První evropská univerzita

TAJEMSTVÍ HORY SVATÉHO KLIMENTA

Jiří Maria Veselý OP

I. Ústní podání o Hoře svatého Klimenta
II. Vykopávky
1. Předběžný výzkum v r. 1958
A. Popis a zaměření hradiska
B. Vlastní (předběžný) výzkum (r.1958)
a) Vykopávky v minulosti
b) Kostra za oltářem
c) Podzim 1958
2. Soustavný archeologický výzkum (rok 1961)
A. Dějiny zájmu o kapli na Hoře sv.Klimenta
B. Vlastní výzkum
a) Kněžiště
b) Chrámová loď
c) Výsledky výzkumu ohledně obydlí
3. Pokračování výzkumu r. 1962
a) Kněžiště:
b) Chrámový prostor
c) Vnější jižní (epištolní) strana kněžiště
d) Hrob pod vchodem
e) Vnější jižní strana chrámové lodi a předsíně
III. Celkové závěry výzkumů
1) V prvém údobí (předcyrilometodějském?)
2) Ve druhém údobí (cyrilometodějském)
3) Ve třetím údobí (14.-15. stol. - augustiniáni)
4) Ve čtvrtém údobí (15.-16. stol.)
c) Souhrn závěrů a domněnek
IV. Další dějiny hradiska sv.Klimenta
V. Závěrečná výzva
Fotopříloha

I. Ústní podání o Hoře svatého Klimenta
   Ústním podáním /tradicí/ se rozumějí ty zprávy, jejichž zdrojem nejsou písemná svědectví přímých svědků, nýbrž paměť a vyprávění lidu. To ovšem neznamená, že by se ústní podání časem nemohlo zaznamenat také písemně. Avšak v takovém případě musíme mít stále na paměti, že jde pouze o písemné zachycení nějakého vyprávění, slyšeného od druhých lidí, kteří o věci také už jen slyšeli, ale nebyli jejími očitými, přímými svědky. A čím je takový zápis vzdálenější od události, tím obezřetněji a soudněji se musí přijímat.
   Záhadnost a tajemná přitažlivost Hory sv.Klimenta byla zatím objasňována převážně ústním podáním, přecházejícím po staletí od úst k ústům, od jedné duše ke druhé. Toto podání uvádělo následující:
Předně říkalo, že trosky, dnes opuštěné, bývaly kdysi klášterem, v němž bydlel sv.Cyril se svými učedníky a vyučoval je tam na slovanské kněze. Hned po příchodu sv.Cyrila a Metoděje na Moravu (r.863) dal prý kníže Rostislav, jenž sídlil na Velehradě, vystavět podle přání svatých Bratří klášter na kopcích v dnešních buchlovských lesích poblíž nynější osady Osvětimany. Tam Bratři ze Soluně překládali Písmo sv. do staroslověnštiny a cvičili bratry na kněze. Kníže Rostislav dal postavit u kláštera i kostel, kde slovanští apoštolé uschovali ostatky sv.Klimenta, které přivezli s sebou na Moravu. Tím byl kostel zasvěcen sv.Klimentovi, a lidé začali říkat Svatý Kliment celé hoře. Kostel s klášterem byl obehnán hradbami a chráněn tvrzí. Je možné, že nějaké budovy zde stály již před příchodem soluňských Bratří, a že jim Rostislav dal "horu" jako zátiší vhodné pro jejich práci. Svatí Bratří odnesli ostatky sv.Klimenta do Říma roku 867.
   Dále se v lidovém podání připomínalo, že sv.Cyril dokonal svůj velečinný život v Římě roku 869. Tam byl pohřben s nejvyššími poctami v chrámu sv.Klimenta, v blízkosti ostatků, které svatí Bratři přinesli do Věčného Města. Svatý Metoděj zesnul podle církevních dějin na Moravě roku 885. Podle pověstí byl prý pochován zde, v kostelíku sv.Klimenta. Jeden z "Životů sv.Metoděje" sice výslovně říká, že první moravský arcibiskup "byl pochován v hlavním chrámě moravském na levé straně za oltářem Panny Marie ve stěně." Pověst ale vysvětluje přenesení Metodějova těla ke sv.Klimentu tím, že úhlavní nepřítel a ničitel Metodějova díla, německý biskup Wiching, chtěl zničit také Metodějovo tělo. Ve snaze uchovat je nedotčené, přenesli je prý Metodějovi žáci tajně ke Svatému Klimentu do vzdálené lesní pustiny. Arcibiskupské odznaky prý nechali v původním hrobě - snad i s jiným tělem - aby oklamali Wichinga, kdežto ke Svatému Klimentu prý přenesli jen samotné Metodějovo tělo...
   Ve vysvětlování dalších událostí se však ústní podání rozdvojuje: Jedna verze tvrdí, že Metodějovo tělo zůstalo na Klimentku. Druhá obměna říká, že je Wiching vystopoval i tam, a aby nebylo zničeno, že prý je žáci věrní Metodějovi přenesli zpět do Starého Města - Veligradu; uložili je prý na epištolní straně v lodi hřbitovní kaple tehdejšího ústředního hřbitova, tj. v kostelíku, nad kterým je nyní zbudován "Velkomoravský památník Na valách" v bývalé "Šildrově zahradě". Tato obměna je však poměrně nedávná: vířila hladinu veřejného mínění hlavně po roce 1949. Tehdy byla v jižním rohu zmíněného, právě objeveného kostelíka nalezena kostra muže celkem zdatného, se srostlými zlomeninami kostí na noze i na ruce. A podle starého podání prý Metoděj uklouznul při nalezení Klimentových ostatků na Krymu, zlomil si nohu a pak kulhal. Lebka ležela asi 10 cm dál od kostry, než by měla být, jako by sem bylo tělo přeneseno už rozložené a lebka byla odsunuta při uložení, možná spěšném (ze strachu před Wichingem?). Posun se však může vysvětlit i tlakem a posunem půdy. V roce 1949 se sem lidé přibližovali od hlavní ulice po kolenou, s modlitbou a v slzách...
    Dále se v lidovém podání uvádí, že po smrti obou slovanských apoštolů se moravští mladíci s povoláním ke kněžskému životu dál vzdělávali na kněze u Sv.Klimenta. Když v roce 1080 nečekaně nařídil papež Řehoř VIII. jenom latinskou bohoslužbu v celé západní církvi, i Slovanům, museli se slovanští mniši odstěhovat z kláštera, Rozešli se jako poustevníci po okolních lesích a klášter zůstal opuštěn...
    Konečně lidové podání říká, že se tam později někteří mniši vrátili. Žili pak jako poustevníci přímo u chrámu na svatoklimentské Hoře. Opatrovali klášter i kostelík a uchovávali tak vzpomínku na svůj řád a svůj dávný úkol. Znovu přibírali mezi sebe nadané mladíky. Učili je číst a psát staroslověnským jazykem, ale tito učedníci nebyly prý svěceni na kněze. Žili jako poustevníci buď na této hoře nebo na jiných místech.
   Lid je nazýval "černokněžníky", ale nikdy jim nepřisuzoval zlé věci. Jejich počet neustále klesal (Č.Kramoliš, Na Klimentku, Povídky o hoře svatoklimentské, Brno 1935 Vyd. Občanská tiskárna., 2.vyd. s.14-15.).
     Je tu několik pozoruhodných věcí. Tak např. už sám název "Hora sv.Klimenta" není ani vymyšlený, ani nový. Dne 17.února 1401 uděluje olomoucký arcibiskup Jan Mráz několika novým členům kláštera u sv.Tomáše v Brně oprávnění zpovídat a rozhřešovat. Mezi nimi je i "bratr Šimon z Hory sv.Klimenta" ("Symon de monte sancti Clementis" Viz "Augustiniánský archív" sign.44-48 b; Viz též: J.M.Veselý, Svatoklimentský listář, Řím 1969 Angelicum, s.37.)
    Již tehdy byla tedy úředně známá kaple i Hora jako jeden nedělitelný posvátný celek, když se do církevně právního dokladu vkládá název "Hora sv.Klimenta" a ne pouze "kaple" či "klášter". Ve východní Církvi se slovem "hora" označoval prostě klášter na hoře. V "Životě Metodějově" se říká: "Hle, bratře, my dva jsme byli souspřeží a táhli jsme jednu brázdu, a já jsem skončil svůj den a padám na líše. Ty pak miluješ velmi horu, ale kvůli hoře neopouštěj své učení (na Moravě). Neboť čímpak můžeš být spíše spasen?" (Život Metodějův, 7.)
    Lidé odcházeli do kláštera, aby našli v samotě snáze Boha. Podle Písma se však styk Boha s lidmi většinou uskutečňoval na hoře: Abrahám, Mojžíš, i sám Spasitel - na hoře Tábor, Olivetské, atd. Také sv.Cyril a Metoděj mohli mít svou "Svatou Horu".
Samotný tvar jména "Kliment" a nikoli "Klement" ukazuje na vznik pojmenování pod řeckým vlivem (e : i).
    Významná je i Kramolišova zmínka, že lid nazýval svatoklimentské poustevníky "černokněžníky". Východní mniši se totiž nazývají "černořízci", protože nosí "černou řízu", čili černé řeholní roucho. A řeholní kněží se proto nazývají "černoryzci" - "černé kněžstvo". Moravské označení "černokněžník" proto mohlo být staroslověnsko-moravského původu; mohlo prostě označovat staroslověnsko řeholní, tj. "černé" kněze. Toto označení se zřejmě vžilo a zůstalo i tehdy, kdy už vlastně nešlo o kněze, nýbrž o prosté poustevníky. Ohlas této myšlenky máme podán i jinde: "V okolním lidu se udržují zkazky, že tu v lesích na Klimentku měli klášter černí mniši - slovanští kněží, vyučení sv. Metodějem, jenž tu s nimi žil, kázal a byl pohřben vsedě za oltářem... Ostatní mniši klimentští byli prý ukládání k věčnému odpočinku na blízkém ´Ocásku´, jehož temeno má jméno ´Hroby´ od homolovitých kopečků hojně tu roztroušených. Podle lidového podání kázávali sv.Metoděj a jeho kněží na skalisku dosud zvaném ´Kazatelna´" (A.Procházka - F.Kalousek, Pověsti, paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska, I, 1940, s.23-25; V.Hrubý, Hradisko sv.Klimenta, Brno, s.16; Také mnich Chrabr z Klimentovy školy, je "č rno-riz´c", Viz: Magnae Moraviae Fontes Historici, III, Brno 1968 FF UJEP, s.364; J.M.Veselý, Scrivere sull´acqua, Milano 1982 Jaca Book, s.61-62).
    Ústní podání shrnuté Kramolišem nebylo zachyceno písemně naráz celé. Některé jeho prvky jsou mladé, kdežto jiné mohou podle Hrubého "sahat až do doby, do níž se hlásí svým obsahem." Byly tu i snahy dát prostě všem prvkům vědecký ráz a podklad. Např. již Wolny tvrdil, že "zbytky kaple na Hoře sv.Klimenta jsou velikou pamětihodností ze začátků křesťanství na Moravě." Protože však Wolny - ač jinak na své možnosti byl velmi kritický - příliš důvěřivě opíral toto své tvrzení o listiny a poznámky padělané a podvržené Antonínem Bočkem, proto nemá tento jeho závěr o velkomoravském původu kaple sv.Klimenta vědecky průkaznou hodnotu; dá se zařadit nanejvýš mezi doklady z písemně zachovaného ústního podání, z tradice. Totéž se musí říci i o většině spisů Františka Přikryla, a o mnohých dalších (G.Wolny, Die Markgrafschaft..., sv.IV, s.176; A.Boček, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, I, 137, 32; F.Přikryl, Sv.Kliment u Osvětiman, 1890, s.24; F.Přikryl, Sv.Cyril a Method v upomínkách památek starožitných na Moravě, 1905, s.9.).
    Celý kraj kolem Starého Města - Veligradu má přímo okouzlující půvab. Hlavně pravá strana Pomoraví, se třemi význačnými vrchy - Holým kopcem, Buchlovem a Modlou - Barborkou, a se zalesněnými zvlněnými hřbety Chřibů, do nichž zapadá i Hora sv.Klimenta. Chřibské "hory" a lesy bývaly bezpečným útočištěm v dobách válek a loupeživých nájezdů. Bývaly vždycky ochrannou hradbou proti Němcům. Ale bývaly také dějištěm tajemných pohanských obětních obřadů, zpěvů a tanců (Modla, Čertovo sedlo, Čertova skála, atd.). O tom všem si vyprávěl i zpíval lid moravského Slovácka. Nesčetná místa jsou posvěcena i zkazkami ze začátků cyrilometodějského křesťanství (Metodějova studánka, Klimentek, Metodějská cesta, Svatá voda, Svatá Hora, Kazatelna, Hroby, aj.). (Viz: Sbírka "Kyjovsko v bájích a pověstech", Kyjov 1945 Nakl. Osvobozené Kyjovsko.)
    Je opravdu velmi těžké spolehlivě zde rozhodnout, co je pravda a co je výmysl, co dějiny a co zkazka. "Přesto však je síla a houževnatost místní tradice s velkomoravskými motivy nanejvýš z zajímavá" - říká Dr.Hrubý - "neboť odpovídá nápadnému soustředění sídlišť z IX. a X. století v prostoru od řeky Moravy až k samým Chřibům. Ovšem v chřibské lesnaté oblasti nebyl dosud prováděn větší archeologický výzkum, takže tu vládne právě jen ona přebujelá tradice, dohady a nejistota." (V.Hrubý, Velkomoravské hradisko sv.Klimenta u Osvětiman, Brno 1961 Vyd.Moravské museum, s.6-8.)
    Ke vzniku a šíření této nejistoty přispěli podle Hrubého různí nadšení vlastenečtí spisovatelé, kteří vydávali bajky za skutečnost; dále pak někteří samozvaní archeologičtí badatelé, kteří v každé hromadě hlíny viděli velkomoravské mohyly a hroby, a v každém shluku kamenů spatřovali rozvaliny cyrilometodějských chrámů a vyvrácené velkomoravské paláce, jindy zas v přirodních zvlněních půdy "objevovali" obrovské staroslovanské valy či příkopy; konečně i ti fanatičtí náboženští zanícenci, kteří ve chvílích údajného "věšteckého jasnozření" tvrdili, že zde zahlédli i Metodějův hrob... Je třeba vědecky očistit také Horu sv.Klimenta od všech těchto "nánosů".

II. Vykopávky
     Archeologický výzkum na Hoře sv.Klimenta provedlo Moravské muzeum v Brně. Vrchním vedoucím výzkumu byl Doc.Dr.Vilém Hrubý, přednosta pravěkého oddělení. Vedoucím archeologického pracoviště byl Dr.Vladimír Ondruš, vědecký pracovník pravěkého oddělení Moravského muzea. Všechna archeologická zjištění v této studii jsou čerpána, mimo jiné i z osobní soustavné spolupráce Jiřího Maria Veselého (který, jakožto katolický kněz, dominikán, měl za komunismu pracovat jen jako rukodělný dělník s oběma badateli), ať už jde o písemné záznamy anebo o osobní zjištění přímo na pracovišti.
Roku 1958 zde provedl přímo Hrubý osobně předběžný výzkum. Soustavný vědecký výzkum řídil v letech 1961-62 Ondruš, zatímco Hrubý v té době řídil výzkum v oblasti Starého Města - Veligradu, v Sadech a u sv.Michala (Uh.Hradiště).
    Důvod k archeologickému výzkumu na Hoře sv.Klimenta - jak už bylo uvedeno - udává Dr.Hrubý (r.1961): "V blízkých letech budeme častěji vzpomínat 1100. výročí významných událostí z období státotvorného úsilí Moravanů, kteří obhajovali nejen svébytnou existenci, ale také prvou západoslovanskou říši - Velkou Moravu, jejímž jednotícím ústředím byla nepochybně naše země s přilehlými slovenskými kraji. Proto se zaměřuje řada archeologických výzkumů u nás zaměřuje právě k této problematice. A jeden z dílčích úkolů, jimiž máme přispět k lepšímu poznání našich dějin, je také výzkum a zhodnocení úlohy hradiska sv.Klimenta u Osvětiman... Nepochybně bylo jednou z lokalit, jež se podílely na utváření všech pozoruhodných kulturních hodnot, jimiž jsme se v IX. století n.l. začlenili mezi nejvyspělejší státy tehdejší Evropy." (V.Hrubý, Velkomoravské hradisko sv.Klimenta u Osvětiman, Brno 1961 Vyd.Moravské museum, s.5.)

1. Předběžný výzkum v r. 1958
     Roku 1958 provedl Hrubý předběžný výzkum, v září a říjnu po ukončení soustavného sezónního výzkumu ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Teprve o rok později upozornil Svoboda naši veřejnost na podivuhodnou shodu, že to bylo vlastně přesně za 600 let od vydání listin moravského markraběte Jana Jindřicha, olomouckého biskupa Jana Očka z Vlašimi a jeho generálního vikáře Mikuláše, probošta od sv.Petra v Brně - všechny ze dne 13.dubna 1358 - jimiž se dávala Hora sv.Klimenta brněnským augustiniánům, aby na ní obnovili duchovní život. Svoboda píše: "Vloni, kdy jsme si připomínali 600. výročí první obnovy monastýru na Klimentku, vykonal V.Hrubý z Moravského muzea v Brně - ve dnech od 15.září do 12.října - alespoň zkušební výzkum svatoklimentského hradiska s překvapujícím a velmi slibným výsledkem." (J.Svoboda, Překvapení z archeologických výzkumů, Viz: Katolické noviny, 1959. (Některá tvrzení v článku se však opírají o dosud vědecky neověřené ústní podání.)
     Hrubý nechal především prozkoumat geologické složení hory. Přitom se ověřilo (Em.Pokorný, Hora svatoklimentská (geomorfologický náčrt), rukopis, s.2-3. Vědecké pojednání zveřejnil Dr.Zacherle, vědecký pracovník Moravského muzea v Brně, k němuž se v této studii ještě vrátíme), že Hora sv.Klimenta je "tvořena magurskými zrnitými pískovci, které na svahu kryje neogenní hlinitý jíl."
     Postřehl, že svatoklimentské hradisko "leží v blízkosti staré kupecké cesty, spojující kdysi povodí řeky Moravy od jejího přechodu u Starého Města s brněnskem." - "Zda se tato szezka dá ztotožnit s opustlou lesní cestou, v níž jsou pozůstatky dlažby z velikých kamenů, to musí být" podle Hrubého teprve archeologicky ověřeno; i když "snad podle římského penízu, nalezeného před lety v okolí hradu Cimburka, bývá prohlašována již za římskou..." ("Otřelý bronzový peníz (32 mm) má na líci kolem ověnčené hlavy ANTONIUS AUG PIUS PP...; rub je zdoben postavou bohyně obětující u oltáře, z opisu zbylo jen SALUS." Viz: I.L.Červinka, O římských cestách obchodních na Moravě, ČMM, 19, 1895, 19.)
Dále Hrubý výstižně upozornil, že "jazykovitá ostrožna (na níž leží hradisko) souvisí s hlavním kopcovitým masivem jen úzkou šíjí na severovýchodní straně; východní a západní okraj strmě spadají do údolí, kdežto k jihu se sklání mírný terasovitý svah", takže "místo pro hradisko bylo... velmi důmyslně zvoleno: je totiž ze tří stran chráněno horskou hradbou, a přece ční nad nejbližší okolí mezi dvěma úzkými, hlubokými údolíčky, kudy protékají dvě bystřiny, slévající se pod jižním úpatím v osvětimanský potok Hruškovici." (V.Hrubý, Velkomoravské hradisko sv.Klimenta u Osvětiman, Brno 1961 Vyd.Mor.museum, s.18-19.)
     Snad jenom málo badatelů se snaží přistupovat ke zkoumané věci s takovou nezaujatostí, nestranností a věcností jako např. Hrubý. A přece na podzim 1958 šel na Klimentek s jasným cílem: jednou provždy dokázat, že vše, co týká velkomoravské, cyrilometodějské minulosti tohoto místa, je bajka, výmysl. Do té míry to vše totiž bylo zkresleno nadšenou, ale nesoudnou obrazivostí. Hrubý rozdělil dělníky na dvě skupiny: jedna měla kopat zkusmé, sondážní příkopy a zkoumat nápadná místa, hlavně tzv. "mohyly", kdežto druhá - vedená přímo jím samým - měla zaměřit a popsat hradisko včetně příkopů a náspů (valů). Třebaže však Hrubému velmi záleželo především na správném zaměření hradiska, ani na okamžik nespouštěl z očí také práci druhé skupiny: v říjnu 1960 na všeslovanském Symposiu ve Starém Městě prohlásil o něm akademik Eisner před mezinárodní veřejností výstižně, že "patří k těm archeologům, kteří kopou vlastníma rukama a myslí vlastní hlavou." Ať jsou pracoviště seberozsáhlejší, jako třeba ta současná a od sebe odlehlá, každý hrob a každý nález musel projít jeho rukama a musel být jím posouzen. Tato někdy zdánlivě zbytečná ztráta času znamenala však dokonalé zvládnutí stavu na pracovišti. Na svatoklimentském hradisku byla pozornost zvýšena mimořádně a hodnocení krajně přísné.

A. Popis a zaměření hradiska
     Výsledky dosavadních výzkumů, jichž nebylo málo, si většinou odporovaly. Přehled této spletité otázky podává Hrubý ve své knize (V.Hrubý, Velkomoravské hradisko sv.Klimenta u Osvětiman, Brno 1961 Vyd.Moravské museum, s.20-28),
Dosavadní pokusy o zaměření a popis Hory byly tyto:
V.Houdek - r.1887,
Fr.Přikryl - r.1890,
I.L.Červinka - r.1896,
Fr.Přikryl - r.1902 (2 x)
R.Čechmánek - r.1904,
Fr.Přikryl - r.1905,
I.L.Červinka - r.1915, 1928,
Fr.Přikryl - r.1928, 1930,
K.Hanák - r.1931, 1933,
I.L.Červinka - r.1933, 1048.
     Rozloze hradiska se nejvíce přiblížil Přikryl (28 ha). Kupní smlouva mezi Buchlovským panstvím a lesním družstvem v Osvětimanech uvádí rozlohu hradiska sv.Klimenta asi 25 ha. Tvaru hradiska se nejvíce přiblížil Hanák (nepravidelný protáhlý obdélník). Chyby v popisu a v zaměřování vyplývaly většinou z toho, že se za celek hradiska obyčejně pokládala pouhá jeho část.
     Nebylo by správné opomenout jeden starý popis hradiska z 18.dubna roku 1358. jde o schvalovací listinu olomouckého biskupa Jana Očka z Vlašimi, a dále o schvalovací listinu jeho generálního vikáře, probošta Mikuláše, a konečně o zápis této věci v augustiniánské kronice u sv.Tomáše v Brně. V nich se skoro stejnými slovy píše, že kaple sv. papeže Klimenta leží v lesní pustině blízko hradu Cimburka, a že je již dlouhý čas opuštěná, bez kněží a bez bohoslužeb; dále, že k ní přiléhá obytný prostor, který je spolu s přilehlou kaplí obehnán okruhem příkopů a že se v ohrazeném prostoru dá zřídit obydlí a pást dobytek; konečně, že kaple neleží na území žádného farního kostela a že je velmi vzdálená ode všech ( J.M.Veselý, Svatoklimentský listář, Řím 1969, s.11 passim.)
        Své zaměření z roku 1958 shrnul Hrubý takto: "Vnějším opevněním vymezená plocha hradiska je ve směru Sever-Jih dlouhá 720 m, ve směru Východ-Západ široká 370 m (měřeno vždy od vnějšího okraje příkopu), takže jeho výměra odpovídá asi 22 ha; obvod měří téměř 1900 m." (Hrubý, Tamtéž, s.26.)
     Povrch a tvar hradiska a hlavně opevnění byl zkoumán metr za metrem. Práce byla velmi ztížena náhle zhoršeným počasím, podzimními dešti a do kostí pronikajícím mrazivým vichrem, který téměř bez ustání spolu s deštěm bičoval nás a temeno kopce tak, že ohýbal lesní porost. Někdy bylo nutné plazit se po kolenou a přidržovat při zemi měřící pásmo, brané vichrem a přilepované deštěm, a přitom zjišťovat přesně tvar povrchu a nebo pátrat po střepech.
     a) Bylo zjištěno, že "Hora sv.Klimenta patří k velmi pozoruhodným výšinným hradiskům, jejichž budování postupovalo nejspíše od menšího útvaru k většímu celku. Jeho ústředím je kuželovitý vrchol, obklopený opevněním, zaměřeným ve směru SSV - JZZ, jehož delší osa měří asi 370 m a kratší 290 m". (Hrubý, Tamtéž, s.22.)
     "Toto oválné opevnění je tvořeno hlavním valem, (na plánku označen písmenem A, jenž je široký 6 - 9 m a vysoký 60 - 160 cm. PO obou stranách je val sledován příkopem, širokým 5 - 7 m a hlubokým 60 - 180 cm. Hradební val byl nahazován z vnitřní i vnější strany, čímž vznikl útvar ´příkop - val - příkop´. Výška valu i hloubka a šířka příkopů časem jistě zmenšeny zásahem přírody i lidské ruky, a byly tedy původně větší. Toto opevnění se však uchovalo jenom asi ze tří čtvrtin (asi 750 m), a severně od kostela je místo valu srázný terasovitý břeh, provázený vnějším příkopem. Vrcholek kopce je pokryt uměle vyrovnanou oválnou plošinkou, orientovanou směrem S - J. Její delší osa měří 80 m a kratší 50 m. K plošince se přimyká ´akropolis´ - zříceniny kostela a přilehlého obydlí. Plošina se stavbou je ohraničena terasou, v níž je mnoho lomového kamene (pískovce), ale zatím se nedá říci, zda jde o záměrnou úpravu, či o zříceniny staveb, nebo o opevnění, jež by chránilo přímo kostel (na plánku: C)... Mezi touto terasou a zmíněným hlavním valem se jeví ještě jedno oválné, ale méně zřetelné opevnění, řekli bychom" vnitřní, jehož vnější osa má asi 190 m a kratší asi 130 m (na plánku: B). Neuchovalo se však všude stejně: někde je to ´příkop - val - příkop´, jinde jenom stupeň, a na Jihu se úplně ztrácí. Terasa kolem plošiny, vnitřní val a hlavní val představují asi období prvního stavebního zásahu na hradisku (na plánku: A + B + C). Ústředním bodem těchto tří oválů je - jak se zdá - chrámová stavba, čili: hradisko tu bylo kvůli kostelu, pro kostel - a ne kostel pro hradisko! Plocha vrcholu, uzavřená hlavním valem, měří necelých 8 ha."
    b) "Nepochybně až později" - říká Hrubý - "byl tento nejstarší okrsek obepjat dalším - vnějším valem (na plánku: D), širokým 7 - 12 m; jeho severovýchodní úsek probíhá paralelně ve vzdálenosti pouhých 12 až 15 m od hlavního opevnění, na severní a západní straně se od něho vzdaluje až na 20 - 25 m, a na jižní straně vytváří 320 m dlouhé předhradí... i tento vnější val je lemován po obou stranách příkopy; vnější z nich - široký až 11 m - je oddělen od násypu parkánem 3 - 8 m širokým." Tedy i zde je ´příkop - val - příkop´. "Vnější val pozměňuje však původně oválný obrys hradiska ve tvar ne nepodobný obdélníku, orientovanému ve směru S - J." (Hrubý, Tamtéž, s.22-24.)
     Strany tohoto obdélníku přestávají být přímkou jen tam, kde se přizpůsobují jednak oválům "hlavního" opevnění, jednak "prudkému zlomu náhorní, k jihu mírně skloněné roviny strmého břehu". Toto vnější opevnění nebylo zřejmě dokončeno a může se pokládat za druhé období větších opevňovacích prací na hradisku. Tam, kde není val dostavěn, je na vnitřní straně pouze "řada nepravidelných, jakoby mohylovitých násypů" hlíny, asi připravených k dokončení valu, a na vnější straně nedokončený příkop pokračuje v podobě dvou dlouhých a širokých žlabů. Jižní strana obdélníkového opevnění (asi 130 m) má "nejmohutnější valový násep a nejhlubší příkop asi proto, že z této strany je hradisko pohodlně+ přístupné. Téměř v jihovýchodním rohu předhradí je val v šířce 30 m přerušen; jeho konce se u této mezery stáčejí v délce 15 m směrem dovnitř hradiska, takže tu zřejmě vznikl hlavní vchod: brána do pevnosti, směřující na Jih k osvětimanskému údolí. Tudy též nyní prochází údolní cesta k severní části hradiska", tj. ke zříceninám na vrcholu hory. "Ve vzdálenosti 40 m od ohybu opevnění (od něhož je západním směrem taky stejně daleko k hlavní bráně) vedl patrně boční vstup do hradiska, jak se zdá podle 5 m širokého valového násypu, který se nadto lomí ve tvaru písmene L." (Hrubý, Tamtéž, s.25-26.)
    Je snad pouhá náhoda, že vnější má skoro stejný tvar jako hallštatské sídliště na blízkém "Holém kopci" u Buchlova. Tento val by tedy mohl být hallštatský (8.stol.př.Kr.), kdyby tu byly nalezeny hallštatské střepy. Protože však zatím nalezeny nebyly, je val spíše pozdní, pro což svědčí o to, že není dostavěn.
     c) Druhý hlavní vchod vedl do hradiska - jak se zdá - ze severní strany, "po ploché šíji, spojující svatoklimentskou ostrožnu s hlavním horským pásmem". Je tu vlastně nejkratší a nejsnazší přístup ke "kapli s přilehlým obydlím", a proto bylo nutné šíji co nejbezpečněji opevnit, "aby se" - jak říká Hrubý - "nestala slabinou celé pevnosti". A skutečně zde je o jeden val více než na ostatních stranách hradiska, neboť "asi 40 m na severovýchod od nejmladšího, vnějšího opevnění přepíná plochou šíji... další obloukovitý val... asi 250 m dlouhý, a jeho jižní část je sledována z obou stran příkopy (´příkop - val - příkop´), kdežto severní má příkop jen vnější strany" (na plánku: E). V podstatě je tento val souběžný se zaoblením ostatního opevnění, a jeho jižní konec "navazuje na strmý svah kopce, kdežto severní končí ve strži severně od zříceniny kostela". (Hrubý, Tamtéž.s.28)
     O tom, že tu byl vchod, svědčí jednak mohutnost opevnění k ochraně vchodu, jednak především přerušení příkopů přechody, které mohly mít v minulosti snad i tvar padacích mostů. Přechody jdou těsně za sebou na svahu stoupajícím příkře ke kostelu.
    Jak jsme již řekli, obvod hradiska, daný "vnějším" opevněním, měří 1900 m, a plocha hradiska má asi 22 ha. Největší délka - 720 m, největší šířka - 370 m.
    d) Pokud jde o zdroje vody, ještě kolem roku 1838 byla podle Řehoře Wolného hluboká studna (cisterna) na jižním straně boku kostela, a je zjistitelná i dnes. Jiný pramen prý býval "v těsné blízkosti severní strany kostelního chóru". (Hrubý, Tamtéž.s.28)
   Asi 170 m na východ od kostela je ještě dnes studánka se svěží vodou, zvaná "Metodějova". Je skrytá v rokli, po levé straně potůčku. Přibližně 100 m proti jeho proudu je asi 15 m široká mokřina, zvaná cisterna, z níž dodnes vytéká voda. Mimo to mezi čtvrtým a třetím valem na "šíji" jsou stopy po menším rybníčku. A kromě dvou bystřin, jež obtékají celou svatoklimentskou Horu, jsou nedaleko od Hory, u silnice spojující Vřesovice a Koryčany, bohaté prameny s velmi dobrou vodou u "Pěti židel". Víme však, že v 9. století byla jižní Morava daleko bohatší na vodu než dnes.
    Ve východní Církvi měl každý význačnější poutní chrám svůj "divotvorný Pramen", a někdy i několik, buď přímo ve svatyni nebo v její blízkosti. Hora sv.Klimenta je podle listin z 18.IV.1358 starobylé poutní místo, odedávna navštěvované zbožným moravským lidem "Životodárným pramenem" (zóodochos pégé) tu mohla být přímo studna na vrcholové plošince před vchodem do chrámové předsíně, nebo "Metodějova Studánka" na potůčku pod sídlištěm, k níž se mohlo pojit i "Pět žídel" (žídlo = zřídlo). Zdá se, že podobným "životodárným zřídlem" ve Veligradě-Sadech mohla být i velkomoravská studna, objevená v r. 1962 mezi chrámem a obydlím. Leží blízko chrámu, několik metrů od hlavní cesty. Má čtvercový tvar a je zaměřena (orientována) přesně jako chrám. Kdyby bývala sloužila jen běžným účelům pro místní obyvatelstvo, bývala by musela být blíže k obydlí a rozhodně větší. Studna byla čtverhranná, bedněná, ale zpevněná kameny. Čerpalo se z ní vědrem. To bylo nalezeno na dně. Tím se podobala např. posvátné studni v kapli nad svatyní sv.Artimia v cařihradském předměstí Balat (snad od balato - blato?). Voda se pila na místě, ale také se nosila domů (J.B.Aufhauser, Die heilige wundertätige Quelle - hagiasma - bei byzantinischen Wallfahrtsorten, Viz: Das Altertum, 1963, B.9. Heft 4, 239-247 Berlin Akademia.)
     Ve Starém Městě v hrobě č.922 (309 - 49 - 7 E.) ležela v místech lebky čutora z jemně plavené hlíny narůžovělé barvy... na hřbetní straně klenutá a zdobená dvěma soustřednými kruhy s paprskovitým rýhováním, jež bylo prokázáno mnou jako "monogramový kříž", složený z řecké abecedy. Čutora sloužila poutníkům (Hrubý, Velkomoravské Staré Město, s.25. Vyřešil J.M.Veselý.).
Jeden z nich zde skončil pouť. Znak je římského původu - Konstantin: "v tomto zvítězíš" - ale má maloasijské prvky: kotouč a paprsky. Šlo snad o přátele sv.Cyrila a Metoděje z Hory Olympu v Bythínii?

B) Vlastní (předběžný) výzkum (r.1958)
     Na první letmý pohled jsme viděli, že zříceniny a jejich okolí bylo často již doslova prohrabáno.

a) Vykopávky v minulosti
    Prof.Rudolf Hurt se domníval, že snad již v 16. století zde mohl být brán vhodný stavební materiál jak pro pány z Cimburku, tak i cizími kameníky a odvážen (R.Hurt, Svatý Kliment, (rukopis), s.78.)
    Podle četných různých zpráv bylo prý opracovaného kamení z kostela a z přilehlého obydlí použito při stavbě zámku v Buchlovicích; jeden kamenný portál je zazděn v myslivně v Osvětimanech; r.1885 byly u obecní sýpky v Buchlovicích (bývalý kostel Českých Bratří) nalezeny dva kameny tesané do trojhranu, pocházející ze zřícenin kláštera sv.Klimenta; mnoho staviva bylo prý odvezeno též na stavbu domků ve Stupavě; r.1885 byla prý dlažba ze zbytků kostela sv.Klimenta odvezena na vydláždění panské stáje v Buchlovicích (Hrubý, Hr.sv.Klimenta..., s.30-32, Tamtéž viz i prameny údajů).
     Daleko nenahraditelnější škody však byly způsobeny četnými neodbornými "archeologickými" výzkumy, které začaly ve druhé polovině 19. století. Když totiž r.1837 zasloužilý osvětimanský farář Vavřinec Jugan vykopal ze svatoklimentského rumiště základy kostela a dal na ně nastavět zídky z rozházených kamenů, jež pocházely z trosek zdí, začala svatoklimentská Hora přitahovat k sobě širokou veřejnost. Roku 1878 zde začal hledat kyjovský kaplan František Přikryl a s ním boršický farář Jan Studený, který v letech 1880-85 postavil v místě chrámového kněžiště (presbyteria) dřevěnou kapličku s oltářem, kde se při poutích sloužily mše svaté. Po nich přišlo mnoho dalších, např. J.Wankel, Konstantin Černoch, a v r.1888-1890 stupavský farář Vavřinec Sigmund a učitel Josef Fait.
Nejvíce vynikl Robert Čechmánek. Kopal ve zříceninách kostela a v jejich těsném okolí v letech 1903-1905. Roku 1904 kopal v chrámové předsíni, jakož i venku před ní. Přitom zjistil mnoho cenných poznatků po pochopení zániku augustiniánského proboštství: stopy po požáru, zbytky zbraní, úlomek koňské podkovy, kostry se stopami násilné smrti, a jiné, jak uvidíme dále. Uvádí, že ve spáleništi a pod ním byly střepy staršího rázu, ale podle Hrubého tam převládají střepy nádob, příznačných pro XIV.století (A.Zelnitius, Svatý Kliment a Hora svatého Klimenta u Osvětiman, Viz: Sb.velehradský, Nová řada, 1948, č.16, s.65-67, 49-73.)
     V roce 1905 odkryl Čechmánek vnější základy kněžiště a na jižní straně našel podzemní místnost (4,5 m x 4 m) v hloubce asi 2,80m. Měla klenbu z červeně pálené mazanice, a zachovala se dodnes. Mimoto zkoumal kněžiště: odkryl zvenčí jeho základy až do hloubky 190 cm, a zjistil, že závěr kněžiště má zvenčí tvar poloviny pravidelného sedmiúhelníku (jinými slovy, že je mnohoúhelný, jak bylo pak potvrzeno i r. 1962), a že vnější rohy kněžiště jsou podpírány dvěma pilíři, silnými asi 1 m. Uprostřed ohbí prolomil Čechmánek zeď kněžiště asi v šířce 1 m, a uvnitř kněžiště, před prolomeným otvorem, našel neúplnou kostru muže. Ležela těsně podél zdi, hlavou k jižní straně, hledící k severu. Ani zde nebyly žádné milodary - "jen u lebky byl nalezen kousek dubového dřeva", veliký asi O,5 dm2 a tlustý asi 1 cm. Čechmánek v něm viděl zbytek biskupské berly, a v nalezené kostře "pravé ostatky sv.Metoděje"; prohlásil, že "hrob je skutečně pravým hrobem" tohoto světce. Hrubý k tomu dodává: "Proto byly všechny kosti uloženy v zapečetěné schránce na kůru farního kostela v Osvětimanech, odkud byly roku 1950 vyžádány Archeologickým ústavem ČSAV v Praze k antropologickému posouzení." (Zelnitius, Tamtéž, Na s.73 uvádí Tůmův posudek o kousku dřeva ze dne 5.2.1907, a Čechmánkův protokol o nálezech, sepsaný před komisí dne 18.6.1905; Viz dále R.Čechmánek, Rok, úmrtí a hrob sv.Metoděje, 1907, s.28; Hrubý, Hr.sv.Klimenta, s.34.)
      Čechmánkovo zjištění o pilířích a o vnějším tvaru kněžiště je správné, až na to, že pilířů je šest, a že kněžiště má zvenčí tvar mnohoúhelníka (polygonální), kdežto uvnitř je oválné, jak uvidíme dále. Proražení zdi nemělo smysl a poškodilo ji. Tím, že Čechmánek uložil všechny nalezené kosti do jedné schránky, velmi ztížil, ba snad vyloučil možnost přesného zjištění o jednotlivých kostrách. Prohlášení nalezeného kousku dřeva za biskupskou berlu nemá žádný věcný základ, neboť to může být také zbytek rakve nebo jakéhokoli prkna nad mrtvolou. Dr.Chochol uvádí rozměry kousku dřeva u kostí takto: délka 6,5 cm,. šířka 4,5 cm, tloušťka 2,5 cm.
     Čechmánek se o svém výzkumu z roku 1905 těsně po něm sám vyjádřil velmi nepříznivě: " - na celém prostranství, mající vejčitý tvar, nestál ani v době cyrilometodějské, ani před tou dobou křesťanský chrám... na celé prostoře není ani stopy po klášteře z IX. století... a samo místo nemohlo být hradiskem,, ale docela obyčejnou staroslovanskou osadou, obehnanou valy a příkopy." (R.Čechmánek, Zhodnocení nálezů archeologických ze sv.Klimenta, Viz: Zelnitius, Tamtéž, s.70-71; Hrubý, Tamtéž, s.37.)
     Kdežto při pozdějším popisu výsledků svého výzkumu (Zelnitius, Tamtéž, Na s.73 uvádí Tůmův posudek o kousku dřeva ze dne 5.2.1907, a Čechmánkův protokol o nálezech, sepsaný před komisí dne 18.6.1905; Viz dále R.Čechmánek, Rok, úmrtí a hrob sv.Metoděje, 1907, s.28; Hrubý, Hr.sv.Klimenta, s.34.) už tvrdí, že sv.Metoděj založil klášter na Hoře sv.Klimenta, a že tamní zříceniny pocházejí z 9. století, ale že po nějaké starší stavbě tam není stopy. Tvrdí, "že Metoděj zemřel jako prostý mnich tamního kláštera a jako mnich tam byl také pochován bez všelijakých odznaků svých bývalých hodností "v s´borněji cr´kvi", kde byla jeho kostra dne 15.června 1905 nalezena." (R.Čechmánek, Zhodnocení nálezů archeologických ze sv.Klimenta, Viz: Zelnitius, Tamtéž, s.70-71; Hrubý, Tamtéž, s.37.).
     Soudní lidé však namítali: Proč takový příkrý rozdíl mezi hlášením z roku 1904 a 1905-1907? Proč Čechmánek neohlásil objev již r.1905? Proč jednou měl sv.Metoděj "berlu", kdežto jindy byl pohřben bez příslušných odznaků svých hodností? Jak to, že podle "Paměti a života blaženého otce a učitele našeho Metoděje, arcibiskupa moravského" zemřel Metoděj v rušném okolí, obklopen učedníky a lidem, jemuž žehnal, a byl pohřben s důstojnými poctami, jako arcibiskup? (Život Metodějův, 17).
     A popisované místo pohřbu - "stoliční chrám" - se dá těžko ztotožnit s kaplí sv.Klimenta, kterou prameny z roku 1358 nazývají "lesní samota, lesní pustina", co by se snad lépe hodilo pro ústraní, v němž Metoděj "potom, když se oprostil od všeho shonu a péči svou obrátil na Boha, vbrzku přeložil všechny knihy Písma... z řeckého jazyka na slovanský" (Tamtéž, 15).
     A konečně - proč by se tak vzácný nález nechal ležet v tak nedůstojném uložení? Dr.Chochol z Archeologického ústavu ČSAV, pověřený antropologickým posouzením, jej totiž osobně vyzvedl v Osvětimanech roku 1950, a píše: "V jedné hromadě různých starších předmětů a materiálu se na kůru nacházel i osvětimanský nález z roku 1905." (J.Chochol, Informativní posudek o kostrových pozůstatcích z Osvětiman, Cit. dle Hrubý, Tamtéž, s.60).
     Na jedné straně tu však opravdu byly náznaky, které nevylučovaly možnost aspoň nějakého vztahu Hory sv.Klimenta k velkomoravské, cyrilometodějské době. Tak např. v letech 1922-1923 našel Vítězslav Gloza z Koryčan na Klimentku zlatý byzantský peníz z doby císaře Theofila (829-842), jenž byl otcem císaře Michala III., který poslal r. 863 soluňské Bratry na Moravu. Tento peníz - solidus - má ještě stopy po ražebním lesku, a dostal se tedy do země, spíše: mimo užívání, brzy po ražbě, proto by mohl být spolehlivou pomůckou pro datování naleziště. Bohužel, podrobnosti o nalezení se dnes dají těžko zjistit, neboť nálezce je mrtev. Ale v každém případě, "nález této mince na hradisku sv.Klimenta ukazuje, že toto místo mělo již v tehdejší době (tj. v 9.stol.) významné postavení ve velkomoravské říši." A tak roku 1930 zakládá dr. Jan Svoboda v Brně "Matici svatoklimentskou" pro obnovení tamních výzkumů. V letech 1932-33 řídí Antonín Zelnitius výzkum na Klimentku ve spolupráci s Čs. státním ústavem archeologickým v Praze, z jehož pověření tu kope o rok později Jaroslav Böhm. Druhá světová válka tu však znemožnila plánovaný soustavný výzkum. Roku 1942 našel sám Dr.Hrubý "4 úlomky z výdutí hradištních nádob" jakožto prvé ověřené nálezy z velkomoravské doby, nehledě ovšem k byzantskému penízi (J.Sejbal, Nález byzantské zlaté mince z hradiska sv.Klimenta u Osvětiman, Viz, Hrubý, tamtéž, s.35-38, 64-66).

b) Kostra za oltářem
    Zneklidňujícím nálezem však stále zůstával obsah hrobu v kněžišti za oltářem, nalezený Čechmánkem roku 1905 a jím prohlašovaný za ostatky sv.Metoděje. Proto - jak již řečeno - jej v roce 1950 podrobil Archeologický ústav ČSAV v Praze antropologickému prozkoumání. Stalo se to na žádost dr.Jana Svobody, předsedy Matice svatoklimentské, aby spor o hrob byl vyřešen vědecky. Dr.Chochol z Archeologického ústavu osobně vyzvedl nález na kúru kostela v Osvětimanech, a píše: "Na první pohled bylo zřejmé, že v bedničce jsou uschovány pozůstatky několika jedinců i několik zvířecích kostí. Jedna z kostí, a to kost holenní, byla převázána provázkem, a byl k ní připojen list se dvěma pečetěmi, který potvrzují farář J.Brázdil (Podle článku A.Zelnitia se ve všech zápisech uvádí jméno Josef Brázdil. Rovněž na náhrobku v Osvětimanech je Brázdil.), c.k.profesor náboženství dr.J.Nevěřil, a učitel J.F.Pavlík, že jde o část nálezu ze dne 15.června 1905. Dále mi dal p.dr.Svoboda kůstku (prstový článek), kterou si ponechal z původního nálezu jako památku. Tyto dvě kosti tedy nepochybně náleží k původnímu nálezu, a byly proto směrodatné pro určení, které další části k němu patří."
     Dr.Chochol napočítal celkem 28 kousků kostí. Ukázalo se, že jde o "zbytky koster nejméně tří jedinců, s největší pravděpodobností však čtyř. K lidským kostem pak byly přimíseny zbytky kostí zvířecích."
     Zbytky dvou od sebe odlišných lebek byly temné, popelavě šedé až černavé, jsou velmi masivní, silné konstrukce, mají silněji vytvořené primitivní znaky, jako značně vyvinuté nadočnicové oblouky, klenutou část čelní kosti nad nosním kořenem (glabella); jsou velmi těžké v poměru k ostatním kostem; zřejmě jsou více fosilisovány, což dokazuje, že byly uloženy v zemi mnohem delší dobu než ostatní, a dostaly se mezi ostatní kosti asi odjinud, podobně jako přimísené zvířecí kosti.
     Kdežto ta kostra, k níž patří holenní kost, označená pečetěmi jako bezpečně patřící k nálezu za oltářem ze dne 15. června 1905, je světlá, až tmavě okrově zbarvená, a zachovalost kostí je přibližně stejného stupně. Její kosti tedy s největší pravděpodobností pocházejí ze stejného období a prostředí, a patří k sobě i morfologicky, podle své tvarové stavby. Vyloučíme-li proto tmavé části lebek, zvířecí kosti a zlomky cizorodých koster, dostaneme neúplné pozůstatky jednoho člověka, který ležel za oltářem na epištolní straně kněžiště. Jeho kosti jsou značně poškozeny, přelámány a otlučeny. Obličejová část lebky byla odtržena rozlámána, některé části chybějí, např. část levé očnice.
    "Podle antropologických znaků na kostře a hlavně na lebce lze soudit, že kostrové pozůstatky náležely jedinci mužského pohlaví, vyššího tělesného vzrůstu (asi 170 cm), dosti robustní tělesné stavby s dobře vyvinutou muskulaturou. Tento muž byl úplně dospělý: téměř dokonale srostlé, zčásti již vymizelé švy na lebce a pokročilé otření žvýkacích ploch zbývajících zubů v chrupu svědčí o tom, že zemřel asi ve věku kolem 60 let.
     Opotřebovanost chrupu je charakteristická pro určení, v kterém časovém údobí muž zemřel. Podle analogie lze soudit asi na XIII. - XIV. - XV. století, protože asi tak v tomto období nacházíme u jiných kostech podobné funkční otření zubů. Zvlášť podotýkám, že toto časové určení není plně spolehlivé, a že se v tomto bodě musíme spoléhat především na určení podle památek archeologických." (Podtrhuje my.)
    "Na zbytcích koster se s jednou vyjímkou nevyskytují žádné abnormity ani stopy chorob, které by se mohly na kostře zachovat. Jedině na zlomku pravé lýtkové kosti je při jejím dolním konci vyhojená fraktura (zlomenina). Kost je v tomto místě ztluštělá a jeví stopy přirostlého zkostnatělého šlachovitého úponu. Není možné vyloučit, že postižený i po vyhojení fraktury kulhal, protože jednak při hojení zlomeniny došlo k určitému, i když ne značnějšímu zkrácení lýtkové kosti, částečným posunutím obou zlomených částí proti sobě a srůstu v této poloze, a jednak není vyloučena možnost, že při poranění došlo k porušení inervace nohy. Omezenou pohyblivost pravé nohy mohlo způsobovat i ztluštění kosti v místě srůstu,nebo menší exostosa (kostěný výrůstek) pod ním.
     Ke konci bych ještě chtěl uvést některé podrobnosti k charakteristice hlavy. Hlava je krátká, brachycefální (délkošířkový index 83), v poměru k délce vysoká (délkošířkový index 80,3). Čelo je vysoké, dobře klenuté, jako ostatně celá lebka, rovněž tak záhlaví, které se vyznačuje zároveň silnými svalovými úpony, podle nichž je možno soudit na značné vytvoření šíjových svalů. Při pohledu shora má lebka oválný, v mezích normy asymetrický obrys.
     Obličej je spíše vyšší (posmrtně poněkud deformován); nos dosti význačný... očnice jsou nízké a široké, lícní kosti poněkud vystupující, brada dopředu vysunutá..." (J.Chochol, Informativní posudek o kostrových pozůstatcích z Osvětiman, Cit. dle Hrubý, Tamtéž, s.60-63.)
     Když také kostra objevená v roce 1949 "Na Valách" ve Starém Městě, měla vyhojenou zlomeninu lýtkové kosti, pověst o domnělém pádu Metodějově na Krymu při nalezení ostatků, se stala "utkvělou představou". Měli snad Metodějovi žáci "v zásobě" nějakou podobnou kostru na oklamání Wichinga? Nebo jich snad měli dokonce víc? A pokud ano, tedy která je pravá a jak se pozná?
     O kostech, které Čechmánek nalezl na "Klimentku" ve svatyňce a jinde, píše Zelnitius: "Nalezené střepiny, kus vypáleného klenutí z podzemní chodby, pak jedna lebka ze sedmi nalezených kostech, a části zmíněné silné lebky, nalezené po levé straně kostela, uschoval Rob.Čechmánek. Ostatní kosti převzal dp. Josef Brázdil a pochoval je na hřbitově v Osvětimanech." (A.Zelnitius, Svatý Kliment a Hora svatého Klimenta u Osvětiman, Viz: Sb.velehradský, Nová řada, 1948, č.16, s.69),
     Tím padla možnost jejich bližního určení, např. odhadnout dobu, v níž byly pohřbeny. Pokud jde o nález v kněžišti za oltářem, kdyby byly všechny kosti ve schránce (Hrubý, Hr.sv.Klimenta..., s.34, Chochola, Tamtéž.) pocházely z jednoho a téhož hrobu, bylo by stačilo potvrdit, že jde o jeden společný nález. Jestliže však se tvrdí pouze o jedné kosti, že je to "část nálezu ze dne 15.června 1905", vyplývá z toho, že si svědkové byli vědomi toho, že se k vlastnímu nálezu dostaly ještě jiné kosti, ale oni už nedovedly tyto kosti odlišit. Označili proto pouze tu kost, o níž aspoň někdo z nich měl jistotu, že je z hrobu za oltářem. Smíchání kostí mohl udělat sám Čechmánek, který po této stránce asi nebyl dost opatrný (Viz společné pohřbení ostatních koster); anebo se to mohlo stát nedopatřením např. některého z dělníků, který prostě shrnul několik nálezů v jeden a přišlo se na to až pozdě.
     Jestliže by světlé kosti mohly být ze XIII.- XV. století (ovšem jenom podle otření zubů), a tmavé zbytky lebek "byly v zemi uloženy mnohem delší dobu", mohly by být tmavé kosti z velkomoravské doby? Nevíme však, zdali tmavé kosti pocházely ze stejného místa jako světlé... Mohly být ze stejné doby jako světlé, ale na místě, kde zásyp působil na kostry zhoubněji, takže se zdají starší. A konečně, Chochol výslovně upozorňuje: "Zvlášť podotýkám, že toto časové určení není plně spolehlivé, a že v tomto bodě musíme spoléhat především na určení podle památek archeologických..." Zdá se konečně, že si Čechmánek a nikdo ostatních nepovšimli stop zlomeniny pravé nohy, a že muž asi kulhal, neboť jinak by se byli jistě odvolávali ve svůj prospěch aspoň na ústní podání, podle něhož si prý sv.Metoděj při hledání ostatků sv.Klimenta na Krymu zlomil nohu, a pak kulhal... Anebo si už nebyli jisti, zda kost se stopami srůstu po zlomenině patří ke kostře, která ležela za oltářem v kněžišti... A pokud jde o doplňkové svědectví archeologických památek, jímž by se mohlo určit stáří koster, sám Čechmánek, jak jsme řekli - nehledě k jeho vlastním zásahům - doznal, že zříceniny i jejich okolí byly už "bezpočtukrát prohrabány". A přesto se pokus o rozluštění archeologického svědectví stal, a to v září a říjnu 1958, a pak r.1961 a 1962.

 c) Podzim 1958
    Především se ukázalo, že kopečkovité hromádky hlíny podél vnějšího opevnění nejsou mohyly s pohřby, ale kupy zemin, navezených sem pro dobudování valu a příkopu, kdežto uvnitř opevnění, že jsou to staré zbytky po vývratech stromů. Pohřebiště velkomoravských osadníků na Hoře sv.Klimenta tedy zatím neznáme. Podle sdělení Alfonse Širůčka z Osvětiman prý byl zlatý byzantský peníz nalezen jako milodar v hrobě mezi hlavním a vnějším valem (mezi valem D a A), východně od svatyně. A rukopisná poznámka A.Kučery ve "Sborníku velehradském" (Viz u článku A.Zelnitia, Sv.Kliment a hora sv.Klimenta u Osvětiman, Tamtéž, 1948, č.16, s.62. Uvedený sborník Viz: A.Širůček, Osvětimany.) uvádí, že "prý je nějaké pohřebiště východním směrem pod Klimentkem mezi druhým a třetím valem."
     Podle jiných "mniši klimentští byly prý ukládáni k věčnému odpočinku na blízkém ´Ocásku´, jehož temeno má jméno ´Hroby´ od homolovitých kopečků hojně tu roztroušených." (A.Procházka, F.Kalousek, Tamtéž, Pozn.4.)
    Na ploše hradiska, spíše v blízkosti vrcholu, bylo prozkoumáno asi osm sond. Povrchová vrstva černé hlíny (humus) byla většinou tlustá 15 - 20 cm, jenom někdy 30 cm. Tloušťka kulturní vrstvy pod humusem, se stopami sídlení, byla většinou 30-50 cm. Pod ní byl jíl nebo skála. "Sondy IV. a VIII. byly vedeny na vrcholové plošince od kostela k jihu (c), sondy I. a III. týmž směrem mezi terasou plošinky a vnitřním opevněním (B - A), kdežto sondy V. až VII. byly na západním svahu hradiska mezi vnitřním opevněním a hlavním valem (A - D). (Hrubý, Tamtéž, s.40)
    V I.sondě (asi 75 m jižně od kostela: d.: 6,30 m, š.: 1,50 m, hl.: 0,50 m) byly kameny, černý popelovitý pruh, uhlíky a střepy středohradištního rázu.
     Ve II. sondě (asi 70 m jižně od kostela: d.: 20 m, š.: 1,40 m, hl.: 0,50 m) už v humusu byl zlomek železného plechu a světlešedé střípky nádob ze XIV. století. Dále, v podloží, sesuté pískovcovité kameny, z nichž byly některé propáleny do červena, šedočervená mazanice a střípky středohradištní keramiky.
     III. sonda (57 m jižně od kostela: d." 6,20 m, š.:1,40 m, hl.: 5, 50 m) měla šedočernou kulturní vrstvu a ojedinělé pískovcovité kameny. "Ze střepů se dala zrekonstruovat téměř celá tenkostěnná nádoba hnědošedé barvy, zdobená pěti obvodovými rýhami, která patří do střední doby hradištní." (Tamtéž, s.42.) Některé střepy se hlásily do mladší hradištní doby.
     V sondě IV. (asi 20 m jižně od kostela: d.: 27,30, š.:1,00 m, hl.: až 1 m) byla zjištěna 40-70 cm tlustá vrstva vyrovnávky z kamenné drti a hlíny. Střepy tu byly pozdně hradištní, dále světlešedé, tenkostěnné, zvonivě vypálené, příznačné pro XIV.století, a "nožka rendlíku se zbytky hnědé polevy, pocházející nejdříve z XV.století."
       Sonda V. (84 m západně od kostela: tvar T, delší rameno: d.: 10, 20 m, š.: 1,50 m, kratší rameno: d.: 5,90 m, š.: 3,60 m, hloubka různá): v kulturní vrstvě (hl.: 40 - 50 cm) ojedinělé propálené kameny, pod ní dvě kůlové jamky (š.: 30-35 cm, hl.: 25-30 cm), zapuštěné do skály. Velké uhlíky, množství zvířecích kostí, mazanice, svor, zlomky kamenných brousků, železná struska, dva kostěné proplétáčky, opracované kostěné úštěpy, kotoučky ze střepů nádob, některé provrtané uprostřed, dvakrát provrtaný střep trojúhelníkového tvaru, a několik set střepů středohradištních nádob.
      Sonda VI. (82 m západně od kostela: d.: 7,90 m, š.: 1,50 m, hloubka různá) : v kulturní vrstvě byly mezi pískovci: i "tři zlomky tzv. litavského vápence (lumachely), s jakým se setkáváme i ... ve Starém Městě a v Mikulčicích." (Tamtéž, s.42.) Zvířecí kosti a střepy středohradištní keramiky. "Na samém podloží byly nalezeny pod sesuvem kamenů dva zlomky omítkové malty."
      Sonda VII. (asi 73 m západně od kostela: d.: 7 m, š.: 1,50 m): slabá kulturní vrstva (asi 10 cm) s dvěma střípky ze XIV. a XV. století.
      Sonda VIII. (10 m jižně od kostela: d.: 7 m, š.: 60 cm, hloubka: 50 - 60 cm): ztotožňovala se s částí jedné Čechmánkovy sondy ("C"), a její celou výchovní stranu tvořily kameny, poskládané (Čechmánkem ?) v lícovanou zídku. V druhotné výplni sondy byly: úštěpy zvířecích kostí, červeně propálená vlnitá mazanice, "úlomky hrubé malty, obsahující valouny štěrku", masivní železný hřeb, železný hák s očkem, zlomky kachlů (z nichž jeden s nezřetelnou rostlinnou výzdobou), střepy středohradištního rázu a mladohradištního rázu, "zlomek ode dna tzv. ´loštického poháru´, nádobí příznační pro XIV. století, pro století XV.-XVI., a konečně olověný kuželík, o němž není vyloučeno, že patří mezi husitské památky.
       Na některých místech, zkoumaných už Čechmánkem, aspoň podle jeho poznámek a zákresů, byly nalezeny další nálezy, které všechny on označoval jako ´staršího rázu´, ale které všechny patří do XIV. - XV.století. V jeho sondě ´g´ byl okrajový střep z tuhového materiálu, který lze spolehlivě datovat do XI. století." (Tamtéž, s.45.)
      Na základě uvedených nálezů dochází Hrubý k těmto předběžným závěrům: "Lze-li již z výsledků sondážního výzkumu alespoň předběžně usuzovat na průběh osídlení hradiska, pak se zdá, že bylo nejintenzívnější v době velkomoravské, neboť zabíralo plochu vymezenou hlavním valem. Po zániku Velké Moravy, v mladší době hradištní, se sídelní plocha zmenšila a sahala od vrcholu hradiska již jen po vnitřní opevnění, až se nakonec středověké osídlení soustředilo pouze na vrcholovou plošinku. Vcelku se sídelní plocha hradiska omezuje jenom na jižní a západní svah, neboť východní a severní stráně svatoklimentské Hory jsou pro sídelní využití příliš strmé. (Tamtéž, s.45.)
      Povrchový průzkum totiž ukázal, že plocha velkého předhradí mezi hlavním a vnějším valem ("A" a "D") neprojevuje zatím žádné zjistitelné stopy po osídlení, kdežto plocha uvnitř hlavního valu ("A") směrem k vrcholu hory, tj. ke zříceninám, byla osídlována trvale. Ale i zde je určité odstupňování. Neboť těsně kolem zříceniny je nejvíce mladších středověkých stop, kterými jsou zde překrývány narušovány stopy po starším osídlení z mladší a střední hradištní doby, tj. po osídlení z 11. a 9. století. Avšak čím dále od vrcholu dolů, tím více mizí tyto mladší stopy (14. až 15. století), a tím více se objevují prvky z 11. a 9. století.
     Svatoklimentské velkomoravské hrnčířské výrobky (dochované ovšem jen jako střepy), mají naprosto bezpečně slovanský ráz, ale projevovaný poněkud odlišným způsobem než např. ve Starém Městě, tedy jakýsi místní svéráz. Právě tak bezpečně se dají řadit nejpozději do poloviny 9.století. To dokazuje, že hradisko bylo vybudováno a osídleno moravskými Slovany již kolem roku 850. A další nálezy dokazují, že se zde sídlilo i po celé 10. století, ba i v 11., ale už méně početně. Zdá se, že hradisko zpustlo v prvé polovině 12. století, tedy asi do roku 1250. Další nálezy však naznačují, že znovu ožívá ve 14. a 15. století. Potom zcela pustne počátkem 16. století. Dosvědčuje to okolnost, že posledními nálezy je polévaná keramika ze 16. století.
     Řekli jsme, že Hrubý šel na svatoklimentské hradisko s pevným předsevzetím dokázat, velkomoravská minulost této Hory je výmysl. proto je důležitý jeho závěr i po té stránce: "Nás ovšem zajímá především osídlení z doby velkomoravské a z doby těsně následující. Ale tu je třeba říci, že již dosavadní nálezy nikterak neukazují jen na dočasné osídlení hradiska v tom období, ale právě naopak svědčí, že zde byla stálá a samostatně hospodařící slovanská osada. Nasvědčují tomu zejména nálezy zvířecích kostí, a to výhradně jen kostí chovného dobytka - krávy, ovce, kozy a vepře. Pro trvalé osídlení mluví též množství nalezené keramiky, představující hlavní ´kuchyňské´vybavení, kostěné proplétačky na splétání lýkové obuvi, tzv. laptí, a kamenné brousky železných nástrojů. Dokonce tu lze podle nálezů železné strusky uvažovat i o místním hutnictví nebo aspoň o kovářském zpracování železa, zvláště když víme, že jsou blízko staré, dávno opustlé rudné doly u Strážovic." (Tamtéž, s.45-46.)
     Sesuvy kamenů, nálezy mazanice (lepenice) ze stěn chat, jamky po kůlech, podpírajících snad kdysi hřebeny střech, a výskyty zlomků malty mohou být náznakem dobrého bydlení, tj. budova stavěných i z kamení a na maltu, omítaných hlazenou omítkou. Přinejmenším jednou, ale podle široce roztroušených propálených kamenů bylo hradisko pravděpodobně několikrát spáleno. To se se ale podrobněji objasní dalším výzkumem.

2. Soustavný archeologický výzkum (rok 1961)
     Vedoucím archeologického pracoviště na Hoře sv.Klimenta v roce 1961 byl dr.Vladimír Ondruš, vědecký pracovník pravěkého oddělení Moravského muzea v Brně. Dr.Vilém Hrubý řídil tehdy osobně vykopávky v oblasti Staré Město-Veligrad; tam se svou pracovní skupinou objevil a zkoumal důležitý nález jedinečného "biskupského" chrámového útvaru v Sadech (Derfle). Přitom však nepřetržitě sledoval i práce na "Klimentku". Kostel v Sadech byl objeven a zkoumán od roku 1959. Tím se vlastně odsunul výzkum Hory sv.Klimenta od roku 1959 až na rok 1961.
     Dosavadní předběžné archeologické zjištění ukazovalo, že hradisko bylo založeno Slovany, ještě do poloviny devátého století. Je to jedno z mála "horských" slovanských hradišť. Slované - snad věrni rázu své bažinaté pravlasti na Odře, Visle a Dněpru - dávali většinou přednost sídlištím na rovině, mezi močály a vodami, které jim nahrazovaly opevnění ("blatné hrady"). Nejsou tu však předpoklady ani pro správní ústředí, ani pro zemskou obrannou pevnost, ani pro výrobní či obchodní středisko, neboť vlastní hradisko sv.Klimenta je celkem malé a odlehlé od hlavních starých cest. Je také poměrně malé na to, aby mohlo být od počátku jedině a výlučně útočištěm, a pak - má doklady trvalého osídlení a kamennou svatyni. Již při předběžném výzkumu roku 1958 se ukazovalo, že chrám,m nebyl ani tak určen pro opevněnou osadu, ale spíše že osada a opevnění tu byly kvůli svatyni, ve službách svatyně a pro její ochranu - jakýsi moravský "raně křesťanský posvátný okrsek - temenos (Hrubý, Hr.sv.Klimenta, s.54).
     Proto se oprávněně vnucuje otázka, do jaké míry může mít pravdu ústní podání o klášteře či dokonce o škole na svatoklimentské Hoře. A údiv generálního vikáře probošta Mikuláše v listině z roku 1358 nad tím, že kaple sv.Klimenta, ležící daleko od sousedních farních kostelů, vůbec nepatří do hranic, do území žádného z nich - upevňuje oprávněnost domněnky, zda hned od počátku neměla kaple zvláštní církevní poslání, kvůli kterému pak odpadlo zapojení tohoto místa do běžné duchovní správy: patřila totiž k Metodějovu sídlu, ke katedrále, klášteru a škole ("ústraní").
     Není tedy divu, že se hlavní pozornost při tomto soustavném výzkumu soustředila na trosky chrámu a jeho okolí.

A. Dějimy zájmu o kapli na Hoře sv.Klimenta
     První doložený velký zájem máme z roku 1358. Tehdy moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburk, bratr Karla IV., projevuje o svatoklimentskou Horu takový zájem, že "financuje" její obnovení. Věnuje ji augustiniánům od sv.Tomáše v Brně, jak uvidíme podrobně dále. Během času se tu však projevily také zájmy ke škodě kaple, jak jsme už viděli (rozebírání staviva, atd.).
     Další velký zájem vyvstal až v 19. století, v souvislosti s 1000-letým výročím příchodu sv.Cyrila a Metoděje na Moravu. V letech 1830-1837 vyhrabal osvětimanský farář Vavřinec Jugan obrys kaple ze sutin a trosek. Jindřich Wankel se pokusil o jejich archeologický výzkum, ovšem teprve až roku 1888. (I.L.Červinka, Slované na Moravě a říše Velkomoravská, 1928, s.256 a násl.),
     V roce 1890 vytvořil František Přikryl první plánek kostela, odpovídající alespoň poněkud skutečnosti. Dopustil se však chyb ve znázornění předsíně (kterou mylně udělal nižší než loď) a kněžiště (které mylně udělal oválné zvenčí i zevnitř, ač je oválné jen zevnitř, kdežto zvenčí je mnohoúhlé), a dále v tom, že do předsíně zakreslil vchod také z čelní strany, ač je tam jenom z jižního boku. Roku 1904 uveřejnil August Prokop plánek chrámu, který se však liší od Přikrylova jen v tom, že vynechává boční vchod do předsíně (ačkoli právě ten tam je), a kněžiště má mnohoúhlé zvenčí i zevnitř (ač je mnohoúhlé jen zvenčí). Roku 1905 uveřejnil také R.Čechmánek plánek. Ten už má správně zakreslenou předsíň tak širokou jako loď, a hlavní vchod má správně pouze na jižním boku, avšak kněžiště nesprávně přebírá od Prokopa (mnohoúhlé zvenčí i zevnitř); dále k němu správně přičleňuje zvenčí dva opěrné pilíře (kterých je ovšem ve skutečnosti šest). Téhož roku (1905) zaměřil a nakreslil plánek také Dr.Jan Nevěřil. Jeho plánek se v podstatě shoduje s Čechmánkovým (F.Přikryl, Sv.Kliment u Osvětiman, I.vyd. 1890, II. vyd. 1930, s.23; Aug.Prokop, Die Markgrafschaft Mähren in Kunstgeschichtlicher Beziehung, I, 1904, s.20, obr.18; J.Svoboda, Nalezen na Klimentku (Kaoně) hrob sv.Metoděje?, Viz: Cyril a Metod, 1951, č.2; V.Hrubý, Hr.sv.Klim.,s.46-49; A.Zelnitius, Viz: Sborník velehradský, 1948, č.16, s.65).
      Dále roku 1928 uveřejnil I.L.Červinka svůj plánek (Červinka, Tamtéž, s.256), ale ten vychází vlastně z Přikrylova, jenže měří kostel podle vnějších obrysů, zatímco ostatní jej dosud měřili podle vnitřního prostoru. Loď má stejně širokou jako předsíň, ale tak že ji rozšířil podle předsíně. Roku 1934 uvádí František Adámek další plánek, ale s přehnanou délkou kněžiště (22 m) i lodi (44 m). (F.Adámek, Důkaz o pravosti metodějských nálezů z "Hrobů" u Osvětiman, 1934)
     Ještě roku 1928 viděl Červinka ležet u kostelních základů "větší otesané kameny z portálů a oken s uchovanými stopami kamenické výzdoby." S poukazem na "ozdoby v kamenu tesané, které na nejstarších románských chrámech úplně scházejí", datoval Červinka svatoklimentský kostel do 11. století. Rozhodujícím důvodem k tomu však nebyly ani tak tyto ozdoby, jako spíše mnohoúhelný tvar kněžiště. Už roku 1903 totiž František Lehner napsal, že "kostely s polygonálním chórem budovaly se po celou dobu románskou" (která je u nás blíže vymezena "historicky datovanými kostely" obdobím od první poloviny XI. století do prvé poloviny století XII.) - "stejně jako v době gotické, kdy polygonální chór na kostelních stavbách převládá." (F.J.Lehner, Dějiny umění národa českého, I, 1903, s.360 a 341; Hrubý, Hr..., s.49-50)
     Protože tedy staré románské kostely neměly ozdob, kdežto zde již jakési ozdoby začínaly, položil Červinka vznik kostela sv.Klimenta na konec románského slohu a začátek gotiky, a datoval jej do 11.století. Přitom nevylučoval možnost doby Břetislavovy (1034-1055). Také M.Trapp a v podstatě i Aug.Prokop kladou stavbu do přechodu mezi románskou dobou a gotikou. Rovněž Alžběta Birnbaumová prohlašuje kostel sv.Klimenta za projev rané gotiky. (M.Trapp, Kaple sv.Klimenta u Lipůvky a Osvětiman, Viz: "Památky", V., 1863, 91; A.Prokop, tamtéž, s.20; A.Birnbaumová, Kostely sv.Klimenta v Čechách a na Moravě, Zvl. otisk, 1948, 8; Hrubý, Tamtéž, s.50).
      Podle ní by tento kostel mohl vzniknout někdy ve 13.století. Z dějepisného hlediska nelze jen tak snadno odmítnou vznik kaple v Břetislavově době. V této době v našich zemích skutečně ožívá úcta sv.Klimenta, a to s částečným navazováním na Velkou Moravu. Svědčí o tom i Břetislavem ražené stříbrné mince. Tyto denáry mají na líci kotvu s křížem a na rubu světcovo poprsí s nápisem: S.CLEMENS (V.Hrubý, Tamtéž, s.50, I.L.Červinka, Denáry údělných knížat moravských, 1899, s.15, tab.I, č.11).
      Hrubý k tomu říká: "Břetislavskému založení kostela však odporuje dosavadní archeologický výzkum (Naše pozn.: tj. výzkum z r.1958), z něhož vysvítá, že právě v XI. století se toto opevněné velkomoravské sídliště mění v refugium (útočiště); dokládá to druhá etapa ve stavbě opevnění i skutečnost, že v oné době značně ubývá nálezů na hradisku." (Hrubý, Tamtéž, s.50).
     Proti datování kostela do 13. století (Birnbaumová) se staví jednak svědectví vykopávek, neboť ze 12. a 13. století nejsou zatím na hradisku žádné nálezy, a tedy se tam nežilo. Dále proti tomu svědčí i dějepisný záznam z roku 1358, v němž se kaple označuje jako již v dávných dobách založená a nyní po dlouhou dobu opuštěná. K tomu se později ještě vrátíme.

B. Vlastní výzkum
   Předběžným výzkumem z r.1958 byla aspoň částečně zachycena problematika celého svatoklimentského hradiska, ale o kostelní stavbě se nezjistilo nic, neboť na to už nezbýval ani čas ani peníze. Roku 1961 se začalo ihned se zříceninami kostela. Cílem nebylo ani tak vyřešit prostě naráz s konečnou platností celou otázku kostelní stavby, jako spíše položit a podnítit všechny možné otázky ohledně vzniku, účelu a osudů svatoklimentské svatyně na této hoře.
a) Kněžiště
     Již v nejspodnějších základech jsou ojedinělé, ale početné propálené kameny. To znamená, že sem byly vzaty ze stavení, jež shořelo před tím, než se stavěly základy kněžiště. Jaká to byla stavba? kde stála? Kdy vznikla a kdo ji stavěl? Dr. Ondruš vzal běžné pískovcové stavivo ze zřícenin, dal je do ohně, a po opakovaném prožhavení se původní šedožlutá barva kamene změnila n narudlou, takže se uměle prožhavené kameny úplně podobaly spáleným kamenům v základech. To dokazuje, že i propálené kameny v základech měly původně šedožlutou barvu, ale ztratily ji požárem. Zásah požáru se u narudlých kamenů dá zjistit i chemickým rozborem. Než se tedy stavělo kněžiště, byla na této Hoře tvrz či jiná kamenná budova, jež zanikla nebo byla aspoň poškozena ohněm. Anebo snad tu byla už i jiná svatyně ?
    Ve zdi kněžiště (ale hlavně pak v lodi a v předsíni) je vidět někde snahu o jakési vodorovné vyrovnávání vrstev staviva, a to tak, že na nerovnou plochu z větších kamenů balvanovitého tvaru se kladly naplocho tenké ploché kameny, oblázky (pleskáčky), které mají vytvořit vodorovnou plochu. Podobný postup lze zjistit také u kostela sv.Michala ve Starém Městě-Veligradě, a to v nejrůznějších částech zdiva, v němž jsou úlomky "římských" cihel, na epištolní (jižní) straně zvenčí. Vyskytuje se i ve spodní vnější zdi na Cimburku (severovýchodní roh). A konečně lze zjistit i ve čtyřboké stavbě na hřbitově severně od dnešního farního kostela v Sadech, zkoumané a zasypané roku 1961. Avšak v těchto stavbách je vyrovnávací úsilí velmi patrné, daleko výraznější než u sv.Klimenta. A ježto uvedené stavby jsou ze 13. - 14. století, svědčí to, že kněžiště na Klimentku je starší ?
   Podle prohlášení odborníků (Prof.Dr.Felix Haas z Vysokého učení technického v Brně) by se vyrovnávací vrstvy mohly vysvětlit jako doznívání římského způsobu stavění, totiž technika zvaná "opus spicatum" čili klasovitá, klasu podobná stavba. Římské „opus spicatum“vypadalo asi takto:


b) Chrámová loď
Osa kněžiště a osa chrámové lodi (podle zjištění a zákresů Ondruše) netvoří jednotnou přímku, neboť osa lodi se odchyluje od osy kněžiště. Je možné, že to zavinila nepozornost, nepřesnost nebo nevědomost stavitelů. Nebylo by však správné vysvětlovat to jenom tímto způsobem. Některé starší menší gotické kostelíky mají toto lomení osy pravidelně, např. dominikánský kostel v Olomouci (tj. bývalý františkánsko-bernandinský), nebo kostel ve Štarovičkách u Hustopeče,a pod.
Důvod k tomuto lomení osy kněžiště a lodi vyplýval ze středověké mystiky: umírající Kristus se prý na kříži - podle mysticky zanícených středověkých stavitelů - zkřivil bolestí při smrtelném zápase tak, že se dolní část těla ve smrtelné křeči odchýlila doleva. Chrám je tajemným, mystickým znázorněním Kristovy oběti, ba samotného Krista,a proto i chrámová osa měla tvořit křivku. Osa lodi se v uvedených kostelech odchyluje doleva. Tak se odchyluje osa lodi také v chrámu na Klimentku.
Chrámová loď nebyla stavěna současně s kněžištěm. Pro tento závěr je několik důvodů. Tak např. zdi lodi nejsou „vázány“ na zeď kněžiště,nýbrž jsou k ní zjevně jen „přilepeny“. Dále, loď má tenčí stěny než kněžiště, ačkoli zdi lodi byly jistě vyšší než zdi kněžiště a nesly těžší střechu. Tloušťka zdí kněžiště činí 1, 00 - 1,20 m, kdežto vnější boční zdi lodi jsou široké 80 cm, a vnitřní příčka mezi lodí a předsíní je široká 90 cm. Také v lodi jsou ve zdech vyrovnávací vrstvy vytvořené pomocí plochých tenkých kamenů, jak jsme se zmínili již u kněžiště.
    Jestliže kněžiště a loď nebyly stavěny současně, a jestliže na hradisku bylo hlavní osídlení v 9.století a pak ve století 14.- 15.,potom vyvstává otázka: Kdy vzniklo kněžiště? a Kdy vznikla loď? Kdyby neodborné bádání nebylo zničilo hroby v lodi a v kněžišti, byla by pomocí nálezů v hrobech odpověď snadnější. A i kdyby hroby neměly žádné milodary, mohlo by se něco usuzovat aspoň z polohy koster, z jejich stavu, apod. Není však možné ani to, protože kostry jsou pohřbeny hromadně v Osvětimanech a stav hrobů nebyl vědecky zachycen. Pokusíme se o datování jinak.
    Je zcela jisté, že opěrné pilíře u kněžiště pocházejí od augustiniánů. Avšak jak stavivo použité v pilířích, tak způsob stavby pilířů jsou odlišné od staviva i od stavební techniky v lodi. Kdyby augustiniáni stavěli pilíře i loď, proč by se obojí lišilo stavivem i technikou stavby ? A dále, připustíme-li, že svatyní z velkomoravské doby je pouze dnešní kněžiště, nutně se musíme ptát: Mohla tak malá svatyně stačit tehdejším obřadovým (liturgickým) potřebám a požadavkům? Neboť, má-li pravdu lidové ústní podání (a my víme, že cyrilometodějské otázce se jeho obsah nedá vždycky odmítat), a bylo-lina Hoře sv.Klimenta „ústraní“ mnichů a bohovědné školy pro první žáky sv.Cyrila a Metoděje, tak se tam tito žáci museli věnovat i slavným bohoslužebným obřadům. Avšak tyto obřady při svém plném uplatnění vyžadují velký prostor pro kněze a pro zpěváky. Dnešní kněžiště by sotva stačilo jako chrám i pro obyčejný klášter, hlavně o větších svátcích. Vidíme to dodnes na posvátné hoře Athosu.
    Jestliže však loď je přístavek augustiniánů, pak by oni museli zároveň postavit i předsíň. Po nich totiž už nelze dokázat na Hoře sv.Klimenta žádný stavební zásah, který by vedl ke vzniku tak velké předsíně. Když však augustiniáni stavěli loď i předsíň, proč je předsíň očividně jenom „přilepena“ k lodi, bez vázání zdiva ? Proč je mezi lodí a předsíní tak silná příčka? Proč je silnější než vnější zdi ? (vnější zdi: 80 cm, příčka: 90 cm) Byla by tam úplně stačila slabá příčka,anebo nemusela být vůbec žádná! Proč je v předsíni užito jiného staviva než v lodi? proč vnější rohové kameny lodi jsou z hrubého lomového kamene, kdežto vnější rohové kameny předsíně jsou sličně opracovány? A pro by vůbec byly mezi předsíní a lodí hrubé rohové kameny, když zeď pokračovala dál ?
   A pokud stavěli augustiniáni loď i předsíň, k čemu vůbec tito mniši-poustevníci potřebovali u lodi předsíň (nartex) ještě ve14.století ? Ve 14. století předsíň už nemohla mít totéž poslání jako v prvních křesťanských dobách, totiž jako místnost pro výuku katechumenů, připravovaných ke křtu či pro podobné účely? Na to by se jistě našlo dost místa v klášteře. Je ovšem pravda, že v době augustiniánského života na Hoře sv.Klimenta zde bylo podle zápisů listin prastaré poutní místo, jak uvidíme dál. Podle dochovaných zpráv z r. 1358 a z r.1400-1401, které podrobněji uvedeme a rozebereme později, měli augustiniáni v kapli sv.Klimenta sloužit mše,kázat,zpovídat a pořádat náboženské slavnosti pro lid, jenž tam docházel odedávna ze zbožnosti své duše... A v tomto případě by se předsíň byla hodila ke zpovídání, případně i pro přespání poutníků zdaleka. A snad by předsíň pomáhala udržovat v chrámovém prostoru i větší teplo během zimy. Pokud však stavěli augustiniáni loď i předsíň, museli si být také vědomi toho, že předsíní zbytečně zmenšují chrámový prostor, už tak stěží dostačující při návalech poutníků o velkých slavnostech.
    Rozumové důvody se tedy kloní k názoru, že augustiniáni našli loď už stojící spolu s kněžištěm, a že přistavěli pouze pilíře a předsíň.Stavivo a technika pilířů a předsíně jsou si blízké. Hlavní slovo ovšem bude mít další výzkum. A skutečně, mnohé z těchto otázek byly vyčerpávajícím způsobem zodpovězeny už při výzkumu v roce 1962.
   Vchod do celé chrámové budovy je podle dnešního stavu stavby jenom jeden, a to z boku, z jižní (epištolní) strany. Vcházelo se jím do předsíně, a z předsíně vedl vchod do chrámové lodi středem příčné zdi mezi lodí a předsíní. V západní, průčelní venkovní zdi chrámové předsíně není ani stopy po vchodu. Nedovoloval to zřejmě prudký svah,nad nímž se zeď zvedá. Okolnost, že příčka mezi lodí a předsíní je silnější než ostatní zdi, dosvědčuje, že napřed stála jenom loď bez předsíně. Tato vnitřní příčka byla původně venkovní, čelní zdí,a musela být silnější, protože nesla štít, tvořila vysoké průčelí.A hlavní vchod do kostela vedl od západu, právě tímto průčelím. Kudy však přicházeli kněží k bohoslužbám? Vcházeli snad také hlavním vchodem, když boční vchod do kněžiště nacházíme zazděný ? Odkud přicházeli a kudy kráčeli k hlavnímu oltáři ?
    Před bočním vchodem do kostela z jižní strany (jak je dnes doložen)je udusaný, velmi ztvrdlý písek. Pod ním je vrstva s uhlíky. To znamená, že kolem kostela probíhal život již hodně dlouho před tím, než byl vchod tímto způsobem upraven. Vrstva s uhlíky je i pod příčkou mezi lodí a předsíní. To nasvědčuje, že kdysi volný prostor, na němž probíhal život, zasahoval až na místo předsíně. Zasahoval dokonce i namísto, kde stojí chrámová loď, tedy až po dnešní „vítězný oblouk“, a žese tímto prostorem chodilo do původní svatyně.
    K vyrovnání prostoru před dnešním hlavním vchodem do kostela a k jeho posypání pískem a k udusání písku, aby tvořil pevnou,neblátivou plochu, mohlo dojít za augustiniánů, tedy po roce 1358, kdy převzali kapli sv.Klimenta. Při velkolepých poutních slavnostech (solemnitates), kdy se sloužily mše, kázalo se a zpovídalo se (Missarumsollemnia celebrare, verbum dominicum ministrare, confessiones audire), takže rozhodně nemohl stačit vnitřní chrámový prostor. Plocha před kostelem, pokrytá udusaným, do tvrda ušlapaným pískem, byla tudíž asi jevištěm těchto mimořádných poutí zbožného „moravského“ lidu (Veselý, Svatoklimentský listář, passim).
    Závěrem připomínáme jednu zajímavost, která ovšem může být výsledkem náhodné souhry činitelů. Vnější délka velkomoravské„katedrály“ v Sadech činí 23,40 m. Jestliže dělíme toto číslo římskou„stopou“, která měří 0,30 m (30 cm), vyjde nám celé číslo: 78 římských„stop“. To znamená, že stavba v Sadech byla stavěna podle této římské míry. Prof.Cibulka mi řekl, že mohly být naše kostely v 9. století vůbec stavěny právě podle této míry, protože měřítko římské„stopy“podle něho vyhovuje i kostelům v Mikulčicích. Zajímavé je, že vnitřní délka kaple sv.Klimenta je rovněž 23,40 m, jako v Sadech,a tudíž 78 římských „stop“. Vnější délka zde činí 25,20 m, což děleno O,30 m je 84 římských „stop“. I když se stavivo předsíně řadí do doby augustiniánů, v době velkomoravské tam mohla být předsíň ze dřeva,stejných rozměrů
    (Při hledání „míry“ stavby, jde podle prof.Cibulky o tu, kterou dělíme délku stavby, a vyjde nám celé číslo! Staří stavitelé, podle Cibulky, vypracovávali plán na celá čísla.)
Popisované stavební údaje jsou zachycovány také fotograficky. To má veliký význam, protože chrámový prostor byl nakonec zasypán. Má být odkryt a zaskleněn jako základ, podlaha nové skleněné svatyňky.


c) Výsledky výzkumu ohledně obydlí
   Výzkum z roku 1961 potvrdil a příznivě doplnil poznatky z roku 1958. Zcela určitě se zde bydlelo   hlavně v 9. století, a pak ve století 14. a 15. Bydleli zde, aspoň v 9. století, převážně muži. Nalezené nářadí a nástroje jsou totiž takové, jakých užívali muži: ukazují na mužská řemesla. Nápadná je nepřítomnost útočných nástrojů ze železa a nepřítomnost nářadí pro ženy. Z nástrojů se vyskytují dost početně pomůcky na pletení obuvi z lýka. Zdá se, jako by tu bylo osídlení bez žen. Lze snad z toho uvažovat o mnišském osídlení ?
    Způsob bydlení je slovanský a má vysokou úroveň. V roce 1961 byla prozkoumána tři bydliště (sídelní objekty). Jedno z nich svým rázem i podle nálezů připomíná spíše kovářskou dílnu než obydlí. U všech je nápadná rozloha, asi 2,50 m x 3,00 m. Nabízí se tedy otázka: Nešlo tu snad o mnišské cely? Záležitost je však tak široká, že se dá plně objasnit až dalším výzkumem.
     Je třeba upozornit ještě na to, že i podle výzkumu z r.1961 je zdejší keramika sice jednoznačně slovanská, avšak má ráz značně odlišný od pomoravských hradištních výrobků, jak je známe např. z nálezů ve St.Městě-Veligradě. Měli tudíž obyvatelé "Klimentka" nějaký zvláštní hrnčířský "svéráz" ?
Cílem výzkumu v roce 1958 bylo podle Ondruše zjištění hustoty a rozlohy tamního osídlení: "Na základě získaných nálezů bylo konstatováno, že hradisko bylo vybudováno nejpozději v polovině 9. století, a že bylo osídleno také po celé 10. a 11. století, třebaže méně hustě. Poté bylo z neznámých důvodů opuštěno a znovu bylo osídleno až ve 14. století, což potvrzuje i listina Jana Očka z r.1358. Hlavní pozornost byla ovšem zaměřena na nálezy z doby velkomoravské. Nález zlomků malty v neporušené vrstvě spolu s těmito nálezy pak naznačil, že už v této době zde byla budova z kamene, stavěná °na maltu°.
     Proto se výzkum v letošním roce (Naše pozn.: tj. r.1961) orientoval především na destrukci chrámové stavby na vrcholové plošince hradiska. Třebaže výzkum není ještě zcela dokončen, vyplynuly z něho již některé zajímavé poznatky. Především byl poprvé zjištěn přesný půdorys kostela; jeho celková délka činí 2520 cm. Ústřední částí je chrámová loď o rozměrech 925 x 700 cm. K ní se na západní straně připojuje nartex (předsíň) 440 cm dlouhý a 700 cm široký. Východní část kostela tvoří 800 cm dlouhé a 520 cm široké kněžiště s polygonálním uzávěrem. Vnější strana kněžiště je lemována šesti symetricky umístěnými podpěrnými pilíři. Při výzkumu v roce 1961 byly odkryty vnitřní plochy kněžiště a nartexu, a vnější základy severní zdi kněžiště. Přitom vyšly zřetelně najevo škodlivé zásady dřívějších výzkumů. Celá plocha kostela je až po skalnaté podloží rozkopána a nálezy zde učiněné nemohou tedy přispět k řešení svatoklimentské problematiky. Z větší části neporušeno však zůstalo základové zdivo kostela, takže mohly být zřetelně rozeznány nejméně dvě stavební fáze.
     Zdá se, že nejstarší částí kostela je kněžiště bez opěrných pilířů, ke kterému byla později přistavena loď s nartexem. (předsíň) Projevuje se to nejen rozdílnou stavební technikou, ale i rozdílností použité malty, a silou základového zdiva (u kněžiště 100-120cm, u lodi nartexu 80 cm). Nápadná je především okolnost, že zdi lodi nejsou se zdivem kněžiště svázány, ale pouze volně přistavěny. Původní vchod do kněžiště ze západní strany (Naše pozn.: správně z jižní) byl po přistavení lodi s nartexem zazděn. Nový vchod do kostela byl pak v západní části nartexu (Naše pozn.: správně v jižní, přesněji řečeno: z jižní strany na západní části chrámu.)
     Byly-li podpěrné pilíře, lemující kněžiště, přistaveny současně s lodí a nartexem, neboť jedná-li se o třetí stavební fázi, která dala stavbě gotický vzhled, bude řešeno v dalším období."
Ondruš uzavírá: "S určitostí lze předpokládat, že přinejmenším první stavební fáze, tozn. stavba kněžiště, které tvořilo samostatnou svatyni, byla uskutečněna v době říše Velkomoravské, což bude jistě potvrzeno dalším výzkumem." (V.Ondruš, Výzkum na hradisku sv.Klimenta u Osvětiman, Viz: Katolické noviny, Praha, 12.listopadu 1961, č.46, s.3.)
3. Pokračování výzkumu r. 1962
     Skalnaté dno uvnitř kostela, jak v kněžišti tak i jinde, bylo po výzkumu v roce 1961 zasypáno jen tak, aby zásyp tvořil rovnou plochu. Nebylo tedy zasypáno do původní značné výšky násypu trosek. Proto značná část základů zůstala zevnitř odkryta úplně až na dno. A tak mohla i roku 1962 zůstat stále předmětem pozorování a námětem k vyvozování závěrů.
a) Kněžiště: Zdá se, že v první třetině kněžiště - směrem od lodi - je ve vnitřní straně kněžiště na evangelní i epištolní straně svislá čára: jako by zde byla jedna část zdiva nesouvisle, bez návaznosti připojována ke druhé. Sahala snad první, původní svatyňka jenom až sem a měla snad původně pravoúhlý tvar ? Protože však zvenčí tento spoj není nijak zvlášť viditelný, mohlo by jít o náhodu. Spíše je však možné, že původní svatyňka sahala pouze po první ohbí, tam, kde je druhý podpěrný pilíř, od něhož začíná mnohoúhelný tvar. Při výzkumu dna kněžiště tam byly totiž Ondrušem zachyceny stopy po příčné zdi. Byly však tak nepatrné, že jim tehdy nebyla věnována pozornost. V té chvíli se totiž zdálo, že se z nich nedá nic vyvodit. Proto ani nebyla zachycena přesná poloha a rozměr. Byl to téměř průzračný pás z písku, kaménků a kousků malty. Dnes o něm lze jen stěží tvrdit, že se táhl od jednoho začátku ohbí napříč ke druhému. Kdyby tomu tak bylo, měl by posvátný prostor původně (anebo prostě někdy dříve) pravoúhlý tvar.
     Jsou zde však ještě jiné okolnosti, vedoucí k domněnce, že dnešní mnohoúhlé zakončení kněžiště nemusí být původní. Spodní základová zeď, sahající na severní (evangelní) straně od lodi až k ohbí, je poměrně velmi široká (asi 120 cm). Další vodorovné (horizontální) pokračování základové zdi, tj. celé mnohoúhlé ohbí, je viditelně užší (měří asi 100 cm), a to přímo od země. Avšak rovná široká část zdi od lodi k prvnímu ohbí má šířku 120 cm jenom asi do výšky 1 m, a v této výšce (měřeno od stavu zásypu dna roku 1962) je zeď daleko užší. Takže tam v jednom a tomtéž místě tvoří druhý pilíř, široká spodní zeď, zúžená vyšší zeď a úzká zeď celého ohbí jeden celek, přičemž rozdílné rozměry zdí je zřetelně vidět. A nejen to: v ohbí se zúžená zeď, postavená nad širokou, napojuje sama přímo na zeď tvořící mnohoúhlé ohbí kněžiště, a to takto: od výšky asi 1 m jsou obě stěny už stejně široké (asi 100 cm) po celé délce kněžiště.
     Jak se to dá vysvětlit ? Kdo připojoval mnohoúhelnou část kněžiště k rovné zdi, táhnoucí se od lodi (tj. od rohu "vítězného oblouku"), ten pokládal spodní rovnou část zdi za příliš silnou, kdežto šířku mnohoúhelného ohbí za dostačující? Jenže ona silná rovná část zdi už stála, a proto ji nahoře prostě zúžil.
      Kdy a jak se to stalo ? Ke změně šířky zdi mohlo dojít dvěma způsoby: Prvním způsobem tak, že k tomu došlo za jediného stavitele, který plánoval sám, původně, už od počátku, že kněžiště bude mít mnohoúhelný závěr. Teprve při stavbě si ale uvědomil, že rovné zdi na obou stranách staví příliš silné, a proto je od ohbí zúžil. To by znamenalo, že napřed stavěl jenom rovnou zeď až po ohbí, a teprve potom že chtěl dostavět mnohoúhelnou část. Protože na jižní (epištolní) straně šlo spíše o přístavbu k obytným budován než o přímou stavbu, mohlo to částečně ovlivnit i rozměry rovné zdi na jižní straně, kdežto na severní straně je věc jasně zachytitelná. Toto je však málo pravděpodobné. Běžně se totiž napřed vždy kope a staví celý základ, a teprve pak se za celém základě zvedá zeď. Měl by tedy být i zde všude stejně široký základ, a pak - na něm - zúžena všude, kolem dokola, celá zeď. V základech ohnuté, mnohoúhlé části však není ani stopy po zužování. Je prostě stejně široká dole jako nahoře. Proto se zdá pravděpodobnější druhý způsob, jak mohlo dojít ke změně šířky zdi: spodní silné rovné části zdi mezi lodí a mnohoúhelným ohbím jsou dílem jednoho stavitele, kdežto užší mnohoúhelný závěr kněžiště a dodatečně zúžená nástavba rovné zdi pocházejí od dalšího stavitele.
     A stojíme tu před otázkou: Došlo k zúžení zdí tehdy, kdy se snad z pravoúhlého, domněle původního (snad "iroskotského" !?) kněžiště budovalo mnohoúhlé ? Nabízí se příznivá odpověď. Avšak kdo tuto změnu udělal ? Udělali ji už velkomoravští stavitelé anebo až augustiniáni? Nevíme. Jestliže udělali tuto změnu augustiniáni, proč podpěrné pilíře jenom "přilepili" i k mnohoúhelnému ohbí ? Pokud oni sami stavěli jak pilíře, tak ohbí, mohli přece obojí zapustit jedno do druhého a tak je svázat do sebe. Zdá se tedy, že ten, kdo přistavoval podpěrné pilíře, nestavěl mnohúhelné ohbí. Jisté však je, že augustiniáni stavěli pilíře. Oni tedy nestavěli mnohoúhelný závěr. Kdo jej tedy dal stavět? Sv.Cyril? Sv.Metoděj?
      Při výzkumu chrámové lodi, jak uvidíme, byla odkryta též celá evangelní (severní) vnější strana chrámové stavby. Z chrámové lodi zbyly jak zbytky zdi, tak základy. Základy lodi jsou širší než zeď stojící na nich. To všem není nic zvláštního. Ale zajímavé je to, že základy chrámové lodi, vyčnívající ven na severní straně, jdou přibližně do stejné výše jako zúžená zeď v kněžišti; jejich horní hrana (granec) klesá někde snad jen o 10 cm, o sílu jednoho slabšího kamene. Podíváme-li se směrem od ohbí k lodi, silná rovná zeď kněžiště dělá dojem základů, jejichž pokračováním jsou základy lodi. Čili: kdo stavěl mnohoúhelný tvar kněžiště a zužoval rovnou zeď kněžiště, ten se snažil položit i základy lodi tak, aby byla jak v lodi, tak v kněžišti základová čára na stejné úrovni: totiž aby podlaha v celé stavbě byla stejně vysoká, nanejvýš v lodi o něco nižší (stupeň ve "vítězném oblouku ?). A kdyby podlaha byla níž, tedy aby širší základové zdivo (granec) bylo viditelné v kněžišti i v lodi ve stejné výšce. Dalo by se to ovšem říci i obráceně: kdo stavěl základy lodi, ten asi použil kněžišťní silné rovné zdi jako základů, zeď stojící na nich zúžil a v téže síle zakončil i kněžiště mnohoúhelným závěrem. A nebyli to teprve až augustiniáni, neboť by byli zapustili podpěrné pilíře do současně stavěné zdi mnohoúhelného závěru kněžiště.
    Mohla se přístavba chrámové lodi a mnohoúhlého uzávěru kněžiště uskutečnit za sv.Cyrila a Metoděje? Jak již bylo uvedeno, podle Cibulky a Vavřínka se klasická byzantská chrámová architektura vyznačovala apsidami s mnohoúhelným (polygonálním) vnějším pláštěm. V tomto slohu tedy mohli stavět i stavitelé, doprovázející soluňské Bratry a jejich žáky. V listinách ze dne 18. dubna 1358, jimiž se kaple sv.Klimenta předává augustiniánům, se uvádí, že byla postavena v dávných dobách, nyní však že už je dlouho opuštěna. Nepíše se tu však, že je v rozvalinách, ani že ji musí augustiniáni (buď celou, nebo aspoň kněžiště) přestavět nebo postavit znovu. Jaký význam má toto upozornění? Význam tohoto upozornění vyplývá z toho, že se v téže větě výslovně mluví o tom, že se augustiniánům dává i prostor u kaple k bydlení, ale toto obydlí že si tam musejí teprve postavit z trosek ("Pro habitatione ibidem erigenda", Viz: CDM, sv. IX., č.93.)
    Snad právě proto není nikde ani zmínka o tom, že převzatá kaple bude muset být nebo že už byla znovu vysvěcena nebo aspoň požehnána (consecrare - benedicere), což by se muselo nutně udělat, kdyby byla přistavěna celá nová chrámová loď. Nebylo to ovšem nutné ani v případě v případě přístavby či pouhé přestavby předsíně, oddělené od lodi zdí. Když si generální vikář Mikuláš výslovně všímá všech ostatních podrobností, byl by jistě uvedl i nutnost nového svěcení jako podmínku pro obnovení bohoslužeb a duchovní správy pro poutníky. K těmto věcem se podrobněji vrátíme později. Zde se o nich zmiňujeme jen pro zdůvodnění vědecké oprávněnosti domněnky, že chrámová loď určitě byla u kněžiště už před rokem 1358.
   Výzkumem z roku 1961 bylo zjištěno, že také v nejspodnějších vrstvách základů, jakož i ve zdi kněžiště a lodi, jsou do červena propálené pískovcové kameny. Tyto kameny byly vypáleny při nějakém velkém požáru. Proto pocházejí z nějaké kamenné stavby, která zde stála před stavbou dnešního kněžiště. Po jejím zániku požárem bylo propálených kamenů použito na stavbu svatyně. Shořelá budova mohla být tvrz nebo chrám. Byla však vyslovena i domněnka, zda propálené kameny nepocházejí z nějakého pohanského žárového obětiště, které mohlo stát na Klimentku před křesťanským obdobím, a po rozvrácení bylo propálených kamenů záměrně užito na stavbu křesťanské svatyně (Dr.Vojtěch Tkadlčík). Možné by to bylo. Pohanská obětiště bývala často mna výšinách. Avšak propálených kamenů je zde mnoho. Při výzkumu v r.1961 byly nalezeny i mimo chrám, po celém sídlištním prostoru, takže by tu pak muselo být obojí: jak žárové pohřebiště ("žiži" ?), tak zániky staveb požárem ("Žiži" bylo i na pražské hradě: v blízkosti postavil Bořivoj chrám P.Marie (Viz: MMFH, II, s.197); poloha: M.Šolle, Staroslovanské hradisko, Praha 1984, s.73, obr.18) Vznikl snad z toho nářečový výraz "žižlavý"?
   V každém případě by však musely být na Hoře sv.Klimenta aspoň dva takové ničivé požáry už v době velkomoravské. Zatím se totiž ukazuje jako odůvodněná vědecká hypotéza, podle níž napřed stála asi na Hoře menší svatyně, která byla později změněn v kněžiště, a k němu byla přistavěna loď. Protože však propálené kameny jsou v základech lodi i kněžiště, a protože samo kněžiště vzniklo dříve, kdežto loď někdy později, muselo zde napřed shořet něco, z čeho byla postavena jak původní malá svatyňka (pozdější kněžiště); a pak něco, z čeho byla přistavěna loď k malé svatyňce, přeměněné tak v kněžiště.
Lidové podání říká, že sv.Cyril dostal na této Hoře starou tvrz, kterou změnil na úkryt pro ostatky sv.Klimenta. Tvrz mohla mít svou kapli, a ta se mohla změnit ve svatyni sv.Klimenta, kdežto ze zbytku tvrze mohl být učiněn bydliště pro strážce drahocenného, posvátného pokladu (Obraz na faře v Osvětimanech podává pohled na tvrz se svatyňkou v okamžiku loučení (r.867-8 ?).
Strážcové byli jistě mniši a jejich obydlím byl tedy klášter. Poloha byla vhodná (blízkost St.Města - Veligradu). kromě toho i pohled na lesy kolem Hory je ještě i dnes podobný pohledu na maloasijskou krajinu, v níž stál na hoře Olympu klášter Polychron, kde kdysi žili oba soluňští Bratři, a která je stále vábila: "Hle, bratře, my dva jsme byli souspřeží a táhli jsme jednu brázdu, a já jsme skončil svůj den a padám na líše (na oraném poli). Ty pak velmi miluješ Horu, ale kvůli Hoře neopouštěj své učení. Neboť čímpak můžeš být spíše spasen?" (Život Metodějův, 7.)
   Je ovšem také možné, že v 9.století byla na Hoře sv.Klimenta původně jenom panská tvrz, lovecký příbytek bez kaple. A dále to, že sv.Cyril dostal pro ukrytí ostatků sv.Klimenta pouze tvrz bez chrámové stavby, a že teprve za jeho působnosti tam byl zbudován první posvátný stánek pro ukrytí těchto ostatků, jak to konečně říká ústní podání zachycené Středovským (J.J.Středovský, Sacra Moraviae historica sive vita ss. Cirilli et Methudii, 1710, s.239 a 244; Hrubý, Tamtéž, s.12.)
    A konečně i to, že k postavení chrámu bylo snad použito už nějaké stojící stavby s pravoúhlým půdorysem, která přiléhala jižní stranou k ostatní stavbě tvrze. Východní stěna této místnosti byla odbourána a snad právě po ní zbyla pak na dně jenom nepatrná příčná stopa, o níž jsme se už zmínili; a místo ní bylo postaveno okrouhlé zakončení (zvenčí mnohoúhlé, uvnitř oválné), jak je vidíme dnes. Přitom se šířka stojící zdi na severní straně asi zdála staviteli příliš mohutná. Proto ji zúžil a na okrouhlé zakončení postavil nižší od základů. Anebo snad měl původní pravoúhlý tvar něco společného s tzv. "iroskotským" typem chrámové stavby? Byli zde iroskotští mniši už před sv.Cyrilem ? Ve vztahu ke svatyni, jejíž pozůstatky nalézáme v Modré u Velehradu ? Ani toto není vyloučeno.
   Díváme-li se na půdorys chrámové stavby, tedy už na první pohled vyniká skutečnost, že kněžiště je vzhledem k lodi poměrně příliš veliké. Tento nepoměr rozsahu se dá vysvětlovat buď tím, že v kněžišti stával trůn pro opata nebo biskupa přebývajícího při chrámu, anebo že se zde cvičily a konaly slavné bohoslužby, anebo také obojím. Rozhodně však chrámové rozměry přesahují rozsah obyčejné hradní kaple pro pána hradu v lesní pustině.
    Snažíme se zachytit i sebemenší možnost, z oprávněné obavy, že komunisté, lépe "jejich" archeologové, zničí nebo aspoň znesvětí i tyto hodnoty.
b) Chrámový prostor
    Uvnitř chrámové lodi bylo nalezeno několik opracovaných kamenů, ne ovšem ve zdi, nýbrž porůznu na podlaze, a proto jejich stáří a jejich poslání lze těžko určit. Podle tvaru jde asi o zbytky dlažby, možní příkrovy hrobů (hrobek ?), a též o kamenné veřeje dveří a oken, pravděpodobně z doby gotiky. Jeden z podlouhlých opracovaných hranolů měl zbytky nápisu: TOM, pod ním BONNY, a kousek dál napříč REC, asi REQUIEM.

 
Roku 1961 byly bezpečně zjištěny tři vchody:
první - zazděný, na jižní (boční) straně kněžiště,
druhý - užívaný, z jižní strany do předsíně, zřejmě hlavní chrámový vchod,
třetí - rovněž užívaný, z předsíně do lodi, vedoucí skrze příčnou zeď mezi předsíní a lodí.
     Zůstávala otázka, kudy vcházeli k bohoslužbám kněží a ostatní účastníci při konání bohoslužeb. Je málo pravděpodobné, že také tito všichni vstupovali jediným hlavním vchodem. Tak se vnucují otázky: Kdy vlastně byl zazděn vchod do kněžiště? Kdo jej zazdil a proč ? Je totiž možné, že vchod byl zazděn až teprve v posledním období užívání místa u kaple sv.Klimenta (poustevníci ?).


      Ve zdi chrámové lodi, na jižní straně, asi uprostřed, je vidět - hlavně zvenčí - jako by cizorodé zdivo. Vypadá to jako pokus zastavět nebo zasypat nějaký otvor ve zdi. Možná, že tu někdo zarovnával svou výzkumnou sondu, při níž pobořil zeď. O dveře zde může jít těžko, neboť otvor má tvar spíše okrouhlý, dolů se zužující. - Také v předsíni - jak se zdá zvnitřku, je zeď jako by narušena svislým zásahem, ve vzdálenosti asi půl metru směrem od příčky mezi lodí a předsíní, a to na severní (evangelní) straně. Šířka narušení je asi 1 m. Mohly to být dveře? Zvenčí to však není tak zřetelné. O něco dále směrem k západu je v téže zdi zevnitř jako by vestavěný a zazděný obdélník, "vyrámovaný" na okrajích malými oblázky (pleskáčky). Je to náhodná úprava? Či je zde zazděný výklenek ?
      Koncem srpna 1962 byly odkryty všechny vnější stěny kostelní stavby. Teprve teď bylo vidět zvnějšku úplně jasně, že loď a předsíň jsou k sobě opravdu jen "přilepeny", bez jakéhokoli úsilí "navázat" jedno zdivo na druhé. Z toho vyplývá, že loď i předsíň byly stavěny každá zvlášť, ale předsíň rozhodně až po lodi. To je logické. Nikdy se nestaví napřed kněžiště, pak předsíň a nakonec loď do prázdného prostoru mezi kněžiště a předsíň. Vnitřní příčná zeď (šíř.: 90 cm) bývala zřejmě, aspoň po nějaký čas - venkovní štítovou, průčelní zdí, a dveře v ní bývaly hlavním vchodem. Zajímavé však je, proč loď i předsíň - třebaže nebyly stavěny naráz - mají stejnou tloušťku zdi (80 cm). Stavěl je snad jeden stavitel? Anebo to snad byli dva různí stavitelé, ale stavitel předsíně si změřil tloušťku zdi v lodi a zvolil rozměr zdí v předsíni podle zdi v lodi ? Jak na severní, tak na jižní straně má loď i předsíň vlastní velké rohové kameny, ačkoli zdi tvoří jeden celek. Rohové kameny lodi jsou hrubé, lomové, kdežto kameny předsíně jsou opracovány jemněji: jde tedy o dva různé způsoby práce, přičemž předsíň vypadá mladší.
c) Vnější jižní (epištolní) strana kněžiště
      Na druhý podpěrný pilíř (počítáno od lodi směrem ke kněžišti, tedy na západ) navazuje na jižní straně kněžiště zeď. Tato zeď se táhne přímo na jih, stranou od kostela. Jejím pokračováním je ten kousek zdi v lese, jenž byl odkryt už při předběžném výzkumu v r. 1958. Tento kousek zdi byl (od r.1958) pokládán za pozůstatek augustiniánského kláštera. Dnes však se připouští domněnka, že by mohlo jít o zvláštní ochranný taras, o jakousi ohradu, neboť podobná zídka byla (r.1962) odkryta na opačném konci kostela u hlavního vchodu z jižní strany do předsíně. Obě zídky nedoléhají na kostelní stavbu v prvém úhlu, nýbrž šikmo, a to tak, aby se v lese setkaly; přitom mezi nimi a kostelem by vznikal uzavřený, zatarasený trojúhelník. Stáří zděné ohrady zatím nebylo zjištěno. Šlo tu snad o chráněný dvorek poustevníka - rytíře Jiřího Smetany z Osvětiman, jenž tu žil a zemřel po r. 1500 ?

     Tarasová zídka (odkrytá r.1962) je "přilepena" těsně na druhý podpěrný pilíř, ovšem není na něj navázána. Vznikla tedy samostatně až po něm. Tím tam vzniká jistá "místnost", ohraničená na severní straně vnější stranou kněžiště, na východě zídkou a jedním bokem druhého opěrného pilíře, kdežto na západě zčásti jedním bokem prvního opěrného pilíře. Zbývající (jihozápadní) uzavření této "místnosti" nebylo dosud zachyceno. Zatím nevíme, zda tato "místnost" byla kryta střechou. Protože však - jak vidíme - rozkládal se kolem kostela krytý ochoz, zdá se, že byla nějaká střecha i zde. Tuto domněnku potvrzuje i to, že u zdi kněžiště (mezi oběma podpěrnými pilíři) byly odhaleny pozůstatky něčeho, co by mohl být "krb"; jde o vypálené ohniště. Dále byly na podlaze "místnosti" nalezeny malé úlomky kachlů. Kachle byly cihlové, vypálené do červena, beze skloviny. Stáří zlomků zatím nebylo zjištěno. V zájmu vědecké poctivosti se však musí upozornit, že to, co jsme nazvali "krbem", by mohlo vzniknout také vypálením staviva při nějakém dalším velkém požáru; během něho se mohla příslušná vrstva malty a kamení natolik rozžhavit, že dnes dělá dojem zbytků krbu (Zlomky kachlů našel též R.Čechmánek r.1904-1905, se střepy ze 14.století. Viz: Hrubý, Hrad..., s.37. Kamna byla nutná pro drsné podnebí.).
Stojíme tu vlastně před záhadou. Podezdívka má totiž rozměry, jaké nejsou pro běžný krb obvyklé, příliš veliké: délka 180 cm, šířka 100 cm, výška 90 cm. je vlastně mohutný blok z kamenů, stavěný na maltu. Přiléhá těsně k vnější jižní straně kněžiště, mezi prvým a druhým podpěrným pilířem; přitom jenom někde je "vázán" do zdi kněžiště, a to nepatrně. Proto dělá dojem věci budované spíše samostatně, když už stálo kněžiště. Různorodost a samostatnost obou stavebních zásahů (kněžištní zdi i zdi bloku) je viditelná zvláště dole, při základů. Nebo tu snad byla podezdívka pod nějaký oltář, vystavěný možná pro poutní shromáždění v pozdější době ? Anebo snad jen pro osobní použití nějakého poustevníka - kněze ? Potom by byl ovšem tento oltář musel někdy při požáru prohořet do červena.
      Pod "krbem" byl zjištěn jev, který napřed působil dojmem hrobu, jdoucího do hloubky asi 1 m; protože však po mrtvém nebyly nalezeny žádné stopy, šlo tu spíše o nahodilé sesutí půdy. A kromě toho - zásah šel směrem od jihu, kdežto všechny hroby jsou i zde orientovány k východu.
d) Hrob pod vchodem
     Mezi rohem lodi a prvým podpěrným pilířem na jižní straně kněžiště je, jak už bylo řečeno, zazděný vchod do kněžiště. Byl objeven až po skácení mohutné břízy, která stála přímo na zdi kněžiště a svými rozvětvenými kořeny zakrývala jako chapadly zeď, v níž se tajil zazděný vchod. Pod zazděným vchodem byl odhalen hrob, a v hrobě kostra. Hrob se rozkládá podél venkovní zdi. Hlava kostry hledí k východu. Hrob i kostra po celé délce leží z jedné třetiny své šířky pod kamennými základy kněžiště.
    Jaký byl důvod k tomu, že hrob leží právě pod zazděným vchodem u zdi ? Mohl být nahodilý. Vždyť také jinde jsou hroby podél zdi kněžiště, např. na opačné, severní straně. Avšak některé okolnosti vzbuzují domněnku, že zde mohlo jít o určitý záměr. Už poloha hrobu a jeho úprava se liší od jiných: jiné pohřby jsou prostě položeny do vyhrabané hlíny a prozrazují opravdu nahodilé, neodměřované umístění hrobu i mrtvoly. Kdežto zde byla poloha hrobu vyměřena tak, že - chodilo-li se tehdy do kněžiště ještě vchodem dnes zazděným, a tudíž přes hrob - pak vstupující mniši překračovali horní část kostry, tedy hruď, srdce. Kostra tedy může být pozůstatkem někoho, kdo chtěl ležet záměrně i po své smrti "pod nohama svých bratří". Odezíráme-li zatím od možnosti, že by hrob mohl být velkomoravský, tedy v letech 1358 až do poloviny dalšího století zde byli augustiniáni. A ve známé řeholi sv.Augustina se čte o představeném: "A ten, kdo vám stojí v čele, ať se nepokládá za šťastného pro moc, jíž vládne, nýbrž pro lásku, ze které vám slouží. Protože je váš představený, budiž vámi ctěn - ale z bázně před Bohem ať leží prostřen pod vašima nohama..." ("Ipse vero qui vobis praeest, non se existimet potestate dominante, sed caritate serviente, Felixem. Honore coram vobis Praelatus sit vobis, timore coram Deo, substratus sit pedibus vestris.")
      V některých řádech se kladou členové kláštera pod nohy svých bratří i za živa, buď sami, z pokory, nebo z poslušnosti, za pokání. Tyto kající skutky se konaly buď před prahem vchodu do klášterní jídelny, nebo do tzv. kapitula (tj. chór nebo místnost pro vyznávání se z přestupků proti řeholi); nebo konečně před vchodem do kostela. proto i pohřeb před prahem do kněžiště u sv.Klimenta mohl mít podobné odůvodnění: a potom to musel být někdo, kdo měl buď vládnoucí moc, anebo mravní vážnost v takové míře, že si to mohl ještě za živa vymoci či aspoň vyprosit - a tedy buď představený nebo světec.
Kostra v hrobě byla silná, dobře zachovalá s tvarem lebky, prozrazujícím ušlechtilé rysy. Páteř však prozrazovala určité zkřivení, které by se dalo těžko vysvětlit tlakem půdy. Protože kostra byla jinak nepoškozená, mohlo ohnutí páteře vyplývat i z choroby (např. revmatismus) nebo ze stáří.
      Úprava hrobu byla mimořádně pečlivá. Hrob dělal dojem vyzděné, nebo aspoň kameny vyložené hrobky. Za temenem lebky vystupovala vzhůru "živá" skála a v nohou byl svisle postavený kámen. V hrobě nebyly vůbec žádné milodary ani jiné předměty. Pravá ruka byla položena podél těla, levá byla položena do klína, snad z nedostatku místa na této straně. Kdyby však položení levé ruky do klína bylo záměrné (a jako záměrně to opravdu vyhlíželo), dalo by se z něho usuzovat na velké stáří hrobu. Vždyť kladení ruky do klína nebo na hruď, a později křížení obou rukou v klíně nebo na hrudi začíná u nás těsně na konci 9. století a začátkem století desátého.
     Tak např. Dr.Věra Hochmanová zaznamenává při výzkumu na velkomoravském pohřebišti ve Starém Městě "Na valách" v letech 1957-59: "Objevovalo se též složení rukou do klína (Hrob č. 12/57, 37/58, 23/59, aj. Tab. V/1.);
- ohnutí jedné paže na hruď (Hrob č. 55/57, Tab. V/2.);
- nebo do klína (Hrob č. 27/57, 5/58, aj.);
- tedy výjimky, příznačné "Na valách" hlavně pro mladší hroby." (V.Hochmannová - Vávrová, Velkomoravské pohřebiště na Starém Městě "Na valách". Výzkum v letech 1957-1959. Viz: Časopis Moravského muzea, 1962, roč. XLVII, s.228; Viz též: V.Hrubý, Staré Město, Velkomoravské pohřebiště "Na valách", Praha 1955 ČSAV, s.78.)
      Označením "mladší hroby" se zde rozumějí hroby z konce doby velkomoravské. Podobný stav byl i v Sadech (Derfli). Tuto podrobnost uvádíme jen kvůli tomu, že i svatyně sv.Klimenta patří do velkomoravské oblasti Staré Město - Veligrad a bylo tu i velkomoravské osídlení. Tím však netvrdíme, že v případě hrobu na Klimentku jde o velkomoravský hrob, neboť ruka se do klína mohla dostat náhodou či pro nedostatek místa na boku.
      Pokud jde o vznik hrobu, po prozkoumání zásypu v hrobě je jasné, že hrob byl zbudován až poté, když stálo kněžiště. Přitom byla, zřejmě pro nedostatek místa, odbourána i část základů, aby se hrob dostal přímo pod základové zdivo. A když bylo tělo pochováno a hrob zasypáván, dostaly se do zásypu hrobu spolu s hlínou i početné zbytky malty a omítky ze základové zdi kněžiště, která byla právě odbourána. To, že jde o maltu a omítku z kněžiště, lze spolehlivě zjistit. Vždyť kněžiště mělo maltu i omítku velmi svéráznou, výrazně odlišnou od malty užité v lodi a v předsíni. To je důkaz, že kněžiště vznikalo samostatně, před lodí.
      Lůžko hrobu je pečlivě vyzděno kameny. Tyto kameny jsou jiné než kameny v základech. Kamení ve zdivu je z lomů na blízké hoře "Ocásku". Naproti tomu kameny v hrobě pocházejí přímo z místa "na Klimentku"; původně byly asi nalámány někde v blízkosti pro úpravu hrobky, nebo při vylamování hrobky do skály. Celý prostor hrobu vzbuzoval dojem pečlivě stavěné hrobky, kdežto v ostatních hrobech kolem kněžiště jsou mrtvoly uloženy prostě+ do hlíny. Proto jsou to buď hroby ze stejné doby, ale osob, které měly nižší společenské postavení či kulturní význam (zde představený, pán, světec ? - tam prostí obyvatelé); anebo hroby z různé doby (hrobka před vchodem - starší, kdežto ostatní - pozdější hroby augustiniánů ?). Hrobkový pohřeb se konal zřejmě bez rakve, protože v hrobce není ani stopy po rozpadlém dřevě ani po kování z rakve. Jenom na žebrech kostry jsou zespodu načernalé skvrny, snad zbytky po rozpadlých šatech či po nějakém podkladu položeném pod tělo. Nebyla objevena ani stopa po gombíku, sponce, kříži apod. Nepřítomnost rakve by se dala vysvětlit i nedostatkem místa v hrobce, jež byla lámána do skály a vtěsnána pod základ.
       Ústní lidové podání říká, že prý na Hoře sv.Klimenta byl pohřben sv.Metoděj. Pohřeb prý konali tajně nejvěrnější Metodějovi učedníci. Německý biskup Wiching se totiž snažil z nenávisti vůči cyrilometodějskému dílu zničit i Metodějovo tělo, aby jeho věrní Moravané ztratili také toto útočiště. Proto prý učedníci odnesli z původního Metodějova hrobu jen holé tělo, bez biskupských odznaků, jinak vše zanechali v původním hrobě. Kdyby tato ústní tradice - jinak ničím nedoložená - měla být pravdivá, asi by přicházelo v úvahu především toto místo hrobu: hrob narychlo, ale pečlivě vysekaný, ve zdi kostela, ale snad záměrně nikoli uvnitř kostela, aby zásah nebyl postřehnut od návštěvníků; na levé straně a položen tak, že by jeho strážcem byl vlastně každý bratr při překračování chrámového prahu a pod ním Metodějova drahého srdce. Tam bylo položeno holé tělo, snad jen v nějaké roušce, bez jakýchkoli věcí. Domýšlením této možnosti, uváděné lidovou tradicí, ovšem netvrdíme, že tomu tak nutně bylo. Kromě toho jsou zde ještě jiné zneklidňující domněnky, opírající se o nález kostry se zlomeninou nohy.
       Při prvém pohledu na hrob a na zeď nad ním, nebo při povrchním pozorování obojího, snadno vzniká dojem, že tu byl napřed hrob, a ten že byl přikryt tenkým plochým velkým kamenem, a pak že byla nad hrobem postavena zeď, a to tak, že právě nad plochý kámen byly umístěny dveře. Tomu však odporuje skutečnost, že plochá kamenná deska nekryje celý hrob, takže by se byla buď propadla, nebo by musela být v hrobě podepřena, což se nedalo zjistit. Při bedlivém pozorování se dá přijmout, že tu byl napřed stavěn základ, a v tom místě, kde se počítalo s dveřmi, byla v daném místě zazděna na maltu kamenná deska, která měla být prahem v uvažovaném vchodu. Tato deska zapadla do zdi tak, že v ní držela, i když pak někdy bylo podloží základu pod deskou odbouráno pro hrob. Malta v celém kněžišti je velmi jakostní.
      Práh dnes zazděných dveří původně zřejmě sahal přímo až nad hrob. Tak do jisté míry překrýval hrob, vyplněný zásypem až po desku. V zásypu těsně pod prahem byly též nějaké kameny. Snad byly vybourané ze základů při kopání hrobu, a pak vložené zpět pod práh, ovšem již ne na maltu. Nad plochým kamenným prahem, po němž se původně vcházelo do kněžiště, je menší vrstva kamenů spojovaných hliněnou maltou. Tyto kameny zřejmě nepatří do dveřního otvoru, nýbrž tam byly vloženy až po postavené vchodového otvoru. Jde tu snad o zvýšení prahu. Při nějaké úpravě vnitřku kněžiště, a snad i v prostoru zvenčí, se asi zvedla podlaha kněžiště. Přitom plochý kamenný práh byl příliš nízko, a proto byl zvýšen druhotným vyzděním.
     Teprve třetí stavební zásah ve dveřích znamená zazdění celého dveřního prostoru. Zazdění bylo uskutečněno souměrnými, opracovanými kameny spojovanými maltou. Tam, kde tyto kameny nestačily na vyplnění otvoru, byly doplněny menšími. Celý vnitřní prostor je jasně viditelný z obou stran. Zvenčí byly kameny kladeny tak, aby po omítnutí nebylo po dveřích ani stopy. Zvnitřku směl zbýt pod dveřích výklenek od spodu až nahoru. Výklenek byl až později vyplněn nesourodým stavivem, snad proto, aby se dveřní prostor ztratil i zevnitř a zeď byla vyrovnána omítkou.
      Bylo by tu snad ještě jedno možné vysvětlení našeho "druhého" stavebního zásahu ve dveřích, totiž pro zvýšení prahu. Je totiž možné, že když se kopal hrob, spadla či propadla se podezdívka pod prahem dveří. Proto byl pak práh dveří zajištěn, zpevněn vložením plochých kamenů (které jinak pokládáme za původní práh); vypadlý otvor nad vloženými kameny byl vyplněn kameny s hliněnou maltou. Toto vysvětlení se však zdá méně odpovídat skutečnosti.
      Výzkum na jižní straně kněžiště přinesl tedy bohaté objevy:
- zjištění, že i zde byly podpěrné pilíře pouze dodatečně přistavěny ke kněžišti;
- tarasová zídka směrem k lesu;
- blok zdiva mezi prvým a druhým pilířem, ohraničený zídkami a vyplněný propálenou hlínou;
- hrob pod zazděným vchodem;
- a konečně, velmi důležitým nálezem je pět velkomoravských střepů, jež byly nalezeny pod druhým pilířem, k němuž se připíná tarasová zídka. Dokazují, že tu v blízkosti svatyně probíhal život ve velkomoravské době. Dále dokazují, že pilíře následovaly až po ní, jinak by střepy nemohly být pod pilířem, nýbrž spíše v něm nebo vedle něho.
e) Vnější jižní strana chrámové lodi a předsíně
     Směrem od kněžiště k předsíni, tedy od východu k západu, se podél jižního boku chrámové lodi táhne zvenčí pruh lité podlahy. Podlaha je ulita z malty. V ní a pod ní jsou pozdně středověké střepy. To znamená, že podlaha nepochází z doby velkomoravské, nýbrž je spíše snad dílem augustiniánů. Pod maltou podlahy byly zjištěny zbytky trosek, zřícenina. Pruh podlahy se táhne od zazděných dveří kněžiště až ke hlavnímu vchodu z boku do předsíně. Podle listin z r.1358 přiléhaly ke kapli nějaké obytné místnosti. Vlivem celkové polohy nemohly být jinde, než na této straně. Jinde je totiž sráz! Proto lze důvodně usuzovat, že pruh lité podlahové malty je podlaha kryté chodby. Tato chodba vedla od obydlí podél vnější jižní stěny chrámové stavby ke vchodu do předsíně, jenž byl zároveň hlavním vchodem. Okolnost, že byla krytá, se dá vyvozovat z toho, že na otevřené cestě by podlaha byla spíše dlážděná kamenem, a dále z toho, že v místech chodby byly zbytky, přesněji řečeno stopy a otisky ohořelých trámů. Tyto trámy byly zřejmě součásti stěn a střechy tohoto krytého ochozu, pravděpodobně dřevěného. Podobný vnější pruh podlahy byl zjištěn i na opačném, severní (evangelijním) boku chrámové stavby, takže dřevěný ochoz šel asi kolem celého kostela. Podrobnější povaha ochozu na severní straně se teprve musí zjistit. Pokud tam nebyl podobný ochoz, pak tam jistě byly místnosti s maltovou podlahou. Můžeme si proto představit tento průběh: velkomoravská část obydlí, přilehlá ke kapli, se rozpadla v trosky buď sama, nebo vnějším násilným zásahem. Zatím to není přesně zjištěno. Potom (po r.1358 ?) nastává obnova. Přitom se však neodklízejí všechny trosky, nýbrž jen urovnávají. Na ně se nalévá podlahová malta ochozu, krytého a chráněného dřevem. Ochoz spojuje obnovené obydlí s chrámem, a možná, že tvoří jediný přístup do kostela, pokud by už byl kněžištní vchod zazděn. Potom někdy následuje vnější násilný zásah: poboření a požár, ohořelé trámy zanechávají své stopy... Husité r.1421 ?
     Ochoz vyúsťoval do nějakého menšího prostranství před hlavním vchodem. Tam totiž, tj. před bočním vchodem do chrámové předsíně na jižní straně je rovněž podlaha z lité malty. je to mohutný plást, který je místy tlustší - jako by se tam vyrovnávala značná prohlubeň. Pod plástem podlahové malty je kulturní vrstva. To znamená, že tam probíhal život ještě před nalitím malty. Zdá se, že tu jde o podlahu nějaké místnosti, do níž vyúsťoval krytý ochoz, a z níž se chodilo do předsíně. Musela být krytá, podobně jako ochoz, a chránila přístup do chrámu. Podlaha krytého prostranství před chrámem je nižší než podlaha ochozu. Není to sice nutné, ale přece jen by se mohla uvážit jedna možnost: totiž že asi i podlaha chrámové předsíně uvnitř mohla být o něco níže než podlaha lodi, a že právě proto se podlaha v prostoru před předsíní řídila podle toho.
      Tam, kde končí okraj maltové podlahy krytého prostoru před chrámovou předsíní (směrem na jih od kostela k lesu), byla objevena menší prohlubeň s četnými střepy. Podle celkového tvaru prohlubně by zde mohlo jít o ohniště, starší než maltová kra podlahy, které bylo podlahou prostě přelito a zakryto. Z toho by vyplývalo, že před stavbou lodi nebo aspoň předsíně zde stálo něco, co muselo později ustoupit. Podle krbu šlo asi o nějaký obytný prostor.
      Do prohlubně ohniště vpadá zídka. Zmínili jsme se o ní už při pojednání o jiné zídce, navazující na druhý podpěrný pilíř na jižní straně kněžiště, a táhnoucí se od kněžiště šikmo na jih. (Viz naše kap. 3, c) Zídka, vpadající do prohlubně ohniště, vychází od jihozápadního rohu kostela (předsíně). Nedoléhá na chrámovou zeď kolmo, nýbrž šikmo. Směřuje od kostela k jihovýchodu, aby se setkala se zídkou, vycházející od kněžiště. Tím vzniká hrazený prostor ve tvaru trojúhelníka. Jednu jeho stranu tvoří chrámová stavba. Zdi mají podobnou šířku i tvar.
     V tomto "hrazeném" prostoru jsme při výzkumu, vedeném Ondrušem, objevili podzemní dutinu, podobnou té, o níž se zmiňoval Čechmánek.
      Roku 1904 totiž objevil Čechmánek v prostoru jižní strany kostela rozsáhlou vrstvu červené hlíny. Tloušťka vrstvy činila průměrně 50 cm. Zjistilo se, že to byla klenba na nějakou polo-podzemní místností. Nad vlastním klenutím byly tři vrstvy: černá hlína, žlutavý písek, rumoviště. Z toho se dalo usuzovat, že prostor nad klenbou byl napřed porostlý trávou, pak upraven na nádvoří posypané pískem, a nakonec zavalen troskami. V době Čechmánkova výzkumu stávala na tomto místě dřevěná kazatelna. Během doby se rozpadla a byla odstraněna. Pod klenbou byla v hloubce 2,8O m podlaha ze šedého slínu o rozměrech 4 x 4,50 m. Vchod byl ze západu, slínovitý svah beze schodů dlouhý 4,10 m a široký 2 m. V předním pravém rohu byly objeveny stopy ohniště: propálené kamení se zbytky popela, a v popelu dva kusy železa: úlomek meče a hrot kopí (?). Nedaleko ohniště byla nalezena půlka podkovy.
Čechmánek myslel, že vykopal podzemní chodbu. Avšak podle Červinky to místní lidé nazývali sklep nebo kuchyni. Je ovšem otázka, proč by byl ve sklepě krb ? A pro člověka znalého řeholního života je přítomnost kuchyně u kostela podivná (Viz: "Protokol" o výzkumu, uveřejněný A.Zelnitiem ("Sv.Kliment...", Sb.velehradský, 1948, č.16; Červinka, Slované na Moravě, s.256; Hrubý, s.34.) Mohlo ovšem jít prostě o místnost pro poutníky, pak se vysvětlí krb i kuchyně.
III. Celkové závěry výzkumů
     Závěry výzkumů z let 1961 - 1962 vcelku vyznívají v tom smyslu, že dnes už je naprosto jisté, že chrámovou stavbu na "Hoře sv.Klimenta" je možné i nutné v podstatě přiřadit k velkomoravským památkám. Stav pozůstatků stavby naznačuje přibližně čtyři stavební údobí:
1) V prvém údobí (předcyrilometodějském?) bylo vybudováno kněžiště, pravděpodobně jako malá svatyňka (pro tvrz ?).
2) Ve druhém údobí (cyrilometodějském) bylo této stavby použito jako kněžiště pro větší chrámovou stavbu, rozšířenou o loď s dřevěnou předsíní.
3) Ve třetím údobí (14.-15. stol. - augustiniáni) bylo ke kněžišti přistavěno šest opěrných gotických pilířů a k lodi pravděpodobně kamenná předsíň (místo dosavadní dřevěné ?).
4) Ve čtvrtém údobí (15.-16. stol.) se objevují nepatrné pokusy o obnovení života na spálených rozvalinách (poustevníci ?).
V prostoru samotné chrámové stavby jsou patrné tyto stavební zásahy:
- kněžiště, loď, předsíň, pilíře, zazděný vchod do kněžiště;
- zděný blok venku mezi druhým a třetím pilířem, hrob pod zazděným vchodem;
- ochoz kolem kostela a ohradové zídky.
c) Souhrn závěrů a domněnek
      Shrneme-li dosavadní pátrání, dojdeme k těmto závěrům: Podle spolehlivého svědectví vykopávek byl na Hoře sv.Klimenta v cyrilometodějské době kostel. Byl obklopený obydlím, jehož obytné místnosti ukazují spíše na mnišské cely, na klášter. - Historické, psané doklady přímo z cyrilometodějské doby zatím nemáme. Avšak první písemně zachycená tradice pojednává výslovně o kostelu, v němž sv.Cyril uložil ostatky sv.Klimenta. Z toho vyplývá sice nepřímo, ale nutně, že tam byl i klášter.
       To, že by u tohoto kostela a v klášteře u chrámu byla škola, to bylo zatím jen závěrem logického myšlení a tvrzením nejposledněji napsané tradice. Toto tvrzení však zatím není ničím podloženo výslovně ani ve vykopávkách, ani v psaných pramenech. Je však zajímavé, a podle našeho názoru velmi důležité, že podle J.J.Středovského: " - když sv.Cyril viděl žalostný stav vlasti, vzal spěšně ostatky sv.Klimenta na Velehradě, a zanesl je do kostelíka, který byl krátce předtím založen na hoře..." (Podtrhujeme my). proč je to tak důležité ? Ostatky sv.Klimenta byly skutečně nejdražším pokladem sv.Cyrila. Soluňští Bratři je nosili s sebou, a měli je tedy vždy tam, kde sv.Cyril žil se sv.Metodějem a s žáky, a pracoval. "Když přišel na Moravu, přijal jej Rostislav s velikou ctí, shromáždil žáky a dal je k němu do učení", uvádí Život Konstantinův (Život Konstantinův, 15).
       A podle dalších vět "Života" se sv.Cyril-Konstantin věnoval převážně vědecké práci - samozřejmě v kruhu svých pomocníků a žáků: "Vbrzku jim přeložil všechen církevní řád a naučil je jitřním a ostatním hodinkám, nešporám, kompletáři i mešním obřadům." Boží milost, Cyrilova geniálnost a dobrá vůle Moravanů slavily triumf: "I otevřely se, podle slova prorokova, uši hluchých, aby slyšely slova Písma, a jazyk huhňavých zjasněl..." Myšlenky, hlásané a slyšené v rodné slovanské řeči, pronikaly ušima až do duše o osvěcovaly ducha - modlitba vyslovovaná a zpívaná mateřštinou byla jasným hymnem proti huhňání latinských, řeckých a německých slov. Metoděj žáky "učil spolu s ním" (Život Metodějův, 5).
     Toto vyučování se zřejmě konalo na jednom místě a v určité budově. Nechodilo se učit pokaždé do jiného "hradu" a do jiného domu. A žáci i učitelé pravděpodobně bydleli společně, učili se společně se modlit slovanské "hodinky", atd., čili tvořili klášter a školu.
     Je však nemyslitelné, že by moudrý a svatý Konstantin odtrhl své hlavní dílo na Moravě od ostatků sv.Klimenta zejména ve válečné, nejisté době, kdy potřeboval Klimentovu ochranu ještě více než v době míru. Jestliže tedy Středovský píše, že Konstantin zanesl ostatky sv.Klimenta do lesů právě z Velehradu, můžeme si být jisti, že spolu s ostatky bývala napřed i Konstantinova "škola" na "Velehradě", pravděpodobně v Sadech - Derfli; ale potom že přestěhoval - aspoň po dobu neklidu - také středisko svého učení tam, kde ukryl svůj "poklad", zdroj své nadpřirozené síly a záruku nebeské pomoci. A klid nenastal tak brzy, mohl sv.Konstantin (spolu se sv. Metodějem a s celou školou) zůstat u sv.Klimenta až do r. 867 či 868: A pak, "když byl čtyřicet měsíců působil na Moravě, odešel vysvětit své žáky." (Život Konstantinův, 15).
     V Římě se učitelé i žáci setkali s velikým úspěchem, slovanské knihy byly posvěceny a žáci vysvěceni (Tamtéž, 17).
     Když se tedy opřeme o dosavadní zjištění vykopávek při výzkumu v r. 1958 a 1961-62, můžeme si stěhování do chřibských lesů podle zpráv z tradice představit asi takto: Na kopci v lesích byla asi starší tvrz, snad pouhý lovecký útulek moravského krále. Jako první úkryt pro ostatky sv.Klimenta mohla být zamýšlena snad tamní tvrzní kaple. Vždyť moravský král Rostislav byl hluboce věřící člověk, a jistě tam měl svatyňku. Proto se svatyňka začala upravovat. Současně však sv.Metoděj nahlédl, že zde musí zabezpečit i duši svého díla - ústraní pro rozjímání a nakonec snad i školu a žáky. Proto se k původní svatyňce horečně přistavovala chrámová loď. A původní, menší okruh opevnění se rozšířil o další, větší, aby stačil pro ubytování žáků a učitelů, zkrátka "školy" a nutného hospodářství. Tak dostalo hradisko svou celou velkomoravskou podobu s trojím věncem opevnění (A, B, C), o rozloze asi 8 ha. Toto je ovšem zatím spíše jen pokus o návrh k usnadnění vyjádření vědeckého řešení.
     Tvrzení o řádném, slavném pohřbu sv.Metoděje na svatoklimentské Hoře je velmi nedávné a naráží na značné obtíže. "Proložný Život Konstantina a Metoděje" totiž říká, že Metoděj "leží ve velkém chrámě moravském ve stěně na levé straně za oltářem Svaté Bohorodičky..." (Lavrov, Materiály..., s.100; J.Stanislav, Životy slovanských apoštolov, s.88.)
      Kostra nalezené R.Čechmánkem (r.1905) a jím prohlášená za ostatky sv.Metoděje, byla-li v kostele sv.Klimenta za hlavním oltářem, musel to být oltář sv.Klimenta, a tedy nikoli Bohorodičky. A kdybychom pro úplné vyčerpání tohoto námětu chtěli pokládat za ostatky sv.Metoděje kostru pod zazděným bočním vchodem do kněžiště, také ta je na levé straně, a opravdu ve stěně, ale není v kostele, ani není za oltářem Bohorodičky. V žádném případě by zde nemohlo jít o řádný Metodějův pohřeb, líčený v proložním zápisu, ať už by se slovo "soborný" chápalo jako "hlavní" (kostel), nebo jako "klášterní" (podle "soboru" u Nitry)...
     Hrubý uvádí prospěch Svatoklimentské hory ještě několik náznaků, které sice nemají průkaznost přímých důkazů, ale přece jen jakožto souhra zajímavých shod "nutí k přemýšlení..., zda oba věrozvěsti, vázáni svou řeholí a uvyklí mnišskému životu nevybudovali někde na Velké Moravě jakási skromný protějšek maloasijské svaté hory", a zda to nebylo právě na Hoře sv.Klimenta. Zde "mohli soluňští Bratři učit své následovníky povinnostem kněze a řeholníka v odloučenosti od denního života, v tichu lesa, v místech posvěcených přítomností ostatků sv.Klimenta." (Hrubý, Tamtéž, s.56)
      O tom, že svatí Bratři měli nějaké takové zátiší, by i podle Hrubého mohla svědčit také zpráva, že sv.Metoděj přes smrtí "se odloučil od všeho hluku a shonu světa, obrátil svou péči na Boha, vybral si ze svých učedníků dva kněze, dovedné rychlopisce, a přehlédl... překlad všech knih Písma." (Život Metodějův, 15)
      Věrohodná je dále podle Hrubého i poznámka Středovského, že Konstantin začal stavět kostelík v zalesněné výšině "s povolením krále", neboť tehdy povoloval stavbu chrámu opravdu panovník. A dále říká tradice, že "Rostislav daroval sv.Cyrilu a Metoději lesy ke zřízení kláštera, vymíniv sobě toliko honbu." A při třídění kostí zvířat, nalezených při archeologickém výzkumu svatoklimentského hradiska, nebyla tam dosud zjištěna ani jedna kost z lovné zvěře. Rovněž se mezi nimi neobjevila ani jedna ptačí kůstka. To by se dalo vysvětlit tím, že ještě dnes mniši na Athosu podle řehole sv.Bazila prý nepožívají masa z opeřenců. (Sáva Chilandarec, Kniha o Svaté hoře Athonské, 1911, s.202; Hrubý, Hr.sv.Klim..., s.54-57.)
       A přece je v Chřibech dodnes mnoho lovné zvěře a Slované pěstovali drůbež ve velké míře. A proto se dá po úvaze přijmout závěr Hrubého: "Řada skutečností, náznaků a domněnek nás tedy vede k tomu, abychom hledali na svatoklimentském hradisku u Osvětiman jednu z významných stanic cyrilometodějské činnosti." (Hrubý, Tamtéž, s.57)
      K připuštění cyrilometodějského původu kaple nás vede i zasvěcení kaple právě sv.Klimentu, protože staré svatoklimentské kostely jsou dodnes pokládány za spolehlivé stopy přímé činnosti svatých Bratří v naší vlasti.
IV. Další dějiny hradiska sv.Klimenta
     Vykopávkový výzkum dosvědčuje, že v 10. století silně ochabl život na svatoklimentském hradisku: "Po zániku Velké Moravy, v mladší době hradištní, se sídelní plocha zmenšila a sahala od vrcholu hradiska již jen po vnitřní opevnění (podtrhujeme my), až se nakonec středověké osídlení soustředilo pouze na vrcholovou plošinku." (Hrubý, Tamtéž, s.45)
      Neboť na základě vykopávek "již nyní... lze s naprostou jistotou konstatovat, že hradisko bylo vybudováno nejpozději v polovině 9. století, jak ukazují nejstarší tamní keramické nálezy, a že bylo osídleno také po celé 10. a 11. století, třebaže méně hustě. V 10. a 11. století se osídlení soustředilo se blíže ke svatyni.
     Dějiny nám pomáhají pochopit tuto němou skutečnost. Kolem r.900 až 910 rozvrátili totiž Němci a Maďaři Velkou Moravu, a to za dvojí účinné pomoci, bez níž by se to asi nebylo stalo:
1) Předně za pomoci zrádců z české země. Její kníže Spytihněv, syn Bořivoje a sv.Ludmily, se r. 895, po smrti velkomoravského knížete Svatopluka, dal sám v Řezně do podrůčí bavorského vládce Arnulfa, a tak i pod církevní správu latinsko-německého biskupa v Řezně, protože prý Moravané (Svatopluk) zacházeli s Čechy krutě... (Byli snad němečtí páni laskavější ? Byli snad němečtí biskupové svatější než sv.Metoděj ?)
2) Dále se tak stalo za pomoci zrádců z dnešního Slovenska, kde nitranský údělný kníže Svatopluk, druhý syn zemřelého knížete Svatopluka (který již dříve též zradil Němcům svého strýce, knížete Rostislava) zradil Němcům svého bratra, velkomoravského knížete Mojmíra II.
Morava se stala "malá". V 10. a 11. století živořila jako "velká" kořist Němců, Maďarů, Poláků a Čechů; a její dnešní slovenská část právě tak.
     V lesní samotě na Hoře sv.Klimenta v chřibských hvozdech však život nemusel docela zaniknout ani v této těžké době. Mohli se tam semknout ti z duchovních žáků sv.Cyrila a Metoděje, kteří doma, na Moravě, přežili jak nelidské rozehnání a pronásledování Wichingem (r.886), tak strašlivé rozdrcení velkolepého moravského státu (r.906-910), a chtěli zůstat až do konce věrně se zbytkem národa.Vždyť v duchu svých velkých Učitelů věřili, že je možné zabít tělo člověka a zničit stát, ale není možné zabít ducha, myšlenku, hodnotu, víru, pravdu a lásku. - Anebo mohlo být toto drahocenné duchovní ústředí oživeno a udržováno z Polska, z Povislí. Tam se podle některých historiků snad uchýlil biskup Gorazd s některými žáky (V Polsku byl nalezen starý Gorazdův životopis, v němž se Gorazd oslavuje jako světec.).
     V současnosti se uvažuje o tom, zda se sv.Gorazd neuchýlil před Wichingem do jihoslovanského městečka GORAZDE, které leželo na Metodějových cestách do Říma. Nebylo snad pojmenováno právě podle sv.Gorazda? Odvození "pomaďarštěného" názvu GARAZDA na Slovensku od jména Gorazd je zatím jenom tvrzeno. A co konečně HORAŽĎOVICE? Sídlo "Horažďoviců"?
     Odtud by asi pokračoval na rozhraní 10. a 11. století v cyrilometodějském díle na Moravě biskup Vracen, snad Gorazdův nástupce. - Konečně sem mohli přijít také věrní slovanští kněží z Čech. V každém případě se zde žilo dál, i když v menším rozsahu. Vykopávky to dokazují. A je-li tedy jisté, že tam byli slovanští mniši a kněží - třebaže později v menší míře - je právě tak jisté, že tam měli nějaký cíl, že stále udržovali styk s lidem a lid s nimi, jak to zachytilo ústní lidové podání.
     Podle těchto archeologických zjištění, "hradisko bylo osídleno také po celé 10. a 11. století, třebaže méně hustě. Zdá se, že nejpozději během prvé poloviny 12. století pak opustlo." (Hrubý, Tamtéž, s.45.)
      Opět se musíme ptát dějin. A dějiny říkají, že Čechy v 10. století poměrně kvetly. Jak se dostaly ze závislosti na Bavorsku? Díky nástupci Spytihněva, knížeti Václavovi. Kníže Václav, tím, že uznal nad sebou přímou svrchovanost "římského" císaře Jindřicha Ptáčníka, geniálně vytrhl svou vlast ze závislosti na Bavorsku, od níž dostal Čechy Spytihněv, Ludmilin syn a Václavův strýc. Čechy tak přestaly být pouhou provincií bavorského knížete - zdůrazňuje J.Pekař - a staly se rovnoprávnou součástí Svaté Říše Římské. Tak český panovník vystoupil na úroveň všech ostatních knížat Římské Říše, a stal se rovnocenným "partnerem" také bavorského vládce. Boleslav zabil svého bratra, protože s matkou Drahomírou spoléhali více na meč než na rozum - jako Polabané - a protože nechápali velikost plánů sv.Václava: pozvednout Čechy na mezinárodní, evropskou úroveň bez války, kterou by byli Němci chtěli, aby mohli i "české" Slovany rozdrtit a zotročit. A do "evropského společenství" se tehdy dalo vstoupit pomocí světců jedině skrze moc Svaté Stolice a za předpokladu příznivého vztahu k Říši. Polákům a Maďarům se to podařilo, hlavně později, zásluhou mučedníka Čecha sv.Vojtěcha. Václavovi to překazil Boleslav na polovině cesty: císař si Václava vážil a Václav se právě chystal do Říma: obnovit Metodějovo arcibiskupství v Praze a dát i Čechy pod ochranu Svaté Stolice, jako Svatopluk r. 882 ? (MMFH,III) Boleslav I. musel nakonec stejně jít po Václavově cestě, ovšem pozdě a jako poražený. Boleslav II. buduje v Praze biskupství (r.973) a jeho sestra, ctihodná Mlada zakládá první benediktinský klášter (ženský) u sv.Jiří (r.973). Ale za Boleslava III. (999-1002) jsou Čechy rozchváceny ještě hanebněji, než kdysi Velká Morava, přičemž Němcům "pomáhali" Poláci. Oldřich (1012-1034) a hlavně Břetislav (1034-1055) zahajují nový vzestup. Břetislav vyhnal nepřátele a sjednotil Čechy, Moravu a část Slovenska, ve snaze obnovit velkomoravský stát, ale nyní s ústředím v Praze. To, že mu nešlo jen o územní růst, ale o oživení velkomoravské, cyrilometodějské myšlenky, je vidět z toho, že budoval své dílo pod ochranou sv.Klimenta, tak, jako sv. Cyril a Metoděj: svědčí o tom i vydaná mince.
Z duchovního hlediska tedy vynikají dvě velká světla:
     sv.Vojtěch, pražský biskup (r.982-997), jehož otec Slavník - zvlášť věrný "moravskému duchu" - ovládal dvě pětiny české země při hranicích Moravy;
      sv.Prokop (+ 1053), téměř vrstevník sv.Vojtěcha, a snad i žák, slovanský kněz z Chotouně u Kouřimi, rovněž z území Slavníkovců, zakladatel slovanského benediktinského kláštera na Sázavě (r.1032). Oba byli cílevědomými pokračovateli cyrilometodějského díla, ovšem každý svým způsobem a podle nových vývojových okolností v Evropě.
     Sv.Vojtěch se snažil v nových okolnostech, ale plně v cyrilometodějském duchu splnit staré Rostislavovo přání: "Náš lid" - psal tehdy Rostislav cařihradskému císaři - "se zřekl pohanství a drží se křesťanského zákona. Nemáme však takového učitele, který by nám pravou křesťanskou víru vyložil v našem jazyku, aby též jiné kraje, vidouce to, nás napodobily. Nuže, pošli nám, pane, takového biskupa a učitele." (Život Konstantinův, 14.)
        Mnoho náznaků potvrzuje, že chtěl přijatelný výklad křesťanství pro všechny Slovany a sv.Cyrila a Metoděje vedla tato myšlenka také. Proto sv.Metoděj přichází nakonec na Moravu jako papežský zplnomocněnec (legatus a latere) pro všechny slovanské země. Hadrián II. (867-870) napsal Kocelovi o sv.Metodějovi: "Nejenom pouze tobě, ale i všem ostatním slovanským krajům jej posílám jako učitele od Boha a od svatého apoštola Petra, prvního náměstka a klíčníka království nebeského." (Život Metodějův, 8.)
     Pasovskému biskupovi Hermannrichovi, který věznil a týral sv.Metoděje, napsal: " - kterého tyrana zuřivost jsi nepřevýšil ty svou zvířeckou ukrutností ? Správu svěřené církve (diecéze) jsi mu (tj.Metodějovi) znemožňoval... a do takové zběsilosti jsi upadl, že když ho vlekli na schůzku (vašich) biskupů, byl bys ho tloukl bičem na koně, kdyby ti v tom druzí nebyli zabránili... biskupa, rukou Apoštolského Stolce posvěceného a určeného za zvláštního našeho zplnomocněnce (legatis a latere) pro Slovany..."
     A frízinskému biskupu Annonovi psal: "Tvá smělost a nadutost přesahuje nejen oblaka, ale sama nebesa... Uchvátil jsi úřad Apoštolské Stolice a osobil jsi si jako nějaký patriarcha soud nad arcibiskupem... Metodějem..., jenž byl naším pověřeným vyslancem k národům (slovanským)." (J.Stanislav, Životy slovanských apoštolov Cyrila a Metoda, s.167, 169. - Scrivere sull°acqua, citováno.)
     Sv.Vojtěch věděl, že po rozdrcení Velké Moravy by k jejímu okamžitému územnímu obnovení byla nutná válka. Chtěl, aby se ohnisko cyrilometodějské myšlenky všeslovanského křesťanství přeneslo z Moravy na pražského biskupa, povýšeného ovšem na arcibiskupa, avšak v pravém duchu evangelia, a nikoli pomocí meče. Tak by se byl dostal z moci německé hierarchie a stal se hlavou misií mezi Slovany. Jako to však Boleslav I. znemožnil Václavovi, tak to Boleslav II. a III. znemožnili Vojtěchovi, opět prolitím bratrské krve, tentokrát Slavníkovců, rukama Vršovců, dovolávajících se Boleslava. Ústředím "misií" mezi Slovany se tak stal Magdeburg v Braniborsku, v Prusku...
     Sv.Prokop byl dědicem cyrilometodějské lásky k Hoře", k mnišskému životu (Život Metodějův, 7.), ale již také nikoli ve smyslu výlučně východním, nýbrž jaksi "západo-východním": Sv.Prokop vkládá slovanský duchovní odkaz do benediktinské formy, snad též proto, že byl téměř vrstevníkem a žákem sv.Vojtěcha. V každém případě k takovému postupu sv.Vojtěcha a hlavně sv.Prokopa přiměl myšlenkový vývoj Evropy: v té době Cařihrad strhl balkánské a ruské "slovanské" křesťanství k odtržení od Svaté Stolice. Sv.Vojtěch a Prokop věrně zachovali cyrilometodějský duchovní obsah, ale dali mu západní ztvárnění, aby tak dokázali svou věrnost k církevní jednotě: moravský jazyk, moravská Petrova mše, hlaholská Cyrilova abeceda.
     Je skoro nemožné, že by ani sv.Vojtěch, ani sv.Prokop nebyli věděli o Hoře sv.Klimenta v době, kdy podle Kosmovy kroniky pravděpodobně vznikaly na české půdě ještě četné spisy na obranu moravského křesťanství, jako např. "Privilegium moravské církve" nebo "Krátké dějiny Moravy a Čech". (Kosmas, Kronika česká, I, 15.)
     A domnívá-li se někdo, že světský slovanský kněz Prokop se vyučil slovanskému písmu a klášternímu životu někde "v Uhrách", mohlo to být též na svatoklimentské Hoře, protože v této době zmatků byli pány na jižní Moravě střídavě i Maďaři - Uhři. A není konečně vyloučeno, že na Klimentku měli slovanští mniši už také řeholi sv.Benedikta, jako potom Sázava, a daleko později i Emauzy v Praze podle "glagolášů" z Balkánu. Takže si sv.Prokop mohl přinést toto jedinečné splynutí východního ducha s klasickou západní formou už i také z Hory sv.Klimenta.

      V 11.století rostou u nás početné benediktinské kláštery, snad jako odkaz nezapomenutelného Vojtěcha a konečně i Prokopa: Břevnov (993), Ostrov (999), Sázava (1032), Svatý Jan pod Skalou (1033), Rajhrad (1048), Opatovice (1085), Třebíč (1101), Kladruby (1108), Vilémov (1120)... aj. Většinou jsou zakládány panovnickým rodem. Roku 996 založil kníže Gejza v Uhrách na podnět sv.Vojtěcha benediktinské slavné opatství na "Chlumu sv. Martina" Panonský Chlum - Pánon Holma. Na posvátné hoře Zoboru u Nitry, kde od pradávna sídlili poustevníci, založil sv.Štěpán benediktinský klášter; pak přišel sv.Beňadik na horním Hronu (r.1075), aj. (B.Ráček, Československé dějiny, Praha 1933 2.vyd., s.51-52, 55.)
     V 10. a 11. století tedy ještě mohli žít slovanští mniši i na svatoklimentské Hoře.
     Hradisko sv.Klimenta, podle svědectví archeologických objevů, "nejpozději během prvé poloviny 12. století pak opustlo" (Hrubý, Tamtéž. s.45.)
     To znamená, že podle svědectví z vykopávek mizí slovanský prvek u chrámu sv.Klimenta úplně v letech 1100-1150.
     Z hlediska dějin je tento zánik asi vázán na osudy Prokopovy Sázavy. Za opata Božetěcha, slavného, ale asi příliš ctižádostivého umělce, jenž mimo jiné založil a shromáždil na Sázavě bohatou slovanskou knihovnu, vypukly mezi slovanskými mnichy spory, snad ze závisti na Božetěchovy úspěchy. Proto roku 1096-97 vyhnal kníže Břetislav II. slovanské mnichy. Klášter pak dal německo-latinským benediktinům z Břevnova. Jejich prvním dílem bylo potupné spálení slovanských knih. Z toho se dá usuzovat, že vnitřní spory mezi sázavskými slovanskými mnichy byly snad živeny uměle ze strany německo-latinské. Odtud vzešla záminka zničit to, co bylo základem kulturní převahy Slovanů nad Němci, a v čem sv.Cyril a Metoděj spatřovali duši svého díla: SLOVANSKOU KNIHU. Kulturní škody takto vzniklé nelze vůbec vyčíslit. Kdo však ze Slovanů chtěl, směl zůstat na Sázavě, ale už jenom jako trpěný latiník (F.Palacký, Dějiny národu českého, I. (až do r.1253), Praha 1904, 6.vyd., s.187. Palacký píše: "Někteří mnichové slovanští, chodivše žebrotou po zemi, byli přijati potom z milosrdenství zase do kláštera, i poskytována jim do smrti chudičká výživa.")
Ostatní se rozešli, hlavně do "Uher". Možná, že to byl i poslední příliv slovanského dorostu na Horu sv.Klimenta, po němž přišel konec i tam. Tento konec mohl tedy skutečně nastat r. 1150, jak zjišťuje vykopávkový výzkum.
     A poslední svědectví zdí, střepů a hrobů - "Zdá se..., že (hradisko sv.Klimenta) ve 14. - 15. století ožívá znovu - a jak naznačují nejmladší nálezy polévané keramiky - zcela pustne teprve někdy počátkem 16. století. (Hrubý, Tamtéž, s.45.)
     Pro toto oživení máme výslovný trojí zápis ze dne 18. dubna 1358.
     Podle nálezů z vykopávek se zdá, že osídlení na svatoklimentské Hoře bylo od počátku dvojího rázu. Jedno bylo stálé, a to bylo soustředěno nahoře kolem svatyně, podle všeho mniši a klášterní pomocníci. Druhé bylo přechodné, vždy jen na určitý čas, a to mohl být jedině moravský lid, který se tam utíkal v těžkých dobách. Mohlo to začít již v letech 864-868, kdy lid byl veden na svatoklimentskou Horu důvěrou v nebeskou ochranu sv.Klimenta, touhou po útěchyplném slově sv.Cyrila a Metoděje, a ovšem také bezpečím v odlehlé lesní pustině, stranou válečných cest, za zásekami v chřibských zalesněných kopcích. A tak toto místo nabývalo ráz povšechného útočiště v každém nebezpečí, duchovním i světském, válečném. "A když pak hradisko svou rozlohou necelých 8 ha nedostačovalo tomuto novému určení, bylo rozšířeno stavbou onoho vnějšího opevnění v útočiště (refugium) o ploše 22 ha, a stalo se tak protějškem útočištného hradiska "Sklepiska" nad Košíky u Napajedel." (Hrubý, Tamtéž, s.58-59.)
     "Je možné" - domýšlí Hrubý - "že nebezpečí přestalo, a proto nebylo již opevnění dokončeno. Ale moravský lid sem chodil dále: ° - ze zbožnosti svého ducha°, jak říkají listiny z r.1358. Tohoto roku vystupuje Hora sv.Klimenta už jako dlouho opuštěné poutní místo, již dávno bez kněží a bez jakýchkoli bohoslužeb, ale stále navštěvované. Říkají-li tedy vykopávky, že poslední známky osídlení zde mizí po r. 1100 - 1150, pak tato opuštěnost trvala 200-250 let. A přece moravský lid nezapomněl na své útočiště, a roku 1358 dosáhl jeho obnovení.
V. Závěrečná výzva
     Zjištění původu obrazu dříve úzkostlivě uchovávaného ve slavnostní síni fary v Osvětimanech, ale dnes ohrožovaného vlhkostí na kůru farního kostela může mít v současnosti nesmírnou důležitost. Když jsem jako jeden z účastníků výzkumů na Klimentku odjížděl v den skončení prací (v říjnu 1958) z Osvětiman, zadržel mne při vstupu do autobusu tajemník Místního národního výboru, pan Alfons Širůčka. Snažně mne prosil, abych si šel prohlédnout "obraz kláštera u sv.Klimenta z velkomoravské doby", jenž prý visí v kostele na kůru. Po důrazných námitkách, že je to zase jeden z výmyslů, jsem nakonec podlehl jeho naléhání. Obraz namaloval Vincenc Sukovitý, zesnulý osvětimanský kovář. Lépe řečeno, přemaloval jej na velkou překližku podle předlohy, kterou si prý přinesl z Ruska, kde byl na Krymu jako válečný zajatec za první světové války v letech 1914-1918. Za předlohu mu prý sloužil obrázek, vytržený z nějaké ruské knihy. Po kovářově smrti se obrázek stal majetkem jeho synovce, a dnes je nezvěstný. Přemalovaný obraz má ještě dnes svěží barvy a dole uprostřed je nápis:

                                Sv.Cyril a Metod r.868 se loučí s věřícími a s tvrzí
                                Sv.Klimenta slovy: "Věřte, milujte a žijte
                                V Kristu - on neopustí nikdy vás.

     Na obrazu je mohutné kamenné hradisko, opevněné trojími hradbami s příkopem; vrcholek hradiska tvoří kamenný kostel s přilehlými obytnými budovami. Pod hradiskem teče na dně údolíčka potok. U něho stojí zástupy věřících a postavy obou světců s tvářemi hledícími na diváka. V pozadí na téže straně (pravé) je na pahorku menší stavba (budova s opevněním a a dvěma věžemi). Obraz se nedá snadno odmítnout, a to pro několik maličkostí. Jako přímý účastník vykopávek jsem dobře věděl ze zkušenosti, jaké jsou potíže např. se zaměřením a s půdorysem hradiska. A zde jsem s údivem shledával, že půdorysy staveb na obraze se dost shodují s půdorysy zjištěnými námi při výzkumu na Hoře r. 1958. Nesrovnalosti menšího rázu se dají vysvětlit nedokonalou perspektivou malíře. Je tam namalován vchod na jižní straně v pravém rohu; dále tam je mírně zahnutá cesta zdola nahoru; také tři valy i stavby na náhorní plošince. Prostě ten, kdo maloval původní obraz, zachytil něco, co mohlo stát na základech zjištěných dnes, a v žádném případě zde nemůže jít o pouhý výtvor obrazotvornosti.
     My totiž víme, že všechny dosavadní "vědecké" pokusy o nákresy půdorysů staveb na Klimentku byly neúplné, anebo nepřesné, ačkoli šlo o práci svědomitých lidí a případně o odborníky (Přikryl, Čechmánek, Červinka...).
     Víme také, že i r. 1958 byl půdorys tvořen velmi pracně a ukončen až po několika opravách ze strany Dr.Hrubého.
     Dále víme, že střechy, krytina a dřevěné ochozy vzbuzují dojem gotiky, ale podobají se též střechám, krytinám, vížkám a ochozům v klášterech na posvátné hoře Athos u Soluně v Řecku.
A konečně, u velké brány dole stojí stráž ve zbrani a se štítem, a na vejčitém štítě má namalovaný dvojramenný kříž nad třemi kopci, něco jako znak Slovenska a Maďarska...
     Dr.Hrubý požádal ruské odborníky, aby mu pomohli najít knihu, z níž by byla mohla pocházet kovářova předloha. Do té doby, než se najde a než se uskuteční výzkum celého hradiska, dají se těžko dělat závěry o obrazu. Zajímavé však je, že dvojitý kříž je i na zlatém řeckém penízi, nalezeném r.1923 na Klimentku: drží jej v pravé ruce císař Theofilos. A proto se musí probádat a objasnit otázka, zda obraz na štítu není znak Velké Moravy, zda totiž tři kopce nejsou "Holý kopec" + "Buchlov" + "Barborka", a kříž nad nimi - symbol pokřestění Velké Moravy: Slunce Kristova Kříže, vycházejícího nad Moravou (Diffundete iam sole...). Iroskotská vzdělanost měla jedinečný sklon ke stylizování skutečnosti i myšlenek. Po rozvrácení Velké Moravy převzali Maďaři všechnu svou vzdělanost i státní útvary prostřednictvím Slověnů z Velké Moravy; mohli tudíž převzít a uchovat přičiněním vysoké všestranné úrovně pohlcených Slováků a Slovinců také velkomoravský státní znak. Je to ovšem zatím pouhý dohad, ale může přispět při hledání závěrů.
       Díváme-li se však od velkomoravského kostela na Modré u Velehradu směrem na Buchlov tak, aby předpokládaný věžní dvojramenný kříž na nynější velehradské bazilice nasedl nad Buchlov, máme základ a podobu znaku na štítu z obrazu svatoklimenstké Hory. Tutéž podobu dostaneme, díváme-li se k Buchlovu od kříže nad Jalubím přes velkomoravský kostelík na Modré, anebo přímo od kostelíka v Modré. A tvar i sled tří buchlovských kopců upomíná též na slovenský (i maďarský) znak na korouhvi, kterou v 19. století darovali američtí Slováci velehradské bazilice u příležitosti cyrilometodějských výročí roku 1885.
     Od roku 863 proteklo řekou Moravou mnoho vody do Dunaje a Dunajem do Černého Moře, až k Cařihradu, odkud přišli sv. Cyril a Metoděj. A vzpomínalo se, a vzpomíná, na mnoho dalších velkých výročí:
- 868, schválení slovanských bohoslužebných knih v Římě;
- 869, smrt a pohřeb Konstantina-Cyrila v Římě;
- 870, Kocel žádá a dostává z Říma Metoděje jako učitele
a arcibiskupa pro všechny Slovany: sv.Metoděj je uvězněn
německými biskupy;
- 873, arcibiskup Metoděj se vrací na Moravu zásahem Jana VIII.: ujímá se duchovní správy nad kostely na všech hradech;
- 880, Jan VIII. schvaluje Metodějovi slovanskou liturgii;
- 885, Metoděj umírá a je pohřben v hlavním kostele moravském (na
Velehradě);
- 886, německý biskup Wiching prodává Metodějovy duchovní syny
židům a zbytek vyhání z Moravy (odcházejí na Ochrid);
- 899, Jan IX. posílá knížeti Mojmírovi II. na Moravu jednoho
arcibiskupa a tři biskupy, kteří obnovují "moravskou
církev";
- 906, Maďaři zabili moravského knížete Mojmíra II. a Svatopluka
II., obsadili Moravu; moravští uprchlíci se uchylují do
Bulharska;
- 988, "Křest sv.Vladimíra" v Kijevě;
- 997, smrt Slavníkovce Vojtěcha, pražského biskupa, v Prusku.
     Jak jsem se já dostal v Velké Moravě, i to je jeden z tolika tajemných zásahů vyšší Moci. Proto vznikla i tato sbírka jako svědectví o tajemném a osobně blízkém působení našeho Pána v životě každého z nás i v životě našeho národa.

NÁSLEDUJE FOTOPŘÍLOHA