LEDEN 2006

 

Ročník XII, číslo 1                                                                             leden 2006

Obsah: E.Lopourová,Tkadlec, O jednotě Církve, Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi, E.Lopourová,Žízeň, Mistr Eckhart, Zjevení Páně (6.1.), B.,K nejvyššímu cíli (19), Mistr Eckhart, Obrácení sv.Pavla (25.1), fra Mot, Kam zmizela ze světa volná energie? E.Lopourová, Eva, Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely (13), Zprávy._____________________________

TKADLEC

Bůh vám stvoří děti z tohoto kamení
Věc každou posvětí bude-li chtít
Vítr vodu kámen oheň strom
A nebude jen 7 ale 12 znamení
Že do všech věcí vstupuje
Každá věc k němu se vztahuje
Nic si neoškliví Pán z toho co udělal
Tam je znamení kde je krása
Ani růže ani luna když nevidíš
Ale pavoučí síť zrána
A v ní tkadlec přede vlákna
Víc neumí věrně snová svoji síť
Modlitbu jíž Stvořitel ho naučil

Eva Lopourová

+++

O jednotě Církve (dle sv.Cypriána)

(pokračování z č.1 a 2., ročník 2006)

Jaký je můj osobní závazek vůči jednotě tvé Církve svaté a celého vykoupeného lidstva, které je do ní pozváno?

Moje snoubenka se nemůže dopouštět cizoložství, je neporušená a cudná. Zná jenom jeden dům, kde v čistém studu chrání posvátnost jednoho lože. Ta tě uchovává našemu věčnému Otci. Tobě, kterého plodí, zanechává království.

 Každý odpadlík od Církve se spojuje s cizoložnicí a ztrácí zaslíbení Církve. Nedosáhne mojí odměny, kdo opouští mou Církev. Stává se cizincem, bezdomovcem a odpůrcem. Připravuje se o našeho společného Otce nebeského, kdo pohrdá mou Matkou Církví. Jako se nikdo mimo Noemovu archu při potopě nezachrání, tak nevyvázne, kdo je mimo Církev. Pamatuj, že "kdo není se mnou, je proti mně, a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje" (Mt 12,30). Kdo můj mír a pokoj kazí, jedná proti mně. Kdo shromažďuje mimo Církev, ten mi Církev rozhání.

 Pamatuj, že "já a Otec jedno jsme" (Jan10,30)! Dále je psáno o mně, tvém Spasiteli a Bratru, jakož i o našem společném Otci a o Duchu od nás obou, že jsme všichni tři jedno (1 Jan 5,7). Copak může někdo věřit, že tato jednota mnou samotným upevněná a související s nebeskými tajemstvími, se dá roztrhnout svárem střetajících se lidských srdcí? Kdo se této jednoty nedrží, nedrží se ani mého zákona, postrádá víru v našeho věčného Otce i ve mne, svého Spasitele a Bratra, i v našeho Ducha, který vychází od nás obou, postrádá život a spásu.

Tato nedílnost jednoty, toto pouto nerozborné svornosti se naznačuje, když se moje nesešívané roucho na Velký Pátek netrhá ani nedělí. Naopak, ten z losujících, komu můj šat losem připadá, jej přijímá neporušený, totiž majetkově nedotčený. O něm je psáno: "Suknice však byla nesešívaná, odshora celistvě tkaná. Řekli si tedy: Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude" (Jan 19,23-24)

 Moje roucho má jednotu, která pochází shůry, totiž od nebeského Otce. Kdo ji přijímá, nemůže ji trhat, protože jí přísluší celá a zároveň pevná stálost.

 Kdo trhá mou Církev, nemůže vlastnit můj oděv.

 Naopak je tomu u Šalamouna. Když umírá a jeho království i poddaní mají být rozděleni, prorok Achias při setkání s králem Jeroboamem na poli, trhá svůj plášť na dvanáct kusů, a říká: "Vezmi si deset kusů! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: "Hle, já odtrhnu království z ruky Šalamounovy a tobě dám deset kmenů. Jemu zbude jeden kmen ze všech izraelských kmenů pro mého služebníka Davida a jeden pro Jeruzalém, město, které jsem si vyvolil" (I Kr 11,31-32).

 Achias trhá své roucho, když se dvanáct izraelských kmenů trhá od sebe. Proto se ani můj lid nesmí rozdělovat, moje suknice od shora celistvě tkaná, není vlastníky rozdělena. Její nedělitelnost, celost a nerozpáranost poukazuje na pevnou svornost mého lidu, těch, kdo oblékají mne, svého Spasitele a Bratra. (O.Tomáš podle Sv.Cypriána - O jednotě Církve, De unitate ecclesiae, Migne, Patrologia latina, III., IV, 6-7) (Pokr.)

+++

Je snazší mrtvým soucit projevit,

co, kdyby byl přišel dřív,

mohli žít.

Dohrané tragédii

se tleská vždy

víc nežli tragédii

v průběhu hry.

Ed.

Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi

I. Jaká je podstata třetího řádu?

1. Co je, Otče Dominiku, ten váš třetí řád?

Je to zvláštní společnost bratří a sester, žijících ve světě. Roku 1209 zakládám v Toulouse tento voj kajícníků, ochraňující a podporující celý řád jako třetí větev tohoto řádu. Dělám to kvůli tomu, abych vedl své příznivce ve světě k vyšší dokonalosti tím, že jim poskytuji účast na duchu, duchovních cvičeních a všech záslužných skutcích celého řádu, který je takto přijímá za vlastní. Na to navazují ostatní Otcové našeho řádu na různých místech světa, jako třeba bratr Bartoloměj v Parmě o 24 roků později.

Nestačilo by tomu říkat prostě jen spolek či společnost, anebo sdružení laiků čili lidí žijících ve světě? Proč nazýváte tuto společnost "řádem"?

Kdyby to bylo jenom nějaké zájmové sdružení či pouhý spolek, pak by to nemělo žádnou účast na záslužných skutcích a milostech celého řádu. Označuji to za řád proto, že se všichni členové dané společnosti řídí stejným řádem čili řeholí, schválenou od sv. Stolice. Později v tomto duchu sepisuje můj sedmý nástupce v čele našeho řádu, Otec Munio ze Zamory, řeholi našeho řádu bratří a sester kajícníků. Papež Honorius IV. ji schvaluje bulou Congruum existimantes (1286). Postupně ji schválilo mnoho dalších papežů. Zároveň papežové zapověděli cokoli v řeholi měnit bez jejich svolení. Schválili třetí řád jako nejvýš užitečné zařízení nadané mnoha milostmi a výsadami. Až do dnešní doby bylo do jeho stanov přijato mnoho lidských vymožeností, aniž by ovšem přibylo milostí, které členům vyplývají z duchovní podstaty řádu. Do řádu přicházíš sloužit Bohu ve svých bližních. Nehledáš tam naplnění svých lidských práv. Dobře vím, že ti bloudící a hledající, kvůli jejichž obrácení k Bohu zakládám Řád bratří kazatelů, se odedávna snaží o větší lidskost, ale bez Boha a bez Církve. Dokud si nezamilují Boha z celého srdce a ze všech sil, budou milovat bližního špatně, a budou škodit sobě, bližním i Bohu. Právě proto máš dodnes v tomto řádu tak velké možnosti ke službě Bohu ve svých bližních..

 Kteří papeži chválí třetí řád?

Předně zmíněný Honorius IV. Dále třeba papež Řehoř IX. se vyjádřil, že "v třetím řádě vidí člověk oživovat náboženství, horlivost a statečnost Makabejských hrdinů, kteří jsou povinni k tomu, aby zvítězili nad nepřáteli církve svaté". - Jan XXII. vděčně vzpomíná věrnost, příkladnost a nezlomnou oddanost třetího řádu vůči sv. Stolici, zatímco jiné duchovní společnost zarmoutily sv. Otce svým odbojem. Benedikt XIII. nazývá třetí řád "skutečně řádnou" institucí, způsobilou vést tě jako svého člena k křesťanské dokonalosti.

Je ještě nějaký další důvod, proč nazýváte tuto "řádem"?

Třetí řád nazývám řádem také proto, že je těsně spojen s řádem naším "bratří kazatelů", kteří jsou jedním ze starých řádů, od Církve sv. slavnostně stvrzených. Třetí řád je vychováván a veden v duchu prvního řádu "bratří kazatelů". Má podobná duchovní cvičení, podobné předpisy a zvyky, podobné řeholní roucho, má účast na všech milostech a všech dobrých skutcích celého řádu, který spolu s ostatními bratry kazateli zakládám. Pro toto úzké spojení s řádem bratří kazatelů ho nazývám též "řádem".

Jiné spolky, jako třeba "růžencové bratrstvo" nebo modlitební shromáždění, jsou také úzce spojeny s řádem bratří kazatelů, a přesto se nejmenují "řád", nýbrž jenom "bratrstvo" nebo shromáždění.

Růžencové bratrstvo se nenazývá "řád", ale ne proto, že by modlitba sv. růžence byla méně důležitá než "třetí řád". Jistý Boží služebník se dal slyšet, že "růženec je testamentem Matky Boží, právě jako Nejsvětější Svátost je testamentem Syna Božího. Růženec je neknězi tím, čím knězi je bohoslužba hodin. Za našich časů nedá se uvažovat o opravdovém, dle víry žijícím křesťanu obecné Církve - bez růžence". Každý pořádný člen třetího řádu se musí nejenom sám umět modlit sv. růženec, nýbrž si má pokládat za čest, že naučil této modlitbě také jiné a že je rozšiřovatelem sv. růžence. Bratrstvo sv.růžence vyžaduje od svých členů, aby se modlili sv. růženec, ale nechce, aby se jeho členové lišili nějak od ostatních křesťanů odlišným způsobem zevnějšího života. Bratrstvo nemá "řád" čili řeholi, schválenou od papežů, která by jim předpisovala. jako třetímu řádu, stejné roucho, posty, určité modlitby a stejná náboženská cvičení. Konečně není růžencové bratrstvo tak těsně spojeno s řádem bratří kazatelů jako třetí řád ani zevnějškem, ani vnitřním, "bratrským" životem. Představte si dvě nádrže vedle řeky. Do jedné vede z té řeky širší a hlubší kanál, do druhé jen kanál mělký a úzký. Jako ty dvě nádrže přijímají nestejné množství vody z jedné a téže řeky, a mají tedy jedna více a druhá méně vody, tak i třetí řád má s řádem bratří kazatelů více společného než jiná zařízení, jako třeba "růžencové bratrstvo" nebo nějaké laické sdružení.

Dá se tedy nějak stručně shrnout, proč se třetí řád nazývá "třetím"?

Protože je třetí mezi částmi, která tvoří tento řád.

Které další dvě části tvoří tento řád?

První z nich se jmenuje "první řád". Skládá se z řeholníků-kněží. Věnují se spáse duší hlavně kázáním. Proto přijímá od sv. Stolice jméno" bratří kazatelé". Kázání a duchovní cvičení konají jednak ve vlastních kostelech, jednak vycházejí na misie, ve své vlasti a také do ciziny. Přípravou ke stavu kazatelskému je jim slavný slib chudoby, čistoty a poslušnosti a zachovávání řádových stanov, podle nichž se ve dne i v noci modlí modlitby k posvěcení času a zachovávají mlčení, posty a jiná ustanovení řádu. Heslem je jim: contemplata tradere, tzv. napřed nějakou pravdu rozjímej a pak teprve ji hlásej. Pomocníky kněží-řeholníků jsou bratří laici-řeholníci. Také oni skládají slavné řeholní sliby.

Druhou větev čili "druhý řád" tvoří řeholnice, žijící v přísné klausuře. Také ty se zavazují slavnými sliby Bohu sloužit v pokoře a tuhém pokání, ve stálém rozjímání a modlitbě církevních hodinek, jež ve dne i v noci konají, aby získaly požehnání Božího všem apoštolským podnikům řeholních bratří prvního řádu. Zpočátku jim říkáme "sestry kazatelky", ježto jsou tak úzce spojeny duchem s prvním řádem.

K těmto dvěma větvím řádu se druží větev třetí čili třetí řád.

Jaký je vztah třetího řádu k řádu prvnímu?

Jako nyní, tak už za mých za časů trpí Církev svatá útoky, ohrožujícími čistotu jejího učení, a také její majetek, který potřebuje k přípravě svých kněží a k dobročinným účelům.

Zlí lidé, lakomí a bezbožní se ze všech sil snaží, aby Církev připravili o její majetek a příjmy, aby tak hmotně podlomili její činnost pro blaho lidstva a ztížili jí její působení na soukromé i veřejné události. Matka Církev to ovšem nemůže jen tak přehlížet. Kázání a napomínání takových lidí zůstává bez účinku. Neodradíte je slovy Horského kázání. Proto je třeba jednat. Proto zakládám třetí řád, duchovně vedený členy prvního řádu, pro ty, kdo chtějí Církvi svaté přispět ku pomoci - třebas i se zbraní v ruce - k uhájení starých práv a majetku. Toto bratrstvo se záhy daleko široko šíří jako "Kristův voj ". Nejsou to však jen muži, kteří bojují za dobrou věc církve svaté. Jsou to i ženy. Samy sice nebojují, ale za to zase nebrání svým mužům zúčastnit se bojů za svatou věc, obětovat život za církev, nebo je samy k tomu ještě pobízení. A když nemají vlastní muže, snaží se pro tu věc získat jiné, podporují je, aby se dostali do tohoto třetího řádu, ošetřují raněné, a podporují chudé a zchudlé členy bratrstva Od počátku. tedy považuje Kristův voj za své členy jak muže tak ženy. Způsob života. Jaký jim určuji. a rozličná pozdější ustanovení, která dávají třetímu řádu moji nástupci, tvoří řeholi třetího řádu. Najdeš o ní zmínky už koncem XIII. století. Řehole III. řádu je schválena od papežů Innocence VII. a Eugena IV. Tedy už od prvních dob až do dneška jsou dominikánští terciáři, totiž lidé žijící ve světě, obojího pohlaví, často i manželé, kteří žijí uprostřed svých rodin, řízeni a vedeni od řeholníků prvního řádu."

Z toho vidíš, že třetí řád už od počátku svého trvání není nějakým zmenšeným vydáním hlavního čili prvního řádu. Není to jeho miniatura. Není založen ani k tomu, aby první řád učinil známějším nebo snad, aby mu ve světě razil cestu. Můj třetí řád má od počátku svůj vlastní, od prvního řádu nezávislý cíl, má své jméno, má i své zvláštní prostředky, aby svého cíle mohl dosáhnout.

Původní cíl Kristova Voje už přece dávno neexistuje. Tak proč ještě dál trvá Kristův Voj, nynější třetí řád ?

S příchodem lepších poměrů, kdy už není třeba hájit práva církve ozbrojenou mocí, je Kristův voj natolik rozšířený silný a mohutný, že se může natrvalo zakořenit v půdě Církve sv. a přinášet hojně ovoce. Proto Boží Prozřetelnost zachovává Kristův voj. Ostatně není třeba dávat bratrstvu jiné stanovy, jiný směr, jiného ducha, třebaže původní účel už neexistuje, a Kristův voj je přesto zachován, stačí dát původnímu duchu Kristova voje jiné uplatnění. Místo vnějšího boje je členům Kristova uloženo vést boj vnitřní proti tělu, světu a ďáblu. Tento boj jsi sice povinen vést právě ty jako každý křesťan, ale jako člen Kristova voje, nebo jak si později říkáš bratr či sestra „třetího řádu kajícího", máš svou horlivostí v tomto boji dávat dobrý příklad ostatním. Tím se ovšem stává třetí řád oddaným a užitečným pomocníkem řádu prvního. Dějiny celého řádu to dokazují.

Osvědčuje se tato změna pro dobro třetího řádu?

   Ano. Od středověku až dodnes se třetí řád vždy se honosí členy vynikajícími učeností, svatostí a horlivostí pro čest a slávu Boží. Jsou to lidé všech společenských vrstev. Z kněží terciářů jsou nejznámější sv.Ludvík Maria Grignon de Montfort, zakladatel misionářů sv. Ducha a sester Věčné Moudrosti, kardinál Josef Beran jako bratr Tomáš. Dodnes působí ve třetím řádu mnoho učených a zbožných kněží, několik vynikajících kardinálů-arcibiskupů a mnoho biskupů, hlavně v Italii, ve Španělsku, Francii a v Americe, jako třeba kardinál Sodanno. Také mezi papeži jsou zastoupeni dominikánští terciáři, jako třeba Benedikt XV., kterého přijal do třetího řádu bl.Hyacint M.Cormier ještě jako seminaristu Jakuba della Chiesa. Z panovnických rodin a ze šlechty mnozí vynikají jako terciáři, od začátku XIII. století. Tradičně bývají španělští králové dominikánskými terciáři. Z třetího řádu v českém národě vyniká sv.Zdislava z Lemberka. Také císařský rod habsburský dává třetímu řádu několik členů, vynikajících zbožností, pokorou a štědrostí, nemluvě ani o bývalém královském rodu portugalském a o sv.Ludvíkovi IX., králi francouzském. Z měšťanského stavu pochází sv. Kateřina Sienská, sv. Růžena z Limy. Bl. Albert de Bergamo je původně rolník. (Pokr.)

žízeň

 


 

Žízním po tvojí lásce
Snad nevíš co je v sázce
Když nerozbiješ svůj džbán
Abys mi nohy pomazal
Tou vzácnou mastí
svého hledání
 
Tvé srdce džbán
dovnitř nevidíš
musíš riskovat 
máš uvěřit?
Co když jen tma a prázdno
Že nelze poměřit

 


 

                                 Přicházím coby host
                                 Čekám na tvé pozvání
                                 Abych se ti dal
                                 Sám sebe odevzdal
                                 A nadto ještě dar
                                 tvé nové poznání

                                  Eva Lopourová

                                          +++

Mistr Eckhart - Slavnost Zjevení Páně 6.1.

Ubi est qui natus est rex Judeorum? (Mt 2,2)

"Kde je ten právě narozený král Židů?" Všimněte si dobře, kde se jeho narození stalo! "Kde je ten, který se narodil?" Já vám říkám, jako jsem už řekl mnohokrát, že se toto věčné narození děje v duši úplně stejně, jako se děje ve věčnosti, ani méně, ani více, neboť je to jedno narození a děje se v samém bytí a v základu duše.

Z toho vznikají otázky. Bůh je jako rozum a smysl ve všech věcech přítomen, a to vnitřněji a přirozeněji než ty věci samy, a kde Bůh jest, tam musí i působit, sám sebe poznávat a říkat své Slovo. Jaké tedy vlastnosti pro toto působení Boží má duše oproti jiným rozumným stvořením, v nichž Bůh také jest? Dejte pozor, v čem je rozdíl.

Bůh je ve všech věcech, bytostně, účinně a mocně. Rodit však může jen v duši - neboť všechna stvoření jsou jen stopy Boží, ale duše je svou přirozeností utvářena podle obrazu Božího. A tento obraz se musí oním narozením ozdobit a dovést k dokonalosti. Tomuto působení a tomuto narození je ze všech stvoření otevřena pouze duše. Věru, každá dokonalost, která se má do duše dostat, ať Božské světlo, milost nebo blaženost, musí tam vstoupit jen a jen tímto narozením a nijak jinak. Čekej jen na toto narození v tobě, a nalezneš všechno dobro a všechnu útěchu, a všechnu rozkoš, všechno bytí a všechnu pravdu. Zmeškáš-li je, zmeškal jsi všechno dobro a všechnu blaženost. A cokoli ti přijde v něm, přinese ti čisté bytí a stálost, cokoli jsi hledal nebo našel mimo ně, zahyne všechno, dělej co dělej. Toto jediné dává bytí, a všechny ostatní věci zahynou. V tomto narození dostáváš účast na božském vlévání a na všech jeho darech. Stvoření, v nichž není obraz Boží, tyto věci přijímat nemohou, neboť obraz duše k tomuto věčnému narození zvláště patří. Děje se vlastně a výlučně v duši, narozené z Otce v samém základu a nejvnitřnějším nitru duše, kam nikdy nepronikl žádný obraz, ani nenahlédla žádná síla.'

Druhá otázka zní: toto narození působí v samém bytí a v samém základu duše, působí tedy právě tak v duši hříšníka jako dobrého člověka; jaká milost či užitek mi tedy z toho kyne? Neboť základ přirozenosti je u obou stejný, ba dokonce i v pekle zůstává vznešenost této přirozenosti věčně zachována.

Všimněte si, v čem je rozdíl. Tomuto narození je vlastní, že se děje se stále novým a novým světlem. Vždycky přináší do duše velké světlo, neboť takové už dobro je, že kdekoli je, musí se vylévat. V tomto narození se Bůh se světlem vlévá do duše tak, že v samém bytí a základu duše je světla tolik, až vyráží a přetéká do sil duše i do vnějšího člověka. Tak se stalo i Pavlovi, když se ho Bůh dotkl svým světlem na cestě a když k němu mluvil: odraz toho světla bylo vidět i navenek, takže je viděli jeho průvodci a obklopilo Pavla jako blažené. Přebytek světla, které je v základu duše, přetéká do těla, a to se naplňuje jasem. To však hříšník přijmout nemůže a není toho ani hoden, protože je plný hříchu a zla, čili temnoty. Proto říká: "Temnota nepřijímá a nepojímá světlo." Je to zaviněno tím, že cesty, po nichž by to světlo mělo vcházet, jsou zahrazené a zatarasené lživostí a temnotou. Neboť světlo a tma nemohou obstát vedle sebe, a Bůh a stvoření také ne: má-li vstoupit Bůh, musí stvoření pryč. O tomto světle člověk dobře ví. Kdykoli se obrací k Bohu, hned do něho vklouzne a zazáří světlo a dává mu znát, co má dělat a čeho nechat a mnoho dobrých rad, o kterých předtím nic nevěděl a nechápal.

"Ale odkud a jak to víš?" Pohleď a pamatuj si: Tvé srdce se často pohne a odvrací od světa. Čím jiným by se to mohlo dít než oním osvícením? To je tak něžné a radostné, že se ti omrzí všechno, co není Bůh ani božské. Vábí tě to k Bohu a všimneš si mnoha dobrých napomenutí, a nevíš, odkud se berou. Tento vnitřní příklon jistě nemůže pocházet od stvoření ani z nějakých jeho podnětů, neboť cokoli stvořené podněcuje nebo působí, přichází vždycky zvenčí. Samého základu se však "dotýká jen toto působení a čím prostší a oproštěnější si je uchováš, tím víc světla a pravdy i poučení nalezneš. A proto ještě nikdy žádný člověk v ničem nezabloudil-leda tak, že hned na počátku z toho vyšel ven a příliš se upnul navenek. Svatý Augustin říká: „Je mnoho takových, kteří hledali světlo a pravdu, jenže všichni hledali vně, kde žádná není." Tak se nakonec dostanou tak daleko, že se už nikdy domů nevrátí a dovnitř nevstoupí. A proto také pravdu nenašli, neboť pravda je uvnitř, v samém základu, a ne vně. Chceš-li tedy najít světlo a náhled veškeré pravdy, očekávej a přijmi toto narození v sobě a ve svém základu: tím se prosvětlí všecky tvé síly i vnější člověk. Když se Bůh vnitřně dotkne tvého základu pravdou, vleje se do tvých sil takové světlo, že pak člověk někdy dokáže víc, než by ho byl kdo mohl naučit. Jak říká prorok: "Porozuměl jsem nad všechny, kteří mne kdy učili." Hleďte, proto, že toto světlo v hříšníkovi nemůže zářit ani svítit, proto se ono narození v něm vůbec nemůže stát. To narození nemůže být pohromadě s temnotou hříchů, i když se neděje v duševních silách, nýbrž v bytostném základu duše.

Tu vzniká další otázka. Když Bůh Otec rodí pouze v bytostném základu duše a ne v jejích silách, jak se to týká těchto sil? Čím k tomu mohou přispět, budou-li jen nečinně čekat a pak se radovat? K čemu to je, když se ono narození v silách duše neděje? To je dobrá otázka. Dávej pozor, v čem je rozdíl.

Každé stvoření působí své skutky k nějakému účelu. Ten účel je vždycky tím prvním v úmyslu a tím posledním v uskutečnění. Tak zamýšlí Bůh ve všech svých skutcích jeden jediný požehnaný účel, totiž sebe sama, a aby duši se všemi jejími silami dovedl do tohoto cíle, to jest do sebe sama. Kvůli tomu činí Bůh všecky své skutky, kvůli tomu rodí Otec svého Syna v duši, aby všechny síly duše dospěly do téhož cíle. Jde za vším, co je v duši, a všecko to zve k této hostině á ke svému dvoru. Jenže duše se se svými silami rozestřela a rozptýlila navenek, každá do svého díla: síla zraku do očí, síla sluchu do uší, síla chuti do jazyka, a tak je její působení dovnitř o to slabší, neboť každá rozptýlená síla je nedokonalá. Proto chce-li uvnitř silně působit, musí všecky své síly svolat zpátky domů, posbírat je ze všech rozptýlených věcí do jednoho vnitřního působení. Svatý Augustin říká: Duše je víc tam, kde miluje, než tam, kde dává tělu život. Poslyšte příklad. Byl jeden pohanský mistr, který se soustředil na jedno umění, totiž umění počítat. Seděl v prachu a počítal a hleděl si svého umění. Tu k němu kdosi přišel a zvedl meč - nevěděl, že to je mistr - a řekl: "Řekni rychle, jak se jmenuješ, nebo tě zabiju!" Ten mistr byl tak pohroužen do sebe, že toho nepřítele neviděl ani neslyšel a vůbec si nevšiml, co po něm chce. Nedokázal ani říci: „Jmenuji se tak a tak." A když ten nepřítel dlouho a silně křičel a on neodpovídal, srazil mu hlavu. To bylo všechno jen aby se naučil přirozenému umění. O co víc bychom se měli ode všech věcí odpoutat my a sebrat všechny své síly, abychom uviděli a poznali tu jedinou, nezměrnou, nestvořenou, věčnou pravdu! K tomu seber všechny své smysly, všechny své síly, celý svůj rozum a celou svou paměť, obrať je k samému základu, kde je skryt tento poklad. Aby se to stalo, věz, že se musíš zříci všech ostatních skutků a musíš dojít do jisté nevědomosti, jinak ho nenajdeš.

Tu vzniká otázka. Nebylo by lepší, aby si každá síla hleděla svého vlastního díla, aby jedna druhé v jejím působení nepřekážela, aby ani Bohu nepřekážely v jeho díle? Může přece ve mně být nějaké vědění o stvořeném, které by ničemu nepřekáželo, tak jako Bůh všecko ví bez překážek a jako svatí? To je užitečná otázka. Dávejte pozor, jak ji rozebereme.

Svatí vidí v Bohu jeden jediný obraz a v něm poznávají všechny věci, a Bůh sám také hledí do sebe a v sobě poznává všecky věci: Nepotřebuje se obracet od jednoho k druhému, jako musíme my. Kdyby to v tomto životě bylo tak, že bychom měli před sebou zrcadlo, a v něm v každém okamžiku viděli všechny věci a poznávali je v jediném obraze, nebylo by nám působení ani vědění žádnou překážkou. Protože my se však musíme od jednoho obracet ke druhému, proto u nás jedno vždycky musí překážet druhému. Duše je totiž tak silně vázána na své síly, že se s nimi vylévá všude tam, kam se vylévají ony, neboť v každém díle, které ty síly působí, musí být i duše při tom, oddaně a usilovně, jinak by vůbec nijak působit nemohly. Když se tak duše se svou oddaností rozptýlila do vnějších skutků, musí pak nutně uvnitř být o to slabší ve svém vnitřním díle. Pro ono narození Bůh chce a musí mít duši prostou, nezatíženou a svobodnou, v níž není nic než on sám a která nic a nikoho nečeká než jeho samého. Jak řekl Kristus: "Kdo miluje něco jiného mimo mne a má rád otce a matku a mnoho jiných věcí, není mne hoden. Nepřišel jsem na svět učinit pokoj, ale meč, abych odsekl všecky věci a oddělil bratra, dítě, matku, přítele, kteří jsou vpravdě tvými nepřáteli." Neboť cokoli je ti blízké, to je vpravdě tvým nepřítelem. Chce-li tvé oko vidět všecky věci a tvé ucho všecky věci slyšet a tvé srdce o všem uvažovat, věru se tvá duše ve všech těch věcech musí rozptýlit.

Proto říká jeden mistr: Má-li člověk vykonat nějaké vnitřní dílo, musí všechny své síly soustředit dovnitř, jako by do koutku své duše, schovat se před všemi obrazy a tvary, pak teprve může působit. Musí tu dojít do jistého zapomenutí a nevědění. Jenom v jistém tichu a jistém mlčení může to slovo být slyšet. Ničím mu nemůžeš vyjít vstříc než tichem a mlčením: v tom je můžeš uslyšet, a rozumíš-li tomu správně, v nevědění. Kde člověk nic neví, tam se ukazuje a zjevuje ono samo.

Teď byste ovšem mohli namítnout: pane, vy říkáte, že naše spása je v nevědění, a že to je jako v nějakém nedostatku. Bůh stvořil člověka k tomu, aby věděl, jak říká prorok: "Pane, učiň je vědoucími." Kde je nevědění, tam je nedostatek a prázdnota, takový člověk je jako dobytek,jako opice, hlupák, a to tak dlouho, dokud zůstává v tom nevědění. - Člověk tu musí dospět k jinému přetvořenému vědění, a to nevědění nemůže vzniknout z nevědomosti, ale člověk má dojít od vědění k "nevědění". Pak se stane vědoucím božským nevěděním a jeho nevědění bude zušlechtěno a ozdobeno nadpřirozeným věděním. A zde, kde jen trpně snášíme, jsme dokonalejší, než kdybychom něco činili a vykonávali. Proto jeden mistr řekl, že sluch je daleko vznešenější než zrak, protože sluchem se člověk naučí více moudrosti než zrakem, a také víc v té moudrosti žije. O jednom pohanském mistru čteme, jak ležel a umíral, jeho žáci před ním mluvili o nějakém velkém umění. A ten umírající zvedl hlavu, poslouchal a řekl: "Podívejme, tomu umění se musím ještě naučit, abych je mohl věčně užívat." Slyšení přináší spíš dovnitř, kdežto vidění ukazuje spíš ven, aspoň činnost vidění sama o sobě. A proto nás ve věčném životě bude daleko víc oblažovat schopnost slyšení než schopnost vidění. Neboť skutek slyšení věčného Slova, ten je ve mně, kdežto skutek vidění vychází ze mne, ve slyšení jsem trpný, kdežto ve vidění činný.

Ale naše blaženost nespočívá v činnosti, nýbrž v tom, že trpně snášíme Boha. A oč je Bůh vznešenější než stvoření, o tolik je dílo Boží vznešenější než moje. A právě z nezměrné lásky položil Bůh naši blaženost do trpného snášení: neboť trpíme víc, než činíme, a nesrovnatelně víc dostáváme, než dáváme. A každý dar připravuje naši otevřenost pro nový dar, pro větší dar, a každý božský dar rozšiřuje vnímavost a touhu přijímat ještě víc. A proto říkají někteří mistři, že právě v tom je duše souměřitelná s Bohem, neboť jako Bůh nezná míry v dávání, tak nezná ani duše míru v braní a přijímání. A jako je Bůh všemocný ve svém působení, tak je duše bezedná ve své trpnosti. Proto bude přetvořena Bohem a v Bohu. Bůh, ten má činit, a duše trpět, on má poznávat a milovat sama sebe v ní, kdežto duše má poznávat jeho poznáním a milovat jeho láskou. Proto je duše daleko blaženější tím, co je jeho, než svým vlastním, a také její blaženost spočívá víc v jeho působení než v jejím vlastním. Žáci svatého Dionysia se ho jednou ptali, proč je všechny Timotheus překonává dokonalostí? Dionysius jim řekl: "Timotheus je člověk, který trpí Boha. Kdo to dokáže, překoná všecky lidi."

Proto tvé nevědění není nedostatek, nýbrž tvá nejvyšší dokonalost, a tvá trpnost se tak stává nejvyšší činností. A tak, tímto způsobem se musíš zříci vší své činnosti a umlčet všecky své síly a schopnosti, máš-li v sobě vpravdě nalézt toto zrození. Chceš-li nalézt toho narozeného krále, musíš překonat a hodit za sebe všecko ostatní, co kde nalézáš.

Abychom překonali a ztratili všecko, co se tomu narozenému králi nelíbí, k tomu nám pomáhej ten, který se stal lidským dítětem proto, abychom se my stali dětmi Božími. Amen.

+++

Tvář, kterou s sebou ponesu,

až vyjdu mimo čas - tam na západ ­

si pro hodnost -

to bude tvoje tvář.

 

Podám ji andělovi:

To, pane, byl můj řád

v království, o němž vzkříšení

ti pověděli snad.

Vezme ji, zhlédne, odstoupí,

vrátí se s korunou,

v níž neplesal sám Gabriel

a jež teď bude mou.

 

Pak ukáže mě ze všech stran

nebi, jež zatleská,

jak tu, jež nesla pánův erb ­

důstojný majestát!

 

Ed.

K nejvyššímu cíli (19) V cílové rovince

 Denně se smíš účastnit Mého zpřítomnění v domě našeho společného Otce nebeského. Činím to jako úkon pokory, lásky a úcty k Otci a jeho slitovnosti s námi.

 Zvu tě ke spolupráci na Mojí Oběti. Raduj se. Tvoje největší hrdost a sláva spočívá v tom, že tě zvu k součinnosti na mé svrchované Oběti. Po naší společné panenské Máti si volím právě tebe za spoluvykupitele světa. Tvoje součinnost začíná právě ve chvíli ustanovení této slavné hostiny lásky. Ve stejné chvíli si volím své učedníky. Odevzdává jim své Tělo a Krev jako největší úkol a dědictví slovy: "To konejte na mou památku."

 Moje slova, jimiž proměňuji tvůj každodenní chléb ve své tělo otřásá základy světa. Do vyhasínajícího a ochládajícího světa znovu proudí hřejivé paprsky světla. A vesmír už nevyhasíná ani neochládá. Také ty uprostřed všeho ostatního lidstva s vyčerpanými dějinami, stojíš na prahu nového věku.      Ožíváš nejen přirozeně, nýbrž i nadpřirozeně. Sám se stávám skutečným životním pokrmem tebe, ubohý smrtelníku. Do toho všeho pronáším strašná a i velebná slova: "To konejte na mou památku." Tak tě nedílně spojuji se svým posláním. Tvoje spojení se mnou se vztahuje především k této Mé svrchované Oběti jako ke svému ohnisku.

 Všechna ostatní Moje tajemství ustavičně žijí a rozlévají se právě v tomto tajemství. Moje Láska žije dál a rozlévá se jako tvůj život. Moje slavně proměněné Tělo je to, co vtiskuje správný tvar tvému životu ve vlastním slova smyslu. Je nejlepším tvůrcem tvého ducha. Je zdrojem zušlechtění a opravdové kultivace všeho.

 Tak je Moje slavně proměněné Tělo svátostí života, protože v tobě vyvolává všechny obdobné účinky v duchovním ohledu, jaké působí tělesný chléb v hmotném smyslu.

 Udržuji ve tvé duší nadpřirozený život, který ti vyplývá z této slavné proměny jako oběti na kříži. Působím pak stálé přetváření tvé duše podle tohoto života. Zjemňuji a zušlechťuji ti ducha. Rozšiřuje ti srdce. Jedině ze skutečného prožívání a ustavičného zakoušení této oběti, ve které se ti podávám za pokrm, uč se všechno pochopit, podniknout i vytrpět. Odvaž se všeho pro všechny, Stáváš se jejich služebníkem, sotva Mně přijmeš ve svém každodenním chlebě.

 Tvoje důvěrné přátelství a těsná spolupráce se Mnou je spojeno s touto nejvyšší obětí lásky. Proto je pro tebe Mé proměněné Tělo, které Ti nabízím za pokrm při slavné hostině lásky, především školou lásky. Rozjímej, do jakého ohně lásky tě strhuji. Nezapomeň však, že vyhasínající a ochládající vesmír očekává, že mu přineseš něco z onoho posvátného žáru, který sálá z planoucí výhně Lásky Mého Nejsvětějšího Srdce, které denně plápolá na oltáři. Proto je také Moje proměněné Tělo zálohou nebeské blaženosti, protože je Mým těsným spojením s tebou.

 Tady se sbíhá se trojí tajemství. Tajemství Mojí skutečné božské přítomnosti. Dále skutečnost Mojí jediné pravdivé oběti kříže. Konečně slavně ustanovené předávání ovoce oné oběti touto zvláštní přítomností.

 Zjevuji se ti zde nejen jakoby přechodně, nýbrž trvale. Toto zjevení se trvale uskutečňuje spojením, ale nejen pocitovým, nýbrž podstatně skutečným. V Mém přijímání na způsob tvého všedního pokrmu Mě smíš obejmout a nazývat "svým" Boha tak těsně, jak to je na zemi jenom možné. Právě takto se má uskutečnit ono procítění a vytušení tajemné Mojí přítomnosti v tobě.

 Tvou zvláštní spoluprácí se Mnou je dáno, že se Mého slavně proměněného Těla smíš dotýkat nejenom pasivně, nýbrž činným způsobem, abys byl svým osobním nasazením spoluvykupitelem světa tak, jako je Maria spoluvykupitelkou světa.

 Jako je kvůli Mému Vtělení zapotřebí Svaté Panny, aby k tomu svobodně dala živý a plně zapojený souhlas, podobně je pro Mé slavně proměněné Tělo zapotřebí tvé zvláštní součinnosti se Mnou. Tajemství Mého slavně proměněného Těla převyšuje i samo tajemství Mého Vtělení. To proto, že jsem oslaven a že se ti navíc dávám za pokrm, abych tě oživoval a živil. Tak stojí tvoje spolupráce se Mnou na vrcholu Vtělení, ale i také slavné hostiny Lásky. Proto tě činím nerozlučným spojencem s Mými vrcholnými tajemstvími a tvůj život spočívá právě v uskutečňování tohoto spojení.

 Sleduj v Mém slavně proměněném Těle pokoru a lásku. Obě se ti nabízejí jako zvláštní výzva k jejich následování a uskutečňování v těsné součinnosti se Mnou. Jako můj zvláštní přítel a důvěrník nejsi jen prostředníkem a průtokem Mých darů. Jsi skutečným článkem a spoluúčastníkem Mojí vrcholné součinnosti s naším společným Otcem nebeským. Z lásky k tobě se pokořuje a pokorou se Moje láska nejvýrazněji projevuje. Mojí pokorou se Moje tajemně proměněné Tělo ve tvém všedním pokrmu stává políbením přirozenosti našeho Otce nebeského na tvář tvé lidské přirozenosti. Jedině Moje všemohoucnost je způsobilá vykonat tento nesmírný div lásky. Čerpej z tohoto tajemství, neboť máš už od křtu svatého celou existenci kněze. Celé tvoje životní štěstí, všechna tvoje velikost, smysl tvého povolání je láska, která dovede vytvořit takové divy. Proto celý smysl tvého života a celý tvůj život musí být proniknut touto láskou. Proto nemůžeš žít smysluplně jinak, než z této lásky, ale nejen sám pro sebe. Tvůj život má být rozléváním a sdílením lásky. Jinak by ses míjel svým povoláním.

 Spokoj se s tímto svým vyznamenáním a s touto důstojností, že jsi také dítětem našeho společného Otce nebeského a panenské Máti Marie! Následkem toho jsi i jejich dědicem. Nehledej jiné uznání a hodnosti! Nehoň se za tituly univerzitních profesorů, ani za tituly mistrů světa. Vždyť ani andělům nedopřávám takové vyznamenání jako tobě. Jak bys mohl nalézt něco uspokojivého v pozemských malichernostech a titěrnostech, když celý tvůj život a celé tvoje povolání a celá tvoje životní dráha vede k spoluúčasti na Mé na jediné dokonalé Oběti?

Jako nikdo jiný ti zosobňuji totožnost obětujícího i oběti. Nebyl bys Mým dobrým pomocníkem ani přítelem, kdyby sis také nepostavil za cíl a smysl svého života Moje následování také v tomto směru. Především se snaž ztotožnit se s obětujícím a s obětí. Hleď se mi naplno připodobnit. Ztotožni se se Mnou. Za druhé už od křtu patříš k Mému Tělu. Proto se snaž o připodobnění ke Mně právě v Mojí obětní službě! Toto Moje naplnění je v tom, že nepodávám cizí, nedostatečnou oběť, nýbrž podávám sám sebe, tedy nejdokonalejší skutečnost, nejryzejší hodnotu schopnou obětování v naprosté a dokonalé lásce. Tak naplňuji úkol i poselství dokonalé oběti.

Když se toužíš něčemu a hlavně někomu slavně zaslíbit, což je základní vzorec tvé totožnosti, tak už nemusíš dodatečně hledat, co bys obětoval. V této službě máš stále po ruce Moji věčnou, naprostou, dokonalou oběť.

Když jsem, který jsem, a ty máš se Mnou tak těsné a životní spojeni, neplyne z toho pro tebe obecný závazek, aby ses čím dál tím víc snažil být dokonalejší Mou obětí, aby ses Mně podával stále životněji a pořád dokonaleji se spojoval s Mou obětí? Skonči už to otálení a váhavé přešlapování na místě, než bude pozdě! Přines oběť svého života, svého času, svého pohodlí, svých zálib a vlož ji do svého povolání k přátelské součinnosti se Mnou na záchraně a nekonečném zušlechtění lidstva a svata! Rozjeď se naplno po své životní dráze, abys všechny své síly a energie vložil do získání všech srdcí, které tápavě hledají uspokojení své touhy po vrcholném štěstí v různých náhražkách!

Obdivuješ Marii pro její spoluvykupitelské dílo? Spěchám ti povědět, že po Marii máš zvláště ty tohle výsostné spoluvypitelské poslání. Čekám na tvoje osobní nasazení při tvém vykoupení uprostřed ostatního lidstva a spolu s ním. Čekám na tvoje osobní zapojení pro záchranu a zušlechtění světa, jakož celého životního prostředí v lidech i kolem nich! To nedokážeš provést jinak než obětováním sebe a spojením svého sebeobětování s Mou dokonalou obětí. Modlím se při Poslední večeři, abys jako Můj učedník byl vyvolen a slavně zaslíben, a uveden do Mé služby, abys měl podíl na Mém díle. To je výzva pro každého, ale možná že pro tebe zvlášť, aby ses obětoval bezvýhradně a do všech důsledků.

 Všichni velcí reformátoři tvého zvláštního povolání ke spolupráci se Mnou vycházejí od této plodné a krásné myšlenky, že tak, jako je ve Mně dokonale sjednocen obětovatel s obětí, tak i ty se musíš snažit dosáhnout v duchovním životě tohoto cíle.

 Jedině tímto duchem naprosté jednoty, kterou si nijak nevymyslíš ani ji po lidsku neposkládáš, obrodíš sebe a všechno Boží stvoření, a přitom najdeš svou pravou totožnost. Vyprošuj si ji od Mého Ducha, tvého životního základu. Pouze odtud můžeš očekávat růst své důvěrné přátelské součinnosti se Mnou a nápravu, ale i nekonečné zušlechtění životního prostředí v tobě i kolem tebe. Jenom odtud vykvétá hrdinství až k mučednictví. Jedině odtud rostou Moji milovaní apoštolové, kteří se dovedou upracovat, zemdlít pro Mne, pracovat až do úmoru a vykrvácet na políčku, na které je povolávám.

 Ovšem jenom duch opravdové lásky ke Mně, který tě dovedu tak šíleně milovat, že se vydávám za tebe v krvavé oběti, chce tuto oběť nekrvavým způsobem stále zpřítomňovat. Jenom tato láska tě dovede učit spojení jak s duchem, tak se skutečností Mojí oběti.

 Tertullián ti připomíná, že se stávám obětí od prvého okamžiku. K důvěrnému přátelství a k těsné spolupráci se Mnou nenajdeš jinou cestu, než se stát také obětí od prvního okamžiku svého povolání. Jinak by tvůj život byl obžalobou tvého povolání.

 Vyprošuj si obnovu své víry ve Mne, skutečně přítomného, skutečně se obětujícího a obětovaného, abys povznesl a očistil své slavné povolání ke spolupráci se Mnou, jakož i ke spoluvykupitelství, aby ti všechno důrazně připomínalo tvoji povinnost být Mým dalším JÁ, jenž jsem, který jsem, v chápání svého života jako oběti. B. (Pokr.)

+++

Slyšet co slyšel Jan

V náručí Krista

Chtěla bych na tvých prsou

Spočívat

Naslouchat dlouho

Celé dny

Co milující hlupáček

V tvé hrudi šeptá

Naléhavě tak

Až buší

Eva Lopourová

Mistr Eckhart: Obrácení sv.Pavla - 25.1.

Surrexit autem Saulus de terra, apertisque oculis nihil videbat

(Sk 9,8)

Toto slovo, které jsem řekl latinsky, píše sv.Lukáš ve svém evangeliu a mluví takto: "Pavel vstal ze země a otevřenýma očima nic neviděl." Mně se zdá, že to slůvko má čtverý smysl.

Jeden je tento: když vstal ze země, viděl otevřenýma očima Nic, a toto Nic byl Bůh; když uviděl Boha, říká tomu Nic. Druhý smysl: když vstal, neviděl nic než Boha. Třetí: ve všech věcech neviděl nic než Boha. Čtvrtý: když uviděl Boha, viděl všechny věci jako nic.

Předtím už pověděl, jak náhle přišlo světlo z nebe a srazilo ho k zemi. Všimněte si, že říká: přišlo světlo z nebe. Naši nejlepší mistři říkají, že nebe má světlo v sobě samém, a přece nesvítí. Také slunce má v sobě světlo, jenže svítí. Také hvězdy mají světlo, ovšem přijaté. Naši mistři říkají, že oheň ve své jednoduché a přirozené čistotě a na svém nejvyšším místě nesvítí. Jeho přirozenost je na tom místě tak ryzí, že ji žádné oko a žádným způsobem nemůže spatřit. Je tak jemná a odcizená očím, že kdyby byla zde a před očima, zrak by se jí ne­mohl dotknout. Ale na nějaké cizí věci, která ho přijala, jako je kus dřeva nebo uhlík, tam je oheň dobře vidět.

Světlem nebes rozumíme to světlo, které jest Bůh a které žádný člověk svými smysly nemůže pojmout. Proto říká svatý Pavel: "Bůh přebývá v nepřístupném světle." To jest: Bůh je světlo, k němuž není žádný přístup. K Bohu není žádný přístup. Kdo teprve vychází a přibývá v milosti a světle, ten se ještě nikdy k Bohu nedostal. Bůh není přebývající světlo, ale člověk k němu musí přibýváním dojít. V tom přibývání Boha vidět není. Má-li být Boha vidět, musí se to stát v takovém světle, které je Bůh sám. Jeden mistr říká, že v Bohu není žádné "méně" a "více", žádné "to" ani "ono". Dokud k němu přicházíme, nevstupujeme dovnitř.

Říká, že ho "obklopilo světlo z nebe", a míní tím, že obchvátilo celou jeho duši se vším všudy. Jeden mistr říká, že v tomto světle vyrážejí vzhůru všechny duševní síly: jak vnější smysly, kterými vidíme a slyšíme, tak i vnitřní, kterým říkáme myšlenky. Jak daleko ty sahají a jak vznikají z ničeho nic, to je div: na něco za mořem mohu pomyslet stejně dobře jako na něco, co je přede mnou. Nad myšlenkami je rozum, který ještě hledá. Obchází všude kolem a hledá, naslouchá tu a tam, bere a zase pouští. Ale nad tím rozumem, který hledá, je jiný rozum, který nehledá, nýbrž spočívá ve své ryzí a jednoduché podstatě bytí, pojaté v onom světle. Říkám vám, že v tomto světle se povyšují všecky síly duše. Smysly vyrážejí do myšlenek tak vysokých i bezedných, že to ví jen Bůh a duše. Naši mistři říkají a je to těžká otázka - že ani andělé neznají myšlenky, pokud nevyrazí výš do hledajícího rozumu a rozum, který hledá, nepřeskočí do toho rozumu, který nehledá, nýbrž sám v sobě jest ryzí světlo. Toto světlo do sebe pojímá všecky síly duše. Proto říká, že "světlo nebes ho obklopilo".

Jeden mistr říká: žádná věc, z níž něco vyvěrá, nemůže přijímat od věcí nižších. Bůh vyvěrá do všeho stvoření, a přece zůstává stvořením nedotčen. Nepotřebuje je. Bůh dává přírodě (přirozenosti), aby působila, a jejím prvním dílem je srdce. Proto tvrdili někteří mistři, že duše je celá v srdci a odtud vylévá život do všech ostatních údů. Tak to není. Duše je celá v každém jednotlivém údu. Je jistě pravda, že její první dílo je v srdci. Srdce je uprostřed, chce být chráněno ze všech stran, a jako nebe není pod žádným cizím vlivem a nic od ničeho nepřijímá, neboť má všecky věci v sobě. Dotýká se všech věcí, a samo zůstává nedotčeno. Dokonce ani oheň, jakkoli je vysoký na svém nejvyšším místě, přece se nebe nedotýká.

"V oslnění byl sražen na zem a jeho oči se otevřely, takže viděl otevřenýma očima všecky věci jako nic. A když viděl všecky věci jako nic, uviděl Boha. "

Dávejte pozor, co říká duše v knize lásky: "Po celou noc jsem hledala na svém lůžku toho, koho miluje má duše, a nenašla jsem ho" (Pís 3,1). Hledala ho v lůžku, to znamená: kdo lpí nebo závisí na něčem, co je pod Bohem, toho lůžko je příliš úzké. Všechno, co Bůh může stvořit, je příliš úzké. Říká: "Hledala jsem ho po celou noc." Není noc, která by neměla žádné světlo; jenže je zakryté. Slunce svítí v noci, ale je zakryté. Ve dne svítí a samo zakrývá všecka ostatní světla. Stejně i Božské světlo, které zakrývá a přehlušuje ostatní světla. Cokoli hledáme mezi stvořeními, to je všecko noc. Chci říci, že cokoli se snažíme nalézt na jakémkoli stvoření, to je všechno stín a to je noc. Dokonce ani světlo nejvyššího z andělů, jak je vznešené, přece duši neposvítí. Cokoli není tím prvním světlem, je všechno tmavé a je noc. S tím Boha nenajde.

"Tu jsem vstala a hledala ho všude, běhala širokými a úzkými ulicemi. Našli mne strážníci (to byli andělé) i ptala jsem se jich, zda neviděli toho, koho miluje má duše. A oni mlčeli." Asi ho nedovedli pojmenovat. "Když jsem pak odešla kousek dál, našla jsem toho, koho miluje má duše." O tom malém a drobném, co jí bránilo, že ho nemohla najít: o tom jsem už také vícekrát mluvil. Komu nejsou všechny pomíjivé věci malé a jako nic, ten Boha nenajde. Proto říká: "Když jsem pak odešla kousek dál, našla jsem, koho jsem hledala." Když se Bůh promítne a vleje do duše, přijímáš ho jako nějaké světlo, nějaké bytí nebo nějaké dobro. Poznáváš-li o něm ještě něco, pak to není Bůh. Vidíte, to malé je třeba přejít, všechny přídavky a přívlastky odstranit a poznat Jednoho Boha. Proto říká: "Když jsem odešla kousek dál, našla jsem toho, koho miluje má duše."

My také stále říkáme: koho miluje má duše. Proč však říká ona: koho miluje má duše? Ten je přece vysoko, vysoko nad duší, proto nemohla jmenovat, koho miluje. Jsou čtyři věci, proč ho nejmenovala. Jedna věc je, že Bůh nemá jméno. Kdyby mu byla měla dát jméno, musela by tím něco zamýšlet. Neboť Bůh je nade všechna jména a nikdo nemůže dospět k tomu, aby Boha vyslovil. Druhá věc je to, že kdykoli celá duše s láskou vplyne do Boha, neví o ničem než o lásce. Myslí si, že ho všichni lidé znají tak jako ona. Diví se, že někdo ještě poznává něco jiného než Boha samého. Třetí důvod je, že neměla tolik času, aby ho jmenovala. Nemohla se na tak dlouho obrátit od lásky, samou láskou nebyla schopna jiného slova než "miluji". Čtvrtý, že si asi myslela, že žádné jiné jméno nemá než "láska". "Láska" tu znamená všechna jména. Proto říká: "Vstala jsem a hledala ho široko a daleko. Když jsem pak odešla kousek dál, našla jsem, koho miluje má duše. "

"Pavel vstal ze země a s otevřeným očima nic neviděl." Nemohu vidět, co je jedno. Neviděl nic: to byl Bůh. Bůh je Nic, a Bůh je jedno. Co je něco, to je také nic: Co je Bůh, to je úplně. Proto říká jasný Dionysius, kdykoli mluví o Bohu: „Je nad bytím, je nad životem, je nad světlem." Nepřikládá mu to ani ono a chce tím říci, že je nevím co, vysoko, vysoko nad tím. Kdo vidí něco a něco poznává, to není Bůh. Proto Nic, že není to ani ono. Kdo říká, že Bůh je zde nebo tam, nevěřte mu. To světýlko, které Bůh jest, svítí v temnotě. Bůh je pravé světlo: kdo je chce uvidět, musí být slepý a musí Boha zbavit každého "něco". Jeden mistr říká: kdo mluví o Bohu v nějakém podobenství, ten o něm nemluví ryzím způsobem. Ale kdo mluví o Bohu v ničem, ten o něm mluví vlastním způsobem. Když duše vstoupí do jednoho a vejde tam v naprosté zavržení sebe samé, nalezne Boha jako v nějakém Nic. Jednomu člověku se zdálo - byl to bdělý sen - že otěhotněl ničím, jako žena dítětem, a v tom nic se zrodil Bůh, to byl plod onoho nic. Bůh se narodil v tom Nic. Proto říká: "Vstal ze země a otevřenýma očima viděl nic. " Viděl Boha, když všechna stvoření nejsou nic. Viděl všechna stvoření jako nic, protože podstatu všech stvoření měl v sobě. Je bytí, které má všechna bytí v sobě.

Když říká: "viděl nic", myslí ještě další věc. Naši mistři říkají: kdokoli něco poznává na vnějších věcech, do toho musí cosi padnout, přinejmenším nějaký dojem. Chci-li získat obraz nějaké věci, třeba kamene, vnímám do sebe to nejhrubší, co jsem zvenčí sejmul. Když to ale pak je v základu mé duše, v tom nejvyšším a nejvznešenějším místě, je to tam jen jako obraz. Kdykoli má duše poznává něco zvenčí, přichází do ní něco cizího. Kdykoli poznávám stvoření v Bohu, přichází do mne jen Bůh sám, neboť Bůh není nic než Bůh. Když tedy poznávám všechna stvoření, nepoznávám nic. Uviděl Boha, neboť všechna stvoření nejsou nic.

Za třetí, proč viděli nic: to nic byl Bůh. Jeden mistr říká: všechna stvoření jsou v Bohu jako nic, neboť on má bytí všech stvoření v sobě. Je podstatné bytí, které má všechno bytí v sobě. Jeden mistr říká: do všeho, co je pod Bohem, ať je mu to sebe blíž, vchází něco cizího. Jeden mistr říká, že anděl poznává sebe i Boha bez zprostředkování. Kdykoli poznává něco jiného, padá do něho kousek cizího, nějaký dojem, ať je sebemenší. Máme-li poznat Boha, musí se to stát bez zprostředkování, aby do nás nepadlo něco cizího. Poznáváme-li Boha v tomto světle, musí to být vlastní poznání, zbavené všeho ostatního, kam nemohou pronikat stvořené věci. Pak poznáváme věčný život bez všech prostředků a zprostředkování.

"Když neviděl nic, uviděl Boha." To světlo, které je Bůh, se vylévá a činí temnými všechna světla. O tom mluví Job: "Přikazuje slunci, aby nesvítilo, a uzavřel hvězdy pod sebou jako pod pečetí" (Jb 9,7). Protože byl obklopen světlem, neviděl jinak nic, neboť všechno v jeho duši mělo co dělat s tím světlem, které je Bůh, takže nemohlo vnímat nic jiného. A to je pro nás dobré poučení, neboť kdykoli se staráme o Boha, máme málo starostí zvenčí.

Čtvrté, proč nic neviděl: světlu, které je Bůh, není nic přimíšeno, žádná příměs do něj nepadne. To je znamení, že viděl pravé světlo, které není ničím. Tím světlem nemyslí nic jiného, než že otevřenýma očima neviděl. Tím, že nic neviděl, viděl Božské nic. Svatý Augustin říká: "Když neviděl, uviděl Boha." Svatý Pavel' říká: "Kdo jinak nic nevidí a je slepý, vidí Boha." Proto říká svatý Augustin: "Protože je Bůh pravé světlo a opora duše, protože je jí blíž než ona sama sobě, proto kdykoli se duše odvrátí ode všech vzniklých věcí, musí v ní nutně svítit a zářit Bůh."

Duše nemůže cítit lásku ani úzkost, neví-li z čeho. Když duše nevychází mezi vnější věci, vrátila se domů a přebývá ve svém jednoduchém a čistém světle: tam ani nemiluje, ani nemá úzkost a strach. Poznání je pilíř a základ všeho bytí. I láska se může opřít jen o poznání. Kdykoli je duše slepá a nic jinak nevidí, vidí Boha, a tak to musí být.

Jeden mistr říká: Oko ve své největší čistotě, když v sobě nemá žádnou barvu, vidí všechny barvy; nejen samo o sobě, ale i když je v těle, musí být bez barvy, má-li rozeznávat barvy. Cokoli je bez barvy, tím lze vidět všechny barvy, i kdyby to bylo dole na nohách. Bůh je takové bytí, které v sobě nese všechno bytí. Má-li se duše seznámit s Bohem, musí být slepá. Proto říká: "viděl nic", z jehož světla je všechno světlo a z jehož bytí je každé bytí. O tom mluví nevěsta v knize lásky: "Když jsem odešla kousek dál, našla jsem, koho miluje má duše." Ten kousek, co odešla, to byla všechna stvoření. Kdo se jich nezbaví, Boha nenajde. Míní také: ať je to, čím poznávám Boha, sebemenší a sebečistší, přece to musí pryč. Dokonce i když to světlo, které je skutečně Bůh, beru tak, jak se dotýká mé duše, je to špatně. Musím je brát tam, kde vyvěrá. Světlo nemohu dobře vidět tam, kde svítí na stěnu: musím obrátit oko tam, odkud vychází. A dokonce i když je beru tam, odkud vychází, musím být ještě zbaven toho vycházení samého: nemám je brát ani jak se dotýká, ani jak vychází, ani jak se samo v sobě vznáší, neboť to všechno je ještě (určitý) způsob. Boha musíme brát jako způsob beze způsobu a bytí bez bytí, neboť on nemá žádný způsob, není žádným způsobem. O tom mluví svatý Bernard: Kdo tě chce poznat, Bože, musí tě měřit bez míry.

Prosme našeho Pána, abychom dospěli k tomu poznání, které je úplně bez způsobu a bez míry. K tomu nám pomáhej Bůh. Amen.

+++

EVA

Adam spí

Sní svůj sen

Jak všechno obnoví

Až procitne jeho hlava

Pak spolu - muž a žena

Osejete záhon mého slova

Svým srozuměním

Svou láskou

Svou radostí korunujte

znovu krásu stvoření

http://eva.lopourova.sweb.cz

+++

Kam zmizela ze světa volná energie?

Na konci 80. let 19. století předpovídaly obchodní katalogy elektrotechnických firem "volnou elektřinu" v blízké budoucnosti. Neuvěřitelné objevy o povaze elektřiny byly na denním pořádku. Nikola Tesla předvedl "bezdrátové osvětlení" města a další divy spojené s vysokofrekvenčními proudy. Zavládlo takové vzrušení z budoucnosti jako nikdy předtím.

Během 20 let měly být automobily, letadla, biografy, hudební záznamy, telefony, rozhlas a praktické kamery. Viktoriánský věk připravoval cestu pro příchod něčeho naprosto nového. Poprvé v dějinách byli obyčejní lidé povzbuzováni, aby v duchu viděli utopickou budoucnost naplněnou hojnou moderní dopravou a komunikacemi, stejně jako novými pracovními příležitostmi, bydlením a potravou pro všechny. Nemoci a chudoba měly být jednou provždy vymýceny. Život se zlepšoval a v té době každý mohl dostat svůj "kus koláče".

Co se tedy stalo? Kam se poděly uprostřed této technologické exploze všechny energetické objevy? Bylo všechno toto vzrušení z "volné elektřiny", k němuž došlo před začátkem 20. století, jen zbožným přáním, jež "skutečná věda" nakonec vyvrátila? Odpověď zní "NE".

SOUČASNÝ STAV TECHNOLOGIE

Byly vyvinuty velkolepé technologie spolu s významnými objevy. Od té doby bylo vyvinuto mnoho metod pro výrobu obrovského množství energie za extrémně nízkou cenu. Žádná z těchto technologií však nebyla rozšířena na širší spotřební trh jako komerční výrobek.

Připomeňme si některé technologie, které byly vynalezeny a jejich použitelnost byla prokázána nad veškerou pochybnost. Společným rysem těchto vynálezů je, že všechny používají malé množství jedné formy energie k řízení nebo uvolnění velkého množství energie jiného druhu. Mnoho z nich nějakým způsobem čerpá všudypřítomnou energii éteru - zdroj energie, který "moderní" věda obyčejně ignoruje.

1. Zářivá energie

Zesilovací vysílač Nikoly Tesly, zařízení T. Henry Moraye, EMA motor Edwina Graye a stroj Testatika Paula Baumanna, všechny tyto stroje využívají "zářivou energii". Tato přírodní forma energie (chybně nazývaná "statická" elektřina) může být čerpána přímo z ovzduší nebo získávána z obyčejné elektřiny metodou nazývanou "rozdělení na části". Zářivá energie může vykonávat stejné divy jako obyčejná elektřina, ale za cenu menší než 1% ceny elektřiny. Nechová se přesně stejně jako elektřina a to přispívá k tomu, že ji vědecká komunita správně nepochopila. Komunita Methernitha ve Švýcarsku má pět nebo šest funkčních modelů samochodných zařízení, které čerpají tuto energii.

2. Motory poháněné permanentními motory

Dr. Robert Adams (Nový Zéland) vynalezl úžasné konstrukce elektrických motorů, generátorů a ohřívačů, které využívají permanentní magnety. Jedno takové zařízení odebírá 100 wattů elektřiny ze zdroje, vyvíjí 100 wattů k dobíjení zdroje a vyrábí více než 140 BTU (British Thermal Unit=britská tepelná jednotka) tepla během dvou minut!

Dr. Tom Bearden (USA) má dva fungující modely elektrického transformátoru poháněného permanentními magnety. Používá elektrický vstup 6 wattů k řízení cesty magnetického pole pocházejícího z permanentního magnetu. Magnetické pole je pouštěno střídavě do jedné a potom do druhé výstupní cívky velkou rychlostí. Tímto způsobem je zařízení schopno dodávat 96 wattů elektrické energie do zátěže bez pohyblivých prvků. Bearden toto zařízení nazývá Motionless Electromagnetic Generator, nebo MEG. Jean-Louis Naudin zhotovil ve Francii kopii Beardenova přístroje. Principy tohoto přístroje poprvé zveřejnil Frank Richardson (USA) v roce 1978.

Troy Reed (USA) má fungující model speciálního magnetizovaného ventilátoru, který během rotace vyvíjí teplo. Zařízení odebírá přesně stejné množství energie k rotaci ventilátoru, ať vyvíjí teplo nebo ne.

Kromě toho existuje mnoho vynálezců mechanismů, které produkují kroutící moment s použitím pouze permanentních magnetů (viz magnetický motor Howarda Johnsona - pozn. překl.).

3. Mechanické ohřívače

Existují dvě třídy strojů, které transformují malé množství mechanické energie do velkého množství tepla. Nejlepší z těchto čistě mechanických konstrukcí jsou rotující válcové systémy navržené Frenettem a Perkinsem (USA). V těchto strojích jeden válec rotuje uvnitř jiného válce s mezerou 1/8 palce mezi oběma válci. Prostor mezi válci je naplněn kapalinou jako je voda nebo olej a toto "pracovní médium" se vlivem rotace vnitřního válce zahřívá.

Další metoda používá magnety namontované na kole, které produkují velké vířivé proudy v desce z hliníku a způsobují, že se deska rychle zahřívá. Tyto magnetické ohřívače demonstrovali Muller (Kanada), Adams (NZ) a Reed (USA). Všechny tyto systémy jsou schopny produkovat 10-krát více tepla než standardní metody používající stejné množství energie na vstupu.

4. Superúčinná elektrolýza

Vodu lze rozložit na vodík a kyslík s použitím elektřiny. Standardní učebnice chemie tvrdí, že tento proces vyžaduje více energie než může být získáno zpět, když tyto plyny rekombinují. To platí pouze za nejhorších podmínek. Když je na vodu působeno její vlastní molekulární frekvencí, s použitím systému, který vyvinul Stan Meyer (USA) a opět nedávno firma Xogen Power, Inc., tato se rozkládá na vodík a kyslík pomocí velmi malého množství elektrického proudu. Také s použitím různých elektrolytů se mění účinnost procesu velmi dramaticky. Je také známo, že jisté geometrické struktury a povrchy fungují lépe než jiné. Důsledkem je, že je možné vyrobit neomezené množství vodíkového paliva k pohonu motorů (jako ve vašem autě) za cenu vody.

Ještě úžasnější je fakt, že v roce 1957 byla Freedmanem (USA) patentována speciální slitina kovů, která ve styku s vodou samočinně rozkládá vodu na vodík a kyslík bez elektrického vstupu a bez působení jakýchkoli chemických změn v samotném kovu. To znamená, že tato speciální kovová slitina může vyrábět vodík z vody, zadarmo, navždy.

5. Implozívní, vírové motory

Všechny průmyslově vyráběné motory používají uvolňování tepla, které způsobuje rozpínání a zvyšování tlaku, ke konání práce, jako ve vašem autě. Příroda používá opačný proces ochlazování, které způsobuje sání a podtlak, ke konání práce, jako v tornádu.

Viktor Schauberger (Rakousko) byl první, kdo ve 30. a 40. letech 20. století vyrobil fungující modely implozivních motorů. Callum Coats obšírně popsal Schaubergerovu práci ve své knize Living Energies a nato řada výzkumníků postavila fungující modely implozivních motorů. Jedná se o motory, které produkují mechanickou práci z energie vakua. Existují také mnohem jednodušší konstrukce, které používají pohybu víru k čerpání energie z gravitačních a odstředivých sil a produkují nepřetržitý pohyb v kapalině.

6. Technologie studené fúze

V březnu 1989 dva chemici Martin Fleischmann a Stanley Pons z Brigham Young University, Utah (USA), oznámili, že vyvolali atomovou fúzí reakci v jednoduchém stolním zařízení. Tato tvrzení byla během šesti měsíců "demaskována" a veřejnost ztratila zájem.

Přesto je studená fúze velmi reálná. Nejenže byl opakovaně dokumentován nadbytek tepla, ale také atomová transmutace prvků pomocí malého množství energie, zahrnující tucty různých reakcí! Tato technologie může s konečnou platností produkovat levnou energii a desítky dalších důležitých průmyslových procesů.

7. Tepelná čerpadla a sluneční energie

Lednička ve vaší kuchyni je jediný "stroj na volnou energii", který v současné době vlastníte. Je to tepelné čerpadlo poháněné elektřinou. Používá jeden díl energie jednoho druhu (elektřina) k vyvolání tří dílů jiné energie (teplo). To dává účinnost 300%. Vaše lednička používá jeden díl elektřiny k pumpování tří dílů tepla z vnitřku ledničky do vnějšího prostoru. Toto je typické použití této technologie, ale je to nejhorší možný způsob využití této technologie. Dále si řekneme, proč.

Tepelné čerpadlo čerpá teplo ze "zdroje" tepla na místo, které se má vytápět. "Zdroj" tepla by měl zřejmě být horký a místo, které vytápíme by mělo být chladné, aby zařízení řádně fungovalo. V ledničce je tomu přesně naopak. "Zdroj" tepla je uvnitř lednice a je chladný a vytápěné místo je teplejší než "zdroj" tepla. To je důvod, proč je účinnost ledničky ve vaší kuchyni nízká. To ale neplatí pro všechna tepelná čerpadla.

Účinnost 800 až 1000 procent je snadno dosažitelná u tepelných čerpadel ve spojení se slunečními kolektory. U tohoto systému tepelné čerpadlo čerpá teplo ze slunečního kolektoru a odevzdává je do velkého podzemního absorbéru, který zůstává na teplotě 55°F (12.78°C); mechanická energie je získávána při přenosu tepla. Tento proces je ekvivalentní parní turbíně, která získává mechanickou energii mezi kotlem a kondenzátorem, s tím rozdílem, že používá médium, které "vře" při mnohem nižší teplotě než voda. Jeden takový systém testovaný v 70. letech produkoval 350 hp (měřeno na dynamometru), ve speciálně konstruovaném motoru, který byl napájen energií ze slunečního kolektoru o ploše pouhých 100 čtverečních stop. Množství energie k pohonu kompresoru bylo menší než 20 hp, takže systém produkoval 17krát víc energie než spotřeboval! Mohl zásobovat energií menší čtvrť ze slunečního kolektoru, který se vejde na střechu chaty, s použitím stejné technologie, která uchovává v chladu potraviny ve vaší kuchyni.

V současné době existuje průmyslový systém tepelných čerpadel postavený severně od Kona, Hawaii, který generuje elektřinu z tepelných rozdílů vody v oceánu.

Existují tucty dalších systémů, o nichž jsem se nezmiňoval, a mnoho z nich je životaschopných a dobře prověřených, stejně jako ten, který jsem před chvílí popisoval.

Ale tento krátký výčet je dostatečně dlouhý na to, aby bylo zřejmé, že technologie volné energie je zde, nyní. Nabízí světu nadbytek čisté energie pro každého, kdekoli.

Nyní je možné zastavit produkci "skleníkových plynů" a odstavit všechny jaderné elektrárny. Můžeme nyní odsolit neomezené množství mořské vody za přijatelnou cenu a dopravit pitnou vodu do nejodlehlejších oblastí. Náklady na dopravu a výrobu čehokoli mohou pronikavě klesnout. Potraviny mohou být kdekoli pěstovány ve vyhřívaných sklenících, i v zimě.

Všechny tyto divy, které mohou život na této planetě učinit mnohem snazším a lepším pro každého, jsou už desítky let odkládány. fra Mot. (Pokr.)

+++

                                 Je osamělost prostoru,

                                 samota vodních spoust,

                                 samota smrti – vše to však je

                                 ještě společnost,

                                 když měřítkem je krajní poušť

                                 a osamocenost,

                                 duše, jež stane před sebou ­

                                 konečná bezmeznost.

                                                 Ed.

Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely (13)

K čemu jsou mi dobré střelné modlitby?

 

Jsou ti prospěšné v každém čase a při každé příležitosti, i při vnitřní modlitbě. Tyto vzněty duše nejenže neruší tvou vnitřní zbožnost, nýbrž ji posilují a

rozohňují. Právě tímto prostředkem živili poustevníci v Egyptě oheň svých svatých modliteb.

Která ústní modlitba je nejdokonalejší?

Nejkrásnější ústní modlitba je ta, kterou tě učím, a kterou se tedy stále modlím s tebou, zkrátka Otčenáš. Žádná jiná nemá tak příhodná slova ke tvoření myšlenek, jež mohou učit duši rozjímání a povznést ji až k nejdokonalejšímu nazírání. Sestra Terezie zaznamenává:: "Jaká to vysoká dokonalost v této modlitbě evangelia! Jak prozrazuje moudrost svého božského Původce! Nikdy mu za to dost nepoděkujeme. Mé dcery, každá si přivlastněte tuto modlitbu a užívejte ji podle zvláštních potřeb své duše. Žasnu, jak těmi několika slovy obsahuje vše, co lze říci o nazírání a dokonalosti. Zdá se, že není třeba jiné knihy, postačí studovat v této." (Cesta dokonalosti, kap. 39) A dále uvádí "Nikdy bych nebyla myslila, že tato modlitba skrývá tak veliká tajemství. Neboť celá duchovní cesta od začátku až do konce je tam obsažena, až k oné studnici živé vody, z níž duše pije dlouhými doušky a úplně se noří v Boha." (Tamtéž, hlava 44)

Když mluvím o ústní modlitbě, tak opakuji to, co vnukám sestře Kateřině: "Vytrvalostí v tomto zbožném cvičení dojde duše až k dokonalé vnitřní modlitbě. Přece však nesmí zanedbávat pěstování vnitřní modlitby a předstírat, že nechce omezovat ústní modlitbu, jíž si umínila konat. Jsou skutečně tak nevědomé duše, které nechtějí přerušit předsevzaté ústní modlitby, když je při nich chci navštívit. To je zřejmý blud. Neboť jakmile si uvědomí mou návštěvu a pocítí mou přítomnost, mají zastavit každou pobožnost své volby. K dokonalé modlitbě se nedojde množstvím slov, nýbrž city srdce a vroucími tužbami, jež vyzdvihují duši až ke mně, poznáním sebe a mé dobroty duše dovede slučovat modlitbu ústní a vnitřní“ (Sv.Kateřina Sienská, Rozmluvy, 46).

 

Dále v modlitbě, kterou tě učím jako tvůj Pán a Bůh, máš příklad všech podmínek dokonalé modlitby. Správně uvažuje Andělský doktor, když píše, že modlitba má pět vlastností: je bezpečná, správná, uspořádaná, zbožná a pokorná. - Předně je nejbezpečnější ze všech modliteb, protože ji

sám skládám, jako tvůj jediný božský prostředník.

Jedna okolnost činí tuto modlitbu ještě bezpečnější: Když tě ji učím, tak tě v ní také vyslyším. Za druhé je nejsprávnější ze všech modliteb, neboť je správné, co tě učím žádat. Za třetí musíš vždy ve svých tužbách a modlitbách dát řádně přednost věčným a duchovním statkům před pozemskými. Tento pořádek v Otčenáši přesně zachovávám. Za čtvrté skládám úmyslně krátkou modlitbu, abych zabránil obyčejnému nebezpečí všech dlouhých modliteb, totiž ztrátě zbožnosti. Mimoto Moje modlitba obsahuje zdroj zbožnosti, neboť ti vnuká lásku ke Mně a k bližnímu. Jmenuješ Mě tady Otcem na důkaz lásky ke Mně a voláš Otče náš, abys osvědčil lásku ke druhým. Za páté se Moje modlitba nevymyká pravidlům pokory; neboť Mě prosí o vše, co potřebuješ, protože sám jsi bezmocný. A to je ovoce pravé pokory.

Kromě toho je tu velká přednost této modlitby v tom, že když tě tuto svou modlitbu jednou učím jako tvůj Spasitel, tak se ji s tebou modlím navěky, protože u Mne je to stálá přítomnost. Modlím se ji s tebou navěky dokonale. Proto svou modlitbu vždy

 

vyslyším. Tak neváhej, a připoj se k ní. (Pokr.)

+++

Jen jednou! Pouze to!

Smí démant odmítnout

tak malou věc,

tak skromný tón,

s tou krutou podmínkou?

Což snad Bůh křemene

nezachytil ten vzdech,

když nebem z dálky neslo se:

"Jen jednou", Bože, dej!?

Ed.


 

V ty dny zas ptáci přijdou zpět ­

jen jeden, dva - se podívat,

než zmizí naposled.

 

V ty dny zas nebe obnoví

svůj starý klam - klam červnový,

tu modrozlatou lest.

 

Ó lži, jež včelu nezmýlíš,

tvou skutečností na chvíli

je člověk téměř jist.

Než klíčky žit ji vyvrátí

a jiným vzduchem k souvrati

pospíší plachý list.

 

Ó svátosti těch letních dní,

ó přijímání poslední ­

dej děcku přistoupit.

 

Tvůj svatý symbol prožívat ­

tvůj posvěcený chléb si brát,

tvé věčné víno pít.


 

Ed.

Zprávy: * Každé první pondělí v měsíci se 17,00 hod. u sv.Michala v Brně koná Duchovní život pro každého.

* V Brněnské angeliku se koná Setkání mezi uměním do 8.1.2006. Setkáváme se s Danou Markovou, Sylvou Lacinovou, Richardem Novým Albertem Štěpánem, Pavlem Krylem, Evou Táborskou, Hanou Langovou, Evou Mužikovou, Emou Hostašovou, Martinem Skočovským, Vlad.Urbanem, Veronikou K.Planerovou,. Denně 17-20 hod, v neděli 9-12, 17-20 hod.____________________________________________________

 

 

TOPlist