BŘEZEN 2012
Ročník XVIII., číslo . březen 2012
DOMINIKŮV III.ŘÁD JE PRO TEBE
I. Co je, Otče Dominiku, ten váš třetí řád?
Zvláštní společnost bratří a sester, žijících ve světě. Roku 1209 zakládám v Toulouse tento voj kajícníků, ochraňující a podporující celý řád jako třetí větev našeho řádu. Dělám to kvůli tomu, abych vedl své příznivce ve světě k vyšší dokonalosti tím, že jim poskytuji účast na duchu, duchovních cvičeních a všech záslužných skutcích celého řádu, který je takto přijímá za vlastní. Na to navazují ostatní Otcové našeho řádu na různých místech světa, jako třeba bratr Bartoloměj v Parmě o 24 roků později.
Nestačilo by tomu říkat prostě jen spolek či společnost, anebo sdružení laiků čili lidí žijících ve světě? Proč to nazýváte „řádem“?
Kdyby to bylo jenom nějaké zájmové sdružení či pouhý spolek, pak by to nemělo žádnou účast na záslužných skutcích a milostech celého řádu. Označuji to za řád proto, že se všichni členové dané společnosti řídí stejným řádem čili řeholí, schválenou od sv. Stolice. Později v tomto duchu sepisuje můj sedmý nástupce v čele řádu, Otec Munio de Zamora, řeholi řádu bratří a sester kajícníků. Papež Honorius IV. ji schvaluje bulou Congruum existimantes (1286). Postupně ji schválilo mnoho dalších papežů. Schválili třetí řád jako užitečné zařízení nadané mnoha milostmi a výsadami. Až dodnes bylo do jeho stanov přijato mnoho lidských vymožeností, aniž by však přibylo milostí, které členům vyplývají z duchovní podstaty řádu. Do řádu přicházíš sloužit Bohu ve svých bližních. Nehledáš tam naplnění svých lidských práv. Dobře vím, že bloudící a hledající, kvůli jejichž obrácení k Bohu zakládám Řád bratří kazatelů, se odedávna snaží o větší lidskost, ale bez Boha a bez Církve. Dokud si v Církvi nezamilují Boha z celého srdce a ze všech sil, budou milovat bližního špatně, a budou škodit sobě, bližním i Bohu. Právě proto máš dodnes v tomto řádu tak velké možnosti ke službě Bohu ve svých bližních.
Dá se nějak shrnout, proč se třetí řád nazývá „třetím“?
Protože je třetí mezi dvěma větvemi, které tvoří tento řád.
Které další dvě větve tvoří tento řád?
První se skládá z kněží-řeholníků. Věnují se spáse duší kázáním. Proto přijímá od sv.Stolice jméno „Bratři kazatelé“. Kázání a duchovní cvičení konají v kostelech, ale také vycházejí na misie, ve své vlasti a také do ciziny. Přípravou ke stavu kazatelskému je jim slavný slib chudoby, čistoty a poslušnosti a zachovávání řádových stanov, podle nichž se modlí a zachovávají mlčení, posty a jiná ustanovení. Heslem je: contemplata tradere, tedy napřed rozjímej pravdu a pak ji hlásej. Pomocníky kněží-řeholníků jsou bratří laici-řeholníci. Také oni skládají slavné řeholní sliby.
Druhou větev čili „druhý řád“ tvoří řeholnice, žijící v přísné klausuře. Zavazují se slavnými sliby sloužit Bohu v pokoře a tuhém pokání, ve stálém rozjímání a modlitbě k posvěcení času, aby získaly Boží požehnání všem apoštolským podnikům bratří prvního řádu.
Jaký je vztah třetího řádu k řádu prvnímu?
Dodnes trpí Církev svatá útoky, ohrožujícími čistotu jejího učení a mravů, a také její majetek, který potřebuje k přípravě svých kněží a k dobročinným účelům.
Odpůrci, chamtiví a bezbožní se snaží, aby připravili Církev o její majetek a příjmy, aby tak hmotně oslabili její činnost pro blaho lidstva a ztížili jí působení na soukromé i veřejné události. Proto zakládám třetí řád, duchovně vedený členy řádu prvního, pro ty, kdo chtějí Církvi svaté přispět na pomoc se zbraní v ruce k obraně práv a majetku. Toto bratrstvo se šíří jako „Kající voj Ježíše Krista“. Nejsou to jen muži, kteří bojují za dobrou věc církve svaté. Jsou to i ženy. Samy sice nebojují, ale usnadňují mužům zúčastnit se bojů za svatou věc, obětovat život za Církev, či je samy k tomu ještě povzbuzují. A když nemají vlastní muže, snaží se pro tu věc získat jiné, podporují je, aby se dostali do tohoto třetího řádu, ošetřují raněné, a podporují chudé, opuštěné a zchudlé členy. Od počátku považuje Kristův voj za své členy jak muže, tak ženy. Způsob života, jaký jim určuji a různá pozdější ustanovení, která dávají třetímu řádu moji nástupci, tvoří řeholi třetího řádu. Najdeš o ní zmínky už koncem XIII. století. Řehole III. řádu je schválena od papežů Inocence VII. a Eugena IV. Tedy už od prvních dob až do dneška jsou dominikánští terciáři, totiž lidé žijící ve světě, obojího pohlaví, často i manželé, kteří žijí uprostřed svých rodin, duchovně řízeni a vedeni od řeholníků prvního řádu.
Z toho je jasné, že třetí řád už od počátku svého trvání není žádným zmenšeným vydáním prvního řádu. Není založen ani k tomu, aby učinil první řád známějším nebo snad, aby mu ve světě razil cestu. Můj třetí řád má od počátku svůj vlastní, od prvního řádu odlišný cíl, má své jméno, své zvláštní prostředky, aby mohl dosáhnout svého cíle.
Původní cíl Kristova Voje už přece dávno neexistuje. Tak proč ještě dál trvá Kristův Voj, nynější třetí řád ?
S příchodem poměrů, kdy už není třeba hájit práva církve ozbrojenou mocí, je Kristův voj natolik rozšířený silný a mohutný, že se může natrvalo zakořenit v půdě Církve sv. a přinášet plody. Není třeba tomu dávat jiné stanovy, jiný směr, jiného ducha, třebaže původní účel už neexistuje, a Kristův voj je přesto zachován. Stačí dát původnímu duchu Kristova voje jiné uplatnění. Místo vnějšího boje je členům Kristova uloženo vést boj vnitřní proti tělu, světu a ďáblu. Tento boj máš vést jako každý křesťan, ale jako člen Kristova voje, nebo jak si později říkáš bratr či sestra „třetího řádu kajícího“, máš svou horlivostí v tomto boji dávat dobrý příklad ostatním. Tím se ovšem stává třetí řád oddaným a užitečným pomocníkem řádu prvního.
Osvědčuje se tato změna pro dobro třetího řádu?
Ano. Až dodnes se třetí řád honosí členy vynikajícími učeností, svatostí a horlivostí pro čest a slávu Boží. Jsou to lidé všech společenských vrstev. Z kněží terciářů jsou nejznámější sv.Ludvík Maria Grignon z Montfortu, zakladatel misionářů sv. Ducha a sester Věčné Moudrosti, kardinál Josef Beran jako bratr Tomáš. Dodnes působí ve třetím řádu mnoho kněží, řada vynikajících kardinálů-arcibiskupů a mnoho biskupů v Itálii, ve Španělsku, Francii a v Americe, jako kardinál Sodanno. Také mezi papeži jsou dominikánští terciáři, jako Benedikt XV., kterého přijal do třetího řádu bl.Hyacint M.Cormier. Mnozí z panovnických rodin a ze šlechty vynikají jako terciáři, od začátku XIII. století. Tradičně bývají španělští králové dominikánskými terciáři. Z třetího řádu v českém národě vyniká sv.Zdislava z Lemberka. Také císařský rod habsburský dává třetímu řádu několik členů, nemluvě ani o bývalém královském rodu portugalském a o sv.Ludvíkovi IX., králi francouzském. Z měšťanského stavu pochází sv. Kateřina Sienská, sv. Růžena z Limy. Bl. Albert de Bergamo je původně rolník.
I když býval třetí řád užitečný, hodí se ještě do dnešní doby?
Kdyby členství ve třetím řádu bylo jen nějakým čestným titulem a kdyby jeho účel byl dosažen povrchním odříkáváním modliteb anebo občas vykonanou dobročinností, pak by ovšem byl třetí řád v Církvi svaté zbytečný.
Avšak řehole třetího řádu odpovídá potřebě tvé duše, nedostatku citelnějšímu dneska víc než dříve. Čím více se lidé vzdalují od Boha a jeho pravého náboženství, tím více se blíží mravní i hmotné zkáze. Dokonce se sdružují a organizují ve jménu své změkčilosti a hmotného spotřebitelství, aby společně bojovali proti Církvi svaté a jejím vymoženostem, aby společně uráželi nejvznešenější hodnoty Církve svaté. Proto je tu zapotřebí organizované protiváhy, tedy semknutý šik bratří a sester ve světě, kteří společně chválí Boha a Církev sv., slouží jí a podporují ji.
Proti rozbujení pohlavní nevázanosti postav jako terciář dobrovolný slib čistoty také pro sebe, kdo žiješ v rodině, ve světě, ovšem ne ve smyslu naprosté zdrženlivosti, nýbrž jen tak, jak ti to ukládá a dovoluje manželský a rodinný život.
Proti zneužívání svobody v bezbožné demokracii, upadající střídavě do různých výstředností, dej dobrovolně svůj slib poslušnosti, v rámci možností svého života v duchovní nebo manželské rodině.
Proti výstřelkům spotřebitelství a rozmařilosti dobrovolně postav svůj slib chudoby, v té míře, jak ti to dovoluje manželský a rodinný život.
Přitom ti nestačí vést tento duchovní boj pouze soukromě a příležitostně, nýbrž společně s jinými, soustavně a organizovaně. Stejně tak je třeba oživovat a udržovat mezi křesťany duchovní život, touhu po křesťanské dokonalosti. Stejně tak je nutno znát a pak rozšiřovat věčné pravdy tvého svatého náboženství a dávat příklad křesťanských ctností hlavně mezi takovými lidmi, kteří se vlivem mimocírkevních organizací, nebo z lehkomyslnosti, nebo i pro osobní předsudky zdráhají chodit do chrámů, znát a prožívat evangelium.
Je pravda, že dnešní lidé mají jiné požadavky, než lidé v minulosti. Jako člen třetího řádu máš ukázat světu, že se dovedeš uskrovnit ve svých požadavcích a že si dovedeš volit jen to, co neškodí ani duši, ani tělu. Třetí řád je sociální dobro.
Dnešní člověk má jiné názory, než člověk minulosti. Bohužel často horší než kdysi, a v mnoha směrech převrácené. Třetí řád žije věčnými pravdami. Vede tě k pravému poznání, zaručenému, nezměnitelnému, jež dosud nikoho nezklamalo.
Je dobré, že máme různé dobročinné spolky mimo Církev. Jen kdyby se ale opravdu staraly o blaho duše i těla! Snaží se prosazovat tvoje lidská práva, ale většinou bez Boha a proti Bohu, takže dříve nebo později škodí právě tobě jako každému jinému člověku. Jsou to často organizace proti Bohu a Církvi. Často otravují tvou duši falešnou vědou a zdánlivým pokrokem. Nejednou přinášejí tvému tělu nemoci, slabost, neschopnost k práci a tím celým rodinám a státům hroznou pohromu, ba úplný rozvrat. Třetí řád je organizace na církevní půdě. Přináší ti spokojenost duše, urovnává tvé hmotné poměry, šíří i mezi svedenými a zaslepenými poznání, že jenom Kristova nauka může lidstvu přinést a trvale udržet štěstí a mír. Třetí řád tě vede k Bohu, mírní a odstraňuje tvé spory s ostatními, napravuje, uvádí v rovnováhu a upevňuje to, co mimocírkevní organizace pokazily, čím otřásly, co podkopaly.
V tomto smyslu se třetí řád podobá řádu prvnímu. Je pro první řád velice užitečný. Potvrzuje skutky možnost toho, k čemu vede první řád, bratří kazatelé, tvou duši. Dále mu připravuje a usnadňuje činnost tam, kam nemůže slovo bratří kazatelů snadno proniknout kvůli falešnému pokroku, předsudkům a lidské zlobě.
To je ideál, cíl a potřeba třetího řádu.
Jaký vztah má třetí řád k životu řeholnímu vůbec? Jsem jako člen třetího řádu zavázán k zachovávání řeholních slibů?
Ne, třetí řád nemá takové řeholní sliby jako první a druhý řád. Je ti přístupný, ať jsi z jakéhokoli společenského stavu, starý či mladý, muž či žena, svobodný, manžel či manželka, vdova či vdovec, opuštěný nebo opuštěná. Můžeš se stát členem třetího řádu jako občan, voják či kněz.
Jak mohu a mám ve třetím řádu žít v duchu svaté chudoby?
Jako terciář se snaž být nezávislý na statcích tohoto světa. Pokud máš majetek nebo bohatství, tak se snaž, abys k němu nikdy nepřilnul srdcem. Nemáš-li bohatství ani majetek, nesnaž se ho získávat mravně nedovoleným způsobem. Ztratíš-li majetek, zůstaň klidný, odevzdaný do vůle Boží, a dokážeš-li to, děkuj za to Bohu.
Jaké důvody mě jako terciáře přivádějí k této nezávislosti na pozemských statcích?
Předně tvoje bázeň o spásu své duše, kdyby ses dal svést a opanovat pohodlím nebo rozmařilostí, jež přináší bohatství. Kristus tě upozorňuje v evangeliu na nebezpečí, do něhož bohatství uvádí tvou duši.
Dále tvoje přesvědčení o nesmírné hodnotě věčných statků, pravých a nezměnitelných. Naopak statky tohoto světa jsou ti nestálé, pomíjející, proti věčným bezcenné.
Konečně tvoje touha připodobnit se božskému Spasiteli, který je sama vtělená věčná Moudrost, a který může mít všechny poklady světa, ale přesto dává přednost svaté chudobě, v níž se rodí, žije a umírá.
Když jsem jako terciář bohatý, měl bych hospodařit se svým majetkem ve svůj neprospěch?
Jako terciář jsi povinen dle příkladu tvého Spasitele činit dobře všecko, co podnikáš. Máš tedy i dobře hospodařit. Ostatně i láska k bližnímu žádá, abys jako terciář dbal o zachování a rozmnožení svých statků. Čím více máš, tím více dobrých skutků můžeš vykonat almužnou, podporováním dobročinných účelů. Nikdy však nesmíš příliš pečovat o pozemské statky, protože ctnost, ta pravá ctnost, nezná ani málo ani příliš, je uprostřed. Příliš pečovat o majetek je chyba, málo pečovat o majetek je také chyba.
Jak mám žít jako terciář v duchu svaté čistoty?
Předně se snaž vyhnout se všemu smyslnému, čím bys své tělo učinil změkčilé či neochotné poslouchat hlas tvého rozumu a svědomí a neochotně k Boží službě. Dále měj vytrvale kontrolu nad svými smysly, ale bez přetvářky a přehánění. Potom konej s dovolením svého zpovědníka skutky pokání. Vyprošuj si a osvojuj si trvalou synovskou oddanost a úctu k Panně Marii.
Jak se mám jako terciář cvičit v duchu svaté poslušnosti ?
Snaž se přemoci svou snahu o nezávislost bez ohledu na ostatní a na Boží vůli. Přemáhej svou vůli o sebeuplatnění bez ohledu na zájmy ostatních a zájmy Boží, nebo proti nim tak, aby se tvá vůle stala pokorným sluhou vůle Boží a vhodným nástrojem ke skutkům různých ctností.
Vůči komu se mám jako terciář cvičit v této poslušnosti?
Především vůči Svatému Otci. Nespokojuj se s tím, že prostě učiníš jen tolik, abys nepřestoupil jeho příkazy. Snaž se nejen vniknout do ducha jednotlivých příkazů, nýbrž si je učiň svými vůdci v bludišti různých pochybných mínění a názorů tohoto světa.
Svatý Otec si přeje mírové řešení sporů v národech i mezi nimi. Když slyšíš podněcovat někoho k válce, třeba i údajně spravedlivé, pokaždé obhajuj mírové snažení Svatého Otce.
Svatý Otec si přeje, aby lidé nezabraňovali početí života nepřirozenými prostředky, a také, aby počatý lidský život byl už od chvíle svého početí chráněn stejně jako život narozený. Bez ohledu na to, co se o těchto věcech uvádí jinde, jako terciář se přidržuj vždycky těch, kdo stojí za Svatým Otcem.
Potom je tvou povinností terciáře uznávat autoritu svého diecézního představeného, biskupa, respektovat ji a všude ji hájit. Jako terciář jsi povinen podle své možnost podporovat všechno to, co biskup diecéze, kde žiješ, podniká nebo co doporučuje pro blaho svých svěřených duší.
Jako terciář se snaž poslouchat svého zpovědníka ve věcech, jež se týkají svědomí, a představeného třetího řádu v tom, co se týká třetího řádu - vedení, zbožnost, předpisy.
Cvič se v duchu svaté poslušnosti tím způsobem, že v duchu víry přijímej a trpělivě, bez odporu a námitek, rád a ochotně snášej nejrůznější ty nepříjemnosti, jež s sebou přináší každodenní život: pomluvy, nemoc, špatné počasí, starost o denní chléb, povinnost stavu. Boží prozřetelnost to všechno sesílá a dopouští ke tvé spáse. Proto se nedej ničím nepříjemným znepokojit, ať to přijde odkudkoliv. Nedej se odradit od plnění své služby, ani vyrušovat ze své běžné usebranosti a pokojné odevzdanosti do vůle Boží.
Konečně se cvič terciář v duchu poslušnosti ještě tím, abys doslova a věrně plnil povinnost, jež ti řehole ukládá.
Když jsem terciář, zavazuje mě řehole třetího řádu, Otče Dominiku, pod hříchem, abych plnil to, co ukládá?
Ne. Líbí se mi, abys ty, jako terciář, třebaže k tomu nejsi zavázán pod hříchem, velkomyslně, oddaně a svobodně se rozhodl sloužit Bohu. Přesto však jsi jako každý terciář povinen zachovávat řeholi, neboť řehole podává spolehlivý prostředek, jak se můžeš Bohu líbit a činit rychlé pokroky ve ctnostech. Moje řehole, schválená svatými Otci, není jen moje, totiž jen Dominikova, nýbrž je doporučená od celé Církve svaté i od Boha samého. Proto bys chyboval, kdybys ji nezachovával.
Když mě tedy řehole třetího řádu nezavazuje pod hříchem, jakpak bych mohl jako terciář nějak urazit Boha, když ji nezachovám?
Ovšemže můžeš urazit Boha. Může se to stát, když přestupuješ řeholi z nedovolené a hříšné příčiny. Když se třeba nezúčastníš společné modlitby z lenosti, nezachováváš-li předepsaný půst, protože ten den dostáváš něco, co máš rád, dále když při předepsaných shromážděních dáváš špatný příklad netrpělivostí a samolibostí. Možná, že svou obvyklou neúčast na společné modlitbě omlouváš záminkou zaneprázdněnosti v rodině a v zaměstnání, nemoci, ale ve skutečnosti kvůli své lenosti, pohodlnosti, choulostivosti a změkčilosti. Tak se ti z mnoha maličkostí nahromadí velké přestupky proti Bohu.
II. Jaké jsou, Otče Dominiku, výhody třetího řádu?
Zvláštní výhodou jsou odpustky. Z odpustků, které můžeš získat členstvím ve třetím řádu, jsou ti některé dány přímo jen ve třetím řádu. Jiné můžeš získat účastí na výsadách a duchovním dobru prvního řádu. Konečně další jsou spojeny s vykonáním nějakých pobožností nebo dobrých skutků, která máš konat jako každý svědomitý terciář.
Získáváš plnomocné odpustky především v den své obláčky a profese, jakož i při 25. a 50letém jubileu své obláčky a profese; Dále je můžeš získat, když se pravidelně zúčastňuješ měsíčního shromáždění. Kromě toho je můžeš získat při společném slavení řádových svatých a světic. Rovněž každou neděli a o zasvěcených svátcích, jakož i o svátcích mariánských, slavených společně s ostatními terciáři. Umíráš-li v rouchu třetího řádu, nebo alespoň s vysloveným přáním, abys v něm byl pohřben. Také je získáš, když denně po celý měsíc konáš rozjímání alespoň čtvrt hodiny.
Pokud se jednou ročně zúčastníš duchovních cvičení čili exercicií. - Mimo to se ti nabízejí odpustky růžencové, dále odpustky v bratrstvu sv.Tomáše Akvinského a bl.lmeldy, pokud jsi jejich členem.
A co neplnomocné odpustky?
Získáváš je třeba, když pozorně posloucháš výkladům řehole při měsíčním shromáždění, nebo když pohostíš chudého, nebo smíříš nepřátele, či se snažíš přivést hříšníka k Bohu, zkrátka za podobné dobré skutky. Tvoje odpustky se obzvlášť rozhojňují tím víc, čím rychleji pokračuješ ve ctnostech.
Mám se snad jako terciář cvičit ve ctnostech jen kvůli tomu, abych za ně získával odpustky?
Ne. Hodnota tvé ctnosti nespočívá v tom, že ti někdy přináší odpuštění časných trestů za spáchané a odpuštěné hříchy, nýbrž v tom, že ctností roste ve tvém srdci láska k Bohu, rozhojňuje se milost posvěcující a zásluhy pro nebe.
Napřed se snaž zaplatit Pánu Bohu staré d1uhy. Teprve potom pomýšlej na rozmnožení zásluh. Copak je snad lépe konat jen to, zač jsou ti slíbeny odpustky, a nevšímat si ostatních dobrých skutků a ctností?
Jsou ještě nějaké další výhody třetího řádu?
Všeobecně je výhodná tvoje účast na milostech mého řádu bratří Kazatelů vůbec.
Jaké jsou tyto milosti řádu vůbec?
Řád, který papežové nazývají řádem bratří Kazatelů a lid dominikánským řádem podle mne, svého zakladatele, byl v církvi založen, aby se přičiňoval o spásu duší. Řeholníci, kteří k němu patří, neopouštějí svět jen proto, aby usilovali výlučně o svou spásu a o svou dokonalost, nýbrž proto, aby z lásky usilovali o spásu a dokonalost ostatních.
Tento řád je považován v Církvi za apoštolský, protože jeho řeholníci jsou po vzoru prvních apoštolů spolupracovníky Ježíše Krista a rozdělovateli jeho služeb.
Z mnoha prostředků, které se ti nabízejí ve službách našeho Pána Ježíše Krista pro spásu duší, přijímáš v mém řádu bratří Kazatelů zvláště ty prostředky, které ti naznačuji svými příklady a příkazy jako řádový zakladatel. Věnuj se tedy po celý svůj život pokání, modlitbě a studiu.
Všimni si, že spojuji ve svém řádu život kontemplativní, kterým pokojně spočíváš u nohou Páně v modlitbě a studiu, s životem činným, kterým se věnuješ bližnímu pro jeho osvobození od věčné smrti a získání nebeské slávy. Shromažďuji v řádu také všechny výhody a zásluhy mnoha jiných stavů, hlavně horlivost duchovních, kteří pracují pro spásu duší; veřejnou modlitbu kanovníků a jiných kleriků, určených ke zpívání Božích chval v chóru; pokání poustevníků a jiných řeholníků, a to samotu, posty, bdění a chudobu. Tyto různé prvky přispívají k tomu, že tvůj život v mém řádu je něčím vznešeným a nesnadným. Protože konáš tyto různé úkoly, když sis zvolil takový stav, a jednáš z mého příkazu zakladatele, potvrzeného schválením církve, proto dostáváš od Pána zvláštní milosti, abys je náležitě plnil. Možná, že přijímáš od Boha to pravé světlo, ale nikoliv trvale.
V čem spočívá to vzácné pravé světlo, z něhož se smím ve třetím řádu těšit?
V tom, že jako terciář si osvojuješ náhled na všecky věci ve světle svaté víry.
Jak mohu poznat věci v tomto pravém světle?
Nespokoj se s pouhým skutkem, který ti víra ukládá, nýbrž i vhodným rozjímáním. Osvoj si také ducha jednotlivých příkazů svaté víry. Tak si tohoto světla svaté víry budeš vážit víc, než světla vlastního přirozeného rozumu. Začneš ho všude hledat. Zamiluješ si ho. Čím více si jako terciář osobně osvojíš tohoto ducha, tím více mu podřídíš ducha svého přirozeného rozumu. Tím snadněji a lehčeji povedeš svůj duchovní život, a dosáhneš toho, že se konečně budeš ve všech okolnostech, ať jsou jakékoliv, vždycky a jedině řídit takovými zásadami, které směřují ke cti a slávě Boží i ke tvé spáse zároveň. Tyto zásady si vytvoříš sám, ale jsou stejné, protože je stejný také pramen, z něhož čerpáš důkazy jejich pravosti – dobrota a vůle Boží. K takovým zásadám dospíváš rozjímáním o Božím Slově. Když si jako terciář necháš vtisknout správný tvar v tomto světle svým názorům, svému hodnocení věcí, svým postojům a svému chování, svým slovům i svému mlčení, svému jednání i svému utrpení, staneš se zakrátko tak prostým jako dítě, ale zároveň moudrým jako stařec.
Co má znamenat ta pravost, která je údělem třetího řádu?
Je to ryze duchovní štěstí, zkrátka blaženost. Plyne z toho, že můžeš sloužit Bohu, tak dobrému Otci, který ti slibuje za tvou věrnost věčné nebe.
Této duchovní radosti se ti sice dostává už jako věrnému křesťanovi, protože toto zvláštní „rozšíření srdce“, jak to nazývá žalmista Páně, napomáhá k tomu, abys radostně a rád šel cestou Božích přikázání.
Nicméně řádu dává Bůh něco takového, co tuto radost zvětšuje. Toto „cosi“ je svoboda, se kterou jako člen řádu konáš své řádem předepsané povinnosti, třebaže k tomu nejsi vázán pod hříchem. Proto je tvoje radost tím větší. Co totiž konáš dobrovolně, těší tě víc než to, k čemu jsi zavázán pod hříchem. Mimoto, ke zvětšení této duchovní radosti slouží též pevnost a síla vůle, řekněme charakternost, která tě jako terciáře učí, abys to, co konáš, konal řádně, a ne polovičatě. Také to pravé světlo ti rozmnožuje tuto duchovní radost, neboť od tebe zahání všelijaké temné a pochybné názory, jež způsobují smutek, a potom, ono tě pak vede cestou nade vši pochybnost jistou a přímou, takže ti ušetří mnoho mrzutých a zbytečných odboček v duchovním životě, které tě uvádějí do duchovní unavenosti a rozmrzelostí.
Copak nesmím hledat ve své zbožnosti žádnou radost ani útěchu?
Nehledej ve zbožnosti takovou útěchu, která by nějak lichotila tvé smyslnosti a oslabovala tvou vůli na cestě k dokonalosti samolibostí. Hledáš-li však útěchu v tom, že činíš Bohu radost a že si získáváš Boží lásku, pak je taková útěcha nanejvýše žádoucí. Pán jistě odmění tvou duši, která takto hledá Boha.
Jak je to s vzájemnou láskou ve třetím řádu? Neskřípe to tam, Otče Dominiku? Ostatně jaké výhody mi jako terciáři poskytuje moje vstřícná láska v řádu? Nezůstává v Kazatelském řádu chápavé srdce pro svéráznosti mých učených bratří nebo sester jaksi stranou? Co mám ze svého trpělivého snášení bratří nebo sester v řádu, kteří jsou mi často svou zvláštní osobitou vyhraněností tak protivní?
Hledej lásku především u Boha ve svém srdci. Ti, kdo hledají Boží lásku v nějakém řádu vedle sebe či prostě jinde než ve svém srdci, zakoušejí zklamání. Když nevstupují do řádu s láskou a ochotou k oběti, tam ji tam nenajdou.
Zmíním se jen o trojím ovoci tvé vstřícné lásky a tvého trpělivě chápavého a snášenlivého srdce pro těžkosti ostatních v řádu. Je to předně útěcha, dále poučení, a konečně zvláštní Boží požehnání.
V čem spočívá moje terciářská útěcha ze vzájemné lásky?
Jako si lidé města jezdí odpočinout na venkov, aby se občerstvili na čistém vzduchu ve svěží přírodě, zapomněli na hřmot a hluk městského života, a nabrali nových sil, tak i ty jako terciář můžeš nalézt ve třetím řádu, hlavně při shromážděních, tajemnou zahradu, kde mezi členy své duchovní rodiny vdechuješ posilující vůni ctností spolubratří a spolusester.
A co to slíbené poučení z řádové lásky?
Při shromáždění se ti jako každému terciáři dostává poučení, ve kterém si osvojuješ sledování všech věcí ve světle víry. Toto poučení odpovídá tvému stavu, protože je pořádáno právě kvůli tobě a pro tebe. Poučení, jehož se ti jako terciáři dostává, je ucelené a jednotné. To proto, že každý, kdo tě jako terciáře vede po dráze ctností, je povinen čerpat svá slova, své svědectví a své hlásání z jednotného učení tvého řádu a od jeho svatých. K jednotnosti a stejnému výsledku ti napomáhá též ta okolnost, že všichni, kdo poslouchají a přijímají toto poučení, jsou členy jediné a téže duchovní rodiny, všichni v ní nalézají stejné úžasné vlastnosti, jež je k sobě vábí. Tak se stává, že to, co v poučení slyší, stejným způsobem si přizpůsobují a uvádějí ve skutek. Proto zase není jeden terciář takový a druhý jinaký, třebaže každý dominikán je vyhraněná a jedinečná osobnost, protože všichni jsou stejně pokorní, stejně uctiví, stejně laskaví, stejně tiší a mírní.
K jednotě podávaného učení se váže jeho rozmanitost. Někdy se ti jako terciáři dostává poučení o hlavních zásadách tvého duchovního života, jindy zase o tom, jak máš tyto zásady uvádět do života. Jednou naslouchají o svátcích, jež se slaví v celé církvi svaté, jindy zase jen o svátcích svatých tvého řádu, takže příjemné je vždy spojeno s užitečným. A to je veliká výhoda.
Co rozumíš, Otče Dominiku, tím zvláštním požehnáním, které mi Bůh dopřává ve shromáždění terciářů?
Kdekoliv jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Páně, tam je Spasitel mezi nimi, a to nejen tím obyčejným způsobem, jímž je všudypřítomný Bůh blízký svým tvorům, nýbrž zvláštním způsobem. Takovým způsobem není Pán přítomen u každého křesťana obecné Církve svaté, nýbrž právě u tebe, kterého obzvlášť miluje a jehož zvláště chrání, kvůli tvému zvláštnímu slavnému zaslíbení se cestě k dokonalosti, jakou ti, jako tvůj bratr Dominik, ukazuji.
Pokud jsi jako věřící ve shromáždění s ostatními ve jménu Páně, a mimo to jsi s nimi spojen ještě posvátným poutem pravdy a lásky k Bohu, pak mají tvoje modlitby v jednotě s jejich modlitbami větší dokonalost. Jsou Bohu milejší. Bůh ti v tomto posvátném shromáždění uděluje hojnější a účinnější milost. A právě to se děje při shromáždění třetího řádu. Dej si jako horlivý a opravdu zbožný terciář záležet na tom, abys byl ve shromáždění přítomen v duchu sv. řehole. Modli se uprostřed ostatních a s nimi ve jménu Páně a lačníš a usiluj o dokonalost. Potom to spolehlivě zakusíš přímo na sobě, aspoň někdy, že ti Bůh vlévá do duše cosi líbezného a oblažujícího jako balzám. Je to účinek Božího požehnání. Je zbytečné rozebírat to podrobněji. Pokud je ti o tom dána zkušenost, takže to někdy zakoušíš, tak rozumíš. Pakliže tu zkušenost nemáš, snaž se to zakusit a pros o to. Tvá duše potom vystupuje ze shromáždění s Božím požehnáním. To se může zračit ve tvém povzneseném pohledu. Může to jasně vyniknout na tvém povzneseném čele, i svaly ve tváři mohou dát najevo zvláštní uvolněnost bezelstného Božího dítěte od křečovitě sešněrovaných konvenčních způsobů tvých všedních dnů. Je to patrné ve tvé uvolněné vznešené chůzi, zbavené spěchu a shonu. Jasně to vyniká ve tvých vznešených pohybech dítěte královského rodu. Tehdy smíš já, tvůj bratr Dominik, říct jako kdysi lzák o svém Jakobovi: „Hle, vůně Mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu“ (Gn 27,27-28).
Je však mnoho terciářů, kteří do shromáždění nepřicházejí. Mají to daleko anebo jsou v celém kraji opuštěni. Přijdou snad o toto požehnání? Či to snad ani nejsou terciáři?
Nezapomínej, že ten, kdo je do řádu přijímal a věděl, za jakých okolností žijí, jistě jednal po zralé úvaze. Je třeba brát ohled na jejich důvody k takovému přijetí do řádu. I jako „osamocený“ či „poustevník“ můžeš být pravým terciářem. Sám jsem prožil při zakládání řádu dlouhé období jako poustevník. Jsi-li však jako terciář v častém styku s ostatními, pak se za tyto řádové „poustevníky“ modli, aby pokračovali v dobrém a vytrvali, ke slávě řádu a sobě ke spáse. Ostatně představený třetího řádu bývá s takovými „osamocenými“ obyčejně ve styku, a on už to zařídí tak, aby o požehnání Boží nepřišli.
Co si mám počít, Otče Dominiku, když nemohu přijít do shromáždění?
Především se včas omluv u představeného a vyžádej si dovolení. A pak, místo aby ses příliš trápil nad tím, že nemůžeš přijít, snaž se být aspoň v duchu přítomen ve shromáždění. Pomodli se sám všechny modlitby, jež se obyčejně při shromáždění konají, hlavně za zesnulé; a učiň tak, pokud možno, v tu hodinu, kdy se koná shromáždění.
Když nemůžeš tentýž ten den přistoupit ke stolu Páně, vykonej ráno přijímání duchovní a večer se snaž být aspoň v duchu přítomen požehnání s Nejsvětější Svátostí, jako tomu bývá první pátek v měsíci.
Postarej se, aby ses od někoho dozvěděl, o čem se ve shromáždění jednalo. Přitom se však nezajímej pouze o to, co dráždí tvou zvědavost: zdali tam ta a ta osoba také byla či nebyla. Nestarej se taky příliš o to, o čem bratři a sestry mluvili před shromážděním nebo po něm, co se tam stalo a jak se to stalo. Znalost takových a podobných tě nečiní lepším, nýbrž naopak mnohem, mnohem horším.
Co dává, Otče Dominiku, vlastní hodnotu řádu? Snad jedině toto viditelné shromáždění nebo společenství?
Rozhodně ne. Už jako člen řádu se stáváš členem nebeského obcování, o němž slyšíš v den svaté profese: „Všichni svatí a vyvolení v nebi, jež zplodil tvůj řád kazatelský na zemi, kéž tě blahosklonně přijmou do svého svatého a blaženého bratrství. Prosíme, aby na tebe vylili z lůna této společnosti nebeské hojný proud milosti.“ Obcování svatých, což je podstatně víc než pouhé společenství, je dar, který ti Bůh dává jako každému věřícímu, avšak obcování členů nějakého řádu se svatými, jež ten řád zplodil, je důvěrnější a něžnější a je pramenem nedostižné útěchy. Následek tohoto obcování je tvoje zvláštní účast na zásluhách svatých a světic tvého řádu. Proto smíš jako terciář oprávněně čerpat z tohoto duchovního pokladu, který svatí nashromáždili těch staletí, co řád trvá. Dá se říci, že Bůh ve svém milosrdenství posílá na svět tyto hrdiny svaté víry, lásky a čistoty, abys ty, duše méně odvážná a chudší, jež se máš stát a stáváš se členem řádu, mohl brát odněkud posilu pro svou slabost a podporu pro svou chudobu. Proto se svatí tvého řádu podobají vrcholkům, s nichž stéká vláha do přilehlých údolí, do duší jejich pozemských bratří a sester. Samozřejmě, že už jako věřící křesťan máš obecně účast na jejich zásluhách, avšak teprve jako člen řádu máš zvláštní účast bratrskou, totiž větší, zvláštním způsobem přetékající a tryskající do života věčného.
Kdo ze sboru svatých Kazatelského řádu se za Mne jako člena řádu ve světě zvláště přimlouvá u Pána?
Vždycky především tvůj milující Otec Dominik. Pokud se však ptáš na svaté z našeho řádu bratří a sester ve světě, tedy se za tebe přimlouvá hlavně sv.Zdislava, Matka našich rodin. Ať jsi terciář nebo terciářka, nezapomínej na Matku české dominikánské provincie, sv.Zdislavu. Je to sice urozená paní, ale neštítí se žádné práce, když se jedná o blaho duší nebo ulehčení bídy chudých lidí. Tak se k ní jako terciář s důvěrou obrať a pros, abys v jejím duchu dle stanov třetího řádu žil a působil. Odedávna vyprošuje sv.Zdislava zázraky zde na zemi. Tím spíš ti je může vyprosit v nebeské slávě. Ráda ti je vyprosí, kdykoli se k ní budeš s důvěrou obracet.
Ne že by mi to nestačilo, ale mám snad ještě nějakého zvláštního ochránce v dominikánském nebi?
To není neskromnost mít pomocníky na své cestě ke svatosti. A ani řád není tak skoupý, že by ti je nedopřál. Další tvou nebeskou přímluvkyní je sv.Kateřina Sienská. Pochází zase z chudé, přehlížené měšťanské rodiny. Její otec je barvířem v Sieně. Také Kateřina nepobývá v klášteře, nýbrž ve světě, mezi lidmi zhrublých mravů. Lidé kolem ní jsou často vlažní ve víře, pohoršení církevními roztržkami.
Jako u naší svaté Panny a Královny, tak tomu chce Bůh i zde, aby ukázal, co dovede slabá žena, prodchnutá duchem jeho a horlivostí našeho třetího řádu. Kateřina zakouší mystickou výměnu svého srdce za Srdce našeho Spasitele. To však nejde nějak samočinně. Svou do krajnosti vystupňovanou pokorou a kajícným pokořováním svého těla přiměje všemohoucího Boha, aby se k ní sklonil jako ke své snoubence. Tak se mysticky stává jeho snoubenkou, nosí na svém těle jeho pět ran a přijímá od něho hluboké teologické znalosti. Boží dary však u ní neleží ladem. Těmto milostem odpovídají její skutky. Smiřuje rozhněvaná města. Smiřuje nepřátelské státy. Přivádí papeže z avignonské ciziny zpátky do Petrova Říma. Je matkou chudých, nemocných, diktuje učené spisy o bohumilém životě. Po smrti je prohlášena za nebeskou přímluvkyni Říma Posléze je vyhlášena Učitelkou Církve. Toho dosahuje prostá terciářka z chudých poměrů, vedená duchem svého řádu.
Mám snad jako terciář ještě nějakou zvláštní nebeskou ochránkyni?
Ano, sv.Růžena z Limy je ti také k dispozici. Jako ti život a působení svaté Kateřiny Sienské předvádí působnost třetího řádu jako kajícího „voje Kristova“, tedy život sv.Růženy z Limy ti zase potvrzuje, že třetí řád sdružuje opravdové kajícníky a kajícnice. Bůh si volí slabou a nevzdělanou dívku za svou snoubenku, aby ji povznesl k velikým úkolům na poli společenském a politickém, aby ti jako terciářovi nebo terciářce znemožnil výmluvu: Jsem jen slabý a bezmocný. Nikam to nedotáhnu. Na svatost nemám dost síly. Já se k takové činnosti a snášení takových útrap nehodím. Prostřednictvím sv.Růženy tě Bůh povzbuzuje, aby sis dodal sebedůvěry. Nemysli si, že kvůli své vášnivé. nezkrocené povaze nejsi schopen duchovního života. Sv.Růžena pochází z národa, který je znám svou urputností a smyslností. A přece, mezi lidmi toho národa, v městě, v otcovském domě, v nejnebezpečnější době svého mládí, pod horkou oblohou latinské Ameriky, koná půvabná dívka své kající skutky, jež vzbuzují obdiv i hrůzu zároveň. A přitom dosahuje svatosti! Je prvním květem, který vydává Amerika zahradě svých světic. Sv.Růžena je nebeskou přímluvkyní ženských spolků, nacházejících se mimo řád.
Jedinečné vlastnosti řádových nebeských přímluvců jsou zdrojem jejich duševních schopností, avšak jednotlivá hnutí jejich duše jimi řízeny nejsou. Tím si vysvětlíš u našich světců onu neobyčejnou stálost a lehkost při jejich jednání, onu nápadnou prostotu a úchvatnou čistotu duše a zároveň velikou různost jejich charakterů.
Můžeš naznačit jedinečné vlastnosti některých jednotlivých našich světců?
Tak třeba sv.Petr mučedník sice pochází z rodiny hledajících, nicméně srdnatě obhajuje články pravé víry. Když umírá za svou víru, píše vlastní krví do písku: Věřím v Boha. Tak se u Boha přimlouvá za hrdinství tvé statečnosti a vytrvalosti ve všech zkouškách, které na tebe Bůh sesílá, aby se tvoje ctnost stala hodnou koruny věčné slávy.
Sv.Raymunda z Pennafortu smíš nazývat svým „vynikajícím zpovědníkem“. Chudí i bohatí, papežové a králové hledají u něho rady a pomoc u něho ve zpovědnici. K němu se obracej se zvláštní prosbou, aby ti vyprosil milost vždycky se dobře zpovídat.
Sv.Tomáš Akvinský se přimlouvá za tvou moudrost. Je pro tebe andělem školy v obecné Církvi svaté. Nikdo ti lépe nevysvětlí články tvé víry, hlavně Vtělení věčného Slova a Nejsv.Svátosti. Ať jsi student nebo učitel, najdeš v něm svůj vzor. Pro jeho andělskou čistotu se k němu obracíš jako ke svému útočišti, pokud zasvěcuješ Bohu svou nejkrásnější ctnost.
Sv.Vincenc Ferrerský je nebeským přímluvcem pro tebe jako apoštola. Se skvělým výsledkem káže o svatosti Božích soudů. Přesvědčuje tě o důležitosti tvého občasného přemýšlení o posledním okamžiku své pozemské pouti, kdy se naposledy všechno rozhoduje o celé tvé věčnosti před Boží tváří.
Sv.Antonína z Florencie označuj za „rádce“ své moudrosti pro působení ve veřejném životě. Prakticky ti ji ukazuje, ale ne tak, že by se vydal do víru politiky, nýbrž osvícenou správou všech svěřených duší a věcí, a to jak v biskupském úřadě, tak i v řízení duší. Jeho život je stálým bojem proti pohodlí a nečinnosti. V jeho dílech najdeš důkaz, jak vysokého stupně dokonalosti a učenosti můžeš dosáhnout spořádanou a vytrvalou prací. Vzývej ho, a vyprosí ti dobrá vnuknutí a dobrou radu.
Sv.Jan je ti vzorem mučedníka pro Krista eucharistického a dokonalým příkladem služebníkem nejvyššího zástupce Páně na zemi.. Podstupuje mučednickou smrt za svou víru v přítomnost Pána Ježíše v Nejsv.Svátosti a v prvenství římského papeže nad celou církví obecnou. Utíkej se k němu hlavně tehdy, když se přičiňuješ anebo trpíš za obrácení bloudících duší a odpůrců Církve obecné v čele s papežem, a za úspěch křesťanských misií.
Jako dlouholetý novicmistr je ti sv.Ludvík Bertrand nebeským přímluvcem, ať máš svěřené nějaké duše k vedení, anebo tě takto někdo vede. Snaží se ti vštípit důvěru v Boha, ale zároveň i bázeň před přísnou spravedlností Boží. Modli se ke sv.Ludvíkovi, aby ti vyprosil u Pána spasitelnou Boží bázeň.
Sv.Pius V. je papežem, který podle změněných podmínek své doby osvíceně přetváří bohoslužbu a celou její skladbu, úspěšně hájí zájmy Církve sv. proti jejím mocným odpůrcům ve světě. Třebaže bere ohled na spravedlnost, přesto raději za zlé odplácí dobrem. Je horlivým ctitelem sv.růžence. Vyprošuj si jeho zvláštní nebeskou přímluvu při obraně Církve obklíčené nepřáteli a vytlačované z veřejného působení do soukromí. Kdekoli je Církev ohrožena také zevnitř, ať už necitlivostí představených k potřebám podřízených nebo zneužíváním svobody podřízených bez ohledu na představené, pros o pomoc sv.Pia. Jako člen řádu, který je hrdý na svou svobodomyslnost a značnou správní nezávislost řádu na sídelních biskupech, se v nepřehledných poměrech ucházej o nebeskou přímluvu tohoto světce, a sv.Pius ti ji neodmítne.
Sv.Anežka z Montepoltiano je ti vzorem dobré modlitby, a proto zvláštní přímluvkyní v tomto duchu. Když se Anežka modlí, průzračná rosa kane na její roucho, a místa, kde se modlí, zdobí nebe krásnými květy. Ta rosa vyznačuje čistotu srdce, se kterou přistupuje k modlitbě, a těmi květy ti Bůh dává najevo, jak je mu její modlitba milá. Nedovedeš dobře prožívat svou modlitbu, totiž se srdcem čistým od všech postranních myšlenek a hnutí? Chceš si osvojit takovou hlubokou modlitbu? Hledej pomoc a zvláštní přímluvu u svaté Anežky. .
Sv.Kateřina Ricci je ti jako terciáři či terciářce vzorem, jak máš sloučit svůj rozjímavý život s životem praktickým. Ačkoli žije v klášteře, přesto koná mnoho dobrého právě mimo klášter. Lidé záhy poznávají, že nehledá sebe, nýbrž jenom našeho Pána Boha. Proto ji mají ve velké úctě a vážnosti. Celé zástupy k ní přicházejí, aby jim pomohla a poradila. Je to tvá zvláštní nebeská přímluvkyně pro dar rady, kdykoli se nedovedeš správně a pohotově rozhodnout. Jako s každým, kdo se na ni obrací s prosbou o pomoc, tak i s tebou jedná podle tvého zvláštního osobního založení. Bere ohled na tvé vlastnosti a zvláštnosti tvého dosavadního života. Nechybíš, když se k ní budeš utíkat o radu a pomoc. jak bys měl okolo sebe apoštolsky konat skutky tělesného i duševního milosrdenství.
Bl.Hyacint Maria Cormier sice nedosahuje svou učeností žádné profesorské hodnosti na svém Angeliku, nicméně se ti stává nebeským přímluvcem dobrého příkladu, trpělivého naslouchání a věrnosti řádu.
Říkají mu patriarcha jednak proto, že jeho duchovních synů a dcer je nepřehledný zástup, jednak pro jeho snahu nechat se od Boha připodobnit k starozákonním patriarchům. Snaží se přiblížit Mojžíšovi svou mírností, Davidovi svou neohrožeností, Šalomounovi moudrostí, zejména v řádu, který ti dávám, dále Jeremiášovi svým žalem a slzami pro bloudící a nevěřící, Eliášovi svou horlivostí pro jejich spásu. S Boží pomocí se jako skála pro vznešenou stavbu Církve obecné snaží přiblížit Petrovi. Svou rozsáhlou kazatelskou a apoštolskou činností se snaží být druhým Pavlem. Dává se Pánu také svou trpnou službou, aby ho učinil druhým Janem s jeho čistotou a hlubokým rozjímavým životem. Kdykoli potřebuješ pomoci ve svém všestranném apoštolátu, obrať se k bl.Otci Cormierovi a vyprosí ti u Pána zvláštní pomoc.
III. Jaké mám, Otče Dominiku, povinnosti jako terciář? Jsou moje povinnosti dominikánského terciáře tak důležité, aby se o nich zvláště psalo?
Jejich důležitost vyplývá už z toho, co bylo dosud uvedeno o třetím řádu. Kvůli přehledu a důkladnému poučení uvažuj znovu: 1. o svém posvěcování času a jiných předepsaných pobožnostech, 2. o svém terciářském oděvu, 3. o svém terciářském duchu kajícnosti, 4. o své horlivosti v dobrých skutcích a 5. o svém dobrém příkladu.
1. Jaké jsou mé předepsané pobožnosti dominikánského terciáře?.
Jaký způsob posvěcování času mi, Otče Dominiku, jako zakladatel řádu Bratří kazatelů, ukládáš?
Původně je to vlastně jistý počet Otčenášů a Zdrávasů, které se jako každý řádný terciář se modlíš denně, s příslušnými dodatky jako Věřím v Boha, Sláva Otci, Kyrie eleison atd., jak se uvádí v řádových příručkách. K jitřním modlitbám a chválám se původně modlíš 27 Otčenášů a Zdrávasů, za každou malou hodinku, totiž za první, třetí, šestou a devátou 7 Otčenášů a Zdrávasů; k nešporám se původně modlíš čtrnáct Otčenášů a Zdrávasů, ke kompletáři či doplňku zase 7 Otčenášů a Zdrávasů.
Smím se modlit místo těchto Otčenášů a Zdrávasů raději hodinky Panny Marie?
Celou řadu století se to tak smíš modlit. Maria se odedávna modlí během dne 150 žalmů. Z tohoto původního kmene vyrůstá jako výhonek růženec. Proto také dostává název podle Panny Marie. Umožňuje ti to, třeba i jako prostému věřícímu, účast na chvalozpěvech a obecných přímluvách Církve svaté.
Mariánské hodinky se blíží modlitbě k posvěcování času čili bohoslužbě hodin. Modlitby obsažené v liturgii hodin jsou většinou vzaty z bohoslužby. Mohou ti přivést velice mnoho dobrého. Po Druhém vatikánském sněmu jsi k takovým modlitbám spolu s duchovními osobami výslovně pozván. Svatý Otec Pavel VI., v apoštolské konstituci, vyhlašující novou úpravu denní modlitby Církve, doporučuje slavit v kostele společnou denní modlitbu, jak pro tebe, kdo jsi duchovní osoba, tak pro tebe, kdo jsi křesťanský laik, ať jsi terciář nebo ne (IV,21-27). Pavel VI. zde výslovně doporučuje spojovat části liturgie hodin, jako chvály nebo nešpory se mší svatou, kromě neděle (VII,93-97). Bohužel, že je stále mnoho takových duší, které nechápou smysl všech těchto doporučení Svatého Otce a modliteb, ani nedovedou docenit jejich význam pro svou spásu a chválu Boží a Matky Páně. Působí-li ve světě odbojný šik nepřátel, který veřejně hanobí Boha, Pána Ježíše, Matku Boží, Církev svatou, je tím víc žádoucí přítomnost takového andělského sboru, který chválí Krista a jeho Matku Církve. Je škoda, že se jako křesťan ve světě neucházíš o tyto skvělé možnosti, které ti Církev po Druhém vatikánském sněmu nabízí. A nemenší je to škoda pro duchovní osoby, když staví umělé přehrady mezi mši svatou a denní modlitby Církve.
A co naopak? Smím jako terciář nahradit tradiční mariánské hodinky modlitbou posvátného růžence?
V jistých dobách se taková zvyklost rozšířila. Staré a směrodatné rukopisy a příručky třetího řádu poznamenávají, že je spolehlivější modlit se Otčenáše a Zdrávasy. Řehole třetího řádu mluví právě o nich. Ať jsi bratr nebo sestra třetího řádu, máš morální závazek modlit se mariánské hodinky, pokud to dokážeš. Růženec však se podobá mariánským hodinkám méně než onen určitý počet Otčenášů a Zdrávasů.
Je to pro mě jako člena řádu tak důležité, abych rozuměl doslova všemu, co se modlíme v denní modlitbě?
Je to nanejvýše žádoucí. Už svatý Tomáš ti připomíná, že se lépe modlíš, když rozumíš tomu, co se modlíš. Proto ti Církev po Druhém vatikánském sněmu nabízí denní modlitbu ve tvém mateřském jazyce. Ostatně by tě taková modlitba v mrtvém jazyce dost unavovala a nepřinášela by ti žádoucí účinek.
Je to jako v přirozeném životě. Více ti prospívá silný a zdravý vzduch, procházíš-li se ve volné přírodě nebo konáš-li při tom pohodlně své práce, než kdybys seděl v uzavřené, těsné kanceláři nebo cele a svědomitě každou chvíli bral přesně odvážené a odměřené léky a všelijaké léky k udržení zdraví. Tak i tvoje duše je více přístupná léčivému duchovnímu balzámu, který se skrývá v denní modlitbě hodinek, když volně a nenuceně sleduješ jednotlivé části modliteb, jakoby se procházela po květoucí a vonné louce, než kdyby úzkostlivě a křečovitě hledala smysl každého slovíčka a přitom se unavovala. K dobré denní modlitbě ti úplně stačí, když při modlitbě rozjímáš buď o té církevní době, kterou zrovna prožíváš (advent, půst, velikonoční čas, svatodušní čas), nebo rozjímáš-li o tom svátku, který právě slavíš. Samozřejmě, že smíš také, pokud to dovedeš, přemýšlet o tom žalmu, který se právě modlíš. Jsou žalmy chvály, děkovné, prosebné a kající. V tom duchu jednotlivých žalmů se můžeš jako terciář modlit. Znalci duchovního života nejvíce hodnotí tvou kajícnou modlitbu. Když se takto modlíš s Davidem, totiž právě jeho žalmy, obleč na sebe Davida, totiž jeho kajícného ducha a jako David pokoř i své tělo, v žíněném rouchu se posyp popelem. Máš-li příležitost a dost času, uděláš dobře, když si u každého žalmu připíšeš, o čem ten žalm vlastně jedná, nebo když si podtrhneš ten verš, který je jaksi hlavní v tom či onom žalmu. Pak máš hotovou kytici duchovních květů, z níž můžeš po celou modlitbu čerpat rajskou vůni dobré modlitby.
Jakým způsobem mám rozjímat, abych jako člen řádu žil v tvém duchu, Otče Dominiku?
Všechny způsoby či metody rozjímání, které ti doporučují učitelé duchovního života, jsou dobré. Jednomu se zamlouvá ta, druhému ona metoda. Dříve, než si zvolíš svůj způsob rozjímání, snaž se osvojit si více způsobů, aby sis nakonec zvolil pro sebe ten způsob, při kterém se ti nejsnáze rozjímá, nebo při kterém se ti zdařilo odstranit některou svou chybu či nectnost, nebo při kterém tvoje duše dojatě zakusila vliv rozjímavé modlitby. V tomto smyslu je tolik druhů rozjímavé modlitby, kolik je lidí. Dokonce lze říci, že i ty sám jako každý člověk můžeš používat mnoho způsobů rozjímavé modlitby sobě vlastních, abys podle rozličné duševní nálady mohl požívat více rozličných způsobů.
Jaký způsob rozjímání mám používat, když chci rozjímat co nejjednodušeji?
Napřed si přečti si něco buď Písma sv., nebo z Následování Ježíše Krista od Tomáše Kempenského, nebo ze života nějakého světce.
Potom srovnávej svůj život, své jednání, své oběti a utrpení, jakož i své myšlenky a řeči s přečteným, a s tím, co ti doporučuje kniha, co ti radí nebo předvádí ve svém životě ten který světec či světice, nebo s tím, co on činil nebo jaké utrpení a oběti podstupoval v takových okolnostech.
Nakonec se rozhodni, co chceš od této chvíle činit, čeho se chceš vyvarovat, který hřích chceš přemáhat a kterou ctnost začneš cvičit, kterou neřest přemáhat.
Hlavně si stanov určitou hodinu k rozjímání, třeba ráno nebo večer. Potom vždycky v tu hodinu s pevným předsevzetím rozjímej a nikdy to bez důležité příčiny neodkládej. Časově jasně neustálené rozjímání je skoro bez účinku.
Když se denně modlím růženec, nemusím už rozjímat nic jiného?
Tvoje každodenní rozjímání je k tomu, abys postupně a po pořádku, soustavně poznával náboženské pravdy, prohluboval si je, důkladně jim rozuměl, abys podle těch důkladně a správně poznaných a procítěných pravd uspořádal své nitro, své počínání, slova i skutky, i své snášení bolestí a utrpení. Když se modlíš růženec, sice také rozjímáš tyto pravdy, ale jsou to vždycky jen stejné pravdy. Navíc, ty pravdy v každém desátku jdou příliš rychle za sebou, takže si je nemůžeš dostatečně prohloubit. Růženec je ti tedy spíše jakýsi přehled základních pravd tvého náboženství a je jako prostředek k utvrzení rozjímání. Pokud není tvoje duše dost vycvičena v pohotovém rozjímání, nenajde tak snadno v růženci ty pravdy, jež jsou skryty v jednotlivých tajemstvích, a marně by se tedy namáhala. Doporučuji ti napřed rozjímat, třeba časně ráno, a potom se mezi dnem modlit růženec, aby tvá duše měla příležitost trochu se zase zotavit, vzpomenout si na ranní dobrá předsevzetí, obnovit je při růženci, a po celý den se oddávat přímluvě Matky Boží anebo setrvávat v duchu u nohou Ježíšových, u kříže, u svatostánku.
Není výjimka z tohoto pravidla?
Každé pravidlo má své výjimky. Výjimečně se smíš modlit růženec místo rozjímání.
Předně, když se snažíš rozjímat, ale nedaří se ti to. V tom případě se raději se modli růženec, než abys setrvával v nečinnosti a v rozmrzelosti až uplyne čas stanovený k rozjímání; -
Dále, když cítíš zvláštní půvab a jakousi přitažlivost k růženci. Boží milost se ti uděluje rozličnými způsoby. Stává se, že se Bohu zalíbilo otevřít skryté poklady moudrosti a milosti, uložené v růženci, pokorné a upřímné duši. Proto hleď poslechnout Božího hlasu a čerpej z toho pramene, který ti Bůh mu otevírá.
Konečně, když to žádají zvláštní okolnosti, třeba svátek Panny Marie Růžencové, říjen – růžencový měsíc.
Jak mám uvažovat o jednotlivých tajemstvích sv. růžence, abych se dobře modlil?
Když se chceš dobře modlit růženec, potřebuješ k tomu předně rozumět tajemstvím, dále se je snaž procítit a jinak si je vnitřně osvojit, a konečně si z nich vyber vybrat. si z nich to, co se pro tvůj stav zrovna nejlépe hodí.
Rozumět jednotlivým tajemstvím není snadné. Nejlépe jim porozumíš, kdo čteš a často si opakuješ evangelium, protože evangelium nejlépe podává život Pána Ježíše a Panny Marie.
Procítit, ale nejen procítit, nýbrž všestranně si vnitřně osvojit jednotlivé tajemství můžeš jedině tehdy, když ti to Bůh dá. Když tento dar od Boha obdržíš, zakusíš při modlitbě sv. růžence jakousi vnitřní rozkoš, blaho a spokojenost, které se ti rozlévá v duši.
Vyber si z každého tajemství to, co se právě pro tvůj duševní stav i tvé okolnosti hodí. To dovede málokdo. Mnohý si dovede každou tu pravdu podávanou tajemstvím rozložit, chápe ji, rozumí jí, ale nedovede si z ní vzít to, co mu ta pravda podává pro jeho duši. Málokdo si dovede říci: toto tajemství chce, abych odložil tuto chybu, nebo abych se cvičil v této ctnosti. Kdo si chceš osvojit tohle čerpání příznivých podnětů pro tvůj život z růžencových tajemství, tak musíš napřed jednotlivé tajemství znát, ale nejen pamětí a rozumem, lidově řečenou hlavou, nýbrž také srdcem, čili musíš mít ve svém nitru velikou a neustávající žádostivost po dokonalosti.
Když takto velice a vytrvale toužíš po tom, abys poznal duchovní život, abys byl Pánu Ježíši milý, abys žil jenom pro něho, takže na nic jiného tolik nemyslíš, za nic jiného tolik neprosíš, a pro nic jiného nekonáš tak tvrdá pokání před křížem, pak ti Bůh jistě pomůže. Potom ti při rozjímání nejenže zjeví i ty nejjemnější a nejvyšší záhyby věčných pravd, nýbrž ti také dá najevo, co se z nich hodí pro tvou duši, abys dosáhl svatosti, po níž toužíš.
Čeho si mám při jednotlivých tajemstvích zvláště všímat?
Když toužíš po pokroku svého vnitřního života, sleduj hlavně tu vnitřní, důvěrnou stránku každého tajemství. Uvažuj, co je pohnutkou, že Kristus jedná právě tak, jak jedná a ne jinak? Co je vnitřní pohnutkou počínání Panny Marie? - Když si to náležitě uvědomíš, tak nalézáš samotné jádro tajemství, tajemné hlubiny evangelia.
Když si mám tedy osvojovat ducha modlitby, stačí mi k tomu těch několik okamžiků, co rozjímám nebo co se modlím růženec?
To nestačí. Snaž se modlit po celý den, podle slov Páně, že vždycky je třeba se modlit a neustávat. Toto přikázání plníš tím, že si zvykáš vždy a všude myslit na Boží přítomnost.
Jak mohu ustavičně myslet na Boží přítomnost?
Snaž se myslit na to, že Bůh vše vidí, že Bůh je ti vzorem a že Bůh je tvým pomocníkem.
Bůh vidí všechno. On vidí až na dno tvé duše, a zná tě lépe, než ty znáš sebe. To vtiskuje tvé duši nejen spasitelnou bázeň před každým hříchem, nýbrž i touhu jemu líbit se Bohu.
Bůh je tvým vzorem. Bůh je nejdokonalejší. A ty máš být dokonalý nejen jako člověk, ale jako Bůh. Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec. Snaž se o tom neustále přemýšlet. Tak máš ustavičně pamatovat na Boží svrchovanou dokonalost. Podřizuj se Boží dokonalosti. Vylučuj kvůli tomu všechno, co tě ruší - tělo, svět a ďábel. Utlum okolní světské rušivé činitele – odcházej často do ústraní. Odejdi z působnosti ďábla – hledej ústraní v Božím domě, aby ses mu ubránil silou víry. Umrtvuj své tělo a kajícně se před Bohem pokořuj. Tak se snaž, aby ses stal jedinečným a neopakovatelným, zkrátka originálním obrazem Boží dokonalost v každé myšlence a slově, v každém skutku, ale i v každé dobrovolně ochotně přinesené oběti a podstoupené bolesti.
Bůh je tvůj pomocník. Je milosrdný. Nejenže ví o každém tvém hnutí, myšlence, touze a přání, nýbrž s tebou lidsky cítí, protože je vtělený. Nespokojuje se s tím, že nad tebou neustále bdí s otcovskou péčí a že tě učí svým příkladem. Jde ti na pomoc jako tvůj Bratr a Spasitel, abys dobře a lehce vykonal práci a přinesl oběti, které od tebe žádá. A právě tato úvaha je vydatnou oporou tvé slabé a bojácné duši, a také pevnou a milou útěchou.
Kdykoli se myšlenkově vzdaluješ Bohu nebo tě něco od těchto myšlenek odvádí, připomeň si, že v Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme, zkrátka že jsi ponořen do Boha, a nemůžeš z Boha nikam vypadnout, ledaže by ses dopustil hříchu. Tak i tvé úsilí ustavičně se vyvarovat hříchu je doprovodem tvého myšlení na Boží přítomnost.
Co si myslíš, Otče Dominiku, o duchovní četbě? Potřebuji jako terciář něco číst obzvlášť?
Ovšemže potřebuješ, protože duchovní vzdělávání osvěcuje tvou duši, učí tě rozumět základním zásadám ctností a vede tě k tomu, jak máš jednotlivé ctnosti cvičit za různých okolností, v nichž se ocitáš. Je však důležité, aby sis duchovní četbu uspořádal, chceš-li se stát četbou zdokonalit nejen po stránce svých vědomostí, ale i po stránce svých ctností a upevnění a posílení vůle k apoštolátu, k hlásání evangelia i k oběti. Pravidelně čti Písmo svaté, životy svatých našeho řádu, díla našich světců a světic, zejména sv.Tomáše.
Nečti mnoho najednou, nýbrž soustavně po menších dávkách, někdy více, jindy 'méně, podle toho, co čteš. Líbí li se ti některá myšlenka, zdrž u ní déle, uvažuj o ní, nech ji působit nejen na svůj rozum a snaž se ji zapamatovat, ale i na svou vůli, aby sis utvrdil důvody pro své jednání i pro své snášení bolesti a utrpení. Teprve pokračuj dál.
Kdy a jak mám jako terciář zpytovat svědomí?
Zpytování svědomí a rozjímání jsou sice různé věci, jak dle jména, tak i dle cíle a způsobu. jakým se konají, ale přece patří jaksi k sobě. Doplňují se a pomáhají ti zdokonalovat se v duchovním životě. Rozjímání posvěcuje začátek tvého dne (konej je obyčejně ráno), a zpytování svědomí posvěcuje každý den tvé poslední okamžiky. Při rozjímání uvažuj o věčných pravdách a činíme praktické předsevzetí, jak se při té neb oné příležitosti zachováš, aby ses cvičil v některé ctnosti. Při zpytování zase zkoumej své vykonané skutky, podstoupené oběti, bolesti a utrpení, svá slova i své mlčení, svou bezmyšlenkovitost i své myšlenky za celý den a od nich povznes ducha k věčným pravdám. Mysli na svou ubohost, na svou přibližující se smrt, na Boží milosrdenství. Hlavní věcí při tom je, aby ses za své hříchy, neřesti a slabosti zastyděl, litoval jich, konal za ně pokání před Bohem, kterého v modlitbě prosíš za odpuštění a o pomoc. Čím víc se přitom před Bohem pokořuješ, tím spíš ti přichází Bůh na pomoc. Na konec si vždycky vzbuď v srdci důvěru Boží v pomoc, takovou důvěru, s jakou přicházíš jako dítě před spaním ke svým rodičům a prosí, aby mu odpustili, čím je snad ten den zarmoutilo přijde, odprosí a s důvěrou, že mu rodiče odpustí, a ukládá se ke klidnému spánku.
Neznáš ještě jiné zpytování svědomí?
Znám ještě trojí zpytování svědomí. Je to jakési zvláštní čili dílčí zpytování.
Časně ráno můžeš konat kratičké zpytování s ohledem na předcházející dny, a s výhledem na předsevzetí do nadcházejícího dne. Jistě víš, co tě dennodenně obvykle čeká. Tak podle běžného rozdělení svých povinností můžeš předvídat, s jakými lidmi se sejdeš, do jakých dobrých nebo zlých okolností přijdeš, co se od tebe bude vyžadovat, abys řekl, vykonal nebo vytrpěl. Proto si můžeš předem umínit, jak se při tom zachováš. Pros Boha o sílu.
Po poledni je dobře, když se krátce - několik okamžiků - zamyslíšš, jak uplynulo pro tebe dopoledne, zda jsi byl věrný svému předsevzetí. Při tom se vzpomeň na Boží přítomnost a pros o pomoc při vytrvání v dobrém předsevzetí.
Když se horlivě cvičíš v nějaké ctnosti, uděláš dobře, když večer při všeobecném zpytování svědomí věnuješ několik okamžiků také zrovna této ctnosti. Zkoumej, zda ses proti ní neprovinil, a zda ses v ní věrně cvičil.
Co si mám, Otče Dominiku, jako terciář pamatovat o svátosti smíření?
Svátost smíření neboli svátost pokání či zpovědi v tobě posiluje kajícného ducha. Snaž se přistupovat ke svátosti smíření pravidelně a často. Nejde jen o tvé očišťování od hříchů, ale také o tvé posvěcování, o tvůj duchovní růst, o posilování tvého kajícného ducha jako dominikánského terciáře. Při každé nově přijaté svátosti smíření se tajemně prohlubuješ jako nádoba pro Ducha svatého, takže ho může pokaždé přijmout víc než předtím.
Zvol si trvalého zpovědníka a nepřecházej od jednoho ke druhému. Při vyznání hříchů uváděj nejen své těžké hříchy, nýbrž i lehké hříchy, a jak časté je tvé upadání do nich, ale i za jakých okolností do nich upadáš.
Vyznávej i každé své vnitřní nesprávné hnutí mysli, hlavně pokud jde o to, jak čistý nebo hříšný byl při tom tvůj úmysl.
Uváděj i to, čím jsi dával nebo mohl dát pohoršení jiným terciářům, ale také ostatním lidem, třeba i hledajícím, jak slovy, tak skutky které jsi měl vykonat.
Vyznávej, zda jsi ten či onen dobrý skutek opomenul vykonat z pohodlnosti, zbabělosti či z lehkomyslnosti.
Žaluj na sebe také to, zda jsi mlčel, když jsi měl pozvednout hlas na obranu Církve, řádu, papeže, biskupa, kněze, bližního ohroženého na majetku nebo pomluvou.
Vyznávej, zda jsi nenaslouchal řečem a pomluvám lidí v okolí nebo ve sdělovacích prostředcích, a pohotově jsi je nezarazil, ba zda jsi je dál neopakoval a nešířil, a nebudil tak ještě další pohoršení.
Uváděj také, zda jsi se jako člen třetího řádu čili kajícího voje Kristova nezdráhal mlčky a pohotově vzít na sebe, zkrátka vytrpět nějaké příkoří, podstoupit utrpení, snášet bolesti za sebe i za obrácení bloudících, a proč – ze své pohodlnosti, změkčilosti, lhostejnosti, pýchy? Jak jsi splnil minulé pokání?
Vyvaruj se rozčilení a zmatku, když se zdá, jako bys nemohl hned vzbudit upřímnou lítost nad svými hříchy a chybami.
Řiď se doslovně a věrně tím, co ti radí zpovědník. Pamatuj, že i sebe kratší rada ve sv. zpovědi udělená má neobyčejnou důležitost a působivost, protože je spojena s touto svátostí pokání.
Vykonávej uložené pokání co nejdříve, usebraně, v duchu kajícnosti a pečlivě.
Pros o generální absoluci v ty dny, kdy se obyčejně uděluje.
Jak mám jako dominikánský terciář růst v duchu kajícnosti?
Předně přistupuj ke svátosti smíření čili pokání pravidelně, a to častěji než ostatní věřící. Důsledně prožívej všechny části svátosti smíření, včetně posledního úkonu, kterým je zadostiučinění, kterým se tvoje svátostné pokání dovršuje. Úkony tvého zadostiučinění jsou známkou tvého osobního závazku, který bereš před Bohem na sebe, abys začal nový život. Ukazují ti, že po rozhřešení můžeš spojit vlastní umrtvení těla a duše, které si sám uložíš nebo je aspoň přijmeš, s utrpením Ježíše, které ti odpuštění vydobývá. Ukazují ti také, že po rozhřešení v tobě zbývá něco z temnoty jako poranění způsobené hříchem, nedokonalost lásky v pokání, ochablost duševních schopností, v nichž dosud žije jakési nakažlivé semeniště hříchů, proti němuž musíš vždy bojovat umrtvením. To je známka tvého pokorného a upřímného zadostiučinění.
Navykni si přidávat k pokání uloženému zpovědníkem ještě nějaké své vlastní pokání. K uplatňování prostředků k podpoře pokání můžeš docházet jak starými způsoby, tak novými, včetně dialogu. Kromě modliteb a pokání za sebe mysli ještě na ostatní. Na světě je mnoho hříšníků, odloučených bratří, bloudících a hledajících, pro které je Krev Páně prolévána nadarmo. Modli se za jejich obrácení, ale také pro to něco vykonej, snášej, obětuj, vytrp, obětuj almužnu, mši svatou, a kde končí tvé síly k jednání, následuj Pana Ježíše, a konej před Bohem pokání postem a umrtvováním těla za bloudící a hledající. Kromě toho je i mnoho těch, kteří už opustili svět a jejich duše trpí v očistci. Také za ně se modli, obětuj za ně mše svaté a konej za ně pokání. Lidstvo stále trpí válkami, terorismem zoufalých, bídou, hladem, umělou sterilizací pomocí antikoncepce, násilným přerušováním přirozeně počatého života. Také zde je místo pro tvou modlitbu a k tvému zapojení se do tohoto úsilí jednáním obráceným navenek i dovnitř – postem, umrtvováním těla. Nepředváděj se přitom, ať nejsi pro svou kajícnost obdivován a tak pokoušen k zbožné pýše farizeje, nýbrž konej pokání v ústraní a bez okázalosti.
Co si mám jako terciář pamatovat o svatém přijímání?
V řádu bratří Kazatelů se odedávna se věnuje péče úctě k Nejsv. Svátosti, jednak proto, že je nejvznešenějším tajemstvím naší sv. víry, jednak že někteří svatí tohoto řádu vynikají neobyčejnou úctou k Nejsv.Svátosti, zejména bratr Tomáš Akvinský. Jako terciář řádu kráčej ve stopách Andělského učitele. Chceš-li však - jako sv.Tomáš - nalézt v Nejsv.Svátosti takovou sílu a radost, řiď se těmito pokyny:
Předně se snaž, ať v srdci netrpíš náklonností k nějakému všednímu hříchu, ani ne k roztržitosti, protože náchylnost ztěžuje tvé účinné sv.přijímání, víc než se zdá na první pohled.
Dále se připrav k svatému přijímání. Už v předcházející večer nějakým sebezapřením, úkonem kajícnosti nebo obětí, protože Nejsv.Svátost je památka na utrpení Páně.
Při sv. přijímání se řiď myšlenkami a city, jež právě tvoří tvůj duševní stav. Pokud si přitom uvědomuješ dobrodiní, jehož se ti dostává, tak si vzbuzuj a udržuj cit vděčnosti. Pokud si právě vzpomínáš na své hříchy, lituj jich, pokořuj se před Bohem. Trpíš-li nějak, pros o sílu a trpělivost. Prostě do ničeho se nenuť, nýbrž pokaždé navazuj na svůj okamžitý duševní stav..
Po sv.přijímání odcházej k bočnímu oltáři nebo do odlehlé kaple, k pokojnému díkůvzdání. Toto díkůvzdání je přijetím u nebeského dvora, a je nejvhodnějším okamžikem, kdy si můžeš vyprosit, co potřebuješ pro duši i pro tělo, pro sebe i pro jiné. Po celý den si pamatuj na to, že byl u stolu Páně a máš být jako živý příbytek Páně. To tě uchrání od mnoha poklesků;
Se svatou horlivostí přistupuj společně s ostatními terciáři ke stolu Páně o svátcích řádových svatých a světic, potom v ty dny, kdy se slaví jednotlivá růžencová tajemství, a konečně o svátcích svatých apoštolů, kteří jsou sloupy naší svaté víry a mají být zvláštními vzory jako terciáře řádu, zvláště apoštolského. Konečně uspořádej svůj život, myšlenky, city, řeči a skutky, i podstoupené oběti, abys měl všechno prodchnuto podobnými city, jaké zakouší tvůj Bratr a Spasitel v onen okamžik, když se rozhoduje, že za tebe obětuje své Tělo a prolije svou svatou Krev, a že ti nechává své Tělo na památku v nejsvětější Svátosti. Jaké to byly pocity, to znáš z Písma svatého: vroucí přání, oslavit Boha, touha po oběti za tebe uprostřed ostatních hříšníků lidstva.
Jak se mám jako terciář cvičit ve ctnostech? Nestačí k posílení mých ctností, když se za to pomodlím a poprosím o tvou přímluvu, Otče Dominiku, a o přímluvu ostatních řádových svatých a světic?
Modlitba je nesporně mocný prostředek tvého duchovního růstu, ale nenahrazuje ani tvé jednání, ani tvé oběti. Růst ve ctnostech vyžaduje přemáhat jejich opak a pozitivně je budovat. Opakem pokory je pýcha, opakem lásky je nenávist, opakem víry je nevíra, opakem naděje je zoufalství. Tyto neřesti musíš s Boží pomocí vyprošovanou v modlitbě přemáhat, abys na jejich místě mohl s Boží pomocí vyprošovanou v modlitbě pozitivně budovat ctnosti.
Když chceš růst v pokoře, musíš jednak přemáhat její opak –pýchu, jednak se skutečně pokořovat a tak růst v pokoře.
Jak mám jako terciář růst v pokoře? Jak se mám pokořovat a umrtvovat či snášet ponížení a pokoření?
Sleduj vzorné příklady pokory Pana Ježíše, zvláště jeho svatého Dětství a a jeho Utrpení od Zeleného čtvrtku přes Velký Pátek k Bílé sobotě. Dále sleduj Pannu Marii a svaté. Pročítej Písmo svaté a životy svatých a najdeš mnoho vzorů. Dále ochotně přijímej podřadnou službu pro druhé, kteří ji nejvíc potřebují, jako hledající, nemocní, opuštění, staří. Světice jako svaté Zdislava, Kateřina Sienská, Kateřina z Ricci, Růžena z Limy nejenže pečují o nemocné a ošetřují je, nýbrž se k nim sklánějí s takovou láskou a pokorou, že to působí otřesně překvapivě i na zbožné duše, když třeba svatá Zdislava líbá vředy nemocných nebo se svatá Kateřina vydává mezi morově nakažené.
Dále konej posty v pátek nebo i ve středu, ale vždy tak, aby nedošlo k trvalému poškození tvého zdraví nebo ohrožení života. To platí i pro všechny ostatní způsoby takového umrtvování a pokořování těla ve dnech velkého ponížení Páně, totiž ve čtvrtek, pátek a v sobotu, jak o tom čteš v životech svatých.
+++
Zprávy: Ve dnech 11.března - 25.března se koná v Brněnském angeliku SETKÁNÍ MEZI UMĚNÍM. Setkáme se s výsledky tvůrčí činnosti skupiny mladých nazvané SLEPÝŠI. Nevidomí sochaři podle vedením manželů Axmanových průkopnicky ukazují světu, tápajícímu v moderní krizi, nové obzory. Denně od 17,00 do 20,00 hod., v neděli od 9,30 do 20,00 hod.
+++
Vydává: První sdružení přátel bl.Hyacinta M.Cormiera O.P.v Brně, IČ: 70824118, Tel.: 737857272, TISK:OLPRINT, Bank. spojení: ČS Brno -2024711359/0800, Konst.symb.:8, Var.s.:2012, Název účtu: První sdružení přátel bl.Hyacinta M.Cormiera O.P., www.cormierop.cz, _____________________________________