BŘEZEN 2003

 

Ročník IX., číslo 3                                                                        Březen 2003

Obsah: E. Dickinsonová, Jsem Nikdo!, Bratr,Proč nevěříš v Boha, Michelangelo, fra J., Telegraf radostné zvěsti, E. Dickinsonová, S.M., Apoštol rasové snášenlivos­ti, E. Dickinsonová, B., Přesýpací hodiny života, E. Dickinsonová Otec T., Loretánskémeditace, Michelangelo, J. G., Věnec růží Matky Boží, B., Božské doteky v kosmu, Brněnská akademie uch. života ct. P?trika Kužely OP, E. Dickinsonová, Zprávy________________

Jsem Nikdo! A kdo jste vy?

Jste též nikdo - jako já?

Pak je nás tedy pár.

Však pst! - sic vyštvou oba dva!

.

Jak hrozné, být osobnost!

Jak sprosté, zas a zas )

volat své jméno s hlasy žab

 na zbožňující hráz.

Emily Dickinsonová

PROČ NEVĚŘÍŠ V BOnA

Omezuje tě víra v rozletu?

Milý příteli!

Zdá se Ti, že Tě víra omezuje ve Tvém svobodném rozletu? Třeba máš nějaké vyšší nadání a toužíš po svobodném rozmachu. Proč ne?

Jistě znáš zásadu, že milost čili vyšší nadání zdokonaluje přirozenost.

Je moudrá. Ovšem rozumíš jí správně? A co jestli se někdy pomocí ní zaplétáš ve vlastních omylech ohledně duchovního života? Duchovní ži- . vot není nic nadoblačného. Navazuje na Tvou přirozenost, ale neomezuje ji. Bůh vtisku je řád do skladby Tvé přirozenosti. Máš vyšší nadání.

.Tím směřuješ k překročení mezí své přirozenosti. Míříš k vyššímu živo­tu. Ne, že bys měl přitom navazovat na nejrůznější své nedostatky, sla­bosti a hlavně hříchy. Jsou cizí Tvé přirozenosti, jak ji stvořuje Bůh.

Vymykají se stvořenému řádu. Proto je přemáhej!

Bezpochyby znáš jinou iásadu, že duchovní život mystický není jen záležitost výjimečných lidí, nýbrž všech. Jenže co řekneš na to, že k tomu zvu uprostřed ostatních lidí zvláště Tebe? Jako Tvůj Bratr a Spasitel zvu. Chci, abys uspěl a dosáhl svého vlastního určení!

Vzdáleně a obecně zvu k vyšším'u duchovnímu životu jako každého.

Uprostřed obecně pozvaného lidu však vyzývám zvláště Tebe. '

Uskutečni takovou dokonalost, jakou vyniká náš Otec nebeský! Pamatuj, že zvláštním vyšším povoláním k vyššímu duchovnímu životu nezvu všechny je'dnotlivě. Jde o zvláštní vyšší nadání. Uchovávám je pro Tebe. .Ostatně mQhu pozvat bližším povoláním později, po

onom vzdálenějším a obecném povolání.                              '

Při Tvém stvoření k své podobě Ti vkládám do přirozenosti tQuhu po mém dokonalém poznání. Dokonale poznávám sebe sama. A to je můj život, m.ůj vnitřní život. Z něho vychází llalší moje "Já". I v Tobě hoří tou­ha poznat mě., Tvá nesmrtelná duše směřuje ke mně jakO magnetická

střelka k svému pólu.                                            , '                '

Máš všech pětpohromadě? Můžeš mě, třebaže jsem neviditelný, poznat z účinků ve světě, z mých stop. Jenže Tvé duši to nestačí. Tvá duše poznává jako něco nesmírného, tajemného, nekonečně povzneseného

nad. Tebe. Proto se Tvé poznání nemůže spokojit s obdobným poznáním.

To vychází z přenášení Tvých poznatků na mne. Chceš poznat? Chceš si pojmově ozřejmit? Chceš proniknout k mně ostatními schopnost­mi? Chceš také doslova zakoušet? Chceš zajmout svou láskou? Správně chápeš, jak nedokonalé jsou Tvé lidské pojmy. Dobře poznáváš, že Tvé poznání nemůže dokonale vystihnout ani vyjádřit.

Jsem, který jsem. Vkládám do Tebe touhu po poznání mne jako příči- . ně jevů a procesů kolem Tebe i v Tobě. Zjevuji se Ti jako Láska. Nabízím se Ti k důvěrnému spojení. Povolávám k úqas~i na své podstatě a svém životě. Z toho Ti přirozeně vyrůstá jedinečný mystický vzmach.

Zdá se Ti, že je to tajemná věda svatých nebo zasvěcených? Buď stříz­livější! Poznáš, že jde o vyšší nadání, povznášející k účasti na božském životě. Působení vyššího nadání se nekříží s Tvými přirozenými životní­mi projevy. Naopak, navazuje na ně a zdokonaluje je.

Ber v úvahu své přirozené poznatky osobě! Sleduj ještě další okol­nosti/ Neomezíš však svůj duchovní život na psychologický proces? Nebyl '!ys první. Velmi bys bloudil, kdybys chtěl považovat svůj du­chovní život za plně vysvětlitelný psychologickými pojmy.

 

Neupadneš do jiné krajnosti? Snad si nebudeš myslet, že psycholo­gické bádání o Tvé přirozenosti nemá pro Tvůj duchovní život vůbec žádný význam? Divil by ses, kolik potíží duchovního života vyplývá z Tvé psychiky! Znalost psychiky Ti může pomoci na cestě k hlubšímu duchovnímu životu.

Právě toto porozumění se snaž umocnit a prakticky uplatnit! Jako kaž­dý člověk přirozeně prožíváš nějaké radosti a strasti. Ať jsi muž nebo

ž~na, mladý nebo starší, jsi kněz či řeholník nebo žiješ ve světě, po­

ďobáš se těm ostatním víc, než jsi ochoten si přiznat.

Proto psychologie může mnohému novému naučit. Stručně a jadrně naučí věcem, k jejichž poznání by ses jinak dopracovával dlouhou dobu. Možná, že by ses k takovým poznatkům nikdy snad ani nedostal. Cvič svou pohotovost k vnímavému sebepozorování, introspekci! Dej však pozor na svou vlastní zaslepenost, pýchu a sklon hodnotit.druhé podle sebe!

Neboj se psychologie! Dokonce je to pro Tebe někdy životní nutnost. Tvé úvahy o duchovním životě by mohly zůstat ve vzduchu. Duchovní

život je životem celé Tvé osoby. A ty směřuješ k sebepřekonání. Myslíš, že to dokážeš sám od sebe? Možná, že bys.,objevoval Ameriku. Zkus to s pomocí našeho společného Otce! Nejsem daleko. Jsem tu věčně. Jsem neviditelný, ale nejsem žádný vzorec. Jsem Ti osobně blízko jako Tvůj Bratr. Chceš růst v duchovním životě? Zaměř se na mě! Jsem Duch. Ber ohled na celou Tvou osobu! Ber to v úvahu při růstu své

osobnosti! Pak pod vlivem vyššího nadání dojdeš k plné dokonalosti a k osobnímu setkání se mnou.

Tvá cesta k Božímu dětství je cesta osvícené proměny Tvé přirozené skladby a jejích přirozených životních projevů. Vykroč k naprostému sjednocení roztříštěné skladby Tvé přirozenosti! Vykrqč k dokonalému sladění všech svých přirozených projevů!

Nový život, který přijímáš při křtu, je životem Tvého vnitřního vztahu k našemu věčnému Otci. Uskutečňuj svůj duchovní život, ale ne jako ně­jaké nadoblačné snění! Realizuj ho ve všech životních projevech jako hlubokou, živou jednotu v osobě podle podoby Osoby našeho věčného života! Zbožnost bez oběti z lásky by byl hotový zločin. Vyprošuj si a na­

jdi odvahu přinášet ve své zbožnosti oběti z lásky!             ~.

Tvůj

Říkám vám, kdo jste dali světu cele

svou duši se svým tělem a svým duchem:

váš stan je tedy v této rakvi ztmělé...

Michelangelo

 

TELEGRAF RADOSTNÉ ZVĚSTI

v modlitbě růžence blahoslavené Panny Marie se ti nabízí evangelium ve zkratce. Růženec posiluje tvou kontemplativní modlitbu, a to modlitbu chvá­ly i prosby. Má nedozírný význam a účinnost pro tvůj život a pro tvé svě­dectví o tom, co v tobě uprostřed ostatního lidstva dělá Boží Slovo. Odedávna udržují tuto pobožnost a rozšiřují bratři svatého Dominika. Snaž se promodlit a promeditovat růženec v nejstarší podobě především proto, abys pochopil jeho původní význam a skladbu. Z toho všeho vynikají pů­vodní znaky růžence, jeho skladebné části a jejich vzájemné vztahy.

Tím jasněji ti vynikne evangelní ráz růžence. Slovní vyjádření tajemství tvého vykoupení pochází z evangelia. Evangelium také inspiruje i duchovní postoj při přednesu růžence, kdy si připomínáš andělský pozdrav a Mariin souhlas. Při opakování andělského pozdravu se předkládá k rozjímání zá­kladní tajemství evangelia - Vtělení Slova - v rozhodujícím okamžiku, kdy an­děl přináší Marii poselství. Růženec je tedy evangelní modlitba.

V postupném rozvíjení růžencových tajemství se odráží plán, podle něhož Boží Slovo v milosrdném záměru vstupuje do tvého života, aby skrze tebe konalo dno spásy. Při rozjímání růžencových tajemství sleduješ hlavní udá­losti spásy v Kristu: od panenského početí Božího slova a tajemství Ježíšova dětství až k vrcholné velikonoční události, k blaženému utrpení a slavnému Zmrtvýchvstání a k užitku, kterého se ti z nich dostává v Církvi, zrozené v den Letnic, a Panně Marii, když je po pozemské pouti vzata s tělem a duší do nebeské vlasti. Rozdělení růžencových tajemství do tří částí nejenže za­chovává časovou posloupnost událostí, ale také ukazuje prvotní schéma hlásání víry. Podává Kristovo tajemství stejným způsobem, jak je chápe sva­tý Pavel v proslulém "hymnu" v listu Filipanům, kde píše o Kristově poníže­ní, smrti a povýšení (Flp 2,6-11).

Středem růžence jako evangelní modlitby je tajemství Vtělení Páně a tvé­ho vykoupení. Proto má růženec jasné kristologické zaměření. Jeho vlastnía význačný prvek - litanické opakování andělského pozdravu "Zdrávas Maria" - je současně nepřetržitou chválou Krista. Ke Kristu jako k vrcholné­mu cíli směřuje andělovo poselství i pozdravení matky Jana Křtitele "požeh­naný plod života tvého" (Lk 1,42). Opakování "Zdrávas Maria" je osnova, na níž se rozvijí rozjímání tajemství. Kristus, jehož jméno je obsaženo v každém Zdrávasu, je stejný, kterého ti postupně představují různá růžencová tajem­ství. Je to Syn Boží i Syn Panny Marie, a tvůj Bratr, zrozený v betlémské jes­kyni, obětovaný naší panenskou Matkou v chrámě, Dítě plné horlivosti pro věc svého nebeského Otce, Vykupitel lidstva, který prožívá agónii v getse­manské zahradě, bičovaný a korunovaný tmovou korunou, obtížený křížem a umírající na Kalvárii, zmrtvýchvstalý a vstupující do slávy Otcovy, abyod­tud seslal dary Ducha Svatého. Podle dávného zvyku vkládáš do každého andělského pozdravu po vyslovení jména Ježíš slova, obsahující tajemství, které se rozjímá, aby se ti rozjímání usnadnilo.

 

Růženec má kromě chvály a prosby i jinou podstatnou složku - rozjíma­vou. Bez ní zůstává jako tělo bez duše. Hrozí ti nebezpečí, že budeš jen me­chanicky opakovat slova, před čímž tě sám Ježíš varuje: Když se modlíte, nebuďte přitom mnohomluvní jako pohané. Oni si myslí, že budou vyslyše­ni, když toho mnoho namluví (Mt 6,7). Sama povaha růžence vyžaduje, aby tvá modlitba plynula klidně a v pomalém zamyšlení. Tak se ty, kdo se mod­líš, můžeš snáze ponořit do rozjímání tajemství Kristova života a učit svésrdce pohlížet se na ně podle pohledu čistého Srdce naší společné panen­ské Matky, která je Pánu ze všech lidí nejblíže. Tak se ti otevírá nevyčerpatelné bohatství těchto tajemství. (fra J.

 

Bláznivou radost nepoznal.

kdo nebyl hladový.

Hostina zdrženlivosti

degraduje chuť vín.

 

Na dosah, ne už uchopen,

vysněný ryzí cíl –

ne blíže, aby pravý stav

tě pouta nezprostil.

Emily Dickinsonová

APOŠTOL RASOVÉ SNÁŠENLIVOSTI ­

                  SV. MARTIN OE POKKES

Můj odpočinek

Už dlouhá léta prožívám v dominikánském klášteře. V Umě mě zná už kdekdo. Jsem zakladatelem domu pro sirotky a pro bezdomovce. Tam mo­hou bydlet a něčemu se učit. Daří se mi také zřídit peněžní fond pro chudédívky, aby měly své věno a mohly se dobře vdát. Pomáhám mladým lidem, kteří se chtějí stát kněžími, řeholníky či řeholnicemi. Urovnávám spory, sy­tím hladové, léčím tisíce nemocných lidí. Většinou léčím chudáky. Teď jsem však zván také do domů bohatých. Léčím dona Figueora, právního zástup­ce z Umy. Pomáhám díky Bohu obnovit zdraví arcibiskupa dona Feliciána de Vega z Mexika, který při návštěvě Umy onemocněl.

Jednoho dne mě hledá Otec Cyprián de Medina po v celém konventu a také v kuchyni. Je to synovec mexického arcibiskupa. RozčOeně spěchá za mnou, aby mi přinesl radostnou zprávu.

 

"Bratře Martine, mám pro tebe velké překvapení. Máš odjet s mým strý­cem Otcem arcibiskupem do Mexika!"

Usmívám se na něj. Dobře si pamatuji, jak před léty, když byl tento kněz ještě mladý, býval jako novic tak nemotorný, že se mu lidé smáli kvůli jeho neobratnosti. Nyní je slavným učencem k poctě řádu a mužem vytříbených

            způsobů. Chvilku se zdržuji, abych dokončil rozdělanou práci.

"Povídáš do Mexika, Otče Cypriáne? Proč bych tam jezdil?"

Otec se usmívá. "Není čas na žerty. Dobře víš, stejně jako já, že můj strýc

si tě přeje mít u sebe. Chce, abys s ním bydlel. Vždycky říkává: Martin je můj poklad. Pamatuj, že jsi mu nedávno zachránil život. Teď nemá žádné jiné přání, jen 1;I.by tě neztratil z dohledu."

Povzdychnu si: "Na tom nesejde, co dělám. Mnohým lidem se často zdá­lo a věřili, že se tisíce lidí uzdravily mým přičiněním, ale - vždyť to nejsou vždycky mé ruce. Ty jsou zaměstnány prací pro Boha, a Pán odpovídá na upřímnou modlitbu. Jeho Excelence Otec arcibiskup, by se byl jistě uzdravil i bez mé pomoci, drahý Otče. Proč mě vždycky takhle zkoušíš? Chceš,

            abych byl pyšný?"

Kněz zalomí nemohoucně rukama.

"Jak jsi neúprosný, bratře Martine!" Vzdychá Cyprián. "Nezapomeň, co všech­

no jsi pro mě udělal? Jakjsem býval v konventu středem posměchu. Býval jsem

            tak nevzhledný, malý, tlustý a neobratný, ale ty ses mě pokaždé zastal."

"Bratře Cypriáne, tys měl vždycky dobré srdce."

"Jak jsem býval v učení hloupý! Nikdy bych nebyl schopen dostudovat." "Bůh nás vždycky miluje."

"Jak ses za mne modlil, když jsem byl jako novic nemocný! A pak jsi jed­

nou zaznamenal, že jsem vyrostlo dvanáct palců, abych se stal lepším stu­dentem a změnil svůj vzhled. Ach, drahý bratře Martine! Kde bych byl dnes­ka bez tebe?"

"Zde, v klášteře svatého Dominika." Říkám mu s úsměvem a pohladím ru­kou smeták. Ale zároveň, jak tu tak stojím a usmívám se na Otce Cypriána, mi dobře známá bolest proniká celým tělem jako blesk. Později bývá tato bolest častější. Je snad ta bolest příčinou, že se na Otce Cypriána tak útrp­ně usmívám, nebo snad tu zprávu, že mě arcibiskup chce odvést do Mexika, očekávám?

    "Začínám v srdci cítit, že si mě Bůh brzy povolá, abych se vydal na jinou

a závažnější cestu. Je to nebe, a ne Mexiko. Tam je můj domov."

    Otec Cyprián poznává, že se mnou není něco v pořádku. Hned ho napa­

dají různé otázky, když slyší, co říkám.

    "Jsi nemocen?" Zajíkne se úZkpstlivě. "Bratře Martine, proč nic neřekneš?

Proč si nejdeš lehnout místo prác~tady v kuchyni?"

    Svírám v rukou smeták. Vím, že tJolest za chvíli pomine.

 

   "Už je mi dobře - On si to zařídí sám. - To je samozřejmé u starého člo­

            věka, že pocítí slabost."

   Kněz se mi úzkostlivě dívá do očí.

   "Šedesát let, to není žádné stáří!" Povídá, načež zanaříká: "Ty jsi nemoc­

ný! Bratře Martine, proč mi to neřekneš? Bylo by to hrozné, kdyby se ti něco

            přihodilo! Půjdeš si lehnout, řeknu to převorovi. Tak to bude v pořádku."

   Usmívám se. "Tak dobrá - ale jen dokončím tuto práci."

   Za několik dní jsou kněží i bratři v klášteře překvapeni, když mě vidí v no­

vém hábitu. Nikdo z nich nic takového nepamatuje. Dosud vždycky nosím nějaký starý, záplatovaný hábit.

   "Co to na něj přišlo?" Ptají se jeden druhého. Jeden kněz, Jan de

Barboran, mi žertem povídá, když jdu kolem něho v novém hábitu. "Copak to, bratře? Snad se nestáváš marnivým v oblékání?"

Vrtím hlavou:

"Kde pak, Otče. Chci mít nový hábit na svůj pohřeb."

Otec se zarazí.

"Pohřeb? - Proč, Martine? - Co to má znamenat?"

"To znamená, Otče, že se připravuji na smrt. Asi za čtyři dny."

Všichni v klášteře jsou zmateni touto mou zprávou. Každý ví, že často

přesně předjímám budoucí události. A nyní oznamuji svou smrt. Nepokládám už za užitečné volat ranhojiče, když můj čas přichází. Končím

            pozemskou pouť a chystám se na nový život v nebi.

"To nemůže být pravda!" Vzlyká Otec Cyprián.

"To nesmíme dopustit!" Vykřikne arcibiskup z Mexika, sotva k němu ta

zpráva dojde.

"Nadměrná péče ho nezachrání", praví místokrál.

Nemohu si pomoci, abych se tomu neusmíval.

Jedné noci klidně vstupuji do své cely. Mám na sobě svůj nový hábit.

Lehám si do postele. "Blíží se můj čas. Brzy pro mne začne nový život."

Sotva zprávy o mé blížící se smrti proniknou do města, lidé z Umy přichá­zejí ve velkém množství do kláštera svatého Dominika. Indiáni, Španělé, Černoši, muži i ženy. Najednou si na mně vzpomínají. Každý z nich má stej­nou myšlenku - ještě jednou mě uvidět. Tolik z nich si pamatuje na mou dob­rotu a štědrost. Sám místokrál přijíždí ve svém honosném kočáře. Chce se mnou promluvit a požádat mě o modlitbu.

"Zastavím se jenom na chvni", říká don Luis převorovi. "Nechci unavovat svého dobrého přítele. Je to pravda, co lidé říkají? Že Martin je nemocen a že se blíží jeho smrt?"

Převor potřásá hlavou. "Bratr Martin má už jen několik hodin života, vaše Excelence, pojďte, zavedu vás k němu - "

 

Tito dva muži, jeden v černém a bném šatě dominikánského řádu, druhý v honosném oděvu královského hodnostáře, kráčejí zvolna chodbou do mé cely. Cestou je zastaví mladý novic. Ruce se mu chvějí a tváře má bledé stra­chem.

   "Otče převore, bratr Martin si nyní nepřeje žádnou návštěvu. On - on říká,

            že vám to mám vyřídit."

   Převor se podívá překvapeně.

   "Ale je zde jeho Excelence, můj synu. Řekni bratru Martinovi, ať je připra­

ven, že ho chce vidět don Luis!"

   Mladý novic se poslušně uklání, ale místokrál, představitel španělského

            krále v Peru, klade laskavě ruku na mladíkovo rameno a říká:

   "Třesete se jako list."

   "Vaše Excelence, nechápu, že náš Martin je tak - tak svatý. Právě nyní mu

to říkám a on tam hovoří - jako by byli v jeho pokoji lidé - tak rozmlouvá se

            svatým Otcem Dominikem a s přesvatou Matkou, Pannou Marií.

Panna Maria je s ním a pomáhá mu, aby se nebál smrti. Je to jako zázrak!" Převor chce jít dál, ale don Luis ho zadrží..

"Dovolte, počkáme, dokud pro nás dobrý bratr nepošle." Říká skromně.

"Nyní je v lepší společnosti, než je naše."

   Za nějakou dobou vychází spěšně jiný bratr na chodbu, kde čekají převor,

místokrál a mladý novic. Také on se chvěje dojetím.

   "Bratr Martin je už připraven." Říká. Skupinka v čele s převorem se zase

vydává na cestu k mé cele.

Ve své celičce spočívám pokojně na svém lůžku, já, Martin de Porres, černošský laický bratr. V rukou plné mozolů držím kříž. Třebaže je tu šero, přesto svýma tmavýma očima jasně vidím. Stojí tu Don Luis ve svých honosných šatech. Přes své vysoké postavení padá na kolena u mého lůžka.

   "Bratře Martine, nezapomeň na mne až přijdeš do nebe! Stále za mne

            pros, abych dobře plnil své povinnosti!"

   Lehce přikyvuji. Bolest postupuje a stává se horší a horší.

   Stěží už rozeznávám tváře místokrále neb@ převora. Mohu zato pohlížet

do jiných tváří, krásných a zářících - zdá se mi, že se na mě usmívají a po­vzbuzují mě, aby se nebál. Je tu přesvatá Panna Maria, vztahující ke mě svéruce, je tu můj patron svatý Martin, pak svatý Otec Dominik, jeho bratr a pří­

tel svatý Vincenc Ferrerský.                                   .

   "Nikdy na vás nezapomenu, vaše Excelence", šeptám. "V nebi budu pro­

sit Boha, aby vám žehnal a všem ostatním přátelům."

Pomalu mijejí hodiny. Stmívá se. V královském města Uma postupně po­hasínají svíce, jak v bohatých palácích, tak v chudých chatrčích. Neklidně se zachvěji. Cítím se velmi vyčerpán. Celý den se mě ďábel snaží strašit, abych

 

se bál smrti. Stále však doufám v Boží milosrdenství. Konventní ranhojič při­pravuje v rohu cely své léky. Letmý úsměv mi přebíhá v tváři.

   "Neobtěžujte se, prosím", šeptám. "To je konec. Už mě tu nic nemůže za­

držet."

Převor se nahýbá nad lůžko. Je trochu rozladěn, že jsem odpoledne nepřijal ihned místokrále. Nyní však poznává pravý důvod a nevychází z údivu.

   "Zavolám bratry, Martine", říká laskavě. "Chceme se zde společně s tebou

modlit." .

Vzhlédnu a dívám se mu do tváře. Zdá se mi, že je to předevčírem - při­cházím jako patnáctiletý chlapec Martin do konventu sloužit kněžím a bra­třím. Nyní je moje dílo ukončeno. Jak krátký je život, i ten nejdelší na světě, ve službě Bohu, abychom si zasloužili odměnu být s Bohem navždy.

"Zbývá už jen chvilka." Šeptám. "Ano, svolejte ostatní Otce a bratry."

   Je půl osmé. Velký zvon na věži začíná pomalu vyzvánět hlubokými, slav­

nostními údery. Udává čas blížící se smrti. Tisknu svůj kříž vlhkými prsty. Kolem blikají voskové svíce, v mých uších zní zvuky mnoha hlasů, šelest rů­ženců a rychlé kroky přicházejících přátel a bratří svaté dominikánské rodi­ny. Chtějí se mnou být"v těchto okamžicích, v mé poslední hodině.

Klidně zavírám oči. Nyní v mých uších zní dobře známá slova: "Bůh z Boha, Světlo ze Světla... On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe... Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem - "

Ještě poslední blažený pohled na kříž a mé černé ruce uvolňují stisknutí kříže. Dny mého zápasu jsou skončeny. Sestra M.

Je radost s dávkou hrůzy,

dar sladké přírody,

jíž straním se jak zoufalství

či hříšné záliby.

Proč ptáci v létě zrána

při denním rozbřesku

mi mají bodat duši

dýkami popěvků,

je částí oněch úvah,

o nichž se rozhodne,

až v okamžiku smrti

druh tělo odvrhne.

Emily Oickinsonová

 

PŘESÝPACÍ UODINY ŽIVOTA

Opora rozjímavého života

Jsi nadějný student a napadá tě otázka: Co kdybych se stal knězem? Ale nějaký přechytralý pantáta ti to pohotově rozmlouvá: "Co bys tam dělal? To se pak budeš poř~d jenom modlit, ale svět přece potřebuje přiložit ruku k dnu, aby se změnil k lepšímu." Jakoby život kněze byl jen životem modlit­by a rozjímání, kdežto život Božího dítěte ve světě jen samá činnost.

Současná úroveň tvého vývoje uprostřed vykoupeného Božího lidu už prakticky neuznává ,takové štěpení a tříštění Církve na život osob zasvěce­ných Bohu předev~ím v modlitbě, a na život osob se srdcem rozděleným mezi Boží tvory na strar;lě jedné a mezi Boha na straně druhé, kteří by se oddávali výhradně činnosti ve světě, pomoci bližním a budování lepšího světa.

Knězem je nejen ten, kdo k tomu je povolán jako ke zvláštní služpě, nýbrž každý pokřtěný je knězem jako takovým!

Ze !?amotnéi, povahy všeobecného kněžství, uděleného křtem svatým, vy­plývá pro tebe, zdánlivě se ztrácejícího v ostatním lidstvu, zásadní požada­vek: Pěstuj v nějaké míře rozjímavý život! Ať jsi kněz či řeholník, ať patříšk rodině duchovní nebo manželské, soustavně pěstuj vnitřní duchovní spo­jení s Bohem!

A ty se ptáš: Když se má každý soustavně modlit, jaký smysl má potom nějaký zvláštní kněžský či řeholní stav?

V manželství se odevzdává manžel manželce a ona zase jemu, aby se oba odevzdali cíli manželství, totiž především vzájemnému doplnění a štěs­tí, a dále pokračování rodiny v dětech, aby tím vším spolupracovali se Stvořitelem a oslavovali ho. Tak jde manželská láska cestou vzájemné služ­by muže a ženy a jejich šťastného naplnění k službě Bohu. Je tu ještě dru­há možná cesta, a to cesta služby především Bohu v bližních nebo v úpl­

ném odevzdání se cnům dokonalosti v Boží lásce, totiž ve slavné řeholníprofesi. Samo manželství směřuje nejen k svému všeobecnému povznese­ní, ale i k tomu, aby se někdo obětoval službě jejího zvláštního povznesení. Proto manželská rodina vyžaduje rodinu duchovní a duchovní rodina zase manželskou.

Jsi knězem? Veď svěřené bližní k poznání pravdy a k uspořádání života

v duchu této pravdy! K tomu, aby tvé vedení ostatních bylo přesvědčivé, str­hující a účinné, nepotřebuješ žádné příručky. Bohatě vystačíš s tím, když to, k čemu vedeš jiné, budeš sám přesvědčeně prožívat. Uskutečňuj to přede­vším sám ve svém životě! Průměrný člověk není strhován ani tak samotnou pravdou, jejím světlem. jako spíše krásou prožívání pravdy. Středověká Církev je působivá, účinná a strhující právě proto, že je hlavní podporova­telkou krásného života Božího lidu a krásného posvátného umění. Postupně

 

však toto úsilí ochabuje. Namísto krásných gotických madon a piet, sebra­ných z kostelů a klášterů do galerií, se prosazují unylé barvotiskové obráz­kya kýčové sochy svatých. Nemohou nikoho strhnout, protože nemají čím strhnout. Nejsou ani krásné ani pravdivé.

Pro svůj krásný a strhující život Božího dítěte si uprostřed rozptylujících po­vinností udělej to násilí a vyhraď si čas pro rozjímavý život! Potom lépe pro­nikneš pravdu a zakusíš důsledky pravdy. Z vlastní zkušenosti poznáš, jak máš pěstovat ctnosti. Pak budeš lépe plnit i svůj činný život Božího dítěte ve světě. Teprve potom budeš dokonale chválit Boha. Jako kněz budeš teprve pak plněji zakbušet všeobecné kněžství svého křtu.

Modli se růženec! Je to účinná opora tvého rozjímání, ať už sloužíš Bohu celým srdcem nebo srdcem v manželské rodině rozděleným. Každodenně prožívaná modlitba růžence staví tvou duši do ohniska Boží pravdy. Vede 'tě přímo do života s ústředními tajemstvími víry o vtělení;' utrpení a vítězství Páně. Tím však jsi také v ohnisku kněžského života. Hlásáš toto trojí tajem­stvía rozdáváš jeho milOsti. Tak ti růženec usnadňuje ponořit se do rozjí­mavé stránky života. Kdybys při vyčerpáv~jící vnější práci na zlepšení spo­lečnosti a světa vyžadova.l ještě namáhavé napínání ducha k dosažení roz­jímání, tvá duše by byla rychle unavena. Zklamaně by opustila tyto výšiny a uvázla by na prostřední zbožnosti.

Pěstuj modlitbu růžence! Pomůže ti snadno se povznést k rozjímavé stránce života Božího dítěte. Jak to? Podává ti jeho obsah snadným způso­

bem a přesně vymezenými tajemstvími. Co říká Božský Spasitel, to platío růženci: Kdo vidí mě, vidí lež mého Otce. A svatá Panna dodává: Kdo vidímne, vidí také mého Syna. Věř, že život na zemi je přípravou na takovénebe, jako je tvůj vnitřní život na zemi. Hledej v růženci oporu rozjímavéstránky prožívání svého všeobecného kněžství! Tak postihneš a zachráníš

nejkrásnější nejplodnější smysl svého života.                                         B

Hraješ si s hlínou.

než stačíš na perlu.

Pak skončíš s hlínou

a zhrdáš hloupou hrou.

Tvary však bylý stejné

a rukám jsou blízké

taktiky s drahokamy

dík praxi s pískem.

Emily Dickinsonová

 

BOŽSKÉ DOTBKY V KOSmJ

Vesmírná Odyssei a

Jan Pavel I!. uvažuje v knize "Znamení odporu" o cestách popírání Boha. Uvádí, že "otec lži se nepředstaví člověku jako popírač Boží existence. Neupírá Bohu existenci a všemohoucnost, které jsou vyjádřeny ve stvořeni. Míří přímo proti Bohu smlouvy."

Bezvýhradné popření Boha je nemožné, protože je přmš zřejmá jeho exi­stence ve stvořeném světě, v člověku... a dokonce i v samotném satanovi. Apoštol píše, že "i zlí duchové v něho věří a třesou se" (Jk2, 19).

V dějinách tvého pokoušení odpůrcem se odvěkému válečnému štváči ne­podaří vyhrát "na celé čáře". Ukazuje se, že není schopen ti "naočkovat" úpl­nou vzpouru, jakou má sám v sobě. Daří se mu na tebe dorážet a zahrno­vat tě příslibem štěstí, jen když se obrátíš k světu a postupně se uchýlíšopačným směrem od určení, k němuž jsi povolán.

Zapomenutím na Boha se sám stáváš nejasným a neurčitým. Stáváš se rozmazaným a zatemněným obrazem Božím. Třebaže se hříchem ztrácí jas­ný Boží obraz, v jakém jsi původně stvořen, přesto nezaniká tvé zaměřeník Boží podobě. Potom bloudíš a hledáš svůj ztracený Božího obraz ve svě­tě. Jen tápavě hledáš lidskou moudrost ve filozofii.

Zdá se, že Odysseus po dobytí Tróje docela ztrácí smysl života. Třebaže v rodné vlasti na něho čeká milující náruč věrné manželky Penelope a syn Telémachos, vydává se na dlouhé putování oceánem světa. Jako se mar­notratný syn odvrací od svého domova a vydává se hledat Boží tvář v dale­kých končinách světa. Slepý Tereisias mu věští, že jednou po tomto svět­ském putování stejně spočine, jenže neříká, zda nebude pozdě.

"Pozdě" - strašné slovo. Dobře víš, že nikdy není pozdě, dokud je duše v těle. Náš Pán tě na to upozorňuje v podobenství o marnotratném synu. Nikde nenajdeš tak krásné vylíčení tvé touhy po štěstí, ale také tvého zkla­mání a lítosti jako v tomto podobenství! Vybíráš dědický podíl, a vyrážíš do oceánu kosmu na zkušenou, protože tě nic nepoutá k domovu. Dokud máš dost prostředků, máš dost přátel a přítelkyň. Když promrháš svůj majetek, jsi v koncích. Hladem donucen stáváš se pasákem vepřů a závidíš zvířatům plné koryto, zatímco ty strádáš hladem. Po nějaké době se v tobě ozve tou­ha po domově. Zápasíš s falešným studem, s lidskými ohledy. Nakonec se rozhodneš pokořit před otcem i před známými. Řekneš si: "Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě a nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Ale učiň mne aspoň jedním ze svých slu­žebníků!"

V tom podobenství je zachycen celý tvůj život. Zrozením z vody a Ducha se stáváš dítětem nebeského Otce. Dává ti hojnost vyššího nadání a přiká­zání, aby tě uchránil před zkázou. Také ty máš po krk otcovských přikázání

 

a rad, odvracíš se od něho a přestupuješ jeho zákony. Následuješ volání dá­lek a kosmických sfér, a co ti svět dává? Pohrdáš dary našeho věčného Otce. Dali ses nalákat na požitky a radosti světa. Tvá duše přitom žízní a hladoví. Vyšší nadání tě však zachraňuje a vlévá ti do srdce touhu po ná­vratu do náruče našeho věčného Otce. Nepropadáš zoufalství. Lituješ hří­chů. To je krok na pouti do věčného přístavu v nebeské vlasti.

Náš nebeský Otec tě z dálky vyhlíží. Sotva se uchýlíš od přímého kurzu domů, upadneš do náruče nějaké divukrásné Kirké. Sotva se obracíš zpát­ky, náš věčný Otec ti vychází vstříc. Dopouští na tebe zkoušky, abys poznal svou duchovní bídu a vrátil se k němu. Jak je ti dobře, když nepřeslechneš volání věčného Otce, a máš v sobě dost odvahy, aby sis řekl: "Vstanu a pů­jdu k svému Otci a přiznám svou vinu a poprosím o odpuštění."

K takovému rozhodnutí však dospěješ jedině ty, kdo se nebojíš z~dívat do svého nitra. Jedině ty, jemuž je milejší pokoj duše než spěch a shon světa. Co je ti platné, když znáš kdejaký letopočet a řady panovníků v dějinách světa? Co je ti platné, když znáš kdejaký chemický proces a umíš využívat teorii relativity? Co je ti platné, když ovládáš řetězovou reakci hmoty a do­kážeš cestovat prostorem i časem, když neznáš sám sebe. Co je ti platné, že víš o kdejakém hříchu účastníků plavby nebeské archy kosmickým časo­prostorem, když nedokážeš nastartovat a řídit řetězovou reakci lásky v mik­rokosmu svého srdce? Sebepoznání je základ veškerého poznání a výcho­vy. Při každodenním zpytování svědomí si polož otázky na tělo:

Jednám proti svému svědomí? A proč? Jak plním své povinnosti? Jak se chovám ke svým bližním a k ostatním Božím tvorům? Jak ovládám své ná­lady? - Upřímná odpověď na tyto otázky ti umožní vést opravdový duchovníživot a blížit se na nebeské pouti vesmírným časoprostorem do věčného pří­stavu.

Heslo starých Řeků: "Poznej sebe sama!" platí pro tebe dodnes. Jak jsi šťasten, když dovedeš poznat své nedostatky a když najdeš dost síly, aby ses pokusilo jejich nápravu! Kolikrát se však stydíš před ostatními změnit svůj život k lepšímu. Říkáš si: Co si o mně pomyslí? A zapomínáš, že mno­hem důležitější je, co si o tobě pomyslí Bůh.

"Vstanu a půjdu k svému Otci!' Slova marnotratného syna mají být i tvým heslem. Když se hříchem vzdaluješ našemu nebeskému Otci, pamatuj, že zabijíš nebo mrzačíš svou duši, že ztrácíš své dosavadní zásluhy u Boha, že nežiješ pod vlivem zdokonalujícího vyššího nadání, nýbrž jen bloudíš jako Odysseus, větry štvaný. Kéž se tehdy ve tvé duši ozvou rozhodná slova: "Vstanu a půjdu k svému Otci!"To rozhodnutí je počátek tvé upřímné a do­konalé lítosti. Lítost je podmínka odpuštění hříchů. Když uznáš, že nevděč­ně pohrdáš vyššími dary, a že už nejsi hoden, aby ti náš Otec dal nějaké dal­ší, je to znamení, že se dostáváš z okovů pýchy a míříš k svobodě Božích dětí.

 

Tak se máš vracet do Božího otcovského domu. Zpytuj svědomí a odhalíš své hříchy! Dej se otřást vlastní nevděčností a zlobou! Je-Ii tu hřích, nezaví­rej se strašnému zážitku krutou duchovní prázdnoty! Protrpěním takovéhrozné zkušenosti sbíráš sílu k rozhodnému návratu k Bohu.

Ve chvíli pochybnosti, zda ti Bůh odpustí hříchy, si vzpomeň na marnot­ratného syna! Kéž tě jeho příklad povzbudí natolik, že se vzchopíš a půjdešprosit za odpuštění Otce, který tě už toužebně vyhlíží a upřímně se těšíz tvého návratu. " V nebi je větší radost na jedním obráceným hříšníkem, nežnad devětadevadesáti spravedlivými. "

Pamatuj, že spáchat nějaký hřích není hřích, když toho ve zpovědi lituješ! Varuj se toho chtít spáchat hřích, za nic na světě, v čase ani ve věčnosti, ani smrtelného, ani lehkého, každého hříchu! Ty, kdo máš správný vztah k Bohu, měj stále před očima, že věrný a milující Bůh tě vyvádí z hříšného života do života božského. To je víc než stvořit celý vesmír. Otevři se tomu­to nejsilnějšímu podnětu, který tě může úplně vystěhovat do Boha! Užasneš, jak silnou a velkou láskou můžeš zahořet, když se dáš úplně vy­stěhovat ze sebe.

Jsi-Ii správně přesazen do Boží vůle, nechtěj, aby se hřích, do něhož pa­dáš, se nebyl stal! To zní úplně revolučně. Ale samozřejmě ne v tom ohle­du, aby tvůj hřích mířil proti Bohu, nýbrž proto, že tě hřích zavazuje k většílásce a že tě tím víc ponižuje a pokořuje. Nechtěj hřích jen proto, že by to bylo jednání proti Bohu! Spolehni se v tom na Boha, že na tebe dopouští tento hřích jen proto, aby ti z něho vzešlo to nejlepší! Upadneš-Ii do hříchu, děje se to k tvému většímu pokoření! Když ale úplně povstaneš z hříchu a docela se od něj odvrátíš, dělá věrný Bůh, jako bys nikdy nebyl do hříchu upadl a nechce ti za tvůj hřích ani na okamžik odplácet.

Bůh je Bohem přítomnosti. Jakého tě nalézá, takového tě bere a přijímá, ne jako toho, kdo jsi byl, ale jako toho, kdo jsi nyní. Všechny křivdy a urážky, kte­ré působíš Bohu svými hříchy, Bůh rád strpí i po mnoho let, jen když potom do­spíváš k velkému poznání jeho lásky. Bůh si přeje, aby tvá láska a vděčnost byla o to větší a tvá horlivost o to vřelejší, jak se po hříchu často stává.

Proto Bůh rád trpí škodu z hříchů, nejčastěji ze všeho od tebe, kterého si vyhlíží, aby tě ,podle své vůle dovedl k velkým věcem. Jen se podívej: Kdo je našemu Pánu milejší a bližší než apoštolové? A žádný z nich není ušet­řen pádu do hříchu. Všichni jsou hříšníci. Náš Pán tím míří k tomu, abys po­znal jeho velké milosrdenství a aby tě podnítil k velké a pravé pokoře a zbož­nosti. Projev lítost, a obnoví a rozmnoží se i láska!

Panna Maria, Útočiště hříšníků, je ochotna ti pomoci, abys našel odvahu k návratu do domu Božího, ke svému věčnému Otci a panenské Matce. Utíkej se k ní s prosbou o přímluvu u Boha! Zvykej si dělat každý večer in­venturu svého srdce, abys s vyšší pomocí neztratil přehled o stavu svéduše! A nejen to: denně se večer pomodli aspoň Zdrávas na tento úmysl,

 

abys nikdy nepochybovalo Božím milosrdenství, ale ani na ně opovážlivě nespoléhal při své nebeské plavbě do věčného otcovského přístavu!

Kéž Matka Boží zůstane tvou průvodkyní po celý život! Kéž u ní najdeš útočiště, kdykoli se hříchem odchýlíš od správného kursu naší nebeské plavby časoprostorem! Maria, Královno nadhvězdná veď naši nebeskou

archu k správnému cíli!                                                                          B.

Kdo mne to vleče mermomocí k tobě,

ó běda, běda, běda,

jakoby v poutech, i když mi je nedá?

Jestliže poutáš bez pout lidi k sobě,

jestli mě svíráš bez rukou či paží,

kdo ubrání mě před tvou krásnou tváří?

Michelangelo Buonaroti

VĚNEC KŮŽÍ MATKY BOŽÍ

I. - 2. Se kterým jsi Alžbětu navštívila

Toužíš po velké lásce? Toužíš po nekonečné lásce, která je věčně šťast­ná? Chceš ji prožít zde a nyní? Víš, co je tvá láska a co vyžaduje? Tvá lás- .

ka směřuje k nejlepšímu uplatnění. Tvá láska nemůže čekat. Přilož hlavu na koleje a poslechni si, odkud přijíždí tvůj vlak do stanice "Touha"! A pak hned přilož ruku k dnu, kde je jí nejvíce zapotřebí. Marii nechybí práce. Nosí dítě pod srdcem. Ale myslí na Alžbětu. Ta je ve větších nesnázích. Maria spěchá do hor. Spěchá tam, kde ji zvláště potřebují.

Láska oživuje víru, která by bez její vynalézavosti, pohotovosti, ochoty a obětavosti, byla mrtvá. Ten, kdo věří, neprosí neustále, aby jen Bůh zasá­hl a něco podnikl. Kdo věří, ten podnikne všechno, co dokáže svými silami, a k čemu mu Bůh dává snu.

Zkus opravdu živě věřit! Zdoláš každou horu. Tvou silou je láska. Alžběta a Maria - dva lidé se setkávají. Denně se setkáváš s tolika lidmi ale doopravdy se nesetkáš s nikým. Často se střetáš s druhými. Chodíš kolem nich. Sedáváš vedle nich, ale zřídka se setkáš s někým společně. Cítíš, že opravdová setkání jsou vzácná. Uprostřed tvé mnohomluvnosti panuje často zaryté mlčení. Naplnění tvého mlčení se uskuteční, když tam necháš zavlád­nout dobrého ducha. Připusť do svého mlčení Ducha Svatého! Stačí pozdrav či letmý pohled. A setkáš se s druhým ve vzájemnosti. Najdete se. Nalezneš pravé štěstí. Zažiješ opravdovou lásku. Jsi pohnut až docela dovnitř a přeté­káš radostí a pokojem. Smíš se nazývat blaženým a to také jsi.

 

Blažená, která uvěřila, přetéká láskou a radostně o tom zpívá Bohu chvá­lu. V její modlitbě neslyšíš žádné prosby. Jen velebí a vzdává díky. "Velebíduše Pána". To znamená: oslavuji Boží velikost! Nikdy nebudeš dost vznešeně smýšlet o Bohu. Bůh je vždy ještě lepší a větší.

Rozjímej o svém životě! Kolikrát ti "učinil veliké věci" v nesčetných malič­kostech. Jeho milosrdenství nikdy neustává. I kdyby tvé hříchy byly rudé jak šarlat - Bůh je milosrdný. Má Srdce a nabízí je zvláště tobě!

Maria ví o Boží blízkosti ve svém osobním životě. Poznává však Boha i jako Pána dějin. Možná se honosíš titulem, poctami, bohatstvím a mocí, ale nakonec splasknou jako bubliny. Z jejich velikosti nezbude nic.

Pro Marii je veliký pouze Bůh. Kde je ten tvůj Bůh? Stojí na straně malých, nepatrných, ponížených. Jsi mu blízký ve své chudobě, v nedostatku, ve své zapomenutosti a pronásledovaní. Tak ti patří jeho království. Maria završuje svou modlitbu prorockými slovy: Bůh se ujal svého služebníka, jak slíbil. Neopustí ani tebe. Je to věrný Bůh. "Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás. Neboj se! Jsem s tebou." Dám ti sílu. Pomohu ti. Hledáš smys­lem života? Zkus radostně svědčit o tomto Bohu, který tě vede.

Srdce, pod kterým Maria nosí svého i tvého Pána i při navštívení Alžběty, je nejštědřejší z lidských srdcí. Z celého srdce zpívá Maria chválu Bohu, nej­krásnější píseň, jaká kdy byla zazpívána o štědrosti Božského Srdce. Štěd­rostí překypující Srdce Páně přináší do Zachariášova domu vzácné dary. Darem Boží Moudrosti poznává Alžběta Syna Božího a jeho blaženou Matku. Darem božské moci snímá Božské Srdce, nesené pod čistým Srdcem naší panenské Matky kletbu hříchu z duše Jana, neseného pod srd­cem Alžběty. Darem Boží lásky se jásá srdce Janovo a plesá Srdce Mariino v radostném chvalozpěvu. V srdci Alžběty se rozhoří plamen první marián­ské modlitby: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Pros za mě, hříšníka, aby mé srdce nebylo lakomé! Kéž si sobecky nedrží pozlátko pozemského štěstí, aby neomezovalo místo pro dary nejštědřejší­ho Srdce! Kéž mé srdce pochopí, že požehnané mezi lidskými srdci je to přečisté Srdce, které se nejvíce uvolňuje pro nesmírné dary nekonečně

štědrého Srdce Ježíšova!                                                                       JG

Kdo chvátá v noci, ten se musí za dne

na chvíli zase k spánku uložit;

a proto doufám, že Pán, jenž mi vládne,

mi po těch strastech dovolí zas žít.

Zlo netrvá, kde i to dobro míjí,

může se však v to dobro proměnit...

Michelangelo Buonaroti

 

LORETÁNSKÉ MEDITACE

Panno dobrotivá. oroduj za nás

Co by ti prospěla moc svaté Panny, kdyby jí Maria neužila k tvým potře­bám a spáse světa? Dobrotivým nazýváš nikoli toho, kdo prokáže někomu dobrodiní jen příležitostně, občas a někomu, nýbrž vždy a každému. Taková je především Panna Maria, první z lidí, nejvíc dobrotivá po Bohu. Jak ne­smírná je Boží Dobrota, která se ti touží dávat a sdělovat. Každé dobro se ti snaží sdělovat, a čím větší dobro, tím více se ti sděluje. Svrchované Dobro Boží se ti však sděluje nejvíc, třebaže se ti nikdy nevnucuje. Proto Bůh tvo­ří, vykupuje a posvěcuje. Boží Dobrota je základem pro dary tobě určenéa udělované - rozdává se ti. Boží Dobrota je základem tvé dobroty. Mezi lid­mi je Boží dobrota především dobroty Matky Boží.

Můžeš dát něco Bohu? Můžeš, totiž to, co je sice do značné míře nedo­konalé před Bohem, ale co také On stvořil a co může přispět k Boží oslavěa k tvému posvěcení.

Panna dobrotivá dává Ježíši Kristu tělo. Přijala od Boha neposkvrněný dar, sama jej z lásky k Bohu neposkvrnila a vrací mu jej Vtělením. Slovo se stalo tělem. A Panna dobrotivá se dál mateřsky stará o Slovo učiněné tě­lem. Její dobrotivost a mateřská laskavost jasně vyniká pod křížem, kde při­jímá to, co jí bylo připraveno.

Apoštol Pavel, který hlásá lásku a uvádí ji jako podmínku spásy, připomí­ná první vlastnost lásky, a to je dobrotivost. Mezi lidmi nacházíme tuto dob­rotivou lásku spíše mezi chudými než mezi zámožnými. Už Božský Spasitel chválil chudou vdovu, která vhodila poslední haléř do pokladnice, a dala víc než zámožný dárce, který dal ze svého přebytku, kdežto ona dala ze své nedostatku. Taková je však dobrotivost v tělesném smyslu. Jako Maria dala Kristu Pánu své tělo, tak si máme počínat i my, aby lidé viděli naše dobré skutky a velebili Otce nebeského. Máme mu dát tělo svou službou, neboť jak sám praví: "Já jsem kmen a vy jste ratolesti. "

V duchovním ohledu znamená dobrotivost každé tvé ochotné a laskavé slovo, povzbuzení, každý projev tvé účasti s trpícím, útěchu, shovívavost k slabým lidem. V duchovním směru však tvá dobrotivost míří především k Bohu. Projevem tvé dobrotivosti vůči Bohu je ochota a snaha stále svá­tostně obnovovat své usmíření s Bohem, a tak se stále více otevírat vrchol­né Dobrotě Boží, a pod vedením Matky Boží a zpovědního duchovního vůd­

ce růst ve svatosti. Ani netušíš, jakou radost tím uděláš Bohu, Matce Božía našim dvěma národním světcům zpovědního tajemství, sV.Janům Nepomuckému a Sarkandrovi, když se odhodláš přistoupit k svátostnému usmíření s Bohem a k prohlubování života svatosti ze svátostí! O takovou milost pros Boha pro sebe i pro druhé lidi! Oba naši světci zpovědního ta­jemství jsou velkými ctiteli Matky Boží a jsou plní lásky k chudým. Když se

 

začínají nad sv.Janem Nepomuckým stahovat černé mraky královy nepříz­ně, protože se zdráhá vyzradit obsah královniny zpovědi, jde světec do Staré Boleslavi k Marii vyprosit si sílu i k mučednické smrti, kterou ochotně podstupuje. Sv. Jana Sarkandra dopadají zběsilé davy v lese při modlitbě mariánských hodinek, v níž světec prosí, aby s ním svatá Panna byla i v ho­dinu jeho mučednické smrti. Panno, dobrotivá, svatí Janové, čeští mučední­ci, vyproste také mně, ať vás následuji v dobrotě k bližním, aby pak dosáhl

svrchované Dobroty Boží!                                                             Otec T.

* * *

Nejlepší zisk chce zkoušku ztrát,

aby byl pravý zisk.

Emily Dickinsonová

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍUO

  ŽIVOTA CTIU. PATRIKA KUŽELY OP

Růženec Andělského Doktora

            1. kterého jsi z Ducha Svatého počala

Na své pouti světem se raduj ze života! Celý svět má smysl ve tvém živo­tě, ale nejen v ústrojném životě přirozeném, nýbrž především a zvláště ve tvém životě vyšším. Vlastním rozumem poznáváš, že tento vyšší život opravdu je. Avšak uznání Boha, víra v Boha a úcta k Bohu, je dar, který mů­žeš svobodně přijmout nebo odmítnout.

Zdravý selský rozum ti napovídá, že cokoli je, je pohybováno. Vše je po­hybováno, když má možnost dojít k tomu, k čemu je pohybováno. Co je to pohyb? Pohybovat se je jen přivedení něčeho z možnosti k uskutečnění. To se ale nemůže stát bez něčeho, co už je uskutečněno. Je vyloučeno, aby totéž bylo zároveň v možnosti i v uskutečnění k témuž.

Jsi soudný člověk. Proto je ti jasné, že co je pohybováno, musí být pohy­bováno něčím jiným. Také to pohybující musí být pohybováno něčím jiným. Jenže v tom nemůžeš postupovat do nekonečna. Jinak by žádný hybatel nebyl první, ani by nebylo nic jiného pohybovaného. Druhotná příčina pohy­bu pohybuje proto, že je sama pohybována prvním hybatelem. Jako se hůl pohybuje, když je pohybována rukou. Snaž se tedy dojít k nějakému první­mu hybateli, který by nebyl pohybován ničím dalším, a tím všichni rozumějíBohaf

Na počátku světa, když Bůh tvůj stvořuje prvního člověka tvé přirozenos­ti, říká: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby." Bůh je

 

duch. Co říká,' to poznává. Boží jednání je jeho vůle. Může všechno, co chce. Všechny jeho skutky jsou z lásky a jsou dobře uspořádány. Stvořuje tvou duši jako živé zrcadlo a do něho vtiskuje obraz své přirozerfosti. Žije zobrazen v tobě a ty v něm. Tvůj stvořený život je bezprostředně jedno s tímto obr~zem a s tímto životem, který máš věčně v Bohu. Život, který máš v Bohu, je bezprostředně jedno s Bohem. Žiješ v našem věčném Otci se

. Synem Božím a rodíš se z Otce se Synem a vyplýváš z obou s Duchem sva­tým. Tak žiješ věčně v Bohu a Bůh v tobě. Tvoje stvořené bytí žije ve tvém věčném obrazu, který máš v Synu Božím. Tvůj vě.čný život je jedno s Moudrostí Boha a žije ve tvé stvořené bytosti.

Stvořením světa jednorázovým úkonem Boha povstává tento vesmír vel­kým třeskem. Bůh se s tím nespokojuje. Touží spravovat řídit tento vesmír prostřednictvím zvláště tebe.

Velký třeskv Nazaretě je dáno zaslechnout především vyvolené a přečisté Panně.. Nepřichází jako hrom, ani jako vichřice, nýbrž jako tichý vánek s ne­smírnou působivostí. Rázem se tu děje něco nesmírně velkého zvláště pro tebe uprostřed celého lidstva a pro celý svět.

V prvním okamžiku tohoto rázného činu je vš~chna hmota vesmíru sou­středěna v jednom bodě, kde hustota hmoty je nekonečně velká. Takovýstav hmoty si neumíš ani představit. Rozhodně to nelze popsat v rámci stá­vajících fyzikálních zákonů. Okamžik, kdy vesmírné hodiny ukazují přesněnulu, je pro tebe fyzikálně nedostupný. Stane se ti dostupný jedině tehdy, když uznáš, že k němu docházív Nazaretě, když anděl Gabriel poslaný od Boha přináší radostnou zvěst Panně Marii, a ona Bož(nabídku na záchranu lidstva a obnovu světa dobrovolně přijímá. Neptá se: "Proč zrovna já?" ani "Co za to dostanu?", ale táže se: "Jak se to stane?" A pak svým celoživot­ním dechem pronáší: "Staň se!" Chceš taky posloužit dobré věci? Ptej se Boha na způsoby, "jak na to"! .

Když uvažuješ o astronomickém vesmíru, ztrácíš běžná pozemská pfirov­nání svůj názorný význam. Stěží si představíš vesmír. Netrap se tím! Nedostatek tvé obrazotvornosti je dán tím, že ti chybí kaŽdodenní zkuše­nost. Začni s tím něco dělat! Především se v každodenním ~ivotě snaž na­vázat spojení s Královnou nad hvězdnou, denně s ní rozvíjet svůj důvěrnýa dětinný vztah k ní! Pak ti bude t průvodkyní na tvé pouti světem. K čemu by ti bylo poznání vesmíru, kdybys ztratil souvislost mezi poznávaným kos­

  mem a svým vlastním životem?                  .

Modli se, aby dar vyššího života, analogicky poznaný z ústrojného živo­ta, nezůstal v tobě ladem, nýbrž aby rostl! Cílem celého vesmíru je vtělený

Bůh, Ježíš Kristus, Bohočlověk.

On je v tobě jako světlo a pravda. Zjevuje se v tom nejvyšším ve tvé stvo­řené bytosti. Povznáší tvé myšlení k čistotě, tvé snahy k božské svoboděa tvé chápání k čirosti bezobrazé. Osvěcuje tě věčnou Moudrostí. Učí tě vi­

 

dět a pozorovat své bezedné bohatství. Z toho pochází radostný život bez námahy v prameni veškeré milostivosti, cítění a prožívání věčné blaženosti dokonalé nasycující bez omrzení.

Panno Nep05kvrněná, celým Srdcem říkáš ANO k té úchvatné radosti a nejvyššímu vyznamenání, stát se Matkou Spasitele i za cenu, kterou jako Matka sedmibolestná platíš za celý svět na Golgotě...

Pomoz mi, Královno nad hvězdná a naše panenská Máti, aby se tvou pří­mluvou i pod mým srdcem zrodilo tvé Dítě Boží, vnitřním životem z Boha v mé duši! Ať roste, mohutní a sílí! Kéž jednou v úchvatné radosti a kráse také mé nitro zakusí prosycení a průnik Pá'nem, tvým božským Synem, tak naplno, jako ty zakoušíš navěky!

"Řeč" . to je žertík pro parlament

pláč. malý vrtoch nervů.

Avšak srdce pod nejtěžším nákladem

sebou. ani. nehne.

Emily Dickinsonová

 

TOPlist