ČERVEN 2003

______________________________________________________________________

Rosa Mystica

+

Časopis pro duchovní život

______________________________________________________________________

 

Ročník IX.,číslo 6                                                         Červen 2003

______________________________________________________________________

Duchovní příprava na přijetí darů Ducha svatého

+        +          +

 

Blažený duchu, jenž to na smrt zralé

srdce mé žhavou oživuješ péčí

a o mé jenom blaho dbaje, větší

duše jsi zavrh, dospělejší k chvále;

jak byls mým očím přítomnost má stálá

ze všech jen ty - teď přijď a ukonejši.

Michelangelo

+         +         +

Vzývání Ducha sv:

Přijď, Duchu sv., naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.

K: Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno

L: a obnovíš tvář země.

K: Modleme se: Bože, Ty nám sesíláš svého Ducha, aby nás osvěcoval světlem pravdy; dej, ať nám tato Jeho pomoc nikdy nechybí, abychom se dobře rozhodovali a správně jednali. Skrze Krista, našeho Pána. L: Amen

+        +         +

Jaký to pilník žravý

hlodá a hyzdí tu tvou sešlou schránu,

duše má churavá? A kdy ti bránu

prorazí ven z ní čas a v ráj, kdes byla,

vrátíš se do své slávy,

shodivši truchlou roušku, v níž jsi žila?

A kdyby stokrát se mi přebarvila

kůže a srst v té pídi, jež mi zbývá,

já nezměním ten návyk vrostlý ve mne,

jež svírá víc a víc a hrdlo škrtí.

Lásko - jakže bys netušila,

že mrtvým závidím a že se skrývá

duše má před tím, co ji děsem drtí.

Pane, v té chvíli smrti

schyl náruč svou, v níž pouhá milost plane:

ze mne mě vyrvi k těm, kdo tví jsou, Pane.

Michelangelo

+         +          +

Odvaha k radostnému dobrodružství!

Tvůj duchovní život není odtržen od tvé přirozenosti. Tvoje přirozenost je nasměrována k Bohu, který je jejím Stvořitelem. Tak jsi přirozeně uzpůsoben k dokonalosti. Přirozené vášně ti mají pomáhat k rychlému a hravému dosažení dobra a odvracení zla. Když svobodně upevníš a ustálíš své přirozené uzpůsobení, tak si osvojíš zvláštní pohotovost k ochotném , snadnému a rychlému dosahování přirozené dokonalosti. Potom ti ctnosti přinášejí radost z hravého dosahování cíle. Tak můžeš vlastním přičiněním pomocí ctností dosahovat přirozené dokonalosti. Sám se ale nezmocníš nadpřirozeného cíle, Boha. Je to ušlechtilé snažení, ale Bůh ti chce přístup k sobě usnadnit.

Místo, abys jen obtížně vesloval, Bůh tě vyzývá: Rozepni široké plachty důvěry a dej se vést mým Duchem!

Otevři se proudu Boží milosti, aby se ti plulo lépe, rychleji i bezpečněji k cíli. Jenže ani tato otevřenost vůči proudu Boží milosti není tak docela záležitostí tebe samotného. Sám od sebe se nemůžeš k Bohu obrátit. Potřebuješ k tomu Boží milost. Milost je zdarma dané vyšší nadání, které si ničím nemůžeš zasloužit. Pros o ně Boha!

Tvůj duchovní život nesmí uváznout jenom na tvém, výlučně lidském snažení o zlepšení tvého vnitřního života. Samotné ctnosti tě nemohou provést přes všechna nebezpečí a úskalí do vytouženého cíle. To je výchozí myšlenka sv.Tomáše při rozlišování darů Ducha sv. od ctností. Nutně potřebuješ dary Ducha sv. k dosažení dokonalosti. Dary Ducha sv. nás posilují tam, kde lidské síly, byť i posílené ctnosti, nestačí.

Ctnosti tě sice vedou k Bohu, ale samy tě tam přivést nemohou. Bůh musí jít s tebou. Potřebuješ vyšší vedení. Nestačí ti vedení nějakých neosobních, kosmických sil. Potřebuješ vedení osobně blízkého Boha. Chce se s tebou důvěrně zabývat a působit v tobě. K tomu, aby v tobě Bůh takto působil, musíš být povznesen. Pak jsi schopen přijmout toto vedení. Tak musí být tvoje duše uschopněna k Božímu vedení. Ctnosti tě učí řídit se rozumem, zušlechtěným vírou, ale abys mohl trvale naslouchat Božímu hlasu promlouvajícího ve tvém nitru, potřebuješ ještě jinou schopnost, která by ti umožňovala zachytit hlas Boží a řídit se podle něho. Tak potřebuješ Dary Ducha sv., které s liší od ctností. (STh, I,II,68,2) Bůh ti dává své dědictví, ale ty ho můžeš přijmout jedině, když se dáš vést dary Ducha svatého.

Dary Ducha sv. jsou jednotlivá vyšší nadání. Umožňují ti naslouchat Duchu sv. a nechat se jím povznést. Darů Ducha sv. je tolik, kolik je v tobě schopností, jimiž tě Bůh chce vést a řídit. Tak se dostáváš k sedmeru darů Ducha sv., ke krásnému a tajemnému počtu darů, jež vyjadřuje plnost a dokonalost Boží síly. Jsou to moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a dar bázně Božích dětí. Počet darů Ducha sv. odpovídá sedmeru tvých ctností: božských (víra, láska, naděje) a kardinálních (opatrnost čili prozíravost, spravedlnost, statečnost, mírnost). Ctnosti jsou jako nádoby, do kterých se s Boží milosti vlévají Dary Ducha sv. Tvé zúžené hrdlo, křehká nádobo, tvoří pokora. Uč se jí od těch největších! Malíř fresek Sixtinské kaple a stavitel chráme sv.Petra v Římě píše svému knězi ve Florencii: "Jistě řeknete, že jsem kus starého blázna; a já vám říkám, že abych zůstal zdráv a s menším soužením, nemám nic lepšího než bláznovství. A v jiném dopise píše: Jsem člověk nevalné ceny (r.1549)

Někdo tvrdí, že Bůh oblažuje těmito dary jen úzký kroužek svých vyvolenců. Ve skutečnosti jsou dary Ducha sv. působením Ducha sv. Jsou účinkem vlivu trojjediného Boha přítomného v duši Božího dítěte. A proto jsou jimi obdařeni všichni, kdo jsou příbytkem, v němž přebývá milostivý Bůh.

+      +        +

Klam a mam světa, jak to vidím k stáru,

mi nenechaly čas se k Bohu brát:

nejenomže jsem nedbal Jeho darů,

já právě jimi hřešil tolikrát!

Čím jiný zmoudří, tím já hloupnu pouze

a pozdě ten svůj omyl poznávám:

už nedoufám, jen volám k Němu v touze:

Zbav mě té lásky, kterou k sobě mám!

Zkrať pro mne napůl cestu do nebe,

můj drahý Pane, vždyť já bez Tebe

nezdolám ani tuto polovinu.

Nauč mě zášti k světským rozkoším,

k těm jeho krásám, které stále ctím,

a dej mi věčnost, dříve než tu zhynu.

Michelangelo

+       +       +

1. Dar moudrosti

Dovedeš docenit svou hodnotu? Nechápeš úžasné možnosti, jež vkládá Bůh do tvé nesmrtelné duše. Bůh při tvém stvoření předpokládá tu nejlepší tvou odpověď, že se totiž dokonale obrátíš ke svému Stvořiteli. Takový má Bůh od počátku záměr, abys ty, kdo jsi jeho, žil ve světě, ale abys působil jako ten, kdo není ze světa.

Je to úžasné, když si uvědomíš vznešený dar Moudrosti. Co je proti tomu lidská moudrost? Co je to vůbec moudrost? Podle sv.Tomáše je moudrost soudem o věcech podle poslední příčiny. Lidská moudrost má sklon přehlížet poslední příčinu. Spíše hledá jen nějaké druhotné, světské příčiny. Proto jí vlastně nepřísluší označení moudrosti.

Moudrost se podobá rozhledu horolezce, který zdolal nejvyšší vrcholek hory a odtud shlíží dolů, z tohoto nadhledu si vytváří harmonický a přehledný obraz všeho.

Pros, aby ses díval na všechno z Božího hlediska, a nacházel smysl všeho v Boží moudrosti! Tak bude celý tvůj život veden Boží Moudrostí.

Dej se vést darem moudrosti! Ve všem, co tě během života potká, sleduj poslední příčinu, totiž Boží vůli, samotného Boha. Z tohoto hlediska jeho svaté moudrosti sleduj veškeré události svého života!

Potom ustoupí tvá malomyslnost. Pak přestaneš vkládat všechnu naději Božího lidu do lidí a přestaneš tolik spoléhat na lidské prostředky.

Nadpřirozená láska tě spojuje s Bohem (STh II,II,45,2) tak, že tě přivádí do těsné blízkosti k Bohu, takže můžeš svým rozumem poznávat jeho velikost skoro až zkušenostním způsobem. Nadpřirozená láska připodobňuje tvou duši k Bohu. Z podobnosti tvé přirozenosti, která je nadpřirozenou milostí a láskou povznášena k Bohu, vyplývá zušlechtění a zdokonalení také tvé činnosti. A tak touto příbuzností s Bohem poznáváš Boha, nikoli ovšem složitým postupem rozboru, usuzování a přemítání, nýbrž onou vnitřní vzájemností, jež je mezi dvěma důvěrně spojenými osobami, které se navzájem znají, a beze slov, přímou intuicí intelektu vytuší, co se děje v druhém.

Tvá duše je tehdy v blízkosti Boží, a prožívá Boží život, do něhož se svou myslí, zušlechtěnou Boží láskou, ponořuje. Jsi povolán oddat se Bohu. V daru moudrosti se ti dostává záloha tvé odměny, která bude ovšem vyúčtována až na věčnosti. Nicméně pro tento život je i tato záloha nesmírně důležitá. Dar moudrosti tě vybavuje tak, abys dovedl správně usuzovat o celém životě. Pak se dovedeš pohotově správně orientovat v složitých okolnostech. Tak si tě Bůh vede co nejblíže k sobě. Uslyšíš dnes Jeho hlas? Kdo má uši k slyšení, slyš!

+        +        +

Běh mého života už dospěl, žel,

na křehké loďce bouřným oceánem

až do přístavu, kde všichni jednou stanem

dát počet ze svých zlých i dobrých děl.

Teď teprv vidím, jaký to byl klam,

ta představa, dle níž jsem viděl stále

v umění svoji modlu, svého krále,

ta touha, jíž se člověk ničí sám.

Co zmohou lásky, z kterých už nic není,

teď, když jsem dvojí smrti na dosah?

Jedna je jistá, ze druhé mám strach.

Už ani malba, ani sochaření

nezhojí duši, obrácenou výš -

k Lásce, s níž vzpíná k nám své paže kříž.

Michelangelo

+         +          +

2.Dar rozumu

Někteří lidé, odporující Bohu, často opakují, že víra je iracionální. Tvrdí, že věřící jsou prý tmáři, kteří věří proto, že neznají vědecké objevy nebo je zaslepeně ignorují. Sleduj i různé postavy víry, které však postrádají dar rozumu, o který by pokorně prosili Boha. Spoléhají ve víře jenom na sebe, na svůj omezený lidský rozum, takže jsou z nich fanatici víry, a následně lidé nečistého srdce, kteří jsou zaslepení, nevidí Boha, ale jen sebe, a OVOCE: nenávist, fanatismus, svár, hádky, války.

Vírou přisvědčuješ božským pravdám. Je to Boží milost, která tě vede k tomuto přisvědčení. Víra je Boží dar, který si nemůžeš zasloužit ani vynutit od Boha. Kromě toho však platí nauka sv.Tomáše. Ten tě učí, že víra je také tvým úkonem. Jinak řečeno z Boží milosti je úkon víry tvým lidským úkonem.

Víra ti povznáší rozum k Bohu a Jeho Pravdě. Vírou Bůh vede k tomu, aby ses mohl do této Pravdy ponořit také zevnitř, myšlenkově. Dává ti rozum, intelekt. Samotný pojem intelektu vychází ze slova intelligere. To se odvozuje od intus legere, což znamená číst uvnitř. Darem víry Bůh vede k sobě, ale nějak zvenčí. Bůh vírou vede k sobě tak, aby ses snažil vnitřně proniknout zjevené pravdy, a snažil se v nich číst, a pak a poučen se vracel k vnějšímu životu.

Vírou přisvědčuješ tomu, co je ti zjeveno, ale darem rozumu se to snažíš poznat, čemu vlastně přisvědčuješ (STh,II, II,8,6). Bůh ti dává rozum, abys ho používal, a to i v záležitostech, které se týkají víry. Aristoteles píše, že nejmenší poznání, kterého můžeš dosáhnout ohledně duchové bytosti, převyšuje veškeré, i to nejdokonalejší poznání, které můžeš získat o hmotném světě. Proto i sebemenší poznání o Bohu stojí za všechno to úsilí teologů. Ještě hlubší poznání než může poskytnout rozum - teologie, dává každému křesťanovi dar Ducha sv, dar rozumu. Tímto darem rozumu jsi obdařen, pokud žiješ bez těžkého hříchu, tedy v posvěcující milosti, třebaže nemáš teologické školy. A tak rybář Petr zahanbuje učence.

Duch sv. obdarovává darem rozumu každou duši obdařenou milostí. Dar rozumu se však naplno projevuje u toho, kdo se dává láskou k Bohu víc a více přetvářet podle Boží podoby. Dar rozumu především vede rozumět samotným výrazům, jimiž jsou vyjadřovány pravdy víry. Dar rozumu očišťuje tvou mysl a zbavuje ji příměsi stvořených věcí. Tvá duše potom může snáze pronikat k podstatě zjevených pravd. Tvá duše se oprošťuje od přemítavého těkání rozumu, pokojně spočívá v pravdě, Dar rozumu přivádí do tvé duše jakési ztišení. Dá se říci, že vede tvou duši ke spočinutí v pokoji, kde místo záplavy informací, které se na tebe valí ze světa, přichází oblažující vánek Ducha sv. Ten vánek dává vyčerpanému poutníkovi jistotu, že je v bezpečí.

+        +        +

Kdykoli žhnoucí plamen smyslům vzplane

pro jinou tvář než pro tvou krásnou, Pane,

má mnohem méně sil,

jako by potok z hor se rozvětvil.

Srdce, jež může žít,

jenom když žhne, se nechce spokojit

s tím vlažným pláčem, který při tom pije.

Duše, jež zná ten klam,

čeká, až zajde sám,

aby se vznesl k nebi, po němž nyje.

A rozum podělí je

tím trápením, a tak se v krátké době

zas všichni čtyři shodnou v lásce k tobě.

Michelangelo

+        +         +

3. Dar rady

Na této pozemské pouti, kde má tvá svobodná vůle možnost sejít s pravé cesty a zabloudit, musíš se stále přičiňovat o dosažení cíle, a stále bázlivě srovnávat směr své cesty s kompasem své víry. Cíl je jasný, ale způsoby, jak se k němu dostat, mohou být různé. V duchovním životě se ti nabízí nesmírný počet možných způsobů, jak dosáhnout cíle - dokonalosti, spásy. Tyto možnosti vyplývají z omezenosti tebe-tvora. Když se máš rozhodnout, jsi nejistý a váháš. Neznáš důsledky všech použitelných způsobů v tolika rozličných okolnostech. Přirozeným rozumem váháš, že můžeš s dávkou jistoty říci: Tento způsob jednání je nejlepší a toto je nutno vykonat v takových okolnostech. Ctnost opatrnosti=prozíravosti která se ti vlévá s milostí posvěcující, tě v mnoha směrech osvítí, ale přesto je ti v této ctnosti ponecháno mnoho možností a způsobů jednání.

Najednou potřebuješ nějakou pevnější a spolehlivější oporu. Potřebuješ jasnější světlo, které by ti objasnilo, co je zlo a co dobro ve spleti různých možností a okolností. Toužíš po neomylném vedení. Máš-li zvolit správné prostředky a způsoby k dosažení cíle, potřebuješ Boží vedení. Avšak dříve než přijmeš toto vedení musíš být ty sám uzpůsoben pro přijetí vedení Někoho, kdo tě přesahuje. Dar rady ti dává schopnost přijmout toto vedení a dát se vést v hledání a nalézání způsobů a prostředků k dosažení našeho věčného cíle, a tím je tvá dokonalost a spása.

Někdo je obdařen mimořádným darem dobře radit a dobře vést. To je charizma neboli dar k prospěchu nejen daného jedince, ale také ostatních. Avšak všem lidem byl současně s milostí a s vlitými ctnosti dán dar rady. Tento dar rady je nezbytně nutný. Někdy úzkostlivě hledáš svou životní cestu a na každé křižovatce se zarazíš a váháš, neboť postrádáš pohotovost v rozhodování, a někdy se ti tato nerozhodnost stane osudnou. Nedovedeš plynule postupovat k cíli. Je však třeba vydat se na cestu a každé zaváhání chová v sobě nebezpečí sejití ze správné cesty. Ty, kdo váháš a postrádáš rozhodnost, pamatuj, že příčinou toho je, že příliš spoléháš na sebe a chceš si vystačit jen s radami vlastního rozumu, a nepřipouštíš, že Bůh, který zná tvé obtíže lépe než ty, chce pomoci, ale nemůže, neboť komu není rady, tomu není pomoci.

Dar rady tě učí důvěřovat Bohu a obracet se k Bohu o radu. Nejlépe se připravíš na odevzdání se vedení Božím radám, když svou duši rozhodně zaměříš na Boha, který jako svrchované Dobro nemůže pro tebe chtít nic jiného než dobro, než pomoci ti k dosažení cíle, když cíl pro tebe stanovený je tak vysoký a obtížný k dosažení.

Tichá jistota a hluboká vnitřní usmířenost je výsledkem a příznakem působení daru rady v tobě. To už odkládáš překotné a roztěkané hledání rady, nýbrž se odevzdaně podřizuješ vyššímu vedení. Víš, že je to cesta Boží, a proto jdeš klidně.

Pod vedením daru radu rozhoduje tvá dobrá maminka, která i bez učednosti rozumí dobře Bohu, pozorně naslouchá Boží hlas, takže nakonec dovede poradit tak, že přitom zmlkne i akademik

Přitom nejde jen o to přijímat radu, ale o celou tvou vnitřní otevřenost k Božímu vedení. Nejednou na tebe doléhá jakási duchovní temnota a někdy tě v únavě zmátne nějaký pronikavý podnět ze světa. Tebe to však neznepokojí. Jen se klidně ponoříš do rozmluvy s Bohem. Nestyď se přiznat před Bohem své rozpaky a nevědomost ve spletivých otázkách života. Jak ráda by se ti v tu chvíli vtírala pýcha a sebevědomí: "Ó, jak jsi zkušený! Sám sobě můžeš být rádcem. Už nepotřebuješ žádného duchovního vůdce." Dej se vést darem rady, který tě vede k služebníkům Pravdy! Nesnaž se doporučovat duchovnímu vůdci, co by ti měl radit, ani si nevymýšlej jiný význam jeho slov. To bys promarnil cenný dar rady. Kromě toho by tě mohl postihnout Boží odmlčení, takže bys tápal ve tmě.

Bože dej, ať mě brzy unaví všechny spletité pozemské cesty, ať napřímím svou cestu k Bohu podle jeho rad, a dám se unášet k slávě Božích dětí.

+      +       +

Až nyní, starý, na konci svých sil

poznávám, světe, jak nám umíš lhát.

Slibuješ mír, ač nemůžeš ho dát,

a klid, ač hyne, než se nerodil.

S hanbou a se strachem cítím,

že těch pár chvil,

které tu ještě mám,

probouzí ve mně zas ten sladký klam -

a ten, kdo žije v něm,

jen vraždí duši, tělu neprospěl.

Vím podle sebe, žel,

že na nebesích lepší úděl mají

ti, kdo se zrodí a hned umírají.

Michelangelo

+        +        +

4. Dar síly

Odedávna svádí někteří jedinci boj o navládu ve světě a dnes se děje obzvlášť rafinovaně: využívá se k tomu nebývalé technologie a úžasných prostředků elektroniky. Výsledkem jsou další nespravedlnosti a zločiny, a tihle lidé se sami jednoho dne stanou obětí nějakého zločinu. Ovocem jejich díla je nepřívětost.

Chceš odolat všem těmto svodům a statečně kráčet dál? Někdy se dáš snadno pohnout k takovému okamžitému hrdinství, ale stále a vytrvale kráčet uprostřed šedi všedních dnů a vytrvale na sebe brát kříž, jak tě k tomu vyzývá Pán, to přesahuje tvé přirozené síly (STh,II,II,70).

Člověk vydrží mnoho. Ještě více vydržíš vlitou ctností statečnosti, ale stále se neúnavně zvedat k dalšímu boji a přemáhat odpůrce v těle, ve světě a v ďáblu, to přesahuje tvé síly. Zde si musíš vyprošovat větší sílu. A Bůh ti ji neodepře, když o ni pokorně prosíš. Tou silou je právě dar vyšší síly. Tento dar síly se liší od tvé síly i od tvé statečnosti. Zde Bůh bojuje za tebe. A tak v plném slova smyslu platí: Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Ř 8,31) Dar síly je opření se o Boha při plném chápání jeho síly a moci. Michael - Kdo jako Bůh: tak je volá ten, kdo ví, koho má v Bohu, kdo nespoléhá jenom na svou sílu. Ani Michael by sám bez Boží pomoci nepřemohl ďábla. Nebojuje sám. Pán nechce, aby kdokoli z tvorů šel do boje s odpůrcem sám. Chce bojovat po tvém boku. Proto ti dává dar síly nesmírnou důvěru. A skutečně je nepřemožitelná tato důvěra v Boha. Tryská z daru síly, který ti dává sílu Boží.

To je síla apoštolů a pravých vůdců a hrdinů. Ale pozor. Tato tvá síla se neprojevuje jednak činným způsobem, a jednak způsobem trpným. A tak dovedeš být silný tam, kde podle veřejného mínění jsi poražen. To je věčná záhada pokory svatých. Oni vítězí právě tím, že jsou poráženi.

Bůh dává svým věrným prosebníkům sílu, která překonává slabost. Pak dokážeš stát jako skála třeba i uprostřed pouště, které se druzí vyhýbají. Silou Boží se dovedeš rozhodně postavit proti těm, kdo škodí Božímu lidu, třebaže tě za to stíhá hněv mocných. Sleduj sv.Janu z Arku! Konečně potřebuješ dar síly k tomu, abys dovedl přinést nejtěžší oběť, oběť života.

+      +       +

Čím více prchají dny, jež mi zbyly

do konce toho žití,

tím víc se ve mně nítí

nakrátko oheň a s ním žal a vzlyk:

bez Tebe nemám síly

zlomit v té chvilce starý, špatný zvyk.

A přec, Lásko, dík:

jestli Tě nenasytí

ani žár, v němž se taví i sám kámen,

natož pak srdce v těle,

aspoň je už ten plamen,

ten skrytý oheň brzy spálí celé!

Nač bych si stýskal déle:

když nedovedu Tvými šípy žít,

mrtvému přece popřeješ snad klid.

Michelangelo

+       +       +

5. Dar vědy a umění

Potřebuje velké nadání, abys uměl vytvořit krásná díla. A takové nadání se opravdu někomu dostává. Každý však potřebuje se nadání objevovat a zakoušet krásu tvorstva a života, a především jeho Stvořitele. Toho se ti dostává s Boží milostí. V tomto umění však nejde na prvním místě o umělecký projev navenek, ale o samu krásu životního stylu, který se až druhotně projevuje navenek ve tvém postoji, ve tvé tváři, ve tvých slovech i ve tvém hrdinském zmlknutí před stvořenou přírodou. Především jde o nadání objevovat a zakoušet krásu tvorů jako odlesku Krásy Boží a umět prožívat tuto krásu ve svém životě a užívat jí k zkrášlení celého světa. Jeden myslitel prý postupem života býval stále skoupější ve slovech. A kolikrát prý stanul jenom před nádhernou krajinou, ukázal rukou a řekl: "To!" A někdy není potřeba říci vůbec nic. Ty, kdo usiluješ o dokonalost a spásu, musí umět správně hodnotit stvořené věci a umět je zařadit na správné místo v žebříčku svých hodnot, tak, aby na jejich vrcholu byl jejich Stvořitel. Stvořených věcí je mnoho, a navíc se během doby změnilo okolní prostředí k horšímu.

Bůh tě nenechává bezbranného vůči škodlivému vlivu hříchem porušeného prostředí. Proto ti uděluje současně s milostí posvěcující také dar vědy a umění. Boží dar vědy a umění tě vede ke správnému užívání věcí, abys je dovedl správně hodnotit, zakoušet jejich krásu nebo se odvracet od jejich ošklivosti, a přiznávat jim význam, které mají mít podle původního Božího určení.

Dar vědy a umění je velké umění nalézat ve všem stopu Boží krásy, ve všem odhalovat Boží hlas a vůli, a ve všem umět nalézt cestu k Bohu.

Jak se dát vést darem umění? Správný výcvik pod vedením daru umění vyžaduje, aby sis představil vždy to, co máš lidsky vzato nejraději, a pak se toho zřekl, abys to dovedl dát Bohu hned, až to bude požadovat, aby tě tvorové neodváděli od Boha a nestáli se ti překážkou zdokonalování. A když nějaké tvory používáš, posvěcuj vždy jejich používání svatým úmyslem, totiž užívej je potud, pokud tě vedou ke zdokonalení a k Bohu.

+      +      +

Běh mého života už dospěl, žel,

na křehké loďce bouřným oceánem

až do přístavu, kde všichni jednou stanem

dát počet ze svých zlých i dobrých děl.

Teď teprv vidím, jaký to byl klam,

ta představa, dle níž jsem viděl stále

v umění svoji modlu, svého krále,

ta touha, jíž se člověk ničí sám.

Co zmohou lásky, z kterých už nic není,

teď, když jsem dvojí smrti na dosah?

Jedna je jistá, ze druhé mám strach.

Už ani malba, ani sochaření

nezhojí duši, obrácenou výš -

k Lásce, s níž vzpíná k nám své paže kříž.

Michelangelo

+        +         +

6. Dar zbožnosti

Základem tohoto daru je Boží láska, kterou jsi od křtu sv. obdarován. Bůh nechce být jenom tvým Stvořitelem. Vždyť tě, kterého stvořuje ke svému obrazu a podobě, nechce nechat na úrovni ostatních tvorů přírody. Chce tě k povznést k účasti na svém, vyšším životě, abys zakoušel jeho přítomnost jako Otce. Proto ti posílá své Dítě, abys skrze Ježíše Krista, který je Bůh a zároveň člověk, dosáhl spojení se Otcem nebeským. Tvůj vztah k Bohu tím nabývá důvěrnosti, protože Bůh se k tobě sklání ve tvé vlastní kůži, jako ke své vlastní krvi, a ty se ve křtu svatém stáváš opravdu dítětem Boha. Ani na tomto důvěrném vztahu dětí k nebeskému Otci však Bůh nezůstává, a chce tě ještě důvěrněji povýšit k osobnímu přátelství s Bohem. Děti nevědí o všem, co dělá jejich otec, ale přítel ví o svém příteli všechno nejpodstatnější. Proto ti posílá Ducha svatého, díky kterému můžeš dospět v důvěrné a osobní přátele Boží.

Na cestě k osvojení si správného vztahu k Bohu se dej vést výzvou: "Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky v povětří: Nesejí ani nežnou... a váš nebeský Otec je živí."(Mt 6,25-26) Oddej se tedy Otci bezvýhradně. Jsi pro něho přece víc než ptactvo. A jak se stará o tvé tělo, které přijímá při Vtělení za své! A tělo je víc než oděv a duše je zase víc než tělo. Když nebeský Otec stará o věci pomíjivé, jak teprve je laskavý a dobrotivý, když jde o tvou duši!

Ctnost spravedlnosti určuje tvůj vztah k Bohu Stvořiteli, abys mu ochotně vzdával povinnou úctu, za vše, co ti prokazuje. Především za to, že tě stvořuje, obdarovává svými dary a že tě tady snáší a udržuje. Ctnost tě vede k rozhodnutí být vším s Bohem a nemít nic bez Boha.

Dar zbožnosti jde však hlouběji a dál. Dar zbožnosti tě celého naplňuje Bohem, celého tě povznáší láskou k Bohu. Dar zbožnosti povznáší tvou lásku výš než vlitá ctnost. Dar zbožností tě víc odpoutává od nás samých. Dává ti zapomenout na sebe tak, že se docela přetváříš ve svém životním názoru a stylu: nechci být ani chvíli bez Krista a nechci mít ani sebemenší věc, kdyby to mělo znamenat ztrátu Krista. To ale neznamená, že bys musel všechno kvůli Kristu zahodit a nastěhovat se někam do jeskyně. Naopak chci být vším v Kristu a mít vše - oblíbené přátele, věci, činnosti jen v Kristu. Proto je dar zbožnosti východiskem tvého vyššího, dokonalejšího života.

Tvůj důvěrný vztah k Bohu Otci se pod vedením daru zbožnosti neustále zvroucňuje, zrovna tak jako vztah člověka k sobě samému a k ostatním tvorům: stává se stále vroucnější. Dar zbožnosti ti dává zapomínat i na Boží dary, a učí tě vrhat se prostě do Boží náruče, bezvýhradně se mu oddávat, a žít jedině Bohem. To je onen pokrok v duchovním životě, kdy se duše odpoutává od Božích darů a to jen proto, aby dosáhla Nejvyššího Daru - Boha samého, svrchované Krásy, Pravdy, Dobra a Jsoucna. Tak ti hořkne v ústech vše, co bys měl bez Krista, a zdá se ti nicotné vše, čím bys mohl být bez Krista. Dobře jsi o mně Tomáši psal. Co si přeješ za své dílo? Jen Tebe, Pane.

Bože, pronikni mě darem zbožnosti, abych byl tvé dítě a jednou, i s pomocí Ducha svatého i Tvým důvěrným přítelem!

+       +       +

Dej, ať Tě vidím vždy a v čemkoliv!

Jestliže vzplanu od smrtelné krásy,

Tvůj oheň rázem každý jiný zhasí

a já zas budu v něm - tak jako dřív!

Jen k Tobě, Pane, volám o pomoc

proti své marné, zaslepené trýzni;

jenom Ty, drahý, můžeš ve své přízni

vrátit mé vůli a mým smyslům moc.

Chtěls, aby zde má duše byla dál,

a vězením, jež jsi jí přikázal,

je tahle mdlá a dosud křehká schrána.

A tak tu žiju, copak zmohu víc?

Bez Tebe, Pane, nemám zhola nic.

Moc měnit los je jenom Tobě dána.

Michelangelo

+       +        +

7. Dar bázně Božích dětí

Vynasnaž se chápat život s dary Ducha sv. jako proměnu svého slabého a křehkého lidského srdce v silné a neporušitelné Božské Srdce. Svými omezenými silami nemůžeš dosáhnout takové úrovně, jakou ti Bůh stanoví. Proto Bůh přispívá svou pomocí. Když si však představíš nesmírnost Boží síly, snadno se lekáš té závratnosti.

Možná u tebe stále straší slovo bázeň jen ve svém horším smyslu. Je bázeň, která je ubohá, která uráží Boha a pohrdá Boží láskou. To je pouhé ustrašené unikání před trestem. Taková otrocká bázeň postrádá lásku k Bohu. Opírá se jen o starost o sebe a hrozí se následků hříchu, a tak nehřeší ze zbabělosti, protože se bojí hřešit. Bez hrozby trestu by takový člověk směle hřešil. Ale hrozba věčných muk ho odvrací od hříchu, ovšem pouze navenek, protože uvnitř vězí ve hříchu. Taková bázeň nemiluje Boha, nýbrž jen vlastní sobecký prospěch. K Bohu přistupuje jako k neosobní bytosti, která vystupuje pouze jako nutná a neúprosná spravedlnost.

Bázeň v dobrém smyslu se odpoutává od sebe a v lásce se upíná k Bohu. Víš, koho máš v Bohu, a koho bys v Bohu ztratil hříchem. Proto se obáváš viny, neboť by ztratil svrchované Dobro a zosobněnou Lásku. Taková je tvá bázeň Božího dítěte, které právě povstává z hříchu, ale které zatím ještě nevzplálo horoucí láskou k Pánu, nicméně již tuší velikost Božího Dobra.

Dar bázně Boží je darem duchovní probuzenosti a duchovního nazírání. Je to dar, v němž poznáváš nejprve, že Bůh je něco nezměrného a úžasného, a proto se tak obává, že bys to mohl vlastní vinou ztratit. Tato bázeň zprvu postřehuje jen velký majestát Boží, vidí pouze jeho nekonečnost, ale zatím nespatřuje jeho Dobrotu jako osobní, Otcovskou. Sleduješ sebe spíše jako tvora slabého a pomíjivého bez Boha, než sebe jako jeho milované dítě.

Jak roste v duši tvá Boží bázeň? Dostáváš ji hned ve křtu sv. s milostí posvěcující, ale její činnost se někdy jeví až později, až když tvá duše se procvičí v bázni nedokonalé. Tvá duše dívá se na svého Pána. Čím více se pak na něho díváš, tím dokonaleji jej poznáváš. Poznáváš pak nejenom, že je velký, že je strašný, nýbrž záhy poznává, že on je především láska, že on je otec, který ti přeje úspěch a pomáhá ti, abys uspěl.

Bez rozkvětu tohoto daru těžko si představit nějaký pokrok v duchovním životě, těžko si bez něho představit i varování se tak zvaných lehkých hříchů.

Sv.Tomáš nazývá tuto bázeň bázní synovskou nebo čistou, podobně jako syn se bojí urazit otce, protože ho miluje a jako se milá bojí urazit miláčka právě proto, že ho čistě miluje, tak tvá duše, jež je přece zasnoubena s Bohem, bojí se urazit toho, jenž je s tebou tak důvěrně spojen, jenž je tvým Otcem a snoubenkou tvé duše.

Tvá posvátná bázeň Božího dítěte tě učí dokonalé a přesné poslušnosti vůči Otci. Jí uctivě se bojíš Boha, jako dítě se obává, aby nezklamalo lásku Otce. Protože chováš úctu k svému Otci, proto se bojíš zpronevěřit se mu, a proto se bojíš protivit se jeho vůli. Tak je bázeň Boží základem všech tvých ctností, neboť je základem především pokory, na níž ostatní ctnosti stojí. Dobře víš, kdo je náš věčný Otec a kdo jsi ty. Proto se neodvážíš vzbouřit se proti němu, proto se neopovážíš sebe proti němu nebo nad něho postavit.

Dar Boží bázně potřebuješ ve chvílích, kdy hřích k tobě dovede sladce, přesladce mluvit, kdy tě láká a vábí k sobě tak prudce, že jsi v nebezpečí přivolit. Tato synovská bázeň staví hráz proti lehkomyslnému hřešení, proti lehkomyslnému spoléhání na Otcovo milosrdenství. Kdo bojí se ztratit Boha, protože ho miluje, protože nechce ztratit svou svrchovanou Lásku, ten se už ani tak neohlíží na to, co by řekli lidé, ani na tresty, ten už není od hříchu zdržován věčnou hrozbou, nýbrž ho už zdržuje jen a jen láska.

+         +          +

Ty víš, že vím, že víš, můj drahý pane,

že toužím k tobě a chci být ti blíž,

a víš, že vím, že víš, že jsem vždy týž:

proč tedy váhat s řečí při setkané?

 

Nelže-li naděj, kterou jsi mi dal,

nelže-li touha, která mě teď mámí,

ať padne zeď jež stojí mezi námi,

vždyť skrytý žal je dvojnásobný žal.

 

Ach, nehněvej se, miluji-li v tobě

jen to, co ty máš nejraději v sobě:

duch hledá ducha, cožpak je to div?

To, po čem prahnu, co čtu ve tvé tváři,

to pochopit se sotva lidem zdaří:

kdo to chce poznat, musí zemřít dřív.

Michelangelo

+      +       +

 

Blahoslavenství: Nové, nadpřirozené moudrosti učil Ježíš Kristus ve svém památném kázání na hoře. Nezvyklé věci blahoslavil Ježíš (Mt5,3-12,Lk6,20-23). Lukáš zaznamenává 4 blahoslavenství (chudí, lační, plačící, nenávidění), Matouš 8 (chudíš, tiší, lkající, lačnící po sprav., milosrdní, čistého srdce, pokojní, trpící protivenství a pronásledování pro Krista.) Nezvyklé hlavně starozákonním farizejům.

Sv.Tomáš a Bonaventura, kteří jsou zároveň vykladači Písma sv., se dost namáhají s tříděním blahoslavenství. I když se nám dnes tato třídění zdá jaksi umělé, dodatečně složené, přesto zůstává zůstává dodnes platné těsné spojení blahoslavenství s dary Ducha sv. Podle sv.Tomáše (S.th,I,2,49,3k5) první čtyři Matoušem zapsaná blahoslavenství odstraňují překážky vyššího života, tj. nepravé štěstí, hledané v rozkoši, další dvě upravující vztah člověka k bližnému, další dvě ukazují cestu k duch. dokonalosti, poslední 1 jenom dotvrzuje sedm předcházejících blahoslavenství a poukazuje na následky.

U darů Ducha sv. můžeš sledovat jejich velký význam pro duchovní, náboženský význam. Ale sv.Tomáš jde dál a souladně spojuje Kristova blahoslavenství s naukou o darech Ducha sv. Dary Ducha sv. jsou hybnou silou Ducha sv. ve tvé duši Božího dítěte. Jimi se podřizuješ vedení Ducha sv. Tyto dary tě povznášejí z pozemských poměrů a z lidských měřítek k nebeským. Dary Ducha sv. ti skoro propůjčují sílu Boží. Mezi ctnostmi a mezi dary je ten rozdíl, že ve ctnostech, třebaže jsou ti dary také vlity, přece jen jednáš způsobem, který je ti přizpůsoben jako člověku. Ctnostmi můžeš dosáhnout dokonalosti, ale pouze na přirozené úrovni. Dary Ducha svatého tě vedou k vyššímu životu. Bůh tě pozvedá. Sám tě vede. Dává ti síly, jež nepůsobí už podle lidských měřítek, nýbrž síly, které můžeš měřit jedině podle Boží míry.

Dary Ducha sv. nezbytně potřebuješ ke spáse. Tedy i pro běžný život.

Kristus slibuje blahoslavenství tobě, kdo nejednáš pozemsky jako lidé tohoto světa. Sv.Tomáš spojuje blahoslavenství s dary Ducha sv. Uvádí, že blahoslavenství jsou úkony darů Ducha svatého (STh I,II, 69,1). Každé blahoslavenství sestává z úkonu a odměny, která následuje po úkonu. Obojí je zahrnuto v slavném blahoslavenství. Můžeš si to rozložit v duchu Tomášova učení: Blažení ti, kdo takto jednají, protože se jim už zde dostane zálohy blaženosti, aby jednou obdrželi celou odměnu dokonalé a naprosté blaženosti.

1) Ježíš hlásá novou blaženost, neboť staví před tebe nový cíl, vznešenější, než jaký sis dosud kladl. Povrchní lidé se vrhají za tím, co je jim nejblíže: majetek, sláva, moc. Tak chtějí naplnit věčnou touhu po plnosti. Ježíš však ukazuje, kde je naše pravá blaženost. Proto volá: Blahoslavení chudí v duchu! Ti, kdo nepřilnuli k věcem tohoto světa a rozhodně se přimkli k Bohu, nacházejí v Bohu hojnost naprostou a trvalou.

2) Každý touží po štěstí, ale většinou to hledá napřed ve světě. A ježto všichni nemohou dosáhnout naprostou plnost pozemských věcí, které jsou omezené, proto se hledači štěstí ve světě snaží přehlušit ostatní a zdrtit ty, kteří usilují o totéž. Odtud pocházejí dle sv.Tomáše spory, hádky, války. Proto Ježíš obrací tvou pozornost k Bohu. U Boha je pravé bezpečí a opravdová záruka nejvyšších hodnot. U Boha si nemůžeme navzájem závidět ani překážet, protože v Bohu je naprosté, nepřeberné bohatství. Ty, kdo jsi spojen s Bohem, k němuž se dokonale přimykáš, jsi blahoslavený tichý, pokorný a mírný. Tobě patří klidná jistota v dosažení pravé vlasti.

3) Lidové masy nechápou výkupný a zdokonalující smysl práce, bolesti a utrpení. To, co příroda poskytuje jako odměnu za různé povinnosti, v podobě návnady, slasti a rozkoše, považují za přirozené naplnění života. V tom se stále potácejí, ale nenajdou uspokojení ani trvalé štěstí. Proto náš Pán blahoslaví tebe, kdo na své pozemské pouti pláčeš, lituješ hříchů vlastních i cizích, pokorně přijímáš strasti a bolesti života tak, že si je nakonec osvojuješ jako vlastní, abyš v nich nalezl Boha. Proto volá: Blahoslavení plačící!

4) Někdo se přezíravě dívá na okolní lidi. Nejraději by se ve světě roztáhl tak, že by tady zůstal docela sám. Neochotně uznává společnou vzájemnost každého se všemi. V jádru své přirozenosti upírá ostatním právo na život, na jejich rozvoj a zdokonalování, ale nejspíš se přitom omezuje na výrok: Ať jdou všichni někam... Proto jsi záchranou světa ty, kdo po vzoru Ježíše Krista lačníš a žízníš po spravedlnosti. Neuspokojuje tě pýcha ani marnivost, nýbrž se upínáš ke službě Bohu. Právě proto je ti slíbeno konečné nasycení v Bohu, který vydává sám sebe celého za tebe, abys nezahynul, ale měl život věčný.

5) Dále tobě, kdo vidíš vedle sebe bližního i s jeho slabostmi, bídou a nemocemi, a dokonce se mu snažíš milosrdně přiblížit a pomoci mu nést jeho břímě, tobě P.Ježíš slibuje, že dojdeš největšího milosrdenství. Mnoho je těch, kdo ve světě trpí a pláčou, protože je málo opravdového milosrdenství. Přes rozsáhlé působení Červeného kříže a jiných humanitárních organizací lidstvo trpí nedostatkem milosrdenství s hledajícími a plačícími, které by bralo ohled na jejich nesmrtelnou duši. Proto Kristus blahoslaví tebe, kdo sleduješ svým srdcem všechny slzy trpících, a ze všech sil se přičiňuješ í o pomoc, abys přinesl světu odpuštění, lék, úlevu a posilu.

6) Tím je tvá duše připravena k tomu, aby obejmula Boha. Ve svém srdci se otevíráš Bohu, ale také uvnitř sebe mu uvolňuješ průduchy, aby celé to tvé vnitřní prostředí bylo průchodné a průzračné tak jemnému a pro svět neslyšitelnému a neviditelnému proudění Boží milosti. Nastává proces ještě jemnějšího očišťování. Lidskými zraky nevidíš to, co sleduješ svou duší ve svém srdci připodobňovanému Božskému Srdci Ježíšovu. To už sleduješ všechno zasvěceně, z hlediska Božího. Blahoslavení čistého srdce budou proto vidět Boha.

7) Ještě potřebuješ nalézt pokojné usmíření sám se sebou, ve svém nitru, ale také usmíření s okolním prostředím, totiž s druhými lidmi a dále s ostatními Božími tvory, a především dosáhnout usmíření s Bohem. Víš, že všechno tady má své místo. To místo každému přiznávej, a podle toho se vším jednej a hodnoť to. O nic už nebojuješ způsoby tohoto světa, k ničemu se v okolním životním prostředí se nevážeš, nelpíš ani na tom, co ti právem patří, ani na Božích darech. Začínáš dospívat a přecházíš od Božího dětství zdarma získaného ve křtu svatém, k přátelství Božímu. Hledáš jen Boha jako Otce a ještě více jako nejlepšího Přítele, abys našel jedině Jeho a všechno ve svém životě uspořádal podle Jeho vůle, která je totožná s tvou vůlí. Blahoslavení tvůrci pokoje.

Mohlo by se ti zdát, že když dospíváš v Božího přítele, kdy dosahuješ usmíření se sebou, s ostatním Božím tvorstvem i s Bohem samým, se můžeš snadno rozplynout v Bohu, pozbýt svou osobitou totožnost a jedinečnou zvláštnost a vyvanout jako v nějaké nirváně. To je omyl. Čím více se blížíš k dokonalosti Božího přítele, tím větší pozornost ti věnuje odvěký odpůrce. Lživý vládce světa ti závidí to, co vlastní vinou stále ztrácí. Dokud jsi v zajetí světských zájmů a radovánek, ďábel se s námi nenamáhá, protože tě ovládá světskou reklamou a tak tě vlastně drží chycené na udici různých lákadel. Sotva se od toho s Boží pomocí dokážeš vymanit, hned ti ďábel věnuje zvláštní "péči": Jako máš od Boha zvláštního anděla strážce, tak se ďábel opičí a posílá ti démona pokušitele. Takový kulhavý démon je ti pořád v patách a tváří se sympaticky a lidumilně. Je nebezpečný jen tomu, kdo ho pustí k tělu. Ďábel je díky Pánu Ježíši jako štěkající pes na řetěze, který pokouše jen toho, kdo se mu přiblíží. Tobě však slouží všechno k dobrému. Nakonec i ďábel má z Boží milosti tento účel v dějinách spásy, když tě nespravedlivým pronásledováním nepřímo dotlačí do nebeského království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu (Mt 5,12) + + +

Blažení, kteří v nebi požíváte

těch slz, jimž odměny zde dole není,

jste dosud válkou lásky obtíženi,

či smrtí svobodu už navždy máte?

- To naše spočinutí vzaté

tak mimo každý čas

žádost už nezná, úzkostlivé lkání. -

Tak tedy neprávem já dalek vás

zde žiju, jak mě zříte, v bídě vrchovaté

láskou a službou v žalném potýkání.

Když laskavě se k milujícím sklání

nebe a svět je jim jen nepřítelem,

nač zrodil jsem se s tělem?

To abych žil a žil? To právě dech mi úží:

má z mála příliš ten, kdo v trýzni slouží.

Michelangelo

+         +          +

Ovoce Ducha svatého

Poznáte je po ovoci. Věčně pro všechny případy platí toto rozeznávací znamení Ježíše Krista. Dobrý strom nemůže nést špatné a špatný strom nenese dobré ovoce. Tvůj duchovní život se rozlévá z posvěcující milosti. Je to život z působení Ducha sv.

Proto jen ten život je skutečným životem duchovním, kterí nese ovoce tohoto působení Ducha sv., zkrátka ovoce Ducha sv.

Ovoce Ducha sv. je zkušební kamenem pravosti či nepravosti tvého duchovního života.

Ovoce Ducha je výsledek, korunou stromu, vrcholem jeho života, jeho vzrůstu, práce hospodářovy. Ovoce Ducha sv. je plodem stromu života, na němž plody rostou, zrají a jsou připraveny jako odměna pilnému hospodáře. Tvůj duchovní život vyrůstá ze stromu Ducha sv., z jeho života, který ti sděluje svou posvěcující milostí, životem podle této milosti a z této milosti, životem ctností a darů. Ctnosti tě vedou jednat podle Boží vůle a dary Ducha sv.tě vedou, aby v tobě mohl Bůh svou vůlí přímo působit, abys byl znamenitým nástrojem Ducha sv. Dary Ducha sv. tě osvěcují vyšším světlem, vedou tě božskými cestami.

Když jsi takto uzpůsoben ctnostmi, a když Bůh je tvým nejvyšším Pánem nejen teoreticky, nýbrž proniká svou vůlí od tebe přesně chtěnou každý tvůj úkon, když tě Boží dary dokonale povznášejí k Bohu, když z tebe dokonale činí prostředí, v němž proudí sdělený život Boží, čím dále tím dokonaleji božskému životu nesdělenému podobný, pak tento duchovní život dozrává a přináší ovoce.

A protože je tento duchovní život způsoben Duchem sv., proto i jeho koruna nese na sobě stopy, zvláštní známku působení Ducha sv. Proto ovoce duchovního života, který je z Ducha sv., přináší ti také zvláštní ovoce Ducha sv.

Na tomto ovoci poznáš, jestli v tobě žije Duch sv., anebo jestli se krutě mýlíš a podléháš sebeklamu a klameš i svého duchovního vůdce. Celé rozeznávání duchů ti usnadňuje právě to, že každý strom vydává odpovídající ovoce a že také život Ducha sv. u tebe musí vydat ovoce života Ducha sv. v tobě.

Duch sv. je pokoj. Je to zář lásky, ba samotná láska. Je to světlo, které je podmínkou života. Ovoce má tuto základní vlastnost a podmínku, aby bylo životem čili plodem stromu, vzrůstu a práce, že je korunováním práce a vzrůstu, že je proto něčím sladkým, něčím občerstvujícím. Proto jen tehdy žiješ duchovním životem, když je tvůj duchovní život pro lidi dobré vůle občerstvením, plodem, nasycením, když má i pro nás určitou lahodu a líbeznost. Sv.Tomáš klade vyšší duchovní život, v němž právě spočívá život mystický, do jakéhosi tušení, skoro zakoušení sladkosti Boží ve tvé nadpřirozené lásce, kterou jsi právě spojován s Bohem. Proto je normální cestou duchovního života, že ti Bůh není odporný, že přemáháš hřích nechuti k Bohu konečně a vítězně, takže nakonec nalezáš vrcholné štěstí, pronikající a řídící celou tvou bytost, jedině v Bohu.

Blaženost v Bohu je základní ovoce Ducha sv. Sv.Tomáš seřazuje jednotlivé plody Ducha sv. (STh, I,II,70, 3) podle listu sv.Pavla Galaťanům (Ga 5,22).

Toto blažené spočinutí v Bohu vyplývá z dokonalého zhodnocení všeho, z dokonalého a správného uspořádání svých vztahů ke všem dobrům. Duch sv. je láska a proto jeho prvé ovoce v duších musí být láska, čím dokonalejší láska, tím zralejší ovoce, čím zralejší ovoce, tím větší uspokojení nad ním, protože více je naše.

Čím více je Bůh tvůj, tím více vzrůstá radost, druhé ovoce Ducha sv. Radost čistá, svatá radost.

Mnoha lidem odlétla všechna radost ze srdcí. Proto se většina lidí dovede jen lehkomyslně smát, chechtat laciných vtípkům a slovním hříčkám, vysmát se škodě jiného, ale radost neznají, protože kdyby znali radost, tak by uvěřili Bohu. Raduje se jedině ten, kdo má dobro. Tobě už nestačí dobro částečné. Právě proto jsou mnozí lidé tak smutní a zatrpklí, protože jiné, než pravé dobro nechtějí. Každé dobro světa neúprosně prchá a proto lidem světa chybí radost, protože se nemají z čeho radovat. Tak rozumíš svatým, kteří přes okolní nenávist, štvání, pomluvy, a kterým se třeba nic na světě nepodařilo, a přesto mají radost a jsou šťastni. Mají jediné dobro - jedinou perlu - a díky tomu jim už nic není neštěstím, protože všemu rozumí v Bohu. Jsou hluboce přesvědčeni, že Bůh je dobrý, a že vše, co posílá, třeba je to strašné, třeba je to očividná porážka Boha samého v duších a ve světě. Nevíme jak, ale přece jenom je to dobré. Tak najednou rozumíš sv.Tomášovi, který si zálibně pochutnával na jídlech italské kuchyně, jako na lahůdkách kuchyně francouzské. Najednou chápeš sv.Filipa Neri, který pod Gianicolem běhal a dělal veselé taškařice se svými chlapci, a který sršel vtipem a šprýmem. A současně chápeš humor svatého Vavřince, opékaného na roštu. V pohodě i v utrpení vydávají ovoce Ducha sv., jež musí být radost, protože láska je radostná. Jenom nenávist je smutná. Musí být, protože je pekelná a peklo, to je smutek a nenávist.

Když máš Boha, čeho by seš obával? Co ti může svět vzít? A když ti něco bere, co tím ztrácíš? Jdeš ještě za těmi, kdo tě obrali o všechno a kteří ti, jako ten světec, kterému zapomněli jeden peníz ukrást, šel za nimi a i ten peníz jim odevzdává. Jednají jako bl.Jordán Saský, druhý představený dominik. řádu, který, když oslepl na jedno oko, svolává bratry do kapituly, aby s nimi zapěl oslavné Te Deum, že byl konečně zbaven jednoho nepřítele. Jedině ten se hádá a je neklidný, kdo ještě nemiluje dokonale Boha, kdo vedle Boha ještě miluje další věci a bouří se pro ně, když mu je někdo chce odejmout. Vypadají jako štastní blázni, a také jsou radostnými blázny kvůli Kříži. Kdo z celého srdce a radostně nepřijímá bláznoství Kříže, stává se smutnou obětí šílenství zla.

Proto jsi ty svatým, a proto je církev v tobě tak pokojně silná a neodolatelná proti nepřátelům, proto ti velí jim nezlořečit! S Boží milostí nakonec přemáháš odpůrce. A i kdyby ti všechno vzali, cožpak ti vezmou Boha a Boží lásku a pravdu? Dokud by byl Bůh ve tvém nitru pořád cizincem anebo obklopen bůžky, pro které žárlíš, bojuješ, nežiješ duchovně, protože žít duchovně znamená život z nadpřirozené lásky, která zná jen jediný předmět, která se naplno obrací jen k jedinému a vše ostatní přechází a míjí.

Bůh je věčný a proto shovívavý. Nespěchá s trestem. Čeká. Když žiješ v Bohu a podle Boha, přenášíš se přes délku času, protože žiješ věčností a dovedeš čas přeplout v naději a útěchyplném čekání. Víš, že je tu třeba čekat, protože i Bůh čeká, dává jedněm čas ke zkouškám a jiným k nápravě. Prožíváš smysl zla a bolesti, jejich nadpřirozenou hodnotu, a protože celý tvůj život je zaměřen nadpřirozeně, tak dovedeš i bolest a smutek i osamění nadpřirozeně zužitkovat.

Proto jsi shovívavý, že poznáváš v Bohu svou vlastní ubohost, a to, že sám tolikrát potřebuješ, aby i tobě Bůh poshověl a počkal. Proto jsi shovívavý k chybám, křivdám a urážkám bližních. Mstitel, který si vždy a za každou cenu i za cenu pohoršení zjednává své opravdové či domnělé právo, není na výši v duchovním životě. A když si to myslí, klame se.

Vedle bolesti a zla od jiných je tvůj život zatížen bolestmi a strastmi všeho druhu. Jen ty, kdo žiješ z milosti posvěcující, zná pravý smysl bolesti. Jedině ty si dovedeš zodpovědět otázku: Proč je tu utrpení, proč trpím bolest a zlo? Dovedeš si nakonec říci, že těm, kdo milují Boha, vše pomáhá k dobrému. Když tedy žiješ v Duchu sv., máš trpělivost. Netrpělivost ukazuje na nedůvěru ve vyšší život, v dobrotu a spravedlnost Boží, která nakonec všechno urovná a rozhodne.

Jsi zakotven v Bohu. Jsi jeho dítě a žiješ ze života, který ti sděluje v posvěcující milosti. Proto vidíš všech bratry a se všemi jednáš bratrsky. Sv. Tomáš seřazuje ovoce duchovního života z Ducha sv., totiž dobrotu, nebo přívětivost, dobrotivost, mírnost a tichost a věrnost nebo důvěru. Jako Bůh jedná laskavě, vlídně, tiše, dobrotivě, tak i ty, kdo jsi jeho, nutně se snažíš o totéž. Kdo je hrubý, tvrdý, nelaskavý, je daleko od Boha. , Kdo je obtížný pro své okolí a chce jen surovou rukou ovládat druhé, kdo nechce mírně léčit, mírně provádět i operativní zákroky, kdo je jen postrachem, po jehož smrti si lidé dobré vůle oddechnou, postrádá Božího ducha.

Když Bůh je tvým nejvyšším dobrem, pak se nedáš strhnout slastmi a radostmi, které jsou nekonečné níže pod radostí, kterou máš z obětí Boha. Nedáš se uchvátit nevázanými radostmi, avšak nedáš se oslnit a ohlušit ani přirozenými radostmi. Zdrženlivost a čistota střeží tvou vnitřní svobodu, aby ses nestal otrokem těla, světa či ďábla.

Ovoce Ducha sv. je výsledkem vedení Duchem sv. Korunuje jeho působení ve tvé duši. Proto je úkolem duchovního života odbourat překážky působení Ducha sv. v nás, či neklást v sobě překážky působení milosti. Uchopiti ji, jakmile přijde, uchopit ji, co nejvíce jen můžeme. Prakticky řečeno, znamená to, žít podle ducha zásad nadpřirozeného života, ne podle ducha tohoto světa, ne podle ducha vlastní sebelásky a pýchy.

Ovoce Ducha sv. je tvé nadpřirozené věrné zrcadlo a ukazatel. Často se podle něho kontroluj! Rozhodně a nesmiřitelně. Nic si nepřikrášluj ani nenalhávej! Sleduj, jaké ovoce vydává tvůj život ve styku s Bohem, s bližními a s dary světa, které tě mají přivést k Bohu. Ať už jsou to dary příznivé v dobru nebo nepříznivé v podobě zla, máš je s Boží milostí dobře a krásně a pravdivě přetvořit.

Duchovní život pro tebe bude stále podnětem k novému rozmachu, k novému duchovnímu obrození z Ducha svatého.

+         +        +

Jak je to možné, že už nejsem svůj?

Ó Bože, Bože můj!

Kdo mne to vyrval ze mne,

kdo to tak vstoupil ve mne,

že jsem už více jeho nežli svůj?

Ó Bože, Bože můj!

Jak mohl projít do mne,

když nezavadil o mne?

Co mi to, Lásko má,

proniklo očima

do mého srdce, kde to roste skryto?

A co když překypí to?

Michelangelo

+         +         +

Prosby:

Ježíš Kristus posílá Ducha svatého, aby ve mně upevnil Boží Slovo upevnil a proměnil v život. Otevři mé srdce Duchu svatému a vyprošuj jeho dary církvi i světu!

Bože, Duchu svatý, prosíme Tě, vyslyš nás!

 

1. Svou přítomností v církvi buď zárukou pravosti a čistoty učení těch,

kteří je hlásají.

Prosím Tě za Svatého Otce N. a všechny biskupy, aby pod vedením

Tvých darů bezpečně vedli církev neklidnými časy.

Dej, aby síla prvních Letnic, měnících svět od základů, pronikla

také církví naší doby, našeho národa a našich rodin.

2. Naplň svět úžasem nad divy, které v lidech působíš. Dopřej lidstvu

poznat z díla stvoření svého Tvůrce i jeho slávu a svou spásu.

Zahrnuj svými dary našeho pana presidenta N., aby ve všem osvíceně

smýšlel a rozhodoval v duchu Boží spravedlnosti a lásky.

Osvěť členy členy zákonodárných sborů, aby ve všem rozhodovali

v duchu státnické moudrosti.

3. Nauč nás v Boží bázni a pokoře využívat všechny objevy a vynálezy

k dobru lidstva.

Svým působení upevňuj vědomí důstojnosti v každém člověku bez ohledu

na pohlaví, barvu pleti a postavení ve společnosti.

Posilni a povzbuď nemocné a bezmocné, aby i oni přijali všechny

potřebné dary Ducha svatého.

4. Zapal každé srdce svým ohněm, ať vyzařuje Boží Pravdu a hřeji

Kristovou Láskou

Veď naše rodiče, aby po příkladu svaté Zdislavy s Tvou pomocí

vychovávali děti pro Boží království.

Obdaruj naše zesnulé radostí v trvalém spojení s Bohem

Bože, Duchu svatý, Ty jsi dárce Božského života a náš Posvětitel. Prosím Tě, dávej mi sílu, ať žiji ve světě jako opravdové Boží dítě v Kristu, našem Pánu. Amen.

Bože, Duchu svatý, zahrnuješ mě nesmírným bohatstvím. Dej, ať dokáži v plné míře čerpat z Tvých darů, které mi zasloužil Ježíš Kristus, jenž s Bohem Otcem a s Tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

+      +       +

Když hrubý perlík můj ten tvrdý tes

zmáhá a lidskou tvářnost z něho jímá,

má od jiného všechen dvih a kles

a jeho krokem jde a jím jen hřímá.

Ten božský však, jenž v nebi má svůj byt,

svým vlastním chodem jiné rozeplává;

a ježto z kladiva jen může mít

kladivo ráz, tam to všem život dává.

A že je v úderu tím větší spád,

k čím vyšším vzletí perlík prostorám,

on nad můj k nebesům už vyletěl.

Já nedokončený bych marně chtěl,

pomoc-li nedá božské dílny řád

jemu, jenž na světě tu zbyl tak sám.

Michelangelo

+        +         +

Litanie k Duchu sv.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Kriste, smiluj se.                   Kriste, smiluj se.

Pane, smiluj se.                     Pane, smiluj se.

 

Bože, náš nebeský Otče,              smiluj se nad námi.

Bože, Synu, Vykupiteli světa

Bože, Duchu Svatý,

Bože v Trojici jediný,

Svatá Maria,                         oroduj za nás.

Duchu Sv., z Otce i Syna vycházející, smiluj se nad námi

Duchu S, v jednotě s Otcem i Synem

uctívaný,

Plameni božské lásky,

Podivuhodný dare Nejvyššího,

Učiteli a vůdce Církve svaté,

Prameni živý a dárce všech milostí,

Jasné světlo duší,

Pokoji a radosti spravedlivých,

Dárce svatého nadšení,

Učiteli v každém soužení,

Duchu Svatý, který zpytuješ srdce i ledví,

Duchu moudrosti a rozumu,

Duchu rady a síly,

Duchu umění a zbožnosti,

Duchu bázně Boží,

Duchu vyvolených Božích dětí,

Ode všeho zlého,                     vysvoboď nás, Pane.

Od veškerého hříchu

Od úkladů ďáblových,

Od bludu a lži,

Od pýchy a závisti,

Od ducha smilstva,

Od zoufalství a opovážlivého spoléhání,

Od odpírání poznané pravdy,

Od nekajícnosti a zatvrzelosti srdce,

Duchu sv.,sestup z trůnu své velebnosti a

zbuduj si stánek v srdci svých dětí,prosíme Tě

vyslyš nás.

nauč nás žít ve stálé přítomnosti Boží,

nauč nás poznávat a milovat Tě,

nauč nás žít v odevzdanosti a důvěře v Boha,

Znamení ohnivých jazyků,       zapal v našich srdcích oheň lásky,

Tajemná holubice,              nauč nás chápat Písmo svaté,

Ty,který nemáš tvář ani jméno, nauč nás správně se modlit,

Ty,který mluvíš ústy proroků, nauč nás žít pokoji,

Planoucí ohni lásky,           nauč nás žít moudře a trpělivě,

Dárce všech darů,              nauč nás žít v pokoře a skromnosti,

Přetékající pokladnice milosti, nauč nás chápat cenu utrpení,

Bezedná studnice milosti,      nauč nás využívat čas,

Věčná lásko,                   nauč nás dávat dobrý příklad jiným,

Nekonečná Dobroto,             dej nám vytrvalost v dobrém,

Sladký učiteli,                nauč nás správně jednat s lidmi,

Milý příteli duší,             nauč nás nikoho neposuzovat,

Oblažující světlo duše,        nauč nás vidět potřeby jiných,

Duchu sv., který znáš budoucnost vesmíru,

pomoz nám vymanit se z podrůčí těla,

světa i ďábla,

Duchu sv,                      nauč nás čelit zbytečným představám

a marným myšlenkám

Duchu sv.,                     nauč nás mlčet a včas promluvit,

Dárce všech darů,              nauč nás vyhýbat se marné činnosti

a planým řečem,

Duchu sv.,                     přijmi do své ochrany naše rodiny,

přátele, dobrodince i všechny lidi,

Duchu sv.,                     nauč nás žít ke cti a slávě Boží,

Duchu sv.,                     nauč nás žít ke spáse duší

a k radosti Matky Boží.

 

Beránku Boží,jenž snímáš hříchy světa,    smiluj se nad námi.

Beránku Boží,jenž snímáš hříchy světa,    smiluj se nad námi. Beránku Boží,jenž snímáš hříchy světa,            smiluj se nad námi.

K: Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno,

L: A obnovíš tvář země.

Modleme se: Bože, Ty, který jsi poučil srdce věřících osvícením Ducha Svatého, učiň, abychom ve stejném Duchu správně smýšleli a stále se radovali z Jeho útěchy. Skrze Krista, našeho Pána.

+         +         +

Já chtěl bych, Pane, chtít, co nechci dost:

od ohně odloučen jsem clonou ledu,

jež tlumí žár; dát výraz nedovedu

peru a papír můj jen lžím jen most.

Michelangelo

+          +         +

_______________________________________________________________________