteli Boha a na náměstích denně s těmi, kdo byli právě přítomní. 18Při tom se s ním utkali i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. A někteří říkali: „Co asi chce tento mluvka povídat?“ Jiní zase: „Zdá se, že je to hlasatel cizích božstev"; hlásal totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých. 19I chopili ho a zavedli na Areopag se slovy: „Smíme zvěděti, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš? 20Vždyť podáváš našemu sluchu cosi podivného. Chceme totiž zvěděti, co to je.“ "Všichni Athéňané totiž a cizinci tam se zdržující neměli nic jiného na práci než povídat si něco nebo poslouchat něco nového. 22Pavel se tedy postavil doprostřed Areopagu a mluvil:

„Athéňané! Pozoruji, že jste po každé stránce velice náboženští.

 

17, 1—15. Židé zabránili v další činnosti Pavlovi v Makedonii. 7. V zemích podrobených Římany se nikdo nesměl nazývat králem bez dovolení císařova. Pavla a Silu obvinili z přestupku proti tomuto ustanovení, protože si představovali království Boží jimi hlásané jako politickou pozemskou moc.

9. Působení Pavlovo v Thessalonice třeba doplnit jeho dvěma listy napsanými k Thcssalonickým.

11. Četbu Písma svatého třeba doporučovat i těm, kdo ještě nebyli přijat do lůna Církve svaté, v níž se jim teprve dostane dokonalého poznání zjeveného náboženství.

13. Toto stálé pronásledování Pavla od Židů nakonec jen prospělo šíření evangelia. Zdá se, že se Pavel domníval, že má působit jen v Makedonii. Ale Boží prozřetelnost ho vedla dále, aby jako pronásledovaný šířil evangelium ten, který dříve pronásledoval jiné. Z jeho činnosti v Řecku je zvláště patrné, jak se stal vyvoleným nástrojem Ducha Božího v evangeliu. 16—34. Kázání o Kristu v městě umění a věd.

16. Athény, proslavené vědou a uměním, středisko a východisko řecké vzdělanosti, v té době, kdy patřily do římské provincie Achaia, mnoho již ztratily na svém významu. Byly sice dále sídlem moudrosti, ale již rozředěné, chrámem pohanské zbožnosti, ovšem již promíchané náboženskými ideami odjinud. Athéňané si libovali v uctívání bohů, jak bylo patrno i z toho, že jejich sochami bylo vyzdobeno kdejaké místo v městě, takže jeden starý spisovatel se uštěpačně vyjádřil, že tam možno potkat spíše boha než člověka. Proto na Pavla jakožto Žida, kterému bylo zakázáno jakkoli si božstvo zobrazovat, pohled na ně působil trapně. I když to byly sochy vysoké umělecké úrovně, nemohly k sobě přilákat Pavlova ducha obírajícího se vznešenými myšlenkami pravého náboženství.

18. Epikurejci viděli cíl života ve smyslném požívání dober tohoto života. Popírali duchovost a nesmrtelnost lidské duše. Svět podle nich povstal náhodou a božstvo se o něj nestará.

Stoikové zase hlásali, že se třeba dívat lhostejně na štěstí i neštěstí v životě. Věřili v osud. I jejich filosofie je čistě hmotařská. Pavlovo učení o zmrtvýchvstalém Kristu, tedy věčně žijícím, bylo proti jejich učení. Odtud pohrdání, s jakým ho přijali. - „Hlásal totiž Ježíše... z mrtvých“ opomíjí kodex D.

19. Areopag, místo na vrchu athénském, kde se dříve konávaly soudy. Bylo vzdáleno městského ruchu, a proto vhodné k filosofickým rozhovorům.

21. Zvědavost Athéňanů byla vyhlášená. Na př. Seneka praví: „Alexander vzal každému, co měl nejlepšího: Lakedemoňanům káže sloužit, Athéňanum mlčet.“

 

23Když jsem totiž procházel a prohlížel vaše posvátnosti, nalezl jsem i oltář s nápisem: Neznámému bohu. Co tedy neznáte a ctíte, to já vám zvěstuji. 24Bůh, který učinil svět a vše, co je v něm, poněvadž on je Pán nebe a země, nepřebývá v chrámech rukama udělaných, 25ani není obsluhován lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, vždyť sám dává všem život i dýchání a všecko. 26Učinil z jednoho celé lidské pokolení, aby obývalo veškeren zemský povrch, určil stanovené období a hranice jejich přebývání, 27aby hledali Boha, zdali by se ho snad nějak domakali a nalezli, vždyť není daleko od každého z nás. 28V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme, jak řekli i někteří z vašich básníků: Jsme i jeho rod. 29Poněvadž jsme tedy rod Boží, nesmíme se domnívati, že je božstvo podobno zlatu nebo stříbru nebo kameni, umělecky vytvářenému a podle lidského výmyslu. 30Ale Bůh přehlédl ty doby nevědomosti a nyní oznamuje lidem, aby se všichni všude obraceli, 31protože ustanovil den, kdy bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu určil, všem pak dal možnost uvěřit tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ 32Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni si tropili posměch, druzí zase pravili: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“ :33Tak od nich Pavel odešel. 34Ale někteří muži se ho přidrželi a uvěřili; mezi nimi i Diviš Areopagita a žena jménem Damaris a s nimi i jiní.

 

22. Tak si získal přízeň posluchačů.

23—26. Když vypukl mor, byly stavěny oltáře tomu neznámému bohu, který byl příčinou moru. I na venkově byly stavěny takové oltáře bez jména nějakého boha. Pavel neschvaluje jejich modloslužbu, ale praví, že hledají boha, který to vše dopouští, ať je to bůh kterýkoli. Hlásá, že bůh, který dopouští neštěstí a uděluje nesčíslná dobra, je jeden pravý Bůh. Je to Stvořitel nebe a země z ničeho, což epikurejci popírali a o stvoření z ničeho vůbec ještě neslyšeli. Není to tedy jen místní bůh, ale vládce nad celou zemí a nebem. Proto se také nedá vměstnat jen do prostoru jednoho chrámu. A nepotřebuje pokrmu od lidí, vždyť sám svou prozřetelností se o vše lidem stará. On také učinil všechen lidský rod z jednoho člověka, a proto všichni lidé jsou si rovni a sobě bližní, a ne jako pohanské národy odvozovaly každý svůj původ od jiného božstva, takže nastalo mezi nimi rozdělení a jeden se díval na druhého s pohrdáním.

27. Mohli poznávat toho Boha z viditelných věcí, podobně jako slepec se snaží hmatem poznávat věci.

28. Bůh je totiž hlavní příčinou našeho života a bytí. Bez jeho stálého udržování by se vše rozplynulo v nic. Tak v něm žijeme a hýbáme se. Tím více to pak platí v nadpřirozeném životě milosti. Jí se teprve stáváme podobni Bohu, takže lze říci, že jsme jeho rodem.

 

18 Potom odešel z Athén a přišel do Korintu. 2 I nalezl jakéhosi Žida jménem Akvilu, rodem z Pontu, který nedávno přišel z Itálie, a jeho manželku Priscillu, protože Klaudius rozkázal, aby se všichni Židé stěhovali z Říma. I odebral se k nim, 3a protože uměl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval; byli totiž řemeslem stanaři. 4Každou sobotu pak promlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.

5Když však přišel z Makedonie Silas a Timothej, Pavel se zcela věnoval kázání a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš. 6Ale když odpírali a rouhali se, vytřásl své roucho a řekl jim: „Vaše krev vám na hlavu. Já jsem cist, od této chvíle půjdu k pohanům.“ 7I odešel odtamtud a vstoupil do domu nějakého ctitele Boha jménem Titus Justus, jehož dům přiléhal k synagoze. sKrispus, představený synagogy, uvěřil v Pána s celým svým domem; také mnozí Korinťané, kteří ho poslouchali, věřili a dávali se pokřtít. 9V nočním vidění pak řekl Pán Pavlovi: „Neboj se, ale mluv a nemlč, 10protože já jsem s tebou a nikdo nesáhne na tebe, aby ti uškodil; mám totiž mnoho lidu v tomto městě. "I zůstal jeden rok a šest měsíců a učil u nich slovu Božímu.

"Potom za Galliona, tehdejšího místodržitele Achaje, povstali Židé společně proti Pavlovi, přivedli ho před soudní stolici 13a pravili: „Tenhle člověk přemlouvá lid, aby ctil Boha proti Zákonu.“ 14Když se však Pavel chystal mluvit, Gallio řekl Židům: „Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo o bídný zločin, jednal bych s vámi, Židé, podle práva. 15Jde-li však o hádky, které se týkají slov, jmen a vašeho vlastního Zákona, to je vaše věc; v těch věcech já nechci být soudcem.“ 16A odehnal je od soudní stolice. l4Tu všichni chopili Sosthena, představeného synagogy, a bili ho před soudní stolicí; ale Gallio na to nic nedbal.

I8Pavel tam pobyl ještě mnoho dní, pak se rozloučil s bratry a vyplul do Sýrie a s ním Priscilla a Akvila; ten si dal v Kenchris oholit hlavu, neboť měl slib. 19 Dospěli do Efesu a tam je nechal; sám pak vešel do synagogy a rozmlouval se Židy. 20 Když ho však prosili, aby u nich zůstal delší čas, nesvolil, 21ale při rozloučení řekl: „Podle vůle Boží se k vám zase vrátím", a odplul z Efesu. 22Když přijel do Caesareje, vystoupil (do Jerusalema), pozdravil církev a sestoupil do Antiochie.

23Po krátkém pobytu v ní odešel a procházel pořadem krajinu Galatskou a Frygií a utvrzoval všechny učedníky.

24Přišel pak do Efesu nějaký Žid jménem Apollos, rodem z Alexandrie, řečník a mocný v Písmech.

 

18, 1—17. Skrovné počátky v Korintě a na konec bohaté výsledky.

2. Klaudius vydal ten dekret, protože četní Židé v Římě usedlí se nepokojně chovali. Byl vydán r. 51, ale po několika letech již nebyl zachováván. O tomto vyhnání Židů z Říma píše i římský historik Suetonius v životě Klaudiově.

3. V Korintě apoštol působil r. 52—53 mezi chudou třídou (přístavními dělníky), a proto, ač měl apoštolské právo na výživu, vydělával si vlastníma rukama denní chléb. Z domova uměl řemeslo, jak to bylo povinností každého rabína, a to zhotovovat stany.

9. Snad mu ukládali o život, a proto chtěl odejít z města.

11. V té době napsal dva listy k Thessalonicenickým.

12. Gallio byl bratr filosofa Seneky. Jeho mírnost a laskavost k druhým byla známá. V Delfách nalezený nápis potvrzuje, že Gallio byl skutečně prokonsulem v Achaji. Obsahuje totiž list císaře Klaudia Augusta Delfským, kdy byl prokonsulem (buď od dubna n.července 51. roku do dubna nebo července 52 nebo 52-53), a tedy i rok, kdy byl Pavel v Korintě.

18-22. Návrat z druhé apoštolské cesty.

19. Židé měli ve zvyku, že za velké dobrodiní od Boha slibovali přinést v chrámě oběti. Třicet dní předtím si ostříhali hlavu a zdržovali se vína. Vlasy byly stříhány až v chrámě a spáleny pfi oběti (viz Nm 6, 1).

24—28. Nový hlasatel evangelia, Apollo.

24. Apollo z Alexandrie, kde byla velmi početná obec židovská, byl vzdělán v Písmě svatém a jeho vykládání. Vynikal také řečnickým nadáním. Na svých cestách poznal hnutí Jana Křtitele a přidal se k němu. Podle toho věděl o Ježíši Kristu, že Je slíbeným Mesiášem, a dále, že třeba přijmout Janův křest pokání, ale více neměl příležitost o Kristu poznat, totiž o jeho božské přirozenosti, spáse skrze kříž, o seslání Ducha svatého.

 

25Ten byl poučen o cestě Páně a se zápalem ducha mluvil a učil zevrubně věcem o Ježíši, ač znal jen křest Janův. 26Ten tedy počal neohroženě mluvit v synagoze. Když ho však slyšeli Priscilla a Akvila, ujali se ho a vyložili mu důkladněji Boží cestu. 27Když chtěl jít do Achaje, bratři ho povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam přišel, přispěl milostí mnoho těm, kdož uvěřili. 2sNeboť pádně usvědčoval veřejně Židy a dokazoval jim Písmy, že Ježíš je Mesiáš.

 

19 V té době, kdy Apollo byl v Korintě, Pavel prošel horními kraji a přišel do Efesu. Tam nalezl některé učedníky 2a otázal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ I odpověděli mu: „Ale ani jsme neslyšeli, že je Duch svatý.“ "3Řekl pak: „V co jste tedy byli pokřtěni?“ Oni pravili: „V křest Janův.“ 4Pavel pak řekl: „Jan uděloval křest pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, jenž přijde po něm, to je v Ježíše.“ 5Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. 6Když pak Pavel vložil na ně ruce, přišel na ně Duch svatý; i mluvili jazyky a prorokovali. 7Bylo jich všech asi dvanáct.

8Potom vešel do synagogy a po tři měsíce směle mluvil, rozmlouval a přesvědčoval o království Božím. 9Ale poněvadž se někteří zatvrzovali a nevěřili, ano tupili učení před shromážděnými lidmi, vzdálil se od nich, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole Tyranově. 10To se pak dalo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie uslyšeli slovo Páně, Židé i Řekové. 11 Bůh také Činil neobyčejné divy rukama Pavlovýma, 12 takže přenášeli šátky a zástěry s jeho těla na nemocné, a nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli.

13I někteří z potulných židovských zaklínačů se pokoušeli vzývat jméno Pána Ježíše nad posedlými od zlých duchů a říkali: „Zaklínám vás skrze Ježíše, kterého káže Pavel.“ 14To pak činilo sedm synů jakéhosi Skevy, židovského velekněze. 15Než zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?" 16A člověk, v kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, oba ovládl a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu. 17To se pak rozneslo mezi všemi Židy a Řeky, kteří bydleli v Efesu, i padla bázeň na ně na všechny a jméno Pána Ježíše bylo oslaveno. 18 Mnozí z těch, kdo uvěřili, přicházeli vyznávat a ohlašovat své skutky,19 A mnozí z těch, kdo se zabývali kouzly, snesli knihy a přede všemi je spálili. I spočítali jejich cenu a shledali, že byly za padesát tisíc stříbrných. 20Takto slovo rostlo a vzmáhalo se podle Boží síly.

 

19, 1—40. Rozsáhlá činnost v Efesu.

2. Přijetím Ducha svatého, tohoto nejvznešenějšího a význačného daru mesiášského, bylo dovršeno dílo vykoupení v člověku.,Proto se ptal Pavel nejprve, zda ho přijali.

5. Křest ve jménu Ježíšově, kterým byl každý ke Kristu přivtělen, připravil je očištěním od hříchů k přijetí Ducha čili svátosti biřmování.

9. Po slově „Tyrana“ přidává kodex D: „od hodiny páté do desáté.“ Ve škole se totiž učilo od rána až do 5. hodiny, naší 11.; zatím Pavel pracoval tělesně. Od 11. do 4. odpoledne pak v této škole hlásal evangelium.

10. V této době byl v živém styku s Korinťany jednak skrze posly, jednak skrze listy, z kterých se nám zachoval 1. list ke Kor. V tom styku zde prožil chvíle plné úzkosti a někdy zklamání. - Zdá se, že za tohoto pobytu v Efesu napsal i list Galatům.

18. Zda tu jde o vyznání jednotlivých skutků ve svátosti pokání, nelze tvrdit. Pohnutkou k tomuto veřejnému vyznání osobních skutků byla horlivost a upřímná snaha o nápravu celého života.

19. Obrácení pohané zřekli se nakonec i v Efesu oblíbených a rozšířených kouzel.

 

21 Když bylo po všem, Pavel si v duchu umínil, že přes Makedonii a Achaji půjde do Jerusalema, a řekl: „Až tam pobudu, musím navštívit i Řím.“ 22Do Makedonie pak poslal dva ze svých přisluhovatelů, Timotheje a Erasta, sám však zůstal nějakou dobu v Asii.

23V tom čase však nastalo nemalé pobouření pro to učení. 24Jeden zlatník totiž, jménem Demetrios, který dělal stříbrné chrámečky Artemidiny a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek, 25svolal je i dělníky přitom zaměstnané a řekl: „Mužové, víte, že tato práce přináší nám snadný zisk, 26a vidíte i slyšíte, že tento Pavel přemlouváním odvrátil mnoho lidí nejen v Eřesu, nýbrž skoro po celé Asii, neboť říkal: ,To nejsou bohové, kteří jsou děláni rukama.' 27Nejen nám hrozí nebezpečí, že toto odvětví živnosti upadne v opovržení, nýbrž i chrám velké bohyně Artemidy nebude za nic pokládán; ano, ona počíná být zbavována i vznešenosti, kterou ctí celá Asie a celý svět.“

28Jakmile to uslyšeli, pojal je prudký hněv a křičeli: „Velká je Artemis Efesanů!“ 29Město se pak naplnilo zmatkem a vše se hromadně hnalo do divadla; strhli pak s sebou Makedonce Gaja a Aristarcha, Pavlovy to průvodce na cestách.

30Když chtěl Pavel vejít mezi lid, učedníci mu v tom zabránili. 31Ano i někteří předáci z Asie, Pavlovi přátelsky naklonění, vzkázali mu a prosili ho, aby se nevydával do divadla.

32Každý tedy křičel něco jiného, neboť shromáždění bylo zmateno a většina nevěděla, proč se sešli. 33I vytáhli ze zástupu Alexandra, poněvadž ho Židé postrkovali vpřed. Alexander pak pokynul rukou, že se chce před lidem hájit. 34Jakmile v něm však poznali Žida, všichni jedním hlasem křičeli skoro po dvě hodiny: „Velká je Artemis Efesanů!"

35Když městský tajemník uklidnil dav, promluvil: „Efesané! Kdo pak z lidí neví, že město Efes je strážcem chrámu velké Artemidy a její podoby spadlé s nebe! 36Poněvadž to nelze popřít, musíte se uklidnit a nečinit nic ukvapeně. 37Neboť přivedli jste tyto lidi; oni však nejsou ani svatokrádci, ani rouhači naší bohyně. 38Má-li však Demetrios a s ním jeho řemeslníci proti někomu stížnost, konávají se veřejná zasedání a jsou tu místodržitelé; ať si to navzájem vyřídí žalobou. 39A dožadujete-li se ještě něčeho jiného, může se to vyřídit v zákonném shromáždění.

40Vždyť jsme i v nebezpečí, že budeme obžalováni z povstání pro dnešek, neboť není příčiny, kterou bychom mohli odůvodnit toto shluknutí.“ A když to řekl, rozpustil shromáždění.

 

24. Chrám bohyně Artemidy - Diany v Efesu náležel svou výstavností a krásou k sedmi divům světa. V nejtajemnější části chrámu byla chována socha bohyně z černého dřeva, o níž šla pověst, že spadla s nebe. Byl hojně navštěvován i Řeky ze vzdálenějších krajin. Odtamtud si nosívali na památku chrámečky, zhotovené z hlíny, mramoru nebo i stříbra, se soškou bohyně uvnitř.

26. Efcs byl střediskem kulturním a náboženským velké části Malé Asie.

28. Také na nápisech nalezených v Eřesu je totéž: „Velká Artemis Efesanů.“

35. „Městský tajemník", doslova „písař", byl jeden z předních úředníků městské správy, jak je známo i z nalezených nápisů v Eřesu.

40. Srocování lidu Římané velmi přísně trestali, hlavně, nedal-li si lid říci od městských úřadů. Hlavni vinníci byli popraveni a městu byly vzaty všechny výsady. Proto lid, který to věděl, hned se utišil.

 

20 Když nepokoj přestal, Pavel svolal učedníky, povzbudil je, rozloučil se a dal se na cestu do Makedonie. 2Prošel pak těmi kraji, povzbudil je mnohou řečí a přišel do Řecka. 3Po tříměsíčním pobytu se chystal odejít do Sýrie, ale Židé mu činili úklady, a proto se rozhodl vrátit přes Makedonii. 4I doprovodil ho Sopater z Beroe, syn Parrhův, z Thessaloničanů Aristarchus a Sekundus, též Gajus z Derbe a Timothej, a Asiaté Tychikus a Trofimus. 5Ti nás předešli a čekali na nás v Troadě. 6My pak po dnech přesných chlebů jsme vypluli z Filipp a za pět dní jsme k nim přišli do Troady, kde jsme pobyli sedm dní.

7A když jsme se prvního dne v týdnu sešli k lámání chleba, Pavel s nimi rozmlouval před odjezdem příštího dne a protáhl řeč až do půlnoci. 8Bylo pak mnoho lamp v horní místnosti, kde jsme byli shromážděni. 9V okně však seděl nějaký mladík, jménem Eutychus. Když Pavel dlouho mluvil, upadl do hlubokého spánku a spánkem přemožen spadl z třetího poschodí a zdvihli ho mrtvého. 10Pavel však sestoupil, položil se naň, objal ho a řekl:,Nezneklidňujte se, neboť duše je v něm.“ 11Potom šel nahoru, rozlámal chléb a pojedl. Mluvil ještě dlouho do svítání a tak odešel. 12 Mládence pak přivedli živého a byli nemálo potěšeni.

13 My pak jsme šli na loď napřed a odpluli jsme do Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; tak totiž nařídil, kdežto sám chtěl jít pěšky. 14Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho a přijeli do Mitylene. 15A odtamtud jsme jeli dále, až druhého dne jsme se dostali proti Chiu, následujícího dne pak jsme zastavili u Samu a den poté jsme přistáli v Miletu. 16Pavel si totiž umínil minout Efes, aby neztrácel čas v Asii. Neboť spěchal, aby podle možnosti byl o letnicích v Jerusaleme.

17Z Miletu pak poslal do Efesu a povolal si starší církve. 18Když k němu přišli, promluvil k nim: „Vy víte, jak od prsního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, jsem žil s vámi po všechen čas, 19že jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a ve zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů; 20kterak jsem neopominul nic z toho, co by vám prospělo, abych vám to nehlásal a neučil vás veřejně i po domech, 21 vydávaje svědectví Židům i Řekům o obrácení k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše.“

22„A hle, nyní, poután duchem, ubírám se do Jerusalema a nevím, co mě tam potká; "leda že mi Duch svatý od města k městu osvědčuje a říká, že mě čekají pouta a soužení.

 

20, 1—21, 14. Působení v Řecku a Makedonii a návrat do Palestiny.

1. V Makedonii, za krátkého pobytu ve Filippech, napsal 2. list ke Kor., v němž nechtě ukazuje svou krásnou apoštolskou duši.

3. Za tohoto pobytu, v zimě r. 57—58, napsal krásný list Římanům.

7. První den po sobotě je naše neděle. V tento den již tehdy křesťané konali náboženské shromáždění s lámáním chleba čili se slavením eucharistické hostiny (viz i 1 Kor 16, 2; Zjev 1, 10). Byl to pro ně posvátný den, neboť v ten den vstal Kristus Pán z mrtvých a byl seslán Duch svatý. Svěcení soboty mizelo a nastoupilo svěcení neděle.

10. Ne, aby zjistil, zdali ještě žije, ale tímto symbolickým úkonem vyvolal mrtvého k životu podobně, jako kdysi učinil prorok Eliáš a Eliseus (3 Král 17, 21; 4 Král 4, 34).

18. Mluví jako otec blízký smrti, kterému na tom velmi záleží, aby dílo Kristovo nezaniklo, a proto povzbuzuje představené křesťanských obcí věrně plnit svatý úkol jim svěřený. Je to řeč ze srdce.

22. Jeho duch, osvěcovaný Bohem, mu káže jít do Jerusalema.

 

24Ale vůbec si necením svého života, jen když dokonám svůj běh a svou službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych svědčil o radostné zvěsti Boží milosti.“

25 „A hle, nyní vím, že již nespatříte mou tvář vy všichni, mezi nimiž jsem chodil a hlásal království. 26Proto dosvědčuji tohoto dne před vámi: jsem číst od krve všech lidí; 27neboť jsem se nevyhnul tomu, abych vám nezvěstoval celý úradek Boží. 28Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil biskupy, abyste spravovali Boží církev, kterou si dobyl vlastní krví. 29Já vím, že po mém odchodu vejdou mezi vás draví vlci, a ti že neušetří stádce. 30 I z vás samých povstanou muži, kteří budou mluvit řeči převrácené, aby za sebou strhli učedníky. 31Proto bděte a pamatujte, že po tři léta ve dne v noci se slzami jsem každého z vás neustále napomínal.“

32„A nyní vás odporučuji Bohu a slovu jeho milosti; on vás může vzdělat a dát dědictví mezi všemi posvěcenými. 33Po ničím zlatě, stříbře ani Šatu jsem nedychtil. 34Sami víte, že o všechny potřeby mé i mých společníků se postaraly tyto ruce. 35 Ve všem jsem vám ukázal., že takovou prací třeba se ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: „Blaženější je dávat než brát.“

36A když to řekl, poklekl a s nimi se všemi se pomodlil. 37Všichni pak se dali do velkého pláče, padli Pavlovi kolem krku a líbali ho, 38neboť velmi se rmoutili pro slovo, které řekl, že více nespatří jeho tvář. Potom ho doprovodili k lodi.

 

21 Když jsme se od nich odtrhli a pluli, dojeli jsme přímým během ke Kóu, druhého dne pak k Rhodu a odtamtud do Patary. 2I nalezli jsme loď, která byla na cestě do Fénicie, vstoupili jsme na ni a odpluli. 3Když pak jsme se přiblížili na dohled Kypru, nechali jsme jej vlevo, pluli jsme do Sýrie a přistáli jsme v Tyru. Tam totiž loď měla složit náklad. 4Proto jsme vyhledali učedníky a zůstali tam sedm dní. Ti řekli Pavlovi skrze Ducha, aby nevystupoval do Jerusalema. 5Když však tyto dni uplynuly, vyšli jsme a ubírali jsme se dále, všichni pak nás doprovázeli se svými manželkami a dětmi až za město; na břehu jsme poklekli a pomodlili jsme se. 6Když jsme se vespolek rozloučili, vstoupili jsme na loď, oni pak se vrátili domů. 7My však jsme dokončili plavbu z Tyru a dojeli do

 

25. Pavel tu vyjadřuje své předtuchy, ne že by si byl jist z nějakého zjevení, že je už nespatří.

26. To jest: Ničí záhubu jsem nezavinil.

28. Mají pečovat o vlastní posvěcení, aby pak tím účinněji konali službu k posvěcení jiných. Mají spravovat neboli pásti věřící poučováním o pravdách víry, mravů, udělovat svátosti, zvláště eucharistii. K tomu jim byla dána autorita a moc. Jsou pak k tomu ustanoveni Duchem svatým, a tedy duchovní moc spravovat věřící jim přináleží božským právem. Mají v tom zastávat apoštoly, skrze něž jim Duch svatý tu moc dal. Je vidět, že se již v prvních křesťanských obcích ukazuje hierarchická moc Církve a její sdělování nástupcům.

32. „Slovu jeho milosti“ čili evangeliu, skrze něž se lidem dostává milosti a pravdy.

33. Pavel si vydělával na živobytí, aby slabí ve víře nezakoiisali, když by viděli, že je podporován od jiných, a pak by se mohli domnívat, že vykonává apoštolský úřad ze ziskuchtivosti.

35. Tato slova Ježíše Krista nejsou zaznamenána v evangeliích. Pavel je znal z podání. Všeobecně znamenají, že dávat je úkon ctnosti, který působí dárci radost; kdo pak přijímá, ukazuje tím svůj nedostatek, a proto se často stydí. Zde pak znamenají, že větší štěstí je hlásat evangelium zadarmo, než dostávat něco od lidí za práci v něm. 21, 1. Po „do Patary“ přidává kodex D: „a do Myry.“

 

Ptolemaidy, kde jsme pozdravili bratry a zůstali u nich jeden den.

8Druhého dne pak jsme vyjeli a dostali jsme se do Caesareje. I vešli jsme do domu evangelisty Filipa; to byl jeden ze sedmi, a zůstali jsme u něho. 9Měl Čtyři dcery panny, které prorokovaly. 10Když jsme tam prodleli více dní, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus. 11 I přistoupil k nám, vzal Pavlův pás, svázal si nohy i ruce a řekl: „Toto praví Duch svatý: Muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jerusalemě a vydají ho do rukou pohanů.“ 12Jakmile jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i tamější lidé, aby nevystupoval do Jerusalema. 13Tu Pavel odpověděl: „Co to děláte, že pláčete a rozdíráte mi srdce? Vždyť já jsem odhodlán nejen dát se svázat, nýbrž i zemřít v Jerusalemě pro jméno Pána Ježíše.“ 14Když jsme ho však nemohli přemluvit, přestali jsme a řekli: „Staň se vůle Páně!“

15Po těch dnech jsme se přichystali a šli vzhůru do Jerusalema. 16 Šli pak s námi i někteří učedníci z Caesareje a ti nás vedli k jakémusi Mnasonovi z Kypru, dávnému učedníku, u něhož jsme se měli uhostit.

17Když jsme přišli do Jerusalema, bratři nás ochotně přijali. 18Druhého dne pak šel s námi Pavel k Jakubovi, kde se sešli všichni starší. 19 I pozdravil je a vypravoval dopodrobna, co Bůh vykonal mezi pohany skrze jeho službu. 20Když to uslyšeli, chválili Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců mezi Židy uvěřilo, a ti všichni horlí pro Zákon. 21Byli však o tobě zpraveni, že učíš Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, když říkáš, že nemají obřezávat své děti ani žít podle starých obyčejů. 22Co tedy dělat? Jistě uslyší, že jsi přišel. 23Učiň tedy, co ti pravíme: Jsou u nás čtyři muži, kteří mají na sobě slib. 24Ty vezmi s sebou, projdi s nimi očistou a zaplať za ně, aby si mohli oholit hlavu; všichni pak poznají, že na těch zprávách o tobě nic není, ale že i ty se držíš Zákona a zachováváš ho. 25A o pohanech, kteří uvěřili, nařídili jsme v dopise, že se mají zdržovat věcí obětovaných modlám, krve, zadušených zvířat a smilstva.“

26Tehdy Pavel vzal s sebou následujícího dne ty muže, prošel s nimi očistou, vstoupil do chrámu a oznámil, kdy se končí dni očisty a kdy bude podána oběť za každého z nich.

 

9. Proroctví a panenství zde souvisí. Chtěly žít jako panny, a proto se staly vhodnými věnovat se proroctví, duchovní činnosti a duchovním věcem, buď v tom, že poučovaly a povzbuzovaly ženy ve víře, nebo také předpověděly Pavlovi, co ho čeká v Jerusalemě.

11. Symbolických úkonů užívali i starozákonní proroci (3 Král 22, 11; Iz 20, 2). 15—40. Vzbouření Židů proti Pavlovi v jerusalemském chrámě.

17. To již přišel Pavel po páté do Jerusalema po svém obrácení. Nyní přišel k svátkům svatodušním r. 58. Přinášel s sebou almužny z Makedonie a Řecka (1 Kor 16, 1; 2 Kor 8, 9) pro zchudlé věřící v Jerusalemě.

20. Křesťané ze Židů dále zachovávali starozákonní předpisy, ovšem ne proto, že od nich očekávali odpuštění hříchů a přijetí milosti, vždyť toho se jim dostalo pro víru v Ježíše Krista. Mohli ovšem úplně upustit od zachovávání mojžíšského Zákona, ale v Jerusalemě a vůbec v Palestině by tím jen pobouřili proti sobě Židy. Bylo třeba opatrnosti před neobrácenými Židy. Pavel sám nikdy nenutil obrácené Židy k tomu, aby Zákon mojžíšský nezachovávali.

24. Oni čtyři muži se zavázali slibem nazireátu (Nm 6, 1—21), před jehož zakončením se po třicet dní nestříhali a nepožívali vína. Pavel se jen stal spoluúčastníkem tím, že za ně zaplatil potřebné výdaje na oběti. Zdá se, že tito židokřesťané byli chudí, nemohli platit, a teprve Pavlovou podporou mohli ukončit slib.

 

27 Když se však končilo sedm dní, Židé z Asie ho spatřili v chrámě, pobouřili všechen lid a vztáhli naň ruce 28a křičeli: „Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všechny všude učí proti národu a Zákonu a tomuto místu, ano i Řeky uvedl do chrámu a poskvrnil toto svaté místo.“ 29Viděli s ním totiž předtím v městě efeského Trofima a myslili, že ho Pavel uvedl do chrámu. 30Celé město se zneklidnilo a nastalo srocení lidu. I chopili Pavla a táhli ho i mimo chrám, a brány byly hned zavřeny. 31 Když ho chtěli usmrtit, došlo k tisícníku čety oznámení, že se celý Jerusalem bouří. 32Ten hned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Když tedy spatřili tisícníka a vojáky, přestali Pavla bít. 33Tu tisícník přistoupil, uchopil ho a rozkázal svázat ho i dvěma řetězy a tázal se, kdo je a co udělal. 34V davu volal každý něco jiného. Když pro hluk nemohl nic jistého zvěděti, rozkázal vést ho do tábora. 35Když pak přišel ke schodům, museli jej vojáci pro nápor davu nésti. 36"Množství lidu totiž šlo za ním a křičelo: „Pryč s nimi"

37 Když měl být již uveden do ležení, řekne Pavel tisícníkovi: „Smím ti něco říci?“ On odpověděl: „Umíš řecky? 38Nejsi tedy ten Egypťan, který před těmito dny rozjitřil vzbouření a zavedl na poušť čtyři tisíce sikariů?“ 39Pavel však řekl: „Jsem ovšem Žid z Tarsu Kilikijského, občan města ne neznámého; prosím tě však, dovol mi promluvit k lidu.“ 40Když dovolil, Pavel stál na schodech a pokynul lidu. A když nastalo velké ticho, oslovil je hebrejsky a mluvil:

 

22 „Bratři a otcové, poslyšte obranu, kterou k vám chci nyní mít.“ 2Jakmile uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ještě více se utišili. I mluví: 3„Já jsem Žid, narozený v Tarsu Kilikijském, ale byl jsem vychován v tomto městě, vzdělán u nohou Gamalielových ve vší přísnosti otcovského Zákona, byl jsem horlitelem pro Boha, jak jste dnes vy všichni. 4Já jsem pronásledoval toto učení až k smrti, poutal jsem a do vězení jsem uvrhoval muže i ženy, 5jak může o mně dosvědčit velekněz a všichni starší. Od nich jsem také dostal listiny k bratřím v Damašku a odebral se tam, abych i odtamtud přivedl svázané do Jerusalema k potrestání.“

6„Když však jsem se ubíral a blížil k Damašku, najednou o poledni ozářilo mě kolem bohaté světlo z nebe. 7Padl jsem na zem a uslyšel hlas, který mí pravil: ,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' 8Já pak jsem odpověděl: ,Kdo jsi, pane?' Řekl mi: Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' 9Moji společníci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil.

 

30. Z chrámu ho vytáhli na ono chrámové prostranství, kam mohli vstoupit i pohané. Levité pak zavřeli chrámové brány, aby chrám nebyl poskvrněn pobouřením a snad lidskou krví.

31—32. Římská posádka byla ubytována v hradě Antonia na severní straně od chrámového prostranství; z něho se dalo pozorovat, co se děje na chrámovém prostranství. Zvláště o velkých svátcích posádka bděla, aby nenastalo pobouření mezi poutníky. Po schodech vedoucích na ono prostranství mohli vojáci hned seběhnout a Pavla zachránit.

36. Sikariové byii nejfanatičtější bojovníci za osvobození Židů od jha římského. Jméno měli od dýk, které mohli nenápadně nosit a jich i nenápadně použít. Dali se zlákat egyptským Židem, který se prohlásil za Mesiáše.

22, 1—21. Obranná řeč Pavlova před Židy.

6. Již v 9, 1 se vypravuje o obrácení Pavlově z pera samého Lukáše. Nyní o něm vypravuje sám Pavel v obranné řeči. Praví-li se v 9, 7, že průvodci slyšeli hlas, a zde zase, že neslyšeli hlasu, třeba tomu rozumět tak, že slyšeli, jak k Pavlovi někdo mluví, ale nerozlišovali jednotlivá slova mluvícího, a tedy jim nerozuměli.

 

10A řekl jsem: ,Co mám, Pane, činit?' Pán mi pak řekl:,Vstaň a jdi do Damašku, a tam se ti řekne vše, co je ti nařízeno učinit.' 1lKdyž jsem neviděl od jasu onoho světla, byl jsem veden průvodci za ruku a přišel jsem do Damašku.“

12„Potom jakýsi Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, kterému dávali dobré svědectví všichni Židé tam bydlící, "přišel ke mně, postavil se a řekl mi:,Bratře Šavle, prohlédni!' A v touž chvíli jsem na něho prohlédl. "On pak řekl: ,Bůh našich otců tě předem určil, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst; 15neboť mu budeš u všech lidí svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. l6A nyní proč váháš? Vstaň, dej se pokřtít, obmyj své hříchy a vzývej jeho jméno.' "

''„Když jsem se pak vrátil do Jerusalema a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli lsa viděl jsem ho, jak ke mně mluví:,Pospěš si a rychle opusť Jerusalem, poněvadž nepřijmou tvé svědectví o mně.' 19I řekl jsem:,Pane, oni vědí, že já jsem zavíral do žalářů a bil jsem v synagogách ty, kdo v tebe věřili; 20a když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, také jsem stál při tom, souhlasil jsem a hlídal jsem šaty těch, kdo jej zabíjeli. 21A řekl mi: Jdi, neboť já tě pošlu daleko mezi pohany.'“

22 Poslouchali ho však až po toto slovo a pak s křikem volali: „Pryč se země s takovým člověkem, neboť nesmí dále žít.“ 23Protože hlučeli, odvrhovali pláště a házeli prach do vzduchu, 24tisícník rozkázal, aby byl zaveden do tábora a nařídil s bičováním ho vyslýchat, aby zvěděl, proč na něho tak křičeli. 25 Když ho však přivázali řemeny, Pavel řekl setníkovi, který stál u toho: „Je vám dovoleno bičovat římského občana, a to neodsouzeného?“ 26Jakmile to setník uslyšel, přistoupil k tisícníkovi a hlásil mu: „Co to chceš činit? Vždyť ten člověk je římský občan!“ "27 Tisícník pak přistoupil a řekl mu: „Pověz mi, jsi Říman?“ On pak pravil: „Ano.“ 28Tisícník odpověděl: „Já jsem dosáhl toho občanství za mnoho peněz.“ A Pavel řekl: „Já jsem se v něm už narodil.“ 29Proto hned od něho odstoupili ti, kdo ho měli s týráním vyslýchat. A tisícník se lekl, když zvěděl, že je Říman a že ho dal spoutat.

30Chtěl pak druhého dne zjistit, z čeho jej Židé obviňují; dal ho rozvázat a přikázal velekněžím a celé veleradě, aby se sešli; i přivedl Pavla a postavil ho mezi ně.

 

23 Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Bratři! Až do dneška žil jsem před Bohem s naprosto dobrým svědomím.“ 2Ale velekněz Ananiáš poručil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa.

 

22—29. Pavel hájí svá práva před Římany.

23. Odhazují šat, jako by se chystali ke kamenování.

24. Tisícník nerozuměl řeči Pavlově, ale když viděl, jak lid se bouří, domníval se, že je rozhořčen nad zločinem, kterého se Pavel dopustil.

25. Pavel se odvolává na své právo římského občana, protože tu nejde o bičování pro jméno Ježíšovo, tedy z náboženské nenávisti jako v 16, 22, nýbrž o chystané bičování pro nějaký domnělý politický zločin.

28. I předkové Pavlovi si snad to právo koupili.

30—23, 11. Pavel kazí úmysly svých nepřátel. 23, 2. Velekněz byl snad uražen neohroženým vystoupením Pavlovým a proto, že se vůbec neohlížel na jeho přítomnost. Snad také pokládal jeho odvolání na římské občanství za něco, co Židy uráželo.

3. Pavel svolává na něho trest Boží. Osm let

 

3Tu Pavel řekl k němu: „Tebe udeří Bůh, obílená stěnol Také ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu kážeš mě udeřit?“ 4Ati,kdo tu stáli, řekli: „Božího velekněze tupíš?“ 5Pavel pak pravil: „Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz. Vždyť je psáno: Nebudeš hanět knížete svého lidu.“

6Poněvadž Pavel poznal, že jedna část je sadducejská a druhá farizejská, zvolal ve veleradě: „Bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Pro naději ve vzkříšení z mrtvých jsem souzeni“ 7A když to řekl, nastala roztržka mezi farizeji a sadduceji a shromáždění se rozštěpilo. 8Sadduceové totiž praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, farizeové však vyznávají obojí. 9 I povstal velký křik. A někteří vykladatelé Písma z farizejské strany povstali, přeli se a volali: „Neshledáváme na tom člověku nic zlého. Což mluvil-li k němu duch nebo anděl?“ 10Když se rozjitření rozmohlo, tisícnik se pak bál, aby Pavla nerozsápali, rozkázal vojákům sestoupit, vytrhnout ho z jejich středu a zavést do tábora. 11Následující noci Pán k němu přistoupil a řekl: „Neztrácej odvahu! Neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčit i v Římě.“

12Jak se rozednilo, srotili se Židé a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla. 13Těch mužů, kteří se takto spikli, bylo víc než čtyřicet. 14Ti přišli k velekněžím a starším a prohlásili: „My jsme se slavnostně zapřísáhli, že ničeho neokusíme, dokud nezabijeme Pavla. 15Proto je nyní na vás, abyste s veleradou hlásili tisícníkovi, že vám ho má předvésti, jako byste chtěli jeho věc důkladněji vyšetřit. My pak jsme přichystáni zabít ho, dříve než se přiblíží.“

16Když však uslyšel o úkladech syn sestry Pavlovy, šel, dostal se do tábora a oznámil to Pavlovi. 17Pavel si pak zavolal jednoho setníka a řekl mu: „Doveď tohoto mládence k tisícníkovi, poněvadřžmu má co oznámit.“ 18On ho tedy vzal a zavedl k tisícníkovi se slovy: „Vězeň Pavel si mě zavolal a žádal, abych zavedl tohoto mládence k tobě, poněvadž ti má co říci.“ 19Tisícník ho vzal za ruku, odstoupil s ním do soukromí a tázal se ho: „Co mi to máš oznámiti?“ 20Řekl pak: „Židé se smluvili, že tě požádají, abys zítra předvedl Pavla do velerady, jako by chtěla jeho věc důkladněji vyšetřit. 21Ale ty jim nevěř! Neboť přes čtyřicet mužů z nich činí mu úklady; ti se totiž zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na příslib od tebe.“ 22Tisícník pak propustil mládence s příkazem: „Nikomu neříkej, co jsi mi prozradil!"

23I zavolal si dva setníky a řekl: „Od třetí hodiny noční mějte pohotově pro cestu do Caesareje dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků. 24Také přistrojte jezdecká zvířata, abyste na ně posadili Pavla a v bezpečí ho doprovodili k vladaři Felixovi.“ 25Napsal pak list tohoto znění: 26„Klaudius Lysias zdraví slovutného vladaře Felixa! 27Tohoto muže jali Židé a když se ho chystali zabít, zakročil jsem s vojskem a vytrhl jej, poněvadž jsem se dověděl, že je Říman. 28Poněvadž jsem chtěl zvěděti, z čeho ho obviňují, zavedl jsem ho do jejich velerady.

 

potom r. 66 byl Ananiáš zavražděn od fanatických Židů.

11. Po dnech zkoušek se mu dostalo ujištění o přízni a řízení z nebe.

12-35. Spiknutí Židů proti Pavlovu životu; jeho přemístění do Caesareje.

16. Pavlova sestra byla v Jerusalemě nejspíš provdaná.

 

29 I shledal ' jsem, že obvinění se týká sporu o jejich Zákon, ale že nejde o provinění, které zasluhuje smrt nebo žalář. 30Když mi pak bylo doneseno o úkladech, které tomu muži strojí, hned jsem ti ho poslal; zároveň jsem oznámil žalobcům, že mají vést při proti němu před tebou. Buď zdráv!"

31Vojáci tedy, jak jim bylo nařízeno, j vzali Pavla a dovedli ho v noci do Antipatridy. 32Druhého dne přenechali jezdcům, aby ho doprovodili, samí pak se vrátili do tábora. 33Když dojeli do Caesareje, odevzdali vladaři list a postavili před něj i Pavla. 34Přečtl jej a otázal se, z které provincie pochází, a když se dozvěděl, že z Kilikie, 35řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou I také tvoji žalobci"; a rozkázal, aby ho hlídali v Herodově vládní budově.

 

24 Po pěti dnech však přišel velekněz; Ananiáš s některými staršími a s právním znalcem, jakýmsi Tertullem; ti podali u vladaře žalobu proti Pavlovi. 2Pavel pak byl předvolán a Tertullus počal na něho žalovat takto: „Žijeme v plném míru tvým přičiněním a tvá prozřetelnost mnohé zařídila k dobru národa; 3to vždy a všude uznáváme, slovutný Felixi, s veškerou vděčností. 4Než abych tě dále nezdržoval, prosím, abys nás ve své blahovůli krátce vyslechl. 5Shledali jsme totiž, Že tento muž je morovou nákazou a rozněcuje nepokoje mezi všemi Židy v celém světě a je náčelníkem nazarejské sekty, 6ano dokonce se pokusil znesvětit chrám; proto jsme ho jali. (7) 8Sám se můžeš výslechem dovědět od něho vše, co na něj žalujeme.“ 9Připojili se pak i Židé a tvrdili, že je tomu tak.

10Vladař pokynul Pavlovi, že smí mluvit, a on odpověděl: „Vím, že po mnoho : let jsi soudcem tohoto národa, proto s důvěrou budu hájit svou věc. 11Můžeš se dovědět, že tomu není víc jak dvanáct dnů, co jsem přišel klanět se do Jerusalema. 12Ale nikdo neviděl, že bych se přel s někým v chrámě ani že bych srocoval lid v synagogách nebo ve městě, 13a nemohou ti ani dokázat nic z toho, co nyní na í mne žalují. 14Ale přiznávám ti toto, že sloužím Bohu našich otců podle učení, které nazývají odštěpenectvím, a věřím všemu, co je psáno v Zákoně a Prorocích, 15 a mám v Boha naději, kterou také oni chovají, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. 16 O to se také sám snažím, abych měl vždy bezúhonné svědomí před Bohem a před lidmi. 17Po více letech jsem přisel s almužnami pro svůj národ a kvůli obětem. 18Nalezli mě při nich v chrámě, když jsem se očistil, a to beze shluku a pobouření. 19To by měli být přítomni před tebou někteří Židé z Asie a žalovati, \ mají-li co proti mně. 20Anebo tito zde ať, sami řeknou, zda nalezli něco špatného,

 

35. Vládní budova byl palác v římských provinciích, v němž bydlíval místodržitel. Tento palác kdysi vystavěl Herodes Veliký. 24, 1—27. Bezvýsledné žaloby velerady na Pavla.

2. To je jen pochlebování Felixovi, jak je známo ze světských dějepisců, neboť Felix vládl krutě a svým předčasným trestáním jen rozjitřil Židy proti Římanům, takže po jeho odchodu podali na něho Židé žalobu do Říma.

7. „a chtěli soudit podle našeho Zákona. Ale tisícník Lysiáš přišel a s velkou mocí ho vytrhl z našich rukou, a poručil pak žalobcům, aby přišli k tobě"; není doloženo.

8. Židé sice měli právo jmout někoho pro náboženský přečin, ale bez místodržitelova schválení nesměli ho usmrtit. Řečník zamlčuje, že Pavel měl být v onom srocení lidu zabit.

10. Felix spravoval Palestinu od r. 52—58.

14. Tedy falešné bylo nařčení Tertullovo, že Pavel nepřátelsky smýšlí proti svému národu.

 

když jsem stál před veleradou; 21leč snad toto jediné slovo, které jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: Pro vkříšení z mrtvých jsem dnes od vás souzen.“

22Ačkoliv byl Felix důkladněji obeznámen s tím učením, přece je odkázal na jinou dobu se slovy: „Až sem přijde tisícník Lysiáš, rozhodnu o vaší věci.“ 23I nařídil setníkovi, aby ho držel ve vazbě, dopřál mu volnosti a nikomu z jeho přátel aby nebránil posluhovat mu.

24Po několika dnech, když přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka, dal si zavolat Pavla a poslechl si od něho o víře v Ježíše Krista. 25Když však promlouval o spravedlnosti, zdrženlivosti a budoucím soudu, Felix se počal děsit a odpověděl: „Pro nynějšek jdi. Zavolám si tě, až budu mít zase kdy.“ 26Zároveň i čekal, že dostane od Pavla peníze. Proto si také pro něj častěji posílal a rozmlouval s ním. 27Ale uplynuly dva roky a Felix dostal nástupce Porcia Festa. A protože se chtěl Felix Židům zavděčit, ponechal Pavla ve vazbě.

 

25 Když tedy Festus nastoupil v provincii, po třech dnech se odebral z Caesareje do Jerusalema. 2 I předstoupili před něho veleknězi a židovští předáci se žalobou proti Pavlovi a naléhavě ho 3žádali jako o milost proti Pavlovi, aby nařídil přivést ho do Jerusalema; strojili totiž úklady, že ho cestou zabijí. 4Ale Festus odpověděl, že Pavel je ve vazbě v Caesareji, on sám pak že tam odjede co nejdříve, a řekl: 5„Ti mezi vámi, kteří mají moc, ať jdou se mnou a žalují na něj, je-li na tom muži něco špatného.“

6Pobyl pak mezi nimi ne více než osm nebo deset dní a odebral se do Caesareje. Druhého dne zasedl k soudu a rozkázal, aby byl přiveden Pavel. 7A když se dostavil, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jerusalema, a vinili ho z mnoha těžkých provinění, která nemohli dokázat. 8Pavel se pak hájil: „Neprovinil jsem se ani proti židovskému Zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ 9Poněvadž však Festus se chtěl Židům zavděčit, otázal se Pavla: „Chceš se odebrat do Jerusalema a tam být o tom přede mnou souzen?“ 10Ale Pavel řekl: „Stojím před soudní stolicí císařovou; zde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak je i tobě velmi dobře známo. 11Ale ublížil-li jsem jim nebo se dopustil něčeho, co zasluhuje smrt, jsem ochoten zemřít. Jestliže však jejich žaloby proti mně jsou nicotné, nikdo nemá moci mě jim vydat. Odvolávám se k císaři.“ 12Tehdy Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!"

13Po několika dnech král Agrippa a

 

24. Drusilla, pocházející z královského rodu Herodovců, opustila svého manžela Azira, krále Emesů, a žila v cizoložství s Felixem. Zvědavost jí nedala, aby si neposlechla, co Židé proti Pavlovi mají a jaké je jeho učení. 25, 1 — 12. Pavel se odvolává k císařskému soudu.

4. Festus byl prokurátorem r. 60—62.

11. Pavel se nebojí zemřít, uzná-li ho pravoplatný soud za hodná smrti podle pravidel spravedlnosti. - Římský občan měl právo odvolat se k císařskému soudu do Říma. Festus pak ho nemohl vydat veleradě proti jeho vůli. Pavel věděl, že bude-li vydán, Židé ho úkladně usmrtí. Proto hájí tak důrazně své právo.

12. Z vážných důvodu mohl to zamítnout.

13—27. Přípravy k Pavlově obhajobě před králem Agrippou.

13. Agrippa II., syn Heroda Agrippy I., o němž Lukáš vypravoval v hl. 12, byl poplatníkem Římanů, a proto se Šel představit novému správci země. Jeho sestra Berenike utekla od svého manžela a žila s ním.

 

Berenike přišli do Caesareje pozdravit Festa. 14Když tam pobyli více dní, Festus vyložil králi případ Pavlův. Řekl: „Felix mi zanechal ve vazbě jednoho muže, 15kvůli němuž se ke mně dostavili za mého pobytu v Jerusalemě veleknězi a židovští starší a žádali jeho odsouzení. 16 I odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku nějakého obžalovaného vydat dříve, než by obžalovaný měl žalobce před sebou a dostalo se mu příležitosti hájit se proti obviněním. 17Když sem přišli se mnou, hned následujícího dne jsem zasedl k soudu a rozkázal jsem přivést i toho muže. 18Ale když žalobci povstali, nemohli ho obvinit z ničeho špatného, jak jsem předpokládal. 19Měli totiž proti němu nějaké sporné stížnosti o své pověře a o jistém zemřelém Ježíšovi, o kterém Pavel tvrdil, že žije. 20Já pak jsem byl na rozpacích, co s tím sporem, a ptal jsem se ho, zda chce jít do Jerusalema a tam být o tom souzen. 21Poněvadž se však Pavel odvolal, aby byl ponechán k rozhodnutí Veličenstva, nařídil jsem, aby zůstal ve j vazbě, až ho budu moci poslat k císaři.“ 22Agrippa pak řekl Festovi: „Přál bych si i já poslechnout toho člověka.“ Praví: „Zítra ho uslyšíš.“

23Když tedy druhého dne přišel Agrippa a Berenike s velkou nádherou a vstoupili s tisícníky a předáky města do soudní síně, na rozkaz Festův byl přiveden Pavel. 24 I řekne Festus: „Králi Agrippo a všichni mužové s námi zde přítomní, vidíte toho člověka, pro kterého na mne naléhalo celé shromáždění Židů v Jerusalemě i zde a křičelo, že nesmí déle žít. 25Ale já jsem shledal, že se nedopustil ničeho, co zasluhuje smrt. Protože se však sám odvolal k Veličenstvu, rozhodl jsem poslat ho (k němu). 26Nemám však nic jistého, co bych o něm napsal pánovi. Proto jsem jej předvedl před vás, a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat. 27Neboť se mi to zdá nerozumné poslat vězně a neudati, z čeho je viněn.“

 

26 Potom řekl Agrippa Pavlovi: „Dovoluje se ti mluvit za sebe.“ Tu Pavel vztáhl ruku a hájil se: 2„Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že se dnes mohu hájit před tebou ze všeho, z čeho mě Židé obviňují, 3zvláště proto, že znáš jak všechn zvyky Židů, tak sporné otázky. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl. 4Můj život od mládí, jaký jsem vedl od počátku v svém národě v Jerusalemě, znají všichni Židé, 5neboť vědí od dřívějška - jen kdyby chtěli svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství, totiž jako farizeus. 6A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení Bohem daná našim otcům, naději to, 7jejíž vyplnění doufá dosíci dvanáct našich kmenů vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Z této naděje mě Židé obviňují, králi. 8Proč se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé?"

9 „Já jsem se ovšem domníval, že musím podnikat mnoho nepřátelského proti jménu Ježíše Nazaretského. 10To jsem také učinil v Jerusalemě a mnoho svatých jsem zavřel do žaláře, když jsem k tomu dostal moc od velekněží, a když byli usmrcováni, dával jsem souhlas.

 

26, 1—31. Slavnostní obranná řeč Pavlova před prokurátorem a před králem.

2. Neoslovuje Festa, který se k němu dobře nezachoval. Pavel se dovede vmyslit do slavnostní chvíle, a podle toho pronesl povznesenou a zároveň neohroženou řeč.

6. Pavel chce říci, že ačkoli se stal křesťanem, přece zůstal dobrým Židem, protože hlásá příchod Mesiáše, na něhož přece Židé čekali. A že Ježíš Kristus je onen slíbený Mesiáš, dokázal tím, že vstal z mrtvých.

9. K tomu ho vedla farizejská výchova.

10. Křesťané se nazývají svatými, poněvadž křtem jsou zbaveni hříchu a posvěceni, jsou pak povoláni k svatému životu, k čemuž se jim dostává mnoha pomocných milostí. Jsou novým lidem Božím, kterému ten název patří.

 

11A často jsem je po všech synagogách tresty nutil k tomu, aby se rouhali, v bezmezné pak zuřivosti proti nim pronásledoval jsem je až i ve vzdálených městech. 12Když jsem se s takovým úmyslem ubíral do Damašku, s mocí a dovolením od veleknězi, 13v poledne jsem cestou uviděl, králi, jak mne i ty, kteří se ubírali se mnou, ozářilo s nebe světlo nad slunce jasnější. 14A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: ,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Přijde ti to draze vyhazovat proti (poháněčskému) bodci!' 15Já pak jsem se otázal: ,Kdo jsi, pane?'A Pán řekl: ,]á jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16Ale vstaň a postav se na nohy. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi při mně viděl a co ti ještě ukážu. 17Vysvobozuji tě z lidu a pohanů, ke kterým tě posílám, 18 abys jim otevřel oči, aby se obrátili ze tmy ke světlu, z moci ďáblovy k Bohu, aby dostali odpuštění hříchů a úděl mezi posvěcenými skrze víru ve mne.' "

19„Od té chvíle, králi Agrippo, nebyl jsem neposlušen nebeského vidění, 20ale nejprve těm, kdo jsou v Damašku, pak v Jerusalemě, po celé Judské zemi a pohanům jsem hlásal, aby se káli, obraceli se k Bohu a činili skutky hodné pokání. 21Proto se mě Židé zmocnili v chrámě a pokoušeli se usmrtit mě. 22Ale s pomocí Boží stojím zde až do dneška, vydávám svědectví před malým i velkým a neříkám leč to, co mluvili proroci i Mojžíš o budoucích věcech, 23totiž že Mesiáš musí trpěti, první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo lidu i pohanům.“

24Když se takto hájil, Festus hlasitě zvolá: „Blouzníš, Pavle? Tvé velké vědění tě připravuje o rozum.“ 25A Pavel: „Neblouzním, vznešený Feste, ale mluvím slova pravdivá a rozumná. 26Vždyť král dobře zná ty věci, proto také mluvím k němu otevřeně. Nemyslím totiž, že by mu z toho bylo něco tajno. Vždyť se to nedělo pokoutně. 27Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš.“ 28Agrippa však řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ 29A Pavel: „Dej Bůh, abyste málem či mnohem, nejen ty, nýbrž i všichni moji posluchači, stali se dnes tím, čím jsem i já - kromě těchto okovů.“ 30I vstal král i vladař a Berenike a ostatní přísedící. 31Při odchodu pak pravili mezi sebou: „Tento člověk neučinil nic, co by zasluhovalo smrt nebo okovy.“ 32Agrippa řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“

 

11. Čím větší zaujatost a nepřátelství choval Pavel ke křesťanství, tím podivuhodnější se ukazuje jeho obrácení k němu jako div milosti Boží.

14. „Přijde ti to draze...“; obraz vzatý z rolnického života. Oráč pohání spřežení bodcem upevněným na dlouhé tyči. Nepomůže-li jedno bodnutí, bodá dále, až si dá zvíře říci. Tak i ten, kdo se vzpírá vůli vyšší moci. Ta má vždy po ruce dosti prostředků, a to stále účinnějších, aby donutila k poslušnosti. A tak i Šavel, neuposlechne-li tohoto prvního vybídnutí z nebe, aby se obrátil, přijde Pán s milostí ještě mocnější a citelnější. Je to příklad velké účinnosti Boži milosti na člověkovu vůli.

26. Festus teprve před nedávném přišel do Palestiny, a proto nemůže podat správný úsudek o náboženském životě Židů a hlavně ne o zaslíbeních, která Bůh dal svému lidu o budoucím Vykupiteli.

 

27 Jakmile bylo rozhodnuto, že poplujeme do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius, z čety Veličenstva. 2Potom jsme vstoupili na adramytskou loď, která měla plout do míst podél Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedonec Aristarchos z Thessaloniky.

3Druhého dne pak jsme přistáli u Sidonu. Julius, který zacházel s Pavlem lidsky, dovolil mu zajít k přátelům a ošetřit se. 4A odtamtud jsme vyjeli a podpluli jsme Kypr, ježto jsme měli vítr proti sobě. 5I propluli jsme moře Kilikijské a Pamfylské a dorazili jsme do Myry v Lykii. 6Když tam setník nalezl alexandrijskou loď, která plula do Itálie, přesadil nás na ni. 7Po několik dní jsme pak pluli zdlouhavě a jen stěží jsme se dostali proti Knidu, a poněvadž jsme měli nepříznivý vítr, pluli jsme pod Krétou proti Salmoně 8a po obtížné plavbě podél ní přijeli jsme na jedno místo zvané Krásné přístavy, blízko něhož bylo město Lasaia.

9Když však přešla delší doba a plavba se již stávala nejistou, proto také, že postní doba jíž minula, Pavel je nabádal 10slovy: „Muži, pozoruji, že plavba začíná být obtížná a velmi bude ohrožovat nejen náklad a loď, ale i naše životy.“ 11Ale setník věřil více kormidelníkovi a loďařovi než slovům Pavlovým. 12A poněvadž nebylo příhodného místa k přezimování, většina se rozhodla, že odtamtud odplují, zdali by se jim podařilo dostat se do Foinikyatam přezimovati; je to krétský přístav na straně jihozápadní a severozápadní. 13A protože zavál jižní vítr, myslili, že dosáhnou svého záměru. I vytáhli kotvy a pluli podél Kréty.

14Ale zanedlouho se přihnal od ní prudký vítr zvaný eurakylon. 15Když zachvátil loď a ta nemohla čelit větru, nechali jsme loď a byli jsme hnáni. 16Rychle jsme pak pluli pod jeden ostrůvek zvaný Klauda, kde se nám stěží podařilo zmocnit se záchranného člunu. 17Vytáhli ho, použili pomocných zařízení a loď podpásali. Protože se báli, aby nenajeli na mělčinu, stáhli plachty a tak se nechali hnáti. 18A poněvadž bouře námi prudce zmítala, druhého dne vyhodili z nákladu 19a třetího dne vlastníma rukama svrhli lodní nářadí. 20Když se pak neukazovalo ani slunce ani hvězdy po mnoho dní a ohrožovala je nemalá bouře, mizela již jakákoli naděje na naši záchranu.

21Když byla velká nechuť k jídlu, tehdy se Pavel postavil mezi ně a řekl: „Muži, měli jste mě poslechnout a neodjíždět z Kréty, a tak si ušetřit tyto nesnáze a ztráty. 22Ale nyní vás povzbuzuji k zmužilosti; neboť žádný z vašich životů nebude ztracen, ale jen loď.

 

27, 1—44. Nebezpečná cesta po moři do Říma.

1. Lukáš, který přišel s Pavlem do Jerusalema, dlel pak v Caesareji a doprovázel ho i do Říma.

2. Na moři nebylo pravidelné spojení mezi Východem a Západem. Bylo třeba čekat na nějakou obchodní loď, která by je zavezla do některého přístavu maloasijského, kde bylo zase třeba vyčkávat na jinou vhodnou loď. Plavbu začali koncem léta a měli přibýt do Říma ještě před zimou, kdy byla plavba na Středozemním moři nebezpečná.

9. Je to půst v „den očištění"; Židé ho zachovávali 10. dne měsíce tišri, t. j. v druhé polovici září.

10. Pavel hned od počátku na sebe upozornil, že se velmi lišil od ostatních vězňů. V takovém nebezpečí si mohl dovolit dát radu. Než na radu obyčejného vězně se nic nedalo.

14. Lukášovy popisy příznivých i nepříznivých větrů a celé plavby jsou věrné, jak ukazují i dnešní zjištění mořeplavecká ve Středozemním moři. Ten vítr byl známý zhoubce lodí.

17. Lodi nebyly tak pevně stavěny, aby odolaly nárazu na písčinu. Proto bylo třeba ji stáhnout.

20. Staří neznali magnetku, a proto se v plavbě řídili podle hvězd.

 

23Této noci byl totiž u mne anděl od Boha, jemuž patřím a sloužím, 24a pravil: ,Neboj se, Pavle! Musíš stát před císařem; a hle, Bůh ti daroval všechny, kteří s tebou plují.' 25Proto, mužové, mějte odvahu! Neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo řečeno. 26Musíme však narazit na nějaký ostrov.“

27Když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni Adrií, kolem půlnoci se lodníci domnívali, že se jim přibližuje nějaká země. 28 Í spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; popojeli pak o něco dále a zase naměřili patnáct sáhů. 29Poněvadž se však báli, abychom nenarazili na skaliska, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo. 30Když však námořníci spustili na moře záchranný člun pod záminkou, že chtějí roztáhnout kotvy s přídi, zatím však hledali, jak by z lodi utekli, 31Pavel řekl setníkovi a vojákům: ,,Nezůstanou-li tito na lodi, vy se nemůžete zachránit.“ 32Tu vojáci přesekli provazy od člunu a nechali jej odpadnout.

33Když se rozednívalo, Pavel všechny povzbuzoval, aby pojedli, a pravil: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte, zůstáváte lačni a nic nejíte. 34Proto vás vyzývám, abyste pojedli; neboť je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás nepřijde nazmar ani vlas s hlavy.“ 35Když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, rozlámal a počal jíst. 36Všichni se pak povzbudili a také pojedli. 37Bylo nás na lodi dohromady dvě stě sedmdesát šest lidí. 38Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby ulehčili lodi.

39Když se rozednilo, nepoznávali, jaká je to země, pouze pozorovali nějaký záliv s nízkým břehem; k tomu zamýšleli podle možnosti přistát s lodí. 40 I odťali kotvy a nechali v moři, zároveň uvolnili vazby kormidel, vytáhli pak přední plachtu a proti větru směřovali ke břehu. 41Potom však najeli na ostroh a lodí narazili; tu příď uvázla a zůstala nehnuta, záď však se tříštila nárazem vln.

42Vojáci pak zamýšleli pobít vězně, aby některý nevyplaval a neutekl. 43Ale setník, poněvadž chtěl zachránit Pavla, zabránil jim v tom úmyslu a nařídil, aby ti, kteří dovedou plavat, vrhli se první (do vody) a vyšli na zem, 44ostatní pak na prknech nebo na troskách lodi. A tak se všem podařilo zachránit se na zem.

 

28. Jeden sáh řecké míry se rovnal délce rozpjatých rukou, asi 1,776 m.

39. Ten záliv na Maltě se dnes nazývá záliv svatého Pavla.

44. Z celého popisu cesty plyne, že takové podrobnosti mohl podat jen ten, kdo to sám prožil a dobře se vyznal v mořeplavectví.

 

28 Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že ten ostrov se jmenuje Malta. 2Obyvatelé se k nám chovali velmi lidsky; rozdělali totiž oheň a ujali se nás všech, protože nastal déšť a bylo zima. 3Když však Pavel sebral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla horkem zmije a pověsila se mu na ruku. 4Jakmile obyvatelé spatřili, že mu zvíře visí s ruky, říkali mezi sebou: „Ten člověk je jistě vrah, neboť ačkoli vyvázl z moře, mstící se spravedlnost nedopřává mu žít.“ 5Než on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo. 6Oni pak myslili, že oteče nebo najednou padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, obrátili a říkali, že je to bůh.

 

28, 1 — 10. Pobyt na ostrově Malta.

3. Pavel, který se dovedl sám o sebe postarat v pozemských potřebách, ukázal se pohotovým, společenským a lidským i k druhým.

4. Pohané věřili, že Bůh je všude přítomen a že nikdo neunikne jeho spravedlnosti, ať je kde chce.

 

7Měl pak v okolí toho místa vladař toho ostrova své statky; jmenoval se Publius. Ten nás přijal k sobě a po tři dny přátelsky hostil. 8Otec Publiův právě ležel, neboť byl stižen horečkami a úplavicí. Pavel k němu vstoupil, pomodlil se, vložil na něho ruce a uzdravil ho. 9Když se to stalo, přicházeli také ostatní nemocní na ostrově a byli uzdravováni. 10Ti nás i zahrnuli velkými poctami, a když jsme odjížděli, naložili nám potřebné věci.

11Po třech měsících jsme odpluli na alexandrijské lodi, která na ostrově přezimovala; měla za znak Blížence. 12A když jsme dojeli do Syrakus, zůstali jsme tam tři dni. 13Odtamtud jsme odjeli a dostali se do Regia. Když den poté zavál jižní vítr, dorazili jsme druhého dne do Puteol. 14Tam jsme nalezli bratry, a ti nás žádali, abychom zůstali sedm dní. A tak jsme přišli do Říma. 15A když tamější bratři o nás uslyšeli ty věci, přišli nám vstříc až k foru Appiovu a k Třem hospodám. Jakmile je Pavel uzřel, děkoval Bohu a nabyl dobré mysli. 16Když jsme pak vešli do Říma, bylo Pavlovi dovoleno, aby bydlel sám s vojákem, který ho hlídal.

l7Po třech dnech svolal tamější židovské předáky. Když se sešli, pravil jim: „Bratři, já jsem neučinil nic proti lidu ani proti otcovským zvykům, a přece jsem byl uvězněn a z Jerusalema vydán do rukou Římanům. I8Ti mě pak vyslechli a chtěli mě propustit, protože na mně není provinění, které zasluhuje smrt. 19Protože však Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne, že bych měl co žalovat proti svému národu. 20Kvůli tomu jsem žádal vás spatřit a k vám mluvit. Vždyť pro naději Izraele jsem svázán tímto řetězem.“ 21Než oni mu řekli: „My jsme nedostali o tobě psaní z Judeje, ani nepřišel žádný bratr, který by oznámil nebo pověděl o tobě něco špatného. 22Ale rádi bychom od tebe slyšeli, co smýšlíš; neboť o této straně je nám známo, Že se všude setkává s odporem.“

23Stanovili mu tedy den a v hojném počtu se k němu sešli do obydlí. On pak jim od rána do večera vykládal o Božím království, svědčil o něm a přesvědčoval je o Ježíši ze Zákona Mojžíšova a z Proroků. 24A jedni věřili jeho slovům, jiní zase nevěřili. 25Když však ve vzájemné neshodě odcházeli, Pavel jim řekl ještě toto: „Správně promluvil Duch svatý skrze proroka Izaiáše k našim otcům:

26Jdi k tomuto lidu a řekni:

Budete poslouchat a poslouchat,

a neporozumíte,

budete se dívat a dívat,

a neuvidíte.

27 Neboť srdce tohoto lidu se zatvrdilo;

ušima těžko slyšeli

a své oči zavřeli,

aby očima neviděli, ušima neslyšeli,

srdcem nechápali a neobrátili se,

já abych je pak neuzdravil.

 

7. Podle staré tradice stal se pak Publius prvním biskupem na Maltě.

11—16. Konečně v Římě, ale v okovech.

13. Puteoli byl přístav v Neapolském zálivu. Tam dojížděly všechny lodi z Východu. Byl tam tedy živý obchod, který přitahoval mnoho Židů.

15. Římští křesťané, k nimž napsal Pavel před třemi roky tak krásný list, dávno si přáli uvidět ho. Dočkali se toho, ale nenadali se, že ho uvidí v okovech.

16. Jak list Festův, tak svědectví tisícníkovo umožnily Pavlovi tuto volnost. Možno se také domýšlet, že na císařském dvoře byli již mnozí, kteří byli nakloněni křesťanství (srov. Fil 4, 22). - Byl ve vazbě s vojákem tak, že pravá ruka vojínova a levá Pavlova byly k sobě připoutány. To byl obvyklý způsob držení ve vazbě i vznešených lidí.

17—28. Rozmluva s římskými Židy.

20. ,Pro naději', totiž v Mesiáše, Židům slíbeného.

26. Jako za dob proroka Izaiáše ukazovali Židé nechápavost a neochotu, ano zaslepenost k slovům Božím, tak i za dob Kristových a potom apoštolských nepoznali plány Boží se sebou, nepřijali spásu jim nabízenou. Místo z Iz 6, 9... je totéž jako u Mk 4, 12; Lk 8, 10.

 

28Budiž vám tedy známo, že tato Boží spása byla poslána k pohanům; ti budou také slyšeti.“ (29)

30Zůstal pak celá dvě léta v svém najatém bytě a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli; 31hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší neohrožeností a bez překážek.

 

29. „A po těch jeho slovech Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.“ Tento verš není dostatečně kriticky zaručen; zdá se, že se sem dostal vlivem v 24—25.

30—31. Zakončení.

30. Za této dvouleté vazby (r. 61—63) napsal Pavel čtyři listy: Fil, Ef, Kol a Filem. - Někteří se domnívají, že byl souzen r. 63 a pak prohlášen nevinným samým císařem Ncronem, který začal pronásledování křesťanů až rok poté.

31. Lukáš končí svoje vypravování o rozšíření evangelia v Jerusalemě, Judsku, Samaří a až na konec světa, t. j. do střediska tehdejšího světa - Říma. Neměl v úmyslu psát život apoštola Pavla. Proto nepokračuje ve vypravování o dalším jeho působení ve Španělsku a jeho návratu do křesťanských obcí na Východě a jeho mučednické smrti r. 67. O tom se něco dovídáme z kusých zpráv v listech z vězení (Ef, Fil, Kol, Filem) a pastýřských (1, 2 Tim, Tit).