PROSINEC 2011

 
Ročník XVII., číslo 12.                                                                                                                                      prosinec 2011
Obsah: Jediný Syn Panny Marie, T.Merton, Požehnaná Panna, Jan Prachař, Básně, A přece je a zůstává Pannou,  Merton, Píseň pro naši Paní, Modlíš se k Lanně Marii? Merton, Kána Brněnská akademie duch.život                   ct.Patrika Kužely
 
                                                                         JEDINÝ SYN PANNY MARIE                                                                      
Podnět k tomu, že se někdy mluví o skutečných bratřích Páně a tedy synech Panny Marie, dala některá místa v Písmu svatém, kde se vyskytuje název „bratří Páně“. Nelze se tomu divit, neboť méně znalí dějin výkladu těchto míst a ducha Písma svatého při prvním jejich čtení dávají se svést k tvrzení, že Panna Maria měla po Kristu Pánu ještě jiné děti. Avšak dá se to z Písma svatého dokázat nebo spíše opak?
První, kdo tvrdil, že Maria měla mimo Krista i jiné děti, byla židovská sekta Ebionitů. Byl to však jakýsi důsledek jejich smýšlení o Kristu, jehož považovali za pouhého člověka, počatého přirozeným způsobem z Josefa a Marie. Ve 2. století mluvili o skutečných bratřích Páně někteří bludaři, jejichž jméno nám Origenes nezachoval. Ve 4. století ujal se tento názor u mnoha ariánů, z nichž nejostřeji vystupoval proti ustavičnému panenství Marie Helvidius. Proti němu však vystoupil svatý Jeroným, a tak důkladně vyvrátil jeho námitky, že v dalších stoletích se už málokdo odvážil přijít s takovým názorem. Svatý Jeroným nakonec praví Helvidiovi: „Dosáhl jsi, co jsi chtěl, stal ses proslulým v bezbožnosti.“ Tedy z dějin této otázky vidíme, že o žádném křesťanském pisateli v prvých dobách Církve, který zůstal pravověrný, není známo, že by přičítal Marii jiné děti než Krista a zase většina těch, kteří tak činili, nesmýšlela pravověrně ani o početí Kristově, ani jeho božské přirozenosti.
Až ke konci 18. století začali odloučení bratři na Západě hlásat, že bratřími Páně jsou v Písmu svatém míněni pokrevní bratři. Avšak pravověrně křesťanství nikdy nepochybovalo o tom, že Maria zůstala vždy pannou a papežové od počátku odsuzovali ty, kteří tvrdili opak. Tak papež Syricius ve svém listě k Anysiovi, biskupu soluňskému, r. 392 rozhodně zavrhuje nauku o jiných synech Mariiných mimo Krista jako nedůstojnou Boha. Totéž činí koncil lateránský r. 649 a tridentský r. 1555.
Co však je s oněmi místy v Písmu svatém, která mluví o bratřích Páně? Nejsou-li to pokrevní bratři Páně, tedy kdo jsou?
Především si řekněme, že Písmo svaté bylo napsáno v jiném prostředí, než v jakém žijeme dnes, a proto užívá místních výrazů a obratů své doby. Onen výraz „bratří Páně“ vzali křesťané z prostředí aramejského, židovského a takto se na něj musíme dívat. U nich se slova „bratr“ užívalo nejenom o rodném bratru, ale také o příbuzném. Příklady najdeme už ve Starém zákoně. Tak je Lot nazýván Abrahámovým bratrem (Gn 14, 16), třebaže byl jeho synovcem. Semitské národy měly vytříbený příbuzenský cit. Proto se u nich nešetřilo důvěrnými příbuzenskými názvy tam, kde nám se to zdá být nevhodné, a nevyjadřovali hned stupeň příbuzenství. Patřilo to u nich k jakési slušnosti. Proto se také nedivíme, že neznáme výrazy, jichž užívali pro označení některých stupňů příbuzenství jako třeba pro „bratranec“. Mluví-li se proto v Písmu svatém o bratřích Páně, nemusí se hned jednat o rodné bratry, ale jiné příbuzné. Kdo by to tedy zazlíval evangelistům, že snad pojmenovali příbuzné Páně jeho bratry?
Onen název příbuzní Páně musel být v prvních dobách křesťanských velmi vžitý. Užívá jej i svatý Pavel, když píše: „Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně.“ (Ga 1,19). Avšak kdo byl tento Jakub? Svatý Pavel o něm píše, že byl sloupem jeruzalémské církve a apoštolem. Avšak ze seznamu apoštolů víme, že byli dva Jakubové apoštoly. O Jakubu starším Zebedeovci jistě nemluví svatý Pavel, poněvadž tento byl už počátkem r. 40. umučen. Tedy mluví o Jakubu mladším, který je uveden v seznamech apoštolů jako syn Alfeův a ne Josefův nebo Marie. Nazývá se tedy bratrem Páně ne proto, že by byl rodným jeho bratrem, ale nějakým příbuzným.
S podobným významem se užívá výrazu bratr Páně i v evangeliu. Jedno z hlavních míst, kde se mluví o bratřích Páně, je ono u svatého Marka.. Židé se divili Kristově moudrosti a zázrakům a tu pravili: „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův?“ (Mk 6,3) Avšak tito nebyli rodnými bratry Kristovými, ale příbuznými Páně se strany matek, jak plyne z toho, co nám evangelisté vypravují o osobách pod křížem. Matouš praví, že mezi ženami, které stály pod křížem, byla Maria z Magdaly, Maria, matka Jakubova a Josefova (Mt 27,56).
Marek uvádí, že se zdaleka dívaly ženy, mezi nimi Maria z Magdaly a Maria, matka Jakuba Menšího a Josefa (Mk 15,40). U svatého Jana zase stojí: „Stály pak u kříže Ježíšova jeho matka a sestra jeho matky, Maria Kleofášova a Maria z Magdaly.“ (Jan 19,25). Tato Marie Kleofášova a Maria, matka Jakubova a Josefova, je tatáž osobnost, jak plyne z totožnosti jména, děje, času a místa. Tato Marie se nazývá sestrou Matky Ježíšovy. Nemusí být zrovna rodnou sestrou, ale stačí, aby byla švagrovou k tomu, aby se nazývala její sestrou. Tedy Jakub mladší a Josef jsou pouze příbuznými Páně, totiž bratranci Ježíšovými. V seznamu apoštolů se Judas zřejmě pokládá za bratra Jakubova (Lk 6,16, Skut 1,14). Oba pak jsou syny Alfeovými. Avšak vykladatelé Písma svatého se shodují v tom, že Alfeus a Kleofáš je tatáž osobnost, neboť bylo tehdy u Židů zvykem, že měli dvě jména: jedno židovské a jiné řecké, které bylo v něčem podobné onomu židovskému. Proto Jakub, Judas a Josef, kteří se v evangeliích nazývají bratry Páně, nejsou jeho rodnými bratry, ale příbuznými, totiž bratranci.
Konečně slova bratr, se užívalo jak o rodných bratřích, tak o příbuzných. Když se pak chtělo říci, že se jedná o rodné bratry, nějak se to vyjádřilo např. přidáním společného otce nebo matky. Avšak to je v evangeliích podivuhodné, že oni čtyři se sice nazývají bratry Kristovými, ale na žádném místě se nenazývají syny Panny Marie ani syny Josefovými. Evangelisté tedy dostatečně naznačili, že nebyli Kristovými rodnými bratry.
Když umírající Spasitel odporoučí svou Matku Janovi a Jana zase matce. To je nemyslitelné jak se strany Kristovy, tak se strany Marie Panny, kdyby měla ještě jiné syny, neboť by to bylo proti všem židovským zvykům. A zvláště je to nemyslitelné, když dva z nich totiž Jakub a Judas byli ve sboru apoštolů. Jistě by Kristus nejednal proti zákonu, jenž přikazoval, že v takovém případě se mají postarat o matku zbylí synové.
Možno dodat i to, že v Lukášově vypravování o nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě není žádné zmínky o jiných synech a z počínání Marie a Josefa je jasné, že měli jen Ježíše. Kdyby měli syny až po této události, měli by tito za Kristovy veřejné činnosti nanejvýš osmnáct let. V evangeliu se nám pak líčí, že jeho bratří na něho činili nátlak. A to je vyloučené, že by si mladší takto počínali ke staršímu bratru, který by byl ještě prvorozený.
+++
POŽEHNANÁ PANNA JAK OKNO PRŮZRAČNÁ
Tomáš Merton (1944) – Jana E.Lopourová
Neboť vůle má jak okno průzračná
bez pýchy prvotního zrození poznává.
Život můj, jak sklenice, světlem zaniká:
zabíjen v silných paprscích Ženichova slunce.

Vždyť láska má jak okno průzračná
Bez studu prvotního prachu poznává,
Já toužila celou noc, přítomná, pro úsvit svojí smrti
O dni svatebním, můj Duchu Svatý:
Přepodstatněním do světla zemřela bych.

Pro světlo, můj miláček, ukrádá můj život v skrytu.
Mizím ve dni. nezanechám stín
Však geometrie mého kříže,
jehož struktura a rám je moc
jen zemi umírám.
zdvižena k nebesům s životem svým.

Když miláčka svého majetkem jsem se stala,
(bez kazu oddaná sklenice)
Miluji všechny věci jež Miláček potřebuje aby žil
A žiji abych zasvětila své Ráno nově zrozené
tvým tichým komnatám.
Komnaty tvé, jež byly by náhrobky,
sklepení noci, smrti a útisku
Jasem živoucích Nebes naplň,
Osvětli paprsky Božího Jeruzaléma:
Ó sviť, jasný Sióne!

Neboť jasem a Svatým Duchem umírám,
Těší se slunce v žaláři tvém, můj klečící Křesťane,
(v němž nyní pláčeš ještě i do široka usmíváš se
učíc se z nevinnosti a síly víry mé)

Tak nebuď neklidný
když rozvažuješ nad hromy
prodlévej tiše v modlitbách
tichý prodlévej můj druhý synu
Neděs se armád a černých valů
Postupujících a ustupujících lijáků
Nedovolím žádnému blýsknutí
zničit tvých komnat jasný řád
Ač poslední hodina dne, bez strachu hleďte
Nechává bouři ať rve na lemu vesmírném
Tři paprsky plny slzí stékají jak Jákobův žebřík rovně

A vy zakusíte slunce, mého Syna, mou Podstatu,
Přesvědčte svět toho dne zániku a noci
Usmějte se na milence toho dne úsměvů zatracených:
Zásluhou lásky mé, On jejich Bratrem bude.
Mé světlo - Beránek Apokalypsy.
+++
SLYŠEL JSEM DOMY
s opadanou omítkou a nahými stěnami
a domy
které začaly věřit ve své zdi
teprve až byly trhány

SLYŠEL JSEM DOMY
obrostlé prázdnými pokoji
ale plné naděje

SLYŠEL JSEM DOMY
bez místností
domy se ztracenou střechou
obležené zvukem polnic
zamčenými uvnitř

SLYŠEL JSEM DOMY
s temně jasnými prahy
které zářily nocí
když pouliční lampy zapomněly
své světlo

SLYŠEL JSEM DOMY
které se modlily ke svým dveřím
jakoby čekaly na první pláč nemluvněte

SLYŠEL JSEM DOMY
vysušené pouští
ale s ranní rosou na podlaze

SLYŠEL JSEM DOMY
příliš vysoké
které se toužily dotknout země
a jiné postavené pro odpočinek světců
aby věděli že je musí minout

SLYŠEL JSEM DOMY
ke kterým nevedly žádné cesty
a proto do nich mohl vejít každý

SLYŠEL JSEM DOMY
s rozbitými okny
a polámaným stolem uprostřed

SLYŠEL JSEM DOMY
ve kterých plakali Synové lidí
+++
TICHO BUDILO
svou ozvěnou
asi zapomněl zavřít
dveře nebo otevřít okno
a podívat se ven
ještě do noci zda už nesvítá
nebo to zase skřípe
židle
anebo jen práh se modlí v kroky hosta
+++
A VIDĚL ŽE JE TO DOBRÉ
a zlomilo se nebe
jako se láme chléb
když rosa zem smáčí
a víno protne krev a
zlomilo se nebe
to anděl tiše krvácel
Jan Prachař
+++
A PŘECE JE A ZŮSTÁVÁ PANNOU
Církev obecná představuje Marii, Matku Syna Božího, jako čistou Pannu, jejíž panenský jas září po věky na cestu tolika duším, které se zřekly žádostí těla, aby mohly snáze a lehčeji stoupat na horu Páně. Maria je uctívána zvláště v liturgii jakožto Panna před porodem, Panna při porodu a Panna po porodu. Třebaže se od prvních dob snaží bludaři zatemnit tuto výsadu Matky Boží, jako ebionité, cerintiani, proti nimž psal už Tertullian, později pak zvláště Jovinian se svými stoupenci, proti němuž vystoupil svatý Jeroným, a konečně západní odloučení bratři a současní hledači pravdy mimo církev, pro něž je panenství u Matky Boží něčím nemyslitelným, hájí Církev obecná korunu panenství Matky Boží. Činí tak právem? Zkoumejme její důkazy a přesvědčíme se, že Maria byla opravdu pannou jak před porodem, tak při porodu a zůstala pannou i po porodu až do konce své pozemské pouti.
Maria byla pannou před porodem. Písmo svaté a církevní podání nám poskytuje dost důkazů, abychom neměli důvod k pochybnostem. Už prorok Izajáš viděl v duchu budoucí Matku Mesiáše a popisuje ji jakožto pannu. Král Achaz měl na vyzvání proroka žádat před bitvou znamení od Hospodina, že boj skončí pro něho šťastně. Achaz se zdráhá, proto mu praví prorok: „Hospodin sám vám dá znamení: Hle, panna těhotná a rodící syna a nazve jméno jeho Bůh s námi.“ Že se zde jedná opravdu o Matku Mesiáše, vidíme jasně z celé souvislosti, protože co je zde řečeno, nelze vztahovat ani na Izajášovu manželku, která nebyla tehdy už pannou, ani na Achazovu manželku, a to ze stejného důvodu, zvláště pak že neplatí o nikom jiném než o Mesiáši, synu rodící panny, co praví dále prorok, že bude nazván Bůh s námi, že bude Podivuhodným rádcem, Otcem budoucího věku, Knížetem pokoje a Bohem silným. - Co se pak týče výrazu panna (hebrejsky haalma, se členem), nutno poznamenat, že na všech místech Písma svatého Starého zákona znamená toto slovo opravdu mladou dívku, která je dosud pannou. Mimo to všechny překlady do řečtiny, latiny, syrštiny, kromě pozdějších překladů řeckých, které užívají slova dívka, mají na místě alma slovo, které znamená pannu v pravém slova smyslu. - Uvážíme-li ještě tu okolnost, jak poznamenávají biblisté, že slovo hebrejské alma je se členem, uvádí nám to na mysl zvláštní pannu, takže Písmo nechce říci, že počala ta, která byla pannou před početím, neboť takovým způsobem jsou všechny matky napřed pannami. Nazývá-li tedy prorok onu ženu, kterou vidí v prorockém vidu, pannou těhotnou a rodící, chce tím poukázat na výsadu, jakou má tato panna vzhledem k ostatním ženám: jde o tajemné početí na rozdíl od početí přirozeného. A jaké je toto početí, řekne nám anděl Gabriel, když oznámí Marii: Hle, počneš syna... to svaté dítě, které se ti narodí, bude nazváno synem Božím... neboť Duch svatý sestoupí na tebe... A svatý Matouš k tomu poznamenává: To všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka říkajícího: Hle, panna počne a porodí syna... (Mt 1. - Lk 1.) Novozákonní svatopisci jsou tedy přesvědčeni, že starozákonní prorok má na mysli skutečně panenské početí Syna Božího, když mluví o panně těhotné a rodící. - Máme tedy právo upírat Marii tento květ panenství, když jí ho Písmo přisuzuje, když svatí Otcové jednohlasně pějí chválu na Marii, vždy pannu? Vzpomeňme jen svatého Ignáce, mučedníka, jenž píše, že knížeti tohoto světa bylo skryto panenství Mariino. (K Ef 19, 1), svatá Irena píše, že Duch svatý označil slovy Izajášovými panenské zrození Krista; Tertulliana, Origena, svatého Ambrože, Jeronýma, kteří vyvraceli bludy, upírající Marii stálé panenství.
Maria byla pannou při porodu. Ten, jenž způsobil, že Panna počala, aniž porušila své panenství, mohl způsobit, aby vydala svého syna a zůstala nedotčena. Zde máme ihned před očima Izajášovo vidění rodící panny. Celá tradice církevních otců rozumí textu proroka nejen ve smyslu panenského početí, nýbrž i porodu. Svatý Ambrož výslovně praví, že Izajáš nemá na mysli jen počínající pannu, nýbrž i rodící pannu. Svatí Otcové ostatně od počátku hlásají tuto pravdu. Aristides zdůrazňuje, že tělo Mesiáše bylo přijato pannou bez semene a bez porušení. Klement Alexandrijský výslovně praví, že Maria byla pannou nejen při početí, nýbrž i při porodu. A svatý Augustin shrnuje vše, co řekli jeho předchůdci, když se odvažuje tvrdit, že kdyby při zrození Krista bylo porušeno panenství Mariino, nemohlo by se říci, že se narodil z panny; takže celá Církev by neprávem vyznávala svou víru v tuto pravdu. (Ench. hl. 34.) A svatý Lev podobně praví, že tak, jako Maria panensky počala Syna Božího, tak ho panensky porodila. (Ep. 28. ad Flav. c. 2.)
Maria zůstala pannou po porodu. - Maria zůstala pannou, i když dala světu Spasitele. Kolik to námitek nalézají nepřátelé svaté Panny proti její panenské koruně zvláště v tomto ohledu! Písmo svaté samo, tak praví, mluví o bratřích a dokonce i o sestrách Kristových. Písmo svaté praví o Josefovi, že ji nepoznával, dokud neporodila svého prvorozeného... jak tedy mohla být pannou?
Písmo svaté, které je tak skromné, co se týče Matky Boží, nedává nám sice přímý důkaz, ale naznačuje alespoň věčné panenství Mariino. Když zvěstoval Gabriel Marii, že má být matkou Mesiáše, žasne Maria a ptá se: Jak se to stane, když muže nepoznávám? Jak poznamenávají právem svatí Otcové, Maria naznačuje těmito slovy, že slíbila Bohu věčné panenství a proto nemůže pochopit, jak by měla se stát matkou budoucího Spasitele, když podle svého záměru a slavného zaslíbení muže nepoznává. A jen odpověď andělova ji plně upokojuje. Zaručuje jí zachování jejího předsevzetí a slavného zaslíbení se Bohu celým srdcem, neboť její početí bude zázračné. Už se nebojí a s jejích úst vycházejí slova: Ať se mi podle slova tvého...
Takto tradičně rozumíme Mariinu slovu. Když nahlédneme do knih svatých Otců, kteří oplývají chválou na panenství Spasitelovy Matky. Není mezi nimi ani jeden, který by nazýval Marii jinak než Matkou-Pannou. Všichni jsou zcela přesvědčeni o tom, že Maria byla pannou nejen při početí Syna Božího, ale také při Narození Páně a zůstává pannou i po Narození Spasitele. Vysvětlení toho přesahuje možnosti přirozeného lidského rozumu. Analogicky je to jako když paprsek světla prochází sklem, přičemž zůstává paprsek i sklo beze změny. D.
+++
PÍSEŇ PRO NAŠI PANÍ Z COBRE
(patronka Kuby)
Tomáš Merton (1944)– Jana E.Lopourová
Bílé dívky zvedají své hlavy jako stromy
Černé dívky jdou
Odrazy plameňáků v ulicích

Zpěv bílých dívek jak jekot vody
Černé dívky hovoří, tiché jak jíl
Bílé dívky otvírají paže jako mraky
Černé dívky klopí oči jak křídla
a andělé se prohýbají jako zvony
andělé vypadají jako hračky

Neboť hvězdy andělské
v kruhu drží
a všechny kusy z mozaiky země
zvedají se a jako ptáci odlétají
+++
U SVATÉHO MICHALA
Mezi Michalem a Michalem
mrzne (den)
hlas myje si ruce
v cestě kolem muži a ženy vrostlí
slovem do lavic
jako sochy světců před oltářem
když jim na hlavy padá sníh
chlad obkresluje dech
a vzduch chutná jinak
a my se ptáme
máme-li jít zase
domů
a vystoupat až do posledního patra
Jan Prachař
+++
MODLÍŠ K PANNĚ MARII? A JAK?
Modlím se Zdrávas, Maria, čili modlitbu Andělského pozdravení.
Co to má být za modlitbu?

Toto pozdravení se skládá ze tří částí. V první části jsou obsažena slova anděla, hlavně: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s Tebou!" (Lk 1,28) Druhá část jsou slova Alžběty, matky Jana Křtitele: "Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod Tvého života." (Lk 1, 42) Církev přidala třetí část - Maria, protože Anděl neřekl: Zdrávas Maria, ale "Buď zdráva, milostiplná". Jenže jméno Maria odpovídá slovům Anděla.
Můžeš to víc objasnit?
Když se modlíme Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s Tebou, tak je třeba si především uvědomit, že odedávna bylo zjevení se anděla lidem nebývalou událostí; avšak jeho uctívání bylo považováno za chvályhodné. Proto se při chvále Abraháma uvádí, že pohostinně a s úctou přijal anděly. Nikdy však nebylo slýcháno, aby anděl projevoval úctu člověku, dokud nepozdravil Blahoslavenou Pannu, a této úctě odpovídá slovo Zdrávas.
Do té doby žádný anděl nevzdával čest člověku, nýbrž spíše člověk andělovi, protože anděl je větší, než člověk.
Jak je anděl větší než člověk?
Předně je anděl větší svou důstojností. Anděl vlastní duchovou přirozenost: "Který činí posly své duchy". (Z 104,4) Zatímco člověk má porušitelnou přirozenost, pročež i Abrahám říkal: "Chtěl bych mluvit k Pánu svému, ačkoliv jsem prach a popel." (GN 18, 27) Nebylo vhodné, aby stvoření a neporušitelní duchové vzdávali čest stvoření porušitelnou - a tedy člověku.
Za druhé, anděl je větší z důvodu důvěrného vztahu k Bohu. Anděl je blízko Boha, když mu slouží: "Tisíce tisíců sloužily Jemu a desetitisíce desetitisíců stály před Ním". (DN 7,10) Člověk je v důsledku hříchu odcizen a vzdálen Bohu: "Daleko bych letěl, pobýval bych v poušti".(Z 55,8) A tedy je člověku přiměřené, aby vzdával čest andělu, jako tomu, který je sousedem a přítelem Božím.
Za třetí, anděl je větší z důvodu plnosti jasu Boží milosti. Andělé vyjadřují nejplnějším způsobem účast na samém světle Božím:
"Je možno jeho houfy sečíst? Nad kým nevzchází jeho světlo?" (JOB 25,3) Anděl se tedy vždy zjevuje ve světle. Kdežto lidé, dokonce i když se podílejí na tom samém světle milosti, tedy se účastní v nižším stupni a značně nejasně.
Nebylo tedy vhodné, aby anděl vzdával čest člověku, dokud se nenašel ten, kdo by byl obdařen lidskou přirozeností, a kdo by v uvedených třech výměrech přesahoval anděly. A právě taková byla Blahoslavená Panna. A proto ve snaze naznačit, že ho převýšila v těch třech věcech, prokázal Jí anděl úctu pozdravením Buď zdráva.
Jak to že Panna Maria přesahuje anděly?
Blahoslavená Panna převyšuje anděly v uvedených třech směrech.
Předně, je to plnost milosti, která je u Blahoslavené Panny větší, než u kteréhokoliv anděla. S ohledem na to Jí anděl projevil úctu oslovením Milostiplná, jakoby chtěl říci: vzdávám Ti čest, poněvadž mne převyšuješ plností milosti.
Co to znamená, že Panna Maria byla plná milosti?
Plnost milosti u Blahoslavené Panny se dá vymezit trojím způsobem:
V celé duši měla plnost milosti. Bůh uděluje milost kvůli dvěma cílům, hlavně pro konání dobra, a zároveň pro odvrácení zla: v jednom i ve druhém Blahoslavená Panna měla milost nejdokonalejší. Unikla hříchu dříve než kterýkoli jiný svatý, žijící po Kristu. Hřích je buď prvotní, a od toho hříchu byla očištěna v lůně, nebo smrtelný či lehký, a od těchto hříchů byla osvobozena. Odtud: "Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není". (PIS 4,7)
Sv.Augustin uvádí v knize O přirozenosti a milosti: " Kdyby byli dotázáni všichni svatí, když žili na zemi, zda byli bez hříchu, pak by všichni kromě Blahoslavené Panny společně odpovídali: ´Řekneme-li, že hříchu nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravdy´".(I J 1,8) Říká s výjimkou Svaté Panny, o které se z důvodu úcty příslušející Pánu nemá vůbec vypovídat v souvislosti s hříchem. Vždyť víme, že obdržela milost pro přemožení veškerého druhu hříchu, když Jí připadla zásluha počnout a porodit Toho, který byl samozřejmě bez hříchu.
Kristus převyšuje Blahoslavenou Pannu tím, že je (sám od sebe, jako Bůh) počat a zrozen bez prvotního hříchu. Blahoslavená Panna se narodila bez hříchu, ale nebyla takto počata sama od sebe, nýbrž v závislosti na Kristu. Naplnily se u ní všechny ctnosti, kdežto u ostatních svatých pouze některé; jeden byl pokorný, další čistý, ještě jiný milosrdný, a tak svatí představují příklad jednotlivých ctností - jako svatý Mikuláš je příkladem milosrdenství. Zatímco u Blahoslavené Panny máme vzor všech ctností: nachází se u ní také vzor pokory: "Jsem služebnice Páně",(Lk 1,38) a o něco dále: "Shlédl na poníženost své služebnice;(Lk 1,48) a vzor čistoty: "Vždyť muže nepoznávám",(Lk 1,34) a tak je tomu jak známo se všemi ctnostmi. Blahoslavená Panna je tedy plná milosti stejně tak v dobročinnosti, jako v odvracení zla.
Plnost milosti se u Panny Marie přelévala z duše na tělo. Vlastnění takové milosti, že prozařuje její duši, je věc velká u svatých, ale u Blahoslavené Panny je duše tak plná milosti, že se přelévá na tělo, a díky tomu počala ve svém těle Božího Syna. Jak to objasňuje Hugo od sv. Viktora: "Když láska Ducha Svatého obzvláště v Jejím srdci planula, tedy také v Jejím těle podivuhodně zaplesala, takže se z Ní zrodil Bůh i člověk." Jak uvádí evangelista: "Proto také dítě, které se narodí, bude nazýváno svaté, Syn Boží". (Lk 1,35)
Plnost milosti Panny Marie se přelévala na všechny lidi. Je nádherná věc, když nějaký svatý dostává pouze milosti, stačící k záchraně mnohých; ale ještě nádhernější věcí je to, když někdo dostává tolik milosti, že ona stačí k záchraně všech lidí na světě - a právě tak je tomu u Krista a Blahoslavené Panny. Tedy v každém nebezpečí můžeš od té chvályhodné Panny získat záchranu. Takže "tisíc na ní zavěšeno štítů",(PIS 4,4) neboli záchran. A tedy v díle každé ctnosti můžeš mít u Marie nalézt pomoc. A proto Ona říká: "V mně je všechna naděje života a ctnosti".(SIR 24,17)
Maria je tedy plná milosti a ta plnost převyšuje anděly. Přísluší tedy jménu Maria to, co se uvádí: "Vzejde v temnostech světlo tvé" - naplní jasností duši tvou" (Iz 58,10-11), nebo "Osvěcující ostatní" čili celý svět. Proto Ji také přirovnávají ke Slunci a Měsíci.
Za druhé, Maria převyšuje anděly důvěrností spojení s Bohem. Anděl to vyjádřil řečí Pán s Tebou, jakoby chtěl říci: ´Projevuji Ti úctu, protože v důvěrnějším spojení s Bohem než já - neboť Pán je s Tebou.´
Tím Pánem je Otec současně se Synem. Není jím žádný anděl, ani žádné jiné stvoření: "Dítě, které se narodí, bude nazýváno svaté, Syn Boží." (Lk 1,35)
Tím Pánem je Syn v mateřském lůně: "Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Siónu, neboť Veliký je ve tvém středu Svatý Izraele." (Iz 12,6) Jiný vztah má Pán k Blahoslavené Panně a jiný k andělovi: k Marii má vztah jako Syn, k andělovi jako Pán.
Tím Pánem je Duch svatý přebývající v Marii jako ve svatyni. Říká se o ní, že je Svatyní Páně, stánkem Ducha svatého, když počala z Ducha svatého: "Duch svatý na Tebe sestoupí." (Lk 1,35)
A tedy Blahoslavená Panna je blíže Bohu než anděl: v Marii přebývá Bůh Otec, Bůh Syn a třetí božská Osoba Duch svatý, čili celá Trojice. Proto o Marii zpíváme: Ó důstojné místo přebývání celé Trojice!"
Pán s tebou, je nejvznešenější vymezení, jaké Jí anděl mohl dát. Správně uctil Blahoslavenou Pannu jako Matku Páně, a tedy Pannu. Přiléhavé je také Její jméno Maria, což v syrském jazyce znamená Panna.
Za třetí, Maria převyšuje anděly čistotou, neboť nejenže byla sama čistá, ale také jiným udělila čistotu. Její svrchovaná čistota zahrnuje právě tak osvobození od viny, když se ta Panna nedopustila žádného těžkého ani lehkého hříchu, jako i od trestu.
Trojí kletba dopadla na člověka z důvodu hříchu.
První dopadla na ženy, když po ztrátě integrity těla nosí dítě obtíženy a rodí v bolestech. Blahoslavená Panna byla od toho všeho osvobozena: počala nikoli ztrátou panenství, v nošení doznala úlevu, a Spasitele porodila s radostí: "Ušlechtile rozkvete, radostně bude jásat a plesat." (Iz 35,2)
Druhá kletba dopadla na muže, když v potu tváře vydělávají na svůj chléb. Také toho je Blahoslavená Panna ušetřena, když jak praví apoštol národů, když panna odpoutaná od starostí tohoto světa a "je starostlivá o věci Páně, aby byla svatá." (IKor7,34)
Třetí kletba dopadla stejně na muže, jako na ženy, kteří se oba v prach obrátí. A od toho zůstala osvobozena Blahoslavená Panna, když byla s tělem vzata do nebe. Věříme totiž, že při zesnutí byla vzkříšena a odnesena do nebe: "Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinutí, Ty i stánek Tvé moci." (Z 132,8)
Proč je Maria požehnaná mezi ženami?
Maria byla očištěna od jakéhokoli kletby, a proto je požehnaná mezi ženami. Ona sama tak odložila kletbu, přinesla požehnání a otevřela cestu do nebes. Přísluší Jí tedy jméno Maria, které se překládá jako Hvězda mořská. Jako mořeplavce vede mořská hvězda do přístavu, tak Maria přivádí křesťana k slávě.
A co požehnaný plod života Panny Marie?
Hříšník někdy hledá něco, čeho nemůže dosáhnout, a dosahuje toho spravedlivý: "Jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého." (PR 13,22) Eva toužila po ovoci, ale nenalezla v něm to, co očekávala. Kdežto Blahoslavená Panna nalezla ve svém ovoci všechno to, po čem Eva toužila.
Kdopak ví, po čem naše pramáti Eva vlastně toužila?
Eva sledovala ve svém ovoci tři věci. Předně to, co jí falešně sliboval ďábel, zejména vyrovnání se Bohu a jeho vynikajícímu poznání dobra a zla: "Budete - řekl jim svůdce - jako bohové." (GN 3,5) "Mluví lež, protože je lhář a otec lži." (J 8,44) Eva se po snězení ovoce nestala podobnou Boha, právě naopak stala se mu nepodobnou, odcizenou; hříchem se odklonila od své spásy, od Boha, a proto byla vyhnána z ráje. Zatímco právě totéž nalezla Blahoslavená Panna v plodu svého lůna, a s Marií všichni křesťané. V Kristu se uzdravujeme a připodobňujeme se k Bohu. "Až se ukáže, budeme Mu podobni, protože Ho budeme vidět tak, jak je." (I J 3,2)
Za druhé, Eva toužila ochutnat ovoce, když se jí zdálo být přitažlivé chutí; nenalezla však dobrou chuť, když si okamžitě uvědomila svou nahotu a utrpení. Kdežto my v ovoci Panny nacházíme svobodu a spásu: "Kdo jí mé tělo... má život věčný." (J 6,54)
Za třetí, ovoce Evy mělo krásný vzhled. Ještě krásnější je ovoce Panny, kterého touží obdivovat andělé. "Jsi nejkrásnější ze synů lidských." (Z 45,3) A proto je odleskem otcovské slávy.
Eva nalezla ve svém ovoci to, co také každý hříšník shledává ve svém hříchu. Kdežto my shledáváme uspokojení našich tužeb v ovoci Panny.
Ovoce Marie je skrze Boha tak znamenité, že se od něho přelévá milost na nás projevujících Bohu úctu. "Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe všemi možnými duchovními dary, protože jsme spojení s Kristem." (Ef1, 3) Andělé mu projevují úctu: "Chvála, sláva, moudrost, děkování, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu", (Zj 7,12) jakož i lidé: "Každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán",(FLP 2,11)"Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně."(Z118,26)
Tak je tedy Panna blahoslavená; ale ještě blahoslavenější je Mariino ovoce. (Podle Výkladu modlitby Andělského pozdravení od sv.Tomáše Akvinského sestavil P.Tomáš Bahounek OP)
+++
KÁNA
Tomáš Merton (1946) – Jana E.Lopourová
Když naše oči byly čisté jak poledne, komnaty našich duší
Naplněny štěstím hostiny v Káně:
Přišel Ježíš, jeho učedníci a Jeho Matka,
A po nich zpěváci
A nějací lidé s houslemi

Tenkrát myšlenky nás spjaly s Galileí
Čisté jak nebesa naše tváře
Prosté komnaty sluncem okouzlené

Naše mysl vcházela dovnitř a ven
v rouše bělejším než šaty Božích učedníků
v Káni komnat plných lidí, v Káni stolů.

Nebáli jsme se o dostatek vína:
Vodou a zázrakem být naplněni, připraveni v řadě
Své hliněné nádoby viděli jsme pusté čekající.
Jaké víno ty nádoby bez urozenosti předjímají

Víno pro ty, kdo ohnuti ke špinavé zemi
Plni bázně od líbezného Edenu, hořícího slunce
Ústy plnými prachu jedinou modlitbu mumlají stěží

Víno pro starého Adama
jenž lopotí se v trní.
+++
DUNS SCOTUS
Tomáš Merton (1947) – Jana E.Lopourová
Jak úder blesku do živého skutečného světa
Odkrývá Scotus všechna místa do nejhlouběji skrytých žil
Ale kde, na jaké planoucí hoře teologie
A v které výhni Sinaje
Bůh to zlato očistil?

Kdo vynesl ty argumenty v jejich triumfálním řádu
A světlem nebes na míru je vyzbrojil
Podívej se kopí světla, lesk čepele, pohyb vpřed
Tak láska usiluje o sblížení
Sluncem osvětlené šiky pravých argumentů
do bitvy připraveny jsou

Dokud klenba nebeská s údivem andělsky vznešeným
neuvidí v našich křišťálových duších její modré vtělení
Tisíce praporů nad našimi hlavami rozvinuto
Hudba armády Naší Paní !

Neboť Scotus je jejím teologem
Ani rytířkost nebyla kdy odvážnější než jeho preciznost
Myšlenky jeho bezmračná obloha plná smíru
Polární záře bez poskvrny šat
Vzrůstajícím Kristem naplněny jsou

Avšak my, slabá podezíravá generace
Nenávidíc modlitbu, miluj em emoce
Jeho Moudrost pro nás bez ceny.
Plazíme se hovadům podobni mezi horskými stezkami
Hledáme řád v Arabském prachu.
Ponětí nemajíc o Jeho svobodě

Nedbají řetězů volby a vášně Jeho zákony
My však nemilujem jeho krásu
Toho jenž zříká se uznání
Jehož láska odlétá bez přestání domů
Stříbrná grácie
Pohyb i klid ve věčném tančení světelného šípu

Paní, o jejímž obraze nebesa zpívají
v síle Scotova myšlení
Ve školách Tvou slávou hoří
každá jeho řádka
Ač temná slova bez romance
volají nás tobě věrnost přísahat.

Jazyk byl příliš vzdálen,
neduživý pro jeho skvělou teologii
Ach co! Jeho myšlení prošlo skrz ta slova
Výmluvné jak Kristus vítězící
mezi mračny nepřátel Svých
V bouři očistné a skomírání hromů Sinajských
Scotus vychází a třese zlatými loknami
a zpívá jak slunce Afriky
+++
BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CTIHODNÉHO PATRIKA KUŽELY, MUČEDNÍKA OSVĚTIMSKÉHO
OHNISKO TVÉHO MYSTICKÉHO ŽIVOTA

 
Jako tvůj spásonosný Bratr přibitý na kříž jsem ohniskem tvého mystického života. Jsem snad jen hlavním předmětem tvé pozornosti? To by nevyjadřovalo plně smysl těchto slov. Jistě, že jako tvůj spásný Bratr musím být ohniskem tvé pozornosti, protože u Mne najdeš vyčerpávající odpovědi na všechny tvé problémy. Jenže jsem pro tebe více. Jsem Spasitelem, dárcem milosti, která tě činí z pozemského dítěte Mým dítětem. Jsem původcem tvé svatosti, totiž nezvratné dokonalosti.
Sám od sebe jsi stále v pokušení spoléhat se hlavně na sebe, a tak se činíš ohniskem své činnosti a cílem svých zájmů. A když překonáš svoje sobectví, takže přestaneš všechno vztahovat jen k sobě a skloňovat všechno podle sebe, číhá na tebe další pokušení ve společenském založení tvé přirozenosti. Pak tě napadne, že tam, kde se sejdeš někým tak, abyste byli aspoň dva nebo tři, a to v Mém jménu, že nezbytně musím být uprostřed vás. Jako byste měli vůči Mně díky své společenskosti nějakou přitažlivost, následkem které bych snad byl neodolatelně nucen být uprostřed vás. Nejsem jen přirozeným ohniskem tvého mystického života, nýbrž jsem ohniskem nadpřirozeným.
Když mám být ohniskem tvého mystického života, tak, jako máš ode Mě v nadpřirozeném řádu všechno, tak Mi musíš všechno vracet, a poněvadž jsem nejvyšším vzorem tvého mystického života, tak jako jsem i jeho tvůrcem. Musíš být neustále v těsném spojení se Mnou, jestli chceš opravdu pokračovat.
Jako tvůj spasitelný Bratr jsem Životem tvého života. Sám se nazývám životem (Jan 14,6) a svatý Pavel ti dosvědčuje, že je tomu tak (Kol 3,4). To je východisko tvého vztahu ke Mně jako spasitelnému Bratru. Nikdo nemůže položití jiný základ mimo ten, který je položen, a tím jsem jako tvůj spásný Bratr (1 Kor 3,11). Moje dítě je Mou budovou a příbytkem, protože jsem základem této stavby. Každá stavba bez dobrého základu spadne. V mystickém životě musíš stále budovat, protože budova duchovního života není nikdy dost hotová. Musíš stavět na Mně jako svém spasitelném Bratru. Tak jsem pro tebe cestou, pravdou a Životem. Nikdo nepřichází ke Mně otcovskému jinak, než skrze Mne bratrského (Jan 14,6). Beze Mne jako Bratra nemá tvůj život žádný smysl, nemáš pravdu ani nejdeš k cíli.
Dnes více než kdy jindy musíš zápasit s všelijakými scestnými směry, a to nejen v životě světském, nýbrž i na poli duchovním. Jsou jisté metody, tak zvané mystické, šířené v hojné míře i u nás, zvláště v posledních letech. Často tomu podléhají učitelé duchovního života i v Mé církvi obecné následkem neznalosti pravé cesty, z neznalosti Mne bratrského, který jsem jedinou cestou ke Mně otcovskému i přátelskému. Těmito metodami se máš dostat svými vlastními silami ke spojení se Mnou a k mystickým stavům, čili k nejvyšším stupňům duchovního života. Ať už je to jóga či jiné návody tohoto duchovního směru k jistým cvičením, které vyhlížejí jako nějaká duchovní gymnastika nebo dokonce akrobacie, můžeš tento směr zařadit jen mezi světské pokusy dosáhnout nadpřirozena přirozenými silami. Sem patří zvláště marné pokusy přirozeným soustřeďováním pozornosti dospět k mystickým stavům, jaké znáš z životů svatých a světic. Tyto mystické stavy jsou falešně slibovány všem, kdo budou tvrdošíjní koncentraci a vytrvají v ukládaném soustavném cvičení. Dříve nebo později to vede k  rozkladu osobnosti a dalším jejím poruchám, až posléze k úplnému vyhasnutí života.
Je jasné, že tyto směry duchovního života jsou scestné a nebezpečné zdraví i životu. Předně v mystickém životě nelze postupovat násilně, že si totiž nelze vynutit mystické stavy, leda snad přivodit nějaké stavy halucinací, které nemají se skutečnou mystikou a se skutečným mystickým životem nic společného. Když se máš dostat vysoko v duchovním životě, a dospět až k mystickým stavům, musíš být k tomu mít Moje osobní povolání a musíš být veden Mým Duchem, dárcem svatosti. Nadpřirozený řád se zcela vymyká tvým přirozeným možnostem, silám a požadavkům. Jako Bratr, který jdu kvůli tvé spáse na kříž, rozdávám své dary, jak chci a komu chci.
Nezapomeň, že nikdo nepřichází ke Mně otcovskému jinak, než skrze Mne bratrského (Jan 14, 6). Jako tvůj spasitelný Bratr jsem mostem, který je postaven mezi nebem a světem. Beze Mě se nemůžeš dostat přes propast, kterou vyhloubil hřích. Jako tvůj spasitelný Bratr jsem opravdu podle Mého otcovského plánu sám živou Cestou, kterou tě vedu k nadpřirozenému cíli. Proto je tvůj mystický život nemyslitelný beze Mne bratrského, bez Mé milosti.
Stvořuji tě v posvěcující milosti, takže jsi od svého počátku Mým dítětem. Nenávistí ďáblovou však přišel hřích a hříchem bylo uzavřeno nebe, byl porušen vztah mezi Mnou a tebou. Co by ti prospěla veškerá tvoje snaha dostat se zpátky ke Mně, kdybych nebyl sám ochoten se usmířit a odpustit ti hřích? K čemu by bylo všechno tvoje úsilí, kdyby nenašlo ozvěnu v Mém Nejsvětějším Srdci?
Moje láska je však větší než tvůj hřích. Moje touha rozdávat se je silnější než odpor přijímat, způsobená v tobě hříchem. A tak už od pradávna slibuji Spasitele, totiž prostředníka, most mezi Mnou a tebou. Tak v určeném čase podávám náhradu za hřích, aby byla naplněna i Moje spravedlnost, když je naplněna láska.
Jako tvůj spásonosný Bratr sestupuji do světa a přicházím k tobě bloudícímu. Jsem, který jsem, a proto má Moje zadostiučinění ráz nekonečné náhrady. Jsem také člověk, a tak tvůj Bratr, a proto tě mohu zastupovat. Čas Mého příchodu je nejslavnějším okamžikem dějin lidstva a světa. Je to chvíle právě tak slavná jako ta, kdy tě Mým slovem stvořuji. Tento okamžik je plností času (Kol 4,4). Tu je vlastní smysl Mého vstupu do světa. Přicházím proto, abych ti vrátil Mé dětství, ztracené hříchem, a abych tě uvedl na cestu, s níž jsi možná sešel.

O tom, co musím jako tvůj spásný Bratr zaplatit, aby ti bylo vráceno Mé dětství, svědčí Můj kalvárský kříž. Svatý Pavel, vykladač Mého spásonosného díla, navazuje na slova proroka Izajáše: „Vložil na něj Hospodin nepravosti všech“ (53, 6), když píše, že Bůh poslal svého Syna v podobě těla hříchu a pro hřích, a tak odsoudil hřích na jeho těle (Ř8,6). Apoštol ti vzkazuje, že beru na sebe všechny hříchy lidstva tak dokonale, až se stávám bez svého zavinění ztělesněním potrestaného hříchu. Když umírán na kříži, umírá se Mnou i hřích. Už nemůže být hřích nepřekročitelnou překážkou tvého spojení se Mnou. Ve Mně jako Bratru nabýváš sílu, která dovede zničit každý hřích i s jeho následky v duši. Když je hřích se Mnou bratrským na kříži zničen, není ti tím sice vzata možnost svobodně hřešit, ale máš lék proti hříchu. Milost, zasloužená Mým bolestným utrpením, dovede smýt každý hřích, dovede učinit z Mého největšího odpůrce Mého nejvěrnější ho přítele.
Když přicházím na svět, tak přicházím právě kvůli tobě. Přicházím jako prvorozený všeho tvorstva (Kol 1, 15), předurčen stát se Hlavou nového lidstva.  Po ztrátě Mého dětství zaviněné pralidmi se to geneticky přenáší až na tebe. Jako tvůj spasitelný Bratr, nový Adam, hlava nového lidstva, je vracím právě tobě, kdo Mne přijímáš. Proto je Mi dána milost nejen jako jednotlivé osobě, nýbrž jako hlavně nového vykoupeného lidstva aby ze Mne přetékala milost do tebe. Moje činy se mají jak vůči Mně, tak vůči tobě a všem ostatním článkům Mého těla, jako se mají činy jiného omilostněného k němu samému. Kdokoli je v milosti a trpí pro spravedlnost, zasluhuje si spásu. Proto jako tvůj spasitelný Bratr svým utrpením zasluhuji spásu nejen sobě, nýbrž také všem článkům Mého těla. V tajemném spojení Mne jako Bratra se všemi mými věrnými, jako Hlavy s články mystického těla, najdeš řešení otázky, jak mohu něco zasluhovat pro tebe, jak můžeš čerpat z Mé zástupné smrti. Hlava a údy jsou jako jedna mystická osoba. Proto Moje zadostiučinění patří všem Mým věrným jako Mým údům.
V Mém vykupitelském díle máš pramen svého posvěcení, neboť na Kalvárii ti získávám milost Mého dětství, když Mou smrtí podávám dostatečnou, ba nadbytečnou náhradu za hříchy. Veškeré nadpřirozené bohatství duše, veškerá síla duchovního pokroku, všechny Moje dary, které jsou nevyčerpatelné, prýští z Mých ran. Chápeš tyto pravdy dost a uvědomuješ si naplno, co pro tebe znamenám jako tvůj spásonosný Bratr ? Uvědomuješ si na každém kroku, že sám nejsi nic, ale že můžeš opravdu všechno ve Mně jako v Bratru a Mnou jako spásonosným Bratrem?
Jakou útěchu ti skýtá vědomí této skutečnosti! Když si uvědomíš, že tě miluji tak nesmírně, že kvůli tobě přicházím ve své druhé Osobě na svět a podstupuji potupnou smrt za tvoje blaho, za tvoje štěstí, tak nemůžeš ani na okamžik pochybovat o Mém milosrdenství. Tvoje slabost se pod Mým křížem mění v nesmírnou sílu, která se nebojí ničeho. Víš, že smíš čerpat z pokladů Mého utrpení, neboť pro tebe jako tvůj spasitelný Bratr přicházím, pro tebe umírám. Když tě zvu k svatosti, nemůžeš tvrdit, že jsi příliš slabý, že ti chybí odvaha. Proměňuji tvou slabost v Mou sílu, tak jako tvoje hříchy jsou pohlceny v Mé smrti, kterou podstupuji za tebe. (Pokr.)
 
+++
DÍVAT SE Z OKNA
a za dvě hodiny do kostela
přešlapovat u dveří jakoby odkud
nevěděl kam
půjde
u stolu zbyla odsunutá židle
nedopitý čaj už odešel
Jan Prachař
+++
Zprávy: + Každé pondělí v 19,00 hod. CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA, Brno, sv.Michal.
+ Ve čtvrtek 8.12.2011 v 19,30 pokračuje v BRNĚNSKÉM ANGELIKU Občanské sdružení ANGELIKUM v projektu THEATRUM DIVINUM hrou POHÁDKA O KOUZELNÝCH SÁŃKÁCH.
+ V sobotu 10.12.2011 v 19,30.hod. se v kostele sv.Michala v Brně představí soubor Evy Tálské.
+  Od třetí neděle adventní 11/12 2011 do 8/1 2012 Sv.Křtu Páně.se koná v Brněnském Angeliku, Brno, Dominikánská akce BOŽÍ POSELSTVÍ JE INSPIRACÍ. Účastníci tohoto setkání mezi uměním: Pavel Kryl, Eva Mužiková, Pavel Hřebíček, Veronika Planerová, Deny Zahradník, Eva Zahradníková, Jana Ondrušová, Kovotlačitelský ateliér Václav a Dušan Jedličkovi, Ladislav Nečas, Ilda Pitrová, Ivo Skalický a jejich žáci.
Skupina výtvarníků usiluje o předání Božího Slova obrazem a tvarerm všude tam, kde je lidské srdce otevřené kráse. Kolekce výtvarných děl poskytuje jedinečnou příležitost pro setkání mezi uměním - setkání výtvarníků s diváky, setkání všech navzájem, ale především setkání s narozeným Spasitelem.

 

TOPlist