ČERVENEC 2003
_____________________________________________________________________________________
Ročník IX.,číslo 7. Červenec 2003
__________________________________________________________________________
Obsah: E.Lopourová,Maria, Br.,Proč nevěříš, Tomáši? (4), E.Lopourová,Víra, fra J.Telegraf radostné zvěsti, E.Lopourová, Eucharistie, B.Přesýpací hodiny života, E.Lopourová, Věřím, Pane, Otec T., Loretánské meditace, B.,Božské doteky v kosmu, Ct.Martin z Kochemu, O 77 milostech, V.Mlejnková,O naději, Loretánské meditace, E.Lopourová,Církev, Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely OP._____________________________
M A R I A (pod křížem)
Nerozumím zcela
Jen synu svému věřím
A chovám pod srdcem
Slovo o království nebeském
O milosrdném Otci
O hříchu, soudu
O ceně nemoci a utrpení
O zvěsti radostné jak o dítěti smýšlím
Že doroste a láska k těm
Které svěřuješ mi pod křížem
Dozraje ke žni
A stane se činem víry v těch
Kdo přijali ji Eva Lopourová
+ + +
Proč nevěříš, Tomáši ? (4)
Cítíš se jako katolík bezradný?
Milý příteli!
Možná jsi katolík, ale přitom Tě znepokojuje tolik věcí v Tobě i kolem Tebe, že zůstáváš ve své Církvi každou chvíli bezradný. Chceš popírat svou častou bezradnost?
Neboj se to přiznat! To není žádná hanba. Nic nového pod sluncem. A přesto je tu něco nového. Tvoji předkové to prodělávali už od prvních křesťanských dob. Tehdy pro to bývaly důvody spíše v Tobě než kolem Tebe. Proč? Dříve jsi míval životní cestu v obecné Církvi jasně vedle sebe vyznačenou. Buď jsi po ní šel nebo nešel. Věřil jsi nebo ses dostával ve víře do potíží, ze kterých jsi vycházel posílen nebo oslaben, nebo jsi také vůbec nemusel věřit. Když jsi ale byl křtem připojen k Církvi, obvykle jsi věřil, a posléze jsi dospěl svátostí biřmování, a Tvé okolí Ti jasně ukazovalo, v co máš věřit, a co bys měl dělat. Dneska Ti to Tvé okolí jasně a jednoznačně neukazuje. Třebaže předávaný poklad učení víry zůstává díky Bohu v Církvi neporušen, způsoby předávání se liší. Ohledně učení víry slyšíš v okolí tolik neslýchaných a vzájemně si odporujících výroků, že bez této jednoznačné vnější opory své víry, se Ti do nitra vkrádají pochybnosti. Cítíš se ve svém okolí ztracený, zmatený, bezradný a někdy dokonce i oklamán.
Kdo se Ti může divit? Rodina je většinou v rozkladu. Od dětství vyrůstáš často v neúplné rodině. Často v ní vůbec nepoznáváš Církev v malém. Ani Tvá rodina na Tebe většinou jako Církev nepůsobí tak, že by Ti rodiče byli prvními věrohodnými apoštoly evangelia. Už od rodiny jako Církve v malém Tě často více než pravdy zjevení a víry oslovují myšlenky odporující pravdám zjevení a víry. Tak už od útlého věku v rodině, kde se máš poprvé setkat s Boží autoritou, kterou Ti mají zosobňovat rodiče, často prožíváš skutečnost, že se v oblasti dogmat a morálky šíří úchylky, které vyvolávají pochybnosti, zmatek a vzpouru. Možná, že Tě rodiče dali pokřtít, ale to bylo často nejen Tvé první, ale i Tvé poslední setkání s Církví. Rodiče Tě vlastním příkladem modlitby, účasti na mši svaté, přijímáním svátostí, a vlastních křesťanských ctností, jako i poučením o pravdách víry, často většinou nevedou ke křesťanské dospělosti přijetím svátosti biřmování.
Možná také, že této dospělosti v Církvi přece jen dosahuješ, nicméně nevíš, co dál. Nedovedeš najít v Církvi ty jistoty, které právem očekáváš. Brzy zjišťuješ, že se tu dějí nebývalé změny. Zřejmě to má na svědomí několik fanatiků. Pod záminkou pokroku s tvrdošíjností všeobecně prosazují změny, které jsou jen doporučené pro některé okolnosti. Říkáš si: "Když oni mohou všechno, tak já smím taky". Dáš se svést k intelektuální a morální bezzásadovosti? Kdo se Ti může divit, že v takovém prostředí snáze než kdy dříve upadáš k vyčichlému křesťanství, oklešťovanému zamlženými dogmaty a rozplizlou morálkou? Jsi ponořen do světa. Jeho klamný duch, který Tě obchvacuje a věčně obviňuje našeho věčného Otce, Tvého Bratra a Spasitele, jakož i Církev obecnou, najednou obviňuje i Tebe v Církvi a činí Tě podezřelým.
Už nemůžeš jen tak klidně přebývat uprostřed svých životních jistot v otcovském domě. Ostatně otcovský dům se mezitím povážlivě vyprázdnil. Třebaže duch světa mluví proti presumpci neviny, Ty jsi celým okolím obviňován za to, že jsi tam, kde jsi. Buď se zabarikáduješ v domě našeho Otce, anebo vyjdeš hrdě a neohroženě ven. Vykroč ven, a to nejen proto, abys obhájil svou nevinu, ale abys přivedl zpátky domů všechny ustrašené bratry a sestry, kteří se někam zaběhli!
Pro T.G.Masaryka byl Ježíš zcela výjimečný člověk. Píše, že Ježíšovo náboženství je náboženstvím jistoty, lásky a naděje (KL II/5/16, opis z 18.11.1931, viz: Archív TGM) Ježíš podával náboženství čisté, nerozčílené, klidné, jasné (TGM, V boji o náboženství, Praha 1932, str.26) Za Ježíšem jít, to je mi všecko (K.Č., Hovory s TGM, Praha 1990, str.293). Člověk Ježíš byl Masarykovi vůdcem a učitelem v náboženském i filosofickém myšlení. Zejména Masarykovo pojetí demokracie a humanity se dělo pod vlivem Ježíšova lidství (J.Olšovský, Viz:Sb.Náboženská dimenze Masarykova myšlení", Hodonín 1995, str.23-24)
Masarykova víra jako katolíka se záhy probudila díky vlivu zbožné matky a vzorného katolického kněze Františka Satory. Ten ho učil v Čejkovicích a dbal o jeho celkový duchovní růst. Ještě v Brně na gymnáziu zůstává Masaryk plný obdivu ke katolicismu. "Hlavně ta stálost ve víře a mučednictví. Byl jsem toho plný".
Neochota přijmout svátost smíření se mu stala kamenem úrazu pro další růst v Církvi. Velký přiznávaný vliv na jeho odklon od Církve mělo seznámení s unitářkou Charlotte Garriguovou (K.Č, str.43-44,72-78) I když se rozešel s katolickou Církví stejně, jako později s evangelickou, Bůh mu zůstal Ředitelem jeho osudů. (M.Dokulil, Sb.Náb.dimenze Masarykova myšlení, Hodonín 1995, str.32)
A co Ty? Jsi také jako katolík čím dál tím zmatenější? Podobenství o dobrotivém otci, trpělivě vyčkávajícímu v otcovském domě na návrat marnotratného syna, ustupuje před obrazem Tvého Otce, opouštějícího vlastní dům, aby hledal své bloudící děti. Vidíš svého Otce, jak se zúčastňuje obřadů cizích náboženství, jak se modlí v kultovních síních různých sekt. Hromadné sdělovací prostředky šíří obrazy těchto ohromujících setkání po celém světě. A Ty jsi v pokušení jako jeden z posledních opustit otcovský dům a hledat ve světě svého Otce. Nediv se mu! Otec by nemusel odcházet do světa, kdybys Ty, přehodný syn, vyčkávající doma za pecí na lepší časy, vyrazil raději sám do světa hledat svého bloudícího bratra! Nediv se Otci, který vybíhá z domu v ústrety váhavě se vracejícímu marnotratnému synu! Pospěš Ty sám v ústrety svému bloudícímu bratru či sestře! Modli se za svou statečnost a o dar síly k takovému hrdinství! Když ovšem vyrazíš do světa hledat ztraceného bratra, počítej s tím, že jdeš do nepohody! Modli se za obrácení nevěřících! Pomodlit se můžeš kdekoliv, třeba i v mešitě nebo pagodě. Ovšak mši svatou nemůžeš slavit společně s nevěřícími nebo odloučenými bratry, na což Tě důrazně upozorňuje Svatý Otec v listu, vydaném za Zelený čtvrtek léta Páně 2OO3. Při hledání bloudících bratří a sester ve světě se octneš úplně bezbranný mezi lítou zvěří. Přesto vytrvej! Přijdu Ti na pomoc. Kdo jsem? Jsem, který jsem, Tvůj Bratr a Spasitel.
Uprostřed okolních zmatků a nepřehledných poměrů jsi sám bezradný. Co si počneš? Chceš dělat revoluci? To už udělal někdo před Tebou, a to důkladněji, než by ses k tomu kdy sám odhodlal. Najednou zůstáváš stát nahý před naším věčným Otcem. Cítíš, že nemáš v žádném tradičním zařízení otcovského domu oporu.
Zachovej si víru, i když se rázem ocitneš v katakombách! Jsou to jiné katakomby, než bývaly za Nerona. Nikdo z Tebe nebude dělat mučedníka. Jsi zatlačován do sametového podsvětí. Máš zaručená lidská práva na svou víru, ale sotva ji projevíš, celý svět se Ti vysměje a udělá z Tebe idiota. Jestli lidé říkají o Tvém Bratru a Spasiteli, že se pomátl, co jiného bys čekal pro sebe?
Nemůžeš zůstat pevný ve víře bez vyššího nadání, které chceš čerpat ze slavných ustanovení Církve. A tady vidíš, že způsob udílení těchto slavných ustanovení se liší místo od místa a stejně i během doby. Možná, že se Tě to ani moc nedotýká, pokud jsi nezažil od dětství jiný způsob zbožnosti. Tím spíš bys potřeboval soustavnější náboženskou zkušenost. Kde si ji osvojíš? Ve škole?
Možná, že Tě už od dětství posílají rodiče do vyučování náboženství. Jenže najednou překvapeně objevují, že se učíš pravdy svaté víry vedle jiných náboženství. Potom už nezbývá dost času na důkladnější osvojení si nejzákladnějších pravd víry - o tajemství Tvého stvoření, o dědičném hříchu, o tajemství Nejsvětější Trojice, o Neposkvrněném Početí, Vykoupení. Ani Tvá vůle se ve škole nezdokonaluje cvičením ve ctnostech, zvláště o tak nepopulární ctnosti, jako je pokora. Zato se dozvídáš tom, jak bezpečně provozovat sex, a často dřív, než víš, co to vůbec je.
Odmítáš stávající tradici čili dosavadní podání Církve? Modli se o vlastní obrácení! Pak zakusíš vlastní obrácení a získáš vlastní náboženskou zkušenost. Na základě svého vlastního obrácení a své jedinečné náboženské zkušenosti si vytvářej své nové podání, o které by ses mohl ve víře opřít! Pak bude Tvá víra přesvědčená a také přesvědčivá a strhující pro Tvé děti. Bez svého nového podání zůstáváš jako jeden z prvních křesťanů docela bezbranný, a také jako křesťan pro své okolí nezřetelný, nepřijatelný a vyloženě protivný.
Když si však nové podání vytvoříš a staneš se strhující pro své děti a vůbec pro své okolí, opovaž se to, co tak namáhavě vytváříš jako vlastní nové podání Církve, předávat někomu jinému, svým dětem jako jediné možné podání Církve! Zbav se útlocitnosti, že jim poskytuješ jimi očekávané podání Církve jako jediné možné! To jim může být oporou víry leda v dětství. Pak je ale připrav na to, že se jim v okolí nedostane žádné opory pro jejich víru, a že se o to mají s Boží pomocí postarat sami!
Tvůj Bratr
+ + +
VÍRA
Věřím Pane
Pomoz mojí malé víře
Víra je ta mince která platí
Láska pokaždé má jiné šaty
Aby padly jí
A On je tím
Pro koho se zdobí
Kvůli ní
Sytí chlebem zástupy
Aby uvěřili
Uzdravil i mého syna
Kvůli její kráse volá
Pokolení bez víry
Jak dlouho vás budu snášet
Jeho láska je ta měna
Která platí
Z jedné strany víra
Z druhé strany hřích
Eva Lopourová
+ + +
Telegraf radostné zvěsti
Jeho nejmilejší
Kdykoli přicházíš k společné modlitbě růžence, a tedy k oslavě Královny posvátného růžence, pokaždé se stáváš svědkem společné neutuchající lásky k Bohorodičce. Růženec odpovídá tvé opravdové zbožnosti, laděné mariánsky, ale i o hlubokému teologickému duchu, který zde nalézá nejlepší podněty v růžencových tajemstvích.
Sv.Bernard vyjadřuje svůj vztah k Panně Marii heslem: Skrze Marii ke Kristu! To je logické. Když Boží Syn přichází k tobě uprostřed lidstva skrze Pannu Marii, jdi mu společně s ostatními vstříc stejnou cestou!
Růženec je návštěva u Panny Marie. Obohacuje ti rozum, posiluje vůli, zušlechťuje obrazotvornost, a vede tě blíž ke Kristu.
Jak růženec obohacuje rozum? V nejvyšší rozumové činnosti, tedy nikoli v přemítání, nýbrž v rozjímání. Je to přímé zření na Boží pravdy. Obohacuj svůj rozum rozjímáním vrcholných pravd, obsažených růžencových tajemstvích: Vtělení Božího Syna, tajemství Ukřižování, Vykoupení, věčné spásy a posmrtného života! V rozjímání těchto vrcholných pravd se ti pravdy víry zvnitřňují. Mění se ve tvou názorovou výbavu, v životní náboženskou zkušenost. Potom můžeš pravdy, osobně důvěrně vnitřně zažité, snáze uskutečňovat v životě. Rozjímáním se ti pravdy víry prohlubují. Nahlížíš stále jasněji do jejich obsahu. Vrýváš si je do duše. Pohotově vynalézáš způsoby a nalézáš cesty, jak je uskutečnit v běžném životě. Modli se růženec nejen odříkáváním andělských pozdravení! Sleduj to, co není slyšet! Probírej to rozumem i srdcem, tedy s ohledem na celou svou životní zkušenost, na svá touhy a přání, i na své pocity! Tak s plným, celoživotním záběhem pronikej do jejich obsahu! Rozjímej růžencová tajemství, aby se ti víra stávala vnitřně přesvědčenou, ověřenou vlastní životní zkušeností, názorově vyhraněnou! Pak je tvá víra živá. Bděle reaguje na každý blud.
Každé růžencové tajemství tě vede k evangeliu. Vede ke zdroji tvé víry. Poskytuje řadu příznivých podnětů tvému rozumu. Tím je pak dále rozvíjej a vymýšlej způsoby uplatnění v každodenním životě! Jdi s růžencem od Otčenáše, přes modlitby k jednotlivým tajemstvím zpět k Otčenáši a Vyznání víry. Uč se s růžencem soustavnosti a ucelenosti v křesťanském myšlení! Střídej modlitbu slovní a rozjímavou! Tím střídáš a cvičíš různé pochody činnosti svého rozumu.
Jak růženec posiluje tvou vůli? Představuj si vznešený morální charakter našeho Spasitele, a to nikterak vzdálený, nýbrž tak, jak se ukazuje v očích svaté Matky Panny Marie. Posiluj si přitom hlavně dvě ctnosti: pokoru a lásku. Pokora vedla Syna Božího stát se tvým Bratrem, Učitelem a Vykupitelem. Pokora svaté Panny se projevila už slovy: "Staň se", když přijala úkol Matky Boží. Tato pokora ji provází celý život
Boží Syn, který je Pánem nebe a země, se narodil v chudobě, chtěl a snažil se žít jako prostý dělník, a celou svou pozemskou pouť neměl, kde by hlavu složil. Byla to pokora, která mu ukládala tak chudý a prostý způsob života. Proto směl říci: "Učte se ode mne, neboť jsem pokorný a tichý."
Co říci o dokonalé lásce? Celý život Ježíše Krista a svaté Panny je utkán z lásky. Rozjímej o růžencová tajemství! Najdeš tolik lásky v Nejsvětějším Srdci Ježíšově a v Neposkvrněném Srdci Panny Marie, že ti celý život nebude stačit, abys ji obsáhl, pochopil a napodobil.
A tato pokora a láska te vede k následování. Nech růžencem osvíceně utvářet svou křesťanskou existenci! Zušlechťuj a kultivuj také jednotlivé složky své lidské bytosti, jako třeba obrazotvornost. Není to modlitba pro lidi bez fantazie. Je zde nezbytná mohutná obrazotvornost. Ta se ti v osvíceném působení Boží milosti ještě více rozrostá.
S růžencem v ruce kráčej světem pod vedením Panny Marie stále blíže ke Kristu. Maria je cesta, Kristus je cíl. Celé to božské dějství naší spásy sledujeme v očích Panny Marie. Růženec je modlitba nejen mariánská, ale především kristologická. V jeho tajemstvích pronikej za doprovodu a pomoci svaté Panny do tajemství Ježíše Krista: jeho Vtělení, jeho Božství, Jeho Vykupitelského díla, do jeho Božské Lásky k tobě, jež vrcholí na kříži, do jeho Slávy, která tě zve k účasti. Uč se v růženci chápat že Maria je neoddělitelná od Krista. Ti, kdo se přestali modlit růženec, pozvolna ztráceli lásku ke svaté Panně. A protože Maria je cesta k Ježíši Kristu, tak i jejich vztah ke Kristu se oslabil, cesta k Ježíši Kristu se ztížila a zkomplikovala.
Modli se růženec nejen soukromě, ale také společně, hlavně v rodině, manželské i duchovní! Tak živěji upevníš své svazky s Ježíšem Kristem a jeho svatou Matkou a sv.Josefem, pěstounem Páně. Nehledej způsoby svého usnadnění modlitby růžence! Nesnaž se o to ulehčovat a zkracovat si modlitbu růžence tím, že se domluvíš s několika lidmi na společné modlitbě živého růžence tak, abyste se ho každý někde modlili ve stanovený čas, aby ses mohl modlit s pěti lidmi místo pěti desátků jeden! Samozřejmě, že se snaž podílet na takovémto živém růžence více lidí! Jenže si tím nenahrazuj a neusnadňuj vlastní růženec, zvlášť je-li růženec tvé poslání jako následovníka sv.Dominika! K tomu, abys měl nějaké požehnání z růžence, nestačí ti utrousit sem tam nějakou modlitbu, ale je potřeba tisíce a tisíce, bezpečet růženců, až se růžencem naučíš správně dýchat s Marií pro Krista!
V modlitbě růžence jsi na návštěvě u svaté Panny. U ní se vždy setkáváš s jejím božským Synem. Při této návštěvě posiluj svou víru, upevňuj svou naději a rozněcuje se v lásce, která nehledá sebe. Tvé pochybnosti ve víře a nejistoty se rozplývají pod dotekem věčné Pravdy. Panna Maria ti stírá slzy, z duše odvádí zármutek a rozlévá ti do ní světlo Boží radosti. Ještě jsi neudělal tuto zkušenost? Zkus to s růžencem! A mateřské požehnání svaté Panny tě bude provázet celým životem.
+ + +
EUCHARISTIE
Píšeš
Ano
ale co napíšu sním a vypiju
báseň krve báseň těla
sám se v báseň proměňuji
a říkám její slova
Eva Lopourová
+ + +
Přesýpací hodiny života (6)
Slavné hrdinství
V radostných tajemstvích růžence Ti Srdce Páně ukazuje všechny důvody k naprosté důvěře. V bolestných tajemstvích Ti Nejsvětější Srdce ukazuje cestu k vítězstvím nad útrapami pozemské pouti. V slavných tajemstvích růžence Ti Srdce Ježíše Krista otevírá zdroje, ze kterých vyplývá radostné a krásné štěstí.
Když hrdinsky uneseš nutné utrpení, budeš také oslaven. Kristova sláva je u Otce nebeského, v lůně Nejsvětější Trojice, kde požívá božské blaženosti. Na jeho slávě božství se podílí též jeho člověčenství, které napřed hrdinsky trpí, a pak je oslaveno. Nyní už netrpí, žije v Bohu, jak píše apoštol Pavel. A s ním také jeho svatá Matka. Když má dokonalou účast s Pánem na jeho vykupitelském díle, a to svým souhlasem k jeho Vtělení a hrdinským nesením bolestí jeho i svých, tedy je spravedlivé, že má účast na jeho slávě.
Podobná naděje plní i Tvou duši, když pohlížíš do tváře věčnosti. Jako Boží děti, přijaté na křtu svatém, jako články tajemného Těla, jehož Hlavou je Kristus, toužíš po své pravé vlasti, po svém dědictví, které nám náleží. A velikost tvého podílu odpovídá tomu, jak dovedeš trpět s Kristem a vítězit s ním.
Ten, který z mrtvých vstal, je Srdcem vítězného Krále, které je středem všech srdcí, pramenem života a svatosti. Když probodené Srdce ožívá, pronáší první slova, ze kterých poznáváš, že se živé Srdce stává zázračným pramenem Tvého života. Jedině zde můžeš načerpat nových sil pro nový život. Tvému ochabujícímu srdci je vždy otevřeným zdrojem života a svatosti. Proto mizí všechny obavy, když Pán říká: "Pokoj vám!" nebo jen když říká: "Maria." Srdce svaté Panny nejbohatěji čerpá z živého pramene, takže se samo stává studánkou živé vody za zdrojů Spasitelových. Matko živého Srdce, když mé srdce zkomírá ve svých slabostech, přitáhni je do své náruče a přiveď je k Srdci věčně živému!
Ten, který na nebe vstoupil, je Srdce spasitelné pro všechny, kdo v něho doufají. Před odchodem k Otci nebeskému ti Pán Ježíš slibuje:
"Nenechám tě jako sirotka. Pošlu ti utěšitele, učitele, sílu. Jdu ti připravit místo." Není srdce starostlivějšího, které by pečlivěji dbalo o tvé dokonalé zabezpečení navěky. Srdci Matky Boží je tato starostlivost jedinou útěchou. Mariino Srdce, až dosud tak pečlivé, se tichým slibem připojuje k příslibům starostlivého Srdce, že pokračuje v péči, ve které se dosud obětuje. Modli se se sv.Bernardem: "Jak je dobré přebývat v tomto Srdci. Spíše se zbavím všeho, spíše změním všechny své myšlenky a hnutí svého srdce, než bych toto Srdce Nejsvětější opustil. Všechny své starosti kladu do Srdce Ježíšova, protože jeho péči nikdy nezklame, stále je starostlivé o mou duši, třebaže já sám nemám nadbytek dobré vůle. Vím, že se mi důvěrně otevřelo Srdce přítele, které je navíc Srdce královské, jehož starostlivost o mne nezná únavy, a které dovede překonat mou ochablost. Srdce spasitelné pro všechny, kdo v tebe doufají, přitáhni mě na své Srdce a zbav mne lhostejnosti, aby vzplanul starostlivou péčí o spásu lidstva a záchranu světa!"
Apoštolové se modlí za zavřenými dveřmi a jsou zcela zajedno. Jsou s nimi také zbožné ženy, zvláště Maria, Matka Páně. O svátku letnic jsou všichni pohromadě. Náhle naplňuje elý dům nějaký hukot. Sestoupuje na ně jako oheň. Všichni jsou naplněni Duchem Svatým. Začínají mluvit, jak jim vnuká Duch. Lidé žasnou a jsou na rozpacích. Říkají si mezi sebou: Co je to? Co to má znamenat? Jiní se tomu smějí a míní: Ti lidé jsou přece plní sladkého vína.
Všichni, kdo věří, drží pospolu a mají všechno společné. Chválí Boha a jsou v přízni všeho lidu.
Především se tedy společně modlí. Modlí se velmi usebraně. Prosí o Ducha. Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno, a obnováš tvář země. Očekávají Ducha, neboť potřebují pro svůj duchovní růst Ducha svatého.
A ten na ně sestupuje jako oheň! Spaluje všechen strach, všechnu bázeň z lidí, všechny obavy ze smrti. A stávají se nové skutečnosti. Jako v den stvoření. Nové stvoření - nový člověk, nové nebe, nová země - v Kristu!
Jako Boží dítě rosteš pod vlivem Ducha Svatého v dospělého přítele Božího, v důvěrného spolupracovníka Páně. Dostáváš chápavé srdce, takže vidíš Božím pohledem.
Naplněn Duchem Páně už nemůžeš mlčet. Prostě musíš hlásat a vyzpívat celým srdcem to všechno: Veliké věci na nás učinil Pán. My jsme jen prostí, nezajímaví lidé. Ale Bůh nás miluje. On miluje všechny! Nemůže nás přestat milovat. Neboť Bůh je sama svrchovaná Láska. A láska je silnější než smrt.
Víra se šíří, protože má sdílnou povahu. Mnozí se ptají: Jak to, že se tak milují? Kde k tomu berou sílu uprostřed toho nepřívětivého a vypočítavého světa? Kdo jim dává sílu o všechno se dělit a už se nebát. Jak to dokáží, být jedním srdcem a jednou duší? Tehdy jim ukážeš na kříž, ke svatostánku.
Uprostřed mezi námi pak stojí jedna žena, Matka Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého. Mlčí, modlí se a miluje. Ukazuje na kříž, ke svatostánku. Příklad víry pro každého, který by také chtěl věřit.
Ten, který seslal Ducha svatého, je Srdce planoucí láskou. Je to výheň Boží lásky. Seslání Ducha svatého je projevem a obrazem nejkrásnějšího Srdce, plného darů Ducha svatého, kterými se i naše srdce má stát krásným, od pravé moudrosti až k hluboké zbožnosti a osvícené bázni Božích dětí.
Jen jednou navštěvuješ pokornou služebnici, svatou Pannu, jen jedinkrát ji oblažuješ svým Nejsvětějším Srdcem v jejím Srdci Neposkvrněném a navěky přetavuješ její Srdce podle Srdce svého. Zapal mne jako živou pochodeň, který osvítí celý svět Boží Pravdou a zahřeje každé smutné srdce Boží Láskou!
Ten, který tě, Panno, do nebe vzal, je Srdce, v němž přebývá Boží spravedlnost a slitování. Je to Srdce, plné dobroty a lásky. Toto Srdce Ježíšovo přidává ke kráse Božích dětí ještě milostiplné Srdce Matky Boží, kterou povznáší do nebe. Ježíš je Srdce spravedlivě, laskavě a mile pozorné k neutuchajícímu štěstí své nejmilejší Matky a neustálé Panny. Nejenže jí dává věčné, neustávající patření na Boží tvář, nýbrž i to, co Matka Boží dříve nevidí a co touží vidět, aby se mohla osvědčit jako Matka lidí, a to vidí Nanebevzatá. Tisíckrát pozdravujeme tebe, stále děkujeme za všechna vyprošená dobrodiní a znovu přednášíme prosbu: Milostiplné Srdce, pevně věřím, že dobře znáš mé putování, ukaž mne svému milému Synu Božímu a vypros mi, aby se mé srdce ochotně učilo od něho, jako se snadno nemile vzdaluji Bohu, lidem i sobě, ba i celému Božímu tvorstvu!
Ten, který tě v nebi korunoval, je Srdce nekonečně vznešené, Srdce největší. Slavná koruna Královny nebe i země je novým důkazem velikosti a všeobjímavosti toho Srdce, když Matce stvořuje korunu vůbec nejslavnější v kosmickém časoprostoru i ve věčnosti. Vznešené, veliké Srdce, kterému nestačí dát mnoho, a jenž chce nejvíc, kolik jen obdarovaný může unést. Tak velikost Srdce Ježíšova posvěcuje jedině naši modrou planetu uprostřed celého vesmíru a nepřestává zářit z nebe na zem a do celého kosmu, aby vyznamenala lidské duše korunou blízkosti s milovaným a milujícím Bohem. Hvězdná koruna Královny nadhvězdné, Královny andělů a všech svatých, obepíná celý vesmír. Je darem velikého všeobjímavého Srdce Ježíšova, aby také Srdce milostiplné Panny mohlo patřičně projevovat svou velikost a vznešenost do naší ubohosti a poddanosti.
Mé srdce naplno doufá v tebe, Nejsvětější Srdce Ježíšovo, jedině když se svěřuje také tobě, Neposkvrněné Srdce, Královno nadhvězdná! Kéž zapomeneš na vše, čím tě lidé a vládce světa urážejí, a dáš nám více, než smíme doufat pro naši malost a nízkost! Prosím tě, vroucně, nenechávej mé srdce tak malým, tak přízemním, a vypros mu vznešenou všeobjímavost od Syna Božího, aby s tvou pomocí smělo před celým užaslým stvořením v hluboké a pokorné úctě zpívat: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému!
+ + +
Věřím Pane
Že spolu můžeme být šťastní
Vždyť jsme se smáli
Bílé plátky květů
Zůstaly z toho na třešních
Tvrdé pecky plodů
Jadérko pevné našeho přátelství
A v pecce celý strom
Stačí když do dobré prsti zasadíš
Eva Lopourová
+ + +
Božské doteky v kosmu
Vzhůru do nebeského přístavu!
"Uprostřed noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti!" (Mt25,6) Církev je zárodek a počátek Kristovy vlády ve světě. Zatímco pozvolna roste, usilovně touží po dosažení jeho vlády ve světě a snaží se s ním spojit. Proto se nebeská archa svou posádkou snaží o dosažení nebeského přístavu. Od nejstarších dob toužebně volá lidstvo po příchodu Páně: "Maran atha, Přijď, Pane!" (1 Kor 6, 22) Tak ho volá nevěsta a on odpovídá: "Ano, přijdu brzy" (Zj22,17-20). Touha povznést se do nebeského přístavu znamená také přání připodobnit se Kristu (Řím 8,29).
Nejde jen o tvé osobní vyhlížení věčného přístavu na obzoru časoprostoru vesmírného oceánu. Jde o výhled celé nebeské archy a obzor celého světa. Také blažení nebešťané s nadějí vyhlížejí věčný přístav, dokud nejsou všechny, i ty poslední články Kristova Těla zachráněny z chaotického těkání ve vlnách vesmíru. Pak mohou v sobě i kolem sebe ovládat stvoření a řídit je jako kosmos, a tak dosahovat dokonalosti. Celá nebeská archa prožívá přechodné období plavby. Během ní očekává věčný přístav. Tam všichni účastníci její posádky - každý svým způsobem - mají jedinečný a nenahraditelný podíl na tomto zapojeném očekávání. Blažení nebešťané se za tebe přimlouvají, chrání tě, abys doplnil během života uprostřed vesmírných dálek pro Kristovo Tělo to, co ještě máš dodat do plnosti Jeho utrpení (Kol1,24). Nacházíš se v časoprostoru vesmírného oceánu posledních zkoušek našeho nebeského raketoplánu.
Mistr Eckhart uvádí, že věrný Bůh dopouští, aby jeho přátelé často upadali do slabostí, jenom proto, aby neměli žádnou oporu, k níž by se mohli přiklonit nebo se o ni opřít. Pro milujícího člověka by to byla zajisté velká radost, kdyby dokázal mnoho velkých věcí, takže by se ochotně opřel a spolehl jenom na své skutky. To však chce Bůh odejmout svým přátelům, protože chce, aby jejich oporou byl především on. Bůh to dělá z dobroty a milosrdenství, protože má ke každému dílu jen jedinou pohnutku - svou vlastní dobrotu. Naše skutky nemohou pomoci, aby nám Bůh něco dal nebo učinil. Náš Pán chce, aby se jeho přátelé vymanili z klamného spoléhání na sebe. Proto je zbavuje této opory, aby on sám byl jejich jedinou oporou. Chce jim totiž dát veliké věci a chce to pouze ze své svobodné vůle. Jedině Bůh má být naší oporou a útěchou, kdežto my mezi všemi těmi Božími dary se máme pokládat za holé nic. Čím obnaženější a oproštěnější je mysl, která Bohu připadne a o Boha se opře, tím vnímavější je k němu ve všech jeho převzácných darech, neboť jenom na Bohu má člověk stavět.
Hřích je tajemství zla. Zdá se ti, že hřích, který vystoupí z tvého nitra do okolí, má podivně obludnou moc? Neboj se, hřích nemá vedoucí postavení, ani nevítězí! Sám o sobě memá žádný hřích trvání. Jenom parazituje na něčem dobrém. Vystupuje jako sok proti opravdu účinnému základu, který je tajemstvím zbožnosti. Je to tajemství samotného Krista, Vtělení Božího Slova, Vykoupení a spásy světa smrtí Syna Božího na kříži, jeho Vzkříšení, Nanebevstoupení a oslavení.
Tajemství nekonečné Boží lásky k tobě dosahuje až k nejskrytějším kořenům tvé nepravosti. Tak může z pevného bodu uprostřed mikrokosmu tvého srdci jako ze základny pohnout duši k obrácení, aby ji vykoupilo a umožnilo usmíření.
To se neděje automaticky. Sleduj i druhou stránku tajemství zbožnosti! Na výzvu Boží lásky k hříšnému lidstvu, která sálá z probodeného Srdce na kříži do celého okolního vesmíru, ale také pokojně a hřejivě působí v mikrokosmu tvého srdce, odpověz láskou a k Bohu! Kromě toho ber v úvahu, že přirozeně nejsi stavěn pro hřích. Proto nejsi schopen takového hrozného hříchu, jakého se dopouští duch světa, který navěky odporuje: Nebudu sloužit! Tvůj život na zemi je omezený délkou i silami. Tak už nedostatkem času a sil postrádáš tak strašnou důslednost ve hříchu. Můžeš opakovaně zhřešit, ale pak zapomeneš na svou lež a řekneš pravdu, dojme tě pohled na trpící důsledky tvého hříchu v okolí a jednáš dobře. To neznamená, že bys nemohl v těžkém hříchu zemřít náhle a tak navěky zkostnatět v této úchylce od Boha i od své přirozenosti a připravit se navěky o věčnou spásu. Usiluj o vymanění se z hříchu a návrat k Bohu a řádu, který máš vtisknut do své přirozenosti!
Zlo se samo nešíří, nýbrž je hmota pohlcuje, vstřebává, sotva přestaneš na tomto zlu ulpívat ve své mysli a svobodnou vůlí, a tak ho přestaneš udržovat a obnovovat.
Zato dobro má už samo od sebe povahu sdílnou. Dobro sdílené lidmi je umocněné a zvětšené. Jeho důsledky vykonané z lásky zůstávají navěky. Tajemství tvé láskyplné odpovědi na svrchovanou Lásku je cesta, kterou ti Ježíšovo slitování otevírá k usmířenému životu.
Tak se už konečně jednou správně rozhodni a odpověz na Boží výzvu příznivě! Vykroč po této cestě! Hned uvidíš, že každé následující rozhodování je už snazší. Poznáš, že tvé rozhodování je stále svobodnější. Víc a víc se ti zjevuje, že je to živá Cesta, totiž náš Pán. Tato Cesta se ti sama odkrývá a působí na ní nadpřirozená přitažlivost našeho nebeského cíle. Neplavíš se kosmem zmateně, ani zkusmo, ani nebloudíš. Zmateně rozbouřený a chaoticky zvlněný časoprostor vesmírného oceánu se před naší nebeskou archou poslušně víc a více rozestupuje a podřizuje se Ježíši Kristu. Tak se stává stále pokojnějším kosmem.
Vlivem stupňujícího se využívání slavných ustanonení našeho Pána se ti na palubě nebeské archy dostává stále větších sil a schopností k nadlidskému hrdinství. Ke tvým ctnostem se připojují dary Ducha svatého. Sotvaže se u tebe uvádějí do chodu tyto dary, ihned se v tobě projevují jako blahoslavenství.
Kapitán nebeského korábu mluví a svědčí o novém životě, o životě nadpřirozeném, o životě jeho důvěrných spolupracovníků a přátel. Ti se řídí jinou moudrostí, než učenci tohoto světa. Moudrost Ježíše Krista zahrnuje celý život. Pro každý okamžik v každém místě časoprostoru vesmírného oceánu objevíš jeden ze sedmi paprsků, jimž září Duch svatý, vedoucí nás do věčného přístavu.
Dary Ducha svatého jsou hybné páky. Těmi tě samotný Bůh zdokonaluje, sjednocuje. Jimi uvádí do dokonalého pohybu mikrokosmos ve tvém srdci. Tyto dary tě povznášejí z pozemských poměrů k nadpozemským, ze světských poměru k nebeským. Propůjčují ti nadlidskou sílu. Nejde přitom jen o nějaké mimořádné případy, ale o vlastnosti, jimiž se vyznačuješ zvláště ty uprostřed účastníků nebeské výpravy.
Tyto možnosti se ti otevírají díky Kristu. Ježíš Kristus tě svou smrtí, prolitím své krví opatřuje účast na vyšším životě Božím. Tím je překonáno všechno tvé dychtění, kterému nestačí tato země, ale jež by se samo od sebe nedovedlo povznést ani k tušení nějakého většího naplnění. Zdokonalujícím vyšším nadáním setrvává Bůh zvláštním způsobem ve tvé duši, úplně jiným způsobem, než je ve všech věcech. Spočívá v tobě jako dobro, které máš osobně zakoušet.
Dary Ducha svatého ti poskytují účast na vyšším životě zvláštním způsobem. Proto tobě jako jedinečnému účastníkovi nebeské plavby se Bůh nabízí docela zvláštním a neopakovatelným způsobem. A když ho tak nalézáš, blaží tě ve tvém srdci navěky.
Kristus slibuje blaženost zvláště tobě, kdo ho následuješ a nepočínáš si ve stylu tohoto světa. Blahoslavenství jsou úkony darů Ducha svatého. Každé blahoslavenství se skládá z úkonu a odměny, která následuje po úkonu. Blažený jsi, kdo se takto počínáš, protože se ti už zde dostává záloha blaženosti, abys jednou obdržel za odměnu celou dokonalou a naprostou blaženost.
Kapitán našeho nebeského raketoplánu hlásá novou blaženost. Staví před tebe nový cíl, vznešenější, než jaký sis až dosud kladl. Lidé žijící ve stylu světa se vrhají za tím nejdostupnějším, jako je majetek, sláva, moc. Tak se snaží naplnit věčnou touhu po plnosti. Avšak Ježíš volá: Blahoslavení chudí v duchu! Ty, kdo neulpíš na věcech světa a rozhodně se přimykáš k Bohu, najdeš u něho hojnost naprostou a trvalou.
Mnozí touží po štěstí a hledají to ve světě. Všichni ale nemohou dosáhnout naprosté plnosti světských věcí, které jsou ve světě jen v omezené míře. Proto se hledači štěstí ve světě snaží odradit ostatní a zdrtit všechny, kdo usilují o totéž. Odkud plynou spory, hádky a války. Proto Ježíš obrací tvé zaměření k Bohu. Zde je pravé štěstí a opravdová záruka nejvyšších hodnot. Tady nikdo nikomu nic nezávidí, ani mu nepřekáží, protože u Boha je naprostá plnost všeho a nepřeberné bohatství. Když jsi spojen s Bohem, k němuž se dokonale přimykáš, jsi blahoslavený tichý, pokojný a mírný. Tobě připadá klidná jistota v dosažení pravé domoviny ve věčném přístavu.
Davy, manipulované hromadnými sdělovacími prostředky k hrubému požitku ze spotřeby a zábavy, nechápou výkupný a zdokonalující smysl práce, bolesti a utrpení. Vše, co příroda poskytuje jako odměnu za různé výkony, v podobě návnady, slasti a požitku, považují za přirozené naplnění života. V tom se stále potácejí, ale nenacházejí konečné uspokojení ani trvalé štěstí. Proto Ježíš blahoslaví tebe, kdo pláčeš na své pouti světem, lituješ vin vlastních i cizích, pokorně přijímáš životní utrpení tak, že si je nakonec osvojuješ jako vlastní, abys v nich našel nejkratší trasu do věčného přístavu v nebi: Blahoslavený plačící!
Jak povýšeně se dívá kosmopolita na své okolí! Nejraději by se ve světě roztáhl tak, aby tady zůstal docela sám se svými požitky. S nelibostí uznává svou propojenost s ostatními, kteří jsou všichni úplně jiní než on. Nerad přiznává druhému právo na život, na jeho rozvoj a zdokonalování. Proto jsi záchranou světa ty, kdo jako Ježíš lačníš a žízníš po spravedlnosti. Neuspokojuje tě pýcha ani marnivost. Upínáš se k službě Bohu. Právě proto je ti slíbeno konečné nasycení v Bohu, který vydává sám sebe celého za tebe spolu s ostatními, aby nikdo nezahynul, ale měl život věčný.
Ježíš ti slibuje, kdo máš srdce chápavé pro druhého s jeho slabostmi, bídou a nemocemi, a dokonce se na každém kroku snažíš milosrdně pomáhat druhým nést jejich břímě, že sám dojdeš největšího milosrdenství. Ve světě je převážná většina těch, kdo trpí hladem, nemocemi a pláčou, že je málo pravého milosrdenství. Přes všechno rozsáhlé působení humanitárních organizací trpí lidstvo nedostatkem milosrdenství se všemi hledajícími a plačícími, které bere ohled i na jejich nesmrtelné duše. Proto tě Ježíš blahoslaví, když chápavým srdcem postřehuješ a stíráš slzy trpících, a všemožně se přičiňuješ o pomoc, abys přinesl světu odpuštění, laskavou náruč, lék, úlevu a posilu.
Tím je tvá duše připravena obejmout Boha. Mikrokosmos tvého srdce má naplno otevřené vstupy nejen ve vztahu o okolí, nýbrž také uvnitř uvolňuješ cesty a průplavy, aby celé to životní prostředí ve tvém srdci bylo průchodné a průzračné tak jemnému a pro svět neslyšitelnému a neviditelnému proudění zdokonalujícího vyššího nadání. Nastává proces ještě jemnějšího očišťování. Lidským zrakem nepostřehneš, co sleduješ v mikrokosmu svého srdce povznášeném k božskému prostředí. Jako Boží přítel sleduješ všechno z Božího nadhledu, zasvěceně. Blahoslavení čistého srdce budou vidět Boha.
V nebeském přístavu je ti připraveno dokonalé smíření se sebou, ztotožnění se s mikrokosmem ve svém vlastním srdci, ale i s makrokosmem celého okolního prostředí, a především naprosto dokonalé usmíření s Bohem. Víš, že všechno má v časoprostoru svou polohu. Každému ji dopřáváš a bereš na to ohled. O nic už neusiluješ ve stylu světa, ani se k ničemu ve vesmíru bezvýhradně nepřipoutáváš. Nelpíš ani na tom, co ti okolní svět přiznává, a dokonce ani na Božích darech. Zde vrcholí tvé důvěrné přátelství s Bohem. Hledáš Boha jako milujícího Otce a ještě více jako nejlepšího přítele, abys objevil za vším právě Boha a všechno uspořádal podle Boží vůle, která je totožná s tvou vůlí. Blahoslavení tvůrci pokoje.
Snad by se mohlo zdát, že dosahováním dokonalého přátelství s Bohem při souběžném usmíření se sebou a s ostatním Božím tvorstvem, můžeš ve věčném přístavu snadno pozbýt svou osobní totožnost a vyvanout jako v nějaké nirváně. Neboj se! Čím víc se blížíš k dokonalosti Božích přátel, tím větší pozornost ti věnuje odvěký odpůrce. Závidí ti to, co vlastní vinou navěky ztrácí. Dokud se dáváš ovládat hromadnými sdělovacími prostředky, a vydáváš se napospas světským zájmům a hrubým požitkům, mimozemský odpůrce se s tebou příliš nezabývá. Sotva se však s vyšší pomocí utrhneš z udice světské reklamy a vymaníš se ze spotřebitelského kolotoče "vyráběj-kupuj-užívej", okamžitě ti duch světa věnuje zvláštní "péči": láká, přemlouvá, slibuje, lže, vyhrožuje, pronásleduje, vraždí. Jenže tohle všechno ti slouží k dobrému. Nakonec i mimozemský odpůrce s nadlidskou inteligencí má z vyššího nadání jedině tento účel v dějinách spásy, když tě nespravedlivým pronásledováním nepřímo dotlačí do nebeské vlasti a věčného přístavu. Blahoslavený jsi, když tě kvůli Ježíšovi tupí, pronásledují a vylhaně ti připisují každou špatnost. Raduj se a jásej, neboť máš v nebi velkou odměnu (Mt5,12).
Z moře světa, z bouřných vírů, uveď Matko, děti své,
v tichý přístav štěstí, míru, kam nás tvůj Syn v lásce zve.
Ó Královno nebeská, celý svět to dosvědčuje,
že kdo v tebe důvěřuje, dobrou Matku v tobě má:
ty ho slyšíš a vyslyšíš...
+ + +
O 77 milostech a plodech, jež vyplývají ze zbožné účasti na mši svaté
1. Každodenně při mši svaté posílá Bůh Otec svého milovaného Syna z nebe na oltář.
2. Syn Boží se z poslušnosti k svému nebeskému Otci a kvůli tobě ponižuje tak, že se skrývá v podobě svaté Hostie.
3. Duch svatý zprostředkuje pro tvou spásu proměnu chleba a vína v pravé Tělo a pravou Krev Ježíše Krista.
4. Kristus Pán se při mši svaté pronižuje tak hluboce, že je i v té nejmenší částečce svaté Hostie.
5. Pro tvé blaho obnovuje při mši svaté milostiplné tajemství svého Vtělení.
6. Pro tvé blaho se při každé mši svaté duchovním způsobem znovuzrozuje.
7. Na oltáři ti znovu uděluje veškeré důkazy své lásky, jež prokazuje za pozemského života lidem.
8. Pro tvé blaho obnovuje své hořké Umučení, aby tě učinil hodným zásluh, které z něho plynou.
9. Pro tvé blaho duchovně znovu umírá při mši svaté a obětuje za tebe svůj nejušlechtilejší život.
10. Pro tvé blaho prolévá duchovním způsobem svou přesvatou Krev a obětuje ji za tebe svému nebeskému Otci.
11. Touto přesvatou Krví pokropuje tvou duši a očišťuje ji od jejích škodlivých skvrn.
12. Za tebe obětuje Kristus Pán sebe jako pravou zápalnou oběť, a tak prokazuje velikou čest Božství, jakou mu přísluší přijímat.
13. Když tyto projevy úcty Pána Ježíše Bohu obětuješ, prokazuješ mu tu čest, jež jsi mu dosud zanedbal prokázat.
14. Za tebe obětuje Kristus Pán při mši svaté sebe jako oběť chvály a nahrazuje za tebe, co jsi pro chválu Boží opomenul.
15. Když obětuješ Bohu tuto chválu Ježíše Krista, vzdáváš mu vznešenější chválu, než mu vzdávají andělé.
16. Kristus Pán za tebe obětuje sebe jako dokonalou oběť díků a nahrazuje, co jsi v díkůvzdání promeškal.
17. Když obětuješ díky Ježíši Kristu, odplácíš mu za všechna dobrodiní, která ti prokázal.
18. Kristus Pán za tebe obětuje sebe jako nejmocnější smírnou oběť a činí ti z rozhněvaného Boha nejupřímějšího, nejvěrnějšího a nejlaskavějšího Přítele.
19. Odpouští ti také všechny tvoje všední hříchy, když učiníš pevné předsevzetí, že se jich vyvaruješ.
20. Kristus Pán nahrazuje při mši svaté to mnohé dobro, které jsi měl vykonat, ale nevykonal jsi.
21. Napravuje tvé mnohé nedbalosti,jimiž ses provinil při konání dobra.
22. Odpouští ti také tvoje nevědomé a zapomenuté hříchy, které jsi nemohl nikdy vyznat ve svátosti smíření.
23. Kristus Pán při mši svaté přináší sebe za tebe jako oběť zadostiučinění a splácí vždy část tvého provinění i tvých trestů, které za ně zasloužíš.
24. V každé mši svaté můžeš odpykat více trestů, než bys mohl odčinit sebevětším pokáním.
25. Ježíš Kristus ti ve mši svaté daruje část svých zásluh, které můžeš obětovat Bohu Otci za hříchy.
26. Kristus Pán se za tebe ve mši svaté obětuje v nejmocnější prosebné oběti, při níž prosí za tebe tak vroucně, jako se modlí při svém umírání na kříži za své nepřátele.
27. Jeho přesvatá Krev za tebe volá do nebe tolika slovy, kolik krůpějí jí z jeho Těla vytéká.
28. Jeho svaté rány volají za tebe k nebi tolika výkřiky, kolik je těch ran na jeho přesvatém Těle.
29. Pro tuto přemocnou prosebnou oběť Páně docházejí tvé prosby vyslyšení spíše při mši svaté než kdykoli jindy.
30. Modlitba, které se účastníš při mši svaté, je mnohem dokonalejší a naléhavější než ta, kterou vyjadřuješ mimo mši.
31. Kristus Pán spojuje tvou modlitbu se svými modlitbami a všechno obětuje svému nebeskému Otci.
32. On mu také přednáší všechny tvé potřeby a každé tvé ohrožení a věnuje zvláštní péči tvé spáse.
33. Také všichni andělé, přitomní při mši svaté, za tebe prosí a obětují Bohu současně i tvé nedokonalé modlitby.
34. Při každé mši svaté pamatuje kněz zvláště a výslovně na všechny přítomné, a tedy i za tebe, a mocí z ní vycházející odhání o tebe pekelného nepřítele.
35. Tak činí mši svatou zlým duchům obzvláště hroznou.
36. Účastí na mši svaté se duchovně stáváš knězem, jemuž Kristus Pán udílí svou moc, aby mohl s knězem obětujícím mši svatou spoluobětovat jak za sebe, tak i za jiné.
37. Když spoluobětuješ mši svatou, uctíváš spolu s knězem Nejsvětější Trojici tím nepříjemnějším darem.
38. Přinášíš Nejsvětější Trojici tak vzácný dar, že ani nebesa ani země nemají nic drahocenějšího.
39. Obětuješ Nejsvětější Trojici dar tak skvostný, že má cenu zrovna tak velikou jako samotný Bůh.
40. Tímto obětováním prokazuješ Bohu poctu, jaká mu právem náleží.
41. Tímto obětováním oblažuješ Nejsvětější Trojici neskonalým způsobem.
42. Tuto ušlechtilou oběť přinášíš jako svůj vlastní dar, protože ti ho sám Kristus Pán věnuje.
43. Řádnou účastí na mši svaté konáš dílo nejvznešenější bohoslužby.
44. Účastí na mši svaté prokazuješ nejvyšší službu a nejhodnější poklonu člověčenství Ježíše Krista.
45. Tak uctíváš utrpení Ježíše Krista nejlepším způsobem a dostává se ti účasti na jeho ovoci.
46. Zbožnou účastí na mši svaté můžeš nejlepším způsobem uctít a potěšit bolestnou Matku Boží.
47. Náležitou účastí na mši svaté můžeš uctít všechny anděly a svaté, a to víc, než mnoha modlitbami.
48. Zbožnou účastí na mši svaté můžeš svou duši obohatit víc, než jakoukoli jinou věcí na světě.
49. Patřičnou účastí na mši svaté konáš dílo, které je jedním z nejlepších dobrých skutků.
50. Nábožnou účastí na mši svaté konáš vznešené cvičení v pravé míře a zasloužíš si tak velkou odměnu.
51. Skláníš-li se při mši svaté nábožně a pokorně před svatou Hostií a před kalichem svaté Krve, konáš výborné dílo klanění.
52. Kolikrát pohlédneš se zbožností a vírou na svatou Hostii, tolikrát si zasloužíš v nebi zvláštní odměnu.
53. Kolikrát dáš najevo kajícné vyznání svých hříchů, tolikrát dosahuješ odpuštění některých provinění.
54. Jsi-li ve stavu těžkého hříchu přítomen s nábožnou myslí při mši svaté, pokaždé ti Pán Bůh nabízí milost k pokání.
55. Obcuješ-li ve stavu posvěcující milosti mši svatou zbožně, Pán ti pokaždé rozmnožuje milost a uděluje ti za milostí posvěcující pokaždé milost pomáhající.
56. Při mši svaté se duchovně sytíš Tělem Páně a piješ Krev Páně.
57. Při mši svaté nabýváš té milosti, že můžeš na vlastní oči spatřit Krista Ježíše, skrytého pod svatými způsobami.
58. Při mši svaté se také zúčastňuješ požehnání kněze, které Kristus Pán potvrzuje v nebi.
59. Pravidelnou účastí na mši svaté nabýváš Božího požehnání také v časných záležitostech.
60. Tak získáš ochranu před mnohým neštěstím, jemuž by ses jinak nevyhnul.
61. Tak nabýváš posilu proti pokušení, jemuž bys jinak podlehl.
62. Každou mší svatou si také můžeš zasloužit milost pro štastnou hodinku smrti.
63. Každá mše, jíž se zúčastníš na počest andělů a svatých, ti získává zvláštním způsobem jejich přímluvu a pomoc ve všech záležitostech.
64. V poslední chvíli života ti budou mše svaté, kterých ses zbožně zúčastnil, poskytovat útěchu i pevnou důvěru v Boží milosrdenství.
65. Připočtou se ti při Božím soudu a vymohou ti milost u spravedlivého Soudce.
66. Když si zbožnou účastí na mnoha mších svatých odpykáváš většinu trestů za hříchy, roste tvá jistota na mírné a krátké očišťování.
67. Každou mší svatou si zmírňuješ očistec víc, než jakýmkoli pokáním.
68. Jediná mše svatá, které se na své životní pouti zbožně účastníš, ti prospěje víc než mnohé, sloužené za tebe po smrti.
69. Za mše svaté, kterých se zbožně účastníš, se ti v nebi dostává vysoký stupeň oslavy, a to navěky.
70. Každá mše svatá, které se zbožně účastníš, tě v nebi o něco povznáší a rozhojní tvou blaženost.
71. Za své přátele se nemůžeš modlit účinněji, než když za ně obětuješ mši svatou a zbožně se jí účastníš.
72. Svým dobrodincům se odměníš nejštědřeji, když za ně obětuješ mši svatou a zbožně se jí účastníš.
73. Chudým, nemocným a umírajícím můžeš nejlépe prospět, když za ně obetuješ mši svatou.
74. Můžeš získat pro mnohé hříšníky milost k pokání, když za ně obětuješ mši svatou a účastníš se jí.
75. Zbožnou účastní na mši svaté můžeš vyprosit všem věřícím křesťanům mnohé milosti potřebné ke spáse.
76. Obětováním mše svaté za duše zesnulých můžeš zmírnit i zkrátit jejich očišťování.
77. Nemůžeš-li za své zesnulé přátele, příbuzné a dobrodince obětovat mši svatou, můžeš jim mnohé milosti vyprosit i zbožnou účastí na mši.
(Ctih.Martin z Kochemu, Výklad nejdražší oběti MŠE SVATÉ, Praha 1933)
+ + +
O naději
Jen vykročit a jít a odevzdat se
Jak zlatý list do dlaní podzimního větru
Padat do života Do cest
Pohybem křídel ptáků motýlů andělů
Pohybem ploutví zelenavých ryb
Pohybem po spirále
Navědět kdy jsme nahoře a kdy dole
Nevědět jen jít
Ztišeni zanechávat stopu jak dobrou
setbu pro úrodný rok
Nevědět. Jen věřit.
Křídlům andělů motýlů ptáků
Ploutvím zelenavých ryb
Lásce
Vlasta Mlejnková
+ + +
Loretánské meditace
Zrcadlo spravedlnosti, oroduj za nás
Zrcadlo je předmět, ve kterém se věrně odráží věci a osoby, které se před ním nacházejí. K tomu, aby zrcadlo ukázalo věrný obraz osob a věcí, musí být čisté, rovné, broušené, a musí být na světle. Maria je čistým zrcadlem, protože je neposkvrněná, ozářená jasným světlem Boží milosti. Nazývá se Zrcadlem spravedlnosti, protože se v ní odráží spravedlnost. Jaká spravedlnost? Nejde o spravedlnost, která spočívá v tom, abychom dávali každému to, co jsme mu dlužni. Když Písmo svaté nazývá spravedlivými Noema, Tobiáše, rodiče sv.Jana Křtitele, Zachariáše a Alžbětu, sv.Josefa, tedy chce říci, že byli svatí, dokonalí.
Maria se nazývá Zrcadlem spravednosti, protože se v ní jasně a nezkresleně odráží obraz Boží, jeho dokonalost, svatost. A jak by ne, když je milosti plná?!
Zbývá ještě zodpovědět otázku, kdo se do tohoto zrcadla dívá? Především ona sama. Obyčejné zrcadlo slouží k tomu, aby se v něm osoby a věci shlížely, avšak ono samo nevidí nic. Maria vidí v sobě všechny ty nesmírné milosti, jimiž ji Bůh naplňuje, a proto děkuje Bohu: Velebí má duše Pána. Avšak nejen ona sama se dívá do tohoto zrcadla své duše. My všichni máme do něho hledět. Spatříme tam její dokonalou pokoru, poslušnost, lásku. Když sledujeme obraz naší Matky Boží, jíž svatý Otec zasvětil celé lidstvo modré planety, připomíná nám to jasně vynikající Pannu Marii Lurdskou
Kdo chce obstát před Boží spravedlností, ať je sám spravedlivý. Především jde o spravedlnost v užším smyslu, aby každý přál a dával každému, co mu patří. Zaměstnavatel má vyplácet zaměstnanci smluvenou spravedlivou mzdu, aby z ní mohl uživit sebe a svou rodinu. Zaměstnanec má odvádět poctivou práci. Obchodník má prodávat zboží dobré jakosti a nepodvádět buď že prodává zboží méně nebo je horší jakosti či zkažené za cenu náležitého zboží, nebo dobré zboží za cenu přehnaně vysokou. Jak rádo se u nás žije podle smutného hesla, že z cizího krev neteče, a místo označení krádež se chce nespravedlnost zakrýt slovem přemísťování. Jak jednou budou umírat ti, kdo se nespravedlivě obohacovali na úkor chudáků, a jak jim bude při Posledním soudu?!
Spravedlnost však vyžaduje také dávat Bohu, co je Boží, a císaři, co je císařovo. Už dlouho se u nás prosazuje falešná morálka, že kdo neokrádá stát, nutně okrádá rodinu. Výsledek je společenský rozvrat.
Mýlil by se, kdo by si myslel, že nekrást a dávat každému, co mu patří, je už celá spravedlnost. Jsou lidé, kteří si myslí, že když nevraždí a nekradou, tak že už tím jsou dost dobří. Nejde jen o přikázání Nepokradeš!, ale o zachovávání všech ostatních. Spravedlnost spočívá v dokonalosti a dokonalost je souhrn všech dobrých skutků a vlastností, jaké má mít každý člověk. K dokonalosti nestačí jen modlitba, jak si někteří myslí, ale ani nějaká dobročinnost bez modlitby. Každý se musí snažit o dokonalost, dobré konat a zlé přemáhat. Dokonalost a svatost spočívá v plnění všech Božích přikázání. Jako kdyby někdo věřil všem článkům víry, ale jedno z nich, třeba to, že je peklo, odmítal, tedy by nemohl být spasen, tak jako by nedošel spásy, kdyby přestupoval pouze jedno z přikázání, ale ostatní plnil.
Práce na vlastním zdokonalení není snadná a jde velmi pomalu. Avšak právě proto je třeba začít s prvními kroky už dnes a neodkládat je. Stará pověst vypravuje, že se vládce satanů jednou radil s ostatními satany, jak nejlépe dostat lidi pod jednotnou vládu a zahubit je. Jeden uváděl: Vykládám lidem, že není ani Bůh ani věčnost, a že není žádný rozdíl mezi spravedlností a hříchem, a každý že si může dělat, co chce. Kníže mu odpověděl: Tím dokážeš málo, protože každý člověk má ve svém nitru hlas, že Bůh je a že je věčnost, že je rozdíl mezi hříchem a spravedlností, a že je věčná odplata. Jiný satan říkal: Já lidem namlouvám, že to, co Církev hlásá, není pravda, a že Církev je jen lidské dílo, a že ji není třeba poslouchat. - Kníže satanů namítl: Ani taková lest není dost účinná. Církev se ukazuje i ve třetím tisíciletí jako nepřemožitelná skála a sama sebou dokazuje svůj božský původ. Konečně se ozval další svůdce: Já jsem docílil nejlepších výsledků s tím, že jsem lidi ponechal názor, že věřím v Boha, ve věčnost i v odplatu. Ale pořád jim našeptávám, že poslušnost vůči Bohu odporuje jejich lidských právům, a že na nějaké povinnosti vůči Bohu budou mít dost času až v hodinu smrti. Zatím ale ať si užijí světa! Kníže satanů ho chválil: Tohle je nejlepší prostředek. To je veliká síť, do níž se dá nachytat mnoho naivních křesťanů. Ale je třeba obezřetně zacházet s touto sítí, aby nás nikdo neodhalil. Zejména nutno každému vštěpovat, že ďábel vůbec neexistuje. A kdo tvrdí opak, toho je třeba obvinit, že je staromódní a třeba i blázen.
Prosme Marii, o milost, abychom poznali, že vůlí Boží je naše posvěcení, naše spravedlnost.
+ + +
CÍRKEV
Jsem ukazatel
Cedule s nápisem
Šipkou opatřená
Kdo tudy šel
Většinou nezbloudil
Boha dát nemohu ti
Neboť ho nevlastním
Jsem jenom cesta
Nejsem cíl
Jsem jenom služebnice
On je Pán
Konám jen co povinna jsem vykonat
U mého stolu vítaný
Zda-li můj Pán bude i tvým
Nemohu rozhodnout
Neboť mi nepatříš
To on tě vykoupil
Posadil k mému stolu
Nechci ti vládnout
Chci tě milovat
Ty ve mně a já v tobě
Máme vytrvat
Než uslyšíme
"Pojď a vejdi služebníku věrný
v radost Pána svého."
Eva Lopourová
+ + +
Brněnská akademie duchovního života ct.Patrika Kužely
Růženec Andělského Doktora: Bolestný
Během naší pouti světem zakoušíš nejen radost ze života, zvláště tak velikou radost, jaké se ti dostává zrozením našeho Spasitele, ale také bolest. Když se jednou svobodně rozhodneš, pak zůstaň věrný, i když to znamená utrpení! V tomto slzavém údolí bývá častým tvým hostem bolest, smutek, obavy a nouze. Ale i v těchto okolnostech je ti nablízku Maria se svým věncem růží. Růžencem tě vede přijímat dané obtížné životní podmínky, abys je unesl ve spojení s Kristovým křížem. Cesta k vítězství a nebeské slávě vede tímto světem, plným nesnází. Na své pouti vesmírem procházíš mládím, dospělostí a zralým stářím. Tak je tvůj život poznamenán několika cestami očistného růstu a zdokonalování, jež vrcholí smrtí. Díky našemu Pánu však žádné z těchto očistných utrpení není nesmyslné, ani strašné, nýbrž hluboce smysluplné. Jako je radost sdílená větší než radost opuštěného jedince, tak zase smutek, námaha a bolest sdílená je menší než smutek, námaha a bolest osamělého běžce. Když dva lidé nesou břemeno, rozděluje se jeho tíha na poloviny. Neseš-li však břemeno spolu s Bohem, tedy se jeho tíha rozděluje jinak: Bůh nese nekonečnou tíhu, zahrnující i tíhu našeho životního údělu, kdežto tvor nenese nic. To není sebeklam, ale skutečnost. Ježíš Kristus opravdu ve tvém těle nese tíhu hříchů celého lidstva a jejich následků. U Krista, který je Bůh, je to stálá přítomnost. A ty jsi spolu s ostatními ukřižován vedle něho do útrap a starostí světa, vrcholících smrtí. Jde jen o to, zda se uprostřed bolestí budeš chovat jako lotr po levici nebo jako lotr po pravici.
Uč se od Marie, nejlepšího z lidí, brát na sebe životní nesnáze spolu s Kristem! Stanou se ti příležitostí růstu ve vyšším životě a cestou k slávě. Svatá Panna tě to učí celým svým životem, ale hlavně v den Golgoty.
Toho dne přináší světu i lidstvu svoji nejvyšší oběť, svého Syna, jediného, nejlepšího, nejdražšího a nejmilejšího mezi všemi lidskými syny, protože Boha a člověka zároveň. Obětuje ho pro spásu zvláště tebe uprostřed celého lidstva a celého světa té nejstrašnější a nejpotupnější smrti na dřevě kříže. Tím se stává vrcholným lidským vzorem a příkladem - Matka sedmibolestná.
Velekněžská oběť Ježíše Krista je základní událost vykoupení lidstva a záchrany světa. Usmíření nebe se zemí a tvé opětovné zařazení do řádu milosti se děje na Golgotě za nevýslovných a nepředstavitelných bolesti Matky. Svatá Panna, která u paty kříže takřka do poslední kapky prolévá mateřskou krev svého čistého Srdce, když se spoluobětuje za tvou spásu.
Moře nesmírných bolestí v sobě skoro utápí Maria, která však hrdinně snáší jejich přívaly, takže je právem nazývána Královnou mučedníků. Žena, nositelka života, jejíž duši protíná sedmerý meč bolesti...
1. který se pro nás krví potil.
Velekněžská oběť Kristova začíná už na Olivetské hoře, v Getsemanské zahradě, ještě před zrádným polibkem Jidášovým. Kristus náhle osamní v temné noci. Ani nejvěrnější učedníci nedovedou přemoci únavu, upadají do spánku a Ježíš zůstává docela opuštěn i svými nejbližšími.
Nesmírná úzkost dolehá na Syna člověka. Jasnozřivě nahlíží do budoucnosti a v jeho nitru se udál smrtelný zápas. To není jen strach z jehu utrpení a smrzi na kříži. Jsou to i obavy z toho, co má dolehnout i na jeho Církev, na vykoupený Boží lid. Navenek se ten vnitřní zápas projevuje krvavým potem. Žádné iluze, ani klamy, nýbrž skutečný krvavý pot. V tomto smrtelném zápase se Ježíš vroucně modlí : Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, ale musím-li jej pít, staň se tvá vůle."
První krok na cestě k dokonalosti znamená opustit pomíjivé věci. V pomíjivých dobrech jde především o to, vzdát se vnějších statků, bohatství. Proto Ježíš říká: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne." Když to slyší známý mládenec, odchází smutný, protože má mnoho majetku. Kdo má málo, nemí tolik zdržován, jako ten, kdo má mnoho. Něco jiného je nechtít víc získávat, a něco jiného je vzdávat se už získaného, namáhavě už dosaženého, zakoušeného jako vlastního, a tak připojeného k člověku jako prodloužení jeho přirozenosti.
Užitečnost této rady se ukazuje z dalších slov Páně, že bohatý těžko vejde do nebeského království. Neříká, že vstup boháče je vyloučen, ale znesnadněn. Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království. Vstoupit do Božího království a přitom mít zálibu v bohatství, odporuje božské spravedlnosti, která je silnější než každá spravedlnost ve světě. Takový smysl má božská rada. K dosažení věčného života je užitečnější odložit bohatství než je mít. Jenže řešení není v útěku ze světa, ani v návratu do jeskyně. Dokonalost života není v samotném opuštění bohatství. Dokonalost spočívá v následování Krista, kdežto opuštění bohatství je cesta k dokonalosti. I bohatý, jako třeba Abrahám, dosahuje dokonalosti, když nemá ducha spoutaného závislostí na bohatství, nýbrž zcela spojeného s Bohem. Avšak po Kristu, který jde cestou chudoby, je pro tebe spolehlivější cesta k dokonalosti opuštění bohatství a zachovávání chudoby ve snaze následovat Spasitele.
Silou odevzdání se do Boží vůle je ti dána moc překonat v sobě závislost na pozemských dobrech. Tímto bolestným tajemstvím naší spásy se ti ukazuje cesta k záchraně duše před nabídkou vládce světa i jeho hrozbami. Tím se ukazuje i způsob tvého očišťování, jaký prodělává i přečistá Panna, když ponechává svého Syna Božího jeho rozmachu k Božímu dílu a sama jej sleduje svými modlitbami z nazaretského ústraní.
Vypros nám, Maria, ochotu a sílu vykročit za tvým božským Synem, cestou nezávislosti na pomíjivých věcech!
+ + +
____________________________________________________________________________