LEDEN 2012

 
Ročník XVIII., číslo 1.                                                                                                                       leden 2012
                         TAJEMSTVÍ MARIINO
                                          BL. LUDVÍK M. GRIGNION Z MONTFORTU

I. ÚVOD. CÍL ŽIVOTA
Předkládám ti, vyvolená duše, tajemství, jemuž mě naučil Nejvyšší a jež jsem nemohl najít v žádné knize staré ani nové. Svěřuji ti je v Duchu svatém s podmínkou:
1. že se o ně sdělíš jen s osobami, které toho zasluhují pro své modlitby, almužny, umrtvování, pronásledování a pohrdnutí světem,
2. že ho použiješ k tomu, aby ses stala svatou a nebeskou, neboť toto tajemství se stává velkým jen v té míře, v níž ho duše užívá. Dej tedy velmi pozor, abys nezůstala nečinná s rukama založenýma; mé tajemství by se ti stalo zhoubným a mohlo by se obrátit k tvé záhubě.
3. S podmínkou, že budeš děkovat Bohu po všechny dny svého života za milost, kterou ti udělil, že tě naučil tajemství, jež nezasluhuješ vědět.
V té míře, v níž ho budeš užívat v pravidelném denním životě, pochopíš cenu a vznešenost, jež poznáváš na počátku jen nedokonale pro množství svých těžkých hříchů a skrytou samolásku.
Než pokročíš dále, zadrž na okamžik přirozenou touhu, jež tě pudí k poznání pravdy, a pomodli se zbožně Ave,Maris Stella (Zdrávas, Hvězdo Mořská) a Veni, Creator, (Duchu Tvůrce, přijď, navštiv nás...) aby sis vyprosila od Boha milost pochopit a zakoušet božské tajemství.
Protože mám málo času k psaní a ty ke čtení, řeknu vše zkráceně.
Duše, živý obraze Boží, vykoupená drahocennou Krví Ježíše Krista, Bůh chce, aby ses stala svatou jako on v tomto životě a oslavenou jako on v životě po smrti. Získání svatosti Boží je tvé jisté povolání. K tomu musí směřovat všechny tvé myšlenky, slova i skutky, všechna tvá utrpení a všechna hnutí tvého života. Jinak odporuješ Bohu, nekonajíc to, k čemu tě stvořil a nyní zachovává. C, jak podivuhodné dílo! Prach proměněn ve světlo, ohavnost v čistotu, hřích ve svatost, tvor ve svého Stvořitele a člověk v Boha! Podivuhodné dílo, opakuji, ale dílo nesnadné samo v sobě a nemožné pouhé přirozenosti. Jen Bůh svou milostí, milostí bohatou a mimořádnou může to dokázat. A stvoření celého vesmíru není takovým veledílem, jako toto.
Duše, jak se zachováš? Jaké prostředky si vyvolíš, abys kráčela, kam tě Bůh zve? Prostředky spásy a svatosti jsou všem známy; jsou označeny v evangeliu, vyloženy učiteli duchovního života, prováděny světci a jsou potřebné všem, kdož chtějí dojít spásy a dokonalosti. Jsou to: pokora srdce, ustavičná modlitba, všestranné umrtvování, odevzdanost do vůle Boží a podrobení se vůli Boží.
II. POTŘEBA DOKONALÉ POBOŽNOSTI K PANNĚ MARII
K použití všech těchto prostředků spásy a svatosti je naprosto třeba milosti Boží, a ta, menší nebo větší, je dána všem, neboť třebaže je Bůh nekonečně dobrý, nedává stejně silné milosti všem, ačkoliv dostatečnou dává každému. Věrná duše s velkou milostí vykoná velký skutek, s malou milostí malý skutek: cena a vznešenost milosti dané Bohem a uchopené duší dává cenu a vznešenost našim skutkům. To jsou nezvratné zásady. Všechno se soustřeďuje na to, aby se našel snadný prostředek, jak obdržet od Boha potřebnou milost, abychom se stali svatými. A tomu tě chci naučit. Avšak pravím, že třeba nalézt Marii, abychom nalezli tuto milost, protože:
1. Jen Maria nalezla milost u Boha i pro sebe i pro každého člověka zvlášť. Patriarchové a proroci, všichni svatí Starého zákona nemohli nalézt této milosti.
2. Ona dala bytí a život Původci veškeré milosti a proto se nazývá Matkou milosti.
3. Bůh Otec, od něhož vychází každý dar dokonalý a každá milost jako ze svého podstatného pramene, dávaje jí svého Syna, dal jí všechny své milosti, takže, jak praví svatý Bernard, vůle Boží jí byla dána v něm a s ním.
4. Bůh ji vyvolil za pokladnici, správkyni a rozdělovatelku všech svých milostí, takže všechny jeho milosti a všechny jeho dary procházejí jejíma rukama á podle moci, kterou nad ní dostala, jak praví sv. Bernardin, dává, komu chce, jak chce a kolik chce milostí věčného Otce, ctností Ježíše Krista a darů Ducha svatého.
5. Jako v řádu přirozeném musí mít dítě otce a matku, tak v řádu milosti musí mít pravé dítě Církve Boha za Otce a Marii za Matku. A, honosí-li se, že má Boha za Otce, a nemá něžnosti pravého dítka k Marii, to je podvodník, jenž má otcem leda ďábla.
6. Poněvadž Maria utvářila Hlavu předurčených, jíž je Ježíš Kristus, je rovněž na ní utvářet údy této Hlavy, jimiž jsou praví křesťané, neboť matka neutváří hlavy bez údů ani údů bez hlavy. Kdokoliv tedy chce být údem Ježíše Krista, plného milosti a pravdy, musí být utvářen v Marii milostí Ježíše Krista, jenž v ní přebývá v plnosti, aby byl v plnosti sdělován pravým údům Ježíše Krista a jejím pravým dětem.
7. Duch svatý, vzav si Marii za nevěstu a zplodiv v ní, skrze ni a z ní Ježíše Krista, toto veledílo, vtělené Slovo, protože jí nikdy nezapudil, neustále plodí po všechny dny v ní a skrze ni způsobem tajemným, ale skutečným, vyvolené.
8. Maria přijala od Boha zvláštní vládu nad dušemi, aby je živila a dávala jim vzrůst v Bohu. Sv. Augustin praví také, že všichni předurčení jsou v lůně Mariině a že vycházejí, jen když je dobrá Matka rodí k životu věčnému. Podobně jako dítě přijímá všechnu svou výživu od své matky, která mu ji dává úměrně s jeho slabostí, předurčení přijímají svou duchovní výživu a všechnu svou sílu od Marie.
9. Marii řekl Bůh Otec: Má dcero, přebývej v Jakubovi, to znamená, v mých vyvolených, předobrazených Jakubem. Marii řekl Bůh Syn: Má drahá Matko, měj své dědictví v Izraeli, to je v předurčených. Konečně Marii řekl Duch sv.: Zapusť, má věrná snoubenko, kořeny v mých vyvolených. Kdo je tedy vyvolený a předurčený, má svatou Pannu u sebe, totiž ve své duši, dovoluje jí zapustit tam kořeny hluboké pokory, žhavé lásky a všech ctností.
10. Maria je nazvána svatým Augustinem a je ve skutečnosti živým kadlubem Boha, forma Dei, to znamená, že jen v ní se utvořil přirozené Bohočlověk, a to znamená rovněž, že jen v ní se může přirozeně přetvořit člověk v boha, pokud je toho schopna lidská přirozenost milostí Ježíše Krista.
Sochař může přirozeně vytvořit sochu nebo poprsí dvěma způsoby: 1. buďto použije své dovednosti, síly, vědomosti a dobrých nástrojů, aby vytvořil obraz v beztvárné a tvrdé hmotě; 2. nebo jej odleje do formy. První způsob je zdlouhavý a obtížný, přivádí mnoho nehod. Stačí často jediný špatný úder dlátem nebo kladivem, aby se zkazilo celé dílo. Druhý způsob je rychlý, snadný a příjemný, téměř bez námahy a útraty, jen když je nástroj dokonalý a představuje věc přirozeně a když je látka, jíž používá, dosti tvárná a nijak se nevzpírá jeho ruce.
Maria je velký nástroj Boží, utvořený Duchem svatým k přirozenému vytvoření Boha-člověka hypostatickým spojem a k vytváření člověka-boha milostí. Nechybí této formě žádný rys božství. Kdokoliv se do něho vrhne, a nechá se volně zpracovat, přijímá zde všechny rysy Ježíše Krista, pravého Boha, způsobem jemným a přizpůsobeným lidské slabosti bez mnoha utrpení a námah, způsobem bezpečným, bez bázně šálení, neboť ďábel nikdy neměl a nebude mít přístupu k Marii, a konečně způsobem svatým a neposkvrněným, bez stínu nejmenší poskvrny hříchu. Ó, jaký rozdíl je mezi duší přetvořenou v Ježíše Krista cestami obyčejnými, která spoléhá jako sochař na svou zručnost a dovednost, a mezi duší docela tvárnou, jemnou, měkkou, která nespoléhajíc na sebe, vrhá se v Marii a nechává se v ní utvářet činností Ducha sv.! Kolik je skvrn, kolik chyb, kolik temnot, kolik klamů, kolik přirozeného a lidského je v první a jak je druhá čistá, božská a podobná Ježíši Kristu!
Není a nebude nikdy tvora, v němž by byl Bůh větší - mimo sama sebe - než v přesvaté Marii, aniž vynímáme blahoslavené, Cherubíny a nejvyšší Serafy v samém ráji. Maria je rájem Božím a nevýslovným světem, do něhož vstoupil Syn Boží, aby v něm tvořil divy, aby jej střežil a měl v něm zalíbení. Bůh stvořil svět pro člověka poutníka, na němž přebýváme, a stvořil svět pro člověka blaženého, jímž je nebe. Ale stvořil ještě jiný svět pro sebe, jemuž dal jméno Maria; svět neznámý téměř všem smrtelníkům zde na zemi a nepochopitelný všem andělům a všem blahoslaveným, kteří ve výšinách nebeských jsou v takovém úžasu z vidění Boha tak nesmírně vznešeného nad ně všechny, tak odděleného a skrytého ve svém světě, v přesvaté Marii, že neustále volají: Svatý, Svatý, Svatý.
Blahoslavená a tisíckrát blahoslavená je duše zde na zemi, jíž Duch svatý zjevuje tajemství Mariino a dává jí je poznat, jíž otvírá tuto uzavřenou zahradu a dovoluje do ní vstoupit, jíž dává přístup k této zapečetěné studnici a dovoluje jí z ní čerpat a z ní pít dlouhými doušky živé vody milosti. Tato duše nalezne jen Boha bez tvora v tomto milostném tvoru, ale Boha nekonečně vznešeného a svatého a zároveň nekonečně shovívavého a přizpůsobeného její slabosti. Protože Bůh je všude, můžeme jej nalézt všude, i v pekle, ale není místa, na němž by ho mohl tvor nalézt sobě bližšího, přizpůsobenějšího své slabosti než v Marii, protože z toho důvodu do ní sestoupil. Všude jinde je chlebem silných a chlebem andělským, ale v Marii je chlebem dítek.
Nepředstavujme si tedy s několika falešnými osvícenci, že Maria jako tvor je překážkou spojení se Stvořitelem; to už nežije Maria, to je sám Ježíš Kristus, to je sám Bůh, jenž žije v ní. Její přetvoření v Boha daleko přesahuje přetvoření sv. Pavla a ostatních svatých, jak ani nebe není vyvýšeno nad zemi. Maria je stvořena jen pro Boha! A jsouc daleka toho, aby zastavovala u sebe duši, která se jí vrhá do klína, naopak, ona ji vrhá ihned do Boha a spojuje s ním tím dokonaleji, čím dokonaleji se duše spojuje s ní. Maria je podivuhodná ozvěna Boha, která odpovídá jen »Bůh«, když voláme »Maria«, která oslavuje jen Boha, když se svatou Alžbětou ji nazýváme blahoslavenou. Kdyby falešní osvícenci, jež byli bídně oklamáni ďáblem i v modlitbě, uměli nalézt Marii a prostřednictvím Marie Ježíše, neučinili by tak hrozných pádů. Jestliže jsme jednou nalezli Marii a Marií Ježíše a Ježíšem Boha Otce, nalezli jsme všechno dobro, praví svaté duše: Inventa... atd. Praví všechno, nic nevyjímaje: všechnu milost a všechno přátelství Boží, všechnu bezpečnost
proti nepřátelům Božím, všechnu pravdu proti lži, všechnu snadnost a všechno vítězství proti úkladům spásy, všechnu rozkoš a všechnu radost v hořkostech života.
To neznamená, že ten, kdo nalezl Marii pravou pobožností, je osvobozen od křížů a utrpení. Naopak, daleko více na něho útočí než na jiného, protože Maria, jsouc matkou živých, dává všem svým dětem částku stromu života, jímž je kříž Ježíšův, ale dávajíc jim mnoho křížů, vyprošuje jim i milost, aby je snášeli trpělivě a radostně, takže kříže, které ona dává svým služebníkům, jsou spíše rozkošemi nebo sladkými kříži než kříži hořkými. A cítí-li zároveň hořkost kalichu, jejž musí nezbytně pit, aby se stali přáteli Božími, útěcha a radost této Matky, jež vystřídá smutek, je nekonečně povzbuzuje k snášení křížů ještě těžších a hořčích.
Nesnáze tedy spočívá v umění nalézt opravdu přesvatou Marii, abychom nalezli veškeru bohatou milost. Bůh, jsa svrchovaným Pánem, může nám dát sám bezprostředně, co pravidelně dává prostřednictvím Marie. Nemůžeme ani bez nerozvážnosti tvrdit, že leckdy tak neučiní. Avšak podle řádu, stanoveného božskou Moudrostí, dává se lidem pravidelně jen prostřednictvím Marie v řádu milosti, jak praví svatý Tomáš. Chceme-li se blížit k němu a spojití se s ním, musíme použít téhož prostředku, jehož on použil, aby sestoupil k nám, aby se stal člověkem a sdělil nám své milosti. Prostředkem tedy k nalezení milosti, a to bohaté milosti, je pravá pobožnost k Marii.
Než třeba poznamenat, že je mnoho pravých pobožností k nejsvětější Panně, neboť zde nemluvím o falešných.
Pivní spočívá v plnění křesťanských povinností, vystříhání se hříchu smrtelného. Pracujeme více z lásky než ze strachu a modlíme se čas od času k Panně Marii, a ctíme ji jako Matku Boží bez nějaké zvláštní úcty k ní.
Druhá spočívá v tom, že máme k svaté Panně city dokonalejší úcty, lásky, důvěry a vážnosti. Vede nás, že se dáváme do jejích bratrstev, modlíme se třetinu nebo celý růženec, ctíme Mariiny obrazy nebo oltáře, vzdáváme jí veřejně chválu, vstupujeme do jejích družin. Jestliže se při tom zdržujeme hříchu, je tato pobožnost dobrá, svatá a chvályhodná; ale není tak dokonalou, jako následující, ani tak schopná vytrhnout duše z tvorů a z nich samých, aby se spojily s Ježíšem Kristem.   

III. PRAVÁ POBOŽNOST K PANNÉ MARII 
  Třetí pobožnost k svaté Panně, známá a konaná od velmi málo osob, je ta, kterou vám chci nyní odhalit, vyvolené duše. Spočívá v tom, že se zcela odevzdáme nejsvětější Panně jako otroci, abychom zcela náleželi Ježíši Kristu skrze Marii a pak že konáme všechny věci s Marií, v Marii, skrze Marii, pro Marii, abychom je konali dokonaleji s Ježíšem, v Ježíši, skrze Ježíše a pro Ježíše, svůj poslední cíl. Vysvětlím tato slova.
K vykonávání této vznešené pobožnosti na prvém místě říkám, že je třeba zvolit si význačný den, abychom se dali, zasvětili a obětovali Ježíši skrze Marii dobrovolně a z lásky, beze strachu, zcela, bez jakékoliv výhrady, své tělo a svou duši, své tělo se všemi údy a smysly, svou duši se všemi schopnostmi, své statky vnější a majetek, jako dům, rodinu, příjmy, své statky vnitřní, totiž, své zásluhy, milosti, ctnosti, své dobré skutky minulé, přítomné i budoucí, jedním slovem: vše, co máme v řádu přirozeném a v řádu milosti a vše, co můžeme mít v budoucnosti v řádu přirozeném, řádu milosti nebo slávy, a to bez jakékoliv výhrady ani haléře, ani vlasu nebo nejmenšího úkonu a bez očekávání jakékoliv jiné odměny za svou oběť než čest, že náležíme Ježíši Kristu skrze ni a v ní, kdyby tato nebeská Královna nebyla - jakož vždy je - nejštědřejší a nejvděčnější k tvorům.
Třeba zde poznamenat, že touto pobožností duše obětuje Ježíši rukama Mariinýma co má nejdražšího a co nevyžaduje žádný řeholní řád, totiž právo rozhodovat o hodnotě svých modliteb, almužen, umrtvování, takže nechává veškero nakládání svaté Panně, aby podle své vůle jich použila k větší slávě Boží, již sama poznává dokonale.
Necháváme jí k použití všechnu zadostčinící a vyprošující hodnotu svých dobrých skutků. Proto po obětování, jež jsme učinili, třebaže bez jakéhokoliv slibu, nejsme už téměř pány žádného dobra, jež konáme. Přesvatá Panna je může přivlastňovat buď některé duši v očistci, aby jí ulehčila nebo ji vysvobodila, nebo ubohému hříšníku, aby ho obrátila atd.
Touto pobožností klademe i své zásluhy do rukou přesvaté Panny, ale to proto, aby je chránila, rozmnožovala, zkrášlovala, poněvadž nemůžeme se sdílet s druhými o zásluhy milosti posvěcující, tím méně o zásluhy slávy. Avšak dáváme jí všechny své modlitby a dobré skutky, pokud jsou vyprošující a zadostčinící, aby je rozdělovala a přivlastňovala, komu chce. A jestliže po takovémto zasvěcení svaté Panně bychom rádi pomohli některé duši v očistci, zachránili některého hříšníka, přispěli na pomoc svými modlitbami, almužnami, umrtvováním a oběťmi některému ze svých přátel, musíme ji pokorně prosit a spokojit se s tím, jak tu rozhodne, a aniž poznáme její rozhodnutí, budeme přesvědčeni, že hodnota našich skutků, jsouc rozdílena touže rukou, které Bůh používá k udílení svých milostí a darů, musí přispět k jeho větší slávě.
Řekl jsem, že tato pobožnost spočívá v tom, že se darujeme Marii jako otroci. Třeba poznamenat, že jsou tři druhy otroctví. První je otroctví od přirozenosti; lidé dobří i zlí jsou tímto způsobem otroky Božími. Druhé je otroctví nucené; ďábli a zavržení jsou tímto způsobem otroky Božími. Třetí je otroctví dobrovolné a z lásky; a tím se musíme obětovat Bohu prostřednictvím Marie způsobem nejdokonalejším, jehož může použít tvor, aby se daroval Stvořiteli.
Všimněte si ještě, že je velký rozdíl mezi služebníkem a otrokem. Služebník chce plat za svou službu, otrok ho nemá. Služebník může svobodně kdykoliv opustit svého Pána, slouží jen na čas; otrok jej nemůže podle práva opustit, náleží Pánu navždy. Pán nemá práva nad životem a smrtí svého služebníka, ale má nad svým otrokem, takže by ho mohl usmrtit, aniž by byl znepokojován spravedlností. Křesťané nečiní takové otroky; jen Turci a modláři si tak počínali. Šťastná, tisíckrát šťastná je duše svobodná, jež se zcela zasvěcuje Ježíši skrze Marii jako otrokyně lásky, když setřásla na křtu tyranské otroctví ďáblovo.   

IV. VZNEŠENOST TÉTO POBOŽNOSTI
   
Potřeboval bych mnoho osvícení, abych dokonale popsal vznešenost tohoto cvičení ; řeknu jen mimochodem:
1. Dát se takto Ježíši rukama Mariinýma, znamená napodobovat Boha Otce, jenž nám dal svého Syna skrze Marii a jenž nám uděluje své milosti jen prostřednictvím Marie. To znamená napodobovat Boha Syna, jenž přišel k nám skrze Marii a dal nám příklad, abychom činili, jako on učinil, povzbudil nás, abychom šli k němu použitím téhož prostředku, jehož použil, aby přišel k nám, totiž Marie. To znamená napodobovat Ducha svatého, jenž nám udílí své milosti a své dary prostřednictvím Marie. Není spravedlivé, praví sv. Bernard, aby se vracela milost k svému Původci stejným řečištěm, kterým nám přitekla ?
2. Jít takto k Ježíši prostřednictvím Marie, znamená opravdu ctít Ježíše Krista, protože to znamená ukazovat, že nejsme hodni blížit se přímo a sami k jeho nekonečné svatosti pro své hříchy a že potřebujeme Marie, jeho svaté Matky, aby byla naší ochránkyní a prostřednictvím u něho, jenž je naším prostředníkem. Blížíme se k němu jako k svému prostředníku a bratru a zároveň se pokořujeme před ním jako před svým Bohem a soudcem, jedním slovem : cvičíme se v pokoře, která vždy uchvacuje srdce Boží.
3. Zasvětit se takto Ježíši prostřednictvím Marie, znamená vložit do rukou Mariiných své dobré skutky, jež, třebaže se zdají dobré, jsou velmi často pokálené a nehodné pohledu a přijet Božího, před nímž hvězdy nejsou čisté. Ó, prosme tuto dobrou Matku a Velitelku, aby přijala náš ubohý dar, aby jej očistila, posvětila a zkrášlila, tak aby jej učinila hodný Boha.
Všechen zisk naší duše je menší před Bohem, Hospodářem, aby získal jeho přátelství a jeho milost, než by bylo před králem červivé jablko chudého venkovana, nájemce jeho Veličenstva, k zaplacení nájemného. Co by učinil tento chudák, kdyby byl důvtipný a kdyby dobře pochodil u královny? Zdaž by jí nedal své jablko a zdaž by královna z lásky k chudému venkovanu a z úcty ke králi neodstranila z tohoto jablka, co by bylo červivé a zkažené, nevložila je na zlatou mísu ověnčenou květy a zdaž by se král mohl zdráhat je příjmout i s radostí z rukou královny, která miluje tohoto venkovana? Chcete-li něco obětovat Bohu, praví sv. Bernard, vložte to do rukou Mariiných, nechcete-li být odmítnuti od Boha, protože vše, co konáme, je maličkost.
Avšak vložme to do rukou Mariiných touto pobožností. Jak my se jí darujeme, pokud to možno zcela, a zbavíme se všeho k její cti, bude k nám nekonečně štědřejší a dá nám za vajíčko slepičku. Sdělí se s námi o své zásluhy a ctnosti, vloží naše dárky na zlatou misku své lásky, obleče nás, jako Rebeka oblekla Jakuba v krásný šat svého prvorozeného a jediného Syna Ježíše Krista, to je v jeho zásluhy, jimiž vládne. A tak jakožto její domácí a její služebníci, když jsme se zbavili všeho k její cti, budeme oblečeni ve dvojí šat: v šat ozdoby, vůně, zásluhy a ctnosti Ježíšovy a Mariiny.
4. Dát se takto přesvaté Panně, znamená cvičit se v nejvyšším možném stupni blíženské lásky, neboť dáváme Marii, co máme nejdražšího, aby toho použila podle své vůle k prospěchu živých i mrtvých.
5. Touto pobožností může si zajistit duše své milosti a své zásluhy, ustanovujíc Marii jejich opatrovnicí. Může jí říci s důvěrou:
»Chraň, má drahá Matko, má dobrotivá Velitelko, co jsem vykonala dobrého milostí tvého drahého Syna. Nejsem schopna to ubránit pro svou slabost a nestálost, pro přečetnou zlobu svých nepřátel, kteří neustále na mne dorážejí. Běda, vidíme po všechny dny padat cedry libanonské do bahna a orly, kteří se vznášeli až ke slunci, stávat se nočními ptáky; tisíc spravedlivých padá po mé levici a deset tisíc po pravici. Má mocná a přemocná Panovnice, drž mě, abych nepadla, chraň veškeré mé dobro, aby mně je nerozkradli, svěřuji ti k uschování vše, co mám: vím dobře, kdo jsi, a proto se ti zcela svěřuji. Tys věrná Bohu a lidem, nedopustíš, aby se něco ztratilo z toho, co ti svěřuji. Tys mocná a nic ti nemůže uškodit ani tě oloupit o to, co máš v rukou.
Slova svatého Bernarda vyjadřují v podstatě, co jsem právě řekl. Kdybych měl jen tuto jedinou pohnutku, jež by mě povzbuzovala k této pobožnosti, že totiž je bezpečným prostředkem zachovat se v milosti Boží a rovněž rozmnožovat ji ve mně, musel bych pro ni nesmírně horlit.
6. Tato pobožnost činí duši opravdu svobodnou svobodou dítek Božích. Jako se z lásky k Marii stáváme otroky, tato drahá Velitelka z vděčnosti rozšiřuje nesmírně srdce a dává nám kráčet obrovskými kroky na cestě Božích přikázání. Odstraňuje pravidelné z duše soužení, zármutek a chorobnou úzkostlivost. Pán Ježíš naučil právě této pobožnosti matku Anežku Ježíšovu5 jako prostředku, jak se zbavit hrozných útrap a zmatků, v nichž byla ponořena. »Staň se«, pravil jí, »otrokyní mé Matky«. Učinila to a ihned přestaly její útrapy.
Abych dodal vážnosti této pobožnosti, musel bych se odvolat na všechny papežské buly a odpustky, listy biskupské k její pochvale, bratrstva, založená k její cti, příklady mnohých světců a velkých osobností, kteří ji konali, ale pomíjím to vše mlčením.   

V. VNITŘNÍ CVIČENÍ
   Řekl jsem za druhé, že tato pobožnost spočívá v tom, že konáme všechny své skutky s Marií, v Marii, skrze Marii a pro Marii. Nestačí, že jsme se jednou dali Ježíši prostřednictvím Marie jako otroci. Nestačí ani, konáme-li to každý měsíc, každý týden. To by byla pobožnost příliš pomíjející a nepozvedala by duši k dokonalosti, kam je schopna ji pozvedat. Není ani příliš nesnadné vstoupit do některého bratrstva nebo přijmout navenek pobožnost, o níž mluvím, říkat některé ústní modlitby každý den, jak je předepsáno. Ale je velmi nesnadno vníknout do ducha této pobožnosti, jenž činí duši vnitřně závislou a otrokyní přesvaté Panny a Ježíše skrze ni. Nalezl jsem mnoho osob, které s podivuhodnou horoucností se daly navenek do jejího svatého otroctví, ale nalezl jsem velmi zřídka, kdož by přijali ducha a ještě méně, kdož vytrvali.
1. Podstatným cvičením této pobožnosti je konat všechny své skutky s Marií, to jest, vzít svatou Pannu jako vzor, naplněný vším, co máme konat. Proto před započetím čehokoliv je třeba zříci se sebe a svých náhledů, je třeba zničit se před Bohem v přesvědčení, že jsme ze sebe neschopni jakéhokoliv nadpřirozeného dobra a každé činnosti užitečné ke spáse. Musíme se utíkat k přesvaté Panně a spojit se s ní a s jejími úmysly, třebas neznámými, musíme se spojití prostřednictvím Marie s úmysly Ježíše Krista, to je nabídnout se jako nástroj v rukou svaté Panny, aby ona působila v nás, aby ona působila z nás a pro nás, jak se jí bude zdát dobrým k větší slávě svého Syna a skrze svého Syna Ježíše Krista k slávě Otcově, takže přijímáme vnitřní život a duchovní činnost jen závisle na ní.
2. Musíme všechny své skutky konat v Marii, to jest, musíme si navykat pomalu vnitřní usebranosti, abychom v sobě utvořili představu, duchovní obraz svaté Panny. Bude duši svatyňkou, aby v ní konala všechny své modlitby beze strachu, že bude odmítnuta, věží Davidovou, jež by ji zabezpečila proti všem nepřátelům, rozžatou svítilnou, aby osvěcovala celé nitro a zapalovala božskou láskou, oltářem posvátným, aby viděla Boha v ní a s ní.
Maria konečně bude této duši jediným vším po Bohu a její veškerou pomocí. Modlí-li se modlí se v Marii. Přijímá-li Ježíše ve svatém přijímání, klade jej v Marii, aby se v ní těšil. Maria jej přijme s láskou, s úctou uloží, hluboce se mu klaní, dokonale ho miluje, úzce přivine k sobě a vzdá mu v duchu a pravdě mnohé úsluhy, jež jsou neznámy nám v hustých temnotách. Jestliže jedná tato duše, jedná v Marii, jestliže odpočívá, činí to v Marii a všude a ve všem vzbuzuje úkony zřeknutí se sebe.
3. Je ještě třeba, abychom vždy šli k Pánu Ježíši skrze Marii, prostřednictvím její přímluvy a její důvěry u něho, abychom se nikdy nemodlili k němu sami.
4. Konečně musíme konat všechny své skutky pro Marii, to znamená, že, jsme-li otroky této vznešené kněžny, je spravedlivé, abychom konali všechno pro ni, abychom pracovali jen pro ni, pro její zisk a její slávu. Ne, že bychom ji chápali jako poslední cíl svých služeb, jímž je Ježíš Kristus, nýbrž jako cíl blízký a jako snadný prostředek, jak dojit k Ježíši. Tato duše se musí ve všem, co koná, zříci samolásky, jež se nabízí téměř vždy neznatelným způsobem za poslední cíl a opakovat často z hloubi srdce: Ó drahá Velitelko, pro tebe jdu tam nebo onam, konám to neb ono, snáším tuto bolest, toto bezpráví! Varuj se, vyvolená duše, domnívat se, že je dokonalejší jit přímo k Ježíši, přímo k Bohu ve skutcích a úmyslech! Chceš-li k němu jit bez Marie, budou mít tvé skutky menší cenu, kdežto jdeš-li prostřednictvím Marie, působí Maria v tobě, a proto tvé skutky budou vznešenější a hodnější Boha.
Ještě více se chraň působit si násilí, abys cítila a ochutnávala, co pravíš a konáš. Mluv a konej vše v čisté víře, jakou měla Maria na zemi a že ti to udělí časem. Nechej, ubohá otrokyně, své Paní jasné zření na Boha, vytržení, radosti, rozkoše, bohatství a přijmi pro sebe jen pouhou víru, plnou bolestí, roztržitostí, únav, vypráhlostí a řekni: Amen, staň se, co chce Maria, má Velitelka v nebesích.
Ó, nikterak se nermuť, jestliže se netěšíš stále ze sladké přítomnosti svaté Panny ve svém nitru. Tato milost není dána všem a jestliže Bůh oblaží některou duši velkým milosrdenstvím, může je velmi snadno ztratit, není-li věrná časté usebranosti. A jestliže se ti toto neštěstí přihodilo, vrať se klidně a odpros uctivě svou Velitelku.
Zkušenost tě naučí nekonečně více, než já ti pravím, a jsi-li věrná tomuto malíčku, jemuž té učím, nalezneš tolik bohatství a milostí v tomto cvičení, že budeš uchvácena a celá naplněna radostí. Pracujme tedy, drahá duše, a snažme se, aby touto pobožností věrně konanou byla duše Mariina v nás, aby oslavovala Pána, aby duch Mariin byl v nás a jásal v Bohu svém Spasiteli. To jsou slova sv. Ambrože. A nedomnívejme se, že je slavnější a šťastnější přebývat v lůně Abrahamově, nazvaném ráj, než v lůně Mariině, poněvadž si v něm Bůh postavil trůn. To jsou slova učeného kněze Guerrica. 

VI. PLODY TOHOTO ZASVĚCENÍ
 
Tato pobožnost věrně konaná dává nesmírně vzácné plody. Když život Mariin je zakořeněn v duši, nežije již jaksi duše, nýbrž Marie žije v ní; duše Mariina stane se takřka její duší. Vždyť, je-li Maria nevýslovnou, ale skutečnou milostí Královnou v duši, jaké divy v ní koná! Protože je vykonavatelkou velkých divů, zvláště uvnitř, pracuje tam tajně, i od duše nepoznána, jež by svým poznáním zničila krásu jejich děl.
Protože je všude Pannou plodnou, přináší do každého nitra čistotu srdce a těla, čistotu v úmyslech, záměrech, plodnost v dobrých skutcích. Nemysli, drahá duše, že Maria, nejplodnější ze všech čistých tvorů, jež zrodila i Bohočlověka, zůstává v duši věrné nečinná. Dá jí žit neustále v Ježíši a Ježíše Krista v ní.
Jestliže Ježíš Kristus je ještě plodem Mariiným v každé duši zvlášť jako pro všechny lidi všeobecně, je to zvláště v duši, kde přebývá tato přesvatá Panna, že Ježíš Kristus je jejím plodem a veledílem. Konečně se stává vším této duši po Ježíši Kristu. Osvěcuje jejího ducha svou čistou věrou, prohlubuje její sídce svou pokorou, rozšiřuje a zapaluje svou láskou, očisťuje svou čistotou, zušlechťuje a zvyšuje svým mateřstvím. Ale nač se zdržuji? Jen zkušenost naučí těmto divům Mariiným, divům neuvěřitelným pro pyšné učence a i pío většinu pobožných lidí.
Nemohli bychom říci, že jako po prvé přišel Bůh na svět prostřednictvím Marie v pokoření a zničení, že právě tak prostřednictvím Marie přijde Bůh po druhé, jak celá církev očekává, aby vládl všude a soudil živé i mrtvé? Kdo ví, jak se to stane a kdy se to stane? Ale vím dobře, že Bůh, jehož myšlenky jsou vzdálenější od našich než nebe od země, přijde v době a způsobem nejméně očekávaným lidmi i nejučenějšími a nejvzdělanějšími v Písmě svatém, jež je v tomto ohledu velmi temné. Musíme rovněž věřit, že na konci časů, a snad dříve, než myslíme, vzbudí Bůh velké lidi, naplněné Duchem svatým a zcela oddané úctě Mariině, jejichž prostřednictvím vykoná tato přesvatá Panovnice obrovské divy ve světě, aby zde zničila hřích a založila království Ježíše Krista, svého Syna, na království zkaženého světa. A právě pomocí této pobožnosti k přesvaté Panně, kterou jen velmi krátce naznačuji ve své slabosti, dokáží tyto svaté osoby všeho.

VII. VNĚJŠÍ CVIČENÍ TÉTO POBOŽNOSTI
Kromě vnitřního cvičení této pobožnosti, o němž jsem právě mluvil, jsou vnější cvičení, jichž nesmíme opomíjet ani zanedbávat.
První je, dát se Ježíši Kristu některý význačný den rukama Mariinýma, jejímiž otroky se stáváme. Přijímat tohoto dne na tento účel a prožít jej v modlitbě. Toto zasvěcení obnovíme alespoň každého roku téhož dne.
Druhé: dát svaté Panně po všechna léta ve stejný den malou daň na znamení otroctví a závislosti; taková byla vždy obět otroků jejich pánům. Tímto poplatkem je bud nějaké umrtvení, nebo nějaká almužna, nebo nějaká pout, některé modlitby. Blahoslavený Marin podle výpovědí svého bratra svatého Petra Damiana veřejně se bičoval každého roku téhož dne u oltáře svaté Panny. Nepřikazujeme ani neradíme tuto horlivost, ale nedáváme-li Marii mnoho, musíme jí obětovat, co jí nabízíme, se srdcem pokorným a vděčným.
Třetí: slavit po všechna léta se zvláštní zbožností svátek Zvěstování, jenž je hlavním svátkem této pobožnosti, založené ke cti a následování závislosti, již bere na sebe tohoto dne věčné Slovo z lásky k nám.
Čtvrté vnější cvičení je: modlit se každý den - avšak nezavazujeme se k tomu pod hříchem - Korunku svaté Panny, sestávající ze tří Otčenášů a dvanácti Zdrávasů, modlit se často Magnificat, jenž je jedinou písní, kterou máme od Marie, abychom poděkovali Bohu za jeho dobrodiní a vyprosili si nová. Zvláště jej nesmíme zapomenout se pomodlit po svatém přijímání jako díkůvzdání. Učený Gerson nám praví, že Panna Maria se jej sama modlila často a zvláště po svatém přijímání. Učený Benzonius, vykládaje Magnificat, uvádí mnoho zázraků vykonaných jeho mocí. Praví, že ďáblové se chvějí a utíkají, když slyší tato slova.
Páté cvičení je: modlit se zbožně Zdrávas Maria. Věrní otroci Ježíšovi v Marii musí rádi často se modlit tuto modlitbu, jejíž cenu a zásluhu, vznešenost a nutnost dosti neznáme. Zdrávas Maria je nebeská rosa, která zvlažuje naši duši a zúrodňuje ji pro všechny ctnosti.
Duše, která nebyla zvlažena touto modlitbou, nepřináší plodů, dává pouze trní a bodláčí... Vyvolené duše, pochopte, že Zdrávas Maria je nejkrásnější ze všech modliteb po Otčenáši. Je to nejdokonalejší pozdrav, jejž můžete učinit Marii, poněvadž je to pozdrav, který jí poslal Nejvyšší po archandělu, aby získal její srdce. Zdrávas Maria, dobře pomodlené, zahání na útěk ďábla, je kladivem, jež jej drtí. Zdrávas Maria je posvěcením duše, radostí andělů, melodií předurčených, písní Nového zákona, rozkoší Mariinou, slávou nejsvětější Trojice. Zdrávas Maria je láskyplným polibkem, který vtiskujeme Marii, je rdící se růží, kterou jí přinášíme, je vzácnou perlou, kterou jí podáváme, je pohárem ambrosie a božského nektaru, jejž jí dáváme. - Všechna tato přirovnání jsou od svatých.
Prosím vás tedy snažně pro lásku, kterou vás unáším k Ježíši a Marii, abyste se nespokojili modlitbou Korunky svaté Panny, nýbrž abyste se modlili i růženec, alespoň pětidesátkový nebo patnáctidesátkový, máte-li kdy, každý den a v hodinu smrti budete dobrořečit dni a hodině, kdy jste mně uvěřili. A když jste zašívali v požehnáních Ježíše a Marie, budete i sbírat z věčných požehnání v nebesích.    

ZÁSVĚTNÁ MODLITBA K PANNĚ MARII
    Ó, Panovnice, ó, Matko má, Tobě se zcela odevzdávám a na důkaz, že jsem se zcela oddal Tvé službě, věnuji a zasvěcuji Ti dnes oči své a uši své, ústa, ruce a srdce své a sebe úplně celého a poněvadž Tvůj jsem, ó Matko dobrotivá, ochraňuj, opatruj a zastávej mne jako vlastnictví a majetek svůj. Amen.

STROM ŽIVOTA, jeho pěstování a vzrůst, neboli naučení, co činit aby Maria žila a kralovala v nás.
Pochopilas, vyvolená duše, ve světle Ducha svatého, co jsem právě řekl? Jestliže pochopila, děkuj Bohu• je to tajemství neznámé téměř celému světu. Nalezla-lis poklad ukrytý na poli Mariině, vzácnou perlu z Evangelia, dlužno vše prodat, abys ji získala, dlužno se obětovat v ruce Mariiny, ztratit se šťastně v ní, abys tam nalezla samého Boha.
Jestliže Duch svatý zasadil ve tvé duši pravý strom života, jímž je pobožnost, kterou jsem ti právě vysvětlil, musíš jej velmi pečlivě pěstovat, aby ti dal plod svým časem. Tato pobožnost je hořčičným zrnem, o němž se mluví v Evangeliu, které jsouc nejmenší mezi semeny, vyrůstá přece ve velký strom, vyhánějící vysoko svůj kmen, takže nebeští ptáci, to je předurčení, si stavějí hnízda v jeho větvích, ukládají se do jeho stínu proti žáru slunce a skrývají se na něm bezpečně proti dravým šelmám.
Zde máš, vyvolená duše, způsob, jak jej pěstovat.
1. Tento strom, jsa zasazen ve věrném srdci, chce být docela vystavěn větru, bez jakékoliv lidské opory; tento strom, jsa božský, chce být vždy bez tvora, který by mu mohl bránit povznést se k svému původci, jímž je Bůh. Nesmíme se proto opírat o svou dovednost nebo své přirozené schopnosti, o sebedůvěru nebo ochranu lidí, nýbrž musíme se utíkat k Marii a počítat jen na její pomoc.
2. Je třeba, aby duše, v níž je zasazen tento strom, byla jím neustále zaměstnána jako dobrý zahradník, střežíc jej a pohlížejíc na něj. Neboť tento strom je živý a má přinést plod života, proto chce být dobře vzděláván a ošetřován ustavičným pohledem. A to činí duše, která se chce stát svatou: myslí naň často, činí jej hlavním předmětem svého zaměstnání.
3. Je třeba otrhat a ořezat trny a bodláky, jež by mohly časem udusit tento strom a bránit mu přinášet ovoce. To znamená, že třeba věrně odřezávat a odstraňovat mrtvením všechny neužitečné radosti, třeba si činit násilí, abychom nežili životem smyslovým, třeba křižovat své tělo, zachovávat mlčení, vyhýbat se všem zbytečným stykům s tvory.
4. Musíme bdít, aby housenky neuškodily tomuto stromu. Housenkami jsou samoláska, láska k pohodlí, radosti pouze přirozené, jež požírajíce květy a zelené listy, ničí krásnou naději, že strom přinese ovoce, neboť samoláska a láska k Marii se nijak nemohou shodnout.
5. Nesmíme připustit, aby se přiblížily šelmy. Těmito šelmami jsou hříchy, jež by mohly přivodit stromu života smrt pouhým dotekem. Ani jejich dech jej nesmí opanovat, totiž lehké hříchy, jež jsou vždy velmi nebezpečné, jestliže se o ně nestaráme.
6. Je třeba zalévat často božský strom horlivým konáním úkonů zbožnosti, zpovědi, přijímání a jiných veřejných i soukromých modliteb, bez nichž by tento strom přestal nést ovoce.
7. Není třeba se trápit, jestliže tento strom je prudce zmítán větrem, neboť je třeba, aby vítr pokušení jím klátil a snažil se jej strhnout, aby přívaly sněhu a ledu jej obklopily, by jej zničily, to znamená, že tato pobožnost k přesvaté Panně bude napadána a ubíjena, ale nemusíme se nic báti, jen když ji budeme vytrvale pěstovat.
Vyvolená duše, pěstuješ-li takto svůj strom života nově zasazený v sobě Duchem svatým, ujišťuji tě, že zakrátko vzroste vysoko, takže nebeští ptáci budou v něm přebývat a stane se tak dokonalým, že konečně v pravý čas vydá svůj plod cti a milosti, totiž milého a velebného Ježíše, jenž vždy byl a vždy bude jediným plodem Mariiným.
Šťastná je duše, v níž je zasazena Maria, strom života. Šťastnější duše, v níž mohla již vzrůst a rozkvést. Přešťastná, v níž přináší svůj plod. Ale nejšťastnější ze všech je ta duše, jež chutná a uchovává svůj plod až do smrti a po věky věků. Kéž se tak stane!
                                                                               +++
                                                NĚKOLIK ČRTŮ Z PODSVĚTÍ NEPŘIZPŮSOBIVÝCH                                             
Nažerte se, dobytkové! Když to sežereš celé to prase, tak ti puknou křídla a neodletíš. - Muž zanedbaného zevnějšku lámal trvale zčervenalými a nateklými prsty od přestálých mrazivých nocí, kus veky, kterou před chvílí vytáhl z odpadkového koše. Házel velké kusy mezi holuby, kteří se okamžitě slétli do divoké změti těl a mávajících křídel. Chlapík s rozcuchaným mohutným plnovousem doházel holubům poslední zbytky veky a usedl na lavičku u zastávky MHD. Muž sedící vedle si od něj odsedl.
Mám AIDS - řekl vousáč nahlas a pohlédl na vedle sedícího: Nemáš cígo? - Zeptal se. Muž mlčky zamítavě zavrtěl hlavou.
Máš rakovinu! - Zakřičel vousáč a rozhlédl se po kolemstojících: Ty taky a ty taky! - Křičel. Ukazoval prstem po lidech a křičel: Máš rakovinu, blbče - a ty taky!
Někdo se začal usmívat, někdo mračit, jedna starší paní se pokřižovala. Upřeně se na ni zadíval a zamířil na ní prstem.
Máte nějaký zbytečný drobáky, paní?
Mlčky se od něj odvrátila.
Taky máš rakovinu! - zakřičel mocným hlasem, rozléhajícím se po celém Mendlově náměstí: Všichni máte rakovinu a umřete.
Podíval se do dlaně, do které jsem mu nasypal hrst drobných mincí a začal je přepočítávat. Po chvilce vzhlédl a řekl: Ty nemáš rakovinu, ale stejně umřeš."
Já vím, - kývnul jsem: ale to každý.
Když umřeš na rakovinu, to už potom nevstaneš, - ekl a podíval se na mě neobvykle jasnýma očima.
Na zastávku přijel autobus. Ohlédnul jsem se při nástupu ještě po vousáčovi, ale lavička byla prázdná....
+++
Zastavil se. Pohlédl na bezvládné tělo bezdomovce, spočívající u vchodu do kostela. Cítil jak jej z povzdálí, sledují zdivočelé oči, malé skupinky mladých tuláků.
Vsaď se, že se chystá čmajznout tu flašku, co ještě nestačil Žanek vychlastat, vyprskl jeden z nich. Ty vole, ten chlastá jen mešní. Koukni na ten kolárek. Z toho bychom mohli něco dostat.
Co říkáte? - Zpozorněl další:
Leda kulový! Ten tě tak akorát vokřížkuje, odtušil chraptivě jiný.
Kolem procházející mladá dvojice, zvolnila u kostelních vrat své kroky.
Hele, gómáš to? Flanďák. Přemýšlí, jak ho dostat vod dveří. Klidně bych mu pomoh.
Mladík pyšně napnul vypracované bicepsy. Vytetovaná lebka na paži vyboulila své prázdné důlky a vycenila poslušně zuby.
Nech toho, zasmála se dívka, držící se mladíka pevně kolem pasu. Vždyť je to chudák. Potřeboval by spíše pomoct. Ten kněz ho nechce vyhazovat. Já myslím, že se nad ním modlí. A teď mu udělal kříž, vidíš to?
Vidím, zasmál se mladík. S chutí se zakousl se do šťavnatého hamburgru a s plnými ústy pokračoval: - Ale nevidím, že by mu to nějak pomohlo. Díval se za pomalu odcházejícím knězem.
Co chceš dělat? Zeptala se dívka a zatahala ho za opasek: Pojď, nech ho být.
Počkej, odsekl a přistoupil k bezdomovci: - Kopl ho do nohy: Hej, vstávej!
Musel ho kopnout ještě třikrát, než muž otevřel oči a tupě se zadíval před sebe.
Hej, bezďáku, máš hlad? - Zeptal se a strčil mu pod nos svůj hamburger: -Kousni si. No ták, neupejpej se. Celej ti ho nedám, ale můžeš si kousnout.
Takový krásný sen, pomyslel si muž sedící na zemi a bez zájmu pohlédl na hamburger. Neměl hlad. Měl žízeň. Nikdy nekončící, neuhasitelnou žízeň. Pohledem sklouzl k téměř prázdné lahvi, stojící vedle něj. Natáhl se pro ni. Neohrabaně o ni zavadil a převrhl ji. Odkutálela se stranou. Neměl sílu se pro ni zvednout.
No ták, bezďáku, kousni si.
Mátožně otevřel ústa. Když si kousne, dá mu ten blbec pokoj a třeba dostane i sílu zvednout se a dojít si pro tu flašku. Sevřel bezzubými dásněmi nabízený hamburger a kus ho odtrhl. Pomalu ho začal přežvykovat.
Seš prase, řekla dívka, táhnoucí smějícího se mladíka pryč: - Nejez to už, víš co můžeš dostat za nemoci? Měsíc ti nedám pusu, počkám, co to s tebou udělá. Třeba ti vypadají zuby jako jemu, -pohodila hlavou směrem k bezdomovci.
Já jsem imunní, řehtal se mládenec a chytl dlaněmi dívčin obličej: Chci pusu, teď hned!
Vytrhla se mu z rukou. V očích jí tvrdě blýsklo, když mu ukázala svůj drobný, štíhlý, vztyčený prst: Víš co si můžeš. Seš prase a měsíc si počkáš. Zdálky bylo slyšet už jen vzdálené: Počkej, to nemyslíš vážně.
 
Muž u kostelních vrat se už zcela probral. Snažil se upamatovat na zvláštní sen, ze kterého jej probrali mladíkovy kopance. Stál před ním překrásný anděl, modlil se za něj a prosil.
Bože, dej mu šanci. Zachraň ho.
A byl tam druhý v dlouhém tmavém kabátě a ten stál proti tomu prvnímu a pomalu si trhal klopu. Slyšel zvuk trhající se látky: - Je mrtvý, tomu už není pomoci.
A anděl, co stál před ním, odmítavě zakroutil hlavou a něco řekl. Něco důležitého. Nemohl si vzpomenout, co to bylo.
Žanku! - Zahlaholil nad ním ženský hlas: - Blbej Žanku, už je po mši, už nic nevyžebráš.
S divokým šklebem, vychytralého debila, nad ním poskakovala bláznivá cikánka Jolana. Cinkala vyžebranými mincemi v plastovém kelímku a vysmívala se mu: Dneska budeš chlastat vodu!
Vodu, vodu, vodu...! - znělo mu v hlavě: Budeš pít vodu, vodu, vodu, smál se anděl stojící před ním. To říkal? Tohle opravdu říkal? Natáhl se po lahvi. Ještě tam zbyl lok. Ruka se mu zatřásla. Vodu, vodu, vodu, znělo mu v hlavě. Je mrtvý, mrtvý, mrtvý , uchlastal se.
Viděl anděla, jak zamítavě kroutí hlavou. Dneska budeš chlastat vodu, vodu, vodu, divoce křepčí nad ním bláznivá Jolanka. Nevěděl, jak se postavil na nohy. Nevěděl ani, proč si pro sebe šeptá: a zítra taky, taky, taky a zítra taky. Cítil se pojednou lehčeji, než jindy. Z odpadkového koše, vytáhl prázdnou Pet láhev a začal přemýšlet: Kam si půjdu pro vodu. Dneska budu pít jen vodu. A zítra zase. Nepatrně se mu napřímila záda. (Jiří)
+++
JSEM TKADLEC SAMOTÁŘ . . .
v přístěnku světa tkám, sám, šláře poutnicím,
nevěstám Kristovým. Však utkám také světicím
hvězdnatou svatozář.

Jsem tkadlec podivín . . .
s militkou smrtí rozmlouvám, sám, na modlitbách.
Dřív nežli usnu, upředu, sám, Ježíši plénku v snách,
vložím v klín Mariin.

Jsem tkadlec vytrvalý . . .
na stavu naděje si s člunkem lásky přelíbezně hrám.
Nahotě Matky Církve, sám, vítězné roucho usnovám,
plášť Kristu Králi.
Zd.Řezníček,1939
+++
BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY, OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA
MYSTIKA LÁSKY
KDE VZNIKÁ TVOJE LÁSKA
 
Když pátráš po lásce ve svém srdci, zastav se a počkej na Mne. Spěchám ti naproti.
Tvoje láska vzniká v Mém Srdci Nejsvětějším, kde je od věčnosti, ale projevuje se tvým lidským způsobem teprve tehdy, když k tomu nastává vhodný okamžik. Tak vyvěrá ze Srdce Nejsvětějšího, opravdové planoucí výhně, jako slzy, jež stékají s očí na hruď, neboť má svůj počátek v rozumu a vírou ti stéká do srdce. Tak si Moji věrní dobývají Mé království pomocí víry. Víra je nejsvětější poklad tvého srdce. Žádná okolnost nemůže víru přinutit, aby klamala, a žádná odměna ji nemůže zničit, nýbrž je oporou stálosti a vytrvalosti v duši.
Tvoje láska se rodí z Mé stvořitelské a vykupitelské lásky stejně jako z lásky našeho věčného Otce, protože „nikdo nemůže přijít ke Mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který Mě poslal“ (Jan 6, 44.), totiž milostí k tvé lásce. Moje Nejsvětější Srdce však vchází do tvého srdce prostřednictvím sluchu, neboť slyšíš-li o někom něco dobrého, tak už z pouhého poslouchání se rodí láska v srdci poslouchajícího. Moje Nejsvětější Srdce k tobě přistupuje prostřednictvím dobré řeči, protože přátelství začíná dobrotou v řeči. Špatná slova zakládají nepřátelství. Láska vzniká také ochotnou úslužností vzájemně prokazovanou a přijímanou. Kdo se zdráhá být úslužný v Mém Srdci Nejsvětějším, pomalu hyne, ba upadá až do nenávisti.
Sám však ve své milostivosti miluji každého. Neustále o tom všem rozvažuj ve svém srdci. Potom ti Moje Nejsvětější Srdce dovolí, aby sis zamiloval Mé Nejsvětější Srdce nade všechno, totiž prostřednictvím své víry, jež se Mi tak líbí, že jí všechny uzdravuji a spasím. Říkám: „Tvá víra tě uzdravila“ (Lk 8,42) a bez ní se Mému Srdci nikdo nemůže líbit.
Láska k Mému Srdci vzniká také zvěstováním, protože je právě o Mně zaznamenáno: "Jděte, zvěstujte, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade Mnou neuráží." (Mt 11,4-6) Blahoslavený jsi, kdo slyšíš volání Mého Srdce a miluješ pravou láskou.
Tvoje láska k Mému Srdci vzniká také dobrodiním, jež ti mnoha způsoby dopřávám. Cokoli máš dobrého, máš od Mého Srdce. Mimo mnohé dary ti dávám sebe sama, když pro tebe sestupuji s nebe, a ničím sám sebe a beru na sebe podobu otroka, abych se stal skoro nižším než ty. Ačkoli jsem, který jsem, přesto jsem ve tvé lidské přirozenosti ponížen hlouběji než ty. I bezpráví, rány, zneuctění, pohanění a poplivání snáším kvůli tobě a konečně nejpotupnější a nejkrutější smrt.
A přece se ty, hříšník, třebaže ti dávám poznávat Mé dary, tak nesmírné a tak vznešené, a odhaluji ti příčinu Mé čisté lásky, nijak zvlášť nesnažíš aspoň nějak se Mi odměnit. Dokonce se stavíš proti Mně, když přetékáš nevděčností skoro jako nepřítel, abys špatně konal, mluvil a srdcem smýšlel o všem, co se ti nelíbí.
Spěchám ti, Moje duše, na pomoc se svým chápavým Srdcem, nasyceným tvými potupami, abych ti odpustil tvé viny, a roznítil ve tvém srdci plamen nejsladší lásky, abys užasla nad pokojností Mého Srdce, až k smrti poslušného. Dopřeji ti účinně si Mně zamilovat, ochotně plnit, co se Mi líbí. Pak celým srdcem i skutkem zavrhneš svůj hřích a vykořeníš neřesti, a proto tě nechám dojít do království Mých milovníků na věky.
 
+++
KOLÉBEJTE pacholátka
na stříbrných plénkách hvězd,
kolébejte pacholátka,
modlete se k Panně na počest.

Kolébejte pacholátka,
tkejte roušky z příze radosti,
kolébejte pacholátka,
prchavé sny naší mladosti.

Kolébejte pacholátka
v tyrkysových barvách záře nebeské,
kolébejte pacholátka
za hlaholu písně andělské.

Kolébejte pacholátka,
bděte v slzách pozdě do noci,
kolébejte pacholátka,
Panna Maria vám přijde pomoci.

Kolébejte pacholátka,
z hoře šijte roušky sněhobílé,
kolébejte pacholátka
v písních do poslední chvíle.
+++
KOLÉBEJTE,
umdlévejte,
laskejte je,
celujte je.

Kolébejte pacholátka,
svatá Boží neviňátka,

Kolébejte,
umdlévejte,
laskejte je,
celujte je.

Zd.Řezníček,1939
+++
ZPRÁVY: + Každé pondělí v 19,00 hod. CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA, Brno, sv.Michal.
+  Od třetí neděle adventní 11/12 2011 do 15/1 2012.se koná v Brněnském Angeliku,, Setkání mezi uměním: BOŽÍ POSELSTVÍ JE INSPIRACÍ. Účastníci tohoto setkání mezi uměním: Pavel Kryl, Eva Mužiková, Pavel Hřebíček, Veronika Planerová, Deny Zahradník, Eva Zahradníková, Jana Ondrušová, Kovotlačitelský ateliér Václav a Dušan Jedličkovi, Ladislav Nečas, Ilda Pitrová, Ivo Skalický a jejich žáci.
Skupina výtvarníků usiluje o předání Božího Slova obrazem a tvarerm všude tam, kde je lidské srdce otevřené kráse. Kolekce výtvarných děl poskytuje jedinečnou příležitost pro setkání mezi uměním - setkání výtvarníků s diváky, setkání všech navzájem, ale především setkání s narozeným Spasitelem.

 


 

 
TOPlist