ŘÍJEN 2008

 

Ročník XIV., číslo 10.                                                                                                                           říjen 2008

Obsah: E.J.Lopourová,MARIA, VZNEŠENOST SVATÉHO RŮŽENCE, BESEDNÍ ŘEČI podle Tomáše ze Štítného (32). Ct.Martin z Kochemu, CO SE DĚJE PŘI MŠI SVATÉ Bl.Jan Ruysbroeck, Kázání na 32.neděli, Tomáš Merton, Vnitřní modlitba,  Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely OP_______________________________________________________________

 

MARIA

Už přichází bubínky na uvítání ověšena

Jak Jefteho dcera do počtu hvězdného zasvěcena

Vydána bez náhody

Naděje vzdálené jsou na dosah

Co proroci slibovali

Už brzy má se stát

Skrz ni - novou dceru Marii

Eva Jana Lopourová

+++

 

 

VZNEŠENOST SVATÉHO RŮŽENCE

 

I. Rozjímání o tajemstvích tě připodobňuje Tvému Bratru a Spasiteli

Hlavní péčí tvé duše jako křesťana je úsilí o dokonalost. Zkus být věrným napodobovatelem Mne jako tvého věčného Otce Stvořitele i tvého Bratra Spasitele. Tato povinnost je obsažena ve věčném rozhodnutí o tvém předurčení jako jediný prostředek, jímž můžeš dojít věčné slávy. Svatý Řehoř Nysenský ti vzkazuje, že jsi malíř. Tvoje duše je napjatým plátnem, na němž Zkus štětcem malovat. Ctnosti jsou barvy, jež mají vyzvednout lesk obrazu, a originál, podle kterého se pokus ve svém životě namalovat věrnou kopii, jsem Ježíš Kristus, živý Obraz, jenž dokonale představuje věčného Otce.

Když malíř chce namalovat podobiznu přirozeně, tak si postaví před oči pravou tvář a při každém tahu štětce na ní pohlíží. Podobně máš i ty mít vždy na očích život a ctnosti Mne - Tvého Bratra a Spasitele, abys myslel pouze na Mne a konal jen to, co se shoduje se Mnou.

Svatá Panna uložila svatému Dominikovi hlásat věřícím svatá tajemství Mého života při růžencové modlitbě tak, aby ses Mi nejen klaněl a oslavoval Mne, nýbrž hlavně, aby upravili svůj život a své jednání podle Mých ctností. Děti napodobují své rodiče, když je sledují, a učí se mluvit, když naslouchají jejich řeči a odpovídají jim. Sledováním práce svého mistra se učeň učí jeho řemeslu. Tak se zapoj do společné modlitby svatého růžence a zbožně uvažuj o Mých ctnostech jako Tvého Bratra a Spasitele v patnácti tajemstvích Mého života. Přitom se Mi připodobňuješ za přispění milosti a přímluvy naší společné panenské Maminky v nebi.

Mojžíš rozkázal na Moje přání všemu vyvolenému lidu, aby nikdy nezapomněl na dobrodiní, jímž byl zahrnut. Jako tvůj Bratr a Spasitel mám ještě větší důvod ti uložit, aby sis vryl do svého srdce a měl stále před očima tajemství Mého života, Mého utrpení a Mé slávy. Dobrodiní, jimiž tě zahrnuji, ukazují ti nesmírnou lásku právě k tobě, neboť zvláště tebe mezi mnoha jinými přicházím spasit. Pouze jako tvůj Bratr a Spasitel ti smím říci: "Právě ty,, kdo kráčíš touto cestou, zastav se a uvaž, zda byla kdy bolest podobná bolestem, jež snáším na kříži z lásky k tobě. Vzpomeň si na Mou chudobu a Moje ponížení, mysli na myrhu a žluč, jež piji za tebe při svém utrpení."

Tato slova tě vedou tak, že se už nespokojíš jen s ústní modlitbou k Mí cti jako tvého Bratra a Spasitele a naší společné panenské Máti v nebi, nýbrž se vysnažíš modlit se to s rozjímáních o posvátných tajemstvích.

II. Růženec je památka na život a smrt Tvého Bratra a Spasitele

Jsem, který jsem, snoubenec tvé duše, tvůj Pán a nejmilejší přítel, a stále toužím po tom, aby sis připomínali Moje dobrodiní a abys je hodnotil nade vše. Raduje se právě tak jako svatá Panna se všemi svatými v nebi, když zbožně a pozorně rozjímáme tajemství svatého růžence, jež jsou nejzřejmějšími účinky Mé lásky k tobě a nejbohatšími dary, které ti mohl nabídnout. Prostřednictvím těchto darů se sama svatá Panna a všichni svatí radují ze slávy.

Jednou prosila bl.Anděla z Foligna Pana Ježíše, aby ji poučil, jak by ho lépe uctila. Ježíš se jí zjevil přibitý na kříži a řekl: "Pohlédni, má dcero, na mé rány." - Pochopila, že Spasiteli není nic milejšího, než rozjímání o Mém utrpení. Pak jí odhalil své rány na hlavě a mnohé okolnosti svého umučení a řekl: "To vše jsem snášel pro tvou spásu; co můžeš vykonat, aby se to rovnalo mé lásce k tobě?"

Nejsvětější oběť mše svaté vzdává nekonečnou čest Nejsvětější Trojici, protože představuje utrpení Tvého Bratra a Spasitele, a protože při ní přinášíš v oběť zásluhy Mé  poslušnosti bolestí a krve. Celému nebeskému dvoru se tu dostává přitom dostává slávy a mnozí učitelé se svatým  Tomášem praví, že totéž působí svaté přijímání věřících, protože Nejsvětější Svátost je památkou na utrpení a smrt Tvého Bratra a Spasitele, a protože tímto prostředkem se podílíš na účincích Mého utrpení a spásy a tak spolupracuješ na své spáse.

Také svatý růženec, rozjímáme-li při něm o svatých tajemstvích naší spásy, je obětí chvály pro Mne za dobrodiní našeho vykoupení a zbožnou vzpomínkou na utrpení, smrt a slávu Tvého Bratra a Spasitele. Je ovšem pravda, že růženec působí vedlejší slávu a radost tvému Bratru a Spasiteli (když totiž chválíme Boha, tedy se tím Moje radost a blaženost podstatně nezvětšuje), svaté Panně a všem blaženým. Oni netouží po ničem tak, jako po tom, aby ses v zájmu svého věčného štěstí zabývali úkonem tak oslavujícím našeho Spasitele a tak prospěšným právě tobě uprostřed všech ostatních.

Evangelium tě ujišťuje, že hříšník, jenž se obrátí a koná pokání, působí radost všem andělům. Jestliže stačí k radosti andělů, aby jeden hříšník zanechal svých hříchů a konal pokání, jaká radost a jaký jásot to bude pro celý nebeský dvůr, jaká sláva pro samotného Tvého Bratra a Spasitele, jestliže tě vidí na zemi, jak zbožně a s láskou rozjímáš o Mém ponížení, o Mých bolestech, o Mé kruté smrti a zahanbení! Je něco účinnějšího, co by se tě dotklo a vedlo tě k účinnějšímu pokání?

Křesťan, který nerozjímá o růžencových tajemstvích, dává najevo značnou nevděčnost k Tvému Bratru a Spasiteli a málo si váží všeho toho, co Božský Spasitel vytrpěl pro spásu lidstva. Zdá se, že Moje chování ti naznačuje, že opravdu nezná Můj život jako Tvého Bratra a Spasitele, že podle Mne vynaložil pramálo úsilí pro naši spásu. Takový křesťan se musí velmi obávat, aby Ježíš Kristus, jehož lásku buď nepoznal, nebo na ni dávno zapomněl, ho neodmítl v hodinu soudu s výčitkou: "Neznám vás."

Uvažujme tedy ve svatém růženci o životě a utrpení Spasitele, učme se zakoušet Moje dobrodiní a být za ně vděčni, aby tě uznal za své děti a své přátele v den soudu.

III. Vznešenost svatého růžence

Svatý Ludvík Grignion z Montfortu uvádí, že rozjímání o růžencových tajemstvích je mocný prostředek úsilí o dokonalost. Středem zájmu světců je život Tvého Bratra a Spasitele. Všichni uvažují o Mých ctnostech, o Mých bolestech, a takto dospívají ke křesťanské dokonalosti. Svatý Bernard začíná s tímto cvičením a pokaždé v něm pokračuje: "Od počátku svého obrácení si dělám kytičku myrhy z bolestí našeho Spasitele. Nosím ji na srdci a myslím na důtky, trny a hřeby umučení. Po všechny dny se oddávám rozjímání o těchto tajemstvích."

Podobně si počínají svatí mučedníci - a ty se divíš, jak vítězili na krutými mučidly. "Odkud může pocházet tato podivuhodná stálost mučedníků", ptá se svatý Bernard, "ne-li z ran Tvého Bratra a Spasitele, o nichž velmi často rozjímají? Kde je duše těchto velkomyslných hrdinů, když teče jejich krev a tělo je rozdíráno ranami? Jejich duše dlela v Mých ranách na kříži a tyto rány je činí nepřemožitelnými.

Naše společná panenská Matka se po celý život zabývá rozjímáním o ctnostech a utrpení svého Syna. Když slyší při Mém narození anděly zpívat píseň radosti, když vidí, jak se Mi pastýři klanějí ve stáji, její duch je naplněn úžasem a rozjímá o všech těchto divech. Srovnává vznešenosti vtěleného Slova s Mým hlubokým ponížením: Slámu a jesle s Mým trůnem a lůnem nebeského Otce, Moji moc se slabostí dítěte, Moji moudrost s Mou  prostotou!

Svatá Panna říká jednou svaté Brigitě: "Když jsem uvažovala o kráse, skromnosti, moudrosti svého Syna, má duše byla proniknuta radostí. A když jsem rozjímala o jeho rukách a nohách, jež měly probodnout hřeby, prolévala jsem proudy slz, srdce mi pukalo zármutkem a bolestí."

Po Nanebevstoupení Tvého Bratra a Spasitele tráví svatá Panna zbytek svého pozemského života navštěvováním míst, která posvěcuji svou přítomností a mukami. Tam hloubá o velikosti Mé lásky a hrůze mučení. Pak se to stává pobožností prvních křesťanů, jak praví svatý Jeroným. Ze všech krajů světa přicházejí zbožní poutníci do Svaté země, aby si vryli hlouběji do srdce lásku a vzpomínku na Mne jako Spasitele lidstva prohlížením předmětů a míst, jež posvěcuji svým narozením, námahou, utrpením a smrtí.

Všichni křesťané mají jednu víru, klanějí se jednomu Bohu, doufají v tutéž blaženost v nebesích, uznávají jediného prostředníka, kterým jsem jako tvůj Bratr - všichni mají napodobovat tento božský vzor, mají rozjímat o tajemstvích Mého života, ctnostech a slávě. Povinnost rozjímání o pravdách víry a tajemství života Tvého Bratra a Spasitele se netýká pouze kněží, řeholníků a těch, kdo se kvůli Mně vzdalují od hluku světa. Jestliže jsi jako řeholník či duchovní osoba zavázán rozjímat o věčných velkých pravdách, abys hodně odpovídal svému povolání, podobně i když žiješ ve světě, máš závazek rozjímat vzhledem k nebezpečím věčné záhuby, jež tě po všechny dny obklopují. Snaž se tedy často vzpomínat na Můj život, ctnosti a bolesti jako tvého Bratra a Spasitele, které ti představuje patnáct tajemství svatého růžence.

 

IV. Bohatství posvěcení obsažené v růženci

Nikdy nikdo nebude moci dost pochopit podivuhodné bohatství posvěcení obsažené v tajemstvích svatého růžence. Toto rozjímání o tajemstvích života a smrti Tvého Bratra a Spasitele je právě pro tebe uprostřed mnohých, který je prožíváš, zdrojem vznešených plodů. Kdekdo dnes touží po věcech, jež budí údiv, že zanechávají v duši silné dojmy. Co je na světě dojemnějšího nad překrásný život tvého Bratra a Spasitele, rozvíjející se před tvým duchovním zrakem v patnácti obrazech, jež ti připomínají velké události ze života, smrti a slávy Spasitele světa? Které modlitby jsou vznešenější a hlubší než modlitba, kterou tě učím v kruhu svých věrných učedníků a andělské pozdravení naší panenské Máti? V nich jsou obsaženy všechny tvoje  touhy, všechny tvoje potřeby.

Rozjímání o tajemství a modlitbě růžence je nejsnadnější z modliteb, poněvadž rozličnost ctností, stavů Tvého Bratra a Spasitele, jimiž se zabýváš, osvěžuje a podivuhodně posiluje ti  ducha a zabraňuje tvým roztržitostem. Učenci nalézají v těchto modlitbách nejhlubší vědu, prostí nejhlubší poučení. Zkus projít tímto snadným rozjímáním dříve, než se pozvedneš k nejvyšším stupňům nazírání. To je myšlenka svatého Tomáše Akvinského a rada, kterou ti dává, když ti radí, pokusit se především cvičit jako v bitevním poli osvojováním si ctností, jejichž dokonalý vzor máš v tajemstvích svatého růžence. Vždyť podle slov učeného Kajetána nabudeš ctnostmi úzkého spojení se Mnou, bez čehož je každá zbožnost jen přelud, klamající duše. Kdyby falešní osvícenci našich dnů dbali této rady, nebyli by způsobili tolik pohoršení ve zbožnosti. Domněnka, že můžeš konat hlubší modlitbu než Otčenáš a Zdrávas, je záludné šálení ďábla.

Když se věnuješ se těmto modlitbám, které jsou oporou, silou a ochranou duše, nemusíš se je pokaždé modlit ústně. Vnitřní modlitba je v jistém smyslu dokonalejší, než ústní, avšak je krajně nebezpečné, ba zhoubné, odložit z vlastního nápadu modlitbu růžence pod záminkou dokonalejšího spojení se Mnou. Jen duše plná skryté pýchy a ošálená ďáblem si ucpává uši před andělským pozdravem naší panenské Máti a před modlitbou, kterou na prosby učedníků skládám právě tobě a zvláště tobě uprostřed mnoha jiných přikazuji se ji modlit slovy: Tak se budete modlit: Otče náš... Bez této modlitby se duše potácí z jednoho bludu do druhého, z propasti do propasti. Věř mi: chceš-li dosáhnout vysokého stupně modlitby, modli se po všechny dny, pokud možno, celý růženec nebo aspoň růženec pětidesátkový. A jestliže jsi tam už Mou milostí dospěl, tedy pro vytrvání a růst v pokoře setrvej v modlitbě svatého růžence. Kdo se každodenně modlí růženec, nikdy nesejde na scestí bludu ani nebude sveden ďáblem. To je věta, kterou podepíši vlastní krví.

Jestliže si tě však ve svém milosrdenství přitahuji uprostřed modlitby růžence tak mocně, jako to činím u některých svatých, tak neváhej, a vykroč za Mým voláním, nechej Mne působit a modli se růženec podle Mého volání. Jestliže jsi však nedosáhl stavu činného nazírání nebo pravidelné modlitby klidu, modlitby tichého spočinutí v Mé přítomnosti a pokojného zakoušení Mé lásky, pak máš ještě menší důvod opustit růženec. Naopak, bude pro tebe úžasnou pomůckou a pravým Jakubovým žebříkem, který měl patnáct (příček) stupňů, po nichž budeš kráčet od ctnosti ke ctnosti, ze světla do světla, dospěješ snadno, bez nebezpečí klamu, až k plnosti věku Tvého Bratra a Spasitele.

 

V. Dobrodiní růžence

K povzbuzení velkodušné pobožnosti svatého růžence ti prostřednictvím svatého Ludvíka Grigniona vzkazuji, že růženec spojený s rozjímáním o tajemstvích přináší mnohonásobné dobrodiní.

1) Předně tě nepozorovatelně vede k dokonalému poznání Tvého Bratra a Spasitele,

2) očišťuje  tvoji  duši od hříchu,

3) dává ti vítězit nad tvými nepřáteli,

4) usnadňuje ti konání ctností,

5) plní tě láskou k tvému Bratru a Spasiteli,

6) obohacuje tě milostmi a zásluhami,

7) opatřuje, čím bys splatil všechny své dluhy Mně i lidem,

8) dává ti možnost obdržet ode Mne všechny milosti.

Poznání Tvého Bratra a Spasitele je posvátná věda a věda spásy. Převyšuje podle slov apoštola Pavla, všechny lidské vědy a veškeré lidské poznání svou hodnotou a vznešeností:

1) důstojností předmětu, jímž jsem jako tvůj Bratr a Spasitel, a v Mé přítomnosti je celý vesmír jen kapkou vody nebo zrnkem písku,

2) užitečností: lidské vědy tě často naplňují leda ješitností a kouřem pýchy,

3) nutností, neboť nikdo nemůže být spasen bez poznání Tvého Bratra a Spasitele, a ten, kdo nezná ostatní vědy, bude spasen, jen když je osvícen vědou Tvého Bratra a Spasitele.

Požehnaný růženec, jenž ti dává tuto posvátnou vědu a svaté poznání Tvého Bratra a Spasitele, když tě vede k rozjímání o Mém životě, utrpení, smrti a slávě. Královna ze Sáby, plna obdivu nad moudrostí krále Šalamouna, zvolala: "Šťastní tvoji domácí a služebníci, jež jsou vždy v tvé přítomnosti a slyší výroky tvé moudrosti!" Mnohem šťastnější jsi ty, kdo pozorně rozjímáš o Mém životě, ctnosti, bolesti a slávě, neboť získáváš tímto způsobem dokonalé poznání, v němž spočívá věčný život: Toto je věčný život!

Cítíš-li, že je tvoje svědomí obtíženo hříchy, vezmi růženec, modli se část ke cti některého tajemství života, umučení nebo slávy Tvého Bratra a Spasitele, a dám ti  jistotu, že zatímco rozjímáš tato uctívaná tajemství, sám – jako tvůj Bratr a Spasitel - ukážu své rány našemu věčnému Otci nebeskému. Budu za tebe prosit a probudím tvou zkroušenost a odpuštění hříchů. Jednoho dne říkám bl.Alanovi: "Kdyby se mnozí hříšníci často náležitě modlili můj růženec, dostávali by účast na zásluhách na zásluhách Mého umučení, a jako jejich Obhájce, usmiřoval bych spravedlnost našeho věčného Otce."

Tvůj pozemský život je ustavičný boj a stálé pokoušení. Nejde jen o zvládnutí nepřátel těla a krve, nýbrž o poražení samých mocností pekelných. Které lepší zbraně se můžeš chopit, abys je porazil, když ne modlitby, jíž tě učí tvůj velký Vojevůdce, a když ne andělského pozdravení, které zahnalo na útěk ďábly, zničilo hřích a obnovilo svět? Kterého lepšího prostředku by ses chopil, když ne rozjímání o životě a umučení Tvého Bratra a Spasitele, jehož myšlenkou se musíš obrnit? Tak tě napomíná svatý Petr, aby ses hájil proti nepřátelům, které porážím, ale kteří se i na tebe den co den vrhají. "Od té doby, co byl ďábel přemožen pokorou a utrpením Tvého Bratra a Spasitele", praví kardinál Hugo, "skoro se ani nemůže obořit na duši ozbrojenou rozjímáním o Mých tajemstvích, neboť když se oboří, bývá hanebně poražen." "Oblečte se do plné výzbroje Boží" (Ef 6,11), a to znamená: Ozbroj se nejsilnější zbraní, svatým růžencem a rozdrtíš hlavu ďábla a obstojíš v  nejrůznějším pokoušení. Odtud plyne, že už hmotný růženec je tak hrozný pro ďábla, a že ho svatí užívají, aby ho růžencem spoutali a vyhnali z těl posedlých, jak to dosvědčují mnohé příklady z dějin.

Zkus se náležitě modlit a šířit svatý růženec, a brzy shledáš, že se tím naučíš více než z jakékoliv knihy a zakusíš požehnané účinky přislíbení, jež svěřuje naše panenská Máti svatému Dominikovi a těm, kdo pečují o rozkvět této modlitby. Tato modlitba učí právě tebe uprostřed nepřehledných zástupů Mým ctnostem a uvádí tě do rozjímavé modlitby, povzbuzuje k Mému následování, k častému přijímání Mých svátostí a ke konání nejrůznější dobročinnosti, a získání tolika skvělých odpustků, o nichž se mnohým lidem ani nesní. Šiřitelé modlitby růžence o nich skoro vůbec nemluví. Spokojují se s oslavou růžence způsobem, který často vyvolá jen údiv, ale nedává poučení.

Bl.Alan de la Roche uvádí, že růženec je zdrojem a zásobárnou mnoha druhů dobra:

1) hříšníkům poskytuje pokání,

2) hladovým přináší nasycení,

3) spoutaným dává osvobození,

4) truchlícím uštědřuje radost,

5) pokoušeným uděluje mír,

6) potřebným přenáší nadbytek,

7) řeholníkům vrací bývalou kázeň,

8) neučené odívá moudrostí,

9) živým dává přemoci marnosti,

10) mrtvým posílá milosrdenství prostřednictvím přímluvy.

"Chci", pravila jednoho dne naše panenská Máti blaženému Alanovi, "aby se mým oslavovatelům jak v životě, tak i ve chvíli smrti, tak i po smrti dostalo požehnání, plnosti milosti a svobody, a aby byli zbaveni slepoty, zatvrzelosti, všech nedostatků a všeho otroctví."

 

VI. Způsob modlitby svatého růžence

1. Čistota duše

Není to vůbec délka modlitby, nýbrž její vroucnost, jež se Mi líbí a jež získává Moje Srdce. Jediný Zdrávas, dobře pomodlený, přináší větší zásluhu, než stovky odříkaných špatně. Skoro všichni křesťané se modlí růženec nebo alespoň několik desátků. Proč je ale tak málo těch, kdo napravují své hříchy a rostou ve ctnosti, když ne právě proto, že nechápou tuto modlitbu, jak by měli? Jakým způsobem se máš modlit, aby ses Mi líbil a stal se ctnostnějším.

Předně je slovy svatého Ludvíka Grigniona třeba, aby tvoje duše, která se modlí svatý růženec, byla ve stavu milosti, nebo aspoň aby byla rozhodnuta opustit hřích. Teologové tě učí, že dobré skutky a modlitby vykonané ve stavu smrtelného hříchu jsou mrtvé skutky, neboť se Mi nemohou líbit, ani zasloužit věčný život. V tomto smyslu je psáno: "Chvála v ústech hříšníka není vzácná." (Sír 15)

Chvála a Pozdravení andělské a sám "Otčenáš", modlitba Tvého Bratra a Spasitele, jsou Mi protivné, pokud vycházejí z úst nekajícího se hříšníka: "Tento lid mě ctí ústy, ale jeho srdce je daleko ode mne." (Mk 7,6) Tito lidé, jež vyhledávají společenství ve jménu Mém, a modlí se stále růženec bez jakékoli zkroušenosti nad hříchy, vyznávají Mne ústy, ale jejich srdce je ode Mne daleko.

Když se modlíš růženec, učiň si  aspoň předsevzetí zanechat hříchu. Kdyby bylo naprosto nutné k vykonání modlitby pro Mne milé být ve stavu milosti (což je blud, zavržený církví), vyplývalo by z toho, že by se ten, kdo je v těžkém hříchu, nemá se vůbec modlit, ačkoli právě ten potřebuje modlitbu víc než spravedlivý. Pak by ani nebylo záhodno doporučovat hříšníkovi modlitbu růžence, poněvadž by to bylo zbytečné.

Kdyby se někdo zapojil do mariánského společenství s úmyslem setrvat ve hříchu a bez jakéhokoli úmyslu zanechat hříchu, množil by se počet falešně pobožných ctitelů naší panenské Maminky.  Takoví pobožnůstkáři se schovávají pod její blankytným pláštěm se škapulířem na těle nebo s růžencem v ruce a vykřikují: "Svatá Panno, buď zdráva!" - a zatím Mne znovu křižují a krutě zraňují svými hříchy a nešťastně se propadají z prostředí posvátného společenství naší panenské Máti do černé díry pekelných muk.

Proto doporučuji růženec celému světu: jak spravedlivým, aby vytrvali a rostli v Mé milosti, tak hříšníkům, aby zanechali svých hříchů. Jenže by se Mi nelíbilo, kdybych tě měl vést jako hříšníka, aby sis udělal pláště ochrany naší panenské Máti plášť ostudy, jímž bys chtěl zakrývat své hříchy, a abys znetvořil růženec, který je lékem proti každému zlu, v hrozný smrtící jed. Zneuctěním se to nejlepší mění v to nejhorší.

Snaž se být čistý jako anděl, praví moudrý kardinál Hugo, pokud se chceš přiblížit k panenské Matce  a modlit se Andělské pozdravení. Jednoho dne ukázala Maria jistému hříšníkovi, který měl ve zvyku modlit se svatý růženec, krásné plody v nádobě umazané a plné špíny. Zhrozil se toho. Maria mu řekla: "Podívej, jak mi sloužíš: přinášíš mi krásné růže ve špinavé a rozbité váze. Uvažuj, jestli se z toho mohu radovat.“

 

2. Usebranost

K dobré modlitbě nestačí vyjádřit své díkůvzdání a prosby nejvznešenějším způsobem modlitby, jakým je růženec. Musíš připojit ještě vnitřní usebranost. Vyslyším raději hlas srdce než hlas úst. Modlit se ke Mně s dobrovolně připouštěnou roztržitostí by byla velká neúcta. To by činilo tvůj růženec neužitečným, ba poskvrňovalo by to i tvoje svědomí hříchem. Jak by ses mohl opovažovat žádat ode Mne vyslyšení, kdybys Mně sám nenaslouchal. Zatímco bys vzýval Mou nesmírnou Velebnost, před níž se všechno chvěje, honil by ses dobrovolně za motýlem své roztržitosti? To by znamenalo zbavovat se Mého požehnání a přivolávat na sebe Můj trest, jež postihne každého, kdo koná Mé dílo nedbale, jak je psáno: "Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě!" (Jer 48,10)

Není ovšem možné modlit se růženec bez jakékoli nedobrovolné roztržitosti. Ze zkušenosti víš, jak obtížné je pomodlit se jediný Zdrávas, aniž by obrazotvornost, vždy těkavá, neubrala něco z usebranosti! Je však v e tvé moci modlit se bez dobrovolně připouštěné roztržitosti a použít všech prostředků k omezení také nedobrovolné roztržitosti a ovládnutí své obrazotvornosti. Proto si před modlitbou i při ní připomínej Mou přítomnost a pevně věř, že tě sleduji jako tvůj Bratr  a Spasitel, ale také tě sleduji očima naší panenské Matky. Kromě toho i tvůj dobrý anděl sleduje  Tvoje  Zdrávasy, zda je patřičně pronášíš, jako spousty růží, aby z nich uvil korunu pro Mne i pro Marii. Naopak ale také ďábel obchází kolem tebe, aby utlumil  tvoje  Zdrávasy a poznamenal si je ve své knize smrti, zda a nakolik jsou pronášeny bez usebranosti, zbožnosti a skromnosti.

Hlavně nezapomínej obětovat desátky ke cti jednotlivých tajemství a představuj si v obrazotvornosti Mne narozeného, trpícího a oslaveného  a naši panenskou Maminku v tajemství, které uctíváš.

V životopise svatého Heřmana z premonstrátského řádu se dočítáš, že kdykoliv se modlil svatý růženec pozorně a zbožně, tak, že rozjímal o Mých tajemstvích, pokaždé viděl svatou Pannu, celou prozářenou světlem, v úžasné kráse a velebnosti. Pokud se však modlil růženec jen spěšně a bez usebranosti, vídal ji s tváří plnou vrásek, smutnou a utrápenou. Heřman užasl na takovou změnou, a svatá Pannu mu jednou řekla: "Zjevuji se tvému zraku taková, jaká jsem ve tvé duši, neboť jsi-li vlažný v modlitbě, hned se mnou zacházíš jen jako s osobou bídnou a bezvýznamnou. Kde jsou ty časy, kdy jsi mne pozdravoval s horlivou úctou a usebraností, když jsi rozjímal o mých tajemstvích a obdivoval se mé vznešenosti."

 

3. Návod k modlitbě růžence

Když vzýváš Ducha svatého, připomeň si Mou přítomnost, a obětuj Mně svůj růženec.

Než začneš rozjímat jednotlivé desátky, zastav se na kratší či delší chvíli, podle toho, jak máš kdy, abys uvážil tajemství, jež chceš oslavit desátkem, a pak vždy si vyprošuj pro toto tajemství a přímluvu svaté Panny o některou ze ctností, která nejvíce vyniká v tomto tajemství, nebo kterou spíše potřebujete. Dej si pozor na dvě chyby, kterých se dopouštějí skoro všichni, kdo se modlí růženec.

První je, že většinou postrádáš nějaký úmysl, když se modlíš růženec. Zeptá-li se tě někdo, proč se modlíš růženec, nedokážeš jaksepatří odpovědět. Proto při modlitbě růžence měj vždy nějaký utkvělý úmysl, třeba nějakou milost, kterou by sis rád vyprosil, nebo ctnost, kterou si chceš osvojit, nebo nějaký hřích, který chceš odložit.

Druhá chyba, které se podle svatého Ludvíka Grigniona dopouštíš často při modlitbě růžence, je v tom, že už od počátku nemyslíš na nic jiného než na to, aby byl co nejdříve skončen. Dopouštíš se toho proto, že pohlížíš na růženec jako na protivné břemeno, která velmi těžce doléhá na bedra, zvláště když přijímáš tuto povinnost za věc svědomí, nebo když ti byl uložen za pokání a jaksi proti své vůli. Je politování hodné vidět, jak se mnozí lidé modlí svůj růženec! Odříkávat jej s úžasným překotem, kdy dokonce polykají části slov. Poslednímu z lidí by ses neodvážil vzdát tak směšnou poctu, a přesto si myslíš, že jako tvůj Bratr  a Spasitel nebo naše panenská Matka Maria tím budeme poctěni Můžeš se pak divit, že nejkrásnější a nejsvětější modlitby křesťanského náboženství zůstávají skoro bez jakéhokoliv účinku a že se po tisíci růženců nestávají taková falešní nebíčkáři lepšími?

Zastav přece svůj spěch při modlitbě růžence a vyslovuj řádně Otčenáše a Zdrávasy. Zpočátku zde působí obtíž odložit zlozvyk, který jsi měl dříve, modlit se chvatně, ale pamatuj si, že jeden desátek pomodlený klidně a zřetelně bude záslužnější než tisíce růženců odříkaných kvapně, bez úvahy a zastávky.

Blažený Alan de la Roche a jiní duchovní vůdci, jako svatý Bellarmin, vypravují legendu o jednom svatém knězi, který uložil třem kajícím se sestrám denní modlitbu růžence po celý rok bez vynechání, aby si tak osvojily krásný zvyk oslavovat svatou Pannu. Všechny sestry uposlechly a modlily se to celý rok. Na svátek očišťování Panny Marie se jim zjevila v jejich pokoji svatá Panna, doprovázená svatou Kateřinou a svatou Anežkou. Byla oděna v bílý šat, prozářený jasem světla. Na něm se zlatě skvěl nápis: Zdrávas, milosti plná. Královna nebes se přiblížila k posteli nejstarší ze sester a řekla jí: "Buď zdráva, má dcero, která jsi mne tak často a krásně pozdravovala. Přicházím ti poděkovat za krásné roucho, které mám, a které jsi mi připravila."

Dvě svaté Panny, které ji doprovázely, děkovaly rovněž. Pak všechny tři zmizely.

Brzo nato vešla svatá Panna s oběma družkami znovu do pokoje, oděna zeleným šatem, ale bez zlata a lesku, přistoupila k lůžku druhé sestry a poděkovala jí za tento šat, který jí připravila modlitbou růžence. Ježto ale tato druhá sestra viděla, že se svatá Panna zjevila starší sestře daleko krásněji, ptala se po příčině. Panna Maria odpověděla: "Způsobila to tvá sestra, když se modlila růženec lépe než ty, takže mi připravila krásnější oděv."

Zanedlouho se Panna Maria zjevila potřetí nejmladší sestře, oděna ve špinavé a roztrhané cáry a řekla jí: "Podívej, má dcero, jak jsi mě oblékla!"

Zahanbená dívka zvolala: "Prosím za odpuštění, má Paní, prosím o čas, abych ti lepší modlitbou růžence připravila krásnější roucho!

Vidění pominulo a nejmladší sestra vypověděla zpovědníkovi svůj zážitek. Povzbudil ji, aby se napříště modlila růženec lépe. Uposlechla. O rok později se jim znovu zjevila svatá Panna v doprovodu svaté Kateřiny a svaté Anežky, oděny podivuhodným šatem, a řekla jim: "Buďte si jisty, mé dcery, nebeským královstvím, vejdeš tam s velkou radostí." Všechny tři odpověděly: "Moje srdce je připraveno, drahá Paní." Vidění pominulo.

Zanedlouho onemocněly. Poslaly pro kněze, přijaly svátost pomazání nemocných a poděkovaly mu za duchovní vedení. Svatá Panna se jim pak zjevila, aby je oděla do bílého roucha a uvedla do věčné slávy.

Svatý Ludvík Grignion vyvozuje z tohoto vypravování poučení:

1. Jak je důležité mít dobrého duchovního vůdce, který tě vede k duchovnímu cvičení, zvláště ke svatému růženci.

2. Jak je důležité modlit se růženec usebraně a zbožně.

3. Jak je svatá Panna dobrotivá a milostivá k těm, kdo litují minulých chyb a snaží se zlepšit.

4. Jak je štědrá v odměňování během života, ve chvíli smrti a na věčnosti, a to za nepatrné služby, pokud je splníme věrně.

4. Velkomyslné potírání roztržitosti

Jako není modlitby duchovně přínosnější a slavnější pro Mne Narozeného, Ukřižovaného i Oslaveného, i pro naši panenskou Marii, než dobře pomodlený růženec, tak ani není modlitby obtížnější, když se to máš modlit dobře. Modlíš-li se denní modlitbu Církve nebo Sedm kajících žalmů či jakékoliv jiné modlitby než růženec,  tak změna neboli rozmanitost výrazů, jimiž jsou tyto modlitby pojaty, upoutává obrazotvornost a občerstvuje ducha, a proto dává duši snadnost modlit se je dobře.

Avšak v růženci je pořád stejný Otčenáš a pořád stejný Zdrávas. Opakuje se pořád stejná forma, takže je velmi těžké, aby tě to neunavovalo, abys při něm nedřímal a abys toho nenechal a nechopil se jiných modliteb, více osvěžujících. Proto je třeba mít daleko více zbožnosti k vytrvání v modlitbě svatého růžence než v jiné modlitbě, i kdyby to byly Davidovy žalmy. Tuto nesnáz ještě zvětšuje  Tvoje  obrazotvornost, která je tak těkavá, že není skoro ani okamžik v klidu, a dále zloba ďábla, jenž je neúnavný v působení roztržitosti a překážení modlitbě.

Jak si počíná tento zloduch vůči tobě, chceš-li se přesto modlit růženec navzdor jemu? Zvětšuje tvou přirozenou malátnost a nedbalost. Před modlitbou růžence rozhojňuje tvou nudu, roztržitosti a únavu. Během modlitby tě tísní ze všech stran. Po modlitbě, kterou jsi vykonal s mnoha obtížemi a roztržitostmi, ti bude našeptávat: "Tvůj růženec ti není nic platný. Lépe bys udělal, kdybys pracoval a zabýval se svými záležitostmi. Ztrácíš čas modlitbou tolika ústních modliteb bez usebranosti. Půlhodina rozjímání nebo dobrá četba by měly mnohem větší cenu. Zítra, kdy budeš méně ospalý, budeš se modlit daleko pozorněji; nechej si zbytek růžence na zítřek." Tak a podobně ďábel svými chytrostmi často působí, že zanecháváš růženec, částečně nebo úplně, nebo působí, že jej odkládáš či se snažíš nahrazovat něčím jiným.

Nevěř ďáblu a statečně vytrvej, i kdyby během celého růžence byla tvá obrazotvornost naplněna myšlenkami cizími, kterých se nemůžeš žádným způsobem zbavit, jakmile jsi je postřehl. Tvůj růženec je tím lepší, čím je záslužnější; je tím záslužnější, čím je nesnadnější; je tím nesnadnější, čím méně je milý tvým každodenním sklonům.

Když je nutno, abys bojoval po dobu modlitby růžence proti roztržitostem, jež se dostavují, tak bojuj statečně se zbraní v rukou, to znamená: pokračuj v modlitbě růžence, i když se jej modlíš bez záliby a bez smyslových útěch. Je to hrozný boj, ale spasitelný pro věrnou duši. Pokud složíš zbraně, to znamená, jestliže odložíš růžence, jsi poražen, a ďábel, vítěz nad tvou stálostí, tě nechá na pokoji a v den soudu ti vytkne tvou malomyslnost a nevěrnost. "Kdo je věrný v maličkostech, bude věrný i ve velkých věcech." (Lk 16,10) Ten, kdo věrně zahání nejmenší roztržitosti ve svých nejmenších modlitbách, bude věrný také ve velkých věcech. Není nic jistější, neboť to řekl Duch svatý.

Počínej si tedy statečně, dobrý služebníku a věrná služebnice tvého Bratra a Spasitele a Panny Marie, když ses rozhodl ke každodenní modlitbě růžence. Kéž množství much, těch drobných roztržitostí, jež na tebe dotírají během modlitby, tě neodradí ani nesvede k zbabělému útěku ze společnosti Mne radostného, bolestného a oslaveného, a naší panenské Matky Marie, v níž se ocitáš při růžencové modlitbě! (TB OP)

+++

BESEDNÍ ŘEČI podle Tomáše ze Štítného (32).

Děti: Už to vidíme, tatíku, že vše, co se zde na světě děje, je andělským působeno a řízeno. Proč tedy za všechno neprosíme anděly, ale Boha, neboť se nezdá vhodné, že se Bůh měl obírat a zaneprázdňovat s našimi malými věcmi?

Otec: Tak ne, děti, nýbrž tomu rozumějte lépe! Vídáme ve mlýně, že ne mlynář, ale kámen mele mouku a tím kamenem otáčí vřeteno, vřetenem kolo s palcem, jímž opět hýbe na stejném hřídeli druhé kolo a to tlačí voda, aby se otáčelo. Avšak kdo chce mít mouku, neprosí vodu ani kolo ani mlýnský kámen, ale mlynáře, aby ji namlel, neboť to tak zařídil mlynář, aby ten mlýn poslouchal jeho vůle. A tak mlynář mele více než mlýn.

To jsem tak řekl podle nějakého podobenství, ale skutečnost to přesahuje. V té podobnosti ještě je hlubší podobnost, neboť co Bůh způsobil, aby činil anděl, to anděl činí, protože i Bůh to činí, avšak jinak Bůh a jinak anděl. Serafíni planou láskou a rozněcují v lásce ostatní, ale sami nejsou ten oheň, o němž je řečeno: Bůh je láska (1 Jan 4,8). Bůh v nich svou lásku rozněcuje, takže milují, ale méně, než Bůh miluje, ani tak jako Bůh, protože milují s menší účinností než on. Také oni v té lásce zapalují jiné, ale Bůh je nad nimi. Svatí cherubové, plní umění, září v sobě jasnou pravdou, aby pak osvěcovali v pravdě i jiné, nicméně nejsou sama svrchovaná pravda, jež vše osvěcuje, nýbrž majína svrchované pravdě největší účast. Pravda je prozařuje a naplňuje vědou a uměním, ale nad nimi to činí sama pravda. Trůny spočívají pevně a bez pohnutí a tak soudí, co má kdy být a co z čeho, ale to je darem toho, který v nich zasedá a soudí, a jenž je ustálil v pokoji jako samotný pokoj, jenž přesahuje každý smysl. (Flp 4,2) Andělská panstva panují tak, že mají nad sebou vyššího Pána, od něhož mají, že panují, a tomu slouží svým panováním. Proto on panuje opravdověji než oni. První pod nimi jako knížata pod svými krály řídí, působí, aby bylo toto bylo tak a tak, ale činí to mocí všemohoucího. Sami jsou ustanoveni v řádu od něho. Kdyby nebyli sami zřízeni, nemohli by ani sami nic řídit. Mocnosti neboli potestates se  nazývají ti andělé, jež silně trápí zlé, aby nemohli všechno, co by chtěli, ale jen tolik, pokud v tom vidí Boží vůli, ale ten, od něhož mají tu moc, to v nich činí, neboť je mocný. Andělé Síly neboli virtutes činí v pravý čas neobvyklá znamení k probuzení lidí rozmařilého srdce. Avšak ty skutky nečiní ta síla nebo mohutnost, jež je v nich. Je sice pravda, že spolupůsobí, ale proti tomu, jak činí on, oni jako by nečinili. Když na to nazírá prorok, praví: Ty jsi Bůh, jenž činí divy! (Ž 77,15)

Andělé nebo archandělé jsou při nás, ale Bůh zvláštněji, protože je nejen při nás, ale i v nás. Pakli říkáte, že i anděl může být v člověku, nevylučuji to. Pamatujme, že je psáno: A anděl, který skrze mne mluví (Zach 1,13; 4,1, řec.překl.); avšak je tu odlišnost. Anděl může být v někom tak, že ho povzbuzuje a navádí k dobrému, ale nemůže člověka učinit dobrým, kdežto Bůh je v někom tak, že učiní, že bude dobrý, a přitom mu nednímá svobodu vůle, nýbrž ji svou milosti promění tak, že bude chtít dobré, v žádosti bude držet dobré. Duše s ním bude jeden duch, ale nebude s ním jako člověkem jedna osoba, ani jedna podstata, ale, jak praví Písmo: Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch (1 Kor 6,17); anděl bude s duší a Bůh v duši, anděl jako sluha a Bůh jako její život, jímž bude živa.

A tak, jako duše v člověku vidí v oku, slyší v uchu, voní vůni v chřípí, ochutnává chuť v ústech a pociťuje dotykem v celém tělu, také jeden Bůh činí různé věci v různých andělech: v jedněch se ukazuje, aby byl milý, v druhých, aby byl poznán, a tak v jedněch takto a v jiných jinak, až nějak i v lidech. Přitom je Bůh jeden, ale liší se svými dary. Kdokoli činí něco, co není zlé, Bůh to činí. Tak má být Bůh vzýván v malých i velkých potřebách, neboť je velebný, avšak podle jeho záměru roste i nejmenší plevička v jeho řádu a je i každém zrnku, a kde je, tam nedoléhá ani stín nepořádku nepokoj, takže mu patří čest a chvála navěky.

+++

 

CO SE DĚJE PŘI MŠI SVATÉ

Mše svatá začíná pokleknutím u oltáře. Oltář představuje Krista. Pak pokračuje úklonou k lidu, políbením oltáře, a pronesením „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Lid odpovídá: „Amen.“Následuje úkon kajícnosti všech účastníků a výzva kněze: „Oremus!“ „Modleme se!“ k jejich pozornosti a účasti při obětních modlitbách i při samém obětování. Krátká průpověď, kterou nyní kněz říká, a jež se nazývá Offertorium, je z Písma svatého. Spojuje konání oběti se slavností, jež se právě koná, nebo s dobou církevního roku. Potom kněz bere misku (patenu) s hostií, pozdvihuje ji a prosí Otce nebeského, aby tu neposkvrněnou hostii přijal jako oběť za potřeby všech věřících a jejich spásu. Pozdvihování hostie naznačuje odevzdávání všech věřících vůbec a zvláště přítomných Bohu. Zároveň kněz obrací své oči k nebi, aby vyjádřil svůj úmysl, že chce předložit obětní dar Bohu. Přitom vzpomíná na svou nehodnost, a ihned sklání oči.

Potom upraví kněz kalich, vlévá do něho víno, žehná vodu, ze které přimíchá několik kapek do vína, a prosí Boha, „Jako se tato voda spojuje s vínem, tak ať jsme spojeni s božstvím věčného Slova, které je spojeno s naším lidstvím“. Víno nebývá žehnáno, protože představuje Krista Pána, jenž sám je, jako věčný Syn Otce nebeského, pramenem veškerého požehnání. Vodou bývá představován lid, jenž požehnání potřebuje. Smíšení vína s vodou znamená spojení lidské i božské přirozenosti v Ježíši Kristu. Po návratu ke středu oltáře, pozdvihuje kněz kalich a s pozdviženýma očima prosí Otce nebeského, aby ten spásonosný kalich přijal za blaho mnohých. Potom jej staví na oltář a přikrývá pallou.

Toto přednášení darů obětních nesmí být omylem považováno za samotnou svatou oběť. Svatá oběť se neomezuje na přednášení chleba a vína, nýbrž v přednášení Těla i Krve Páně, jež se děje teprve při proměňování.

Potom se kněz hluboce pokořuje v tiché modlitbě před Bohem: „S duší pokornou a se srdcem zkroušeným prosíme, Bože, abys nás přijal: ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí.“

Při slavnostní Mši svaté následuje okuřování‘ obětních darů, oltáře i kněze. Kadidlový oblak, jenž zahaluje oltář, připomíná také velebnost Páně, jenž nyní už brzo sestoupí na oltář, jako kdysi sestoupil při vysvěcení chrámu v Jeruzalémě, celý dům mrakem naplnil a tak najevo dal, že modlitba i oběť jsou na tomto bohumilém místě.

Přednesení čili upravení darů obětních končí se umýváním rukou, jež koná kněz a přitom se modlí žalm. „Smyj ze mě, Bože, mou nepravost a očisť mě od hříchu.“ Kněz i lid si tímto umýváním připomínají svou povinnost, že se mají ukazovat před Bohem s čistýma rukama a s čistým srdcem. Když se kněz zase vrátí k prostředku oltáře, obrací se k lidu s výzvou: „Modlete se, aby Bůh přijal oběť své Církve!“ Když ho lid ujistí, že se chce ve své modlitbě spojovat s knězem: „Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa“, kněz odpovídá: „Amen!“ „Staň se!“

Přípravu darů zakončí kněz s rozepjatýma rukama výzvou k modlitbě, aby Bůh přijal oběť své Církve. Lid na to odpovídá zvoláním: „Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa!“ Nato pronáší kněz modlitbu nad dary.

Preface čili předzpěv tvoří přechod ke druhé hlavní části Mše svaté,‘ k proměňování. Kněz s rozepjatýma rukama řekne „Pán s vámi“ a lid mu odpoví: ,,I s tebou.“ Nato pozvedá slavnostně a důstojně ruce výše, aby znázornil vzlet duše lidu, a volá k němu: „Sursum corda“ „Vzhůru srdce“ Načež mu lid odpovídá: „Habemus ad Dominum“‘, „Máme je u Pána“. Potom povzbuzuje kněz přítomné, aby ve spojení s ním vzdávali díky Bohu, našemu Otci. Boží lid odpovídá. „Je to důstojné a spravedlivé.“

Potom kněz pronáší prefaci. Na jejím konci se připojuje i lid a dokončují prefaci spolu s andělskými sbory: „Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosanna na výsostech, požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.“

Jako se kněz připojuje k nebeským duchům, aby velebil věčného Otce, tak se současně spojuje se zbožným zástupem věřících, aby radostně pozdravil vtěleného Bohočlověka, jenž už se blíží, aby sestoupil na oltář. Slova, jimiž kdysi jeruzalémští obyvatelé radostně vítali Spasitele, ve vítězoslávě se blížícího k chrámu. (Ct.Martin z Kochemu, Výklad Mše svaté)

 

 

 

Bl.Jan Ruysbroeck, Kázání na 32.neděli

„Hle, ženich přichází. Vyjděte mu naproti.“ (Mt 25,6) (Vulg.)

Tato slova nám přináší evangelista Matouš, a Kristus je pronesl ke svým učedníkům a ke všem lidem v podobenství o pannách. Tímto ženichem je Kristus a lidská přirozenost je nevěstou, kterou Bůh stvořil podle svého obrazu a ke své podobě, a postavil ji na počátku na nejvznešenější, nejkrásnější, nejbohatší a nejúrodnější koutek země, totiž do ráje. Podrobil jí všecky tvory a okrášlil ji milostmi; dal jí příkaz, aby si mohla zasloužit svou poslušností (získat) být se svým ženichem v ustavičné věrnosti pevně spojena, aniž by kdy upadla v nějakou nesnáz nebo hřích. Tu přišel podvodník, pekelný nepřítel, (který jí to záviděl), v podobě lstivého hada a oklamal ženu a oba oklamali muže, hlavu přirozenosti lidské. I oloupil klamnou radou přirozenost, nevěstu Boží; byla vypuzena do cizí země, chudá a ubohá, zajatá, utiskována a od svých nepřátel zotročena, jakoby se již nikdy neměla vrátit do své vlasti a činit pokání; však jakmile se Bohu zalíbilo, a začal mít soustrast s utrpením své milenky, poslal na zem svého jednorozeného Syna do bohatého sálu a velebného chrámu, do lůna Marie Panny. Tehdy se zasnoubil s onou nevěstou, naší přirozeností a spojil ji se svou osobou pomocí nejčistší krve vznešené Panny. Knězem, který zasnuboval tuto nevěstu, byl Duch svatý; anděl Gabriel zvěstoval toto manželství, svatá Panna dala svolení. Tímto způsobem vzal na sebe Kristus, náš ženich, naši přirozenost a navštívil nás v cizí zemi a poučil nás o nebeských mravech a o dokonalé věrnosti. Pracoval a bojoval jako zápasník proti našim nepřátelům, otevřel žalář, vyhrál a usmrtil naši smrt svou smrtí. Vykoupil nás svou krví, osvobodil nás ve křtu svou vodou a obohatil nás svými svátostmi a milostmi: abychom "vyšli" se všemi ctnostmi a šli mu vstříc v sálu slávy jej požívat bez konce na věky. Nyní praví Mistr pravdy, Kristus: "Hle, ženich přichází. Vyjděte mu naproti." Těmito slovy nás učí Kristus, náš miláček, čtyřem věcem. Prvním (slovem) nám dává příkaz, když praví: "Hle." Všichni, kteří zůstávají zaslepení a nevšímají si tohoto příkazu, jsou zatraceni. Druhým slovem nám ukazuje, co máme vidět, totiž příchod ženichův, tím že praví: "ženich přichází." Za třetí nás zaučuje a poroučí nám, co máme činit, když praví: "Vyjděte." Za čtvrté, když praví: "mu naproti," poučuje nás o přínosu a účelu vší naší námahy "(činnosti) a našeho celého života, totiž milostné setkání s ženichem. Tato slova vysvětlíme a vyložíme dvojím způsobem: Za prvé prostým způsobem s ohledem na základní neboli činný život, jehož je zapotřebí všem lidem, kteří chtějí být spaseni. Za druhé vyložíme tato slova ve vztahu k vnitřnímu povznášejícímu, po Bohu toužícímu životu, k němuž mnozí lidé spějí pomocí ctnosti a milosti Boží. Za třetí je vysvětlíme se vztahem k nadpřirozenému, nazíravému životu, jehož dosáhne a zakouší .jen málo lidí kvůli hloubce a vznešenosti tohoto života.

Nyní tedy o prvém. Kristus, moudrost Otcova, praví a pravila vnitřně, podle svého božství, ke všem lidem od časů Adama: "Hle." A vidět je třeba. Uvaž nyní vážně: kdo má vidět, ať tělesně nebo duševně, k tomu třeba trojího. Za prvé potřebuje člověk, aby mohl tělesně vidět, vnější nebeské světlo nebo jiné hmotné světlo, takže prostředek, jímž vidíme, zde vzduch, musí být osvětlen. Za druhé pohotovost odrážet věci, které máme vidět, ve svých očích. Za třetí musí být nástroje, oči, zdravé a beze skvrn, aby se v nich mohly hrubé, hmotné věci co nejjemněji odrážet. Chybí-li člověku jedno z těchto tří, tak nevidí. O tomto patření nebudeme dále mluvit, nýbrž o patření duchovním, nadpřirozeném, v němž spočívá celá naše blaženost. K tomuto duchovnímu, nadpřirozenému patření je třeba rovněž tří věcí. Za prvé světlo Boží milosti, za druhé vůle, přikloňující se dobrovolně k Bohu, za třetí čisté svědomí bez těžkých hříchů. Dejte tedy pozor. Protože je Bůh všeobecné dobro a jeho nezměrná láska je všem společná, rozdává svou milost dvojím způsobem: jako milost předcházející a jako milost, jíž si získáme život věčný. Předcházející milost je společná všem, pohanům i Židům, dobrým i zlým. Pro svou všeobecnou lásku, jíž Bůh miluje všechny lidi, dal hlásat a zjevovat své jméno a vykoupení lidské přirozenosti ve všech končinách země. Kdo chce, může se obrátit. Všechny svátosti, jak křest tak ostatní, jsou pro všechny lidi, kteří je chtějí přijmout, každému podle jeho potřeby; neboť Bůh chce zachránit všechny lidi a nikoho nechce zatratit. V den soudu nebude si nikdo moci stěžovat; kdyby se chtěl obrátit, nic by mu k tomu nechybělo. Bůh je všeobecnou září a všeobecným světlem, které osvětluje nebe i zemi a každého, podle jeho potřeby a jeho ohodnocení. Avšak i když je Bůh pro všechny a i když svítí slunce na všechny stromy, zůstává přece jenom leckterý strom bez ovoce; a některý strom přináší ovoce, z něhož mají lidé málo užitku. Proto se stromy ořezávají a roubují větvemi z plodných stromů, aby přinášely dobré, chutné a lidem užitečné ovoce.

Úrodnou ratolestí, která pochází z živého ráje věčného království, je světlo božské milosti. Žádné dílo nemůže se člověku líbit nebo mu přinést užitek, nevyrůstá-li z této ratolesti. Tato ratolest božské milosti, která činí člověka Bohu milým a již se dosáhne věčného života, se nabízí každému člověku, avšak nezasazuje se do všech lidí, neboť nechtějí ořezat planost svého stromu, nevěru anebo zvrácenou vůli, která se vzpírá Božím přikázáním.

Má-li však být tato ratolest božské milosti zasazena do naší duše, je k tomu třeba tří věcí: předcházející milosti Boží, Bohu nakloněné vůle a čistoty svědomí. Předcházející milost dotýká se všech lidí, neboť Bůh ji dává všem společně, avšak dobrovolný sklon k Bohu a čisté svědomí nemají všichni lidé, a proto je jim milost Boží, jíž by si zasloužili věčný život, zadržená.

Předcházející milost se dotýká člověka zevně i zevnitř. Zevně v nemocech nebo při ztrátě časných statku, drahých příbuzných a přátel nebo veřejným pohaněním. Nebo člověk bývá kázáním, dobrými příklady svatých nebo ctnostných lidí, jejich slovy a jejich skutky tak dojat, že přichází k sebepoznání. Je to Boží působení zevně.

Někdy bývá člověk také v nitru pohnut při rozjímání bolestí a utrpení našeho Pána a všeho dobra, jež Bůh prokázal jemu a všem lidem. Nebo když si představí své hříchy, krátkost života, strach před smrtí a peklem, věčná muka pekla a věčné radosti v nebesích a uváží, že jej Bůh ušetřil v jeho hříších a že čeká na jeho obrácení. Nebo pozoruje podivuhodné dílo, jež Bůh stvořil: nebe i zemi a všechna stvoření. To jsou účinky předcházející milosti Boží, které působí na člověka zevně i uvnitř různým způsobem. Dále má člověk přirozený sklon k Bohu pomocí duševní jiskry nejvyššího rozumu, který vždy touží po dobrém a nenávidí zlo. Bůh se dotýká lidí podle potřeby a bídy každého tak, že člověk bit a vyplísněn, dostává strach a bázeň, zaráží se a zpytuje své nitro. To vše ještě patří k milosti předcházející a ne k záslužné. Mezitím připravuje předcházející milost na přijetí druhé milosti, jíž si zasloužíme život věčný, když je duše takto prosta zlé vůle a zlých skutků, vyplísněna, zbita a ve strachu, co má činit, když vstoupí do sebe a přemýšlí o Bohu a svých zlých skutcích, povstane z toho přirozená lítost nad hříchy, přirozená, dobrá vůle. Je to největší účinek milosti předcházející.

Koná-li člověk se své strany, co může, ale nemůže dále pro svou slabost, pak je to věcí bezmezné dobroty Boží dílo dokončit. Pak přijde vyšší světlo božské milosti, jako sluneční paprsek a je vlit do duše nezaslouženě, a aniž měla duše touhu odpovídající této hodnotě. Neboť v tomto světle se Bůh dává z dobrovolné dobroty a velkodušnosti, již si nemůže zasloužit žádný tvor dříve, než se mu jí dostane. Je to tajemné působení Boží na duši a uvádí v pohyb duši se všemi jejími silami. Zde přestává působnost přecházející milosti a nastupuje druhá milost, nadpřirozené světlo.

Toto světlo je prvním požadavkem a z něho vychází druhý, a to se strany duše, totiž dobrovolný sklon vůle v jednom okamžiku tohoto času, a tu, ve spojení Boha s duší vy pučí láska. Tyto dva požadavky spolu souvisí, takže jedno bez druhého nelze uskutečnit. Když se Bůh a duše najdou v milostném spojení, sesílá Bůh na čas světlo a duše se dobrovolně obrací mocí milosti v krátkém okamihu tohoto času, a ze spojení Boha a duše se rodí láska. Neboť láska je milostným poutem mezi Bohem a milující duší.

Z těchto dvou, z milosti Boží a dobrovolného sklonu vůle, osvícené milosti, vyrůstá láska, to jest božská láska. A z božské lásky vychází třetí podmínka, očista svědomí. Tyto tři podmínky jsou spolu, takže jedna bez druhé nemůže po delší dobu trvati, neboť kdo má božskou lásku, má i dokonalou lítost nad svými hříchy.

Pozorujme zde však řád Boží a Stvoření, jak byl zde vyložen; Bůh dává své světlo, a pomocí tohoto světla nastává dokonalý příklon. Z těch dvou pak povstává dokonalá láska k Bohu. Láska však uskutečňuje dokonalou lítost a očistu svědomí, popatřením na zločinnost a skvrny duše. Protože člověk miluje Boha, zošklivuje si sám sebe a všechno své jednání. To je obyčejný postup při obrácení. Z toho povstane v člověku upřímná lítost a dokonalá bolest, že kdy konal zlo, a pevná vůle, nikdy již nehřešit a vždy více sloužit Bohu v pokorné poslušnosti; upřímná zpověď bez taje, bez okrašlování a přetvářky; dokonalé zadostiučinění podle rady moudrého kněze a pak začátek v ctnostech a všech dobrých skutcích. Tyto tři věci, jak jsi slyšel, jsou nepostradatelné k božskému patření. Máte-li tyto tři věci, pak mluví Kristus ve vás: "Hle," a pak skutečně vidíte.

To je první ze čtyř hlavních bodů, onen totiž, kdy Kristus, náš Pán, praví: "Vizte."

Nyní nás dále poučuje, co máme vidět, když praví: "Ženich přichází." Kristus, náš ženich, praví toto slovo latinsky: "Venit." Toto slovo obsahuje dva časy: čas, který minul a čas, který je nyní'přítomný; přesto však myslí zde na čas, který ještě přijde.

Podle toho máme rozlišovat trojí příchod našeho Ženicha, Ježíše Krista. Při prvém příchodu stal se z lásky člověkem pro lidi; druhý příchod se odehrává denně, často a mnohokrát v každém milujícím srdci s novými milostmi a dary, podle toho, jak je člověk uschopněn je přijímat. Při třetím uvidíme Krista přicházet k soudu nebo v hodině smrti. Při každém příchodu třeba uvážit tři věci: předně příčinu čili "proč", za druhé vnitřní dění a za třetí vnější skutky.

Příčina, proč Bůh stvořil anděly a lidi, byla jeho nesmírná dobrota a vznešenost. Chtěl, aby blaženost a bohatství, jímž je sám, byly zjeveny rozumným tvorům, aby jej požívali v čase a po čase aby jej zažívali ve věčnosti.

Příčina, proč se Bůh stal člověkem, byla jeho nepochopitelná láska a bída všech lidí, neboť byli zkaženi pádem a nemohli ničeho napravit.

Příčina však, proč Kristus, ať jako Bůh nebo jako člověk vykonal na zemi všecky své skutky, je čtverá: jeho božská, nezměrná láska, stvořená láska zvaná caritas, která naplňuje jeho duši při spojení s věčným slovem a jako dokonalý dar jeho Otce; velká bída lidské přirozenosti a konečně čest jeho Otce. To jsou příčiny příchodu Krista, našeho Ženicha, a všech jeho skutků, vnějších i vnitřních.

Nyní musíme u Krista, svého Ženicha, uvažovat o způsobu, který pěstoval v nitru a o skutcích, které zevně vykonal: o jeho ctnostech a jeho ctnostných skutcích.

Způsob bytí, jež měl podle svého božství, je nám nepřístupný a nepochopitelný, neboť ten spočívá v tom, že bývá bez ustání plozen Otcem a že Otec v něm a jeho prostřednictvím poznává a tvoří, uspořádává a ovládá všechny věci na nebi i na zemi. Neboť on je moudrost Otcova, a vdechují jednoho ducha, to jest jednu lásku, která je poutem mezi nimi, jakož i mezi všemi svatými a všemi dobrými lidmi v nebi i na zemi. O tomto způsobu nebudeme dále mluvit, avšak o těch, které měl z božských darů a ze stvoření své lidské přirozenosti. Takových způsobů je nad míru mnoho; neboť kolik bylo v Kristu vnitřních ctností, tolik bylo vnitřních způsob; každá ctnost má svůj způsob. Ony ctnosti a ony způsoby v duši Kristově převyšovaly daleko rozum a pochopení všech stvoření. My si z toho však vyvolíme tři, totiž pokoru, lásku a utrpení nebo snášení, ať trpělivosti, vnitřně nebo zevně. To jsou tři hlavní kořeny a začátky všech ctností a každé dokonalosti.

VNITŘNÍ MODLITBA

Každý metodický postup, týkající se rozjímání a vnitřní modlitby, je dobrý pro toho, kdo jej může použít. Kdo může mít prospěch ze soustavného rozjímání, neměl by je zanedbávat, dokud se nebude bát odložit tyto metody stranou a občas se trochu samostatně zamyslit. Kniha o rozjímání vás má naučit myslet, ale nemá myslet za vás. Proto zajisté marníte čas, když takovouto knihu vezmete a prostě ji jen přečtete. Jakmile však nějaká myšlenka zapůsobí na vaši mysl nebo na vaše srdce, pak ihned knihu odložte, protože právě započalo vaše rozjímání.

Myslíte-li si, že musíte dospět ke shodě s autorem, velice se mýlíte. Vždyť Bůh si může přát, abyste skončili docela někde jinde a dá vám třeba docela jinou milost nežli tu, kterou autor předpokládal, že potřebujete. Rozjímat se máme učit všude, na ulici, v přírodě, s knihou, když čekáme na autobus či ve vlaku.

Především se seznamte s církevní liturgií a učiňte si z liturgického cyklu část svého života. Dovolte, aby jeho rytmus si našel cestu do vašeho života a do vaší duše. To je ovšem jen práh rozjímání, cvičení ctností, milovat Boha a uvědomovat si Jeho přítomnost. Skutečný účel rozjímání je tento: Má naučit člověka, jak se osvobodit od stvořených věcí a časných zájmů, v nichž nalézá jen zmatek, a naproti tomu navázat vědomý a milující styk s Bohem, v němž může přijmout pomoc od Boha, neboť ví, že ji velmi potřebuje. Bude chválit Boha, bude mu chtít děkovat a milovat Ho, neboť právě toto se mu stane nyní opravdovou radostí. Tehdy bude zapotřebí, abyste se pevně postavili proti myšlence, že se rozjímání vzdáte. Musíte se k němu vracet každý den i přes potíže a utrpení, které cítíte. Nakonec vám vaše trápení a skryté dílo milosti řekne, co máte dělat. Od této chvíle byste se měli snažit, aby vaše modlitba byla co nejprostší. Až se stanete schopnými rozjímat, rozjímejte! Ale neničte se neužitečným úsilím uskutečnit vypracované plány nabízené tlustými knihami o rozjímání.

ROZTRŽITOST

Modlitbě a lásce se skutečně naučíte v té chvíli, kdy se vám modlitba stane nemožnou a kdy se naše srdce obrátí v kámen. Jestliže jste neměli žádné roztržitosti, pak ani nevíte, jak se modlit. Vždyť tajemstvím modlitby je hlad po Bohu a po vidění Boha, hlad, jenž leží mnohem hlouběji, než je rovina jazyka a citu. Jedním z důvodů naší roztržitosti je, že rozum, paměť i obraznost jsou činné i v době rozjímání proto, aby vaši vůli uvedly do přítomnosti jejího předmětu, tj. Boha.   Po chvilce se otevřou dveře vaší podvědomé mysli a na scéně začnou tancovat všelijaké figurky, různé vidiny, necudnosti atd. Jste-li moudří, nebudete si těchto věcí všímat. Všímejte si jen Boha a svou vůli držet klidně zaměřenou k Němu v prosté touze. A když si je uvědomíte klidně, pak je to jen proto, abyste je odmítli. Vždyť přítomnost Boha vůbec nezávisí na vašich myšlenkách. Je zde totiž zcela jistě, a kdyby zde nebyl, nemohli byste ani existovat. Vzpomínka na jeho nepřetržitou přítomnost je nejjistější kotvou pro naši mysl i srdce v bouřích roztržitosti a pokušení, od nichž musíme být očištěni. 

DAR POCHOPENÍ

Jak bezedná je Boží moudrost a její poznání! Zdá se vám, že jste stejným člověkem, jakým jste vždy byli, ale ve skutečnosti jste sebou více, než jste byli předtím, neboť právě jste začali existovat. Cítíte, jako byste se konečně plně narodili. Vše, co bylo předtím, byl omyl, tápavá příprava na toto narození. Teprve teď jste vstoupili do svého živlu. A právě teď jste se stali ničím.

Situace duše v kontemplaci je podobná situaci Adama a Evy v ráji. Všechno je sice vaše, ale pod jednou nesmírně důležitou podmínkou: že to všechno je vám jen propůjčeno. Jen maximální pokora vám může poskytnout instinktivní jemnost a opatrnost, které nám zabrání, abychom sahali po potěšení a uspokojení, které v této temnotě můžeme uchopit a ochutnat. To je dar pochopení. Vycházíme ze sebe do radostné prázdnoty, do nicoty, kde už neexistují žádné zvláštní předměty poznání, nýbrž jedině Boží pravda bez jakéhokoliv omezení, bez nedostatků, bez poskvrny. Toto čisté světlo, které má příchuť ráje, je za vší pýchou, za výkladem, za vlastnictvím, za samotou. Je to světlo Kristovo, jenž stojí uprostřed nás a my ho přesto neznáme. Výpisky z knihy Thomase Mertona POLÁMANÉ KOSTI

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCH.ŽIVOTA CTIH.PATRIKA KUŽELY, osvětimského mučedníka

Jaké podmínky jsou nutné k mystickému životu?

Především čistota srdce. dále prostota ducha čili oproštěnost od přemítání, potom hluboce vystupňovaná pokora, pak záliba v usebranosti a vytrvalost v modlitbě, a konečně vroucí láska.

Existují nějaké osobní okolnosti a vlastnosti, jež překážejí mystickému životu?

Jsou jisté vlastnosti a okolnosti, které překážejí rozjímání a tedy také mystickému životu. Jsou to třeba málo vhodné okolní podmínky k mlčenlivosti, samotě, dlouhým modlitbám, neklidný temperament, hospodářské starosti, chybějící vhodný vůdce.

Přesto ale tyto překážky nejsou nepřekonatelné. Většinou jsou pouze vnější v poměru k příznivému uzpůsobení k rozjímání, hlavně u statečné duše, dost silné k překonání takových obtíží.

I kdyby se dokázalo, že tyto překážky jsou nepřekonatelné, neplynulo by z toho, že mystický život není řádným vyvrcholením rozvoje života v milosti. Dalo by pouze říci, že k dosažení tohoto vyvrcholení je třeba podmínek, které lze obtížně splnit ve světě, ba i v životě duchovním málo horlivém.

Mohou být milosti mystického života předmětem zásluh?

Především si uvědom, že jsou dva druhy zásluh.  Předně zásluha ze spravedlnosti, která skutečně zasluhuje svou odplatu a spočívá na Mém výslovném příslibu. Za druhé zásluha ze slušnosti, na základě pouhého mravního požadavku, kterým se dobrovolně řídím jako milosrdný Odplatitel.

Potom je jisté, že milosti, kterých je třeba k povznesení tvé duše k rozjímání, nejsou odměnou zásluh ve vlastním smyslu, protože žádnou účinnou milost si nelze zasloužit ze spravedlnosti.

Jedná-li se však o vzrůst lásky ve stále těsnějším sjednocení se Mnou, která připravuje stav mystický, tyto milosti jsou v přesném smyslu odplatou ze spravedlnosti jako sám vzrůst lásky. Ústy svatého Tomáše ti vzkazuji: Zásluha ze spravedlnosti má stejný rozsah jako působení milosti. Avšak působení hýbající se netýká pouze cíle pohybu, nýbrž trvá po celý postup tohoto pohybu. Je-li tedy cílem hýbání milosti věčnost, vzrůst tohoto hýbání je v každém vzrůstu lásky a milosti.

Konečně není důvod, aby sis nemohl zasloužit ze slušnosti osvícení a vnuknutí Mého Ducha, jež podporují rozjímání a mystický život, neboť jako štědrý Odměnitel chci odměňovat ty, kdo jdou velkodušně za Mým voláním.

Postupem lásky můžeš dosáhnout zásluhou ze spravedlnosti vyšších stupňů darů Mého Ducha jako pevného uzpůsobení spojeného s láskou. Dále si aspoň ze slušnosti zasloužíš přechodná vnuknutí, odpovídající těmto vyšším stupňům darů, neboť Můj Duch obyčejně osvěcuje tvou duši a dává ti svá vnuknutí podle stupně tvé učenlivosti, podle tvé pokory a lásky ke Mně (STh I,2,114,8).

 

+++

Zprávy: Ve dnech 5. - 23.října 2008 se uskuteční v Brněnském Angeliku setkání mezi uměním „POUŤ DO KOMPOSTELY“ Cyklus  fotografií (JIŘÍ MICHLÍČEK, VEL.MEZIŘÍČÍ) Zahájení v neděli 5.října 2008 v 16,00 hod. Brno, Dominikánská (naproti Velkému špalíčku). Pondělí až sobota od 17,00 do 20,00 hod. Neděle od 9,30 do 12,00, od 17,00 do 20,00 hod._____________________________________________________

 

TOPlist