ZÁŘÍ 2003
______________________________________________________________________
Rosa Mystica
+
Časopis pro duchovní život
______________________________________________________________________
Ročník IX.,číslo 9 Září 2003
______________________________________________________________________
Volání Královny Růžence
"Pojď se mnou!" Volám tě jako tvůj Bratr a Vykupitel.
"Pojď se mnou!" Volám tě i já, Maria, tvoje Sestra a panenská Máti, a naše hlasy se slévají v tajemnou harmonii. Jsem první z vás, kdo tuto výzvu našeho věčného Otce přijímám a věrně plním. Přijmi pozvání ke společné cestě se mnou k mému Synu věčného Otce!
Jako vždy, ani dnes tě nenutím. Nikdy ti radostnou zvěst nevnucuji. Kvůli tvé vyšší inspiraci ti posílám netušenou výzvu.
Božská inspirace přichází přese mne, pouhého člověka, tvou panenskou Maminku. Tolik se trápím, když vidím, že je někde někdo, pro něhož mé Dítě marně prolévá svou krev. Jsem tvoje panenská Maminka a svěřuji ti své jediné Dítě, tak jako ti je svěřuje náš společný slavný Otec.
Jako tvůj Bratr a Vykupitel ti přináším záchranu a zdokonalení, i když tu šanci někdy promarňuješ. Těším se z toho, že při svém spěchu a shonu se zastavuješ a dáváš se oslovit. Nezůstávej při tomto náhodném zastavení! Odpoutej se od všeho, čím tě uchvacuje tělo, svět a jeho záludný duch! Vydej se s námi na společnou cestu! Je to cesta plná dobrodružství odvahy. Půjdeme temnou nocí uprostřed klamných bludiček světa. Přesto tě povedu bezpečně. Pojď za mnou, prvním Dítětem našeho společného slavného Otce a tvým Bratrem, Ježíšem Kristem!
Všechno začíná se mnou, obyčejným člověkem, Pannou z Nazareta. Dávno před tebou ke mně doléhá Slovo, pronesené naším věčným Otcem. Nezůstávám při tom záblesku vyšší pravdy. Dávám jsem oslovit a ono mě to proměňuje. Vyslovuji svůj souhlas na cestě, která se ztrácí v temnotě. Od té doby nezůstávám ničeho ušetřená. Přes všechna tvá nedorozumění a nechápavost světa zůstávám věrná věčnému Slovu. Celé do mě vstupuje a celou mě naplňuje. Jsem věrná našemu jedinému věčnému Otci - až do svého největšího utrpení, které prožívám před křížem. Nezapoměň, že jako ty, i já, Maria, jsem jen člověk, stejný jako ty, a možná lidsky mnohem slabší než ty. Já, vyvolená a povolaná. Vždycky se na mě můžeš spolehnout. Také já stále zápasím o svou víru. Cokoli o mně uvádí svatopisec, týká se tvého myšlení, jednání i utrpení. Tohle podstupuj den co den!
Tvé dnešní setkání se mnou vyžaduje víc než tvou pozornost. Vedu tě do ústraní. Tam najdeš ticho a usebrání. Slovo, které stojí na počátku a umlčuje tvoje námitky, je Slovo svatopisce.
Slyš mě, nejen ušima, ale i srdcem! Jako vtělené Slovo a tvůj Bratr vyžaduji nejen čtení a slyšení, ale především tvé zvláště oddělené místo a tvůj pravidelně vymezený čas k naslouchání srdcem. Mé slovo vyžaduje tvé nitro otevřené zde a právě nyní, přesněji řečeno stále nově otevírané. Je to výzva k rozmluvě se mnou. Smíš mě důvěrně oslovovat. Pak se ztiš pro setkání se mnou, svrchovaným Slovem! Otevři svá ústa, a naplním ti je. Přicházím ve tvém vlastním, lidském těle. Ustup mi a udělej mi v sobě místo! Staň se pro mě prázdným a svobodným! Buď stále připraven na mé rozhodující a úžasné Slovo! Jako přijímám tělo od naší společné panenské Maminky, tak se vtěluji právě u tebe.
Jsem Slovo navždy smysluplné a mající důležitý význam pro tvůj dnešní život. Dějiny spásy pokračují dál v tobě a přes tebe. Chceš vědět, jak na to? Chceš vědět, jestli stojíš mě, nekonečnému, za to? A stojíš ty vůbec o mně? Nemysli, že máš spásu automaticky zaručenou. Musíš o ni stále usilovat! Proto nikdy neusni na vavřínech! Buď bdělý a ostražitý! Pořád poctivě zkoumej sebe! Nikdy pohodlně nepřesouvej ve svém volání ke mně odpovědnost na mě, svou jedinou panenskou Máti, ani na mně, tvého jediného věčného Otce, ba ani na mne, svého Bratra, Syna věčného Otce. Pokaždé si polož několik otázek na tělo! A neboj se odpovědí! Záleží na upřímnosti tvých odpovědí.
Pokus se konečně o důvěrnou rozmluvu se mnou, panenskou Mátí, i se mnou, jediným věčným Otcem, i se mnou, svým Bratrem a Spasitelem! Tady a nyní máš nejlepší místo a čas pro svou důvěrnou rozmluvu se mnou a k rozjímání tajemství své spásy. Ale teď obzvlášť tobě usnadňuji s mateřskou péčí přístup k nejhlubšímu tajemství života. Vedu tě k tajemství vstupu našeho věčného Otce i tvého Bratra a Spasitele i našeho Ducha svatého do tvého života. Jako panenská Máti umožňuji příchod věčného Otce k tobě.
Nehledej mě jenom venku! Já, věčné Slovo, se při andělově zvěstování stávám v tobě díky naší společné panenské Máti člověkem. Volej ze srdce své pokorné prosby! Když uctíš vírou naši společnou panenskou Máti jako Bohorodičku, dopřeji ti, aby ti její přímluva u mne stále pomáhala.
2.volání
Hledáš smysl života? Vyhlížíš něco, co by dalo tvému životu cíl? Spíš hledej mne, který tě nekonečně přesahuji. Nevíš, jak se mě chopit a jak se mnou navázat spojení? Chytni se záchranného pásu, který ti posílám, já, tvůj Bratr a Zachránce! Zachyť se mého růžence, který ti posílám, a naše panenská Máti ho drží v rukou!
Nejlepší prostředek tvého spojení se mou je růženec. Rozjímáš o tajemství života, o své spáse. Jako tvůj Bratr, Ježíš, jsem ti jediným božským prostředníkem u věčného Otce. Jako tvá Sestra a Máti, Maria, jsem ti jediným lidským prostředníkem u věčného Otce. Jako tvůj anděl jsem ti andělským prostředníkem u našeho věčného Otce. Uvažuj, co náš věčný Otec říká: Toto je můj milovaný Syn, v něm se mi zalíbilo. Toho poslouchejte! - A to je vlastní smysl růžence. Nikde nenajdeš jiné jméno k dosažení svatosti, kromě mého jména. Jsem svrchovanou náplní tvého růžence. Jsem také náplní tvého života.
Růženec je mi, tvé Máti, nade vše drahý. Jsem první člověk po svém věčném Otci i po svém jediném Synu a po jejich Duchu lásky. Růženec je celý můj - Ježíšův. Růženec je celý můj - Mariin, protože jsem celá Ježíšova. V růženci sleduješ tajemství vyššího života, odrážející se v mých i tvých v očích. Především jsou to andělské pozdravy, které jsou mi adresovány, aby ti stále připomínaly důstojnost tvé panenské Maminky. V každém andělském pozdravu mě i ty prosíš společně s andělem, abych ti zůstala Matkou až do poslední hodinky života.
Růženec je radostí andělů, i když se k nim přímo neobrací. Růženec oslavuje mne, Královnu andělů. Když se ke mně vznášejí proudy tvých andělských pozdravů, andělé se radují.
Růženec ti přináší požehnání, neboť jsi na cestě k dokonalosti. Kolik je na růženci zrnek, tolik je tu andělských pozdravů, a kolik je tu andělských pozdravů, tolik je tu projevů lásky ke mně, tvé panenské Matce, a kolik projevů tvé lásky, tolik odměny ode mně, Královny nebeské. V růženci tě osvěžuji v každodenním shonu. Růžencem spojuji se sebou a s mým Synem nejen tvou duši, ale i tvé tělo, tvé ruce i tvá ústa, které se naplňují mechanickou činností. Když se chce povznést a zakoušet svou účast na vyšších tajemstvích plněji, tedy duchovně i tělesně, potom představ při růženci svou pohodlnost, změkčilost a hřích svého těla, a to právě mně, přibitému kvůli tobě na kříž právě tak obnažené a zbavené příkras, zahanbené a trpící. Zaplavím tě proudy vyššího nadání. A dostaví se to k tobě skrze mne, Marii.
Co je na růženci tak velkolepého? Moje zjevení, že mým vztahem k tobě je povznášející láska, třebaže si zasloužíš ponížení a otroctví. A láska znamená přát a dopřávat dobro milovanému. Tuto lásku ti zvěstuji já, Ježíš Kristus, jako tvůj Bratr a Zachránce. Toužíš po štěstí a naplnění? Chceš dosáhnout pokoje a blaženosti? Chop se růžence a vytrvej s ním, jako za časů mého milého Otce Dominika! Proto s rukama zaneprázdněnýma růžencem, s ústy naplněnými andělskými pozdravy a s něžnou láskou v srdci vykroč bláznivým karnevalem světa - a na konci té štvanice spatříš mé milosrdné oči a dopřeji ti s posledním dechem vyslovit to, co opakuješ za každým desátkem: Sláva Otci, i Synu, i Duchu svatému, jako bylo na počátku i nyní i vždycky, až na věky věků!
Jen vytrvej s růžencem v ruce a srdcem plným chvály, a přidám ti dar
síly, takže nikdy neztratíš tento jedinečný způsob spojení se mnou! Svěř se mi, Královně posvátného růžence, a naučím tě správně rozmlouvat spolu se mnou o o svatých tajemstvích tvé i mé obnovy a věčného zdokonalení!
3.volání
Dovedeš se otevřít a nechat se oslovit? Chceš lásku? Dej se mi! Jedině tak mně, tvému věčnému Otci, Bratru a Spasiteli umožníš setkání s tebou. Zpočátku nic zvláštního neříkej! Jen rozvažuj v srdci! Evangelista Lukáš ti posílá zprávu: "A ona se ulekla" Víš, jak to bylo? Já, tvůj věčný Otec posílám svého posla Gabriela do Nazareta v Galileji.
Ten anděl přichází ke mně, k Panně, jménem Maria. Jsem zasnoubena s Josefem z Davidova rodu. Boží posel ke mně přistupuje se slovy: Zdrávas Maria, milostiplná, Pán s tebou! Ta slova mě zarážejí a uvažuji, co ten pozdrav znamená.
Kdo jsem vůbec já, Maria? Nenápadná dívka z Nazareta. Kronikáři o mně nic nezapisují. Prošla jsem životem bez okázalosti jako ty, ale přesto nechtěla vyvanout jako mnozí z lidí. Zanechala jsem za sebou rýhu, jako když rolník orá hlubokou brázdu. Tím se ale dotkla tebe. Nežila jsem v žádném skleníku ani uzavřeném světě. Nebyla jsem zajatcem svých planých ideálů. Nebloudila jsem světem od ničeho k ničemu. Byla jsem zásadně otevřená pro všechno, co se má stát, i kdyby to bylo sebeotřesnější jako nějaké zemětřesení.
Zdám se ti tajemná? Jsem jen otevřená jako seismograf a oslovitelná jako dítě - i pro toho nejvyššího, totiž pro našeho společného věčného Otce. To není samozřejmé ani snadné. Já, tvůj věčný otec, jsem, který jsem, a mluvím většinou prostřednictvím svých poslů. Spíš než hromovým hlasem mluvím raději jako šepot vánku. Mluví úplně jinak, než očekáváš.
Lidé většinou nic neslyší, protože slyší jen sami sebe. Uprostřed lidské výmluvnosti, blábolení i učeného řečnění, já, Maria, slyším hlas posla Nejvyššího. Přináší mi pevnou jistotu, že náš společný věčný Otec není jen za devaterými horami, nýbrž jde právě nyní a zde se mnou jako s tebou. S tebou je všemohoucí! O umělcích se říká, že jsou obdařeni inspirací. Já, Maria, jsem prvý inspirovaný člověk. Nepřehlédni, že jsem pořád jen člověk, třebaže plný vyššího nadání! To kvůli tobě.
Samozřejmě, že mě to uprostřed zavedeného a našemu společnému věčnému Otci milého způsobu života zaskočí. Jsem vyděšena svou zkušeností s ním. Místo radosti najednou zakusím úlek neznámého posla, který se mi zjevuje. Mlčím. Tiše jsem uvažuji. Jedině tak můžeš růst ve víře. Věřit rozhodně neznamená všechno bezmyšlenkovitě přijímat. Mlčky rozvažuji v srdci. Toužím uvěřit, ale naplno, celým srdcem, celou myslí, ze všech sil.
A co ty? Dáš se někým oslovit? Dáš si poradit? Otevíráš se ochotně novému, neočekávanému a převratnému? Anebo žiješ v rakvi svého jednou provždy hotového názoru? Tajuplný ostrov leží v tobě, ale pojednou tě políbí mé radostné oslovení ve tvém lidském těle, ovane tě vůně dálek jako osobně důvěrně známá a na obzoru tvé nesmrtelné duše se vynoří bílá plachta.
Dovedeš se uprostřed hluku světa ztišit pro zaslechnutí mého šepotu? Nepřehlušíš mě kdysi hromovládného svým voláním a pokřikem ke mně? Umíš také mlčet, abych tě mohl oslovit něco ti sdělit? Vzpomínáš si, jestli jsem tě někdy oslovil a jak se to stalo? Jaké to bylo? Otřese s tebou někdy moje výzva? Nebo snad zakoušíš nudu, když se ucházíš o mou přízeň? Nesedíš si uprostřed svého volání ke mně na uších?
Víš, co to znamená, že být plný milosti? Znáš někoho, kdo to zažil? Znáš takové postavy z minulosti? Dáš se strhnout k uvažování o tom ve svém srdci, anebo máš dost svých starostí? Věnuješ dost času pokojnému zamyšlení, anebo musíš pořád jenom těkat od jedné starosti ke druhé? Uvažuj o smyslu svého života! Co z tohoto dnešního mého volání vyplývá pro tvůj život? Je tvé myšlení v jednotě s tvou vírou, anebo si jedeš po dvou kolejích?
Jednou pravím našemu společnému věčnému Otci: "Stali se nedoslýchavými, aby neslyšeli, a neobrátili se, a abych je neuzdravil." (Mt 13,15) Jak často slyšíš mé věčné Slovo, ale odráží se od tebe jako kapky od okna? Nechává tě chladným, bez odezvy, pokud před ním reflexívně zavíráš oči a nezacpáváš si uši. Už dopředu se bojíš oslnění a ohlušení? Zůstat otevřeným není pohodlné uprostřed hluku a lesku světa. Změň své smýšlení, začni toužit po něčem vznešenějším, než dosud, obrať se, předělej zavedený životní stylu. To je namáhavé a chce to mnoho dobré vůle.
Zkus se dát oslovit jako jsem se dala oslovit já, Maria! Ulekla jsem se pozdravu neznámého hosta. Přesto vyslechla požadavek nejvyššího. Volám tě do své blízkosti a k spolupráci se mnou a s naším věčným Otcem! Vím, že nevíš, kam to povede. Pros, aby tě on sám vytrhl z lidské všednosti! Pros, ať nejvyšší zneklidní tvou sebezahlcenost, ať zachytíš výzvu našeho společného věčného Otce a nezůstaneš stranou toho úžasného dějství!
4.volání
Máš strach z budoucnosti? Bojíš se a nevíš přesně, čeho? Takový strach není ode mě. Nevzbuzuji ho v tobě. A co si máš počít? Napřed poslouchej posla mého Slova a pak se ptej! Já, Maria, jsem vyslechla anděla a zeptala se ho: "Jak se to stane,když muže nepoznávám?" (Lk 1)
Zakouším strach, když prožívám posvátnou bázeň dítěte našeho společného věčného Otce. I ty někdy zažiješ strach. Strach z nepříjemných vyrušení, z pronikavé změny, strach, že zůstaneš opuštěn, strach ze ztráty někoho nebo něčeho, strach, že bych tě mohl vzít za slíbené slovo. Takový strach pochází vždy od tebe.
Já, ani jako tvůj věčný Otec, ani jako tvůj Bratr ani jako tvůj Duch svatý, ti takový hrozný strach nikdy nepůsobím. Naopak, já překonávám tvůj strach: "Neboj se!" A stále znovu jej odstraňuji: Nebojte se! Zůstanu s vámi až navěky! Silnější než každý tvůj strach je moje vyšší nadání. Měj odvahu a důvěřuj mi! Pak proměním tvůj hrozný strach v požehnanou bázeň dítěte našeho společného věčného Otce. Bez obav a bez zábran se otevři setkání se mnou! Připrav se na to, co v tobě sleduji, když mi uvěříš: "Hle, počneš."
Tvá víra je především odpověď na mou výzvu. Tvá víra je vždy přijímáním mého daru. Nemůžeš si ho zasloužit, ani odpracovat, protože na něj nemáš žádný nárok.
Sotva já, Maria, slyším: Hle, počneš", tak tomu rozumím docela přesně: Mám přijmout ve svém klíně život. Jenže bázeň dobrého dítěte našeho věčného Otce, jemuž jsem navěky zaslíbena celým srdce, mě vede k úleku. Kvůli tomu se vzdávám i lásky k člověku, a to nemohu vzít zpátky. Jsem kvůli němu pannou a on mě najednou překvapí požadavkem, abych byla matka. To je pro ženu zasnoubenou jenom svrchovanému Otci silný požadavek. Jak se mi má vejít láska k nějakému člověku do Srdce, celého odevzdaného našemu společnému věčnému Otci?
Neboj se! Nehodlám znehodnotit tvou lásku k člověku, ani tvé manželství, když se mi celým srdce navěky zaslibuješ. Dávám ti znamení a to ti říká: Nemůžeš dosáhnout spásy bez ohledu na druhé lidi, i když se mi celým srdcem zaslibuješ navěky. Můžeš přijmout mé vyšší nadání právě jen prostřednictvím člověka. Toužím přicházet k tobě jen skrze člověka. Na druhé straně tvoje spása a záchrana není možná jen skrze samotného člověka, nýbrž člověk musí být pro tebe průtokem mého vyššího nadání, aby ses ty mohl stát průtokem mého vyššího nadání pro ostatní.
Věčný život si nemůžeš ani vynutit ani si ho samostatně opatřit. Můžeš a máš ho přijímat z mé ruky. Moje vyšší nadání ti přináší obnovu, ale také nebývalé zušlechtění. Tvé panenské početí je toho znamením. Zní to prostě a snadno, ale v běžném životě je to horší. Protože máš dobrou vůli posloužit mé dobré věci, ukáži ti mnohé způsoby, jak to provést. Kdo nemá tuto dobrou vůli, ten sám objeví mnohé způsoby, proč mi nemůže sloužit.
Já, Maria, za tebe a za všechny lidi dobré vůle kladu otázku: "Jak se to má stát?" Když věříš, smíš se takto ptát. Tvá bezradnost není žádná hanba. Lépe je ptát se mě, než zaslepeně a ustrašeně věřit. Horší než nic nevědět je trpět úzkost a hrozný strach. Kdyby tvoje víra byla bez otázek, úplně jasná a zcela neproblémová, nebyla by vírou.
Klidně si rozmysli: Z čeho máš vlastně strach? Z lidí, z opuštěnosti, z neúspěchu, z živelné pohromy, z nemoci, ze smrti? Bojíš se někdy mě, svého věčného Otce? A když se bojíš, jak se bojíš? Máš strach z trestu anebo se obáváš, že ztratíš přízeň našeho věčně milujícího Otce? Bojíš se, že bych od tebe mohl chtít příliš, když se mi oddáš? Anebo necítíš žádný strach, protože jsem ti lhostejný?
Co je to víra? Nějaký tvůj duchovní kotrmelec nebo mé obnovné působení v tobě? Bráníš se přijmout naplno to, co ti říkám ve víře, protože to odporuje tvému lidskému myšlení? Co se ti zdá jako můj přehnaný požadavek? Kladeš si někdy vůbec tyto otázky, anebo je všechny odkládáš k ledu z obavy, že se dovíš něco otřesného, že by to chtělo měnit zavedené způsoby tvého myšlení a snad i celý životní styl?
Moji učedníci se v mořské bouři cítili ohroženi, až hrůzou volali: "Pane, zachraň nás, hyneme!" (Mt 8,25) Odpovídám jim i tobě: "Proč máte strach? Stále ještě nemáte víru?" (Mk 4,40)
Ano, pořád máš strach. Svazuje ti ruce. Působí, že i tvá svoboda je omezená. Ochromuje to tvé rozhodování a zakládá to přehradu mezi tebou a ostatními lidmi.
Nemysli si, že já, tvůj Spasitel, jsem nadčlověk, a že bych nikdy nezakusil, co je strach! Prožívám smrtelnou úzkost, že se i krví potím. V rozmluvě s naším společným věčným Otcem však nalézám důvěru. Dávám ti sílu. A tvůj strach se stává vznešenou bázní dítěte věčného Otce. Když se chvějí zimou úzkosti a nemůžeš ji rozehřát vznešenou bázní mého dobrého dítěte, pros, a pomohu ti.
5.volání
Odpovídám andělovi: "Ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,35-38). I ty někdy prožíváš těžkosti ve víře, protože žít ve víře znamená duchovně růst. Nikdy jsem však nepotýkala s otázkou: Věřit nebo nevěřit? Svěřit se našemu věčnému Otci nebo ne? Vždycky jsem se ptala: Jak ti mohu lépe sloužit? Tedy zásadně se chci oddat našemu věčnému Otci a sloužit mu celým životem, ale jakým způsobem? Jen opravdu věřící si klade tuto otázku. Chtěla jsem sloužit, ale neviděla jsemm jakým dalším krokem to mám udělat, aby se to nepříčilo dosavadnímu svému zaslíbení se mu celým srdcem.
Moje odpověď tě překvapuje. Neposílám ti shůry žádný pochopitelný recept, jaký by sis přál. Neposkytuji ti žádné takové řešení, jaké by ti objasnilo všechny problémy.
Jako tvůj Bratr a Vykupitel ti dávám příslib svého Ducha, který působí mocí, jaká tě přesahuje. Slibuji ti Ducha, když máš dobrou vůli mi sloužit, třebaže neznáš způsob. Připravuji ti svého Ducha, když uznáváš hranice svých sil, a kde ti síly končí, tam voláš o mou pomoc. Když věříš, tak počítáš s mocí tohoto Ducha a chystáš se na příliv jeho síly. Zmůžeš mnohem víc, než si o sobě myslíš. Potom už nejednáš svými konečnými silami, ale mocí toho, pro kterého není nic nemožného.
Tvá víra je právě otevření se pro toto lidsky nemožné. Tvá víra ti otevírá východisko z lidsky bezvýchodné, slepé uličky. Nedopustím na tebe větší zátěž, než kolik ti dám sil. Ucházej se o tuto mou pomoc, protože ti ji potom dám, ale nedávám ji samočinně, bez tvého přičinění a tvých proseb. Nechci se ti vnucovat, ale přidám ti, když se o to budeš pokorně ucházet. Potom ti buď odejmu nadměrně těžké břímě nebo přidám sil, aby se to dalo unést.
"Hle, jsem služebnice Páně." Vydávám se našemu Pánu napospas, ale ne podle pohodlného vzoru změkčilců, kteří se říkají "mouchy, sežerte si mě!" Vydávám se s veškerou svou rozhodností i důstojností. A vím, že u našeho Pána nemohu nic ztratit, ale jen získat. Když se stane jeho Slovo, pak se mi stane to nejlepší.
A co ty? Copak nemáš žádné potíže ve víře? S jakými nesnázemi se ve víře potýkáš? Stojím před otázkou: Kdo s koho, ty, náš věčný Otče nebo já? Anebo stojíš před otázkou: Jak mohu posloužit dobré věci? Snažíš se někdy položit našemu věčnému Otci otázku: Jaká je tvoje vůle? Co si ode mě přeješ? A když ti pošlu svého posla, aby ti vyjevil další kousek mé vůle, prosíš o sílu splnit mou vůli?
Nezní tvoje modlitba nejčastěji: Pane, zařiď to dneska nějak tak, aby mi to šlo co nejpohodlněji? Odvážíš se někdy prosby: Děj se vůle Nejvyššího! Nebo přesněji: Ztotožňuji se, můj Pane, s tím, že jsem ti vydán napospas? Dáváš svůj souhlas ke všemu, co ti neodvratně posílám do života, nebo se užíráš ve svém odmítání toho, co se děje? Myslíš si, že si to až budeš schopen do poslední chvíle všechno zařizovat podle sebe, anebo se ochotně spolehneš na vyšší pomoc, protože tě přece nikdy nezkouším nad tvé síly? Dolehly do tvého života už nějaké bezvýchodné situace? Zdá se ti, , že je něco v tvém životě nesnesitelného? Byla ti někdy dopřána zkušenost, že se nesnesitelné stalo snesitelným, že se ti v bezvýchodné situaci otevřela naděje tam, kde bys to čekal nejméně?
Vím, že se tak snadno se to říkává: Děj se vůle Boží! Pánu Bohu poručeno! Buď vůle tvá! Jenže co když tě vezmu za slovo a chci něco nebo dokonce úplně všechno, hned se ti dere na jazyk: Ne! To nemůže být pravda! To není pro člověka! To nejde! Připomínám ti však, že ti nic nebude nemožné, jen když budeš mít víru. I když bude malá jako hořčičné zrnko. Sotva uvěříš, hned ti dám svou moc. Když splníš mou vůli, přijdu k tobě i s naším společným věčným Otcem a zřídím si u tebe příbytek. Nejde ti to? Vlastní silami ti to nikdy nepůjde. Čekám však, abych ti mohl pomoci, sotva zavoláš: "Věřím, ale málo! Pomoz mé malé víře!
6.volání
Alžběta mě chválí: "Blažená, která jsi uvěřila." (Lk 1,45) Sotvaže se otevírám ve víře a přijímám Slovo věčného Otce, hned se vydávám tam, kde mě nejvíce potřebují. Radost sdílená je umocněná.
Bez meškání vyrážím na cestu. Ani tvá láska nemůže čekat. Musí přiložit ruku k dílu, kde je toho třeba. Nikdy mi nechybí ochota sloužit. Proto přímo ve svém srdci nejsem nikdy nezaměstnaná. Devět měsíců nosím pod srdcem Slovo našeho věčného Otce, aby se nasytilo mého těla. Nosím pod srdcem Dítě, ale myslím na ty, kdo jsou na tom ještě hůř. Spěchám do hor za příbuznou. Jdu tam, protože mě nejvíc potřebuje.
Víra v zosobněnou svrchovanou lásku se nutně projevuje láskou. Kdo věří, neprosí pořád, aby někdo jiný, mocnější zasáhl a něco udělal.
Když věříš ve svrchovanou osobní lásku, věříš, že tato láska je všemohoucí, ale že se to má stát prostřednictvím jeho samého, člověka.
Přeji si konat zázraky a mám k tomu tvé ruce. Když věříš, tak uděláš i vytrpíš všechno, co na tebe dolehne, protože já ti přidám sílu k hrdinskému, nadlidskému dílu. Věř mi a já ti pomohu zdolat každou překážku. Tvou silou jsem já, svrchovaná láska, která díky naší společné panenské Máti přijímám tvé tělo a v něm žiji navěky.
Podívej se na mé horské setkání s Alžbětou! Tolik lidí k sobě denně míří, ale těsně se minou. Mnozí se často stýkají, ale často jeden druhého mine. Pravá setkání jsou vzácná. Uskuteční se tam, kde panuje můj Duch. Nemusí se projevit množstvím řečí. Stačí pohled, třeba jen pozdrav. A dva lidé se vzájemně najdou, obejmou a naleznou štěstí. Jsou zasaženi až docela uvnitř a srdce jim přetéká radostí. Nazývají se blaženými a jsou blaženi.
Máš volný čas. Komu ho dáš? Pro koho si uděláš čas? Pro koho si neuděláš čas? Považuješ čas, který věnuješ druhým, za ztracený nebo využitý?
Uvědom si postavení druhých a jejich těžkosti! Nevymlouváš se příliš často na plnění vlastních povinností? Je to, čím vyplňuješ svůj čas, vždycky to nejlepší? Děláš jen to, co mě baví, anebo to, co potřebují ostatní? Snažíš se sledovat jen čisté úmysly? Snažíš se vylučovat nejen úmysly nízké a pozemské, ale mezi ušlechtilými úmysly dávat přednost těm, které jsou prodchnuty tvou hrdinskou láskou?
Omezuje se tvá víra jenom na modlitbu a na kostel? Vracíš někdy během všedního dne své srdce před svatostánek, aby se mi klanělo, chválilo mě děkovalo mi a prosilo za odpuštění vin a o pomoc? Projevuje se má víra i ve vztazích k lidem a věcem? Děláš něco pro druhé kromě své rodiny? Děláš někdy něco ke zkrášlení přírody mimo svou zahrádku?
Vládne kolem tebe ovzduší pokoje? Hledáš způsob, jak udělat ostatní šťastnými? Co přeješ druhým a co jim opravdu dopřáváš? Co ti ztěžuje opravdové setkání s ostatními? Snad předsudky, pohodlnost, strach?
První mé slovo, které přijímáš, je můj pozdrav. Žádné příkazy, ani zákazy, ani napomenutí, ale blahopřání: Buď zdráva! neboli: Raduj se z toho, že jsi!
Je to prostý pozdrav. A já, Maria, to předávám dál - Alžbětě. Nesu radost Alžbětě, dítěti pod jejím srdcem, Zachariášovi, celému jejich domovu. Alžběta se setkává se mnou a poznává - našeho Pána. Stačil jediný můj pozdrav Nejsvětějšího Srdce, aby rezonoval v mém čistém Srdci, a odsud se šíří řetězovou reakcí lásky celým světem, aby se nakonec vrátil ke svému svrchovanému Pánu.
Sleduj, co může přivodit jediný tvůj pozdrav! Může mě zradit jako Jidáš či odeznít jako prázdná fráze. Ale může a má v tobě zahájit zázrak. Těš se na zázrak setkání v duchu mé hrdinské lásky!
7.volání
Chválím našeho Pána, že mi učinil veliké věci (Lk1, 46). Kdykoli o něm mluvím, přetékám chválou. Neslyšíš žádné moje prosby, jen velebení, chvalozpěv a díkůvzdání. Nemohu se modlit jinak, když smím prožívat velikost našeho Pána. Proto zpívám: Velebí má duše Pána. To znamená, že oslavuji jeho vznešenost, dobrotu a lásku. Vím, že nikdy nedovedu dost vyjádřit jeho velikost, protože mě pokaždé přesahuje.
"Můj duch plesá v Bohu" A tuto radost spěchám předat všem, aby se sdílením umocnila. Jsem nepatrné, nedůležité stvoření. Ale nejsem zapomenuta na nejvyšších místech, kde se ke mně všichni hlásí.
Kolikrát jsem učinil veliké věci ve tvém životě, v tolika podrobnostech? "Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení". I kdyby tvé hříchy byly rudé jako šarlat, vybílím je, že budeš jako sníh. Miluji tě, protože se nemohu zpronevěřit tomu, že jsem svrchovaná láska ve tvém těle.
Dal jsem ti zkušenost své těsné blízkosti ve tvém osobním životě. Dal jsem se ti poznat jako tvůj svrchovaný Pán. Mnozí lidé se sice nadouvají poctami, tituly, mocí a bohatstvím, ale nakonec vyvanou. Nezůstane nic z jejich velikosti, když nikdy nic neudělají z lásky.
Pro tebe, Maria, jsem velký jedině já. Stojím na straně ponížených, opuštěných, smutných, chudých, hladových. Těm patří mé království lásky.
Končím svůj chvalozpěv na tebe, náš věčný Otče, slovy proroka Izajáše, že ses ujal svého služebníka. A jak by ne, neboť jsi věrný a plníš své slovo: "Já jsem tě vyvolil, tebe! Neboj se! Jsem s tebou. Posílím tě. Pomohu ti."
Smyslem tvého života je svědčit o mě, který tě vedu a nikdy neopouštím.
Jaká je tvá modlitba? Není to jen mechanické opakování naučené říkanky? Není to jen nedořeknutý výstřel tvé touhy kamsi do neznáma, kde zapomínáš děkovat a nakonec i prosit? Snažíš se mluvit se mnou jako s nějakým osobně důvěrně blízkým, jemuž smíš tykat? Snažíš se i mlčet se mnou, abych mohl důvěrně oslovil také tebe? Co víš o modlitbě růžence? Znáš snad nějaké osvícenější spojení mluvení se mnou a mlčení se mnou ? Dovedeš svou modlitbu uzavírat několika málo závěry, ale takovými, aby ti z nich mohlo svítit mé světlo do života?
Máš odvahu modlit se společně s jinými lidmi? Co ti brání modlit se v prázdných okamžicích, kdy cestuješ, kdy čekáš na něco nebo na někoho?
Vzpomeň si, jak často odcházím na horu a do samoty, abych se modlil. A přitom jsem v bezprostředním spojení s naším společným věčným Otcem. Dělám to kvůli tobě, abych ti dal příklad. Vzpomeň si, jak mě učedníci prosí, abych je naučil modlitbě (Lk 11,1)! Učím především chválit našeho věčného Otce, a teprve pak ho prosit. Vím, že máš hluboko ve své bytosti zakouřenu touhu modlit se. Jinak bys neříkal mé jméno nadarmo. Chceš se modlit, ale často se ti to zdá těžké a náročné na čas. Toužíš se zahledět do mne jako Maria a nacházet mě v každém okamžiku a místě svého života. Modlitba přece není jen mluvením ke mně. Modlitba je také mlčením se mnou a přede mnou.
Já, Maria, tě zvu k modlitbě růžence, protože je to evangelium podle mě. Pojď, ukáži ti svýma očima celé tajemství naší spásy souběžně jak slovným, tak bezeslovným, rozjímavým způsobem. Teprve až tě Slovo našeho věčného Otce zasáhne, až pochopíš vyšší život ve mě a se mnou, pak budeš moci vyzpívat své vlastní Magnificat.
8.volání
Můj milý snoubenec Josef je spravedlivý. Zdráhá se mě vydat pohaně. Jenže já plním vůli našeho věčného Otce. Proto uchovávám všechno, co je mi zjeveno, v srdci. Proto jsem po lidské stránce tak moc osamělá. Zprvu jsme s Josefem jedno ve dvou. Ale událost mého početí, která se den ode dne stává očividnější, nás poněkud rozdvojuje. Můj snoubenec mě chce propustit. Pochybuji, že o mé věrnosti Josef někdy zapochyboval. Josef je však pod tlakem vnějšího zákona. A hlavně ta jedna noc, kdy až k ránu dostává zprávu, co dál, je pro něj hrozná. Může být nějaká láska citelněji otřesena? Nemohu mu svou věrnost dokazovat. Nemohu se odvolat ani na Boha, protože to, co je mi zjeveno, uchovávám v srdci. Zbývá mi - jen věřit.
Víra mi přikazuje: Nech lidi s jejich domýšlivostí a řečmi a pojď svou cestou k mně, k svému věčnému Otci! Všechno kvůli mně opusť! Připusť všechno, co ti přichází ode mne, i když nad tím lidé budou kroutit hlavami!
Mé postavení bylo lidsky bezútěšné a nesnesitelné. Josef mě chtěl propustit, třebaže tajně. Víš, jak opuštěná musí být žena, když to nejkrásnější v jejím životě - láska - je ohrožena zánikem? A to kvůli neviditelnému - našemu věčnému Otci. Písmo ti nepoví nic o žádné mé vzpouře, ani o žádných mých výčitkách. Spoléhám se na vyšší pomoc. Přenechávám svému Pánu vše. Spoléhám se zcela a bezvýhradně na něho, jediného spolehlivého.
"Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost!" Sám ti vyleji do nitra pokoj, jaký ti nikdo nemůže vzít. Právě mlčení evangelia v této věci ti dokazuje, že dávám pokoj, jaký ti svět nemůže dát, ani vzít. Jen se na mě spolehni! Doufej ve mne, protože jsem všemohoucí! Nikoho neopouštím. KDO se mne spolehne, není nikdy opuštěn, ani zklamán. Snad se to někdy navenek tak vypadá, ale vnitřní pohled ti odhaluje radostnou pravdu o mé věrnosti.
Můj snoubenec, Josef je, stejně jako já, jeho snoubenka, u konce se svou lidskou moudrostí. Nikdo z nás si už neví rady. Právě to naznačuje jeho spánek. Spánek je obraz pro smrt. Ve smrti jsi u konce starostí.
Nyní mohu přijít na řadu já, tvůj věčný Otec. Až se uklidníš v pokojném spánku, pošlu ti anděla. Můj posel ti ukáže cestu, pomůže objasnit nejasné. Přinese ti to nejen jako světlo rozumu, ale především jako jistotu srdce. A ta jistota pochází z přesvědčené víry.
Jaké krize už otřásly tvým životem? Jak si počínáš v dobách nejtěžších krizí? Snad podrážděně, nedůtklivě, nelaskavě, rozhořčeně, zkratovým jednáním? Dovedeš si zachovat věcný pohled, uvážlivost, taktnost? Ke komu se v takových okamžicích uchyluješ? Snad ke kolegům a kolegyním v práci, k advokátovi, k psychiatrovi, ke skleničce něčeho na zapomenutí? Raději se modli, tedy se obrať ke mně, protože jen já jsem všemohoucí! Kdy se na mě obracíš? Hned od začátku, nebo až když vyčerpáš všechny své dostupné prostředky? Zachováš si klid a rozvahu, když mě prosíš o pomoc! Jinak tu bude hrát velkou roli tvá nerozhodnost, lenost, necitlivost, lhostejnost, ale až budeš muset jednat, tehdy přijde na řadu tvá zbrklost, anebo za sebe pokaždé necháš rozhodovat někoho jiného?
Nauč se prosit o pomoc mne, svého věčného Otce, i naši společnou panenskou Máti, svého anděla strážného? Snaž se pravidelně ztišit a pokojně naslouchat mé, vyšší vůli, jak ti ji můj posel ochotně objasňuje!
Pros mě a dám ti uprostřed tvých zaměstnání ovládnout tvou duši pokojem a trpělivostí za všech okolností! Zkus to se mnou, zvláště když kolem tebe vyvstanou nedorozumění, protivenství, nezasloužená ponížení, a ty nedovedeš nic vysvětlit, protože to nikdo z lidí nechce chápat!
Nezapomeň, že každé mé povolání začíná výzvou, abys opustil nějakou oblíbenou hračku, své drahé, dosavadní způsob života, a koneckonců i sám sebe!
Neboj se opuštěnosti! Neboj se ztráty zaměstnání, ztráty nejbližších, protože ti to všechno ve své všemohoucnosti vynahradím! Boj se však, že ztratíš mne, který život dávám i beru! Volej ke mně o pomoc, a já ti pomohu! Víš, že se nemůžeš spolehnout na žádné věci, ani lidi, ba ani na sebe sama. Kéž by ses naučil spoléhat na mne, jediného spolehlivého. Upokojím a uklidním tě, aby se ostatní mohli spolehnout i na tebe.
9.volání
Přicházím do světa kvůli tobě, tvé obnově a tvému vrcholnému zdokonalení. Klepu na dveře tvého příbytku, tvého srdce. Jenže stále vidím na mnohých místech výstražné nápisy: Soukromý pozemek! - Vstup zakázán! Nepovolaným vstup zakázán! Jen pro pozvané! A tak mě už dlouho můžeš najít i "venku", na periférii, jako bezdomovce...
Zrovna tak ani pro mě, obtíženou naším věrným Pánem a doprovázenou Josefem, není místo.
Když poprvé přicházím na tento svět, už tehdy pro mě není místo (Lk2,7).
Čekám dítě. Ale jinak je nečeká nikdo. Dodnes platí, že mnozí lidé by spíše uvítali, kdyby dítě na svět nepřišlo, zvlášť když ssebou nemá dost prostředků k obživě. Mnoha lidem se zdá, že do přelidněného světa by už žádný další člověk neměl přicházet. A tak jsem dodnes nežádoucím a nezvaným Hostem, i když jsem Dítě našeho věčného Otce a panenské Matky. a když už někdo přichází, tedy se připouští jenom na slavných místech a je vítán jenom ten, kdo přichází na svět se zlatou lžičkou v ústech.
A co já, těhotná a navíc chudá žena? Každý se mi diví, co tady vůbec pohledávám.
Ani v útulku pro pocestné a bezdomovce není pro mě místa. Bez peněz a bez protekce není pro mě nikde místo.
Divíš se, že si to ve své všemohoucnosti nezařizuji jinak, nýbrž se stávám tak malým, bezmocným a bezvýznamným? Divíš se, jak to, že se stávám dítětem nepatrného, bezvýznamného, chudého, slabého člověka? Uvažuj, pročpak asi chci být kýmkoliv?
Velké, mocné, bohaté, slavné nikdo nepřehlédne. Každý zná jejich jméno. Také o mně jako o velkém a vznešeném všichni mluví. Znají mě - navenek dokonce dobře. Ale ve skutečnosti se ke mně neznají. Zavírají přede mnou dveře a ještě na mě křiknou: Táhni, odkud jsi přišel! Pro většinu jsem se stal očividně příliš malým, tak snadno přehlédnutelným.
Pro císařův výnos, aby podle podle toho rodina mohla platit státu daně, pro ten však nejsem příliš malý. Pro vybírání daní na obživu státních úředníků nebude nikdo nikdo přehlédnut, ani Bůh!
Do jakých poměrů se rodím však nezajímá nikoho, zejména to nezajímá žádné úředníky. Dodnes se rodím mimo město, ne periférii, v nějakém sklepě, ve špíně, mezi zvířaty. Ti, kdo jsou uznávaní jako nejhodnější, obhájci mých lidských práv, někdy velmi přezbožné duše, chodící pravidelně na nedělní bohoslužby, ti mě tu nehledají, když nejsem uvnitř v době, jako každý slušný člověk. Ty však uděláš dobře, když mě nebudeš hledat jenom "uvnitř", ale také "venku", nejenom na posvátných místech, nýbrž i v okolní nepohodě, protože jsem tu vydán napospas přírodním živlům, na haldách odpadků spotřební společnosti.
Nikdo z lidí to nepoznává lépe a důvěrněji, než já, tvoje panenská Matka. Rodím našeho věčného Otce, balím ho do několika plenek, kladu do prostých jeslí, naplněných senem pro zvířata, protože jinde není místo.
Víš, co tím rozumí apoštol národů, když říká, že u mě, tvého Bratra a Spasitele, už není nikdo ani Žid, ani Řek, ani muž, ani žena? Děláš rozdíly v hodnocení lidí? Podle toho, jakou mají moc, kolik mají peněz, jestli bývají předváděni v televizi, mají-li nějaký titul, anebo jsou chudí, mají tmavou pleť a tisk si jich všímá jenom v "černé kronice" ?
Co si myslíš o tak zvaných "velikánech světa"? Proč jim vlastně říkáš "velcí"? Proč jim stavíš pomníky? Co to asi znamená být velký přede mnou? Nezapomínáš, že slovo "bohatý" znamená být plný Boha, a takový se chová jako šlechetný bohatýr?
Jaké výmluvy si najdeš, abys nemusel přijmout pod střechu těhotnou ženu? Jak se chováš k nežádoucím osobám, k bezdomovcům, k zahraničním dělníkům, starým lidem, nemocným a umírajícím? Napadla tě otázka, že chodím stále mezi vámi v přestrojení?
Nemluvíš příliš sebejistě o našem věčném Pánu jako o "svém" ? Znáš mě opravdu tak dobře? Nepřehlížíš mě někdy? Neprošel jsem někdy kolem tebe, a tys mě nechal, abych se ubíral dál? To si vážně myslíš, že bydlím jenom v kostele, pouze v zamčeném svatostánku, jenom v podobě chleba? A co tvé srdce, hrad tvého nitra? Jaké místo mi tam dopřáváš?
Dospělí se často pohoršují, že dětí ruší v kostele. Já se však skláním k maličkým, zatímco předčasně zestárlí lidé je neberou vážně, snadno je přehlédnou.
Uvažuj, kdo jsou vlastně ti "velcí lidé světa"? I když pocházím z nejvyšších míst, přesto se ponižuji, abych byl tím nejmenším. Činím se tak malým a nepatrným, že mě dodnes kdekdo přehlíží. Přijímám to jako svůj úděl: být přehlížen. Otevru ti tvé oči pro mne, až o to začneš prosit!
10.volání
Kdekdo by se rád honosil dokonalým přehledem a znalostí své doby, ale žádné úřady, ani hodnosti, ani univerzitní tituly nezaručují vnímavost pro znamení doby. Anděl říká prostým pastýřům: "Naleznete dítě." (Lk2,8-20) O naší společné panenské Máti je přitom jen docela okrajová zmínka. Neslyšíš o žádné její oslnivé nádheře ani o pýše. Neslyšíš žádné požadavky ohledně lidských práv dítěte ani nářky nad chudobou mého narození. Je zde zpráva jen o jednom dítěti. To dítě je však tajemné. Jsem to já. Kdo? Jsem, který jsem.
Potřebuješ pohled víry, chápavé srdce, abys mě postřehl. Kdo se spoléhá na své vědecké znalosti o člověku, kdežto vše, co je přesahuje, odmítá jako nevědecké, ten se považuje za učence. Ale pastýři, ti lidé bez uznávané kvalifikace a bez titulů věří na zázraky. Vidí světlo, třebaže je noc. Slyší hlas, třebaže všechno kolem spí. Zakouší radost uprostřed nejistoty a obav. Cizím řečem nerozumějí, ale zato rozumí mému tajemnému volání. Moje řeč je tak prostá a tichá, protože se skryje do vánku, ale právě tím je pro mnohé přehlédnutelná.
Pastýři odhalují zázrak: Nacházejí dvě postavičky u jeslí, ve kterých si ležím. Diví se jako děti nad tímto tajemstvím. Jakpak to přijde, že já, největší a nejsilnější se zjevuji v bezbranném dítěti. Ač jsem nejbohatší, zjevuji se jako chudý, tolik závislý na tvé útlocitnosti, tak blízký tvému srdci. Takové znamení se snadno přehlédneš. Kdo napříště bude pohrdat dítětem, kdo mine bez povšimnutí chudáka, kdo odepře pomoc potřebnému, ten mi vzdoruje. Neopovrhuje jenom nejmenším, ale také tím největším.
Navždy zůstane smysluplným znamením: Naleznete dítě, bezbranné, ubohé. KDY? Právě teď a nyní. Potkáváš bezbranné a ubohé? Kde bys je mohl vidět? Upoutané na lůžko, odkázané na pomoc útlocitných sestřiček. Jindy přespávající ve sklepech a žijících na úrovni zvířat.
Máš přijímač svého srdce naladěn jenom na vlny tohoto světa, anebo je tvá anténa dobře izolována proti tajemným vlnám? Omezuješ pojem zázraky jenom na mimořádné procesy v přírodě? Copak tě neobklopuje tolik zázraků? Jak to, že mě nedovedeš nalézat všude kolem sebe i v sobě? Přesunul sis mě jenom do zvláštní oblasti, kde jsem zamčen za několika zámky? Pastýři objevili dítě na základě svého povolání. Měli snad na mě jenom dobrý "čich"?
Jak vážně bereš požadavek stát se dítětem Nejvyššího? Přijímáš zprávy o utrpení z televize a rozhlasu tak, že to pouze registruješ, anebo jsi někdy zasažen mou bídou a hroznými životními podmínkami? Nezapomínáš, že každá služba trpícímu bližnímu, třeba tomu nejmenšímu, má být tvou bohoslužbou? Cožpak nenacházíš lásku právě tam, kde miluješ a přeješ a dopřáváš milované bytosti všechno nejlepší? Copak nemáš radost právě tehdy, když ji sdílíš a dělíš se o ni s jinými? Nenalézáš snad život tehdy, až svůj život dáváš?
Dám ti chápavé srdce, když o to budeš stát a prosit. Vykroč z mlčící, lhostejné většiny. Přesťaň už o mně mlčet, jako hluchoněmý! Přesťaň všechno vypočítavě posuzovat a chladně odsuzovat! Zkus pro mě zahořet! Považuješ se za vzdělaného, ale na zázraky uprostřed všedního dne už nevěříš, a proto už nevěříš ani ve mne. Od té doby, co jsem přijal tvé tělo za své, už nehodlám dělat zázraky jenom vedle tebe, nýbrž především v tobě a tvým prostřednictvím. Kde myslíš, že jsi vzal život? A co tvá láska? Kde se v tomto bláznivém světě a tvém zrádném srdci vzala? A co tvůj kříž? Tak tak, že jej neseš, ale přesto jej uneseš. Myslíš, že je to samo od sebe? Říkám ti: Já jsem cesta, pravda a život. A na kříži visím právě já. Proto, co jednomu, který je v nouzi, učiníš, pro mne činíš. Přesťaň mě spokojovat s hvězdami televize a stříbrného plátna! Vykroč za svou životní hvězdou, až nalezneš dítě, jako je nalezli pastýři!
Tvým vyvolením jsem se, náš věčný Otče, stala Matkou našeho Spasitele. Dej, ať každý pozná, že já, která přivádím na svět, tvé druhé "Já", že se za něho stále přimlouvám!
11.volání
Kolik mocností světa ti už nabídlo pomoc, aby ses o ně opřel, a pokaždé, když šlo do tuhého, zůstal jsi opuštěn. Kdekdo ti slibuje svůj program, který prý bude znamenat tvůj blahobyt a všechno nejlepší, ale sotva mu dáš za pravdu, už tě nezná.
Já však působím jako "znamení, kterému se bude odporovat" (Lk2,35).
Vystavuji tě zkouškám, ale dávno před tebou zkouším naši společnou panenskou Maminku. Všechno to začíná tak slibně. Rodinná slavnost v mém domě je skvělým zážitkem. Naše přečistá Máti se podrobuje starodávným předpisům o očišťování. Přináší mě k oběti a věčnému zaslíbení v domu našeho Otce. Nedělá to jen aby učinila vnějším předpisům zadost, nýbrž doopravdy, celou svou bytostí. Proto se také hned dozvídá celou pravdu.
Zbožný Simeon má mého prorockého Ducha. Zrovna tak jako pastýři také on poznává, že já, přinesené Dítě, jsem tajemný. Poznává ve mně očekávanou útěchu. Také ty potřebuješ pomoc a útěchu, nejen citovou, nejen lidskou. Jedinou a trvalou oporu ti nabízím koneckonců pouze já. Jenže ti ji nevnucuji, ani ti ji nepodbízím, ani ti ji nedávám automaticky za tvou účast.
Jedni mě pokládají za naivního snílka. Druhým, vybaveným lidskou moudrostí, se zdám být směšný. Dalším se zdá být mé vystoupení urážlivé a pohoršující. Ale těm, kdo věří, že jsem je cesta, pravda a život, přináším světlo a pokoj.
Mé znamení se nazývá odpor, neboť vítězím tím, že dopouštím, aby se mi do krajnosti odporovalo. Moje všepřemáhající moc spočívá v pokojně přijaté bezmocnosti. Vítězím pokorou a láskou.
Nepřináším ti žádný ospalý klid ani normalizaci poměrů. Naopak krajně zneklidňuji. Zamiloval jsem si tebe, človíčku se špatným svědomím, víc než lidi se svědomím dobrým. Můj program se nevyčerpává ve slibování pozemského blahobytu. Zvěstuji věčný život. Proto vyžaduji zapojení se až do krajnosti. Nejsem žádný troškař. Vyžaduji pro tebe od našeho věčného Otce všechno, hodlám ti všechno dopřát, a také ti dopřávám všechno, když ti dávám sebe sama za pokrm v podobě chleba. Tvůj život není jenom náhoda. Když chceš v životě vyhrát, musí napřed ochotně obětovat všechno, i svůj život. Když se stavíš na mou stranu, smíš počítat s mou, vyšší pomocí. Počítej ale také s tím, že vládce světa a dávný odpůrce podnikne proti tobě všechno. Budou tebou pohrdat jako opilcem a přítelem nevěstek, budou z tebe dělat blázna, nebo tě dokonce odstraní.
Neboj se, máš i lidské spojence! Jako tvá panenská Maminka stojím od počátku na tvé straně. Všechny podrazy proti tobě pronikají mou duši jako ostrý meč. Jenže já svému Synu, který je tvým Bratrem, věřím.
S jakým úmyslem přicházíš do domu našeho věčného Otce? Snad ze zvyku? Chceš si tu snad vyrovnávat nějaké komplexy? Čekáš snad, že jedině tady uvidíš na vlastní oči nějaký zázrak? Anebo přicházíš prokázat službu našemu věčnému Otci? Nebo přicházíš děkovat mi za všechno, co ti dosud učinil? Přicházíš se setkat se mnou ve slavné hostině lásky, kterou dnes pořádám právě pro tebe? Nezapomeň, že patříš do společenství se mnou, které prožíváš i ve všední den!
Bohoslužba je krásná, ale jako každá vnější činnost ti může zpovrchnět. Obřad nemůže nahradit život. Braň se tomu, aby se tvé modlitby stávaly zvykovými a bez vnitřní účasti, bez opravdového prožívání!
A co tvé naslouchání mému věčnému Slovu? Nepřijímáš je někdy jen mechanicky? Jak to, že tě poselství mé radostné zvěsti nechává chladným, dokonce i tam, kde by tě mělo zneklidnit a vyvolávat odpor? Obracíš se ke mně u jen když jsi už v koncích? Zvu tě zve ke spolupráci, abych v tobě a přes tebe - tvým prostřednictvím mohl vykonat zázrak. Jsi připraven - ochoten - přijmout ve spolupráci s naším věčným Otcem podřadnou roli? Zrodil jsem tě z vody a Ducha a proto neseš moje jméno, kristovec. Jenže jak to s tebou vypadá doopravdy? Jsi jen ten hodný, úslužný občánek, poklonkující před vrchností? Už tě někdy tahle slavná hostina lásky vyburcovala z neprobudilosti?
Vzpomeň si, jak drsně prožívám návštěvu v domě našeho věčného Otce, já, jeho vlastní Matka, když mi tu jasně a bez okolků říkají: "Tvou duši pronikne meč! Tvé dítě utrpí hrozné rány..." A když můj Syn slavně posílá do světa tebe, svého apoštola, který čeká na přední místo v jeho království věčné lásky, pronáší otřesné věty: "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj. Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč!" (Mt 10,34) Mé slovo zraňuje, dříve než hojí a léčí.
Život s mým Synem není jen procházka růžovým sadem ani pouze sváteční hostina. Není to pro změkčilce ani zbabělce, povolující svým choutkám a slabostem. Kde je můj jediný Syn zvěstován takový, jaký je, tam mu svět bude odporovat. Avšak neboj se! Když uděláš první krok ve jménu našeho věčného Otce i mého Syna a jejich společného Ducha lásky, dostane se ti odvahy a síly hrdinsky stát a vytrvat na straně Spasitele.
12.volání
Chceš mít chápavé srdce jako Šalamoun? Toužíš rozeznat znamení doby? Chceš umět odvážně odpovídat na znamení času? K tomu potřebuješ vyšší nadání. Pros a bude ti dáno! Ve čtvrté modlitbě slavné hostiny lásky se modlíme za všechny, kdo upřímně hledají pravdu, tedy i za všechny bloudící. Když upřímně hledáš pravdu, i když bloudíš po neznámých končinách, jsi na tom lépe, než Pilát. Ten byl vůči pravdě lhostejný. Když dojdeš k cíli, k němuž tě vede tvá životní hvězda, pokloň se poznané Pravdě a snaž se s ní a v ní růst! Tak i tři pohanští mudrci přicházejí do Betléma a klaní se naší rodině.
Žasnu. Po prostých pastýřích přicházejí k mému Dítěti cizí učenci. Jsou to mágové, tedy žádní profesoři ani vědátoři, kteří se honosí, že mají patent na rozum, ani znalci tehdejšího zákona. Ti sice přečtou každý řádek Písma svatého, přeměří každý kout v domě našeho Otce, plní přikázání do poslední tečky, ale chodí s klapkami na očích. Neznají mé Dítě. Nezakoušejí nic z vanutí jeho Ducha. Duch vane kam chce, a povolává koho chce. Nežádá k tomu předem povolení od znalců zákona ani od žádné vrchnosti. Probouzí tě uprostřed zavedených zvyklostí, abys měl srdce nastavené jako radar k volání doby, aby ses nelekal nových poznatků, abys hledal jen a pouze Pravdu, bez ohledu na to, kdo ji říká. Mudrci se ptali politika na cestu, ale marně. Mocní tohoto světa se obávají pravdy. A Pilát později posměšně řekne: Co je vůbec pravda? Pravda je nejdále od mocných lidí světa. Přesto ty, hledači pravdy, najdeš pravdu i daleké cizině. Následuj svou životní hvězdu navzdory všem překážkám! Spolehni se na svou životní hvězdu i v bezhvězdné době a temné noci! Takové temné noci mohou tebe i celé národy ranit slepotou pochybností a zoufalství. Ani tvůj sebelépe vyčištěný, ale prázdný dům, který by ses zdráhal nechat zabydlet svrchovanou Pravdou, jež se rozhodla žít ve tvém těle, nebyl by bezpečný proti temnotě světa. Neodolal by záludnému duchu světa.
Ale hvězda se vždy znovu spolehlivě objevuje. Hlavní je, že tvé čisté a opravdové, pokorné srdce neopouští nikdy vnímavost vůči znamení doby a ochota odpovídat na znamení času. Kéž bys chápal svým nitrem znamení doby a odpovídal na ně!
V tu chvíli nevím víc, než ty. Zůstávám němá před moudrostí cizích poutníků. Rozeznávají v Dítěti na mém klíně Dárce pokoje světa. Jak často musíš změnit své zavedené způsoby smýšlení o sobě, o lidech, o mně, svrchovaném věčném Otci, abys duchovně rostl a zdokonaloval se, až rozeznáš pravého Původce a Dárce pokoje.
Lidé s nevalnou pověstí, jako pastýři, emigranti, bezdomovci, ale i upřímně hledající pohané, nacházejí cestu ke mně, zatímco kvalifikovaní znalci zákona a přezbožní lidé uvízli ve svých hradech a věžích ze slonoviny. Proč asi?
Myslíš, že mě, svrchovanou Pravdu, můžeš vlastnit jako bankéř v pokladně? Myslíš, že mě můžeš zamčít do svatostánku a vydávat jako jako úředník na potravinové lístky? Neměl bys stále hladovět po Pravdě? Uvažuj, zda tvá víra neztrácí na své úchvatnosti a nepřestává být strhující kvůli tomu, že jsi tak sebejistý a sebeuspokojený? Pokus se znovu odvážit pro mě všeho! Odvaž se pro mě někdy něčeho, co přesahuje obzory toho, čemu říkáš zbožnost! Spokojuješ se jen se svými náboženskými zvyklostmi? Neboj se možné pronikavé změny! Neboj se vykročit za Pravdou na neobvyklé, nejisté a neznámé cesty!
Chceš mě, Nesmrtelného, zakoušet jen jako pohlazení své zbožnosti, anebo se také pokusíš s mou pomocí chápat znamení doby? Jaká znamení doby poznáváš ve svém životě? Jaká znamení doby sleduješ kolem sebe, v rodině, v národě, na světě? Není to volání po lidské důstojnosti všech lidí? Není to volání po úctě k životu? Co ti chci říci těmito znameními?
Zakoušíš ve svém životě někdy hodinu hvězd, kdy můžeš říci: Vedla mě životní hvězda. Děkuješ někdy za toto své vedení mě, tvému věčnému Otci, své panenské Mamince a svému andělu, kterého ti posílám k tvé ochraně?
Něco lidského v tobě pořád touží po znamení, po něčem úchvatném. Stále znovu prosíš o znamení. A já ti je dávám. Budeš-li však hledat zázraky jako senzace, zatemním ti ta znamení. Farizeové žádali ode mne znamení s nebe, a já to nazývám pokušením. Odpovídám jim: "Když zpozorujete, že na západě vystupuje mrak, říkáte: Přijde déšť - a bývá to tak. Vane-li jižní vítr, říkáte: Bude vedro - a bývá. Pokrytci! Vzhled země i oblohy umíte rozpoznat, avšak znamení doby ne!" (Mt 16,1, 12,5)
Pros, a bude ti dáno k rozjímámí znamení doby, takže neztratíš cestu - ke mně!
13.volání
Anděl říká ve snu Josefovi: "Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta!" On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, a odešel do Egypta" (Mt 2, 13-23). Uprostřed temné noci má pohotově uposlechnout hlasu anděla a jednat podle vnuknutí. To znamená zachránit mě, Dítě našeho věčného Otce a naší panenské Máti. Kdo zaváhá, ten umožní vraždění neviňátek.
Co k tomu mám říci jako Matka Dítěte, kvůli němuž se to všechno děje? Mlčím. Co mohu říci k betlémské tragédii? Vraždění neviňátek uprostřed míru v čas příchodu našeho Pána.
Uprostřed bezesné noci, plné ticha před ranní bouří, se Josef probouzí. Probouzí mě i mé Dítě. Beze slov, s Dítětem v náručí, ho následuji napříč pouští do exilu. Teprve později nás dostihují zprávy o tom, co se stalo dětem v Betlémě. Díky Bohu, Josefovi i jeho andělovi za záchranu Dítěte! Chci se radovat ze záchrany mého jediného Syna, ale jak mohu, když druzí musejí umírat? Umírají jen kvůli tomu, že moje Dítě přichází na tento svět.
Proč však musí ostatní nevinné děti umírat? Proč se zachraňuje toto jediné Dítě? I toto Dítě jistě jednou zemře, ale nyní je zachráněno.
Vytrhuji toto Dítě ze záhuby, protože s ním mám svůj velký záměr.
Jako každé matci i mně se chce plakat pro tolik nevinných životů zničených a promarněných. Toužím se radovat z tajemné vyšší ochrany mého jediného Dítěte. A tak místo hořkého pláče a místo zvonivého smíchu, mlčím, jako už tolikrát.
A co ty? Co myslíš, je tvůj život jenom náhoda, anebo neúprosně vládne slepý osud? Máš v životě štěstí anebo smůlu? Má všechno, co se ti přihodilo, jasný smysl a cíl?
Věř, že se nestane nic bez mé vyšší prozřetelosti, abys o tom byl přesvědčen pokaždé, když se ti to přihodí! Uznáváš za prozřetelné snad jenom to, co pro tebe "dobře dopadne"? Dovedeš uznat mou vyšší prozřetelnost v pohromě, v nemoci, při katastrofě osobní, rodinné, světové?
Svět je plný válek, zemětřesení, záplav, hladu, bídy. Copak si myslíš, že tohle všechno chci? Proč asi mlčím k tolika nespravedlnostem? Proč nezasáhnu jako blesk s nebe a nesrazím s trůnu mocné diktátory? Proč ti nechávám tvou plnou svobodu? Neboj se a věř mi! Stvoření se mi nevyklouzlo z rukou.
Nechápeš, jak na to odpovědět s hlediska víry? Nechápeš, jak si to máš srovnat v hlavě, že chci v tom všem zjevit svou moc a své milosrdenství? A kdo jsi ty, člověče, že se chceš se mnou přít? Zlobíš se, že tvá víra není vždy jasná a že někdy postrádá přesné psychologické zdůvodnění? Kdybys to pokaždé znal, nebyla by to víra. Věř opravdu neochvějně, že všechno je předem určeno v mém plánu! Zlobíš se, že že se všechno musí řídit jen podle mé vyšší prozřetelnosti? A co ty? Děláš vše, co je tvých silách, k odvrácení bezpráví?
Nechtěj ode mne, všemohoucího, abych dělal nesmysly! Když jsem tě jednou stvořil k svému obrazu, tedy svobodného, tak ti nechci v příštím okamžiku upírat svobodu, protože nechci popírat smysluplnost svého stvoření, ale udržuji tě svobodného. Jsem jediným spolehlivým ručitelem tvé svobody, na rozdíl od všech tvých deklarací o neporušitelných lidských právech, které vzápětí na každém kroku porušuješ.
Nebraň se tajemství! Nezlob se, že ti zůstává mi tajemstvím, že jsi svobodný a přesto se nakonec nestane nic bez mé věčné a neochvějné vůle. Útěk do Egypta byl v mém vyšším plánu. Ani strašlivé tyranovo vraždění neviňátek nepohnulo mou neochvějnou vůlí. To, že děti musí zemřít hladem, válkou nebo jako nežádoucí svědkové tvého hříchu, to se vždy děje tvou, lidskou vinou. Nicméně i nesmyslná smrt těch nejnevinnějších nabývá smysluplnosti a hlubokého významu, protože já, Vševědoucí, o nich vím. Starám se o každého vrabce a bez mé vůle ti nespadne ani vlas s hlavy.
Mé myšlení není tvým myšlením, a mé počínání není tvým počínáním. Trápí-li tě, že nevidíš dost jasně do mých odvěkých úradků, stačí, když zavoláš a vyjevím ti víc. Jen aby tě příliš nepřekvapila míra tvých vin za to, čeho mě viníš. Nechci tě připravit o klidný spánek.
Pamatuj, že jsi skryt v mé věčné lásce, neboť ve mně se pohybuješ, žiješ a jsi! Tisíckrát můžeš být zklamán jinými lidmi, ba i svou vlastní vinou, ale já na tebe nikdy nezapomínám, ani kdybys byl na dně moře, a třeba i v břiše velryby. Raduj se, jakou rozkošnou hru jsem s tebou v tomto životě rozehrál!
14.volání
Základem tvého poznání a moudrosti je úžas. Když mě moje Matka s Josefem nalézají v chrámě, jak naslouchám učitelům a kladu jim otázky, žasnou. Maminka mi povídá: Dítě, proč jsi nám to udělal? (Lk2,48) To víte, dělá si starost o svého jediného Syna. Proto se jí dostává poznání, že není obyčejnou lidskou matkou, nýbrž mou Matkou.
Jako ty, i já dospívám. Zkouším svou dospělost. Vím, že jednou musím vykročit vlastní cestou. Nedělám to zkusmo ani náhodně, ani naslepo, nýbrž cílevědomě. Uskutečňuji právě to, co mě doma naučili: důsledně jednat podle hlasu svědomí. Svoboda svědomí má u mě přednost před všemi lidskými ohledy. Také tebe vedu jedinečným, neopakovatelným způsobem, protože tě stvořuji jako svůj původní obraz podle své podoby.
A co ty? Tvé svědomí je vždy osvědčeným vědomím. Je přesvědčením tím pevnějším, čím víc je rozváženo nejen v tvém nitru, ale také přede mnou, tvým Bratrem a Spasitel, před naší panenskou Matkou, před andělem strážným, a spolu s nimi promodleno a pokorně podřízeno jejich vedení.
Pro mě stojí poslušnost vůči našemu věčnému Otci nade všemi lidskými ohledy. Živím se plněním jeho vůle.
Maria s Josefem mě hledali a našli mě, sotvaže mě hledali na správném místě. Mnozí jiní také mě hledají, ale marně, protože mě hledají na špatné místě.
Znáš mě opravdu? Nejen údaje o mém životě, jak je zaznamenávají moji evangelisté, nejen moje tituly, ale i moje úmysly, moje důvěrné záměry se tebou? Znáš něco z mé bytosti, co se tě důvěrně týká? Jaký je tvůj vztah k rodičům? Je tvá poslušnost k rodičům neomezená, anebo má své meze? Na svém životě ti zjevuji, že je máš poslušně následovat, ale pak se s nimi jednou rozejdeš, při zachování veškeré úcty k nim. Nauč se řídit ještě vyšší autoritou, než rodičovská, totiž mou svrchovanou autoritou!
Co rozumíš příkazem svědomí? Kde bereš jistotu o správnosti úsudku svého svědomí? Komu se svěřuješ se svým rozhodováním? Jen lidem, anebo i svému andělu strážci, naší společné panenské Máti a mě samému? Děláš závažná rozhodnutí vědomě i přede mnou? Jednáš překotně, anebo se před těžkým rozhodnutím zastavím v domě našeho Otce? Bereš ohled na svobodu svědomí druhých, i když jejich názor nemusíš zastávat? Stojíš si za úsudkem svého svědomí, i když ti to přináší potíže, odpor, pomluvy, pronásledování?
Kdykoli zjistíš, že mě nemůžeš najít, třebaže víš, že jsem v domě našeho Otce, zavolej ke mne! Volej mě také ke všem, kdo mě hledají!
Užasla jsem, když jsem svého Syna nalezla. Na tom nejvhodnějším místě, v domě našeho věčného Otce se mi k mému úžasu dostává potvrzení o tom, co dosud uchovávám ve svém srdci. Dostává se mi ujištění z těch nejpovolanějších úst, z růst mého jediného Dítěte, tvého Bratra a našeho Spasitele. Zjevuje se mi, jak jsem ho dosud nepoznala, jaký byl a vždycky bude: "Naslouchal lidem." Jaké tajemné otázky dovede klást, že se odmlčí i velcí učitelé.
To ne já, ohrazuji se, já, tvůj Bratr, to uchvacuje Slovo našeho věčného Otce. A co ty? Slyšíš moje slovo? Co to s tebou dělá?
Pros, a naučím tě žasnout jako žasla Maria, takže se ti dám poznat, když už víš, kde mě najdeš!
15.volání
Slyš! Volám tě. Důvěrně ti promlouvám do duše, třebaže nerozumíš hned všemu. Když nerozumíš, nezlob se, neobviňuj mě. Měj strpení i se svou nechápavostí, uchovávej to v srdci jako naše panenská Maminka.
Když mě plni úžasu nacházejí v domě mého Otce, tak říkám: "Jak to, že jste mě hledali? Copak jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" (Lk 2,49-51) Oni mi nerozumí, co tím chci říci. Naše panenská Maminka to vše uchovává v srdci.
Jak to, že mě hledáš? Proč si děláš starosti? Vím, že se během života nevyvaruješ některých starostí, ale může se stát, že tě starosti úplně zavalí. Najednou pak žiješ v obavách, co budeš jíst, co budeš pít, co si budeš oblékat, a zatím tě učím v modlitbě prosit jen o každodenní chléb, tedy o dávku na dnešek, a protože každý den mám dost svých starostí.
Před starostmi upřednostňuji starost o našeho věčného Otce. Ostatní starosti tě dělají ustrašeným, neboť prožíváš budoucnost, která ještě nenastala, zatímco přítomnost ti uniká. Z toho pak trpíš neopravdovostí svého života a zážitkem odcizení. Říkáš tomu stres, a zatím se ti duch světa stěhuje do srdce. Cožpak nevíš, že musím být tam, kde jde o záležitost našeho Otce? Možná tě zamrazí až v kostech, když se dotýkám tajemství, které je jen mezi tebou a naším věčným Otcem. Jenže "já a Otec jedno jsme".
Jako tvoje panenská Matka chci také znát odpověď na svou otázku: "Dítě, proč jsi nám to udělal?" Jenže tomu, co se dozvídám, nerozumím. Zbývá mi mlčení. Žádné zatrpklé mlčení, ani "tichá domácnost", že se nám Syn ztratil, nýbrž mlčení, které tuší důvěrně blízkou velebnost našeho věčného Otce. Dobře vím, že ani rozumem ani mateřským citem nemusím všechno pochopit. Proto vše uchovávám v srdci. Záleží jedině na dobré vůli v mém nitru. Záleží na mé ochotě přetrpět i skutečnost, která působí tak temně a nejasně. Copak se ti to nestává, že něčemu nerozumíš ani u toho, kdo je ti důvěrně blízký? A zlobíš se snad kvůli tomu na něj? Anebo uznáváš jeho pravdivost a dobrou vůli? Nevnucuj nikomu své názory, ani své způsoby chování!
Vzpomeň si, jak silně tě tvůj Bratr a náš Spasitel někdy znepokojí, protože se nechová tak, jak se mezi lidmi očekává! Proč se nechová ve shodě s rozšířeným veřejným míněním? Proč se nechová ve shodě s míněním přezbožných dušiček?
Vidíš, že právě moje vnitřní poslušnost k plnění vůle našeho věčného Otce mě někdy vede k občanské neposlušnosti. Potom vykročím za hranice mezi lidmi obvyklých projevů zbožnosti.
A co ty? Přizpůsobuješ se ve všem zavedeným způsobům chování a zbožnosti? Poklonkuješ snad před každou autoritou, i když je to nedůstojné tebe jako lidské osoby a dítěte našeho věčného Otce? Máš strach, že se svým důsledným posloucháním vůle našeho věčného Otce dostaneš na okraj společnosti?
Kdo má v tvých starostech přednost? Náš společný věčný Otec nebo ty a jiní tvorové? Uvažuj, proč říkám, abys napřed hledal Boží království a všechno ostatní ti bude přidáno. Nedělej si starosti o příští den!
Vím, že toužíš všechno vědět a pochopit. Chceš rozumět sobě, druhým a světu. A pořád tak málo chápeš. A ze všeho nejméně chápeš mě, svého Bratra a Zachránce, svého věčného Otce, svého Ducha lásky. Netrap se nad tím! Ani naše společná panenská Maminka nerozumí všemu tomu, co jí říkám. Třebaže jsem její vlastní Dítě, zůstávám pro ni někým, kdo přesahuje meze jejího chápání. A přece jsem nepomátl, jak si mysleli příbuzní.
Já, tvoje panenská Máti, plná úžasu, zůstávám mlčky stát před zosobněnou velebností Největšího, a přece tak maličkého svého Dítěte. Nemyslíš, že tomu rozumím lépe, než ty, kdo se sháníš po informacích? Pros a naučím tě žít s tajemstvím, i s tvým Bratrem, který je pro tebe jako pro mě nevyčerpatelně tajemný! Zastav svou mnohomluvnost! Zachraň se před svými slovy! Příliš mnoho slov ti škodí! Jako tvůj Bratr a Spasitel ti říkám: "Lidé mě chtějí ctít slovy, ale jejich srdce je ode mě daleko" (Mt 7,6). Mlčky uchovávej vše v srdci, a dostane se ti většího pochopení, než si můžeš opatřit svými silami!
Naše společná panenská Maminka má pravdu, protože tak jako jí také tobě svěřuji své Nejsvětější Srdce, které je chápavé a všeobjímavé. Díky tomu jsi moudřejší a prozíravější, než král Šalamoun.
16.volání
Co důležitějšího hledáš v životě mimo mě, svého tajemného Bratra a Spasitele? Volám tě, a když mě i ty zavoláš, odhalím ti své skryté působení ve tvém životě. Od návratu s Marií a Josefem do Nazareta, se jim podřizuji a rostu, k radosti lidí a našeho věčného Otce. (Lk 2,51-2). Prožívám skrytý život v zapadlém koutě. Živím se doma prací svých rukou.
Nazaret znamená ústraní, kam je třeba se odebrat, které se zdá Bartoloměji tak nicotné, že by z něho stěží mohlo něco dobrého vzejít (J 1,46). Je to samá šedivá všednost a zjevně bezvýznamná každodennost. Je to v nějakém zapadákově, kde se zdánlivě nic světoborného neděje. Je místo a čas, kde a kdy nezakoušíš nic velkolepého. Je to místo namáhavého učení se, houževnaté práce, trpělivého mlčení, kde už skoro ničím nevládneš, všeho se musíš vzdát, všechno musíš vydat a nic si nesmíš nechat, i kdyby to bylo jediné dítě. Do této temnoty zapomnění a bezvýznamnosti se ponořuji na více než dvacet let.
Naše rodina žije chudě. Nemá mnoho majetku, ale i toho nejcennější, co má - mne, Ježíše - se má vzdát. Třebaže jsem Všemohoucí, skrývám se ve všednosti každodenní námahy a únavy. Avšak pro pro naši panenskou Maminku a mého pěstouna Josefa jsem pořád zjevný. Jenže jednoho dne je opouštím, protože přicházím zachránit kromě naší rodiny ještě ostatní lidi a celý svět.
Divíš se, že nejdelší období své pozemské pouti prožívám skrytý a širšímu světu neznámý? Naznačuji ti, že každý tvůj, i zdánlivě bezvýznamný, ale přesto poctivý způsob života je smysluplný, důstojný a požehnaný.
Jak prožíváš všední věci a události? Snad jako nudné, banální, úmorné, odcizující, stresující? Jak podléháš jednotvárnosti chození z práce a do práce? Zdá se ti tvá práce bezvýznamná a nedůležitá, že by v ní nebylo místo pro člověka, natož pro mne? Kdo za to může? Ti ostatní, kteří jsou jiní než ty a nejsou jako ty, anebo tvá osobní ctižádostivost? Jak odpovědně plníš své povolání, i když jsi mimo dohled nadřízených? Proč se nepokusíš zlidštit práci sobě i druhým? Proč nezkusíš s mou vyšší pomocí zušlechtit místo své všední práce, aby bylo dokonalé? Proč nezkusíš s mou pomocí a s pomocí naší společné panenské Matky zušlechtit svou pracovní dobu i volný časy, aby všední den zářil jako sváteční? Proč nezkusíš cokoli podnikat s tím, že mi to slavně zaslíbíš, aby tvé dílo bylo tvou spoluprácí na službě našemu věčnému Otci? Co myslíš, že tím sleduji, když tě vyzývám, abys zajel na hlubinu, aby ses vydali vstříc náročnějšímu a hlubšímu životu? Jak je to ve shodě s tvými nároky na stále vyšší životní úroveň? Toužíš po velkolepém díle, po skvělých výkonech snad proto, aby ti něco neuniklo v životě, abys něco nezmeškal, abys také všude byl a všechno viděl? Nejsi ve skutečnosti na útěku před sebou a přede mnou?
Přijmi Nazaret jako poselství, že jsem utajen v každodenních skutečnostech, ve zcela prostých věcech všedního života, takže nemusíš kvůli mě vylézat na největší hory světa! Přijmi Nazaret jako poselství, že kvůli naší panenské Matce nemusíš jezdit na všechna ta vyhlášená nebo jen vykřičená místa zjevení a mých zázraků, protože mnohem spíše ji potkáš na místech tiché a nenápadné úcty.
Jsi pořád v jednom kole, ve shonu a spěchu. Tolik se dáváš zaměstnávat světem a sebou. Kdekdo tě obtěžuje. Už nemáš ani chvíli volného času pro mě a pro naši panenskou Maminku. Jsi opravdu tak důležitá osoba? Tak nepostradatelná? V každém zaměstnání jsou nejvíce nebezpeční lidé, přesvědčení o své důležitosti a nepostradatelnosti, protože jednoho dne je povolám a ty druhé to ohrozí. Zavolej mi, a naučím tě poznávat, kdo jsi ty a a kdo jsem já, a který je ten opravdu důležitý! Důležitý jsem já, který "jsem ve skrytosti a ve skrytosti vidím" (Mt 6,18).
Jsem skrytý na dně tvé nicotné bytosti. Znám tě lépe než se znáš. Já jediný tě opravdu znám, ať spíš či bdíš, a opravdu tě miluji. Zavolej mi, a já, tvoje Maminka, tě naučím prožívat přítomnost Největšího, skrytého ve středu tvé bytosti, tam, kde se ti zdá, že nosit vyšší život je neobtížnější!
17.volání
Často jsi v pokušení mě prosit o důkaz, ale ne pro mé horlivější a odhodlanější následování, nýbrž abych ti usnadnil a zpříjemnil život.
S mateřskou péčí tě vyzývám: "Učiňte, co vám řekne!" (J 2,3-9) Když splníš, co ti tvůj Bratr a můj Syn říká, stane se skrze tebe zázrak. Když nevěříš, pojď se podívat do káně galilejské, kde to začíná.
Raduji se, když se radují ostatní. Proto mě vidíš i na svatební hostině. Sotva se někdo dostane do nesnází, a to i v tak banální záležitosti jako je trapný nedostatek vína na slavné hostině, chápu to a snažím se hned pomoci.
Chci pomoci. Tak se svěřuji tvému Bratru a mému Synu, že radostný průběh slavnosti je ohrožen. Prosím o nezkalenou radost pro ty dva mladé lidi! Vstupují spolu do života. Na mé obavy se můj Syn ptá: "Co ode mne chceš?" Co já s tím mám dělat? Cožpak jsem přišel plnit lidská přání, abych zaskakoval za vinaře, lékaře nebo vůbec zabránil smrti? Copak mi jde o taková chvilková potěšení, o kousek radostného života? Mně jde o všechno, o trvalou radost, nepomíjívou blaženost, o věčný život!
Nic nenamítám. Dávám najevo pokoru, pevnou víru a ochotu sloužit. Navzdory všemu, pevně věřím svému Synu. A hned se sama přičiňuji o spolupráci ostatních s Ježíšem.
Buď také připraven na rozhodující okamžik, na "svou hodinu"! Tu dobu neurčuješ ty, ani já, Maria, ani mé ani tvé prosby a modlitby, ale jedině náš věčný Otec.
Když říkám: "Učiňte, co vám řekne!" je v tom obsaženo vše. Jak učiníš, co ti tvůj Bratr říká? Jak naplníš jeho výzvu? Miluj, odpouštěj, neodsuzuj, nýbrž přej druhým a také jim dopřávej to nejlepší, děl se a především hledej království věčné lásky, ostatní ti bude přidáno! Nevyhlížej zázraky! Sleduj vůli našeho věčného Otce a plň ji! Pak se projeví vyšší moc, ukáže se sláva jeho jména, slavně se prosadí vláda našeho věčného Otce také na zemi.
Máš radost, když se ostatní radují? Dovedeš slavit svátky? Máš chápavé srdce pro znamení okamžiku, které ukazuje, že se někdo ocitá v nesnázích? Dovedeš na toto znamení okamžiku pohotově a současně laskavě a taktně odpovědět? Dovedeš se vcítit do postavení druhých?
Jak odpovídáš těm, kdo ti říkají pravdu? Dovedeš přijímat kritické poznámky vůči sobě? Jak se dovedeš vyrovnat i s výtkami nemístnými, netaktními připomínkami a neoprávněnými poznámkami druhých vůči tobě? Uražeností, podrážděním, živením své vnitřní ukřivděnosti, touhou po pomstě? Anebo to dokážeš velkomyslně přejít?
Zdá se ti, že jsem přestal zjevovat svou slávu? Víš, v čem zjevuji svou moc a slávu? Chceš mě prosit o trvalé zásahy ke zlepšení poměrů na světě? Chceš mě prosit, abych nasytil tvé hladové bližní, vyléčil nemocné, vyřešil všechny tvé těžkosti?
Ale já přece říkám: "Učiňte, co vám řekne!" Když upozorňuji na nějaký nedostatek, tak tvůj Bratr a mé Dítě připomíná všeobecnost svého poslání. Prosím, aby všichni učinili, co řekne. Oni to poslušně činí a dostavuje se zázrak.
Volej k věčnému Otci, ale ne tak, aby sis dělal ze svého Bratra a Spasitele dělali sluhu, který doplní všechno, co se ti nepodaří. Není to žádný tvůj rovnocenný partner, se kterým bys směl jednat podle tržních zásad: DAL - MÁ DÁTI, já jsem zavolal, a ty mi náležitě posluž! Uč se ode mě, tvé panenské Matky, nejen volat k mému Synu, ale poslouchat, co ti říká! Uč se ode mě opravdu jednat podle toho, co ti můj Syn říká. Když učiníš, co ti řekne, stanou se nečekané zázraky. Rázem začneš ostatním důvěřovat, počínat si vstřícně, přát jim a dopřávat jim to nejlepší. Najednou se budeš ochotně a rád dělit a nikdo už nebude muset hladovět, ani trpět. Přestaneš ukazovat na druhé a odsuzovat je a tvé nitro se otevře nekonečným proudům vyššího nadání. Zamiluješ si svého Bratra a Spasitele, a on ti ukáže svou bezprostřední blízkost. Království hrdinské lásky zavládne v tvém nitru a smrt pozbude své moci.
Nezapomeň, že volání mne, plné vyššího nadání, je klíčem k věčnému životu: "Učiňte, co vám řekne!"
18.volání
Chceš si žít po svém. Chceš se odpoutat od prostředí a doby, kde vyrůstáš, a samostatně se prosadit. Nejde však snadno opustit své kořeny a dorůst velikosti. A také chceš-li najít své místo v tom novém, kdepak najdeš bratra, kde najdeš sestru, kde najdeš matku, kde najdeš otce, aby to překonalo všechno, co opouštíš?
Když mi uprostřed učedníků přinášejí zprávu: "Tvá matka a tvojí příbuzní stojí venku a hledají tě", tehdy jim povídám: "Kdo je má matka? Kdo jsou moji bratři?" Dívám se po ostatních a říkám: Hle, to je má matka a moji bratři. Kdo činí Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka" (Mk 3, 31-5).
Když jednou kdosi vyzdvihuje naši panenskou Matku, chci ukázat na hlubší základy její vznešenosti, které však vedou k zušlechtění nejenom ji, nýbrž také tebe, bratře, i tebe sestro. Proto povídám: "Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží Slovo a zachovávají je." Tím, že přijímám tvé tělo od naší společné panenské Maminky, přináším obnovu a zušlechtění předně jí, ale pak také tobě. Tak překonávám radost prvního blahoslavenství naší panenské Máti ohlášením blahoslavenství tebe, bratře, sestro a všech ostatních, kdo také slyší mé volání a poslouchají je. Naše Maminka to samozřejmě činí první ze všech lidí, ale ty máš pokračovat. Je to výzva k naslouchání mému volání a k plnění a dodržování mé vůle, která se živí plněním vůle našeho věčného Otce. Naslouchat a poslouchat mému Slovu je důležité, jinak by tě znovu posedl záludný duch světa. Mé věčné Slovo ti poskytuje záchrannou moc, aby ses vymanil z bludného kruhu světa. Dnes tento bludný kruh znamená dát se sladce otrávit nabídkou světa podle vzoru: VÍC PRACUJ-VÍC VYDĚLÁVEJ-VÍC UTRÁCEJ-VÍC SI UŽÍVEJ- a tak pořád dokola. Chceš se vytrhnout z tohoto otupujícího prostředí? Snaž se o to, nedělej to samoúčelně! Dělej to nejen kvůli svému lepšímu prosazení a uplatnění se. Chceš nalézt něco lepšího, než ti nabízí tradiční shromáždění mých přátel? Chceš nalézt vhodnější cestu ke mně? Naše společná panenská Matka ti ukazuje cestu.
Samozřejmě, že ji máš mít v úctě jako mou Matku, ale přitom je důležité následování mého Slova. Toto věčné slovo se díky našemu společnému věčnému Otci a naší společné panenské Mamince stává tělem. Jenže toto vtělování pokračuje dál. Toto věčné Slovo tě zachraňuje a nekonečně zdokonaluje právě teď a právě ve tvém vlastním těle, a ne někde za devaterými horami a před několika tisíciletími. Pokus se pravidelně spolu s naší panenskou Matkou, s mým tajemným tělem, s celým shromážděním mých věrných, naslouchat věčnému Slovu a přetvářet života podle toho.
Nevíš, jak to dělat? Já, tvoje Maminka, ti dávám prostředek, jak se naučíš tomuto způsobu prožívání věčného Slova spolu se mnou v modlitbě růžence.
Pouto, které tě nejlépe stmeluje s ostatními, dávám ti prostřednictvím naší panenské Matky. Zůstává ti jen jeden je náš věčný Otec nebeský, jen jedna panenská Matka. Nemusíš se obracet zády k rodné hroudě, k rodnému otci a mamince. Spíše se přikloň ke všem, kdo poslouchají mé věčné Slovo a uskutečňují je. Tak se rodí nová rodina, noví bratři, nové sestry. Co z tebe činí mého bratra, mou sestru, mou matku, milé našemu společnému věčnému Otci? Ne to, že pocházíš z křesťanské rodiny, nýbrž to, že plníš vůli našeho věčného Otce. Jako přijímám od panenské Matky tělo, tak ty jí se pomocí růžence svěřuješ, aby mi tě přetvořila a vtiskla ti taky takový krásný tvar, jaký vtiskuje mně.
Volej ke mně spolu s ostatními, a vytvořím z nás pod vedením své Matky, opravdu novou svatou rodinu.
19.volání
Chceš se v životě postavit na správnou stranu? Chceš se věnovat se dobré věci? Toužíš se něčemu oddat? Toužíš se někomu zaslíbit? Kdekdo se o uchází o tvou přízeň a snaží se tě uchvátit a strhnout na svou stranu. Kam se postavíš? Uprostřed okolního hluku, zdrcujících událostí a informací, které tě otupují a ochromují, stojím vytrvale pod křížem mého Dítěte a tvého Bratra.
U mého kříže stojí moje Matka. Když vidím svou Matku s mým oblíbeným učedníkem, říkám: Ženo, hle, tvůj syn! Potom říkám učedníkovi: Hle, tvá Matka! Od té chvíle ji učedník přijal k sobě (Jan 19, 25-27).
Ani na Velký pátek nemyslím na sebe. Myslím jenom na své Dítě a jeho dílo našeho Vykoupení. Jak vidíš, je na mě spolehnutí. Neopouštím své Dítě ani ve chvíli krajní opuštěnosti, když ho opouštíš ty!
Ukazuje se, že tvé sliby, že jsi ochoten jít se mnou, svým Bratrem a Mistrem, až na smrt, jsou prázdná slova. Kdepak jsou tvé iluze, že dosáhneš se mnou skvělé kariéry a zasedneš na přední místa v mém království? Zatím se rozhoduji napřed pro službu do krajnosti a utrpení, než pro panování a slávu. Rozprchneš se s ostatními jako hejno vrabců při první ráně.
Jen ty, má dívko, vytrváváš u nástroje mého umučení, svého jediného Dítěte věčného Otce, před vtěleným Slovem, v mé svrchované Lásce, ve tvém těle, když trpím muka pro lidské viny. Ani, když umírám na kříži, má vrcholná Láska v tvém Neposkvrněném Srdci nemůže ochladnout ani zemřít. Nemůžeš ustat ve své lásce k zosobněné Lásce našeho věčného Otce. Nejvíc ze všech lidí věříš v mé věčné Slovo. Pevně věříš a neochvějně vytrváváš. Země se pod tebou chvěje, slunce se nad tebou zatmívá. Lidé se mi posmívají: "Jiným dovedl pomoci, sám sobě pomoci nemůže! Ať ho Bůh zachrání!" Vida, teď ho opustil.
A já, věčný Všemohoucí Otec se opravdu odmlčuji.
Ale já, Ukřižovaný svědčím - jako vždy - o lásce. Maminko! Svěřuji ti do péče svého oblíbeného a rázem opuštěného učedníka. Ten vedle tebe tě tolik potřebuje. Zapomeň na své hoře a ujmi se ho jako svého dítěte. A ty, Bratře, plnící vůli našeho věčného Otce, kterého jsem si tolik oblíbil! Ujmi se mojí Matky Mysli na její utrpení, na ztrátu jejího jediného Syna, na ztrátu, jež ochotně přijímá kvůli tvé záchraně a spáse. Nenech ji samotnou a starej se o ni! Neopouštěj mé tajemné Tělo, mou obecnou Církev!
Toto je mé jediné přání: "Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás!" Mým prvním a posledním Slovem zůstává navěky láska.
Věřím Slovu svého Dítěte. Potom také Jan, Boží dítě tisknoucí se ke mně jako k vlastní Mamince věří Slovu mého Dítěte. Věřím v nehynoucí poselství lásky, která je díky mému Dítěti silnější než smrt. Proto je Jan opravdu tvým bratrem a já jsem tvá pravá Maminkou navždy. Jen věř jako já! Být na té správné straně dodnes pro tebe znamená vytrvat jako já u paty Kříže.
Co se děje při mé smrti na kříži? Cožpak se tu nerozhoduje o celé tvé víře? Co pro tebe znamenám v tomto potupném povýšení? To, že jsem tady pro tebe, když jsi v těžkých, lidsky bezvýchodných okolnostech. Stát pod křížem, to znamená zůstávat zde pro ostatní, kdy je trapné jim naslouchat a těžké jim pomáhat, kdy to na tebe vrhá temný stín a ohrožuje to tvou "dobrou pověst" ve veřejném mínění lidí. Chceš přesto s nimi snášet jejich utrpení?
Kdo se na tebe může spolehnout? Stojíš při svých bližních i v těžkých dobách, kdy pro ně už nemůžeš pohnout ani prstem? A když se ocitáš v těžké zkoušce, kdy ztrácíš milovanou bytost a vydáváš se kvůli ní v ohrožení, dovedeš se i tehdy chápavě a shovívavě ujmout těch, kdo stojí vedle? Anebo se rozplýváš v sebelítosti? Najdeš i přes vlastní utrpení ochotu k účasti s ostatními a sílu povzbudit k jejich probuzení?
Má milá dušičko, temná noc velkopáteční dolehne i na tebe. V nouzi tě opouštějí ti, kdo se staví jako přátelé. Přijímáš polibek bez lásky. Slyšíš prázdná slova útěchy. Jsi obětí nespravedlivého odsouzení. Prožíváš pocit osamocení. Zakoušíš tíhu svého mlčení, kdy křivda volá do nebe, a ty nemůžeš dělat zhola nic. Zbývá ti jen mlčky trpět a snášet ponížení. Tehdy zbývá ještě jediné - vytrvat u mého kříže. Jsem tu vždy, a jsem ti nablízku. Jsem tu nejen jako tvůj Bratr, ale i jako tvůj Zachránce.
Volám tě! Odpověz! Sotvaže odpovíš, přidám ti chuť mít pro mě vždy dost času. Odpověz mi, má lásko, a dám ti sílu k vytrvání i k službě pro mě a pro všechny trpící!.
20.volání
V útrapách, nesnázích a bolestech se mě víc než kdy jindy dovoláváš. Každé Slovo bohoslužby ti připomíná, že já, tvůj Bratr a Spasitel, ti ochotně odpouštím, když upřímně vyznáváš své hříchy a projevuješ lítost. Moje podobenství o marnotratném synovi může budit dojem, že vyznamenání litujícího marnotratného syna, není nikým uhrazeno. Zdá se ti, že je to prostý dar, se kterým nemá nic společného spravedlnost. Jenže já za tebe musím zaplatit vlastní krví. Dávám ti vyšší nadání. Dostává se ti toho ve tvém vlastním těle. Jako tvůj Bratr a Vykupitel mám tvé tělo. Přijímám je od naší panenské Máti.
Neodstraňuji ze světa utrpení, ani nemoci, ani smrt. Jen tomu dávám nový smysl, nadpřirozený smysl. Nicméně nějaké to utrpení ti ještě zanechávám. K utrpení tě zvu, pro tvé očištění a proměnu. Jestliže k tomu povolávám prosté, třebaže dokonalé, tím spíše vkládám důvěru v naši společnou panenskou Máti. Tak prorokuje moudrý Simeon: "Tvou vlastní duši pronikne meč".
Proč musí trpět naše Maminka, třebaže je naprosto čistá? Proč má být postižena něčím, co vyplývá z tvého hříchu?
Trpím kvůli tobě. Dodnes ve svém čistém srdci trpím, aby se ukázalo tvé smýšlení. Tak i dnešní tajemné tělo mého Syna, třebaže je naprosto a nezvratně dokonalé, strádá a trpí. Dodnes se na čisté tváři tajemného těla mého Dítěte se objevuje skvrna. To všechno kvůli tomu, aby se tajemné tělo mého Dítěte stále očišťovalo. To proto, aby se objasnilo tvé smýšlení. Jedině mým pokorně snášeným utrpením se dá odhalit tvé pokrytectví ve víře. Falešný pobožnůstkář jde za svou soukromou spásou přes mrtvoly těch, kdo umírají hladem po mně, svém Spasiteli, protože si světlo mé svrchované Pravdy schovává jen pro sebe. Pokrytče, přestaň se schovávat pod maskou zbožnosti, jako vlk v rouchu beránka! Tvé srdce je často ochromeno sobectvím.
Prospěje ti rozjímání o sedminásobném zranění mého Srdce. Tak se ode mne, své Sestry a panenské Matky, naučíš, že také ty máš něco snést. Když nejsem ušetřena já, tvoje panenská Máti, jak se můžeš divit, že na tebe doléhá utrpení? Jak snášíš nezasloužené utrpení? Dovedeš povzbudit a posílit ostatní lidi, obtížené různými životními kříži? Dovedeš při pokorném a vytrvalém nesení vlastních těžkostí, unést i kus životních trampot jiných lidí? A když trpíš ty, umíš přijmout jejich soucit? Anebo je v tobě tolik pýchy a ctižádosti, že odmítáš od jiných přijmout jejich pomoc? A potom je zavrhuješ jako slabé a neochotné k oběti? Anebo je v tobě zase tolik skryté pýchy a ješitnosti, že se ubíjíš prací a námahou jen aby tě někdo politoval a potvrdil ti tvou soukromou svatost?
Přes všechno zklamání lidmi, nemohu se k tobě obracet zády. Ještě je mnoho dobrých lidí a špatní se mohou napravit. Ještě je tu tvůj anděl strážný. Ten tě nikdy neopouští a nezklame. A především jsem tu já, Královna posvátného růžence. Jsem zde se Srdcem sedminásobně zraněným také kvůli tobě.
Jako pohled na kříž, nástroj mého umučení, tak i pohled na naši společnou trpící Matku Církve, tě povzbuzuje všechny lidi. Posiluje tě ve chvílích slabosti a bezradnosti. Varuje tě před hříchy, které zapříčinily a stále zapříčiňují Kalvárii.
Volej ke mně, svému Bratru a Spasiteli a současně ke mně, své Sestře a panenské Máti, a dostane se ti stálého zdraví duše i těla. Jako zdroj a příčina tvé radosti obrátíme tvé trápení v trvalou radost.
21.volání
Když podnikneš všechno úsilí a podstoupíš všechny oběti, míváš sklon krčit bezradně rameny. Vše, co jsi měl vykonat, jsi už přece vykonal. Vše, co jsi měl vytrpět, jsi už přece vytrpěl. Jenže ani pak se nemůžeš a nemáš vzdávat. Apoštolové "se vrátili do Jeruzaléma. Všichni trvali jednomyslně na modlitbách se ženami a Marií, matkou Ježíšovou... Když nastal den letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když přichází silný vítr a naplnil celý dům, kde přebývali... Všichni byli naplněni Duchem svatým a počali mluvit rozličnými jazyky, jak jim dával promlouvat Duch... Lidé žasli a pravili: Co to znamená? Jiní zase říkali s posměškem: Jsou plni sladkého vína" (Sk1,12-14;2, 13).
Všichni, kdo věří, drží pospolu a setrvávají na modlitbách se mnou, svou panenskou Maminkou. Drží se mnou pospolu, když drží můj růženec.
Víš, jak si já, tvoje panenská Máti počínám ve shromáždění bratří a sester? Nenápadně, jako vždy tiše přítomna. Setrvávám s ostatními ženami mezi apoštoly. Modlím se společně a vytrvale. Kde končí mé síly a schopnosti, tam trvám na modlitbách. V modlitbách očekávám Ducha, protože potřebuji útěchu, povzbuzení a posilu.
Otevři se mi, svému Bratru a Spasiteli, v pokorné modlitbě jako naše společná panenská Matka, Maria! Sestoupím na tebe jako oheň. Překonej lidský strach! Přemáhej své obavy z lidí i z vlastní škody! Přestaň se bát i vlastní smrti! Ukáži ti nové skutečnosti. Vybavím tě zbrusu novou silou. Obnovím tě jako tvůj Bratr a Spasitel. Dýchám za tebe a vdechuji ti svého Ducha. Obnovuji tě svým Duchem. Vznikáš ve mně jako nové stvoření. Tvé přetvoření v dítě našeho společného věčného Otce a společné panenské Máti je větší zázrak, než všechno stvoření. Všechno ostatní stvoření je přirozené, kdežto ty žiješ nadpřirozeným životem.
Vlivem svého Ducha tě povznáším k účasti na vnitřním životě našeho věčného Otce a mne, tvého Bratra a Spasitele v jednotě našeho společného Ducha lásky. Nyní tě povznáším, abys mě poznával tak, jak já sám sebe poznávám. Tvoje víra je živá a činorodá, naděje vytrvalá a nezdolná, láska je obětavá, protože planeš žárem mé lásky.
Plníš se mým vyšším nadáním, až přetékáš. Už nemůžeš mlčet. Snaž se růst ve svém sdělování se. Tvé utrpení s tebou sdílím a nesu je společně s tebou, takže je umenšené. Sdílím s tebou radost, abych ji umocnil. Už nemůžeš ustat v zakoušení toho, co se ti dostává. Šíř to, sděluj, předávej! Hlásej a vydávej svědectví, jaké veliké věci ti činím. Byl jsi jen prostý, bezvýznamný človíček. Avšak zamiloval jsem si tě důvěrným způsobem. Nemohu od lásky k tobě ustoupit. Jsem svrchovaná láska, která se vtěluje ve tvém těle. Má láska je silnější než smrt.
Tvá víra je sdílná. Šíří se a každého, koho se dotkne, zasáhne, takže vzplane a zahoří. Tak zabíráš svou vírou stále víc mých přátel. Mnozí se diví: Pohleďte na něj, jak miluje! Odkud bere sílu dělit se o všechno? Jak dokáže odložit starosti o to, co bude jíst a co čeho se bude oblékat? Jak se dokáže tak sjednotit, že je s každým na potkání jedno srdce a jedna duše? Jak to může vydržet na takových modlitbách? Jiní ovšem třeba i vrtí hlavou: Tohle pro mě není! A posmívají se: Snad ani nejsou střízliví! Ach, tihle bohémové!
Stojím uprostřed společenství. Ztrácím se v něm, mlčím, modlím se a tiše miluji. Mé jméno, Maria, však vyslovují stále znovu a opakovaně všichni, kdo se snaží spolu se mnou setrvávat na modlitbách.
Zavolej, dám ti ochotu a chuť k modlitbě růžence! Zkus vytrvat v jednotě se mnou modlitbách. I když se ti někdy zdá, že tvá modlitba uprostřed modlitby ostatního mého lidu jaksi zaniká, ztrácí se a mizí, zkus vytrvat!
22.volání
Tvůj čas je vyměřen. Je na tobě, jak jej nejlépe využít. Volám tě, abych tě obnovil a nekonečně zdokonalil, ale ono ti to zní jaksi mlhavě.
Proto tě jako tvá panenská Máti vedu k proměně každého okamžiku života. A tebe možná vedu obzvlášť k obnově a zušlechtění tvého času, po který putuješ světem. Jak? Modlitbou žalmů, různých úryvků z Písma svatého, ze životů svatých a světic. Možná, že neznáš celou tuto mou modlitbu, anebo nemáš dost času anebo nemáš silný zrak. Tak si místo žalmů osvoj modlitbu, kterou tě učím a modlitbu andělského pozdravení, a přesně si to odpočítávej pomocí kamínků! Tak jsem to předala v podobě růžence, mému drahému Dominikovi.
Velký růženec sestává dělí se na tři malé růžence o pěti desátcích. Po vyznání víry následují tři andělské pozdravy, a po nich vždy pět desátků, složených z andělských pozdravů a modlitby Páně, kde si vždy po jménu Ježíš připomeneš nějaké tajemství z našeho vykoupení. Podle těchto tajemství se liší růženec radostný, bolestný a slavný.
Růženec je mi milý, protože si při něm připomínáš, co pro tebe konám a trpím jako tvůj Bratr a Vykupitel, abys došel se mnou k dokonalosti.
Růženec je milý také mně, tvé panenské Máti, protože si pomocí mého života připomínáš život mého jediného Syna a tvého Bratra.
Růženec je modlitba mne, Matky Církve, protože tě, když se ho modlíš, obdařuji odpuštěním časných hříchů.
Růženec je evangelium podle mne, tvojí panenské Máti. Připoj se ke mně, ať spolu se mnou vydáš svým životem svědectví o tom, jak veliké věci v tobě dělá věčné Slovo. Zkus vlastním životem psát evangelium podle sebe!
Jako vše, co je vlastní mé obecné Církvi, tak i růženec je napadán odpůrci. A co ty? Nemyslíš si také, že je to modlitba jen pro ty, kdo už pořádně nevidí, modlitba jednotvárná, bezmyšlenkovitá, bránící tvé obrazotvornosti v tvůrčím rozletu? Samozřejmě, že vyhovuje lidem, kteří špatně vidí a nemohou číst. Zrovna tak se hodí pro tebe, kdo máš málo času a jsi světskými povinnostmi vtahován do shonu světa.
Zdá se ti, že růženec je modlitba zdlouhavá a únavná? Tak mluví, kdo se neumí modlit růženec, a kdo nechápe, že na růženci není tak důležité to, co je slyšet, jako to, co slyšet není, co má být v tvém nitru. Růženec se modlíš s rozjímáním, s promýšlením i prociťováním tajemství, jež se přidávají k andělským pozdravům. Uč se prožívat život svého Bratra a Spasitele z pohledu naší panenské Máti, a přitom do toho promítat i své životní zkušenosti, své radosti, touhy, starosti i bolesti. Tak se tvůj duchovní pohled na tajemství spásy slévá s pohledem panenské Matky. Prožíváš to s ní a vedle ní jako Jan. S Marií přijímáš ve večeřadle slíbeného Ducha. Tam se můj Duch tě uvádí do veškeré pravdy.
Nechápeš, jak má vejít tvá víra do tvého praktického života? Objevíš to v růženci právě osobním osvojováním si tajemství víry, tvým vstřebáváním tohoto tajemství do vlastní životní zkušenosti. Tím se tvé životní zkušenosti zušlechťují. Světlem odhaluješ hluboký smysl všeho, co tě potkává. Na základě této osobní náboženské zkušenosti mi vydáváš přesvědčeně i přesvědčivě životní svědectví. Jako je růženec prostředek k prohloubení tvé víry, tak je i odznakem tvé vysoké úrovně.
Zavolej ke mně, a naučím tě modlit se růženec v boji, který každou chvíli někde vedeš se svým tělem, se světem a s jeho záludným Duchem za svrchovanou pravdu své víry! Tak to dělá svatý Otec Dominik. Z veřejných debat, ve kterých vyniká, si přináší zkušenost, že ti, kdo víru měli, vycházejí z debat přesvědčenější, ale ti, kdo ji neměli, a vycházejí z debat umlčení něčí výmluvností, smutní, zatrpklí a často bez víry. Proto upřednostňuje hlásání nauky mé Církve před veřejnými debatami. Když jeden bratr káže, druhý doprovází kazatele modlitbou růžence za dar Ducha svatého pro kazatele i posluchače. Ne lidskou výmluvností, ale růžencem obracej hříšníky, bloudící a nevěřící!
Zavolej mi, a naučím tě růženci v nemoci! Kéž nechybí v ruce nemocného, protože já, Maria, jsem Uzdravení nemocných! Modli se růženec také za nemocné!
Zavolej mi, a naučím tě modlitbě růžence se připravit na šťastnou smrt! Tolikrát mě voláš: Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti! Čím častěji se mi budeš připomínat, tím spíše si já na tebe vzpomene v tvé těžké hodince a budu za tebe prosit u svého o jediného Syna a tvého Bratra.
Zavolej mi, a naučím tě modlit růženec za zesnulé! Jsem přece i Matkou duší v očistci. Navštěvuji je zejména každou sobotu, ale i ve svátek. Povzbuzuji, těším je a mnohé vysvobozuji. Růženec jim přináší odpustky, které lze přivlastnit duším v očistci.
Zavolej mi, Královnu posvátného růžence, a vyprosím ti, aby ti nikdy nechyběl ani růženec, ani ochota modlit se ho ve všech životních okolnostech!
23.volání
Okolnost tvého setkání se mnou, Královnou posvátného růžence je dokladem tvé nehasnoucí úcty a planoucí lásky ke mně. Růženec je moje nejmilejší modlitba. Proč asi? Růženec dokonale odpovídá jak mé opravdové zbožnosti, tak teologickému duchu, který nachází nejlepší potravu v obsahu růžencových tajemství. Tvůj vztah ke mně můžeš stručně vyjádřit: Skrze mne k mému Synu a tvému Bratru. Můj Syn k tobě přichází skrze mne. Vykroč stejnou cestou, když chceš dojít k němu - tedy skrze mne, Marii, k Ježíšovi.
Modlitbou růžence přicházíš na návštěvu ke mně, do našeho nazaretského domku. Při této návštěvě obohacuješ rozum, posiluješ vůli a jdeš blíž ke mně, své panenské Matce, a k mému jedinému Synu.
Chceš obohatit svůj rozum? Rozjímej růžencová tajemství! V nich jsou základní pravdy naší víry: Vtělení Vykupitele, naše vykoupení, věčná spása a posmrtný život. Kdo by pohrdal růžencem, dával by tím najevo, že buď neví, jaká je jeho skutečná hodnota, nebo je líný a nechce se mu myslet na základní otázky své víry a svého života a uvažovat o nich. Rozjímáním se uvádí do činnosti nejvyšší schopnost rozumu a v ní pravdy tvé víry prohlubují. Nazíráš stále jasněji do jejich obsahu. Vrýváš si je do duše. Hledáš cesty, jak je uskutečnit v běžném životě. Dobře víš, že modlit se růženec neznamená jen odříkávat andělská pozdravení. Probíráš rozumem i srdcem jednotlivá tajemství a pronikáš do jejich obsahu. Rozjímáním růžencových tajemství se tvá víra zvnitřňuje a oživuje. Následkem toho bděle reaguješ na každý blud, i když je maskovaný. Každé tajemství tě vede k evangeliu, tedy ke zdroji víry a dává řadu příznivých podnětů tvému rozumu. Rozum je pak dále rozvíjí a vymýšlí způsoby uplatnění v běžném životě.
Chceš posílit svou vůli? Růženec posiluje tvou vůli tím, že ti představuje vznešený morální profil mne, tvého Bratra a Spasitele a naší společné panenské Matky. Všimni si aspoň dvou ctností: pokory a lásky! Pokora mne vede stát se tvým Bratrem, Učitelem a Vykupitelem. Pokora naší panenské Máti se projevuje už slovy "Staň se!" Tato pokora ji provází po celý život.
Jsem Pánem nebe a země, a přece se rodím v bídě a žiji jako prostý dělník, a celou pozemskou pouť nemám, kde bych hlavu složil. To pokora mi ukládá tak chudý způsob života. Proto smím říci: Učte se od mne, neboť jsem pokorný a tichý.
Co říci o naší lásce? Celý můj život Páně a život naší panenské Máti je utkán z lásky. Rozjímej o růžencových tajemstvích a objevíš tolik lásky, že ti celý život nebude stačit k jejímu pochopení.
A tato pokora a láska volají po následování. Tak růžencová modlitba přispívá k utváření tvé osobnosti.
S růžencem se blížíš ke mně, svému Spasiteli. Kráčíš spolu s naší panenskou Mátí. Maria je cesta, Já, Ježíš jsem cíl. Celé to vyšší dějství tvé spásy sleduješ pohledem naší panenské Máti. Rozuměj, že růženec je modlitba nejen mariánská, ale kristologická. V jeho tajemstvích pronikáš za doprovodu a za pomoci panenské Matky do tajemství svého Vykoupení. Vrcholí to na kříži a vede do až do mé slávy, v níž tě zvu k účasti.
Růžencem tě vedu k pochopení, že Maria je neoddělitelná od mě, jejího Syna a tvého Bratra. Ti, kdo se nemodlí růženec, pozvolna ztrácejí lásku k naší společné panenské Mamince. A protože Maria je cesta ke mně, Ježíši, pak i její vztah ke mně je oslabený a cesta ke mně ztížená a komplikovaná.
Proto ti doporučuji modlitbu růžence, aby ses soukromě i společně, zvláště v rodině modlil růženec, a tak utužoval své svazky se mnou a s naší společnou Matkou.
Překvapuje tě, že jsi při modlitbě růžence na návštěvě u naší velké Máti, Marie? Je tomu tak, ale vždy přitom setkáváš se mnou, jejím Synem. Při této návštěvě posiluješ svou víru, upevňuješ svou naději a rosteš ve svrchované lásce. Tvé pochybnosti a nejistoty se rozplývají pod dotekem věčné pravdy. Naše společná panenská Matka ti stírá slzy, z tvé duše mizí zármutek a rozlévá se do ní světlo vyšší radosti.
Copak neznáš tuto zkušenost? Z dnešní návštěvy u naší velké Máti si odnes pevné předsevzetí k modlitbě růžence!
Modlíš se ho pravidelně? Zavolej mi a dám ti sílu k usebranější modlitbě. Zanedbáváš růženec? Pros, ukáži ti, o co přicházíš a dám ti sílu začít se pravidelně modlit aspoň část růžence. Nemůžeš ve svém rozpoložení ani pomyslet na modlitbu růžence, zavolej mě na pomoc, a dám ti sílu svírat aspoň křížek růžence pevně v ruce, protože svým křížem tě zachraňuji.
Zavolej svou věčnou Máti, Královnu posvátného růžence, a ona se za tebe hned přimluví u mne, jejího Syna a tvého Bratra, abys kráčel vždy s novým elánem celým životem, až navěky.
24. volání
Moderní forma posedlosti se nazývá stres. Nejsi také v zajetí ducha světa? Svádí tě pořád spěchat a něco shánět, zkrátka žít ve shonu a na útěku. Chceš se tomu ubránit? Toužíš po očištění od svých hříchů? Chceš odhodit své starosti, ale ne tak, že bys je prostě zapomněl? Chceš se zbavit stresu, ale tak, že to přeneseš na někoho, kdo ti s tím může a chce pomoci. Jedině já, Beránek, snímám tvé hříchy a očisťuji tě. Beru tvé obavy na sebe. Zdráháš se předstoupit přede mne samotného. Obáváš se mé nesmírnosti? Posílám ti doprovod ke mně, aby ti byl blízký zrovna tak, jako kdokoli z lidí? Chceš se očistit od svých vin pod vedením někoho, kdo je ti důvěrně blízký jako pouhý člověk? Z lidí je to jedině Maria, která nejlépe doprovodí do našeho otcovského domu k tvé očistě.
Podle starodávných předpisů o očišťování byla žena po porodu povinna obřadně se očistit. Tak Maria po mém zrození odchází do chrámu k svému očištění. Ačkoli je naše společná věčná Matka přečistá Panna, přesto se podřizuje předpisům zákona. Když pokorně strpí toto ponižující očišťování, stává se to příležitostí k projevu mého Ducha. Simeon prorokuje o mně jako o Světlu národů, ale jako o znamení, kterému se odporuje.
K tomuto Světlu národů patříš od zrození z vody a Ducha i ty. Proto to dávej najevo i ve svém životě! Sviť a hřej ve svém srdci, ale také to rozšiřuj do okolí! Ať to v tobě i v okolí působí jako znamení odporu! Nevíš, jak a kdy to máš projevit?
Proč asi uvádím podobenství o chudém Lazarovi a bohatém lakomci. Protože je to dnes velmi závažné. Vidíš rozdíl mezi bohatými a chudými. Sotva někdo připomene odpovědnost bohatých za chudé, hned řeknou, že se pomátl.
Donucovací režimy ničí každého s odlišnými názory, a spotřební demokracie to dělá v rukavičkách. Nezabíjí, ani nedělá z tebe mučedníka. Jen si kupuje tvé srdce. Když se nedáš koupit, označí tě za blázna.
Jak máš být světlem i znamením odporu? Nemusíš za každou cenu svítit a hřát a přehlížet zlořády, a zkrátka plout s proudem. Nemusíš ani kritizovat za každou cenu, že bys pořád plul proti proudu. Snaž se poznat znamení doby. Zavolej mi, a ukáži ti je! Zavolej mi, a naučím tě někdy plout s proudem a někdy proti proudu. Slibuji ti svého Ducha. Ten tě poučí o všem, co potřebujeme k dokonalosti.
Pros, a otevřu tě Duchu svatému! Pros, a dám ti srdce chápavé ke znamení doby! Pros, a dám ti srdce ochotné odvážně odpovídat na znamení doby!
Jan Křtitel říká, že křtím Duchem. Tím ale začíná nová doba, a to poslední. Už ti nestačí takový křest, jaký on uděluje, křest očisty a pokání. Začínám dobu křtu Duchem, doba mých vyšších darů. Čím se vyznačuje působení mého Ducha v této poslední době? Hojností vyšších darů mého Ducha. To není jen mimořádné a vynikající vyšší nadání, které ti Duch uděluje. Je to spíše tiché a nenápadné působení v tvé duši vyšším nadáním a dary, které činí tvou duši krásnou před tváří našeho věčného Otce. Dary zajišťují tvou spravedlnost, jejímž účinkem je pokoj. Poušť, která je symbolem hříchu, se pod doteky Ducha v této poslední rozpučí. Tak i ty rozkveteš a vydáš plody.
Rodíš se z vody a Ducha, když přijímáš mne. To ti dává plnost vyšších darů, které tě vedou k věčné blaženosti. Avšak čím větší dostáváš dar, tím větší máš odpovědnost. Tvá duše se má stát úrodnou zahradou pro dary víry a krásným příbytkem pro mne.
Po svém Zmrtvýchvstání naplňuji tebe a celý svět radostnou nadějí na vzkříšení. Zavolej mi, a rozhojním tvou radost, takže tak, jako naše společná panenská Matka, a s její pomocí šťastně dosáhneš neutuchající radosti.
25.volání
Od mého příchodu na svět a přijetí tvého těla, přináším spásu přes tebe. Zapaluji tvé srdce vyšší láskou pomocí srdce jiného člověka. Tvé srdce se plní mou vyšší láskou a dosahuje věčné blaženosti jen přes jiné lidské srdce. Jsem původcem tvé spásy, ale dosáhnout jí můžeš jen skrze člověka.
Divíš se, že ti může nějaký člověk pomoci k nezvratné dokonalosti? Může ti pomoci jen takový člověk, který té nezvratné dokonalosti už dosahuje, a to nejen svou duší, nýbrž i tělem. Je to Maria, moje i tvoje vlastní panenská Maminka.
Co bys asi dělal, kdyby sis směl vybrat vlastní matku? Nejspíš by sis přece jen vybral tu, kterou jsi dostal, ale navíc bys ji ještě zahrnul těmi nejkrásnějšími vlastnostmi, které tvé rodné matce chybí. Totéž činím také já, její jediný Syn, Ježíš. Divíš se, jak vysvětlit význam plnosti milostí, jakými zahrnuji panenskou Máti? Je to vhodné, že to tak dělám. Osvobozuji ji z moci vládce světa, takže je celá krásná, čistá. Jasně vyniká duší i tělem.
Jak ostře kontrastuje moje, Mariina čistota, pokora a velkomyslnost s tvým sobectvím, pýchou, ubohostí? Nevíš, co si s tím máš počít? Jako já jsi také ty dítětem našeho věčného Otce. Věrně splň vůli našeho věčného Otce, a učiní ti veliké věci. Chceš dosáhnout velkých úspěchů, skvělého díla, znamenité kariéry? Prožíváš zklamání, že se ti nepodařilo dosáhnout svého snu? Nadpřirozená hodnota tvého života nespočívá ve velkých okázalých činech, o jakých snad sníš, nýbrž ve věrném přijímání vůle věčného Otce. Zavolej mi, a ukáži ti cestu k naprosté dokonalosti! Snaž se být napřed naplno člověkem, normální! Zkus prožívat svůj život obyčejného člověka přítomnosti věčného Otce! Pokus se dennodenně povznášet svou všednost ohledem na mého věčného Syna! Zdáš být pro to slabým a nedostatečným? To není na překážku. Náš věčný Otec si volí to, co je nepatrné, aby tím více zazářila vyšší krása, pravda, dobro a láska.
Bojíš se o zítřek? Jaká bude budoucnost? Neboj se! Já jsem s vámi, pravím já, tvůj Pán. Ten, kdo ohrožuje lepší budoucnost, nejsem já, ale právě ty! Pohleď na Marii! Je to má věrná služebnice. Je vyvolena za Královnu nadhvězdnou, královnu nebe. Proto jedině Maria jako první z lidí ti ukazuje cestu k záchraně. Pokus se podřídit život mým vyšším plánům! A dám ti podíl na své slávě. Jako Syn věčného Otce, ale i jako dítě naší společné panenské Máti, ti otevírám cestu do věčné dokonalosti, a vstupuje především Maria, a potom i ty. Počítám tu s tebou. Nestačí ti jen tvoje osobní přičinění, nýbrž je třeba mého vyššího nadání. Máš kráčet spolu s tím prvním člověkem, plným mého vyššího nadání, který je vedle tebe, a tím je Maria. Pros o to? Jak? Především se obrať ke mně, pak upozorni na tajemství prvního člověka, Marii, povznesené s tělem i duší do mé slávy, a nakonec přidej prosbu. Zavolej mi, a pomohu ti, ať celým životem směřuješ k nezvratné dokonalosti, aby se i na tobě dovršilo dílo vykoupení
Při této prosbě cítíš, že při dovršení slávy u naší panenské Máti jde o něco, co má pro tebe velký význam.
Já, Maria, jsem znamení naděje a útěchy pro tebe, kdo nevíš, kde najdeš smysl života. I ty máš zakusit, že ve tmě je světlo.
Já, Maria, jsem znamení tvé útěchy v bídě, nemoci, utrpení a ponížení. Ve své pozemské pouti mám podíl na každém tvém utrpení.
Zavolej mi, když směřuješ k vrcholné a nezvratné dokonalosti, tedy do Slávy mého Syna věčného Otce! Ukáži ti cestu. Předně je to cesta důvěry: ve všem temném se zcela svěřuji věčnému Otci. Dále je to cesta poslušnosti: "Jsem služebnice Páně, Ať se mi stane podle Tvého Slova." Je to cesta utrpení. Jdu s Ježíšem až ke kříži. Konečně je to cesta lásky: V lásce provázím svého jediného Syna, jeho učedníky, celou Církev, i tebe.
Zavolej k mému čistému srdci, a opatřím ti sílu a bezpečí na tvé pozemské pouti, tak, že já sama se stanou tvou lidsky schůdnou cestou, ale i nejkratší cestou: láskou jdeš k vrcholné lásce mého Syna a našeho Spasitele.
26. volání
Toužíš po svém uplatnění? Chceš okázale vyniknout? Chceš vládnout jako pán, ale bez podřizování se? Jak se chceš naučit vládnout, když neumíš a odmítáš sloužit? Kdo lépe tě může připravit pro vyšší vládu mého Syna a Spasitele, než než já, Maria? Jako pouhý člověk jsem povýšena nade všechny tvory. Vládnu celému stvoření s naším věčným Otcem a s mým jediným Synem v jednotě jejich Ducha.
Moje nejvyšší důstojnost spočívá v mém mateřství. Všechny moje výsady se odvozují z toho, že jsem plodná, a ne že jsem pouze čistá. Jedině s ohledem k tomu, že jsem Matkou tvého Bratra a Vykupitele předčím ostatní tvory. Jsem rodičkou nejen jediného Syna věčného Otce, ale i věčného Otce i jejich společného Ducha. A tak já, slabá žena, obtížená mateřstvím a péčí o dítě, smím být nadřízena všem tvorům. Usměrňuji dokonce i samotného vládce světa, který vládne jako velmoc, ale nikdy si s ním neposkvrním své čisté ruce, nýbrž jen svou nohou ho s vyšší pomocí srážím k poslušnosti. Moje velikost pramení z mého důvěrného vztahu k Vtělení Syna věčného Otce. Jenže ten úkol spočívá nejen v tom, že mu dávám svůj život s duší a tělem Božímu, nýbrž také v tom, že jsem spolupracovnice Páně v díle tvé obnovy a tvého vrcholného zdokonalení. Od svého souhlasu v okamžiku Zvěstování se zcela bezvýhradně a navěky zaslibuji osobě a dílu svého Syna.
Jsem jeho nerozlučnou společnicí, a to i v jeho vítězném panování. Pokloň se mému Synu. Já však jsem jen tvor, třebaže vysoko povznesený! Jsem vyvýšena nade všemi tvory, a přece se podřizuji vůli našeho věčného Otce i svého jediného Syna v jednotě Ducha svatého. Co se týká mne, to se týká i tebe. Jsem vzorem těla svého Syna, jeho Církve. Pokojnou službou ti zprostředkovávám vyšší nadání. Přitom panuji a triumfuji. Zdá se ti, že zůstávám ve jaksi stranou, v ústraní? A co ty? Zdá se ti, že jsi nějak stranou? Chceš raději panovat a honosit se panovnickými tituly, než sloužit na zjevně ztracené vartě? Toužíš se zviditelnit ve své dobrotě a zablýsknout svými vědomostmi? Chceš více mít, vlastnit, ovládat, než pouze být se mnou a s mým Synem a jeho Církví? Nedej se odradit, a vytrvej zde!
Všechno můžeš mít a vším můžeš být jedině s mým Synem a v jeho těle, v jeho Církvi. Zatímco já a můj Syn a tvůj Bratr plníme své pozemské putování službou, takže nyní smíme panovat, tvým údělem ve světě je sloužit věčnému Otci ve svých bližních. Jedině tak dojdeš k věčné slávě a věčnému panování. Když chceš být největší v mém království, tak služ všem, nenápadně, bez uznání na veřejnosti, ale zato vždy před tváří Nejvyššího jako já, Popelka nazaretská.
Zavolej mi, a přivedu tě ke svému Synu, aby si tě mohl učinit zrovna takovým, jakým tě chce mít.
27.volání
Rodíš se do světa jako člověk, vodou a Duchem se rodíš jako dítě věčného Otce a příbuzný jeho slavného Syna. Tak se od začátku tvůj život děje ve spojení s věčným Otcem a pod ochranou Matky Církve, Marie. Kdykoli začínáš každé významné období svého života, zaslibuješ našemu věčnému Otci pod ochranou naší panenské Matky. Toužíš kráčet s Marií den co den, týden co týden, rok co rok. Jít s Marií, znamená žít podle Marie.
Nejkrásnější slovo, které slyšíš z úst slavné Panny je Fiat!, Staň se!, Buď vůle Tvá, Amen! Říká to bez ustání, v betlémské chudobě, v egyptském vyhnanství, v Nazaretě, i pod křížem. Radostně je vyslovuje spolu se Synem, když ji bere k sobě do věčné slávy, aby ji tam korunoval. Slavně to hlásá i ze svrchovaného trůnu, kam ji povznáší a korunuje její Syn věčného Otce.
Kdykoli začínáš nějaké dílo, podnikáš nějakou cestu, začínáš významnou událost svého života, přistupuješ k vážné zkoušce, nikdy nevíš, co přinese. Budoucnost zná jedině náš věčný Otec. Jak se k tomu postavíš? Budeš mít vždycky ochotu, odvahu a sílu říci: Staň se? A co když nějaký tvůj souhlas na cestě světem bude zrada věčného Otce? Co když tvoje ochota sloužit bude napomáháním nepříteli nebo vládci světa, věčně odmítajícímu odpůrci?
Za všech okolností si vyprošuj mou vyšší pomoc! Dám ti nadhled nad událostmi a ochráním tě před každým zmatkem. Jedině s mou vyšší pomocí se rozhodneš správně a neochvějně na tom vytrváš.
Já, Maria, ti říkám: Počínej si tak, jako já! Ke každému údělu řekni: Staň se! To ti přináší věčnou dokonalost, pokoj a radost.
Svatost je věčná dokonalost, nezvratná dokonalost, kterou už nemůžeš ztratit. Od počátku si v jednotě s naším společným Otcem přeji tvou věčnou a nezvratnou dokonalost. Od mého vstupu do tvého života a tvých dějin, to platí ještě víc. Volám: "Buďte dokonalí, jako je dokonalý Otec nebeský!"
Jak dosáhneš dokonalosti? Sjednocením své vůle s vůlí věčného Otce. Díky mému vtělení ti dopřávám, abys toho dosáhl.
Když je v tvé duši pokoj, jeví se ti svět krásnější i za deště. Je-li tvá duše rozervaná, nevidíš nic jasně a všechno tě rozčiluje. Příčina je ve vůli, která se chce pyšně vyvyšovat. Nic se jí nedaří. Proto je neklidná, a to tě pobuřuje.
Přitom ti stačí vyjádřit souhlas, příznivý názor a vstřícný postoj. Pak už to není jen tvoje záležitost. Pokoj v duši nezůstává jen tvým majetkem, neboť se sděluje a vyzařuje do okolí. Tak se se na něm všichni podílejí.
Jak se můžeš pořád jenom radovat? Přicházejí přece i těžké doby, okamžiky ztráty, opuštění, nemoci, poslední hodinka. Raduj se e vždy a za všech okolností! Kde vzít sílu? Můj pokoj v tvé duši samočinně vyzařuje radost. "Radujte se a veselte, neboť vaše jména jsou zapsána v nebi!"
Proč ti tak často chybí pravá, čistá radost? Možná nemáš ochotu přijímat zlé právě tak jako dobré. Kde vzít jistotu, že všechno dobře dopadne? Pod ochranou naší panenské Matky. Chceš začít život s takovou ochranou? U Marie. Naučí tě spolupracovat se mnou na spáse lidí a světa.
Zavolej, a naše společná Matka ti pomůže, aby se její Staň se! stalo i tobě životní náplní.
28.volání
Když v souvislostí s naší Královnou posvátného růžence vyslovíš Matka, tak ti to připomíná, že ti svatá Panna svěřuje mě, své jediné Dítě za Bratra. Přitom jsem Hlavou celého svého tajemného Těla, Církve svaté. Apoštol ti píše: "Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste na sebe Krista. Už tu není Žid nebo Řek, muž anebo žena. Všichni jste jeden v Kristu" (Ga 3,28).
Titul Matka ti říká, že tě naše panenskáMáti sjednocuje s ostatními dobrými dětmi našeho věčného Otce. Dobře děláš, že se k ní hlásíš jako k vlastní Matce. Když jsi na Západě, tak tě naše Máti drží jednou rukou, jsi-li na Východě, drží tě zase druhou rukou. Ani v učení o mně, tvém Bratru a Spasiteli, se neshodneš s ostatními jako v učení o naší společné panenské Mamince. Věříš-li, že jsem Hlava svého Těla, své Církve, tak ti v hrudi buší mé Srdce, které mám zrovna tak jako ty od naší společné panenské Máti.
Jako Matka Církve je Maria vzorem mého tajemného těla, Církve svaté. Připomínej si to! Církev není jen lidská organizace s lidmi, kteří mají své slabosti. Církev je především moje tajemné tělo. Zahrnuji v ní vedle Marie ještě zástupy mučedníků, svatých a světic, a já sám, tvůj Bratr a Vykupitel působím že Církev je svatá, tedy dokonalá. Tuto dokonalost mé Církve nemůže nikdy pokazit ani pohoršit žádný hříšník, kterého ve křtu do svého těla přivtěluji. Když mluvíš o Církvi svaté, mluv s takovou vážností a úctou, jako o mluvíš o vlastní Matce!
Jak mluvíš o mé i tvé Církvi? Co děláš, když někde někdo zesměšňuje naši Církev? Mlčíš anebo se dokonce dáš smíchu, místo obrany naší panenské Maminky před odpůrci? A co když někdo připomíná tvé hříchy v Církvi a vztahuje to na celé mé tajemné tělo? Zeptáš se, koho má na mysli, když znevažuje Matku Církev? Snad moje tajemné tělo, které za tebe umírá na kříži a pro tvou věčnou spásu vstává z mrtvých? Snad naši společnou panenskou Máti? Snad celé zástupy mučedníků, svatých a světic? A toto především je skutečně hotová Církev. Co podnikáš pro obrácení hříšníků? Co děláš pro zlepšení pověsti mé Církve svaté? Přece i ty patříš do mé Církve! Také ty jsi od křtu přivtělen k mému tajemnému tělu!
I tebe zvu ke svatosti, třebaže podléháš hříchu. Odpovídáš za hříchy páchané ve jménu mém, i ve jménu Církve. Když tak jednou vstupuji do domu našeho Otce, rozkřikuje se na mě člověk posedlý nečistým duchem: Co je ti do nás Ježíši? Vím, že jsi Boží Svatý!" Zarážím ho. Lživý duch světa chce o mně svědčit, ale já mu to nedovolím.
Víš, proč nedovolím, aby o mně svědčil jako o svatém? Nepotřebuji svědectví od někoho, kdo nežije podle mých přikázání a svým životem svědčí o vládě ducha světa. Takové svědectví by nebylo upřímné ani věrohodné. Lživý duch světa, který způsobuje všechno zlé, a vlastně kvůli tomu se vtěluji, abych tě zachránil, nesvědčí o mně upřímně, nýbrž falešně. Jemu nedovolím svědčit o mně. Světák si rád hraje na reformátora mé církve, na znalce a kritika církevních poměrů či na sbližovatele tebe bratře a tebe sestro s jinými křesťany, a všechno to dělá ve jménu našeho věčného Otce, a ve jménu mém, ve jménu mé církve, ale přitom mně nevěří. PROTO je také po věroučné a naukové stránce dát se v úsilí o jednotu křesťanů vést Matkou Boží.
Maria, Matko Boží, přiveď nás všechny ke svému Synu Božímu do jedné Církve svaté, aby byl jeden ovčinec s jedním pastýřem. Veď nás, abychom o Synu Božím svědčili přesvědčeně a přesvědčivě.
29.volání
Nazýváš mě Matkou božské milosti. A právem, protože si mě náš Otec od věčnosti volí k naplnění veškerým vyšším nadáním. A já mu děkuji svým chvalozpěvem "Velebí má duše Pána". Činí mi veliké věci, neboť je mocný. Také tobě přináší můj Syn a Spasitel vyšší nadání.
Jsem naplněna milostí a věčných zásluh svého Syna, tvého Bratra a našeho Spasitele. Je dárcem milosti a já ho rodím. Dávám svůj život tomu, který mě zahrnuje plností všeho vyššího nadání. Jsem Matkou svého Dobrodince, který mě obdarovává.
Nemusíš mi nic závidět. Přísluší mi jako Matce Boží. Spasitel ve své dobrotě nezapomíná ani na tebe. Posílá ti tolik vyššího nadání, kolik ho potřebuješ k dokonalosti. Jen to opatruj a dbej na to, ať to neztratíš! Máš je, těšíš se z lásky mého Syna a Tvého Bratra a našeho věčného Otce. Miluje tě a zajišťuje ti příbytek věčné blaženosti. Toto vyšší nadání se však dá ztratit odklonem od mého Syna, třebas i jednorázovým, ale zatvrzelým. Proto měj tento hřích v ošklivosti. Přijmi raději tělesnou smrt, než věčnou smrt ve těžkém hříchu. Zkus jako já, tvoje Sestra a panenská Máti nezklamat našeho věčného Otce! Říkáš si, že je to vyloučené vzhledem ke tvé slabosti a křehkosti. Hlavně se odhodlej k prvnímu kroku! S každým dalším krokem ti pomůže tvůj Bratr a můj Syn Ježíš. Samozřejmě že každá pomoc našeho Spasitele ti přichází mým prostřednictvím. Jako jeho i tvá panenská Máti přijímám ze Synových zásluh pro tebe.
Zprostředkuji ti to, že tvůj Spasitel stojí před tebou v podobě, dostupné všem tvým smyslům. Dávám mu své tělo, které za tebe obětuje na kříži. Svou smrtí a jejím překonáním ti přináší nejen obnovu tvé porušené přirozenosti, nýbrž ještě vyšší život.
Spolupráce se Synem mě povznáší z nenápadného nazaretského děvčátka k oné velikosti a činí mě Matkou každého vyššího nadání. A co ty? Je ve tvém životě služba mému Synu a jeho tajemnému tělu prvořadou událostí?
Zdravíš mě jako Matku božské milosti, protože v mně toto vyšší nadání navěky trvá. Můžeš nabývat víc a více tohoto nadání. Tak je tomu i u mě. Já tě však v tom směru překonávám, takže o mně platí slova Písma svatého: "Mnohé dcery shromáždily bohatství, tys převýšila všechny" (Přísl 31). Zvuk se šíří rychle, světlo rychleji. Příčinou pomalejšího pohybu zvuku je odpor hmoty. Ačkoli jsi plný horlivosti, přesto tě následkem dědičnému hříchu brzdí žádostivost po zlém. Já jsem uchráněna od dědičného hříchu, takže mě nebrzdí zlá žádostivost vůbec nebrzdí. K tomu se váže i to, že nemám v srdci ani záblesk nezřízené lásky k sobě ani k Josefovi, ani k světu. Všechnu lásku věnuji svému věčnému Synu, který je tvým Bratrem. Tato láska mě vede, abych činila vše, co shledývám jemu milým. Vše, nač myslím, co cítím, po čem toužím a co chci, co říkám a konám, i to, co vytrpím rozhojňuje u mě vyšší nadání.
Stanu se tvým životním vzorem! Stanov si za nejdůležitější cíl rozmnožovat v sobě vyšší nadání! Nestarej se tolik o rozhojnění svých hmotných statků a peněz, a tak vystup z řady lidí světa! Pevně se rozhodni rozhojňovat své poklady duchovní, jež zůstávají navěky.
Jsem Matkou každého vyššího nadání, protože jsem počala a porodila svého Syna a tvého Bratra, ve kterém jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání, ba celá plnost jsoucna. Protože je toho vyššího nadání plná, proto k tomu mohu vést i tebe. Jsem plná vyššího nadání nejen pro sebe, ale především pro tebe. A mám toho tolik, že i když tě naplním, zbude mi ještě pro všechny ostatní.
Zavolej mi, svému Bratru a Spasiteli, naučím tě obracet se s důvěrou k naší panenské Matce, aby ti mohla vyprosit a poskytnout několik kapek z moře mého vyššího nadání, kterým ji navěky plním.
30.volání
Tvůj život je plný radosti ze života, bolesti z jeho nesnází a oslavy hrdinského vítězství nad bolestí.
Ponoř se do tajemství prvních pěti desátků mého růžence! Zachvátí tě radost. Jenže jaká radost! Nejčistší radost tvé duše ze Slova věčného Otce. Právě se vtěluje. Tajemství Vtělení je radostí nejen mne, tvé panenské Matky, nýbrž i tebe. Růžencem ti ukazuji, jakým darem je mé Nejsvětější Srdce, které devět měsíců nosím pod svým čistě lidským Srdcem. A já ti to Srdce svého Syna přináším k výměně za tvé srdce slabé a smutné.
Pozemský život ti dovede znechutit každou radost žlučí bolesti, hořkostí zármutku a smutkem osamělosti. Přináší však chvíle radosti. Důležité je, zda se tvé radosti podobají radostem, o jakých svědčí prvních pět růžencových tajemství. Přijmi své radosti jako pramenící ve mně, tvém Bratru a Vykupiteli! Přijmi své radosti ode mne, tvé panenské Matky, neboť jsem Příčinou každé tvé ryzí radosti!
Umíš se radovat z mnoha věcí. Kéž by každá tvá radost byla odleskem radosti ze mne, tvého Bratra a Vykupitele! Snaž se, aby každá tvá radost měla svůj poslední cíl ve chvále mne, tvého Vykupitele a naší panenské Máti! Uvidíš, jak rozhojním tvou radost! Čím méně jsi obdařen radostí, tím více tě spoutává smutek, bolest a osamocenost. Utrpení na tebe doléhá jako následek hříchu.
Odkud je bolest? Kde se bere na světě? Já stvořuji jen dobré věci. Do hříchu tvých prarodičů neexistuje žádná bolest, ani opuštěnost, ani smutek, ani žádné jiné utrpení. To hřích ti působí utrpení. Bolest, strach, smutek ovládají tvé srdce, pokud hřešíš, takže se skrýváš před pohledem našeho věčného Otce. Jenže náš Otec si nepřeje tvou zkázu, nýbrž záchranu. Proto mě sem posílá kvůli tvé obnově a zušlechtění.
Mírním tvé utrpení. Beru je na sebe. Chci tvé věčné utrpení učinit pomíjivým. Přicházím za tebou, beru na sebe tvé tělo a trpím s tebou. Procházím nejhlubším mořem bolesti, jaké si dovedeš představit, aby se ti moje bolest stala mostem k věčnému Otci. Celý můj život od chvíle narození až do posledního vydechnutí na kříži je samá bolest a smutek. Tajemství bolestného růžence tě uvádějí do hlubin mého utrpení a mé vykupitelské smrti. Na kříži jsi smířen s naším věčným Otcem. Křížem překlenuji propast hříchu mostem své svrchované lásky. Ponoř se do tajemství Boží lásky, jasně vynikající v mém vykupitelském díle! Naplním tě vděčností, a budeš chválit mne, svého Bratra a Vykupitele, jako i naši společnou panenskou Máti, která se mnou sdílí každou mou bolest. Hned uvidíš, jak nicotné je vše, co můžeš dát za tuto lásku. Moje svrchovaná láska září z kříže a ohřívá přes tvé srdce celý kosmos.
Rozjímej o bolestných tajemstvích růžence! Odhalím ti, jak je tvá bolest spojena s mou bolestí. Od narození až k hrobu je tvůj život doprovázen utrpením. Nauč se využívat i této stránky svého života! Bolest je nejrychlejším koněm, unášejícím tě k podobnosti se mnou. Nic tě tak nepřipodobňuje ke mně, jako utrpení. Nic tě tolik neoprošťuje od pozemských záležitostí, jako bolest, smutek a osamocení. Nic tě neosvobozuje od tebe samotného tak rychle a dokonale, jako zkoušky, které na tebe dopouštím. Chceš se povznést ke mně? Zbav přilnutí k pozemským věcem! Odpoutej se od sebe! Odhoď sebelásku! Ukáži ti, jak jsi se mnou přibit na kříži. Povznesu tě nad všechno pozemské, abys spočinul v náruči našeho věčného Otce.
Tomu všemu tě učím od sebe trpícího na kříži a od naší panenské Máti, trpící ve všem se mnou. V každém utrpení pohleď na mě! Jsem tvůj trpící Bratr a Vykupitel. Jsem tvá trpící Sestra a panenská Máti, Královna mučedníků!
Hned tě zaplavím hrdinskou odvahou. Spoj své utrpení s mým! Hned získáš cenu téměř nekonečnou. Spolupracuj svým utrpením se mnou! Staneš se pokračovatelem mého vykupitelského díla.
Zkus trpět spolu se mnou podle tajemství bolestného růžence! Vykročíš královskou cestou, kterou jdu já, Král králů. Pod bezpečnou ochranou naší panenské Máti dojdeš tam, kam odcházím ke slávě.
Pokus se hrdinsky unést nutné utrpení! Oslavím tě. Moje sláva je u našeho věčného Otce. Už netrpím. Ani naše slavná Matka už netrpí. Je tam, kde jsem já. Pohlédni do tváře věčnosti! Naplním tvou duši nezdolnou nadějí. Od tvého zrození z vody a Ducha tě navěky uchovávám jako jedinečný a neopakovatelný článek svého tajemného těla. Jeho hlavou jsem já, tvůj Bratr a Vykupitel. Právě ti připravuji jedinečné místo na své slavné hostině lásky. Pořádám je právě kvůli tobě. Nikdo jiný nemůže obsadit tvé místo. Zajímá tě, jaká je velikost tvého podílu na dědictví našeho společného Otce? Odpovídá tomu, co dovedeš trpět se mnou, tvým Bratrem a Vykupitelem. Nemáš dost sebedůvěry a jistoty o své účasti? Zavolej ke mně, své panenské Máti! Jsem tu a podávám ti ruku s růžencem.
31.volání
Vrcholí tvá růžencová pouť se mnou, Královnou svatého růžence. Dospíváš k mému Synu a našemu Spasiteli. Skláníš se v bezmezné úctě před jeho láskou přetékajícím Srdcem, které se dává kvůli tvým hříchům a pro naši spásu přibít na kříž a probodnout. Věř, že z jeho probodeného boku vychází krev a voda, takže můžeš povstat v tajemném Těle mého Syna. Když ti nabízí své Srdce k výměně za tvé křehké srdce, přistup jako nehodný příjemce, nedůvěřivý k takovému úžasnému daru.
Máš dost ochoty a trpělivosti naučit této dětsky průzračné důvěře jako naše panenská Matka se svým přečistým Srdcem? Chápeš co znamená uctívat její průzračně čisté Srdce?
Věř, že naše panenská Maminka nosí pod svým čistým srdcem lidským moje Nejsvětější Srdce zrovna tak, jako kterákoli matka nosí pod srdcem počaté dítě! Po devět měsíců je mé Nejsvětější Srdce docela závislé na čistém Srdci panenské Matky.
Spolehni se, její Srdce neochládá v lásce k tobě a nepřestává pro tebe bít ani po jejím povznesení z pozemského světa do mé slávy!
Jako při uctívání mého Nejsvětějšího Srdce máš na mysli celou mou osobnost, tak při uctívání Neposkvrněného Srdce naší Matky mysli na ni samu jako nejvznešenější osobu z lidí.
Když mluvíš o jejím Srdci, pamatuj na to, co ti to představuje: milosrdnou lásku naší panenské Matky k tobě.
Ve své všemohoucnosti ti nabízím všechno potřebné k dokonalému životu. Přeji si však, abys v tom závisel na naší panenské Matce, jako já na ní závisím po devět měsíců před porodem a pak dlouhá léta dětství a dospívání!
Zjevení naší panenské Matky ti přináší podnět a povzbuzení. Neochabuj a pracuj na svém duchovním růstu! Avšak má-li být tvoje dokonalost nezvratná, nemůže to být jen tvoje soukromá věc. Pracuj i na duchovním zdokonalení všech ostatních! I když máš v ruce můj růženec, nebude to procházka růžovým sadem. Co postihuje mne a naši panenskou Máti, to se nevyhne ani tobě. Na mé Nejsvětější Srdce i na Srdce naší panenské Máti se den co den snášejí urážky nejeno nepřátel, al i těch, kdo se ke mně ústy hlásí, ale v životě popírají celé evangelium. Ovšem není ještě nic ztraceno. Ale neváhej!
Jak se zachráníš? Naše panenská Máti ti nabízí růženec k pravidelné modlitbě, ale ne jen soukromě, nýbrž spolu s ní a ostatními. Prožívej celé tajemství spásy spolu s ní.
V radostném tajemství růžence ti dodávám důvody k naprosté důvěře ke všemu, co má přijít. Dodávám ti novou chuť do života. V bolestném tajemství ti ukazuji, že bolest patří k tvému životu, ale že má hluboký smysl. Odhaluji ti cestu k vítězství nad útrapami pozemské pouti. Ve slavném tajemství růžence ti nabízím zdroj věčné blaženosti a slávy.
+ + +
Ó, modrosti, všech barev Matko
z které se rodí denní svit!
Jak sladko je, až k slzám sladko,
z hloubi své studny tebe zřít,
azure v moři azurovém,
jenž andělům jsi tajemstvím,
kam nedosáhnu žádným slovem
a jen jak paprsek se chvím.
Paprsek z tebe vypůjčený,
modlitba tebou vdechnutá,
jen stoupám, stoupám k nohám Ženy.
A v polou cesty sžehnuta.
se v archandělském pozdravení
rozpadám v pouhé vzlyknutí.
Ó hvězdo mořská, hvězdo denní,
za jitřní oběť nesu ti
to zprahlé srdce, v němž jsem zrála,
z chudoby chudá, ty to víš,
ty, která, výhni neustálá,
po zprahlých srdcích hladovíš.
Dej, co jsem nedovedla říci,
nápověď kusá, mlhavá,
ať za mne poví stopa znící
ticha, jež po mně zůstává.
A duše, o něž v těžkém letu
snad zavadila křídlem má,
doveď k věčnému Nazaretu,
Popelko věčně neznámá,
v ten Dům, kde rodina si zpívá,
kde jásotem je každý vzdech.
Ó Panno mocná, milostivá,
Ó Matko má, ó Matko všech.
Václav Renč, Popelka nazaretská
+ + +