DUBEN 2009

 

Ročník XV., číslo 4.                                                                                                                    duben 2009

Obsah: LadyL, Kam vlastně, Evropa s Kristem nebo bez Krista?, Chvilka mystického života (4) Besední řeči podle Tomáše ze Štítného (36), Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté, Evangelium podle mého gusta(4) Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely, křesťanského mučedníka z Osvětimi, Zprávy_________________________________

 

KAM VLASTNĚ

 

Jsme věční hledači

pouťových cingrlátek,

hledáme poklad,

ten ceny nejvyšší,

ale máme v tom tak trochu zmatek.

Klaníme se mrtvým chimérám,

očekávajíce věčnou spásu,

oslíci čekající na oprátku,

která je zavede na zelenou louku

vědouc nevědouc,

co vlastně chceme

a kam směřujeme


Lady L

EVROPA S KRISTEM NEBO BEZ  KRISTA?

Od Ježíšova Ukřižování bylo pro víru v Krista zabito více než 43 milionů lidí. (Tento odhad pochází z dokumentu německé tisk. agentury IDEA,vyd. „Schulte – Gerth“.)

Světové evangelikální společenství (WEF), které sídlí v americkém Wheatonu, uvádí tutéž informaci v publikaci „WEF Defender“. Cituje německého misiologa Thomase Schirrmachera, že žádná jiná náboženská komunita v dějinách nebyla pronásledována tak krutě jako křesťané. Stále zůstávají přehlížena fakta, kolik křesťanů je mučeno a pronásledováno,‘ prohlašuje Schirrmacher.

Také ‚index pronásledování‘, který uvádí organizace Open Doors, řadí 28 zemí podle míry pronásledování. V dalších 23 zemích světa trpí křesťané diskriminací a v některých oblastech krutým útlakem a otevřeným vyhlazováním.

WEF Defender také připomíná některá současná ohniska pronásledování křesťanů ve světě.

Tak se v Indii ‚objevují se nové útoky na křesťanské komunity ze strany hinduistických fundamentalistických skupin…“

Po pádu některých komunistických režimů na začátku devadesátých let byl růst počtu křesťanských  mučedníků dočasně pozastaven. Od začátku třetího tisíciletí však znovu vzrůstá následkem šíření islámu, hinduistického fanatismu a vzniku nových diktátorských režimů v Africe. (Worldwide Photos Ltd, The Religious Media Agency, Ramon A. Williams, Austrálie, 19.listopadu 2000, časopis Hlas Mučedníků (Člen mezinárodní křesťanské asociace ICA), č. 5-6, rok 2000.)

Z dvoutisícileté historie křesťanství bylo nejvíce křesťanů zabito právě ve 20. století. Výpady proti křesťanům, vedené ve 20. století, předčily svým rozsahem  a krutostí všechna pronásledování v předcházejících staletích, a to i ty z dob římských císařů. V Evropě se na holocaustu křesťanů a na jejich útlaku podílely zejména německý nacizmus, italský fašismus a ruský socialismus a komunizmus.

Je známo, že při nacistickém holocaustu bylo vyhlazeno na 6 milionů Židů, a popírání této skutečnosti se považuje za zločin a právem to bývá stíháno. Méně známo je, že současně bylo při nacistickém holocaustu vyhlazeno na 10 milionů křesťanů. http://www.stud.fit.vutbr.cz/~xhorak50/blog/zda-se-to-nerealne/

Opakovaně a beztrestně se vyskytují falešné výpady proti křesťanům, církvi a papeži, aniž by je kdokoli na veřejnosti odsoudil jako extrémistické, a aniž by takto byly právem stíhány.

Veřejně probíhá znevažování památky křesťanských obětí nacismu a socialismu. Soustavně je vedena pomlouvačná kampaň na adresu údajné kolaborace církve s nacisty za 2. světové války a pak i s komunisty. Tyto výpady chtějí za každou cenu vnutit veřejnosti nepodložené výmysly. A jaká je skutečnost? Za 2. světové války podlehlo nacistickému holocaustu na 10 milionů křesťanů. Rukou německých nacistů zahynulo přes 4000 katolických duchovních z celé Evropy. Mezi mučedníky křesťanské víry vynikají sv.Maximilian Kolbe, bl.Restituta Kafková, jáhen Patrik Kužela, sestra Maria Dolanská. Někteří z nich už byli blahoslaveni a svatořečeni, jiní jsou v procesu beatifikace. Jedním z kandidátů beatifikace je také německý děkan z Gdaňska Johannes Aeltermann. V tomto přístavním městě, které bylo až do obsazení Polska r. 1939 samostatným ministátem, žili Němci i Poláci. S nástupem nacistické éry se vztahy vyhrotily, Němci požadovali odchod Poláků jakožto „méněcenné rasy“. Děkan Aeltermann se Poláků zastával v kázání a odsuzoval rasistické učení Rosenberga a Hitlera. Velké pobouření místních nacistů vyvolal svojí veřejnou přednáškou na téma „Hákový kříž a křesťanství“, v níž prohlásil, že oba naukové systémy jsou neslučitelné a stojí vůči sobě v naprostém protikladu. K vyvrcholení konfliktu s hitlerovci došlo v listopadu r. 1939, kdy Otec Aeltermann pohřbíval mladou Polku, jež předčasně porodila a přitom zemřela. Předčasný porod byl vyvolán šokem z pogromu německého progromu na místní Poláky. Děkan Aeltermann to ve své pohřební řeči kategoricky odsoudil. Za to byl zatčen a společně se 42 Poláky zastřelen. Oběti si musely předtím samy vykopat svůj hrob.

Z českého prostředí známe zase především případ lidického faráře Josefa Štemberky, který byl zastřelen v Lidicích společně s ostatními lidickými muži (psal o něm již Jindřichohradecký Speciál č. 8/2000). V nacistických koncentrácích přišlo o život na 10 milionů křesťanů. Takto vypadala údajná „spolupráce Církve s nacisty“.

A spolupráce křesťanů s komunisty? Mučedníci v čele s čihošťským farářem Josefem Toufarem, babickým farářem Janem Bulou, a dalšími svědčí o jejich velkém hrdinství až prolití krve. A za nimi jsou miliony dalších křesťanů, ať již umučených, vězněných nebo vyhozených z práce, ze školy a jinak pronásledovaných nejen v jedné generaci, ale i v dalších pokoleních.

Předpokladem slavného vyvýšení křesťanských obětí holocaustu nacistického a komunistického na oltář k všeobecné úctě je však nejen jejich hrdinský život a oběť krve pro Krista, ale také naše pokračující úcta k nim. To patří k podmínkám beatifikace. Např. ctih.Patrik Kužela, umučený v Osvětimi, požívá úctu až dodnes, jak svědčí mnohaleté trvání Brněnské akademie duchovního života ct.Patrika Kužely  (www.cormier.cz). Neprokazuje-li se živá úcta k těmto mučedníkům, takže jejich oběti procházejí dějinami bez hlubšího povšimnutí a zaujetí národů, je to doklad stupňující se hrozby, že za podmínek rozsáhlé lhostejnosti a poruchy svědomí budou muset v jejich krvavých stopách ještě jednou projít dané národy, než se duchovně opravdu obrodí.

Jen v roce 2000 přišlo ve světě o život kvůli své víře 165.000 křesťanů. V současnosti jsou křesťané ohrožováni především v Asii a Africe, kde je utlačují islámští a hinduističtí fanatici a diktátoři. Zatímco křesťané, kteří své učení nikomu nevnucují, se chovají k islámu a hinduismu v Evropě vstřícně, dochází v jiných částech světa k útokům fanatických hinduistů a muslimů proti křesťanům za cílem vyhlazení křesťanů. Účinek je však překvapivý: přes hrozivý počet obětí se v daných zemích hlásí ke křesťanství stále více lidí, kteří opouštějí hinduismus a islám. Křesťané západní civilizace však na útisk křesťanů v jiných částech světa skoro nereagují a mlčí. Zdá se, že jim vyhovuje teplo mravně zahnívajících poměrů a pohodlí spotřební pseudodemokracie, jež v Evropě převládá. Zapomněli snad někteří křesťané západní Evropy na všechny křesťanské oběti nacismu, fašismu a socialismu?

Je třeba soustavně si připomínat skutečnost, že Evropa, ve které nebude vládnout Kristus, tedy Evropa bez morálky a bez úcty k pravému Bohu, bez Církve, nepůjde cestou integrace, nýbrž totalizace. Je to důležité pro všechny, ať už někdo věří nebo nevěří. Kdykoli byl v Evropě Kristus odmítnut, třeba i v zájmu domnělé lidskosti, a lepších poměrů národních či internacionálních, tak v ní povstaly koncentrační donucovací tábory. Na tomto místě odpovídáme na výzvu sv.Otce, abychom neponechali Evropu napospas čistě laickým nebo ateistickým pokusům. Po zkušenostech s Osvětimí a Kolymou víme, jaké mohou být důsledky politických soustav bez Boha. Naproti tomu nám Kristus ukládá chránit důstojnost každého člověka, byť ateisty a také těch, kteří bojují proti Kristu a jeho Církvi. Pouze s Kristem se nebojíme Evropy. Kristova přítomnost zahání strach.

Ne pouze Čína a Indonésie, ale třeba také Francie se ocitá na listině zemí, porušujících náboženskou svobodu. Vyplývá to ze zprávy mezinárodní organizace „Kirche in Not“ (Církev v nouzi), která konstatuje, že celkem 200 milionů křesťanů na celém světě je pronásledováno. Francie se octla na seznamu států nerespektujících svobodu vyznání kvůli svému zákonodárství, namířenému proti sektám, které však může být použito i proti katolickým řeholním řádům a institucím. (Gość Niedzielny 28/2001. Převzato z: IMMACULATA 5/2001 č. 57).

KRÁLOVNO MUČEDNÍKŮ, ORODUJ ZA NÁS. Tomáš B.

+++

lež mocná síla co se v zemi skrývá,

šaty jak nevěsta zavátá do města

bláznů co pravdu necení

a sedí vedle ní...

Lady L

+++

CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA PRO ZAČÁTEČNÍKY

OTCOVSTVÍ PŮVODCE BOŽÍHO DĚTSTVÍ

Když tě stvořuji jako Můj obraz a podle Mé podoby, tak ti ukazuji, že chci, abys měl ke Mně živý, důvěrný a blízký vztah, jako má obraz ke svému vzoru, jako má tvor, vyjadřující všechny dokonalosti, totiž základní dokonalosti svého tvůrce. Stvořuji tě jako Můj obraz, obraze Mne, třebaže jsem čirý duch. Třebaže tě stvořuji s tvým tělem, dávám ti účast na Mém Duchu. Uděluji ti rozum a vůli, a tvůj rozum zaměřuji k poznání veškeré pravdy. Tak jako sám poznávám veškerou pravdu. Poznávám totiž sama sebe, jenž jsem sama Pravda. Miluji sebe, protože poznávám sebe, poznávám sebe jako svrchované Dobro, jako Dobro samo. Tebe pak stvořuji s hladem a žízní po věčné pravdě a po věčném štěstí. Stvořuji tě tak, abys celým svým životem hledal tuto věčnou pravdu a toto věčné štěstí, protože i v tom tě činím podobného Mně, i v tom jsi Mým dítětem, že jsi svobodný, že nejdeš jako němá tvář hnán tím, co slouží pudu sebezáchovy. Hledej, nalézej a pak si osvojuj a prožívej své dobro jako své štěstí. Uděluji ti rozum, abys Mě mohl hledat cílevědomě. Uděluji ti svobodnou vůli, aby tvoje zamilování si Mne bylo podobně dobrovolné, jako je dobrovolné u Mne. A zároveň do tebe vkládám něco z Mé prozřetelnosti, Nemohu totiž nemilovat sebe a podobně ani ty nemůžeš aspoň nechtít své štěstí. V tom všem jsi krásným obrazem Mého vlastního ducha, jeho vlastního života. Tím ukazuji, že chci, abys měl ke Mně velmi důvěrný, příbuzenský vztah spřízněného tvora, který žije podle Mé podoby. Právě to je myšlenka otcovství, že otec vtiskuje svou genetickou výbavu svému dítěti. Tím už jako by naznačil, k čemu tě volá. Z toho nemůžeš vyvozovat nějaký závazek z Mého hlediska, ani nějaký nárok z hlediska svého. Tahle otevřenost vůči veškeré pravdě a vůči veškerému dobru poukazuje na tvůj původ ode Mne, a tedy také na nějaké určení, že nemáš aspoň jít slepě kolem Mě, protože tvůj úkol je v přiblížení se tvé svobodné bytosti ke Mně.

Další náznak, že ti chci být Otcem, je Moje péče o celé tvé usídlení na zemi a v pozemském životě. Tak chápej Moje slova o starostlivé lásce Otce, jenž se stará o polní lilie, o ptáky na střeše. Nikdy o tom nemluví jinak, než ve spojitosti s vlastním poznáním a ztotožněním sebe sama jako Otce, neboť jsem s Otcem a Otec je se Mnou jedno. Mám tedy vlastní starost o tebe a tvé vlastní poslání na zemi. Tak se v jednotě s naším nebeským Otcem starám o tebe jako o své dítě i ve hmotných záležitostech. Tak se o tebe starám, aby ses nemusel ztrácet jenom ve hmotných záležitostech, jen v boji o udržení hmotného života. Pozvedám tvé oči vysoko nad tyto starosti. Nestarej se o tyto věci tak, jako by to byl jediný smysl a starost tvého života, nýbrž především vyhledávej Moje království. Moje péče o tebe zahrnuje péči o hmotné zabezpečení. Když se otcovsky starám o ptactvo, tím spíše se starám o tebe, protože máš mnohem větší cenu než to ptactvo. Moje otcovská péče znamená starost ve hmotném ohledu. Starám se, protože ti dávám víc, protože tě zvu k Mému království, k Mému soužití s tebou a tebe se Mnou.

To ukazují také Moje přikázání - Desatero. První zjevení. Proč tě nenechávám samotného hledat? Protože tě nechci nechat opuštěného bloudit. Když jsi v pravěku dovedl zabloudit při tolika darech, co teprve dnes, s přirozeností porušenou prvním odbojem? Proto tě nenechávám samotného hledat. Vtiskuji do tvé přirozenosti mravní zákon. Dávám ti svědomí, které tě vede, jak máš jednat. Když jsi přehlušil i tento tak hluboko vtištěný, a proto přirozený, hlas, volající tě k mravnosti, svým prvním hříchem, znovu ti slavnostně připomínám a opakuji Mou vůli. Dávám ti svá přikázání. Od prvých dob bojuješ se Mnou o Moje přikázání. Bojuješ už v ráji o Moje základní přikázání lásky a důvěry, která Mě, tak dobrého, dovede uznat za svého Pána. Od té chvíle se stále opakuje neklid ve tvé duši vůči přikázáním. Dávám ti totiž svobodu, aby ses svobodně a z lásky rozhodl pro Mne. Najednou však využíváš svobodu k tomu, aby ses pro svou touhu po nekonečnu snažil sám pro sebe urvat tuto nekonečnost, sám sebe pokládat za nejvyššího, za Mne samého. Znám tě, jako znám všechno, co stvořuji. Proto, abys nebloudil, a nedal se zlákat svou svobodou a touhou po nekonečném štěstí, dávám ti svá přikázání. Znamenají tvoje omezování? Znamenají snad trýznění či poručníkování? Tak se možná i ty díváš na přikázání, jako na omezování tvé svobody. Pak zapomínáš, že svoboda neznamená nevázanost, ani moc páchat zlo, protože to by svoboda znamenala možnost se ztratit. Tvoje svoboda jako Mého dítěte znamená opět jen svobodu moci konat dobro, moci velmi svobodně, velmi důsledně konat dobro. Jako výrobce připojuje k svému výrobku „Návod k použití“, protože ho k tomu vede zkušenost nebezpečného používání, tak ti dávám Desatero jako stručný návod k používání života, abys neohrozil sebe a druhé a dosáhl dokonalosti. To ti znovu připomíná, že tě nechci nechat náhodně hledat a nacházet štěstí, a že tě zaměřuji k nalezení největšího štěstí. Přikázání jsou otcovské pokyny, pečlivé vyznačení cesty pro poutníka bloudícího daleko od otcovského domu, abys konečně přišel domů a na své cestě světem nezabloudil. Jak vidíš, chci tě mít více než obyčejným tvorem, když ti dávám tento zákon, abys došel ke Mně. Proto jsem všechny skutečnosti, všechny hodnoty, všechny okolnosti ve tvém životě, které tě mohou potkat, s nimiž se můžeš střetnout, a ve kterých musíš rozhodovat, jak jich užiješ, tak přesně předem určil a stanovil, abys jich mohl užít dobře a nemusel se vůbec zmýlit. Kdybych tě nechtěl mít pro sebe, abys cílevědomě a svobodně spolupracoval na Mých plánech, nedával bych ti do tvého zkoumajícího a usuzujícího rozumu svá přikázání, nýbrž bych je dal do tíhnutí tvé přirozenosti, do tvých sklonů a pudů. Mluvím s tebou, milé dítě, o svých věcech, otcovsky a bratrsky, skoro jako rovný s rovným.

Jenom s poddaným se mluví co nejméně. Ten je veden. Ten má jen pravidla. Moje přikázání jsou však pravidla zároveň s dary a jasně směřují k dosažení krásného cíle skrze ně v Mém náručí v nebi.

Proto žádám jako bratrský Spasitel od tebe, kdo Mne takto přijímáš, abys nejprve plnil vůli našeho nebeského Otce. Tu přicházím sám plnit a hledat. Obnovuješ Moji slávu na zemi, když plníš Mou vůli, takže jsi Mou Matkou, Mým miláčkem. Právě tobě přebývám spolu s naším věčným Otcem jako ve svém příbytku. To je smysl Mých přikázání. Tak žij a jednej, chceš-li jít ke Mně a nechceš-li utonout v těch stvořených věcech. Proto tě učím modlit se k Otci: Bud vůle tvá, a končím svůj život vítězným voláním: Je dokonáno. Moje vůle je naplněna.

Kromě toho jsem tvým Otcem vším, co sesílám a dopouštím. Právě tobě, milujícímu Mne, napomáhají všechny věci k dobrému, protože sám vím, co ti slouží k dobrému a k nejlepšímu. Proto důvěřuj, klidně přijímej všechno z Mých rukou. Ale největší důkaz, že tě chci mít svým dítětem ve vlastním slova smyslu, je to, že k tobě přicházím ve své druhé Osobě jako Bratr a Spasitel, a přijímám na sebe tvou vlastní, lidskou přirozenost. Tím, že se vtěluji, že přijímám tvoje člověčenství, ti dokazuji, že chci právě tvému člověčenství dát své dětství. Proč bych jinak spojoval Mou vyšší přirozenost s tvou přirozeností? Proč bych za tebe v hrozných mukách umíral? To, jak těsně, důvěrně a nerozlučně se s tebou a s tvým člověčenstvím spojuji jako Syn našeho věčného Otce, a tedy tvůj Bratr a Spasitel, ukazuje, že tak, jak se spojuji s tebou, tak se chce spojit s tebou také náš společný věčný Otec. Stávám se člověkem proto, aby ses ty mohl stát dítětem našeho Otce. Tak všechno směřuje k tomuto zakotvení celé tvé bytosti v dětství našeho Otce v nebi: Moje stvoření, Moje přikázání, Moje vedení právě tebe uprostřed celého Mého vykoupeného lidstva slzavým údolím. Tak ti jasně dokazuji, že máš být více než ostatní Moji tvorové, že máš najít domov v domě našeho Otce v nebi.

Když se ti ve světě vydávám napospas jako malé Dítě, jako tvůj Bratr a Spasitel, co bych ti odmítl dát, co bych ti odepřel? Všechno je připraveno k tomu, abys mohl uvěřit této nesmírné pravdě a aby tě všechno mohlo na cestě této pravdy vést.

Tak ti otevírám přístup k sobě jako k našemu společnému Otci. Ve Mně – bratrském Spasiteli - máš živou Cestu k Otci. Ve Mně jako Pravdě ti poskytuji otcovské poučení. Ve Mně se stále vracíš do otcovského domu. Když se s tebou jako nebeský Otec doslova rozděluji o sebe jako Syna, a když se s tebou znovu bratrsky rozděluji o sebe jako Otce, nemůžeš mít pochybnosti, že tvůj život má teď znamenat něco docela jiného než pouhý život tvora odsouzeného k pozemskému ploužení. Zaměř svůj život ke Mně jako otcovskému Stvořiteli i bratrskému Spasiteli, abych se ti mohl stát živou Cestou k nejtěsnějšímu spojení v našem společném Duchu, k nejtěsnějšímu přilnutí celého tvého života k Mně bratrskému, otcovskému i láskyplnému. B.

+++

PROROK

K církvi i státu upřímný

Nemůžete mu vzít nic

Nic mu nepatří

Nemůžete ho zničit

Na životě mu nezáleží

Neboť Bůh mnoho proroků

Z kamení si stvoří

Nelze ho podplatit

Žijícího bez fascinací

Vládou i kurií

Je fascinován jenom JÍM

Nelze ho vyhnat

Z prostoru

Ne už na zemi

A ještě ne zcela v nebesích

Však jeho domov nedobytný zcela

Dřevěný rozepjatý kříž

Beze slov volá

Proč žízniví nechcete přijít k vodě

Proč otroci netoužíte po svobodě

Proč žebrák bez groše nepřijímá výkupné

A křičí

Já sám za sebe zaplatím

Eva Lopourová

+++

BESEDNÍ ŘEČI podle Tomáše ze Štítného (36)

Děti: Tatíku, proč Bůh stvořil toho anděla, jenž je tak zlý, anebo člověka, když věděl, že poruší jeho přikázání?

Otec: Už jsem řekl, že učinil vše ze své dobroty, aby vše mělo podle svého chápání účast na jeho dobrotě, a protože chtěl a jeho chtění nemůže přinutit nic, je svobodné: Co chce, učiní, co chce, dopustí. Ve všem ukazuje svou moc: činí dobré, dopouští zlé, neboť mu nemůže ani jedna zloba uškodit. Věřme, že to chce ukázat svým milým, kteří se budou těšit z jeho obdivuhodných činů.

Také náš důmysl dochází k tomu, že Bůh je tak dobrý, že by nic zlého nepřepustil, že by něčemu scházelo dobro. A tak řekl o ďáblu, našem pokušiteli a protivníku: Nebude ukrutný, bude-li vzbuzen (Jb 41,1, řec.překl.). Když nás ďábel pokouší, třebaže zlomyslně, činí nám dobře, protože nám kuje korunu k věčné radosti. Ještě jedno je více než hodné, aby padl i některý z andělů i člověk: neboť to ukazuje, že všechno stvoření je v sobě proměnlivé, a jako je z ničeho, tak aby samo sebou tíhlo k zahynutí. Jediný Bůh je bez proměny a to, co se přidržuje Boha, je natolik, nakolik je Bůh ráčí udržovat a dopustí zlé, protože toho umí obrátit v dobré.

Tak dopustil pád člověka až i do smrti, aby mu ukázal svou velikou milost, že až sám ráčil i umřít, aby ho zachránil, protože nechtěl člověka vytrhnout ďábelského otroctví mocí, nýbrž právem. Je na místě, že dal rozumnému stvoření také moc obrátit se k zlému nebo k dobrému, když mu dal svobodnou vůli, aby dobří měli větší chválu, za to, že volili dobré, i když mohli volit zlé. Bůh chtěl, aby bylo od něho všechno, co je pro to vhodné, a dobří trpící od zlých, aby dostali odměnu, jak už jsem dříve řekl. (Pokr.)

+++

ZÁPAS

Realita vždycky příliš krutá

Jedná-li se o hřích

Myslíte že jednou stačí

Utnout hlavu zloby?

Na jejím místě vyrůstají další hlavy

Opravdu věříš že stále můžeš zvedat meč až do umdlení?

Běda jsi-li bohatýr

Když spoléháš se na své paže

Když na roven se

Nejvyššímu postavíš

Jen v naprosté vydanosti

Volat smíš po Boží zbroji

Pozvedni mé paže k sobě blíž

A možná uslyšíš

Bojovat se bude slovy

Žalm bude jak štít

Můj Bůh za mě můj zápas dokončí

+++

MELCHISEDECH

(Gn 14,19)

Jeho slova

Skrz barvy věcí

Jak krev proudila

K mému srdci

A sytila je touhou jít

V síle chleba

Ty cesty zakusit

A víno pít

Pak v zemi zaslíbení

 

J.E.Lopourová

 

+++

 

MŠE SVATÁ  -  nejlepší dílo Ducha svatého

Nelze ani dost poznat, kolik dobra ti prokazuje Duch Svatý, a tím méně to lze vyslovit. Vždyť Duch Svatý je božská Láska a Slitování, jež se neustále stará o učinění zadost pro Boží Spravedlnost a uchránění ubohých hříšníků od věčné záhuby. Duch Svatý přispívá k dílu tvého vykoupení tak mnoho, když dílo to začíná i dokončuje. Duch Svatý začíná dílo tvého vykoupení v panenském lůně blahoslavené Panny Marie, neboť jeho spolupůsobením se Slovo stalo tělem, Nejsvětější duše Ježíše Krista jako člověka je stvořena a jeho božství se spojuje s jeho člověčenstvím nevystižitelným způsobem v jednu jedinou Osobu. Dílo tvého vykoupení dokončuje Duch Svatý o Letnicích, když se sám spojuje s věřícími v podobě ohnivých jazyků, rozněcuje je žárem své lásky a zatvrzelé hříšníky, kteří se nedali obměkčit ani patřením na zázraky a utrpení Ježíše Krista, obrátil svou milostí. Duch Svatý také stále zůstává při pravých věřících, a třebaže se proti němu mnozí prohřešují, přesto je neopouští, nýbrž klepe na jejich srdce a znovu si žádá přebývat při nich.

Všechny tyto věci jsou veliké božské skutky. Přesto se odvažujeme nazvat tuto kapitolu: Mše svatá je nejlepší dílo Ducha svatého. Čím ospravedlním tento název? Všichni teologové tvrdí, že tajemství Vtělení Syna Božího je největší zázrak. To proto, že je v něm spojeno neskonale veliké božství s nízkým člověčenstvím v jedné Osobě Ježíše Krista. Jenže tento největší zázrak koná Duch Svatý, jak to vyslovujeme v apoštolském vyznání víry: „Jenž se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny." Třebaže je tento zázrak Vtělení Syna Božího neskonale veliký, přesto se zdá, že zázrak, který se děje při Mši svaté, je ještě větší. Vždyť při Mši svaté se vznešené božství i dokonalé člověčenství Ježíše Krista tak ponižuje, že je Syn Boží osobně přítomen i v sebemenší částečce svaté Hostie.

O tom, že se toto ponížení děje působením Ducha Svatého, máš výslovné svědectví v liturgii čili v mešním řádu, který připisují apoštolu Jakubovi. V této liturgii se pronášejí těsně před pozdvihováním tato slova: „ sešli také nyní Pána a Dárce života, který s Tebou, Bože Otče a s Tvým jednorozeným Synem trůní i panuje a s Tebou je jedné bytnosti od věčnosti, na nás a na tyto předložené svaté dary: aby přišel, posvětil tento chléb svou svatou, spasitelnou a neocenitelnou přítomností a učinil jej svatým Tělem Páně a tento kalich vína předrahou Krví Tvého Pomazaného."

Podobně čteme v liturgii svatého Jana Zlatoústého: „Požehnej, Pane, tento svatý chléb! Učiň tedy tento chléb předrahým Tělem svého Pomazaného! Požehnej, Pane, tento svatý kalich. A to, co tento kalich obsahuje, učiň předrahou Krví svého Pomazaného, proměň to skrze Ducha Svatého." Vida, jak oba velicí světci připisují Duchu Svatému proměnu chleba a vína a vzývají Ducha k dokonání tohoto svatého díla, třebaže se sama proměna děje se skrze zázračná slova Spasitelova. Jako Duch Svatý, podle svědectví archanděla Gabriela, způsobil Vtělení Syna Božího v Panně Marii, když v ni vstoupil a zastínil ji, tak bývá vzýván, aby podobně spolupůsobil při obnovování člověčenství Ježíše Krista ve Mši svaté.

Podobně zní také modlitba svatého Ambrože před zahájením oběti Mše svaté: „Kéž, Pane, sestoupí neviditelná velebnost Ducha Svatého, podobně jako před věky sestoupil na obětní dary praotců!“

Toto sestoupení Ducha Svatého ti popisuje sv.Hildegarda ve svých zjeveních takto:  „Když kněz, oděný posvátným rouchem, přistoupil k oltáři, spatřila jsem, že jasně zářící světlo sestoupilo s nebe, zaplavilo celý oltář a trvalo tak dlouho, až kněz po dokonané Mši svaté odstoupil od oltáře. Když pak kněz ve Mši svaté dospěl až k Sanktus a začala ona nevýslovná tajemství, tu sestoupil s nebe plápolající oheň na chléb a víno. Měl nesmírně krásnou jasnost. Pronikl obětní dary tak, jako slunce proniká svými paprsky a osvětluje sklo. Zatím totéž světlo pozdvihlo chléb a víno vzhůru k nebesům a vrátilo je zase na oltář, ale už to nebyly chléb a víno, nýbrž pravé Tělo a pravá Krev Ježíše Krista, ačkoliv se očím lidí zdály chlebem a vínem. Když jsem nyní hleděla na toto Tělo a na tuto Krev Páně, tu jsem při nich spatřila Vtělení, Narození, utrpení i umírání našeho Spasitele právě tak, jak se jednou stalo s Božím Synem. „

Podobně jako přirozený oheň proniká dřevo a proměňuje je v žhavý uhel, tak proniká oheň Ducha Svatého chléb a víno zázračným způsobem, když jsou nad nimi pronesena slova Ježíše Krista, a proměňuje je v Tělo a Krev Páně. Co tedy spatřila osvícená abatyše Hildegarda, to se děje skutečně tajemným způsobem při každé Mši svaté. V okamžiku, kdy kněz pronáší ona zázračná slova Páně nad chlebem a vínem, sestupuje neviditelně nebeský oheň na oltář, aby proměnil chléb v pravé Tělo a víno v pravou Krev Páně.

O tom máš dva krásné předobrazy v Starém Zákoně. Prvý z nich se stal při prvé Aronově oběti. ,,V tom se ukázala všemu lidu Hospodinova sláva. Od Hospodina vyšel oheň a pozřel na oltáři zápalnou oběť i obětovaný tuk. Všechen lid to spatřil, zajásal a padli na tvář.“ (Lv 9,23-24) Druhý se stal při zasvěcování Šalamounova chrámu. „Když Šalomoun dokončil svou modlitbu, sestoupil z nebe oheň a pohltil zápalnou oběť i díly obětního hodu a dům naplnila Hospodinova sláva. Všichni Izraelci viděli sestupující oheň i Hospodinovu slávu nad domem, klesli na dlažbu tváří k zemi, klaněli se a vzdávali chválu Hospodinu, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné.“ (2 Pa 7,1.3)

To byly jasné předobrazy toho, co se děje při naší oběti Mše svaté, kdy oheň Ducha Svatého stále sestupuje s nebe, pohlcuje chléb a víno a proměňuje v Tělo a Krev Páně. Ačkoliv ty, ubohý hříšník nemíváš účast na té milosti, abys mohl spatřit tento podivuhodný oheň, přesto jej viděli mnozí jiní. Tak vypravuje proslulý dějepisec Baronius o svatém Ignáci, cařihradském patriarchovi, že když sloužil Mši svatou s velikou láskou k Bohu a s neobyčejnou usebraností mysli, často před ním svatý chléb změnil svou podobu a jevil se jako žhavý uhel, zaplavený nebeskou září. Duch Svatý se rád ukazuje lidem v obraze lásky, tj. v podobě hořícího ohně proto, že je Láskou Boha Otce i Syna.

Něco podobného se dočítáme také v životopise zbožného kněze Josefa z Kupertina. Když měl tento svatý kněz při Mši svaté vyslovit proměňovací slova, pokaždé pociťoval tak velikou bázeň a úzkost, že je stěží mohl vyslovit. Jenže když tato úzkost pominula, pronesl ta slova docela rychle. jeho představený se ho jednou optal: „Proč vyslovuješ slova proměňování někdy ztěžka, jindy zase velmi rychle?“ Odpověděl: „Tato svatá slova mi připadají jako hořící uhlíky v ústech, a stává se mi jako někomu, kdo má velmi horké sousto v ústech, takže je kvůli tomu přehazuje v ústech z místa na místo, až je konečně vypouští z úst, protože nemůže snést jeho žár.“ S jakou zbožnosti a uctivostí mají tedy kněží vyslovovat tato vznešená slova, jež vycházejí z božských úst samého Spasitele a jejichž zázračnou mocí sestupuje jejich vlastní Stvořitel s nebe do jejich kněžských rukou!

Nekrvavá oběť Mše svaté je tak podivuhodná a vznešená, že sám Duch Svatý sestupuje s nebe, aby ji posvětil, a že zástupy andělů, stojící kolem, se tomu dílu podivují s největší rozkoší a žasnou nad ním. (Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté)

+++

B Í L Á   S O B O T A

Dnes je ta noc

Kdy růže se stydí za trny

Jižněji jahody na záhonech

k sobě schouleny

ač jindy soutěží

co do barev a zralosti

Stromy v pralesích

Za kořeny se drží pod zemí

Do jehličí i do listí

O odpuštění vítr šeptá si

Smrt jako had

Obtáčí a škrtí zemi v pase

V zoufalém pokusu

Naději odehnat

Ledový dech

O slunce skryté

Rozráží se

Veliké doufání

Cítit odevšad

Dnes je ta noc

Kdy každý všechny potřebuje

Vědět že patří sem

Do velkého tance smíření

Svítání buší

Na dveře tušení

Že právě této noci

Mlčení v otevřený hrob se promění

A z něj vyjde Kristus vzkříšený

Jana E.Lopourová

+++

EVANGELIUM PODLE MÉHO GUSTA

MÍSTO MÉHO NAROZENÍ

K tomu, abych tě přivedl k sobě, zřekl jsem se všeho už od narození. Proto, abys Mě našel a mohl jsem se ve tvém těle zjevit, musíš se také napřed všeho vzdát! Ustup ze své pozice, protože Moje místo je těsné!

Kdo se smí narodit jako dítě nejvyššího? Ten, kdo se nerodí ani z vůle muže, ani z krve, nýbrž ze Mne. Od malička se ochotně vzdávám všeho. Počkal jsem, až docela zchudne náš lidský rod. Počkal jsem, až někdy někde najde chudé děvčátko, prosté a pokorné, které už nečeká na žádnou slávu, dokonce nečeká ani na slávu toho, že se stane Mou Matkou, a které se docela oddává našemu svrchovanému Otci. Čekal jsem na dívku, která se úzkostlivě nechvěje ani o svou čest, protože má být mojí rodičkou. A já se s klidem dávám obrat o všechno, o dobré jméno, dokonce i o život. Mám umřít jako vyvrhel. Proto čekám na Matku, která kvůli němu ponese i stín toho nejhoršího podezření. Tak se setkalo dvojí - nejvyšší s nejnižším, nejvznešenější s nejponíženějším, nejbohatší s nejchudším. Stávám tebou v těch nejbídnějších podmínkách a nejhroznější opuštěnosti, v největším podrobení moci, když jsem kvůli rozkazu světského mocnáře odnesen daleko od teplého domácího krbu, abych se vrátil domů až po strastiplném útěku a pobytu v nehostinné cizině. V nejubožejším ponížení, když jsem nenašel ani jediné místo k svému narození než mezi zvířaty, vydal jsem sám sebe i svou Matku palčivé starosti, jak zaopatří své dítě v cizině, kam si mohla vzít jen to nejnutnější. Tak jsem se narodil v době ponížení svého národa i svého rodu. Narodil se daleko od domova. Narodil se, až ani Moje Matka neměla už skoro nic pro Mě, své dítě nejvyššího.

Tento obraz je začátkem pozemské dráhy dítěte nejvyššího. Tak přicházím na svět a jedině tak vstupuji do tvé duše, pokud se podobně všeho vzdáš, pokud se ode všeho osvobodíš, pokud dobrovolně přijmeš kvůli Mně úplnou chudobu. Pokud budeš mít cokoli stvořeného, v čem si budeš libovat, na čem si budeš zakládat, v čem budeš hledat svůj domov, neobjevím se v tvém srdci. Když přicházím k tobě, hledám jenom příbytek pro sebe a našeho společného věčného Otce a hájím jeho říši jako svou. Prober celý svůj život! Prověř všechno, na čem lpíš! Prozkoumej jedno po druhém, v čem vězíš! To všechno jsou překážky k tomu, aby ses mohl stát dítětem nejvyššího a Mým sourozencem, totiž aby se nejvyšší mohl dokonale zrodit ve tvém životě. Teprve až překonáš tuto překážku, můžeš začít rozjímat. Prohlédni všechny záhyby svého srdce, čím vším visíš na stvořeném, a čím vším stvořené ulpívá na tobě.

Uvažuj! Proč přicházím do takové chudoby? Abych tě vysvobodil z pout tvorů a ze závislosti na tobě i na ostatních tvorech. V tom se totiž celý tvůj život vykolejuje z řádu, že se rozhoduješ raději pro sebe a pro jiné tvory než pro jejich původce, že dáváš tvoru přednost přede Mnou, který jsem ti blíž než ty sám sobě. Od té doby jsou všechny tvé touhy, slova, skutky útěkem od nejvyššího k nejnižším, a tvůj život podle toho zákonitě upadá. Ve svých názorech, postojích, chování, jednání i slovech, ba i ve svém utrpení a smrti nejenže přeceňuješ tvory a podceňuješ Mě, ale také nadsazuješ tvory nad jejich původce. Proto jsem ti tolik vzdálen, že se Mi předpojatě uzavíráš.

Sotva se vrátíš k naprosté chudobě ducha, až se od všeho osvobodíš, zakusíš Mou přítomnost v sobě. Napřed se osvoboď od svého počtářství! Odpoutej se od vztahovačnosti všeho k sobě! Když uvidíš hrušky, nebudeš počítat, kolik jich máš, ani kolik za ně utržíš, ale budeš chválit jejich původce. To však bude, až přestaneš něco očekávat od tvorů, až od nich přestaneš očekávat hlavně svůj prospěch, své štěstí, svůj blahobyt. To neznamená ztrátu vědomí ani uspání smyslů. To neznamená, zbavit se smyslů, ani schopnosti myslet a ani přestat toužit a chtít. Sleduj vše a naslouchej všemu, potěš se útěchou, ale neupínej k tomu svůj vnitřní život! Nic z toho nejsem já. Jako sladkost ve smyslovém citovém životě není věčnou blažeností, jako zajišťuje jen spočinutí ve svrchovaném dobru nejvyššího. Jsou to pouze jeho dary. Jsou to stvoření, a nejsem to já. Spolu s naší společnou panenskou mátí se vzdávám všeho, i nejpotřebnějšího, ba i dobré pověsti. Tohle přijmi za svou normu! Kéž je ti to měřítkem, že se touto cestou dostaneš ke Mně! Na tomhle se však dá snadno ztroskotat. Možná, že bys rád vlastními silami spojil duchovní s tělesným, přirozené s nadpřirozeným, smyslové s nebeským, všední s posvátným. Snad bys rád podle své chuti a nálady bral od každého trošku, aby sis vyrobil slepičí polévku pro duši nebo nějaký duchovní koktejl. Snad si nemyslíš, že duchovní život je nějaké šťastné proplouvání úskalími tvorů, aby ses v každém přístavu dobře poměl a pak odplul jako věčný námořník Odysseus, který nikde nezakotvil. Tito prostřední lidé si příliš zdůrazňují ono "příliš" jako snahu vyvarovat se každému "ismu", až podlehnou každý nějakému svému egocentrismu.

Co myslíš, že se dá označit jako upřílišněnost? Snad abys s trochou obratnosti a vyjednávání s nejvyšším stačil ještě co nejvíc toho smlsnout ve svém, i vnitřním, duchovním životě ze stromu života? Nepodléhej sebeklamu! Řeknu ti to výslovně, co ti názorně předvádím už svým narození! Když neopustíš i svou Matku a nakonec i svůj vlastní život, když se vzdáš sebe sama, ale stále se vracíš pochovávat své mrtvé bližní, a stále křísíš své mrtvé vzpomínky, tvé touhy a ideály, nejsi hoden stát se Mým sourozencem a dítětem našeho společného věčného Otce i naší společné panenské máti. Od začátku jsem byl hoden toho, že jsem se stal dítětem nejvyššího. Pokud ti jde o nejvyššího a chceš mu sloužit, tak podle toho jednej! Všechno odlož a nezatěžuj se ničím, co by tě mohlo nějak zdržovat na cestě k tomu, abych byl jedině já, a se Mnou samozřejmě náš společný věčný Otec, celou tvou láskou, touhou a snahou!

Dej si pozor, ať na tom v duchovním životě neztroskotáš! Tak dopadají, kdo si stále ponechávají mnoho svého, soukromého. Potom jsou zklamáni, že Mě pořád ne a ne najít. Tvrdí, že prý jim vyhýbám. Pravda je, že k nim vůbec nemám přístup, když Mi odmítají otevřít dveře do svého srdce. K tomu, abych se objevil ve tvém intimním mikrokosmu a mohl se s tebou sžít jako přítel a bratr, čímž bych docílil, aby ses stal Mým pravým sourozencem a pravým dítětem našeho věčného Otce, snaž se napřed sám chtít! Chci se nejen zrodit, ale i zabydlet ve tvém srdci, abys mohl být tak dokonale dítětem nejvyššího, jako jsem jím já. Napřim tohu svého srdce k tomu, abys byl jenom dítětem našeho společného věčného Otce, a ne současně být dítětem světa a těšit se z nabídky světa! V té míře, v jaké se vyprázdníš od závislosti na všem stvořeném a nakonec i na sobě samém jako tvoru, pouze v té míře tě oblažím svou přítomností a sdělím se ti ve tvých smyslech. Proto tě někdy těžce zkouším a navštěvuji jako svého vyvoleného, aby tě zbavil všeho, co ti brání ve vykoupání v tajemné lázni Mé lásky.

Přicházím jako dítě, prosté, bezbranné, bezelstné dítě. Přicházím jako dítě ve všem odkázané na Matku a na svého pěstouna.

A co ty? Jsi zrovna tak prostý, tak oddaný a odevzdaný svému duchovnímu vedení mnou? Jsi doopravdy prosté dítě, které se se Mnou nehádá, které se Mnou nevyjednává, neklade Mi žádné podmínky, ani Mi neporoučí, jak bych tě měl vést? Jsi jako dítě, které prostě přijímá všechno, co je na tebe sesíláno i dopouštěno, jako to nejlepší právě pro tebe v tomto okamžiku a zrovna na tomto místě, jako projev Mé otcovské lásky? Zkus se Mi jednou odevzdat bezelstně jako dítě! I když to bude vyžadovat vzdát se i svých zálib a ideálů ohledně toho, jak by sis představoval vyšší vedení. I když to bude znamenat vzdát se všech tvých lidských práv, jaká ti halasně zaručují nejrůznější deklarace.

Proto tě někdy nechávám okusit tvé vlastní, lidské moudrosti, když si pořád chceš porozumět a zařídit všechno lépe než ti mohu zařídit já. Poskytuji ti sladkosti, dopřávám ti všechno, po čem tolik toužíš. Teprve až to vychutnáš, když se toho dobereš až na dno, a člověk jako ty se toho snaží dobrat až do krajnosti, protože se jedná zase jen o stvoření a tedy pomíjivé omezené dary, potom upadneš do propasti temnoty a prázdnoty. Pak prožiješ jako odcizení svou vzdálenost od nejvyššího. Potom poznáš z vlastní zkušenosti, že to všechno nejsem já sám, a že to nejsou hory Mého bohatství, ale jen propasti tvé viny. Když se nedáš ani pak poučit, aby ses schoulil pod jemné vyšší vedení, pak utoneš v těchto temnotách a uvázneš v těchto vyprahlostech. Proto mnozí, kteří se krásně rozběhli a příliš si navykli na "své" způsoby zbožnosti a na to, jak oni chtěli Boha "mít", najednou se smutně zastavili. Neporozuměli chvíli svého navštívení. Neuměli se narodit v opuštěnosti a chudobě, nedůstojné člověka.

Volám jak pastýře, tak učence, kteří všechno pohotově opouštějí a bez váhání se vydali za vyšším hlasem a znamením. Ukazuji ti, že se na okraji lidské společnosti zrodí nový život. Zrodí se tobě, který tak odhodlaně, třeba o půlnoci vyrazí do cizích krajů, daleko od svého domova. V tom sleduj velikost víry Mých slavných věrných, že se nedali odradit ani chudobou, ani tím Mým okázalým sebepopřením, ale aby také v tom viděli Boha, ba právě v tom že shledali vyšší navštívení.

Staň se Mým prostáčkem, abys nepřijal žádný Můj dar záměnou za Mě samého, aby ses nepohoršil nad žádným vyšším řízením, a nezaváhal ani v temnotě ani v chudobě ani v oproštěnosti od sebe, jaké od tebe požaduji.

Naše slavná společná panenská máti byla vždycky pohotová ke všem obětem. a všeho se vzdala, aby ti zachránila svého jediné dítě nejvyššího. Narodil jsem ti tak, že jsem se ti chtěl přiblížit v krajní skrytosti, na okraji společnosti, co možná nejméně okázale. Tak byla naše máti bdělá a pozorná k znamení času jako tři králové, znalí hvězdných pohybů. Nezastrašila ji ani hrozná římská krutovláda, která stíhala všechny ohlašované náznaky blížícího Mého příchodu. Neodradila ji ani samolibost nejvyšších duchovních veličin ve službách nejvyššího. Ti se jen vypočítavě drželi toho všeho vyzkoušeného a lidsky osvědčeného.

Kdyby pastýři a králové lpěli na stvořeném a pozemském, byli by trpce zklamáni, že přichází jako obyčejné dítě do prostředí bídy a na okraji společnosti. Jim však stačilo poselství andělů o pokoji na zemi a o slávě na výsostech. Dali se vést znamením na obloze, aby spočinuli v jeho vyšším původci. Když jim bylo ohlášeno, kde a jak Mě mohou najít, rozběhli se jak za slávou na výsostech, tak za pokojem, po němž tolik toužili. Očekávali především duchovního vůdce a duchovního obnovitele. Proto nebyli zklamáni ani nezájmem mnohých lidí, se kterým se setkali na své cestě. Nepohoršovali se, když viděli, že se úředně uznávaná veličina jako poslední teprve odhodlala pátrat po tom, že bych se měl a kde bych se měl narodit. Nedali se odradit ani tím, že povolaní a úředně uznávaní nešli s nimi a nehledali Mne. Nedali se odradit ani nečistým a páchnoucím chlévem, ani prostotou naší společné panenské máti, ani Mým dětským pláčem.

Taková musí být tvá duchovní pohotovost člověka, abys Mi mohl uvěřit, že se ti dávám prostě sám, a že nečekám, až Mi připravíš nějaký okázalý příbytek či pošleš Mi naproti nějaký halasný uvítací výbor. Chceš porozumět Mému navštívení? Nedej si jej zastínit ničím lidským! Jinak bys neporozuměl a postrádal bys vnitřní připravenost, až se budu chtít naplno zrodit v tvém srdci. Teprve až to pochopíš a náležitě se podle toho uvnitř zařídíš a vykročíš tomu naproti s dětskou prostotou, jsi připraven pro nalezení místa Mého narození. frT

+++

SLUNCE

Slunce padlo jako kámen

do srdce

zrcadlilo se

a zradami našimi

vypalovalo desatera

která jsme zrazovali

Luna prosila svými paprsky

abychom se navrátili na cestu

kterou jsme opustili

POZŘENÍM

PROZŘENÍM

jsme dospěli za brány pokoje

opuštěné děti

hledající náruč

jen Had se smál svým sssss

polykaje prach z kterého jsme povstali

neptej se proč

je pozdě a přeci brzo

na odpověď…

Lady L.

+++

VŠECHNO JEMNĚJŠÍ

Pán nestvořil svět, aby jej soudil a nad ním vládl, nebo aby ho naučil poslouchat diktát nevyzpytatelné a všemocné vůle, aby se těšil nebo netěšil z toho, jak pracuje. To nebyl důvod stvoření ani světa ani člověka. Pán stvořil svět i člověka proto, aby sám mohl sestoupit do světa, aby se sám mohl stát člověkem. Pán stvořil člověka a dal mu úkol, aby se podílel na jeho Boží  péči o stvořené věci. Ponechal člověku, aby se sám rozhodl, jak chápat stvořené věci a jak je používat. Jestliže věříme ve vtělení Božího Syna, neměl by existovat na zemi nikdo, v kom bychom nebyli připraveni spatřovat tajemně přítomného Krista. Kdybychom se dokázali zbavit své posedlosti tím, o čem si myslíme, že je smyslem všeho, mohli bychom uslyšet Jeho volání následovat ho v jeho jemném, kosmickém tanci. Vždyť svět i čas jsou tancem Páně v prázdnotě. Mlčení sfér jest hudba svatební slavnosti.

Faktem však zůstává, že jsme vyzýváni, abychom vědomě zapomněli na sebe samy, abychom odhodili do větru svou vlastní hroznou slavnost a přidali se ke všeobecnému tanci. (Z knihy Thomase Mertona POLÁMANÉ KOSTI)

+++

R Á J

Jako bys poprvé potkal člověka

Poprvé pochopil

Že nemůžeš být nahrazen

Ty ani nikdo jiný

Že Bůh bude nepoznán

Tím jedním z miliardy

S níž pojí tě poslání

Jen pro poznání Boha

Jsi stvořen byl

Chyběla by tvá píseň v chóru

Kdybys nevkročil

 

+++

 

P Í S M O

 

Já - růže z papíru

Přicházím k vám

Bázní rozechvělá

Zda podaří se

Aby zavoněla

Má řeč

Vůní slova

 

Jana E.Lopourová

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCH.ŽIVOTA CTIH. PATRIKA KUŽELY, KŘESŤANSKÉHO MUČEDNÍKA Z OSVĚTIMI

Tři údobí duchovního vývoje


 

Jako se v tělesném životě projevuje vývoj a tři období, ve kterých dozrává tvůj tělesný a duševní život, podobně je tomu v životě duchovním. Také v duchovním životě se projevuje dětství, jinošství a mužný věk.

Tyto tři stavy spolu tak těsně souvisejí, že jeden volá po druhém, takže musíš nakonec nabýt přesvědčení, že celý duchovní život, a jeho vývoj patří do normální linie duchovního povolání všech lidí k dokonalosti. Plyne to také z povahy milosti, která přetváří tvoje nitro, a povznáší tvé schopnosti vyšší a nižší, až je tvoje nitro očištěno od sebelásky a patří Mi docela bez jakékoliv vnitřní nepravdy. Tyto tři stupně jsou pevně skloubeny životní logikou. Proto už toto jejich skloubení ukazuje, že i nejvyšší jejich stupeň je stále ještě v Mém normálním povolání k dokonalosti.

Zajímavé je srovnávat toto trojí období duchovního života s oním vývojem, který se dá sledovat u apoštolů, kteří se vyvíjeli pod Mým přímým bratrským vlivem a spasitelným působením.

Prvým údobím je dětství, totiž doba od smrti ke stavu milosti, buď křtem anebo dokonalou lítosti anebo svátostným rozhřešením. Toto prvotní očištěni je jakoby načrtnutím onoho očišťování, které má pak následovat. Toto očišťování se častěji děje velmi bolestnou krizí, když se totiž duše musí násilím odtrhnout od sobectví a hříchu a světa. Zde musím prvý krok učinit sám, když ti bratrsky vnuknu ošklivost ke hříchu. Sám připravuji tvou duši především pomáhající milostí. Moje pomáhající milost utváří tvou duši Mým slovem, povzbuzováním, vnuknutím, zkouškami, Mým světlem, příkladem svatých a podobně. Přicházím znovu a pomáhám ti z duše odstranit špatné návyky.

Jestliže tvoje duše po tomto obrácení už neklesne, anebo když klesla, brzy se znovu navrátila ke Mně, tak začíná se už skutečné očišťování začátečníka. Postupuje to tím, že poznáváš nejprve lépe Mne a zároveň i sebe. Začínáš poznávat svou ubohost, a tak jsi denně veden k tomu, abys zpytoval své svědomí a snažil se polepšit.

Vedle toho pak se snažíš poznat lépe Mne. Nejprve Mne poznáváš ve stopách tvorů a silně na tebe působím především Mým podobenstvím, především podobenstvím o marnotratném synu a o ztracené ovečce a o dobrém pastýři.

Tomuto stavu ovšem odpovídá také vztah ke Mně, který je provázen bázní přede Mnou otcovsky trestajícím.

V tomto stavu si vedu tvou duši ještě citovou útěchou, kterou ti dávám zakoušet, abych tě povzbudil a odměnil a posilnil na další zkoušky. Nedává však tuto útěchu jenom za odměnu, nýbrž sleduji přitom jistý záměr. Tato citová útěcha má totiž pro Mne dobýt smyslovou část tvé bytosti, jež si dosud libovala ve světských zábavách a pomíjivých radostech. Takto duše má nyní citové zalíbení aspoň ve Mně. Takto Mi už patří tvoje smyslová část a nyní je menší nebezpečí, že by tato smyslová část, která tě nejvíce ode Mne odvádí, tě ještě pořád ohrožovala.

Tyto citové útěchy však skrývají samy v sobě také nebezpečí. To, že si v nich se svých duchovních začátcích začínáš libovat, že bys v nich třeba i zůstal. Jenže jako tvůj Otec a bratrský Spasitel jsem přece víc, než ony citelné útěchy. Vždyť chci ovládat nejenom tvoje srdce, nýbrž všechny síly a schopnosti. Chci zvítězit především ve tvé mysli. V tomto stavu se objevují tvoje začátečnické chyby. Jako novokřtěnec nebo čerstvý konvertita by ses rád v duchovním životě ihned uplatnil se svou troškou, a počínáš si, jako bys Mne objevil jenom ty a jako první vynalezl duchovní život. Tak tím každému šermuješ kolem očí a nosu, a všude o tom vykřikuješ, a chtěl bys okamžité vystupovat jako Můj jediný apoštol. Snadno tě to svádí k ješitnosti, tvrdosti i neskromnosti. Nyní se ti vtírá do života celé sedmero hlavních hříchů, třebaže už ne v jejich hrubé formě těžkých hříchů. nýbrž ve zjemnělé podobě, totiž přenesené na duchovní život.

Proto u tebe musí nastat druhá konverze. K tomu ti dopomáhá tak zvané pasivní očišťování smyslů. Toto očišťování tě má převést ze začátečnického stupně na stupeň pokročilých, čili do stavu iluminativního. Tady tě chci obdařit novým světlem, aby ses dovedl na všechno dívat z duchovního hlediska. Zde tě vedu třeba i dlouho trvající vyprahlostí a suchopárem. Na této poušti tě zbavuji začátečnických citových útěch, aby sis nemyslel, že v tom spočívá celý tvůj duchovní život. Živá touha po Mně, která neustává v tomto suchopáru, jímž se nedáváš odradit ode Mne, který se ti ano třeba jasně neukazuji, bázeň, že jsi Mne snad urazil a abys Mne neurazil, je známkou toho, že se tu jedná skutečně o očišťování, které vedu a působím sám jako tvůj Bratr a Spasitel.

V tomto stavu ti stává se také nepřijatelná přemítavá modlitba. Tvoje duše touží po tom, aby mohla prostě jenom nazírat na Mne svým láskyplným duchovním zrakem. To je třetí známka Mého očišťovacího působení ve tvé duši.

Když přesto vytrváš a pokorně přijmeš toto očišťování, a když i nadále hledáš u Mne, kterého nikdy nikdo neviděl, svou duchovní jistotu a sílu, tehdy se tvoje smysly dokonaleji podrobují duchu. To tě odnaučí začátečnické duchovní mlsnosti, která by ode Mne                                                                                           chtěla jenom samé líbeznosti a citelné útěchy. V tomto stavu na tebe dopouštím těžkosti ve studiu, v povolání. Jsou lidé, kteří přilnuli ke svému povoláni a ke studiu, anebo k práci tak těsně, že si z toho dělají málem božstvo, takže kvůli tomu zapomínají na Mne. Abys neztroskotal na tomto úskalí, proto si tě hledím více připoutat ke Mně. Kvůli tomu ti beru radost z takové práce a z takových povrchních úspěchů.

V tomto stavu na tebe také dopouštím časté pokušení proti trpělivosti a čistotě. Projevuje jako vzpoura tvé smyslové části, kde se uplatňují tyto ctnosti.

V této zkoušce zpracovávám tvou duši ještě hlouběji. Mnoho lidí se nechává zmást touto zkouškou, tímto otřesem, kdy se jim ukrývám a kdy jejich služba pro Mne přináší s sebou tolik obtíží a pokušení. Mnoho duší zůstává vlažnými, odpadá od touhy po hlubším duchovním životě, protože si duchovní život představovaly jenom jako nějakou hru se Mnou. Jsou to duše, které nepoznaly čas Mého navštívení. Neprožili pořád ještě tu pravou konverzi. Zůstávají stát na cestě duchovního života a v klášterech a v kněžském povolání jako zaseknuté bludné balvany, které jsou ti překážkou a zátěží k tvému duchovnímu pokroku.

Když však zdoláš tuto zkoušku, tak se ti toto údobí stane jakousi startovací rampou do vlitého nazírání tajemství víry. Působením daru umění poznává, kdo jsem, který jsem, rozumí Mi, poznáváš ještě lépe jak svou ubohost a slabost, tak nicotnost všeho, co by ti mohl dát svět. Nehledáš už slávu ani hodnosti.

Avšak některé duše, které dosahují až na tuto úroveň, občas ochabnou ve svém směřování ke Mně. Zatouží po egyptských hrncích smyslových útěch. Znovu se uchylují k přemítání. Následkem toho je jejich duchovní vývoj rozkolísaný. Tyto duše dlouho ulpívají, a některé i natrvalo, na prahu iluminativního života.

Sv.Jan od Kříže píše, že to není Moje vina, že všechny duše nedosahují vrcholu dokonalosti, nýbrž je to proto, že duše prchají před Bohem, jakmile dolehnou nějaká protivenství a zkoušky. Když vidím, že duše váhá něco pro Mne podstoupit, ustávám u té duše v jejich dalším očišťování. Protože se ale bez zkoušky a bez očišťování nemůže nikdo spojit se Mnou naprosto čistým a dokonalým, proto ulpívají tyto duše na prvním stupni dokonalosti. (Živý plamen lásky, II,5)

V údobí duchovní pokročilosti se ještě lépe poznáváš a ještě dokonaleji poznáváš Mne. Dopřávám ti skoro zkušenostní poznání Mne, ne už v zrcadle smyslových věcí, nýbrž v zrcadle nadpřirozených skutečností, s nimiž se tvá duše seznamuje stále více nazíráním. Tvoje duše už neulpívá u podobenství, nýbrž se duchovně živí nejvyššími tajemstvími, totiž tajemstvím Mého Vtělení, tajemství Mé trojjedinosti, Mého bratrského utrpení a nebeské slávy. V tomto nazírání ti dopřávám podle hloubky tvé věrnosti věrnosti světlo daru rozumu, který ti dává proniknout k tajemstvím za hradbou víry. V tomto údobí se snažíš už nejen vyhýbat se hříchu, nýbrž Mě vstřícně milovat, připodobňovat se Mi. Potom už nejenže přijímáš Moje rozkazy, nýbrž se snažíš prožívat Moje blahoslavenství a plnit Moje evangelijní rady. Nyní Tvou duši zapaluji velkou touhou po spáse všech, a usnadňuji ti modlitbu.

Jenže i zde jsi pořád vystaven nebezpečí, že si tvoje duše snad příliš oblíbí tyto dary apoštolátu a snadné modlitby, tak, že bys je pokládal za Mne samého. V tomto stavu bys mohl snadno sklouznout do přehnané sebedůvěry, příliš vyzdvihovat svou důležitost a zapomenout na vlastní ubohost. Může tě ohrozit nebezpečí, že pak snadno podléháš své obrazivosti a pokládáš za rozhovor se Mnou to, co je často jenom dílo tvé obrazotvornosti.

Proto na tebe dopouštím zkoušky, abych ti ukázal, v jakém stavu jsi, a abych tě jimi očistil od těchto nebezpečných překážek.

Tak ti nyní odnímám nejenom ony útěchy, jako v prvním stupni, nýbrž ti odnímá také ona světla darů Mého Ducha. Odnímám ti onu snadnost modlit se, dopouští na tebe únavu v apoštolském působení. A pak najednou zklamaně zjišťuješ, že ani rozjímání ani modlitba jako by tvé duši nic nedávaly. Pokušení proti víře a čistotě na tebe teď doléhají jedno za druhým. Nedopouštím to na tebe kvůli tomu, že bych měl zálibu ve tvém týrání. Jenže tvoje duše stále ještě vázne v nezralosti.  Projevuje se to tím, že i ve tvém duchovním životě stojí na prvním místě tvoje sobectví, tvoje pýcha a ješitnost. A tyto neřesti jsou u tebe tak důkladně zamaskované třeba i tvým úsilím o apoštolát, aby je na tobě nepoznali ostatní, až je často nepoznáváš ani ty sám. V apoštolátu ti nejde o Mne, který kvůli tobě umírám na kříži, ale jen a jen o tebe a tvou přehnanou ctižádost. Proto v tomto období dopouštím na tvou duši, také ve tvém apoštolském životě těžké zkoušky, potupy, pomluvy, nezdary. Musím tě zakalit a zocelit, abys už přestal hledat všechno, dokonce i svou čest, jen sám v sobě. Přeji si, abys docela zapomněl na sebe samotného, dokonce i na tvoje přirozená lidská práva, a abys pro sebe nečekal vůbec nic. Bez této mystické noci, kterou musíš projít, si budeš možná do smrti myslet, že ty sám jsi naprostý původce svých přirozených lidských práv. Musím tě probudit ze spánku tvého idealismu o tvých lidských právech, aby v tom stavu přestal škodit nejen své spáse, ale také spáse ostatních lidí. Podnikáš-li totiž jakékoli úsilí za prosazení přirozených práv sebe nebo jiných lidí beze Mne, tvého otcovského Stvořitele i bratrského Spasitele, tak dříve nebo později začneš postupovat nejen proti Mně, ale i proti sobě a proti všem ostatním lidem a tvorům. Beze Mne nedokážeš nic, nýbrž jen zničíš sebe i ostatní tvory. Přeji si, aby hlubina tvé duše patřila jenom Mně. Potom zaručím neporušitelnost tvých přirozených práv lépe, než všechny Deklarace tvých lidských práv.

Tato zkouška ovšem vyžaduje velkodušnost tvého naprostého a dokonalého oddání se Mi. Nejenom odevzdanost, nýbrž naprostou otevřenost k tomu, co s tebou budu činit i co na tebe dopustím kvůli tvému zakalení.

Po této zkoušce přichází období dokonalosti. Poznáváš Mne skoro zkušenostním způsobem. Toto poznávání ti dopřávám skoro trvalé, téměř bez přerušení. Ve stavu dokonalosti myslíš stále na Mne, všechno konáš jen pro Mne, všechno zaměřuješ a zařizuješ pouze ke Mně. Tvoje rozjímání je jako kroužení orla na jednom místě kolem jednoho cíle — motus circularis. Tak tvůj dosavadní vzestupný pohyb spirálovitý, v každé další otáčce vznosnější, širší a obsáhlejší, přechází konečně v kruhový.  Nyní ti působením daru moudrosti dopřávám okoušení Mých tajemství. Všechno se soustřeďuje na Mne jako na jeden bod. V tomto jednom prostém bodě vidí tvoje duše všechno, celý svět i sebe i celý život. Proto ji provází myšlenka na Mne v práci, v utrpení, ve studiu. Tvoje duše nejenže Mne následuje, nýbrž se Mi snaží připodobnit, takže je se Mnou prostě spojena. Toto spojení prožíváš a stále prohlubuješ. T.


 

+++

MODLITBA

Prosím tě, Pane, Lásko a Naděje,

buď s námi, ať se děje, co děje.

Cestou svou veď nás v každý čas,

ať vždy slyšíme tvůj hlas.

Dej, ať nikdy nekonáme podle zlého,

ale vždy se řídíme podle přikázání tvého.

Lady L

+++

Zprávy:  * Kniha „S POCHODNÍ V ZUBECH“ o životě svatého Dominika, 280 str. Objednávky v redakci Rosa mystica.

* Postní duchovní obnova „PROCHÁZKA DANTOVÝM OČISTCEM“ se uskutečnila u sv.Michala v Brně dne 19.3.2009.

* BRNĚNSKÉ ANGELIKUM Vás zve na další SETKÁNÍ MEZI UMĚNÍM, nazvané „HMATOVÉ SOCHAŘSTVÍ“ ve dnech 12.DUBNA 2009 - 26.DUBNA 2009. Otevřeno denně 17,00-20,00,. V neděli a ve svátek 9,30-12, 17-20 hod., pondělí až sobota od 17,00 do 20,00 hod.

* Každé pondělí 19,00-19,30 hod. CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA. Kostel sv.Michala, Brno,

TOPlist