DUBEN 2012

 

Ročník XVIII., číslo 4.                                                                                                                             duben 2012

Sv.Ludvík Maria Grignion z Montfortu

O PRAVÉ ODDANOSTI K PANNĚ MARII

ÚVOD

Ježíš Kristus přišel na svět skrze přesvatou Pannu a skrze ni má také ve světě kralovat.

Maria byla za svého života ve velkém ústraní, a právě proto ji Duch svatý a církev nazývají Alma Mater... Matkou skrytou a tajemnou. Její pokora byla tak hluboká, že neměla na zemi mocnější a ustavičnější zalíbení, než být neznáma sama sobě i všemu tvorstvu, aby byla známa jenom samému Bohu. Bohu, aby ji vyslyšel v jejích prosbách, které k němu vznášela v prostotě a pokoře, se zalíbilo skrýt ji při jejím početí, při jejím narození, v jejím životě, v jejích tajemstvích, v jejím vzkříšení i nanebevzetí zrakům všech lidských tvorů. Ani její rodiče ji neznali a andělé se často ptali jeden druhého: „Kdo je ta bytost?“, protože Nejvyšší jim ji skrýval, nebo když jim něco o ní zjevoval, skrýval jim o ní neskonale víc. Bůh Otec svolil, aby za svého života neudělala žádný zázrak, aspoň který by vešel v obecnou známost, i když jí dal k němu moc. Bůh Syn svolil, aby skoro nic nepromluvila, třebaže s ní sdílel svoji moudrost. Bůh Duch svatý svolil, aby apoštolové a evangelisté o ní mluvili jenom velmi málo a jenom tolik, co bylo nezbytné k poznání Ježíše Krista, třebas byla jeho věrnou nevěstou.

Maria je vynikajícím veledílem Nejvyššího, jehož známost a vlastnictví si vymínil. Maria je obdivuhodnou Matkou Synovou, kterou se mu zalíbilo ponižovat a skrývat za jejího života, aby podporoval její pokoru, když o ní mluvil jménem žena jako o cizince, třebaže ve svém srdci si jí vážil a miloval ji víc než všechny anděly a lidi. Maria je studnicí a věrnou nevěstou Ducha svatého, do níž vstupuje toliko On. Maria je svatyní a místem spočinutí Nejsvětější Trojice, kde Bůh přebývá velkolepěji a božštěji než na kterémkoli místě všehomíra, nevyjímaje jeho příbytku nad cherubíny a serafíny, a není dovoleno žádnému tvoru, byť byl sebečistší, aby tam vstoupil bez veliké výsady.

Pravím se svatými: Maria je pozemským rájem nového Adama, do kterého se vtělil působením Ducha svatého, aby tam činil nepochopitelné zázraky. To je veliký a božský svět Boží, ve kterém jsou nevýslovné krásy a poklady. To je velkolepost Nejvyššího, do které skryl, jako do svého lůna, svého jediného Syna a v něm vše, co je nejvýbornější a nejvzácnější. Ach, kolik velikých a skrytých věcí vykonal tento mocný Bůh v tomto obdivuhodném tvoru; jak ona sama musí říci přes svou hlubokou pokoru: Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Svět je nezná, poněvadž toho není schopen a hoden.

Svatí řekli obdivuhodné věci o tomto „svatém městě Božím“ a sami přiznávají, že nikdy nebyli tak výmluvní a tak rádi, jako když mluvili o ní. Volají, že výši jejích zásluh, které navršila až k trůnu Božství, nelze dohlédnout, že šíři její lásky, rozsáhlejší než celá země, nelze změřit, že velikost její moci, kterou má i na samého Boha, nelze pochopit, a konečně že hloubku její pokory, všech jejích ctností a milostí, které jsou propastí, nelze prozkoumat. Ó, vznešenosti nepochopitelná! Ó, šíře nevýslovná! Ó, velikosti nezměrná! Ó, propasti neproniknutelná!

Po všechny dny od začátku až na konec země, v nebesích nejvyšších, v propastech nejhlubších všechno káže a všechno rozhlašuje podivuhodnou Marii. Devatero kůrů andělských, lidé všech rodů, všeho věku, všech povolání, všech náboženství, dobří i zlí, ba i ďáblové musí ji nazývat blahoslavenou, ať ze své vůle či proti své vůli, mocí pravdy. Všichni andělé v nebesích, jak říká sv. Bonaventura, volají k ní bez ustání: Svatá, svatá, svatá Maria, Rodičko Boží a Panno. Denně jí přednášejí nesčíslněkrát andělské pozdravení Zdrávas Maria a padají před ní na tváře a žádají o milost, aby je poctila nějakými svými rozkazy. I svatý Michael, praví svatý Augustin, ačkoli je knížetem celého nebeského dvora, je nejhorlivější v různých poctách a nejhorlivěji k nim nabádá, stále dychtivě očekává, až se mu dostane cti, aby šel na její slovo pomoci některému z jejích služebníků.

Všechna země je plná její slávy, zvláště u křesťanů, kteří ji pokládají za strážkyni a ochránkyni v mnoha královstvích, krajích, diecézích a městech. Kolik je katedrál zasvěcených Bohu pod jejím jménem! Není kostela bez jejího oltáře, není krajiny ani okresu, kde by nebyl nějaký její milostný obraz, u něhož všechny nemoci jsou uzdravovány a získávají se velké dary. Tolik bratrstev a sdružení k její cti! Tolik řeholních řádů pod jejím jménem a pod její ochranou! Tolik bratří a sester všech družin, tolik řeholníků a řeholnic, kteří rozhlašují její chválu a zvěstují její milosrdenství! Není dítěte, které by ji nechválilo, žvatlajíc Zdrávas Maria; sotva se najde hříšník, který by i ve své zatvrzelosti neměl k ní jiskřičku důvěry! Ba není ani ďábla v pekle, který by ji neměl v úctě, protože se jí bojí.

Potom se musí opravdu říci se svatými: Maria nebyla ještě dost chválena, velebena, uctívána a milována, a dost se jí nesloužilo. Potom je třeba říci s Duchem svatým: „Všechna sláva dcery královské je uvnitř“; jako by všechna vnější sláva, kterou jí o závod vzdává nebe a země, nebyla ničím proti slávě, které se jí dostává uvnitř od Stvořitele, a která nemůže být poznávána slabými tvory, kteří nemohou proniknout tajemství Králových tajemství.

Potom je třeba zvolat s Apoštolem: Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do lidského srdce nevstoupilo. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani lidské srdce nepojalo tolik krás, velikostí a znamenitostí Marie, zázrak zázraků milosti, přírody a slávy. Chcete-li chápat Matku, praví jistý svatý, chápejte Syna, protože Ona je důstojnou Matkou Boží: „Zde ať umlkne každý jazyk.“

Mé srdce mi řeklo do péra všechno, co jsem právě napsal se zvláštní radostí, abych ukázal, že Bohem vyvolená Maria byla až dosud neznámá a že je to jedna z příčin, proč Ježíš Kristus není vůbec znám, jak by bylo třeba. Přijde-li tedy, jak je jisté, poznání a království Ježíše Krista na tento svět, bude to jenom nezbytným důsledkem poznání a kralování přesvaté Panny, která ho porodila světu poprvé, a to způsobí, že plný slávy přijde podruhé.

 

ČÁST PRVNÍ: ODDANOST K SVATÉ PANNĚ JE NEZBYTNÁ

Uznávám s celou církví, že Maria je pouhý tvor vyšlý z ruky Nejvyššího, a proto ve srovnání s Jeho nekonečnou velebností, je méně než prach nebo spíše není vůbec nic, protože On jediný je Ten, který je, a proto tento veliký Pán, vždy nezávislý a sám sobě dostačující, neměl a nemá naprosto zapotřebí svaté Panny, aby se naplnila jeho vůle a ukázala jeho sláva. Není mu třeba nic než chtít, aby učinil všechno.

Přece však říkám: když přijímáme věci tak, jak jsou a chtěl-li Bůh od chvíle, kdy vytvořil svatou Pannu, skrze ni začínat a dokonávat svá největší díla, je nutno věřit, že po všechny věky nijak nezmění své řízení, neboť je Bůh a nemění nic ve svém myšlení ani ve svém řízení.

 

I. PRINCIPY

1. BŮH SI VYVOLIL MARII PRO SVÉ VTĚLENÍ

Bůh Otec dal svého jediného Syna světu jen skrze Marii. Ať vysílali patriarchové sebevíce vzdechů, ať vznášeli proroci a svatí Starého zákona po čtyři tisíce let sebevíce proseb za tento poklad, jenom Maria si ho zasloužila a nalezla milost před Bohem silou svých modliteb a vznešeností svých ctností. Svět nebyl hoden, praví svatý Augustin, přijmout Božího Syna přímo z Otcových rukou; dal ho Marii, aby ho svět přijal skrze ni - se Syn Boží stal člověkem pro naše spasení, ale v Marii a skrze Marii. - Bůh Duch svatý vytvořil Ježíše Krista v Marii, ale teprve, až ji požádal o svolení jedním z prvních vyslanců svého dvora.

Bůh Otec svěřil Marii tolik své plodnosti, kolik čistý tvor jí byl schopen, aby jí dal možnost zrodit svého Syna a všechny údy jeho mystického těla. Bůh Syn sestoupil do jejího panenského lůna jako nový Adam do pozemského ráje, aby v ní našel své zalíbení a v ní tajně konal divy milosti.

Bůh, který se stal člověkem, nalezl svou svobodu, když se viděl uvězněn v jejím lůně. Dal zazářit své síle, když se nechal nosit touto požehnanou Pannou. Nalezl svoji slávu a oslavu svého Otce, když skryl svou nádheru všem tvorům zde na zemi, a když ji odhalil pouze Marii. Oslavil svou nezávislost a velebnost tím, že závisel na této pokorné Panně ve svém početí, ve svém narození, ve svém obětování v chrámě, ve svém skrytém třicetiletém životě až do své smrti, při níž měla být, protože s ní chtěl vykonat jen tutéž oběť a s jejím svolením být obětí věčnému Otci, jako jí byl kdysi Izák se svolením Abrahámovým, aby se stala Boží vůle. Ona ho kojila, živila, šatila, vychovala a za nás obětovala.

Ó, podivuhodná a nepochopitelná závislost Boha, kterou Duch svatý nemohl pominout mlčením v evangeliu, aby nám ukázal její cenu a nekonečnou slávu, třebaže nám skryl všechny podivuhodnosti, které tato vtělená Moudrost vykonala za svého skrytého života! Ježíš Kristus vzdal více slávy Bohu, svému Otci, poddaností své Matce po třicet let svého života, než by jí byl vzdal, kdyby obrátil celou zem největšími zázraky. Jak vznešeně oslavujeme Boha, chceme-li se mu líbit, když se podrobujeme Marii podle příkladu Ježíše Krista, našeho jediného vzoru!

Pozorujeme-li blíže další život Ježíše Krista, vidíme, že si přál začít své zázraky prostřednictvím Marie. Tak posvětil svatého Jana v lůně jeho matky svaté Alžběty slovem Mariiným. Jakmile promluvila, Jan byl posvěcen a to je první a největší zázrak v řádu milosti. Na pokornou prosbu Mariinu proměnil na svatbě v Káni vodu ve víno a to je jeho první zázrak v řádu přirozeném. Začal a stále konal zázraky skrze Marii a bude je činit až do konce věků skrze Marii.

Bůh Duch svatý, který je neplodný v Bohu, to znamená, že neplodí žádnou jinou božskou Osobu, stal se plodným skrze Marii, s níž se zasnoubil. S ní, v ní a z ní zplodil své veledílo, kterým je Bůh, učiněný člověkem; skrze ni plodí po všechny dny a bude plodit až do konce světa předurčené údy této velebné Hlavy. Proto čím více nalézá v duši Marii, svou drahou a nerozlučnou nevěstu, tím účinněji a mocněji zplodí Ježíše Krista v té duši a tu duši v Ježíši Kristu.

Tím nechci říci, že svatá Panna dává Duchu svatému plodnost, jako by ji neměl, neboť tím, že je Bůh, má schopnost plodit jako Otec a Syn, třebaže ji neuvádí ve skutek tím, že neplodí žádnou jinou božskou Osobu. Chci ale říci, že Duch svatý prostřednictvím svaté Panny, kterou rád chce použít, třebaže naprosto jí není zapotřebí, projevuje svou plodnost, když plodí v ní a skrze ni Ježíše Krista a jeho údy. Je to tajemství v řádu milosti, neznámé i nejučenějším a nejduchovnějším křesťanům.

 

2. BŮH POČÍTÁ PŘI POSVĚCENÍ DUŠÍ S MARIÍ

Způsob, jakým tři Osoby Nejsvětější Trojice řídily vtělení a první příchod Ježíše Krista, zachovávají po všechny dny neviditelně v církvi svaté a budou zachovávat až do dovršení věků i při posledním příchodu Ježíše Krista.

Bůh Otec shromáždil všechny vody a nazval je mořem; shromáždil všechny své milosti a nazval je Marií. Tento Bůh má přebohatý poklad nebo sklad, ve kterém je ukryto vše, co je krásné, skvělé, vzácné a drahocenné, i jeho vlastní Syn. Tento nesmírný poklad není nikdo jiný než Maria, kterou svatí nazývají pokladem Páně, z jehož plnosti jsou lidé obohaceni.

Bůh Syn svěřil své Matce všechno, co získal svým životem a svou smrtí, své nekonečné zásluhy a své obdivuhodné ctnosti, a učinil ji pokladnicí všeho toho, co mu dal Otec dědictvím. Jejím prostřednictvím převádí své zásluhy na své údy, dává své ctnosti a rozděluje své milosti. To je tedy jeho tajemný průplav, jeho vodovod, jímž sladce a bohatě propouští své milosrdenství.

Bůh Duch svatý svěřil Marii, své věrné Nevěstě, své nevýslovné dary a vyvolil ji za rozdavatelku všeho, co má. Tak Maria rozdává komu chce, kolik chce, jak chce a kdy chce, všechny dary jeho milosti, a žádný nebeský dar lidé nedostávají tak, že by neprošel jejíma panenskýma rukama. Taková je totiž vůle Boha, který chtěl, abychom všechno měli v Marii. Takto má být obohacena, vyvýšena a uctěna od Nejvyššího ta, která se ochuzovala, ponižovala a skrývala až na dno nicoty svou hlubokou pokorou po celý svůj život. To je smýšlení církve a svatých Otců.

Kdybych mluvil k osvícencům dneška, pak všechno, co říkám prostě, bych dokazoval široce z Písma svatého a Otců, ze kterých bych uváděl latinská místa i s mnoha jadrnými důvody, které lze číst ve spisu důstojného otce Poiré „Trojitá koruna svaté Panny“. Protože však mluvím zvláště k lidem chudým a prostým, kteří mají dobrou vůli a více víry než zástupy učenců, věří prostěji a s větší zásluhou, spokojím se tím, že jim prostě prohlásím pravdu, nebudu se zdržovat všemi latinskými citáty, kterým nerozumějí. Několik jich však přece jen uvedu, ale nebude jich mnoho. Postupme však dále. Protože milost zdokonaluje přirozenost a sláva dovršuje milost, je jisté, že náš Pán je i v nebi právě tak Synem Mariiným, jako jím byl na zemi, a že si také proto uchoval poddanost a poslušnost nejdokonalejšího dítěte vůči nejlepší matce. Je třeba dbát na to, abychom touto závislostí nerozuměli nějaké snížení nebo nedokonalost v Ježíši Kristu. Neboť Maria, která je nekonečně pod svým Synem Bohem, neporoučí mu tak, jako by poroučela matka zde na zemi svému dítěti, které je jí podřízeno. Maria, která je zcela v Bohu přetvořena milostí a slávou, která přetvořuje všechny svaté, si nežádá, nechce a nečiní nic, co by bylo proti věčné a nezměnitelné Boží vůli. Když tedy čteme ve spisech svatého Bernarda, Bernardina, Bonaventury aj., že na nebi i na zemi je všechno až na samého Boha podrobeno svaté Panně, tak se tím říká, že autorita, kterou jí Bůh dal, je tak velká, že snad má tutéž moc jako Bůh. Její žádosti a prosby jsou u Boha tak mocné, že vždy bývají pokládány za rozkazy u jeho Velebnosti, která nikdy neodporuje prosbě své drahé Matky, protože ona je vždy pokorná a shodná s jeho vůlí.

Zadržel-li Mojžíš silou své modlitby Boží hněv nad Izraelity tak mocným způsobem, že mu nemohl odporovat nejvyšší a nekonečně milosrdný Hospodin - a ten mu řekl, aby ho nechal povolit hněvu a ztrestat tento odbojný národ - co si máme tím větším právem myslet o prosbě pokorné Marie a důstojné Matky Boží, která je mocnější u jeho Velebnosti než prosby a přímluvy všech andělů a svatých nebe i země?

Maria rozkazuje v nebi andělům a blaženým. Odměnou za její hlubokou pokoru jí dal Bůh moc a úkol obsazovat svatými prázdná křesla, z nichž byli svrženi andělé, kteří padli pýchou. Taková je vůle Nejvyššího, který povyšuje ponížené, aby před rozkazy pokorné Marie, ať ze své vůle nebo proti své vůli, se muselo sklonit nebe, země i peklo. On ji učinil panovnicí nebe i země, velitelkou svých vojsk, správkyní svých pokladů, rozdělovatelkou svých milostí, vykonavatelkou svých velkých divů, obnovitelkou lidského pokolení, prostřednicí lidí, přemožitelkou Božích nepřátel a věrnou průvodkyní jeho velikosti a jeho vítězství.

Bůh Otec chce mít až do skonání světa děti skrze Marii a říká jí tato slova: „Přebývej v Jakubovi“, to znamená, učiň svým příbytkem a sídlem děti předurčené, zobrazované Jakubem, a nikoli děti ďáblovy, zavržené, zobrazované Ezauem.

Jak je v řádu přirozeném nutné, aby dítě mělo otce i matku, právě tak v řádu milosti mají všechny pravé Boží děti a všichni předurčení Boha otcem a Marii matkou, a kdo nemá Marii matkou, nemá Boha otcem. Proto zavržení, jako bludaři, rozkolníci a jiní, kteří nenávidí svatou Pannu, nebo na ni hledí lhostejně la pohrdavě, nemohou mít Boha otcem, i když se tím vychloubají, protože nechtějí mít Marii za matku. Kdyby ji totiž měli za matku, milovali by ji a ctili jako pravé a dobré dítě přirozeně miluje a ctí matku, která mu dala život.

Neomylným a nepochybným znamením rozeznání bludaře, člověka mylného učení, zavrženého od vyvoleného je, že bludař a zavržený mají pro svatou Pannu jenom lhostejnost nebo pohrdání. Usilují slovem i příkladem umenšit, ať už otevřeně či skrytě, její uctívání a lásku k ní, někdy i pod krásnými záminkami. Běda! Bůh Otec vůbec neřekl Marii, aby si v nich učinila příbytek, protože jsou Ezauovi.

Bůh Syn si přeje dávat se a takřka vtělovat každý den skrze svou drahou Matku do svých údů a říká jí: „Izraele měj za dědictví.“ Jako by říkal: Bůh, můj Otec, dal mi dědictvím všechny národy země, všechny lidi dobré i zlé, vyvolené i zavržené. Jedny povedu prutem zlatým, druhé prutem železným. Dobrým budu otcem a obhájcem jedněch, zlým spravedlivým odplatitelem druhých a všem soudcem. Ale ty, drahá Matko, budeš mít dědictvím a vlastnictvím jenom vyvolené, zobrazované Izraelem. Jako jejich milá matka je budeš rodit, živit a vychovávat a jako panovnice je budeš vést, spravovat a chránit.

Člověk a člověk je zrozený v ní, říká Duch svatý: Někteří Otcové vysvětlují, že prvním člověkem, který se narodil v Marii, je Bohočlověk, Ježíš Kristus. Druhým je pouhý člověk, Dítě Boží a Marie z přisvojení. Jestliže se v ní narodil Ježíš Kristus, hlava lidí, vyplývá z toho nutně, že vyvolení, kteří jsou údy této hlavy, se musejí v ní také narodit. Táž matka nerodí na svět hlavu bez údů ani údy bez hlavy, protože by to byla nestvůra přírody. Podobně je tomu v řádu milosti. Kdyby se úd mystického těla Ježíše Krista, tzn. některý vyvolený, narodil z jiné matky než z Marie, která porodila Hlavu, nebyl by to vyvolený úd Ježíše Krista, ale nestvůra v řádu milosti.

Dále: Protože Ježíš Kristus je nyní stejně jako byl plodem Mariiným - jak mu nebe i země opakují tisíckrát každý den „... „a požehnaný plod života tvého, Ježíš“ - je jisté, že Ježíš Kristus je jednotlivě každému člověku, který ho má, tak pravdivě plodem a dílem Mariiným, jako celému světu vůbec. Takže má-li některý věřící Ježíše Krista přítomného ve svém srdci, může směle říci: „Vřelé díky Marii! Co mám, je jejím působením a jejím plodem a bez ní bych to neměl.“ A je možné na ni obrátit slova pravdivěji, než na sebe obracel svatý Pavel slova: „Bolestně vás znovu rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy.“ – Po všechny dny rodím děti Boží, až Ježíš Kristus, můj milý Syn, bude v nich vytvořen v plnosti svého věku.

Svatý Augustin tvrdí, že všichni vyvolení jsou na tomto světě skryti v lůně svaté Panny, aby byli shodni s obrazem Božího Syna. Tam jsou opatrováni, kojeni, pěstěni a odchováváni touto dobrou Matkou, až je porodí v slávě po smrti, která je vlastně dnem jejich narození, jak církev nazývá smrt spravedlivých. Ó, tajemství milosti, neznámé nevěřícím a málo známé vyvoleným!

Bůh Duch svatý si přeje utvořit v ní a skrze ni vyvolené a říká jí: Zapusť, moje milá a má nevěsto, kořeny všech svých ctností do mých vyvolených, aby rostli z ctnosti do ctnosti a z milosti do milosti. Tak se mi v tobě zalíbilo, že dokud jsi žila nejctnostnějším životem zde na zemi, že si znovu žádám nacházet tě na zemi, aniž přestaneš být v nebi. Proto se rozmnožuj v mých vyvolených, abych v nich viděl s rozkoší kořeny tvé nezdolné víry, tvé hluboké pokory, tvého nezměrného umrtvování, tvé vznešené modlitby, tvé žhoucí lásky, tvé pevné naděje a všech tvých ctností. Jsi vždy mou nevěstou, tak věrnou, čistou a tak plodnou. Tvá víra mi dává věřící, tvá čistota mi dává panny, tvá plodnost mi dává vyvolené a chrámy.

Když Maria zapustí kořeny do duše, činí v ní divy milosti, které může činit pouze ona. Ona jediná je Panna plodná, jež neměla a nikdy nebude mít sobě podobnou co do čistoty a plodnosti.

Maria zplodila s Duchem svatým to největší, co kdy bylo a bude, to je Bohočlověk, a porodí proto i největší věci, jež budou v dobách posledních. Vytvoření a vychování velikých svatých, kteří budou na konci světa, je vyhrazeno jí. Jenom tato jedinečná a zázračná Panna může ve spojení s Duchem svatým vykonat věci jedinečné a mimořádné.

Když Duch svatý, její ženich, ji nalezne v některé duši, spěchá tam, plně do ní vstupuje, dává se té duši v hojnosti a tolik, kolik ona poskytuje místa svému ženichovi. Jedním z hlavních důvodů, proč Duch svatý nečiní nyní zjevné zázraky v našich duších je, že v nich nenalézá dostatečné sjednocení se svou věrnou a nerozlučnou nevěstou. Říkám nevěstou nerozlučnou, neboť od té chvíle, kdy tato podstatná Láska Otce a Syna se zasnoubila s Marií, aby zplodila Ježíše Krista, hlavu vyvolených, a Ježíše Krista ve vyvolených, nikdy ji nezapudila, protože byla vždycky plodná a věrná.

 

II. DŮSLEDKY

1. MARIA JE KRÁLOVNOU SRDCÍ

Z toho, co jsem právě řekl, je třeba jasně uzavřít:

Maria přijala od Boha velké panování v duších vyvolených. Je totiž nemožné, aby se v nich usídlila, jak jí rozkázal Bůh Otec, aby je tvořila, živila a vychovávala k věčnému životu jako jejich matka, aby je měla jako své dědictví a svůj úděl, aby je tvořila v Ježíši Kristu a Ježíše Krista v nich, aby zapouštěla do jejich srdcí kořeny svých ctností a byla nerozlučnou družkou Ducha svatého pro všechna jeho díla milosti, nemůže to vše, říkám, konat, nemá-li právo a panování v jejich duších zvláštní milostí Nejvyššího. Ten, když jí dal moc nad svým jediným a přirozeným Synem, dal jí také moc nad svými přisvojenými dětmi. A to nejen nad jejich těly, Copak by bylo velice málo, ale také nad jejich dušemi.

Maria je milostí Královnou nebe i země, jako je Ježíš jejich Králem přirozeností a výbojem lásky. Nuže, jako království Ježíše Krista je zejména v srdci a v nitru člověka, podle slova: Boží království je ve vás, právě tak království nejsvětější Panny je zejména v nitru člověka, to jest v jeho duši. Zejména pak v duších je více oslavována se svým Synem, než ve všech viditelných tvorech, a proto ji můžeme se svatými nazývat Královnou srdcí.

2. MARIA JE NEZBYTNÁ LIDEM, ABY DOŠLI SVÉHO POSLEDNÍHO CÍLE

Za druhé je proto třeba uzavřít, že svatá Panna, ačkoli je Bohu nezbytná nutností zvanou podmínečnou, pro jeho vůli, je mnohem nezbytnější lidem, aby došli svého posledního cíle. Není tedy dovoleno zaměňovat oddanost k svaté Panně s oddaností k ostatním svatým, jako by nebyla nutnější, a jako by byla jenom čímsi navíc.

§ I. ODDANOST K SVATÉ PANNĚ JE NEZBYTNÁ VŠEM LIDEM PRO JEJICH SPÁSU.

Juste-Lipse, doktor lovaňský, moudrý a nábožný muž, učený a zbožný Suarez z Tovaryšstva Ježíšova, a mnozí jiní dokázali nezvratně z mínění Otců, mezi jinými svatého Augustina, svatého Efréma, jáhna edeského, svatého Cyrila Jeruzalémského, svatého Germana Cařihradského, svatého Jana Damašského, svatého Anselma, svatého Bernarda, svatého Bernardina, svatého Tomáše a svatého Bonaventury, že oddanost k svaté Panně je ke spáse nezbytná. Že je také neomylnou známkou zavržení, jak to tvrdil i Ekolampadius a jiní bludaři, nemít úctu a lásku ke svaté Panně. A naopak, že je neomylnou známkou vyvolení být jí úplně a opravdově oddán a modlit se k ní.

Dokazují to předobrazy a slova Starého i Nového zákona, potvrzují to mínění a příklady světců, poučují a ukazují na to rozum a zkušenost. Ano, i ďáblové a jejich přívrženci byli často dohnáni proti své vůli přiznat to mocí pravdy. Ze všech citátů ze svatých Otců a Doktorů, jichž jsem vyhledal celou objemnou sbírku, abych dokázal tuto pravdu, uvedu jen jeden, abych nebyl rozvláčný: „Být tobě oddán, svatá Panno,“ praví svatý Jan Damašský, „je jakousi zárukou spásy, kterou Bůh dává těm, jež si přeje spasit.“

Mohl bych tu citovat mnoho příběhů, jež dokazují tuto pravdu. Za prvé událost, která se vypravuje v kronice svatého Františka. On viděl ve své extázi veliký žebřík, který jde až do nebe, na jehož konci je svatá Panna. Tak se mu zjevilo, že tím žebříkem je třeba stoupat, aby se dostal do nebe.

Dále událost vyprávěná v letopisech svatého Dominika. Tehdy patnáct tisíc zlých duchů, jimiž byla posedlá duše jakéhosi nešťastného bludaře u Carcassone, kde světec kázal o růženci, bylo přinuceno k svému zahanbení z rozkazu, který jim dala svatá Panna, vyznat mnoho velkých a potěšujících pravd o úctě k nebeské Královně. A to s takovou silou a jasností, že nelze číst o tomto opravdovém příběhu a chvalořeči, kterou ďábel promluvil proti své vůli o této oddanosti ke svaté Panně, a neprolévat slzy radosti, jsme-li jen trochu oddáni svaté Panně.

 

§ II. ODDANOST K SVATÉ PANNĚ JE JEŠTĚ POTŘEBNĚJŠÍ TĚM; KTEŘÍ JSOU POVOLÁNI KE ZVLÁŠTNÍ DOKONALOSTI.

Jestli oddanost k Marii je nezbytná všem lidem, aby byli prostě spaseni, je mnohem nezbytnější těm, kteří jsou povoláni k zvláštní dokonalosti. Nemyslím si také, že by někdo mohl nabýt důvěrného sjednocení s naším Pánem a dokonalé věrnosti Duchu svatému bez úplného sjednocení se svatou Pannou a bez veliké závislosti na její pomoci.

Jediná Maria nalezla milost před Bohem bez pomoci kteréhokoli jiného tvora. Jen skrze ni ji nalezli všichni, kdo nalezli milost před Bohem, a jenom skrze ni ji naleznou všichni, kteří přijdou později. Byla plná milosti, když ji pozdravil archanděl Gabriel. Byla také naplněná vší milostí Ducha svatého, když ji zastínil svým nevýslovným stínem. Tak den ode dne a chvíli od chvíle rozmnožovala tuto dvojí plnost, že dospěla nesmírné a nepopsatelné výše milosti. Nejvyšší ji tak učinil jedinou správkyní svých pokladů a jedinou dárkyní svých milostí. Aby zušlechťovala, vyvyšovala a obohacovala každého, koho si přeje, na jeho těsné cestě k nebi. Aby uváděla, koho chce, přes všechny překážky těsnou branou života a aby dávala trůn, žezlo a královskou korunu tomu, komu si přeje. Ježíš je všude a stále plodem a synem Mariiným a Maria je všude skutečným stromem, který nese ovoce života, a pravou matkou, která je rodí.

Bůh dal jediné Marii klíče od skladů své lásky a možnost vstupovat na vznešené a tajemné cesty dokonalosti a přivádět na ně ostatní. Jediná Maria vpouští do pozemského ráje ubohé děti nevěrné Evy, aby se tam s Bohem příjemně procházely, a aby tam byly bezpečně ukryté před nepřáteli. Tam aby se s rozkoší sytily, nebály se už smrti, ovocem ze stromu života a ze stromu vědění dobrého i zlého. Aby se tam napájely dlouhými doušky z nebeských vod u onoho krásného zřídla, jež tam bohatě tryská. Nebo ještě spíše je sama tím pozemským rájem, nebo onou panenskou a požehnanou zemí, z níž byli vyhnáni hříšní Adam a Eva. Vpouští k sobě pouze ty, kteří se jí líbí, aby z nich utvořila světce.

Všichni bohatí lidu, abych užil výrazu Ducha svatého, podle výkladu svatého Bernarda, budou tvou tvář století za stoletími a zvláště na konci světa pokorně prosit. Největší svatí, duše milostmi a ctnostmi nejbohatší, se budou co nejhorlivěji modlit ke svaté Panně. Budou si ji také co nejhorlivěji stavět před oči jako svůj dokonalý vzor, aby ji napodobili, a jako mocnou podporu, aby jim pomáhala. Řekl jsem, že to bude zvláště na konci světa, a to už brzy, protože si Nejvyšší se svou svatou Matkou vyvolí mnoho velikých světců a světic, kteří převýší svatostí skoro všechny ostatní svaté, tak jako libanonské cedry převyšují malé stromky, jak bylo zjeveno jedné svaté duši, jejíž život popsal abbé de Renty.

Tyto veliké duše, plné milosti a horlivosti, budou vyvoleny, aby se postavily na odpor Božím nepřátelům, kteří budou křičet ze všech stran. Budou oddány zvláště zbožně svaté Panně, osvěcovány jejím světlem, kojeny jejím mlékem, vedeny jejím duchem, podpírány její paží a střeženy její ochranou, a to takovým způsobem, že jednou rukou budou bojovat a druhou stavět. Jednou rukou budou přemáhat, porážet a drtit bludaře s jejich bludy, rozkolníky s jejich rozkoly, modláře s jejich modlami a hříšníky s jejich bezbožností. Druhou rukou pak budou stavět chrám pravého Šalamouna a mystické Boží město, to je svatou Pannu, kterou tak nazývají svatí Otcové. Povedou celý svět svými slovy a svým příkladem k opravdové oddanosti k ní. To proti nim vzbudí mnoho ne přátel, ale, také přinese mnohá vítězství a slávu jedinému Bohu. Tak to také zjevil Bůh svatému Vincenci Ferrerskému, velkému apoštolu svého věku, jak to dostatečně naznačil v jednom svém díle.

Duch svatý jako by sám předpověděl tuto pravdu v žalmu 58, kde čteme: ,,A dovědí se, že Hospodin vládne nad Jakubem a nad celou zemí; obrátí se k večeru a budou trpět hladem jako hltaví psi a budou obcházet město, aby nalezli, co by mohli sníst.“ Tím městem, které lidé najdou na konci světa, aby se obrátili a ukojili hlad po spravedlnosti, je svatá Panna, nazývaná Duchem svatým městem a obcí Boží.

§ III. ODDANOST SVATÉ PANNĚ BUDE ZVLÁŠTĚ NEZBYTNÁ NA KONCI ČASŮ. I. ZVLÁŠTNÍ MARIINA ÚLOHA NA KONCI ČASŮ

Skrze Marii se začala spása světa a skrze Marii také bude nutně dovršena. Při prvním příchodu Ježíše Krista nebylo Marii téměř vidět, aby lidé, kteří byli ještě málo poučeni a osvíceni o osobě jejího Syna, se od něho nevzdalovali tím, že by k ní příliš vroucně a silně lnuli. To by se asi přihodilo, kdyby byla známější a pro velikou krásu, kterou ji Nejvyšší obdařil. To je také pravda, co nám písemně zanechal svatý Diviš Areopagita, jak by ji byl, když ji uviděl, považoval za nějakou bohyni pro její skrytou a neporovnatelnou krásu, kdyby víra, v níž byl pevně utvrzen, ho nepoučila, že bohyní není. Ale při druhém příchodu Ježíše Krista bude Maria poznávána a zjeví se působením Ducha svatého, aby se skrze ni šířilo poznání Ježíše Krista, láska k němu a služba jemu. Už nejsou důvody, jež vedly Ducha svatého k tomu, aby skrýval svou nevěstu za jejího života a zjevoval ji tak málo v evangeliích.

Bůh si přeje zjevit a odhalit Marii, největší dílo svých rukou, v těchto po sledních dobách:

1. Maria se na tomto světě skryla a ponížila více než prach svou hlubokou pokorou, kterou obdržela od Boha, neměla být vyjevena jeho apoštoly a evangelisty.

2. Maria je veledílem Božích rukou právě tak zde na zemi milostí jako v nebi slávou, Bůh si tedy přeje, aby za to byla od živých na zemi oslavována a chválena.

3. Maria je jitřenkou, jež předchází a odhaluje Slunce spravedlnosti, kterým je Ježíš Kristus, a proto je nutné, aby byla poznána a pochopena, abychom poznali a pochopili Ježíše Krista.

4. Maria je cestou, kterou k nám přišel Ježíš Kristus poprvé, bude touto cestou zase, až přijde podruhé, i když ne stejným způsobem.

5. Maria je bezpečnou pomocí a přímou a jistou cestou, jak přijít k Ježíši Kristu, a jak ho dokonale nalézt. Je ovšem zapotřebí, aby duše, které mají za zářit svatostí, ho nalezly skrze ni. Kdo nalezne Marii, nalezne život, to je Ježíše Krista, který je cesta, pravda a život. Také je ale nemožné nalézt Marii, jestliže ji nehledáme. Není ji ale možné hledat, když ji neznáme, neboť nehledáme a nežádáme si to, co neznáme. Maria musí být tedy více poznávána než kdy jindy, abychom více poznávali a oslavovali Nejsvětější Trojici.

6. Maria má v těchto posledních dobách zazářit více než kdy jindy milosrdenstvím, mocí a milostí. Milosrdenstvím proto, aby přiváděla zpět a láskyplně přijímala ubohé hříšníky a zbloudilé, kteří se budou obracet a vracet do Církve. Mocí proti nepřátelům Božím, modlářům, rozkolníkům, mohamedánům, židům a zatvrzelým ateistům, kteří se budou mocně bouřit a svádět k pádu sliby i hrozbami všechny, kteří jim budou klást odpor. Konečně zazáří milostí, aby vlévala nadšení a sílu bdělým vojínům a věrným služebníkům Ježíše Krista, kteří budou pro něho bojovat.

7. Maria musí být zvláště v oněch posledních dobách strašlivou proti démonovi a jeho pomocníkům, jako vojsko seřazené k boji, protože satan bude dobře vědět, že mu zbývá velice málo času, ba méně než kdy jindy, bude proto znásobovat každým dnem své úsilí a útoky. Podnítí brzy nová pronásledování a bude strojit léčky věrným služebníkům a pravým dětem Mariiným, které přemáhá méně snadno než ostatní.

O těchto posledních a krutých pronásledováních ďáblových, jež budou vzrůstat každým dnem až do dnů vlády Antikristovy, je po výtce zapotřebí rozumět onu první slavnou předpověď a zlořečení Boží, vyslovené proti hadovi v pozemském ráji. Zde je to třeba vysvětlit k slávě svaté Panny, k spáse jejích dítek a k zahanbení ďáblovu.

 „Nepřátelství položím mezi tebe a ženu, mezi tvé a její semeno; ona potře tvou hlavu a ty budeš činit úklady její patě.“

Nikdy Bůh neučinil a nehlásal žádné nepřátelství, a to neusmiřitelné, které potrvá a dokonce bude růst až do konce, totiž mezi Marií, svou milou Matkou a ďáblem. Nepřátelství mezi dětmi a služebníky svaté Panny a dětmi a přívrženci Luciferovými, a to tak, že nejstrašnějším nepřítelem, jejž Bůh vzbudil proti satanovi, je Maria, Boží Matka. Dokonce jí dal hned po ráji pozemském, i když existovala zatím jenom v jeho myšlence, tolik nenávisti proti tomuto prokletému nepříteli Boha, tolik důmyslu na odkrytí zloby tohoto starého hada, tolik síly na přemožení a ničení tohoto pyšného zlosyna, že se jí bojí ne jenom více než všech andělů a lidí, ale v jistém smyslu i více než samého Boha. To ovšem neznamená, že by hněv, nenávist a moc Boží nebyly nekonečně větší než u svaté Panny, protože dokonalosti Mariiny jsou omezeny, ale proto:

1. že Satan, protože je pyšný, trpí nekonečně více tím, že ho přemáhá a trestá nepatrná a pokorná služebnice Boží a její pokora ho pokořuje více než moc Boží;

2. že Bůh dal Marii tak velikou moc proti zlým duchům, že se více bojí jediného jejího vzdechu pro některou duši, jak často byli proti své vůli nuceni přiznat, než proseb všech svatých a jediné její hrozby proti nim, než všech ostatních muk.

Co Lucifer pozbyl pýchou, Maria získala pokorou, co Eva ztratila a zničila neposlušností, Maria spasila poslušnosti. Eva tím, že poslechla hada, zahubila tak sebe i všechny své děti a vydala mu je. Maria tím, že se stala dokonale věrnou Bohu, spasila sebe i všechny své děti a služebníky a zasvětila je jeho Velebnosti. Bůh stanovil nepřátelství nejenom mezi Marií a zlým duchem, nýbrž i nepřátelství mezi pokolením svaté Panny a pokolením démonovým. Bůh stanovil mnohá nepřátelství, odpor a skrytou nenávist mezi pravými dětmi a služebníky Mariinými a dětmi a otroky ďáblovými. Ti se vzájemně nijak nemilují, ba nemají mezi sebou vůbec žádný vnitřní vztah. Děti Beliálovy, otroci satanovi, přátelé světa (neboť to je totéž), vždycky dosud pronásledovali a budou znovu pronásledovat ty, kteří náležejí svaté Panně. Tak jako kdysi Kain pronásledoval bratra Ábela a Ezau bratra Jakuba, předobrazy to zavržených a vyvolených. Pokorná Maria ale bude stále získávat vítězství nad tímto zpupným zlým duchem a její vítězství bude tak dokonalé, že mu rozdrtí hlavu, v níž sídlí jeho zpupnost. Ona bude stále odhalovat jeho hadí zlobu. Ona bude odkrývat a ničit jeho pekelné úklady, rozhánět jeho ďábelské rady a zajišťovat až do konce časů své věrné služebníky před jeho krutými spáry. Moc Mariina se pak zvláště v posledních dobách zaskví nad všemi ďábly. Satan tehdy nastrojí úklady její patě, kterou se rozumí její pokorní služebníci a dítka, jež ona vzbudí, aby mu vypověděli válku. Ti budou podle světa nepatrní a ubozí, poníženi přede všemi jako pata, šlapáni a tísněni, jako pata vzhledem k ostatním údům těla. Zato ale budou bohatí milostmi Božími, jež jim bude Maria bohatě rozdávat. Budou tak velicí a vznešení svatostí před Bohem, povýšeni nade všechno stvoření a tak silně opřeni o pomoc Boží, že ve spojení s Marií rozdrtí hlavu pekelného hada a přivodí vítězství Ježíše Krista.

 

II. APOŠTOLOVĚ NA KONCI ČASŮ

Bůh si konečně přeje, aby jeho svatá Matka byla v současnosti více známa, více milována, více ctěna než kdy jindy. Beze všech pochyb se tak stane, začnou-li vyvolení s milostí a osvícením Ducha svatého, vnitřní a dokonalou oddanost, kterou jim dále odhalím. Tehdy uvidí jasně, pokud to víra dovoluje, tu krásnou Hvězdu mořskou a pod jejím vedením zakotví přes všechny bouře a nástrahy v jistém přístavu. Jako její poddaní a její otroci z lásky budou poznávat velikost této panovnice a zcela se zasvětí její službě. Budou zakoušet její mateřskou dobrotu a sladkost a budou ji něžně milovat jako její milované děti. Budou poznávat milosrdenství, jehož je plna, i to, jak stále potřebují její pomoc, a budou se k ní utíkat ve všem jako ke své drahé zástupkyni a prostřednici u Ježíše Krista. Tak se dovědí, že Ona je nejbezpečnější, nejsnadnější, nejkratší a nejdokonalejší cestou, jak přijít k Ježíši Kristu. Vydají se jí pak tělem i duší, nedílně, aby právě tak nedílně náleželi Ježíši Kristu.

Ale jací budou tito služebníci, nevolníci a synové Mariini? Budou žhnoucím ohněm sluhů Páně, kteří založí všude oheň jeho lásky, a šípy ostrými v ruce mocné Marie probodnou nepřítele. Budou to synové Leviho, očištění ohněm velikých protivenství a těsně lnoucí k Bohu. Ti budou nosit zlato lásky v srdci, kadidlo modlitby v duchu a myrhu umrtvování v těle. Oni budou pro chudé a maličké stále libou vůní Ježíše Krista, ale pro veliké, boháče a pyšné světáky vůní smrtící.

Budou to oblaky hřmící a poletující vzduchem na sebemenší zavanutí Ducha svatého. Nebudou se na nic upoutávat, ničemu se nebudou divit, nebudou si dělat žádné starosti. Budou rozlévat déšť Božího slova a věčného života, hřímat proti hříchu, burácet proti světu, bít ďábla a jeho pomocníky. Probodnou skrz naskrz dvojsečným mečem slova Božího k životu nebo k smrti všechny ty, k nimž budou posláni od Nejvyššího.

Budou to praví apoštolově posledních dob, jimž mocný Pán udělí slovo a sílu, aby konali divy a dobyli slavné kořisti na nepřátelích. Spát budou bez zlata a stříbra a Copak více, bez starosti mezi ostatními kněžími a kleriky Přesto ale budou mít stříbrná křídla holubice, aby letěli s čistým úmyslem pro Boží slávu a spásu duší tam, kam je povolá Duch svatý. Na místech, kde budou kázat, zanechají po sobě jenom zlato blíženské lásky, která je náplní celého zákona.

Konečně víme, že to budou praví učedníci Ježíše Krista, kteří budou kráčet po stopách jeho chudoby, pokory a lásky, opovrženi světem. Budou vyučovat v čisté pravdě úzké cestě Boží podle svatého evangelia a nikoli podle zásad světa. O nikoho se nebudou starat, nebudou brát na nikoho zřetel, nikoho ne budou šetřit, nebudou se bát ani poslouchat žádného člověka, byť by byl sebemocnější.

Budou mít v ústech břitký dvojsečný meč Božího slova. Ponesou na ramenou zkrvavenou korouhev Kříže. Kříž v pravé ruce, růženec v levé. Ve svém srdci svatá jména Ježíš a Maria a ve všem svém chování skromnost a umrtvování Ježíše Krista. Hle, to jsou velikáni, kteří přijdou. Maria bude z příkazu Nejvyššího přítomna, aby převzala moc nad mocí bezbožných, modlářů a mohamedánů. Kdy a jak se to stane? To ví jediný Bůh. Na nás je mlčet, modlit se, vzdychat a čekat. (Pokr.)

                                                                                      +++

                                                                                  Povalený

                                                                                  kamenný

                                                                                      kříž

                                                                                    u cesty...

                                                                   postojíš s hlavou skloněnou

                                                                     zavoní sešlápnutá tráva ....

                                                                       když pohladíš Tvář....

                                                                                     z níž

                                                                                      pijí

                                                                                  po dešti

                                                                                   ptáci.....

                                                                                     J.S.

                                                                                    +++

PRVNÍ A DRUHÝ S TŘETÍM

(ohlédnutí mezi hrstku nepřizpůsobivých)

Došli pomalu к lavičce. Jsme na místě, řekl první. Sednout haranti starý! Poslušně usedli na lavičku.

Tudy půjde? Zeptal se druhý. Ba, ba - odtušil třetí. Z dáli zazněl kostelní zvon. Pozorně naslouchali. Je osm, řekl druhý. Ba, ba - souhlasil třetí.

Tak jsem viděl, že vám dali na pokoj bednu, řekl první a zakroutil nesouhlasně hlavou. Nechápu к čemu. A barevnou к tomu.

Na to je předpis, řekl druhý. A černobílé se snad už ani nedělají. Ba - ba, řekl třetí. Zdáli zazněly čísi spěšné kroky. Druhý a třetí zpozorněli. To je ona? Zeptal se druhý. Ne, řekl první. Té říkáte konvalinková. A máte pravdu. Moc hezky voní po konvalinkách. Hezká, štíhlá dívka přešla kolem a druhý s třetím se s potěšením zhluboka nadechli. Opět se ozvaly čísi kroky a první se pozorně zadíval na cestu. Pozor! Varoval s podmračeným pohledem. Šine si to sem studnice moudrosti.

Teda, pane Šindeláři. To je dost, že vás taky napadne, vytáhnout dědky ven na zahradu. Ale příště dejte laskavě pozor, aby šli ven přezutí a ne v pantoflích. Potom nanosí zbytečně na pokoj svinstvo. A sami si to neuklidí, že? Přece nejste slepý jako oni. Nebo jo? Spokojeně vyprskla smíchem, jakoby se jí podařil dobrý vtip. Ještě chvíli po jejím odchodu všichni mlčeli, až první řekl. Už je pryč, baba. Druhý si tiše povzdechl. Bůh není. Ba - ba, přitakal odevzdaně třetí. Škoda, že neuvidíte, jak ji elegantně sbalím, řekl první. Až na vás písknu píšťalkou, tak se zvednete a pomažete zpátky sami. A já vám budu pískat do kroku. Až písknu dlouze, zatočíte to doprava. Dvě krátká písknutí znamenají ostře vlevo. Ať vidí holka, jak vás mám vycvičené. Bůh není, zašeptal odevzdaně druhý a třetí jen mlčky začal pokyvovat souhlasně hlavou. Už jde, vykřikl nervózně první a pevněji si kolem krku utáhl novou vázanku. Druhý a třetí, tiše zpozorněli.

Krásný den přeji, pánové. Ahoj Šindeli, dneska ti to docela sekne. Ale tu kravatu si povol, vždyť se dusíš. A pánové. Ty piva schovaná pod postelí jsem fakt neviděla. Ale prázdné flašky potom ukliďte, ať není zbytečná mela. Cos mi chtěl Šindel? Já moc spěchám. Tak příště? Když nic neříkáš? Mějte se tu všichni moc hezky.

Bylo slyšet jakési podivné zvuky, vycházející odněkud z prvního. Co je? Zeptal se s obavou v hlase druhý. Já tu píšťalku spolkl, pravil první, podivně sípavým hlasem. Druhý s třetím se mlčky dívali s doširoka rozevřenýma očima do příjemně se rozehřívajícího dopoledního slunce. Vypadalo to, že oba o něčem přemýšlejí. Včera byla fazolová? Naklonil se druhý к třetímu.

Třetí, nečekaně nahlas zakřičel. A ráno přeci byla taky!

Druhý, ještě stále nakloněný к třetímu se tiše zeptal. A myslíš že bude pískat?

Třetí se radostně zavrtěl a vykřikl. Ba - ba!

Druhý chvíli mlčel. Hleděl upřeně do slunce a potom řekl se slavnostním důrazem v hlase. Bůh je.   (SJ)

                                                       +++

TA TOUHA ODVĚKÁ.

Ta nutí člověka.

By mysl svou upínal,

tam kde sídlí jeho Král.

Ta touha odvěká.

Ta nutí člověka.

Když večer usíná,

myslet na Syna

Ta touha odvěká.

Ta nutí člověka.

By stal se novým tvorem,

podle Božích norem

J.S.

+++

Vypadalo to, že se modlí. Hlavu měla skloněnou a rukou neustále obracela stříbrný křížek, visící jí na krku. Bylo slyšet její tichý ale zřetelný šepot. „Panebože. Tak ještě jednou. Manganometrií lze stanovit koncentraci, například kyseliny štavelové, nebo železnatých solí nebo koncentraci peroxidu vodíku. Stanovení molekulární koncentrace roztoku kyseliny štavelové podle rovnice .... Cestující v trolejbusu měli možnost, vyslechnout si i něco o chelatometrii a argentometrii. O postupu při stanovení stříbrných sloučenin rhodanidem draselným a o jeho titraci. A když na kampusu vystupovala, nebylo možné neslyšet Její sebekritické zhodnocení: „ Já su taková kráva. Dneska to určitě pohnojím".

„Holky, tak jak to vypadá?", vydechla nervózně. „Blbě", zaznělo sborově v aule brněnské Masarykovy univerzity. „.Zatím každý vylít. Řve jak tur. Každý je z něho podělaný. Má asi špatnou náladu".

„Skočila jsem si ještě na picu do Akademiku, abych získala stabilitu". Žaludek se jí sevřel v pěst. „ Asi to nebyl dobrý nápad", sdělila ostatním slabým hlasem.

A další! Nezdržujte, budoucí elito národa. Mé nervy končí ve 12.30, tak ať to stihnem", hřmělo ze dveří. Vstoupila a sevřela rukou křížek. „Ták, index a spusťte". „A co by jste chtěl slyšet", vyšlo ji ze sevřeného hrdla. Zepředu cosi podrážděně zafunělo. „Zkuste cokoliv, ale hlavně začněte. Čas vám běží a běží, zrovna utíká a jak tak koukám, už Vám utek".

Vyšla z učebny jako omámená. Pohlédla do indexu a úlekem ji podklesly nohy. Za áčko.. „Za áčko, pane kolego"?, zaznělo udiveně od katedry.

„Seděl jsem kolego , vedle ní v trolejbusu. Z Novolíšenské až sem na kampus si opakovala zadané učivo. Říkal jsem si, kdo to má vydržet, celou cestu ji poslouchat Naštěstí uměla. Jen kdyby nebyla taková trémistka."...

Vyšla ven z fakulty, index v rukou. Na lávce mezi Masárnou a nákupním centrem nikdo nebyl, přesto se ještě jednou rozhlédla kolem sebe, než se zhluboka nadechla a zvolala „Bůh umí!!! Děkuji Ti Bože!! Zázraky se dějí!! Zázraky se dějí"!!

Pod lávkou přibrzdil projíždějící trolejbus a malé dítě stojící úplně vzadu u okna zvesela zamávalo dívce stojící nahoře na lávce. Zahlédla ho. Napadla ji bláznivá myšlenka.

Taky tě vidím Bože! Taky tě zdravím. Ahoooj!!  (SJ)

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY, OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA

MYSTIKA LÁSKY

4. Vlastnosti Mého Srdce

Objímám tě přilnavostí Mé čisté lásky vzletné, s níž tě povznáším nad spící město. Dosud tě nikdy ani nenapadlo, že by Má láska, tak žhavá, tak prudká, jež není s to spokojit se sama sebou, a neustává dbát na věci mimo sebe, je namířena právě k tobě. A přece je tomu tak. Upřednostňuji tě mezi všemi ostatními, aniž bych si je ošklivil nebo jimi pohrdal. Sladce tě lákám, pevně tě poutám, moudře tě poučuji, slavně tě zajímám, když se tě dotýkám, cítíš rozkoš, když tě spaluji, jsi šťastna, Moje duše, když tě stravuji. Čekáš, že tě oslovím tvým novým jménem. Nechci tě brzdit ve tvém roztoužení, vymykajícím se rozumu. Tvoje vůle po Mně touží, protože Mne chceš sladce zakoušet. Jsem plný radosti, takže tvé zakoušení Mé bytosti, trvá věčně, protože tě stále nasycuji a věčně osvěžuji, a nikdy ti nezhořknu.

 Není nic příjemnějšího nad Mou lásku, nic sladšího, nic užitečnějšího, nic něžnějšího. Moje láska ti nepůsobí obtíže, nýbrž přijímáš ji s jásotem a radostí a bezpečně po ní toužíš. Kde je Moje čistá láska, tam není námaha, ani bolest, nýbrž jen samá rozkoš. Jsem, který jsem. Proto jsem soběstačný. Jako původce každého řádu jej mohu jakkoli měnit. Pohrdám úsměšky. Kromě sebe neznám žádnou míru. Vítězím nade vším a podřizuji si všechno, co přísluší rozumu, studu, radě a úsudku.

Raduj se, protože Moje láska ti dává opravdovou svobodu, zahání tvůj strach, zbavuje námahy. Nestojím o zásluhy, odměnu si nežádám. Pozvedám unavené, posiluji klesající, těším zarmoucené, sytím lačné a dávám spokojenost v těžkostech.

Raduj se, protože jako ohnisko a pramen lásky, ba sama svrchovaná láska, tě k ničemu nenutím. Když Mne zrazuješ a opouštíš, nestopuji tě, ani tě nehoním při tvém bloudění světem. Jenom čekám a přitahuji tě svou dobrotou, a tak tě odvracím od bludné cesty, abych tě mohl přijmout a obejmout. Moje láska je pramenem života. Pokud z něho nečerpáš a neosvěžuješ se a neposiluješ se, nejsi schopen života. Nedokážeš čerpat, nebudeš-li u samého pramene, totiž u Mne, jenž jsem pramen veškeré lásky.

Jaký je to pramen pravé lásky a nezměrné dobroty? Takový, jaký nikdy neustává, nýbrž vždy občerstvuje! Ubohý hříšníku! Jsi obtížen velkou tíhou hříchů, zakoušíš obrovskou žízeň po lásce, neboť jsi příliš daleko ode Mne, živého Pramene. Spěchám tě tedy milosrdně pozvednout jako ztracenou ovečku, abych tě přivedl k prameni něžné lásky. Budeš-li chtít, načerpáš zde vodu Mé nekonečné lásky, k ukojení žízně, k osvěžení, k ochutnání její nesmírné libosti. Kéž se v ní vykoupeš a očistíš od každé poskvrny hříchu. Tak budeš čistý od každé, abys mohl se Mnou žít navěky.

+++

TEN KTERÝ JE

Na věčnou harfu života hraje, sám, melodie tvarů

Vytváří, sám, nespočetných vesmírných darů

Než přijde, sám, na to co mu ještě chybí

Už si to, sám, sobě slíbí

Slunce zezlátlo a nebe je modré, sám, to vidí

Nastal čas, sám, milovat lidi

Proto, sám, sestoupí к ním blíž

A tak pozná, sám, lidí kříž

J.S.

+++

ZÍDKA

Konečně čerstvý vzduch. Zhluboka se nadechla. Dvanáct hodin manuální práce na lince ji dalo zabrat. Zamyslela se. Na brněnském Hlavním nádraží je výluka a vlak ji dnes proto zastavuje výjimečně v Židenicích. Nikdy tam nebyla, ale ten autobus prý jede až ke Kauflandu a odtud je to na nádraží jen kousek. Autobus jel pěkně svižně. Ani se nenadála a vozový rozhlas hlásil: Zastávka Gajdošova! Zadívala se ven a s překvapením pohlédla na siluetu kostela sv. Cyrila a Metoděje. Ani nevěděla, proč vlastně vystoupila. Pohlédla ještě váhavě na kliku kostelních dveří, než vešla. Posadila se v poslední prázdné lavici a zahleděla se na vystavenou Nejsvětější Svátost. Mají tu adoraci, pomyslela si a potichu se začala modlit „a Pane, řeknu to krátce, protože se trochu stydím. Potřebuji chlapa do chalupy. Samotné je mi smutno. Aby moc nepil a měl mě alespoň trochu rád. Mám Tebe Bože a miluji Tě, ale nezlob se, ty mě zídku neopravíš a do kina mě nevezmeš. Amen." Vyšla ven z kostela. Její únava zmizela, a proto se rozhodla, že dál půjde pěšky. Až na Staré osadě se nerozhodně rozhlédla. Z blízké restaurace znělo cinkání sklenic a hovor hostů, ale jinak nikdo, koho by se mohla zeptat na cestu....

Tak hoši, všichni к mistrovi. Máme tam po štamprli a šéf má k vám řeč. Dělejte. Pohněte sebou. Tak pánové, tímto vám všem oznamuji, že jsme tady skončili. Teď máte týden volno a od prvního začínáme na té kanalizaci ve Vyškově. Byli tu s námi spokojeni a prémie jsou zaručeny.

Tak, berte si a na zdraví – a abych nezapomněl. Je to nemilé, já to nechtěl, ale vedení rozhodlo o zeštíhlení vaší party. Jeden z vás končí. A jelikož jsme se nemohli dohodnout, kdo to bude, tak rozhodne los. A protože byste nás s tím poslali někam, tak už jste losovali. Letí ten, kdo se dotkl jako první štamprle. A jsi to ty Vašku. Upřímně je mě to líto, ale ty seš tak šikovnej, že ti nebude dělat problém si práci najít a navíc ti dám vynikající doporučení. Ale taky, bohužel, máš týden na vyklizení ubytovny. To víš, stěhuje se všechno. Tak chlapi, kdo si dá ještě jednu 

Zpozorněla, když zahlédla tmavou siluetu stojící ve tmě pod vzrostlou borovicí. No toho se na cestu raději ptát nebude. „Nenávidím Tě Bože", zaznělo ze tmy. „Nenávidím Tě!" Jakoby slyšela tlumené rány. Cosi ji muselo dodat odvahy, že se přiblížila a uviděla jakéhosi muže, jak bije hlavou do kmene stromu. A znovu uslyšela to volání. „ Nenávidím Tě!". Přivedlo ji to do rozpaků. Bude lepší si toho nevšímat a jít dál, rozhodla se. Otočila se zpět, ale mohutná postava ji vkročila do cesty. „Co tu očumujete ženská? Co tu chcete?" Polekala se, ale přitom si stačila všimnout, že muž krvácí na čele. „Krvácíte," řekla. Neuhnul, když vztáhla ruku s kapesníkem a přiložila mu ho na čelo. „Co tu děláte?".„Jdu na nádraží. Jedu domů". „Domů", řekl zamyšleně muž a ustoupil ji z cesty. „A co vy tu děláte", zeptala se žena svírajíc v ruce zakrvácený kapesník. „Přemýšlím. Přemýšlel jsem trochu o životě". Roztřásla ji pojednou zima. „Nevím přesně kde je nádraží. Nevíte, kudy mám jít? „Doprovodím Vás". Zaváhala. „Mě se bát nemusíte. Já jsem jenom zedník".„Vy jste zedník?" „Ano" „A proč zedník bije hlavou o strom?" „Vysmíváte se?" Rozhodla se být upřímná. „Ne, mám strach, jenom si tak dodávám odvahu". Už jsem Vám říkal, že se mě nemusíte bát". „Ano, to jste říkal", kývla hlavou. Pocítila, že se ho jen tak nezbaví. „Dobře, tak mě doprovoďte". Mlčky došli к nádraží. „Ztratil jsem práci, bydlení i kamarády. Nikoho nemám. Nikdo mě nepotřebuje. Proto jsem mlátil hlavou do stromu". „Já bych zedníka potřebovala. Padá mně zídka". „Muž vám ji neopraví?" „Nemám muže". „Třeba bych mohl pomoct", zeptal se potichu. „Třeba, někdy". Kývl odevzdaně hlavou. „Můžu Vás doprovodit na nástupiště?" „Proč?", Může se to hodit". Porozuměla, až když uviděla dva muže zpustlého vzhledu, jak blokují svými těly vchod na peron. Zlehka ji odstrčil za sebe. Přes jeho záda jen zaslechla. „Nechcete mít problém, že ne?" Vešli společně na prázdné a tiché nástupiště. Pohlédla na hodinky a znervózněla. Jen dvě minuty na rozhodnutí. Jedu domů do České a s tou zídkou to vážně spěchá. Určitě co nevidět spadne. Nechcete se na ní raději podívat hned?" Slyšela, jak přijíždí vlak. Muž na ni nevěřícně hleděl a mlčel. Stín zklamání jí přelétl přes tvář, ale v hluku přijíždějícího vlaku náhle uslyšela, jak řekl. „Taková padající zídka, to je vážná věc. Myslím, že máte pravdu. Raději se na to kouknu hned a uvidíme, co se s tím dá dělat". Vlak odjel. A na prázdném nástupišti se opět rozhostil klid. SJ

+++

JOSEFOVA UKOLÉBAVKA

Nad námi synku, září zvláštní hvězda,

pastýřům se to divné nezdá.

Prý nemusím se o tebe bát,

dokud si se mnou, budeš hrát

Máš heboučké vlásky

a oči plné lásky.

Synáčku můj zlatý,

Ty jsi Boží svatý.

O Tobě už mnohý ví,

ale zlému nepoví.

Užij si synku u mě klidu,

než promlouvat začneš ke všemu lidu.

J.S.

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY, OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA

CO JE LÁSKA?

Když miluješ, tak přeješ dobro milované bytosti a také se jí snaží to dobro dopřávat. Láska tedy zahrnuje nejen přání dobra milované bytosti, ale také všemožné přičiňování se o to, ba i snášení utrpení a podstupování obětí, aby milovaná bytost dosahovala tohoto dobra. Tvoje láska předně nadpřirozeně vychází z Mé ryzí lásky, totiž z Mého Nejsvětějšího Srdce, Potom přirozeně následuje prudký vznět tvého srdce a duše a namíření touhy k bytosti, kterou ti mysl představuje jako hodnou tvé lásky. Po nadpřirozeném daru lásky z Mého Nejsvětějšího Srdce vychází láska z tvé přirozenosti, která činí každému to, co chce, aby činili ostatní tobě. Láska tě povzbuzuje k podnětnému vynalézání způsobů, jak se projevit. Nezakouší při tom žádnou námahu, protože námaha ti jako milujícímu nepřipadá těžká, protože se naplňuje výměna tvého lidského srdce za Mé Srdce Nejsvětější. I když narážíš na obtíže, nedáš se odradit, dokud nenalezneš milovanou bytost. Nemyslíš na nic než na bytost své lásky, a je-li vzdálena, nic tě netěší.

Moje Nejsvětější Srdce je zářící plamen, planoucí ve tvé duši touhou a vyzařující navenek dobrým příkladem. To už není ubohá láska pouze přirozená, které ubývá sil, nýbrž prozářená paprskem lásky tryskajícím z Mého Srdce. To už je láska vlitá, očištěná, prozářená a povznesená nad přirozenou náklonnost. To už je láska vytrvalá, neochabující. Dokud byla pouze přirozená a působila sama sebou, byla nedokonalá, bezmocná a slabá. Přirozená láska je záblesk svitu v temnotě. Moje čistá láska, kterou ti vlévám, je jas ve světle neboli účinné, zářivé světlo.

Moje Nejsvětější Srdce na sebe strhuje a uchvacuje všechny tvé vášně, city, afekty, nálady. Je-li milovaná bytost přítomná, tedy je láska plná života. Pakli je vzdálená, strádá. Není to nic jiného, než smutek vyvolaný nenaplněnou touhou, který nutně působí na duši vášnivě milující, v nepřítomnosti milované bytosti. Tato vášeň však není jen přirozená, nýbrž je to svaté nadšení.

Raduj se, protože Mému Nejsvětějšímu Srdci je přirozené stále milovat, dávat přednost zájmům společným před zájmy vlastními, sloučit znesvářená srdce, učinit cizí záležitost svou vlastní, uhasit hněv v rozbouřených srdcích a pokaždé pečovat o pokoj.

Raduj se, protože Moje Nejsvětější Srdce upevňuje vše, co nejisté, pozvedá utlačované, kolísající duši činí stálou. Moje Nejsvětější Srdce poučuje a učí se a nezná nepřítele.

Raduj se, protože Moje Nejsvětější Srdce chválí, chápe, nezná podezírání. Kde není lásky, pozbývá smysl každá práce a každé utrpení, a naproti tomu, cokoliv konáš nebo trpíš s láskou, má hodnotu.

Raduj se, protože tě obveseluje Moje Nejsvětější Srdce a pozvedá nad úroveň pozemskosti.

Raduj se, protože Moje Nejsvětější Srdce nikdy nezahálí, nýbrž neustále vzrůstá a rozhojňuje se.

Raduj se, protože Moje Nejsvětější Srdce je životem tvé duše, a bez něho by v tobě byla smrt.

Raduj se, protože Moje Nejsvětější Srdce se nedomáhá odměny, třebaže jí zasluhuje. Bez lásky neprospívá ke spáse ani udílení dobročinnost ani snášenlivost, ba ani mučednická smrt, ani konání nějakých dobrých skutků.

Raduj se, protože Moje Nejsvětější Srdce tě zdokonaluje. Dobrovolně bere všechno na sebe, a vše trpělivě snáší.

Raduj se, protože Moje Nejsvětější Srdce je dostupné každému. Ať jsi kdokoli, jsi schopen lásky. Nikomu neodpírám Nejsvětější Srdce. Kdo postrádá Moje Nejsvětější Srdce, postrádá je vlastní vinou. Nabízím je dobrému í špatnému, mladíkovi i starci, muži jako ženě, zdravému i nemocnému, boháči jako chudákovi, nejvyšší i nejnižší, svobodnému i otrokovi, člověku ve světě i řeholníkovi, slabému i silnému a nikdo se nemůže zbavit schopnosti být průtokem Mé čisté lásky.

Raduj se a jásej před Mou tváří, chval Mně a oslavuj, protože ode Mne pochází veškerá láska! Proudím i k tobě, třebaže jsi nejhanebnější hříšník s mrazivým pohledem, který tak dlouho odoláváš přívalu Mé čisté lásky. Odpouštím ti, že ses vždy stranil ostatních a neměl jsi chápavé srdce pro ně, i když jsou každý jiný než ty, protože tě chápu, že ti tak dlouho chybím. Odpouštím ti, i když jsi často žil v nenávisti a v pocitu zášti, neboť tě chápu, že ses Mi vzdálil. Spěchám ti pomoci svou nejsladší láskou a zapálit oheň planoucí výhně Mého Nejsvětějšího Srdce ve tvém srdci. Uvidíš, jak je ti zamiloval naplno a nalezl věčnou cestu lásky v Mém Srdci.

+++

BAJKA nejen o tom, jak pýcha předchází pád

Pravil hliněný džbán stojící na polici starému hrnčíři. Co tak na mě civíš? Je pravda, že jsem velice krásný, ale kam bych přišel, kdyby se na mě každý tak zamilovaně koukal jako ty. I když, nedivím se ti. Glazura na mém povrchu je překrásná, nevypadá jako tvůj nehezký vrásčitý obličej. A voda do mě vlitá, je čerstvá i po dlouhé době, ale z tebe vychází jen občas jakási smradlavka. Jsem krásný a užitečný. Nějako ty! A nevěřím, že by jsi mě stvořil, jak tvrdí hrnky z dolní police! A z té měkké mazlavé hlíny, co do ní pořád plácáš rukama už vůbec ne! Jsem snad měkký a mazlavý? Jsem tvrdý a pevný, a když se do mě udeří, zním jako zvon. Nejsem vůbec podobný blátu! A vůbec. Mezi námi, překrásnými džbány není pro tebe místo! Zmiz odtud!! Džbán se na poličce naklonil, aby dodal svým slovům na důrazu a spadl na zem. Starý hrnčíř se naklonil nad střepy, aby je uklidil a tiše si brblal pod vousy. Tak křivé dno to bylo. A já pořád, co se mi na tom džbánu nezdá...  SJ

+++

 

TA TOUHA ODVĚKÁ.

Ta nutí člověka.

By mysl svou upínal,

tam kde sídlí jeho Král.

Ta touha odvěká.

Ta nutí člověka.

Když večer usíná,

myslet na Syna

Ta touha odvěká.

Ta nutí člověka.

By stal se novým tvorem,

podle Božích norem

+++

NALEZLS CO JSI NEZTRATIL

není to vůně zmoklé polní cesty

ANI TI TO NIKDO NEVRÁTIL

nejsou to barvy květů neznámých

ČAS Z TOHO NIC NEZKRÁTIL

není to láska bližních tvých

JEN MYSL SVOU JSI OBRÁTIL

nejsou to touhy starců pošetilých

KDE JAS SVĚTLA TI DUŠI

NAVRÁTIL

J.S.

+++

Zprávy: V pondělí v 19,00 hod. u sv.Michala v Brně probíhá celoroční cyklus  MYSTIKA LÁSKY PODLE SV.TOMÁŠE.

+++

 

TOPlist